Dněpr 1943 - 44 Wotan Č 1 - 3

Klíčové bitvy i ty co byly mezi tím.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Dněpr 1943 - 44 Wotan Č 1 - 3

Příspěvek od michan »

Dněpr 1943-44. Wotan. Č 1-3.

Část 1.

Obranné postavení „Wotan“.

Když jsem prostudovával historické prameny o těchto dvou popisovaných bitvách (Obranné postavení „Wotan“ a po něm následující Dněpr 1944 Nikopol), které se odehrály od října 1943 do února 1944 narazil jsem na vzácnou shodu historiků.
Východní, němečtí, angličtí i američtí historici se shodují na dvou poznatcích o těchto bitvách.
První poznatek je, že to byly nejkrutější, nejkrvavější a nejtěžší boje východní fronty do té doby – přirovnávají je k bojům ve Stalingradě, co do krutosti a ztrátám na obou stranách.
Druhý poznatek – vítězství Rusů bylo zásadní a znamenalo i pozdější těžkou porážku německé armády na Krymu. Tedy bylo i zásadní ze strategických důvodů.
Porážka Němců v „balkónu“ před Záporožím ještě neznamenala pro německou armádu příliš obrovské ztráty na lidech a technice – naopak Němci se i s technikou stáhli na západní břeh Dněpru za poměrně malých ztrát na lidech a technice. Znamenala však velké strategické vítězství s nejtěžšími důsledky pro Němce.
A proto tedy právem kniha: „Velká vlastenecká válka“ píše: „Osvobozením Záporoží se zásadně změnila situace na jihu Ukrajiny“. Je to totiž pravda, protože tímto okamžikem mohli Sověti útočit na dolní Dněpr, na jeho ústí a na přístupy na Krym.
Kdo se podívá na přiloženou mapku najde si Záporoží, Melitopol a ústí Dněpru, zjistí ve kterých místech nyní budeme popisovat boje.
My jsme opustili německou 6. armádu generála Holidta v kapitole – Boje řeka Mius 1943.
Armáda zaujala po dlouhých průtazích, které způsobil Hitler, obranné postavení v pozici „Wotan“.
Tato 6. armáda generálplukovníka Holidta bojovala s velkými ztrátami, bez řádného doplňování mužů a techniky a munice v ústupových bojích od řeky Mius, přes „Želví postavení“ až do postavení „Wotan“.
Divize 29. sboru, které ustupovaly na postavení „Wotan“, 55. mech. pluk 17. pd zlikvidovaly v průběhu odpoutávacích pohybů během 3 dnů 40 tanků T 34. Ale oni odráželi nápory 6 sovětských armád.
Nedoplnění samozřejmě pokračovalo i zde na dolním Dněpru.
Proti jediné neúplné německé 6. armádě stál sovětský 4. Ukrajinský front generála Tolbuchina. Stálo zde tedy 11 a půl německých divizí a dvě rumunské divize v postavení „Wotan“ proti sovětským vojskům se 45 střeleckými divizemi, 2 motorizovanými, 3 tankovými a 2 jezdeckými sbory.
Takovou převahu zatím nikde Němci nezaznamenali.
Když začátkem října 1943 Sověti začnou útočit, valí se 800 tanků většinou T 34. Podporuje je 400 baterií a 200 raketometů „Kaťuša“.
Německá 6. armáda se otřásá v základech. Její dvě td a tři oddíly SHD se vrhnou do protiútoku. Němci mají jen 181 tanků a SHD. Ale slabé německé pluky pěších divizí, které tvoří granátníci, horští myslivci a polní divize letectva se pevně uchytí v Nogajské stepi.
Němci dobře vědí co trojúhelník Záporoží – Azovské moře – ústí Dněpru znamená. Když ho neubrání je nepotopitelná letadlová loď – Krym se 17. armádou ztracena.
Je to skutečně nadlidský úkol. Území je vlastně step, je to prostor bez hranic. Od Dněpru nevedou žádné zpevněné cesty. Jsou zde jen projeté trasy a pěší stezky.
Na podzim v Nogajské poušti probíhají prudké písečné bouře. Tato krajina nemá žádné přírodní překážky, například řeky, které by sloužily k obraně. Nejsou zde ani žádné kopce na kterých by se mohl obránce zachytit. Dělostřelectvo stojí v otevřené krajině zakopané a maskované, ale plně kryto před pozorováním není. Není zde žádný strom ani keř, který by sloužil ke krytému pozorování nepřítele.
A co to vlastně je to obranné postavení „Wotan“?
To také není žádná pevnost! Je vytvořeno z narychlo vyhloubeného protitankového příkopu a několika střeleckých okopů na okraji stepi.
Jedinou přírodní překážku využitou pro postavení „Wotan“ tvoří vyvýšený terén na břehu potoka Molečnaja a potok samotný.
To je tedy ta obrana „Wotan“, kde se bojuje o osud Krymu a Rumunska!

Obrázek
Dněpr 1943 - 44 zač..

Obrázek
Marshal F. I. Tolbukhin.

Obrázek
General Hollidt.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Dněpr 1943 – 44. Wotan. Č 2.

Část 2.

Postavení „Wotan“ brání německá 6. armáda od 27. září 1943 do 8. října 1943. Ale pak se i zde začne blížit konec.
V 10 hodin ráno v neděli 9. října 1943 zahajuje znovu 4. Ukrajinský front těžkou bitvu.
V dělostřelecké přípravě, která trvá 1 hodinu, vystřelí Sověti na 15 km široké frontě 15 000 dělostřeleckých granátů různé ráže. To je 1 granát na 1 metr. Poté přijde letecké bombardování.
Sovětská pěchota si je jistá, že v přeorané zemi nebude žádný odpor.
Ovšem z této přeorané stepi zazní kulometné dávky a ozvou se německé houfnice. Sovětské první sledy se hroutí. Kdo přežije utíká zpět. A přijdou znovu, jsou odraženi, a tak to jde celou neděli 9. října 1943. To samé v pondělí, v úterý, ve středu. Každý den během 14 dnů.
Je jasné a vyplývá to z rozkazů generálplukovníka Tolbuchina – musíme zničit 6. armádu – musíme otevřít bránu na Krym.
Největší boje probíhají o město Melitopol na jihu postavení „Wotan“. Sovětská pěchota zde má příšerné ztráty. I 11. sovětský tankový sbor zde přijde o stovky tanků T 34.
Zde jsem se právě setkal s konstatováním historiků, že generálplukovník Tolbuchin chtěl divizím 6. armády generála Hollidta připravit Stalingrad na Dněpru. A že boje u Melitopolu co do tvrdosti a krutosti si ničím nezadaly s těmi u Stalingradu.
Konstatují, že Bogdanovka, Okťabrskoje Pole, Akimovka, Danilo Ivanovka a prostor plantáže jižně od Melitopolu zaznamenaly těžké boje, a válečná literatura je opomíjí. Více lidé znají boje ve Stalingradě než tato místa. Ale právě tato místa patří k nejkrvavějším ve ww2 na východě.
Tak např. proti obci Okťabrskoje Pole Sověti útočili 30x a 30x byli vrženi zpět. Tyto útoky šly proti myslivcům 3. horské divize, granátníkům 258. a 17. pd a bojovým skupinám 13. td. V těchto bojích Sověti ztratili 60 tanků T 34.
Stejně kruté boje probíhaly i na plantážích jižně od Melitopolu proti 79. pd, 111. pd, 9. pd, 336. pd a 17. pd.
Na severním křídle 6. armády bojuje stejně těžce se sovětskými tanky 17. td se 101. lehkou pěší divizí a 302. pd.
Průzkumný oddíl obrněných automobilů a motocykloví střelci 13. praporu kryjí otevřený bok. Bojují do posledního muže.
Ale již od začátku je jasné, že Sověti mají takovou převahu, že jakékoliv obětování německých vojáků, situaci nezmění.
Město Melitopol Sověti osvobodí 23. října 1943. Získají tím šanci k úderu na jih ke Krymu. Generál Tolbuchin vrhne do boje zálohy. Tři nové střelecké sbory a na místě průlomu soustředí 400 tanků T 34.
Dne 24. října zaútočí Sověti 6ti střeleckými divizemi, dvěma tankovými vlnami jihozápadně od Melitopolu proti úseku německého 44. sboru. Němečtí granátníci jsou doslova převálcováni ve svých okopech. Pohotovostní jednotky Němců s SHD okamžitě zahájí protiútok. Zničí 94 tanků T 34 a útok zastaví. Jsou to nejkrvavější dny ww2.
Tanková skupina Hake s SHD a OT z 13. td také zastaví Sověty.
336. a 370. dělostřelecký pluk a 93. těžký protitankový oddíl bojují nejprve s děly a SHD, potom granáty, samopaly, lopatkami. A vykrvácí.
V poledne 27. října 1943 generálu Hollidtovi hlásí velitel 73. pd bojovou sílu – 170 mužů. Tato divize se do bojů dostala 4. října 1943 a měla 17 000 mužů. Nyní jich má 170. To je setina původního stavu.
111. pd hlásí 200 bojeschopných mužů – ze 17 000. Těžké zbraně jsou ze 60% zničené.
Celá 6. armáda má pouhých 25 tanků a SHD schopných boje.
Opravárenské jednotky během ústupových bojů odtahují tanky a SHD jen trochu schopné opravy. Ty okamžitě opravují. Avšak nevratné ztráty jsou příliš veliké.
I Sověti však mají hrozné ztráty. Bojiště je pokryto troskami stovek tanků T 34.
V této fázi války jsou však již Sověti schopni své ztráty na lidech a technice okamžitě doplňovat. Vždy jsou schopni, v každé době a situaci na frontě, zasadit o jeden pluk, sbor více než generál Hollidt.
I sovětské údaje hovoří o tom, že v každé hodině bitvy na všech úsecích fronty měly desetinásobnou převahu.
A tak se tedy nakonec sovětským tankistům z 51. armády generálporučíka Krejsera podaří zatlačit v prostoru Melitopol pravé křídlo německé 71. pd na sever. V německé frontě tak vznikne mezera široká 15 km.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Dněpr 1943 – 44. Wotan. Č 3.

Část 3.

Velitel 6. armády generálplukovník Hollidt nemá žádné rezervy, které by mohl uvolnit k přehrazení mezery. Tolbuchinovy sovětské divize se do této mezery vrhnou. Vpravo od sovětské 51. armády a 19. ts se vlomí i 2. gardová armáda poručíka Sacharova s jedním mech. sborem. Ty se přeženou přes německé bojové skupiny a průlom je tak rozšířen na 45 km.
Rýsuje se katastrofa.
V této chvíli to skutečně vypadá, že německé 6. armádě hrozí Stalingrad v Nogajské stepi. 6. armáda je roztržena na dvě části. Slabší jižní skupinu a severní skupinu, která bojuje se Sověty, aby nebyla předstižena na svých bocích.
Německý 44. sbor generála Angelise na jihu se ocitá ve velmi obtížné situaci. Mnohem silnější Sověti jsou již před sborem i v jeho týlu. Cesta k dolnímu Dněpru je 50 km dlouhá a vede přes poušť.
Němci však znovu dokazují, že jsou mistry pohyblivého boje.
Zachráncem se stane 4. horská divize generálmajora Brauna. Je posílena o malou tankovou skupinu 13. td. Tyto jednotky s několika tanky za pomalého ústupu k Dněpru za bojů zadržují Sověty a tvoří zadní voj. Na jihu navazuje v ústupu skupina Becker s 370. pd a se zbytky 336. pd a s rumunskými pluky. Obě skupiny prorazí postavení sovětské 51. armády. Sovětská 51. armáda se stáčela k jihu.
Mezitím se ale sovětská 2. gardová armáda žene na západ k ústí Dněpru. I tuto nebezpečnou sovětskou závoru německé jednotky prorazí. Potom přes záchytná postavení 4. horské divize projde začátkem listopadu 1943 skupina Becker, s ní 15. td a zbytky rumunských pluků. Všichni se potom na prámech a po pontonovém mostě dostanou na západní břeh Dněpru.
44. armádní sbor Němců se tak zachrání. Mimo vojáků se podaří odvést i 15 000 motorových vozidel, stejně takové množství koňmi tažených povozů a mnoho těžkých zbraní.
Byla to zatím největší průlomová operace Němců ve ww2 na východě. Boje probíhaly celý listopad a prosinec 1943. Obrana byla zaujata až začátkem roku 1944.
Sověti svého cíle nedosáhli. 6. armáda nebyla zničena, nýbrž se stáhla na obranná postavení mezi Krymem a Nikopolem a na Dněpru vybudovala novou obrannou linii.
Něco se však Sovětům podařilo – přístupy na Krym Němci ztratili. Pozemní spojení k 17. armádě na Krymu je definitivně pryč. Pro 17. armádu tak začínalo ošklivé drama – vše nyní běželo proti ní.
Tento překotný vývoj u Hollidtovy jižní skupiny přeci jen znamenal, že Sověti vnutili svoji vůli oběma sborům u severní skupiny.
Pokus OKH navázat ztracené spojení k severním přístupům na Krym se ukázal jako nemožný.
Severní sbory 6. armády dostaly nyní za úkol bránit životně důležitou oblast manganové rudy u Nikopolu. Měly vybudovat před Nikopolem rozsáhlé předmostí. Jednotky které se dostaly za Dněpr měly vybudovat pevnou obranu na jižním Dněpru na jeho západním břehu.
Ale Hitler měl ještě další plán. Byla to tedy ochrana niklových dolů, ale on stále věřil, že z tohoto „balkónu“ u Nikopolu, až posílí své jednotky, zahájí ofenzívu proti přístupům na Krym. Z mapy je patrné, že sovětská vojska, která pronikla až k ústí Dněpru, by byla ofenzívou ohrožena. Navíc pokud by se tato operace podařila, samozřejmě by se tím otevřelo spojení se 17. armádou na Krymu. To byl plán, který rozpracovávala OKH. Plán však byl dobrý na papíře. Naděje však není strategie. Němci se tímto utěšovali.
My však uvidíme, že Sověti již útočnou iniciativu z ruky nepustí. To vše si řekneme v novém článku Dněpr 1944 Nikopol.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Nějaké foto:

Obrázek
Dnepr 1943 Soveti pres reku.

Obrázek
Panther v postavení.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Ralph Kerr
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 215
Registrován: 28/11/2005, 18:51
Bydliště: Lubník

Příspěvek od Ralph Kerr »

Přídavek...

Obrázek
Sovětská pěchota útočí na nepřátelské pozice - jižní Ukrajina,1943

Obrázek
Velitel Jižního frontu, generál F.I.Tolbuchin dává rozkazy veliteli 51. armády, generálu J.G.Krejzerovi

Obrázek
Boj o trať - 1943
Obrázek
Uživatelský avatar
Ralph Kerr
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 215
Registrován: 28/11/2005, 18:51
Bydliště: Lubník

Příspěvek od Ralph Kerr »

Něco k válečnému úsilí celé sovětské společnosti

Obrázek
Tankové jednotce je čten dopis od dělníků z tankových závodů - 1942

Obrázek
Kirgizští kolchozníci poslouchají novinky z fronty - 1944

Obrázek
Otec, kapitán S.V.Tagilcev a jeho syn Jurij Tagilcev ..spolu v jednotce bili Němce
Obrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Opět dobrá práce s těmi foty.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rendy
desátník
desátník
Příspěvky: 46
Registrován: 24/5/2006, 18:29
Bydliště: Havířov

Příspěvek od Rendy »

Je až neuvěřitelné, jaké byly ztráty rusů. To si skoro nejde ani představit. Byli jak mravenci. Jeden zařval, ale udělal cestu druhému. to Michan: mluvil si s nějaký ruským vojákem, co říkal na tu řežbu? Věděli, že jdou skoro na jistou smrt. Je vůbec možné, aby někdo z nich přežil dobu od Kursku, třeba až do teď? Kromě velitelů, že?!
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

No s ruskými účastníky ww2 jsem nemluvil. Je, ale skoro pravda co říkáš. Přesto při nějakých jejich oslavách ukazovali skutečně lidi, kteří přežili celé 4 roky války, což je skoro neuvěřitelné. Jejich příběhy ale neznám, nevím ani u jaké zbraně sloužili, kde bojovali a pod. Ale jinak ono asi těch nižších velitelů také moc nepřežilo. Byl to systém parního válce a vše proráželi Sověti silou. Je pravda, že po Kursku se to lepšilo, ale ofenzívu a stálé útoky a tlak na Německou armádu bez lidí neuděláš. To znamená, zase ztráty a zase ztráty.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rendy
desátník
desátník
Příspěvky: 46
Registrován: 24/5/2006, 18:29
Bydliště: Havířov

Příspěvek od Rendy »

Ale jak píšeš v části 2. Útok, ústup a to celých 14 dnů. To je neuvěřitelné, kde i ti rusové brali tu vůli stále útočit. Vysvětluji si to jen tím, že přicházeli stále noví vojáci, kteří ani nevěděli, jak dlouho se bojuje na jednom místě.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Samozřejmě, roty, prapory,pluky a divize se nasazuje vždy 1. a 2. rota praporu stejně tak prapory a pluky z divize. Ten den se třeba opakoval útok ze zbytků dvou praporů a dosadil se 3. prapor, 3. pluk. Potom se tato divize stáhla do zázemí přeformovala doplnila a nastupovala do útoku třeba až třetí, čtvrtý den. No a druhý den nastupovala druhá divize a třetí den třetí divize atd. Sověti to území prostě potřebovali a vojska a techniku v roce 1943 měli.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
hornet
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 261
Registrován: 16/6/2006, 10:57
Bydliště: Hradec Králové

Příspěvek od hornet »

Zajímalo by mne, jestli si dal někdo tu práci a spočítal statistickou pravděpodobnost přežití obyčejného Ivana, který začal bojovat s počátkem války a měl by, jak se říkalo, dojít až do Berlína. A jak už to někdo v diskuzi nakousl, zda se o takových vojácích ví.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Ať se přihlásí ten, kdo o takové statistice ví. Nikde a nikdy jsem o ní a něčem podobném ani neslyšel. Jen jak výše píši, skutečně existovaly vojáci Rudé armády, kteří přežili celé 4 roky války. Nevím, porotože jsem neslyšel celé, u které zbraně sloužili. Jinak asi procento pravděpodobnosti bude hodně malé.
ObrázekObrázekObrázek
adnar
svobodník
svobodník
Příspěvky: 23
Registrován: 31/7/2010, 20:49

Příspěvek od adnar »

michan píše:Ať se přihlásí ten, kdo o takové statistice ví. Nikde a nikdy jsem o ní a něčem podobném ani neslyšel. Jen jak výše píši, skutečně existovaly vojáci Rudé armády, kteří přežili celé 4 roky války. Nevím, porotože jsem neslyšel celé, u které zbraně sloužili. Jinak asi procento pravděpodobnosti bude hodně malé.
Michane podľa tvojich článkov može laik usudzovať že straty ČA vs Wermacht boli tak 10:1 čo je samozrejme mimo misu. Ja si dovolim tvrdit že straty ČA vs Vojska Osi na vychode boli za celu vojnu menej ako 2:1, samozrejme ak odratame cca 3 000 000 sovietskych vojnovych zajatcov ktory boli na konci vojny po smrti a boli započitany k pdlým kým nemecky vojnovy zajatci aj ty ktory sa nedožili konca vojny boli na konci vojny evidovany ako zajaty. Proste ak zratame bojové straty padlý a nezvestný Sovieti - Nemci, Rumuni, Madari ,Fini, Slovaci, dobrodruhovia s celej europy v ramci zbrani SS a Vlasovci tak sa môžme dostať k číslu 1,8:1
Odpovědět

Zpět na „Od Kurska po Bagration“