Korsuň _ Ševčenkovský kotel 44 IV. Č 1-3.

Klíčové bitvy i ty co byly mezi tím.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Korsuň _ Ševčenkovský kotel 44 IV. Č 1-3.

Příspěvek od michan »

Únik z kotle

Obrázek



Korsuň-Ševčenkovský kotel 44 IV. Č 1-3.


Díl IV.

Část 1.

Okolo 11 hodiny dopolední dne 17. února 1944 dorazí německé jednotky z kotle k řece Gniloj Tikič. Stres, strach, prožitá hrůza, panika – to vše je v nich nahromaděno.
Zrovna toto místo u řeky, kam vojáci dorazili je všechno jen ne dobré pro přechod. Řeka je zde široká 30 metrů a místy hluboká 2 metry. Je zde velmi silný proud a zledovatělé břehy. Nikde žádný most. Nikde žádná cesta.
Ženisté 37. ženijního praporu z 1. td postavili most a lávku pod ochranou posledních granátníků „Leibstandarte“ – ten však leží o 2 500 metrů dál na sever. Pouhých 2 500 metrů – nikdo to však neví. Všichni jsou zmateni, vystresováni z té hrůzy při překonávání ruské tankové uzávěry. Viděli příliš mnoho mrtvých. Nyní je již ovládá jen jediná myšlenka – musíme za řeku – tam nás ruské tanky nebudou pronásledovat. Všichni mají pocit, že byli zrazeni a ponecháni na holičkách. Hádají se a klejí. Jen pryč z toho pekla. Jen pryč z toho zatraceného pekla.
Je mínus 5 stupňů pod nulou a vane ledový vítr. 4 tanky T 34 Sovětů se přiblíží na několik stovek metrů a do tohoto namačkaného množství lidí zahajují palbu trhavými granáty a na odraz. Strašné! Skupiny 30ti až 40ti lidí skáčou slepě do ledové vody. Mnoho z nich utone. Voda unáší i těla koní.
Gniloj Tikič je 30 metrů ledové vody – ale i proto je třeba síla a jasná hlava. Zde však je panika!
Plukovník Franz, náčelník štábu 42. sboru si také najde volné místo a plave a plave na druhou stranu. Na druhé straně jsou větve vrby. Vypadají jako záchrana. Místo záchrany se skoro stanou pohromou. Plášť plukovníka se v nich zamotá. Prsty ztrácí cit. Vypadá to jako konec. Zachrání ho mladý poručík Güldenpfennig. Náhodou si všimne jeho zápasu a pomůže mu na druhou stranu. I majoru Hermani zpravodajskému důstojníku sboru se podaří dostat na druhou stranu.

Tam, kde se k řece Gnilému Tikiči dostanou jednotky divize „Wiking“ jde vše jinak. Generál Gille velitel této divize si zjednává pořádek. Dotáhl k řece 4 500 mužů své divize, to je 70 procent. Nechce ani zde u řeky mít velké ztráty. Stojí na břehu se sukovicí, v krátké kožešině a velí. Do řeky má vjet poslední tažné vozidlo. Proud jej strhne pryč. I selské vozy, které vojáci svrhnou do řeky odnese vířící voda.
Gille nechá oddělit plavce od neplavců. Vytvořit řetězce, vždy jeden plavec a jeden neplavec. Sám generál jde v čele prvního řetězce. Ale třetí muž se pustí. Řetěz se roztrhne. Neplavce unáší proud. Nový nástup. Nový pokus. Zase utone příliš mnoho mužů. Až na poněkolikáté se to podaří.
Do toho přijde Hauptsturmführer ( kapitán) Dorr z pluku „Germania“ se zadním vojem. Na prknech a ojích táhnou zachráněné raněné vojáky. Dorrovi granátníci a jedna skupina 14. td se starali o zraněné. Divize „Wiking“ vlastně největší ztráty utrpěla při obraně raněných, když na ně útočily sovětské tanky.
A teď přichází další skupina. To jsou Belgičané z brigády „Wallonie“. Vezli také zraněné na jednospřežných vozech a s nimi i svého mrtvého podplukovníka Luciena Lipperta. Ten padl 13. února 1944. Kolonu zraněných rozstřílely sovětské tanky. Mrtvého podplukovníka však přinesli 4 muži až sem k řece. Nesměl padnout Rusům do rukou. Tito 4 muži se svým podplukovníkem zabaleném ve stanovém dílci přeplavali na druhou stranu řeky. Tam stanový dílec se svým podplukovníkem vzali a táhli ho dál sněhem po zledovatělých svazích až k prvnímu zajištění 3. ts.
První pobočník generála Gilleho Hauptsturmführer (kapitán) Wesphal se také pokusí dostat na druhou stranu řeky Gniloj Tikič i poslední tank Panzer III. To se nepodaří. On se však zachrání – řeku přeplave s ostatními.
Kapitán Wesphal je důležitý důstojník, který vyvrátil jednu legendu: Tvrdilo se, že generála Stemmermanna zavraždili příslušníci SS.
Kapitán Wesphal však vypověděl toto: „V jedné kotlině u obce Počapincy narazil generál Stemmermann, který přišel o svůj vůz kvůli poruše, na terénní vůz zpravodajského zástupce divize „Wiking“. Toto vozidlo mělo defekt. Wesphal a ještě jeden důstojník proto vyběhli do zledovatělého svahu, jehož okraj byl cílem nepřátelské palby a pozorovali nepřítele. Stemmermann přišel se svým doprovodným důstojníkem značně vyčerpaný. Uviděl auto a chtěl s ním vyjet svah, aniž by nechal vyměnit kolo. Ale řidič kopec nevyjel. Vůz zůstal stát. ve stejnou chvíli bylo auto zasaženo nepřátelským protitankovým kanonem. Zadní stěna vozu se roztrhla. Její úlomky pak Stemmermanna a jeho průvodce smrtelně zasáhly.
Jeden ruský dobrovolník s řidičem oba mrtvé vytáhli z vozu. Pak vyběhli do svahu a podali Wesphalovi hlášení ‚Generál a jeho průvodce jsou mrtví.‘ Skutečně mrtví? Nejsou jen těžce ranění?
‚Ne, dostali plný zásah do zadní stěny. Byli hned pryč.´“
Byl vydán okamžitě rozkaz, aby vozidla nejezdila přes tento pekelný svah.
Tak toto je zaručená historie smrti generála Stemmermanna, velitele Korsuň – Ševčenkovského kotle.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Korsuň-Ševčenkovský kotel 44 IV. Č 2.


Díl IV.

Část 2.

Při přechodu řeky Gniloj Tikič se projevily všechny vlastnosti, které jsou ukryté v člověku – strach, zbabělost – ale také zmužilost, kamarádská pomoc a sebeobětování.
Ty lepší. Šikovatel Wöhler plave přes řeku 3x. Vytvoří si z opasků a gumy záchranný kruh a na něm přetáhne tři neplavce na druhý břeh. Jiní dva poddůstojníci z 389. pd přetáhnou na prkně několik raněných přes řeku.
Z 3. roty 389. protitankového oddílu se u řeky již sejde jen 5 mužů. Je s nimi i šikovatel Krause. Mají s sebou 6 ruských zajatců, které získali při přepadu sovětského protitankového postavení. Němci před vstupem do vody chtějí odkládat kabáty. Rusové vrtí hlavou. Takto se to neřeší. Rusové si rozepnou kabáty, sklouznou ze svahu do řeky, nechají kabáty rozevřené jako křídla. Teprve potom začnou plavat. V tuto metodu nemá důvěru svobodník Fric Hamann. Ten si nalezne v ohybu řeky zamrzlou část. Pokusí se plazit po ledě. Metr po metru se probojovává praskajícím ledem. Trvá mu to půl hodiny. Když potom sklouzne do vody a plave, je zcela vyčerpaný a je rád, když mu kamarád na druhé straně podá karabinu.
Generál Lieb se pokouší dostat přes řeku na koni. Kůň se neudrží a strhne ho silný proud. Vyčerpaný generál na druhý břeh doplave sám.
Velitel 72. pd plukovník Dr. Hohn také řeku přeplave. Čeká zde potom v mraze ztuhlé uniformě na hlavní síly své divize. Teprve když přeplave poslední muž pokračuje s nimi dál.
Plukovník Fouguet, velitel „sborové skupiny B“ se k řece nedostane. V jednom protitankovém postavení Rusů je při útoku těžce raněn. Zemře v sovětském zajetí.
První ztuhlí vojáci, kteří se dostali ke 3. ts u Lysjanky situaci změní. Velení 3. ts okamžitě pochopí složitost situace, která je o 2 500 metrů jižněji od předmostí. Okamžitě vyšle úderné oddíly a 37. ženijní prapor směrem po proudu.
Pátrací oddíly se snaží navádět z kotle přicházející skupiny vojáků k severu, tedy k mostu 1. td u Lysjanky. Někteří vojáci na západním břehu pochopí a vydají se tím směrem. Avšak panika a sovětské tanky nedovolí spořádané navádění.
Ženisté z 1. td pod velením majora Brauna a pod ochranou dvou tanků Panther začnou budovat na několika místech nouzové lávky. Přes ty pak probíhá ústup.
Zadní voje zatlačené k jihu tyto nouzové přechody najdou a ušetří si skok do ledové vody.
Generál Trowitz převede 57. pd a zbytky 389. pd navzdory tvrdým bojům v zadním voji přes řeku vojáky ve spořádaném tvaru. Přes Gniloj Tikič dostane více než 3 000 mužů. Dostane tam i zraněné, kterých bylo 250. Sám generál Trowitz je jeden z posledních kdo se z Korsuň- Ševčenkovského pekla dostal.
Generál hrabě Rittberg, velitel 88. pd, který v noci z 16. na 17. února 1944 ještě hájil kótu 192 na severní frontě kotle se k přechodu také dostane. Jeho pluk si vybojoval cestu k řece. Vede i pozoruhodný zástup. Jsou to ruské ženy, které dělaly pomocné práce pro Němce. Bojí se represí. Přidají se k unikajícím jednotkám. Při přechodu i hrabě Rittberg zakročí proti důstojníkům. Když se moc tlačí, použije svůj sarkasmus: „Odkdy mají důstojníci při útěku přednost?“
Od této chvíle je pokoj.
Poslední jednotky Belgičanů dobrovolnické brigády SS „Wallonie“ dosáhnou předmostí u Lysjanky jinými cestami. Zadní voj Belgičanů nejprve brání obec Novo – Buda až do rána 17. února. Potom dožene první sled a spolu s divizí „Wiking“ se dostane do tankové léčky severně od obce Počapincy. V jedné úžlabině zlikvidují tankovou léčku Sovětů a skryjí se v lesíku jižně od kóty 239. Zde se povede Léonu Degrellovi shromáždit všechny rozptýlené části. Lesík brání až do setmění 17. února 1944. Potom tiše bez jediného výstřelu 18. února 1944 přijde až k přednímu zajištění 1. td. Přivede s sebou 3 000 mužů. Jsou mezi nimi civilisté a posledních 632 Belgičanů brigády.
Velice skvělý odborný, ale i emotivní článek, plný faktů zde napsal Lord. Bude dobré, když si jej přečtete. Naleznete jej na tomto odkazu:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=51
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Korsuň-Ševčenkovský kotel 44 IV. Č 3

Díl IV.

Část 3.

Velitelství 3. ts a 1. td především se vyčítá, že v době kdy pronikali vojáci z Korsuň – Ševčenkovského kotle nenasadily poslední síly k obsazení kóty 239. Je to ale neopodstatněná výčitka. Zeslabená 1. td jen s malým počtem vojáků a tanků držela 9 dní předmostí Lysjanka. Když 17. února 1944 přišli generálové Lieb a Gille se svými vojsky k řece Gniloj Tikič bránilo předmostí 12 bojeschopných tanků Panzer IV a Panther a několik protitankových postavení, která byla obsazena poškozenými tanky. V zákopech bylo jen 80 tankových granátníků a 3 skupiny ženistů. Ti hlídali jediný volný přechod přes řeku. Němečtí vojáci pod velením generálmajora Kolla, plukovníka Sötha a podplukovníka Bäkeho se bránili neustálým sovětským útokům.
Právě tito muži umožnili vůbec unikajícím vojákům dostat se do Bušanky. Těžce ranění byli letecky evakuováni z Lysjanky a Bušanky do Umanu.
Vojáci 1. td drželi předmostí do 19. února 1944 ráno, dokud nepřijali poslední vojáky zadního voje.
Chybu totiž způsobilo nejvyšší německé velení mezi Kyjevem a Kirovogradem. Tyto chyby nemohla nahradit žádná statečnost a obětavost vojáků.
Ještě v noci 17. února 1944 vrhl generál Breith dva prapory „Leibstandarte“ proti Rusům u kóty 239. Divize by možná uspěla, dva prapory však ne. Generál Koněv sem totiž koncentroval hlavní síly dvou TA a 6 střeleckých divizí. I když i Sověti byli unaveni a oslabeni, což dokazuje prolomení prvního obkličovacího prstence. Na obranu mezi obcemi Džuršency a Počapincy Němci nestačili.
Jestliže se přes ruskou obranu dostalo přes 60 % německých vojáků, je to obdivuhodný výkon.
Ti co pronikli byli odvedeni do shromažďovacích prostorů východně od Umanu.
Na druhé straně sovětské vítězství je v tom, že vyřadilo bojové síly šesti a půl německých divizí. Těchto 6,5 divize přišlo o veškeré zbraně. Ve frontě mezi německou 8. armádou a 1. TA vznikla mezera. Tu museli Němci zacelit protiútokem dvou td.

Polní maršál Manstein navštívil lazarety a shromaždiště u Umanu. Hovořil zde s vojáky a důstojníky.
Mansteinovi vznikali dvě nové otázky. Dají Sověti pokoj, než zacelí mezeru? Druhá byla. Čím tu mezeru zacpu?
Z Korsuň – Ševčenkovského kotle zůstalo bojeschopných jen 632 posledních vojáků brigády „Wallonie“. I ti však byli posláni na západ k novému sestavení.
Operační důsledky vítězství Sovětů jsou právě v tom, že bylo vyřazeno 6,5 německé divize. V tom je ta katastrofa německého vojska v Korsuň – Ševčenkovském kotli – nikoliv v množství mrtvých a zajatých. Je zajímavé jak se čísla liší.
Sovětský historik profesor Tělpuchovskij tvrdil: 52 000 padlých a 12 000 zajatých.
Historická bible Sovětů – „Dějiny velké vlastenecké války“ říká: 55 000 mrtvých a 28 000 zajatých vojáků.
Denní hlášení 8. armády z 11. února 1944 říká, že zásobovalo dva sbory včetně ruských dobrovolníků – 56 000 mužů. Z těchto 56 000 mužů bylo 2 188 evakuováno.
Do záchytných prostor v německé frontě se do 19. února 1944 dostalo 35 000 mužů. Je to údaj náčelníka štábu 8. armády, který písemně poslal Mansteinovi. Tato čísla souhlasí s válečnými deníky divizí a pluků. Průměrné procento ztrát je tedy mezi 20 až 30%.
Korsuň – Ševčenkovský kotel tedy vykazuje 18 812 mrtvých a zajatých.
Korsuň – Ševčenkovský kotel, kóta 239 a říčka Gniloj Tikič se zapsaly do vojenských dějin jako tragédie a předzvěst dalších velkých tragédií.
Jaké operační důsledky tato tragédie měla si řekneme příště. Bude to strategické pojednání o kotli v okolí Kameno – Podolska. Nebo také Hubeho kotel.
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

jojo to je síla.reklo by se až antická tragedie.rozhodne by to bylo tema na film.když si čtu ty članky o vychodní fronte.tak si řikám jak složitý a komplikovaný to bylo bojište a jaký problemy museli rešit dustojníci a generalové.hlavne na nižší urovni .co se delo pak s tema vojákama co se dostali z kotle.vratili se k puvodním jednotkám
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Ano myslím si, že východní fronta se všemi klimatickými pásmy, bylo jedno z nejkomplikovanějších válčišť ww2. Samozřejmě pro to hovoří i rozloha a množství nasazené techniky a lidí. Dá se hovořit bez uzardění o polovině až dvou třetinách všeho co ve ww2 bojovalo, samozřejmě mimo loďstva.
Jinak ohledně těch raněných, vyčerpaných a nemocných.
Německá armáda ve ww2 ( tradice sahá až do doby Pruska) tvořila a doplňovala jednotlivé divize z okresů a krajů Německa.
Takže v kotli bojující 72. pd moselská - doplňovala stavy z Moselského kraje. Bavorská 57. pd - z Bavorska, 88. pd jinak nazývaná bavorsko - sudetoněmecká doplňovala z Bavorska a Sudet ( naše německé krajany z Karlovarska, Chebska).
Divize byly vždy staženy na úroveň skupin armád - zpravidla 150 - 200 km za frontu a tam odpočívaly, cvičily a čekaly na doplňky (součástí doplňování a cvičení byly i akce proti partyzánům - samozřejmě po K _Š, se nic takového nedělo).
Po doplnění na stavy - 14 až 21 dní, přecházely zpět na frontu.
Ovšem po tomto mimořádném problému Korsuň - Ševčenkovský kotel, byly tyto divize zasazeny některé až za 40 dní a některé dokonce až za 5 měsíců - v letním tažení.
Samozřejmě i dle stupně zranění buď byly někteří léčeni v armádní nemocnici, nebo byli i dopraveni na léčení do Německa.
Samozřejmě brigáda " Wallonie" se jela doplňovat do Belgie. To je ono- západ.
Samozřejmě je těch variant víc.
Některé divize například putovaly na západní frontu ke kanálu a za ně přicházely ke skupině armád - zde Jih, divze z Francie.
Naposledy upravil(a) michan dne 11/8/2006, 12:42, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

michan píše:Ano myslím si, že východní fronta se všemi klimatickými pásmy, bylo jedno z nejkomplikovavanějších válčišť ww2.

Divize byly vždy staženy na úroveň skupin armád - zpravidla 150 - 200 km za frontu a tam odpočívaly, cvičily a čekaly na doplňky (součástí doplňování a cvičení byly i akce proti partyzánům - samozřejmě po K _Š, se nic takového nedělo).

Po doplnění na stavy - 14 až 21 dní, přecházely zpět na frontu.
Ovšem po tomto mimořádném problému Korsuň - Ševčenkovský kotel, byly tyto divize zasazeny některé až za 40 dní a některé dokonce až za 5 měsíců - v letním tažení.
To souhlas německá technika musela vydržet ruské mrazy, africkou poušť, stepy, atd. Změny klimatu byly velké, vše vyžadovalo jednak aby to nezamrzlo, což se skutečně v zimě 1941/42 stalo, a také vojáci potřebovali odpovídající oblečení.

K tomu doplňování a cvičení divizí jen podotknu, že vše nebylo úplně ideální ... Německo příliš rezerv nemělo a kolikrát se stávalo, že divize byly cvičeny a doplňovány přímo na frontě - to se samozřejmě odrazilo na jejich kvalitě, ale prostě někdy Němci neměli nějaké "klidové období", aby mohli divizi stáhnout, protože by ve frontové linii vznikla díra. Co jsem četl tak například legie Wallonie byla z fronty stahována až po úplném fyzickém a duševním vyčerpání vojáků, včetně jejich fyzické likvidace, kdy se ocitla na stavu 30-ti procent své původní bojeschopnosti. Konkrétně v kotli u Korsuně měla velké ztráty oproti jiným jednotkám, protože povětšinou bojovala v zadním voji, na kterém záleželo zda udrží určité strategické body a tak umožní ostatním vojákům únik z kotle.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

OK, díky Lorde za doplnění. Je to tak!
Prakticky po Kursku, tedy po druhé polovině roku 1943 to již tak idealně jak všeobecně píši nevypadalo.
Hodně Německých divizí bylo vyčerpáno při ruských ofenzívách ( viz Boje řeka Mius), jak i popisuji a přesto nebylo staženo na doplnění.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1506&start=0
Chtěl jsem popsat v předchozím příspěvku všeobecný mechanismus doplňování v Německé armádě.
Po druhé polovině 1943 až do konce války již Německo na doplnění všech divizí na tabulkové stavy prostě nemělo ani lidi, ani techniku.
Doplňovalo se částečně. Doplňovalo se v tomto období za frontou. Skutečně již žádné " klidové období" neexistovalo.
I zde je patrné, že se bojovalo i v zimě a ještě to budu popisovat.
A ta " Wallonie" - to byly skutečný borci. Myslím, že jsme to oba popsali!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Daver
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1573
Registrován: 5/10/2004, 21:11
Bydliště: Plzeň

Příspěvek od Daver »

S odstupem času jsem si zas přečetl celý článek o Korsuň-Ševčekovským kotli. A stále na mne pusobí opravdu mrazivým dojmem. Ty akty hrdinský, sebeobětování, přátelství ale i schopnost a i neschopnost rusů dovést čin do konce. To je něco neskutečného. Díky ti Michane za toto dílo:)
"Nemůžeš-li střílet, staň se bunkrem, nemůžeš-li se hýbat, staň se zbraní, nemůžeš-li vyhrát, staň se hrdinou."
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Kolego Davere děkuji.
Ani nevíš, jak jsi mě v této době pomohl, a jak si mě v této době povzbudil.
Mám před sebou nejširší téma, které jsem zatím dělal - Západní fronta 1939 -1945. V této době se do mne opírá kriticky mnoho ať již nových, tak i starých členů Palby. Nikoliv však na faktech, ke konkrétním událostem , které jsem zde za dva a víc roků napsal( někteří, někdo, říkají přečti si po sobě co zde píšeš - nekonkrétní). Kritizuje můj způsob života ( do toho jim nic není) atd.
V této pro mne těžké době ( pracovně) to vůbec nepotřebuji.
Potřebuji spíše to povzbuzení.
Téma které otevírám ( Západní fronta) je svým způsobem, svou rozmanitostí, mnohem náročnější, mnohem delší , než byla Východní fronta.
Nemám sice obavy, ale jsem před výzvou a to je určitě rozechvění a určitý strach - to určitě cítím.
Tvé povzbuzení mě udělalo radost a pomůže mě v další práci.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Daver
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1573
Registrován: 5/10/2004, 21:11
Bydliště: Plzeň

Příspěvek od Daver »

Po bravurně zvládnuté Východní frontě a a výtečně napsaném Vietnamu si jsem jist že i Západní fronta bude dobře a čtivě napsaná.
"Nemůžeš-li střílet, staň se bunkrem, nemůžeš-li se hýbat, staň se zbraní, nemůžeš-li vyhrát, staň se hrdinou."
Thorbear
vojín
vojín
Příspěvky: 13
Registrován: 21/5/2006, 13:12
Bydliště: Praha

Příspěvek od Thorbear »

Michan odvedl bez diskuse skvělou práci.Jeho články mohu vřele doporučit každému,kdo chce mít o daném tématu základní přehled,ale nemůže nebo nechce absorbovat tolik pramenů jako on.Přiznám se,že ačkoli je historie válečných konfliktů,výzbroj a výstroj armád mým dloholetým koníčkem,nikdy jsem se neodvážil nějaké téma publikovat takto komplexně.
Hodně štěstí do další práce !!!
"Na nádraží jsem dostal obrázek Hitlera s nápisem To je Tvůj nepřítel;prohledal jsem celý vlak,ale nikde jsem ho nenašel."
Spike Milligan : Jak jsem přispěl k Hitlerovu pádu.
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

My o tom jen čteme... A člověk se bojí vybavit ty obrazy před očima...
Čtyřicet vojáků skočí v mrazu do řeky, nikdo nepřeplave - ale dalších dvacet tam skočí...
Sténání raněných, mráz, zima, do toho neustávající palba...

Michane, když to píšeš, musí Ti z toho jít mráz po zádech... Z toho textu vystupuje plastičnost situace, které se nedrobí do detailů, ty ji jen utvářejí její děsivý rámec...

Ale stále vysoká disciplína. Německý národ své nejlepší geny zlikvidoval na bojištích, hůře dopadli jen Japonci.
Uživatelský avatar
hornet
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 261
Registrován: 16/6/2006, 10:57
Bydliště: Hradec Králové

Příspěvek od hornet »

Už dlouho jsem nenapsal žádný pořádný příspěvek a tento stav bohužel ještě chvíli vydrží. Palbu v poslední době pozoruji jen z povzdálí..........a víte, že to také není špatné?
Cítím však nutnost napsat jedno: Michane, pokud je to jen trochu možné – piš! Nenech se otrávit ani pracovními nebo osobními starostmi, ani případnými rejpaly. Vím, hezky se mi to povídá. Tvoje články však dělají radost všem milovníkům válečné historie a vytvářejí mimořádně ucelený, přesný a navíc velice čtivý materiál pro případné studium jednotlivých událostí.
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Ludvík Svoboda v knize z Buzuluku do Prahy uvedl:
"Jsme svědky skvělé korsuň-ševčenkovské operace, která byla tak dokonale utajena, že jsme se o ní sami dověděli všechno až z novin"!!
Super příklad maskirovky!!
Ztráty vyčíslil takto:
55000 mrtvých, 430 zničených letadel, 155 tanků, 59 samohybných děl, 209 minometů a 900 kulometů.
Zajatců bylo podle jeho informací 18200 a plno dalšího kořistního materiálu.
Jednotky co se snažili prolomit obklíčení zvenku měli 27000 padlých.
Všechno jsou to opravdu vysoká čísla.
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Čísla to jsou vysoká, ale faktem je, že zde bylo vidět Hitlerovo typické rozhodování, tedy neustupovat. Kdyby se ustoupilo dříve, žádný kotel by nemusel vzniknout. Zde se vytvořil balkón, který byl zralý k obklíčení, Hitler ale zkrácení fronty nedovolil. Vůdce zde chtěl zachovat předmostí na Dněpru odkud může vést protiútok, což byl na začátku roku 1944 nesmysl. Je sice pravdou, že se dařilo nějaký čas území udržet, ale jen do té doby než Rusové shromáždili dostatek prostředků, pak se jali tento vřed vyštípnout.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Trochu odbočím, jak čtu toho Svobodu, tak tam několikrát zmiňuje raketomety andrjuše? O tom jsem nikdy neslyšel. Nemáš nějaké info.
Uživatelský avatar
Pegeucko
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 2793
Registrován: 14/7/2005, 10:40
Bydliště: jižní Čechy

Příspěvek od Pegeucko »

Mantra:

Michan je momentálně zaneprázdněn, tak to vezmu za něj (díky za tip k hledání, dědku :eek: )

Jednalo se o raketomet BM-31(БМ-31-12) viz obrázky:

http://bratishka.ru/archiv/2005/2/images/2005020612.jpg
http://bratishka.ru/archiv/2005/2/images/2005020613.jpg
http://sovserv.ru/gallery/albums/userpi ... -31-12.jpg

Název je to ale velice řídce užívaný. Sověti obecně ve 30.-40.letech neměli ve zvyku přidělovat vojenské technice "bojová jména". I raketomet (Реактивная система залпового огня - РСЗО) BM-13 Kaťuše (БМ-13 "Катюша") získalo svůj název spíše jako "vtip", který se později ujal (také se mu říkalo "Stalinovi varhany").
No a podobným způsobem získal své jméno i raketomet BM-31 Andrjuša (БМ-31 "Андрюша"). Něco v tom smyslu, že když BM-13 je (žena) Kaťuša(Katka), pak BM-31 je (muž) Andrjuša(Andrej). Začátek jména na písmeno A proto, že se jednalo o serii označovanou A, když tento název vznikl.

Zde je pojednání o sovětských raketometech z 2.sv.- v ruštině:
http://bratishka.ru/archiv/2005/2/2005_2_6.php
ale zde třeba přízvisko Andrjuša vůbec zmíněno není.

Obecně je tento název tak zřídkavý, že selhal i Google po zadání názvu v azbuce a musel jsem si vypomoci obdobou Ruského "Seznamu" - Rambler.ru , abych tuto spojitost dohledal.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

Vím vše, protože mlčím, abych slyšel..... motto STASI
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Díky za odpověď.
Dělal jsem to co ty, googloval a nic. Rusky si počtu bez problémů, ale najít něco je pro mě docela obtížné.
Zase se přihlásím až najdu něco zajímavého.
Shifty253
Příspěvky: 1
Registrován: 22/10/2008, 21:45
Kontaktovat uživatele:

nazor

Příspěvek od Shifty253 »

Podla mna najvacsou chybou nemeckej armady bolo, ze tomu veril Hitler,a ze mu to dovolili. Mal nechat velit generalov ako sa to naucil Stalin po tvrdych prehrach. Obklucenia pri Stalingrade neskor Korsuň Ševčenkovský kotol a to len kvoli Hitlerovej taktike udrzat uzemie za hocijaku cenu vratane tej na zivotoch. Rozdiel je v tom ze uzemie sa da ziskat spat ale zivoty vojakov uz nie. Cital som knihu ktoru napisal Léon Degrell a bolo to dost krute vylicenie udalosti na vychodnom fronte ale horsie je ze tak to naozaj bolo.Druhou najvacsou chybou bola zla spravodajska sluzba, ktora nezistila takmer nic o presunoch sovietskych armad a kde sa chystaju zautocit narozdiel od sovietov ktori vedeli priblizne pocty kolko vojakov,tankov, l ietadiel a diel sa proti nim nachadza a aky generali velia timto jednotkam. Hitler mal zacat posluchat geberalov uz po stalingrade hlavne Mainsteina Guderiana Rommela ale on ich radi nebral vazne a este ich aj odstranil z funkcii.Myslim si, ze taktika pruznej obrany aku ukazali sovieti pri Kursku by bola vhodna,ale ako sa vravi po bitke je kazdy general. Skoda je ,ze na to dopaltili v prvom rade vojaci.
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

michan-Smekám Pane kolego, je to opět dokonalé. Na problémy kašli.Vyřešit všechny problémy, je jako vypít všechnu whisky....prostě to nejde :up: :)
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Odpovědět

Zpět na „Od Kurska po Bagration“