Dněpr 1943 Východní val III. Č 1-4.

Klíčové bitvy i ty co byly mezi tím.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Dněpr 1943 Východní val III. Č 1-4.

Příspěvek od michan »

Dněpr 1943 Východní val III. Č 1-4.


Díl III.

Část 1.

Operaci kterou budeme ve III. díle popisovat, je největší parašutistický výsadek sovětské armády ve ww 2. Byla největším, ale zároveň posledním vystoupením tohoto druhu vojsk v takovém rozsahu. Její výsledek je důvod, proč Sověti v tak velkém množství již parašutisty k získání bojového prostoru nepoužili. A to i přesto, že to byli právě oni, kdo v roce 1932 předvedl při manévrech na Kavkaze prvně celému světu výhody tohoto druhu vojsk. Operace má i zajímavé historické pozadí a i o něm si zde řekneme Ale pojďme postupně.

Ráno 24. září 1943 začalo pro německou 7. rotu 258. pěšího pluku ze 112. td velmi dobře. Vojáci pochodovali celou noc a když se rozednilo byli již za Kaněvským mostem. Očekávali, že budou mít klid. Dostali výbornou snídani. Zásobovací poddůstojník vydal marmeládu, sardinky v oleji, corned beef a zrnkovou kávu. Po snídani se všichni odebrali ke spaní.
Po 8 hodině se ozvalo nenáviděné: „Poplach!“ A to již přijíždí náklaďáky. Všichni pěšáci ve všech válkách to znají: „Když pěšáky vezou, tak to obvykle znamená, ‚někde to hoří‘!“ Taky že jo, jsou posláni ke Grigorovce, kde se Sověti přepravili přes řeku. Je třeba je zde zadržet než dorazí silnější jednotky.

Všechna hlášení, která přicházejí 24. září 1943 z Bukrinského předmostí jsou pro Němce zlá. Tento den je již předmostí mezi Grigorovkou a Bukrinem 5 km hluboké a 7 km široké.
V pozdním odpoledni 24. září 1943 z něj Sověti zaútočí s 6 tanky a 2 prapory proti 19. tankovému průzkumnému praporu majora Guderiana, který byl zasazen k jejich zastavení. O 15 km dál po proudu u vesnice Balyka se přepravila sovětská brigáda generálporučíka Moskalenka s 1 000 muži. Ta postupuje na jihovýchod proti slabému čelnímu odřadu 19. td. Ten zde tvoří jedinou obranu. Je jasné, že se obě vyloděné skupiny chtějí spojit. Průzkumný prapor se proti Rusům vrhne u Balyky i u Bukrina.
Major Guderian, nejmladší syn generálplukovníka Guderiana, se ukáže jako mistr improvizace. Okamžitě sežene vše co má k dispozici, opravářské oddíly, zásobovací oddíly a kancelářské krysy. Se svou jednotkou a těmito oddíly Rusy zastaví. Samozřejmě se mu je nepodaří z jejich postavení na rozčleněném západním břehu Dněpru vypudit.
Generál Nehring vyšle k Balyky další jednotky, jako posílený průzkumný prapor z 10. mech. divize pod velením majora Waldemara Mayera.
Sotva odjedou přichází další rána. U vesnice Stajky 15 km proti proudu řeky od Balyky se 24. září 1943 vylodí malá 50 ti člená skupina Sovětů v rozeklaném terénu na břehu. Sem Nehring vyšle části improvizovaně motorizované 34. pd. Rozkaz zní: „Zlikvidovat předmostí, zničit přepravené síly!“
Ani toto malé předmostí se nedaří zlikvidovat. Když se totiž Sověti někde vylodí a usadí, nikdo je odsud nedostane. V této době jsou již Sověti mistři obrany. A zde u vesnice Stajky je pro ně situace přímo ideální k obraně. Dutiny a trhliny ve skalách strmého břehu poskytují ideální obranu. Před Sověty leží pláň, která se dá velice dobře postřelovat kulometnou palbou. Každý německý útok zde ztroskotal.
Němci tato předmostí izolují. Ostřelují je z minometu a dělostřelectvo odřízne zásobování přes řeku. Radiogramy Sovětů, které Němci zachytili prozrazují těžké sovětské ztráty. A po 3 dnech i hlad.
Ale Sověti se nevzdávají. Toto malé předmostí, přestože je zablokované, musí Němci pečlivě hlídat a bránit. Stále je zde nebezpečí, že se předmostí může stát nebezpečným nástupištěm k dalším ofenzívám.
Toho si je velmi dobře vědom generál Nehring a vysílá z Kaněva stále nové a nové bojové skupiny na místa nepřátelských přechodů. Především do Balyky a do prostoru Bukrin – Grigorovka.
Pro další vývoj situace je důležité vědět, že 24.září 1943 po celý den bylo v pohybu a na cestách mezi Kaněvem a Grigorovkou a Balykou velké množství německých jednotek. Ty se buď během celého dne přesouvaly, nebo zaujímaly obranu.

Obrázek Situace Kanev 23.9. - 26.9.1943.

Obrázek 1.airborne_soviet.

Obrázek Red Parachutists.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Dněpr 1943 Východní val III. Č 2.

Díl III.

Část 2.

Německý 258. pěší pluk ze 112. pd se zakopává v okolí vesnice Grigorovka. Jeho 7. rota, kterou jsme sledovaly na začátku při snídani u Kaněva, zaujímá obranu u větrného mlýna v Kolesišči. Okolo 17 hodiny 30 minuty zazní povel: „Letecký poplach!“ Vojáci okamžitě bez rozmyšlení, tak jak jsou zvyklí naskákali do zákopů a střeleckých okopů.
A skutečně, ve směru od Dněpru se přibližují sovětská letadla. V nezvykle nízké výšce, ve vzorné přehlídkové formaci, vždy po dvou se přibližuje silný svazek velkých letounů. Vlevo od nich další skupina. Těžká transportní letadla letí ve výšce 600 až 800 metrů. Doprovod jim dělají stíhací letouny. Tak tolik sovětských letounů pohromadě – to ještě Němci neviděli.
Pumy neshazují a ani nestřílejí z palubních zbraní. Jen tak zcela bezstarostně přelétávají německé linie. Oni snad netuší, že na zemi jsou nějací Němci!
Zde na Dněpru se zešeřilo již po 17 hodině, takže když letouny přiletěly, rozsvítily polohová světla a dokonce světlomety prohledávaly terén porostlý řídkým lesem.
Do poslední chvíle Němci netušili oč se jedná. Až náhle zazní: „Pozor seskakují výsadkáři!“ Okamžitě do vzduchu letí z německé strany bílé světlice. V jejich ostrém světle jsou jasně vidět otevřené padáky výsadkářů.
To co potom následovalo, představuje dramatickou, nezvyklou a z hlediska válečné historie neobvyklou kapitolu. K popisu těchto událostí nám slouží vzpomínky generála Nehringa, dále hlášení divizí, které se tohoto konfliktu zúčastnily. A ze sovětské strany jsou to historické studie a memoáry. Ty se však objevily v SSSR teprve od roku 1962. První to byla zpráva G. P. Sofronova.
Němci tu situaci vůbec nechápali. Sověti v masovějším měřítku provedli výsadky v únoru 1942 u Moskvy, v týlu 13. armádního sboru proti 260. pd. Jinak byly známy jen seskoky ruských výsadkářů v síle od 5 do 80 mužů. Tyto seskoky byly provedeny jen za účelem sabotáže určitého místa a nebo zásobování partyzánů.
U německých jednotek okamžitě zazní povel od velitelů: „Palte na seskakujícího nepřítele!“
Okamžitě se rozpoutá peklo. Zaznívají výstřely z pušek a salvy z kulometů. Vojáci střílí svítícím střelivem. Je vidět jak výstřely trhají padáky, některé hoří. Výsadkáři klesají k zemi jako kameny. Jsou snadným cílem pro stovky pušek.
Naproti větrnému mlýnu, na kopci, pálí na nízko letící letouny 20 mm flak. Ten pročesává letouny. Záhy jedno zasáhne a roztrhne. Z dýmu a ohně vyskakují výsadkáři. Většině se neotevře padák. Komu se to podaří, toho strhnou k zemi trosky letadla.
Ale další a další transportní letouny přelétávají mlýn Kolesišči a míří na západ. Zde ještě k zemi míří kontejnery s municí a proviantem na větších padácích. Padáky se zaplétají do větví stromů.
Němci vytváří skupiny, které se vydávají na ničení výsadkářů, kteří přežili. Brzy přivedou i zajatce a pomalu začíná být jasno.
Sovětští výsadkáři patří k 5. gardové výsadkové brigádě. Hlavní síly brigády seskakují západněji, nad vesnicí Dudari. Tady v prostoru 112. pd seskočily jen oddělené skupiny.
Německé bojové skupiny začínají prohledávat terén a strže. Kdo z výsadkářů nezvedne včas ruce, je zabit. Ostatní, které se podaří zajmout jsou shromažďováni na improvizovaných signálních stanovištích.
Když se ráno rozední má 112. pd vyčištěný prostor od výsadkářů.
Stejným způsobem se daří sovětským výsadkářům v prostoru Dudari, kde byly vysazeny hlavní síly 5. gardové výsadkové brigády. Sověti totiž seskočili přímo doprostřed kolony 10. mech. divize, která se zrovna přesunovala k vesnici Balyka.
Přímo u malé obce Dudari Rusové spadli do pochodového proudu praporu obrněných transportérů 73. mech. pluku. To bylo čelo hlavních sil 19. td, která sem pod velením plukovníka Källnera spěchá, aby pomohla zle tísněnému průzkumnému odřadu. Přímo neštěstí. Rusové se tak dostali do palby kulometů obrněných transportérů a byl z toho masakr.
Hlášení 19. td zní: „V 17 hodin 30 minut první seskok. Ještě ve vzduchu se Rusové dostanou do palby kulometů a jednoho protiletadlového kanonu. Přilétávající svazek je roztažený na velkém prostoru. Po jednom, nejvýše po dvou, a v odstupu půl minuty přilétávají transportní letouny a vysazují vojáky. To umožňuje účinnou obranu. Někteří piloti zjevně rozpoznali katastrofu a odlétají na sever. Zničující obranná palba a bílé světlice Rusy očividně znervózňují. Nyní se vysazují chaoticky. Jsou rozptýleni do malých skupinek a jejich osud je zpečetěn. Pokoušejí se zachránit v úzkých roklinkách, ale Němci je rychle vypátrají, zajmou nebo pobijí.
Veliteli brigády se podaří kolem sebe shromáždit pouze 150 mužů a zachytit se v lese východně od Gruševky. Zde klade rozhořčený odpor. Německá 3. rota 73. mech. pluku pod velením poručíka Goldmanna má možnost udělat si představu o tom, co by se stalo, kdyby Rusové svůj výsadek provedli za šťastnějších okolností a měli čas připravit se k obraně, protože s sebou mají chladnokrevné odstřelovače. Goldmannova rota má těžké ztráty. Většinou průstřel hlavy. Těch 150 mužů se podaří potřít až po rozhořčeném boji. Velitel je zajat. Několik skupin se probíjí k partyzánům, kteří operují v obrovských lesích západně od města Čerkassy.“
Tolik divizní hlášení 19. td.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Dněpr 1943 Východní val III. Č 3

Díl III.

Část 3.

Sověti 24. září 1943 vysadili 3 brigády s přibližně 7 000 muži. Byla to 5. brigáda v ohybu Dněpru, v prostoru obce Dudari. 3. brigáda jihojihozápadně od Dudari, v bažinatém údolí potoku Rosava. A části 1. brigády hned pod Kaněvským mostem. Jednotlivé skupiny 1. brigády přistály na jihu v bojovém prostoru 3. německého ts, který byl pravým sousedem 24. ts generála Nehringa.
Co bylo úkolem těchto parašutistických brigád?
Od zajatců s ukořistěných rozkazů a map Němci zjistili 2 cíle. Ten 1 cíl bylo taktické zaclonění předmostí u Bukrina před německými útoky. Konkrétně 5. výsadková brigáda měla zabránit, aby plynuly německé zálohy od jihu, nebo jihovýchodu směrem na Dněpr.
Úkol 3. brigády byl vytvořit obranu a tu držet do příchodu sovětské 40. armády. Ubránit tak prostor Šandra – Lipovy ve kterém měly držet v šachu německé pohotovostní rezervy.
Naplánováno to bylo dobře, ale provedeno příliš pozdě. Jak jsme si již říkali německé jednotky již byly v prostorech taktických cílů, které měly výsadkové brigády přehradit.
Ten 2 cíl, který tyto 3 brigády měly byl ještě větší. Úkol 1. a 3. brigády, jakož i západní skupiny 5. brigády, zněl zachytit se na bažinatých březích potoku Rosava. Zde měly společně s vojsky, která překročila Dněpr u Baliky , Riščeva a Kaněva, vytvořit rozsáhlé předmostí. To měl být 2 ochranný prstenec kolem přepraviště Bukrin. To měl být pohotovostní prostor. V něm mělo proběhnout soustředění dvou sovětských armád.
Zajatý velitel sovětské 5. gardové výsadkové brigády vypověděl: „26. nebo 27. září mělo proběhnout 2 dějství – velký sovětský výsadek jihovýchodně od Kaněvského mostu. Ve výsadku již měly být i těžké zbraně a tanky. Takže ty malé oddíly, které tam u Kaněva přistály vlastně plnily roli předních vojů a měly připravit prostor pro tuto velkou operaci.
Katastrofa 1. výsadku vedla k tomu, že se 2 dějství nekonalo.
Jen v prostoru obce Dudary a potoku Rosava bylo za prvních 24 hodin nalezeno 1 500 padáků a 692 mrtvých vojáků. Němci zajali 209 výsadkářů.
Zajatí tvrdili, že jsou zde na rozkaz a že měli s sebou vzít každého volného muže. A tak se výsadku účastnili lidé s průměrně 7 až 10 seskoky. To byla jen první polovina. Druhá polovina neměla vůbec žádné výsadkářské zkušenosti. Tvořili ji vojáci 7 pluků. Zdravotnický personál byly samé ženy, ale výbavu měly kvalitní a měly ji hodně.
Výstroj brigád byly různorodá. Část měla letecké kombinézy, část kožené vesty a zbytek jen polní blůzy.
Zarážející byl i čas výsadku. I když Sověti rádi bojovali večer a v noci, zde to nebylo na místě. Výsadkové jednotky, které jsou vždy na začátku málo pohyblivé, protože nemají dopravní prostředky, tak měly další problém – tmu. Tma jim ztěžovala shromažďování rozptýlených jednotek. Dalším problémem bylo, že z důvodu utajení byli důstojníci seznámeni s úkolem až 90 minut před startem. Nemohli vše připravit, seznámit vojáky a tak seskakovali do neznámého terénu. Nemohli totiž vůbec najít vyznačené orientační body.
K tomu všemu přistoupila i neschopnost nových pilotů. Mnozí se odchýlili od směru, ztratili pak kontakt a vysazovali vojáky na nesprávných místech. Před palbou německého protiletadlového dělostřelectva vystoupali nad 1 000 metrů a tak rozptýlení výsadkářů a svržených nákladů bylo ještě na větším prostoru.
Z výpovědi zajatců i vyplynulo, že někteří vůbec nevěřili, že jdou do bojové akce, mysleli si že jsou na cvičení a nebyli proto připraveni bojovat. Utrpěli těžký šok a tak byli mnozí demoralizováni.
Generál Nehring ve svém posudku píše: „Sovětskému velení jednoduše chyběl cit pro čas, prostor a možnosti této operace. Byla provedena diletantsky. Operační myšlenka byla správná, ale provedení břídilské. Patrně chyběl odborník. Jednotky byly roztroušené příliš daleko v prostoru, než aby mohly navázat součinnost. Pro nás bylo štěstím a pro Sověty neblahou náhodou, že se 3 německé divize právě přesunovaly v prostoru seskoku. Avšak i bez této náhody by ta věc neměla úspěch, protože byl nesprávně zvolený čas akce. Kdyby k seskoku došlo před přechodem 24. ts na druhý břeh, tedy v jeho týlu na druhé straně Dněpru, a poté byl obsazený nebo zničený Kaněvský most, pak by se sbor dostal do kritické situace.
A nejen sbor nýbrž celá armáda!
Když ráno 23. září zaútočilo 44 sovětských tanků z lesů u Kaněva na obránce východního vjezdu na most (Dněpr 1943 Východní val II. Část 3.) a podařilo se je zastavit až v poslední minutě, ukázala se jasně celá prekérnost naší situace. To byl ten pravý okamžik pro sovětské velení. V té době by součinnost jejich pozemních a leteckých sil mohla vést ke splnění operačních cílů, totiž k vyvrácení naší obranné fronty na Dněpru ze základů.
Ještě i časně odpoledne by překvapivé obsazení mostu ze vzduchu mohlo přinést rozhodnutí.“
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Dněpr 1943 Východní val III. Č 4.

Díl III.

Část 4.

Z Nehringova posudku je jasné, že 24. září 1943, když už byl 24. ts na západním břehu řeky Dněpru, bylo pro tuto operaci pozdě. Sověti svou šanci promeškali. My víme, že dějiny válek jsou dějinami promeškaných šancí.
Ale katastrofa sovětského výsadkového vojska na bukrinském předmostí pro tento druh vojska znamenala, že již nepodnikla do konce ww 2 významnější akci.
Zajímavé je i pozadí celé této operace.
Již na několika místech zde upozorňuji a kolegové dříve narození, se mnou budou určitě souhlasit – nepovedené akce Sověti desítky let zamlčovali. Zde je další příklad.
V „Dějinách velké vlastenecké války“ a v mnoha dalších dílech sovětských historiků do roku 1962 není o Kaněvské vzdušné výsadkové operaci ani zmínka.
V „Dějinách velké vlastenecké války“ je na mapě č. 56 jen jedna malá značka – rudý padáček u vesnice Bukrin. Text a komentář zde není vůbec žádný a není tam ani žádný odkaz.
Takže jen tato nepatrná značka říká, že se na nebi nad velkým obloukem Dněpru, mezi Kyjevem a Kaněvem něco ve vzduchu stalo!!!
Německý obraz, který jsme popsali začínají potvrzovat od roku 1962 ruské vojenské odborné časopisy. Tyto články stupňovitě dotvrzují německý obraz a ještě jasněji ukazují špatné provedení celé operace.
Na dokreslení vybírám: 5. výsadková brigáda minula svůj prostor seskoku o 30 km.
K oklamání protivníka bylo přijato několik nerozumných opatření – teprve po seskoku byly o nasazení výsadkových jednotek informované frontové jednotky v příslušných oblastech; velitel 5. výsadkové brigády předal rozkaz o akci svým jednotkám 24. září 1943 v 16 hodin – 90 minut před nástupem do letadel. Kde je čas na vysvětlení akce a úkolu vojákům?
A plán – sestavený byrokraticky – bez ohledu na situaci na frontě.
Brigády měly být na výchozí letiště přepraveny mezi 17. a 21. zářím, ale kvůli přetížení železnic byl transport dokončen 24. září 1943 – v den operace.
Ale děly se ještě horší věci. Mnoho transportních letadel nepřiletělo vůbec. Přiděleno bylo mnohem méně letadel než bylo požadováno. Letadla byla ve špatném technickém stavu. V letounu mělo být 20 výsadkářů, ale z důvodu špatného technického stavu jich tam sedělo maximálně 15.
3. výsadková brigáda. Sice seskočilo 4 575 mužů, ale bez jediného 45 mm kanonu. 13 letounů nenašlo prostor seskoku a vrátilo se i s mužstvem zpět. 2 letadla cíl minula a vysadila vojáky daleko v týlové oblasti. Jedno letadlo je shodilo do Dněpru, kde se utopili. Jedno minulo cíl tak dokonale, že mužstvo dopadlo hluboko do sovětského zázemí ( ty měli největší štěstí).
U 5. výsadkové brigády přiletělo ze 65 jen 48 transportních letounů. Tankování zpozdilo odlet o 90 minut. Na letištích nebylo dost benzínu. 5. brigáda vysadila 1 000 mužů a pak pro nedostatek benzínu byla akce zastavena.
Podle sovětských údajů se do 5. října 1943 vytvořilo 43 skupin, které měli celkem 2 300 mužů. Těmto mužům veleli důstojníci 3. a 5. brigády. Tyto skupiny pak působily jako partyzánské oddíly v německých týlových oblastech. Především to bylo v lesích mezi městy Kaněv a Čerkassy. To je tedy i odpověď co se stalo s těmi, kteří unikli kulkám Němců a zajetí.
Tedy ze 7 000 vysazených vojáků jich přibližně 2 300 působilo ve velkých partyzánských táborech.
Smutná je i historie vybavení radiostanicemi. V důsledku velkého rozptýlení a výpadku mnoha přístrojů zůstali velitelé výsadku bez radiového spojení. Sověti se snažili ještě v noci z 27. na 28. září 1943 vysazením skupin s radiostanicemi tuto situaci napravit. Vysazené skupiny však minuly cíl. Jeden letoun Po – 2 vybavený radiostanicemi vzlétl 28. září 1943, ale byl sestřelen. První spojení s 600 výsadkáři v kaněvských lesích se podařilo navázat až koncem září 1943 sovětské 40. armádě.
Sovětské vojenské časopisy se dále zabývaly skutečností, že STAVKA úplně pominula partyzánské oddíly. A to v kaněvských lesích bylo celkem 7 velkých partyzánských oddílů. Zastavují se nad tím, že to asi s těmi partyzány a jejich silou nebylo tak slavné jak se hlásalo.
Tento katastrofální výsledek vzdušného výsadku západně od Kaněva sami sovětští vojenští odborníci hodnotí – Sověti v létě 1943 neměli na tomto vojenském poli výsadkových jednotek co pohledávat. Tvrdý fakt!
Maršál dělostřelectva Voronov ve svých vzpomínkách píše: „Velmi smutné je konstatování, že u nás, pionýrů vzdušného výsadku, neexistovaly žádné proveditelné plány pro nasazení tohoto druhu vojsk.“
A Voronov má pravdu. Již totiž v roce 1932 byly sovětští výsadkáři nasazeni na velmi působivých manévrech na Kavkazu.
Generál Köstring, dlouholetý vojenský atašé v Moskvě, tehdy napsal: „Při tomto cvičení v kavkazských horách jsem poprvé viděl úplně nové akce výsadkového vojska. Na tuto událost nikdy nezapomenu, protože jsem se o mnoho let později na německém ministerstvu letectví dozvěděl, že obrázky z toho a dalších seskoků, které jsem poslal do Berlína, přiměli Göringa k vytvoření vzdušného výsadkového vojska.“
Němci jak víme byli lepší, předčili svého učitele.
Rudá armáda nedokázala totiž vyřešit technické, materiální a personální problémy tohoto druhu vojska.
Dněprem budeme pokračovat v Dněpr 1943 Východní val IV.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

A ještě mapa Bukrinského předmostí 23. - 29. 9. 1943

Obrázek
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pegeucko
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 2793
Registrován: 14/7/2005, 10:40
Bydliště: jižní Čechy

Příspěvek od Pegeucko »

michan:
Čau dědku - koukám,že ti PC už šlape.
Pěknej příspěvek - jen tak dál. :mrgreen:
Taky bych měl něco sesmolit,ale většinu času trávím na tom novém Fotoalbu pro Palbu. :cry:
ObrázekObrázekObrázekObrázek

Vím vše, protože mlčím, abych slyšel..... motto STASI
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Jo, díky chlape makej, děláš pro nás záslužnou práci a my jedeme dál.
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

tohle mne docela překvapilo.to sem nevedel že rusové provedli takovýhle výsadek.zajímalo by mne jestli i nemci obcas na vychodní fronte použili výsadkáře.nemyslím žadnou velkou operaci.po krete snad vím jen o akci na chycení tita a v ardenách.ale videl jsem v jednom filmu jak ženy z protiletadlového odílu likvidují výsadek ci v jednom beloruském myslím jdi a dívej se byl použit proti partyzánum.tak jestli to spíš není licence
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Ve velkém Němci výsadky za Ruskou frontou neprováděli. V začátku války 21. a 22. června 1941 jsou známy výsadky německých parašutistů v síle 8 -10 mužů ve směru hlavních úderů německé armády. Tito parašutisté ničili telefoní spojení a prováděli různé sabotáže. V síle 8 -15 mužů vysílali Němci průzkumné jednotky parašutistů po celou válku. Větší výsadek v síle přes 100 mužů z německé divize Brandenburg, byl vyslán na podzim 1944 na pomoc nacionalistickému hnutí na Ukrajině. O jiném větším použití výsadkového vojska německé armády v Rusku nemám žádné zprávy.
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

když se človek zamyslí ,tak velký vysadkový vzdušný operace nebyli moc uspěšný.teda nepočítá li se nemecký vysadky do holandska a belgie.jenže to skákali do zemí ,který v podstate i když byla už válka netušil o co jde.na kréte ohromné ztráty.market garden prušvih,nemecký vysadek v ardenách taky,v jugoslavii tita nechytili,ted jak se dovídám ten ruskej výsadek katastrofa,snad v normandii splnil svuj učel.a jestli se nepletu tak pozdeji v indočíne francouzi taky nedopadli nejlíp.podle mne je to tim ,že to je logisticky nejnáročnejší operace a vše musí presne vyjít.soulad pozemní a vzdušný operace a hlavne kvalitní pruzkum
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

A tam, kde je nasadit měli, tam ani nešli...myslím Maltu.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Daver
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1573
Registrován: 5/10/2004, 21:11
Bydliště: Plzeň

Příspěvek od Daver »

V normandii byli výsadky vcelku úspěšné, ale provedení taky nic moc. nejlépe byla asi vysazena britská výsadková divize. Americká 82. a 101. byli vysazeny do oblasti močálů a ještě ke všemu velice rozptýleně.
"Nemůžeš-li střílet, staň se bunkrem, nemůžeš-li se hýbat, staň se zbraní, nemůžeš-li vyhrát, staň se hrdinou."
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Ano výsadková vojska vyžadují přesný průzkum, přesnou rekognoskaci terénu v místě shozu, správné týlové zabezpečení, dobré a účelné vybavení pro danou operaci, leteckou podporu, dostatečné další zásobování a návaznost operací pozemních.
Ve ww2 se skutečně přes všechny nedostatky a hlavně ztráty na lidech povedlo - Němcům výsadky v Belgii a Holandsku a dobýt Krétu. Dobytí Kréty znamená splnění úkolu, ale pro velké ztráty jsou potom para vojska Němců použita jako pozemní jednotky I některé další operace se sice povedly i spojencům, ale něco vždy chybělo. Např. Market - garden - povedla se jen prvá část a to výsadek, byl zde špatný průzkum - shození do prostoru 10 td, formující se zde. Nedostatek vozidel a hlavně návazná pozemní operace přišla dlouho. A tak to znamenalo fiasko. Bylo to nové vojsko, které v takovém rozsahu jako je ww2 bylo použito prvně a ideální podmínky nikdo nikdy nevytvořil.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rendy
desátník
desátník
Příspěvky: 46
Registrován: 24/5/2006, 18:29
Bydliště: Havířov

Příspěvek od Rendy »

A jaké v této době mělo německo letectvo? Dalo se ho použít na ty ruské předmostí? Doufám, že o tom nepíšeš ve čtvrté části :-)
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

4. letecká armáda v popisované době měla na starost celou skupinu armád Jih - 700 km fronty. Sověti překročili Dněpr na 23 místech. Letadla 4. letecké armády měla hlídat mimo toho 6 mostů, které vypisuji. Na útoky na všechna místa prostě nestačila. Velitelé divizí a sborů si mimo toho dávaly požadavky na místa která mají němečtí piloti hlídat. Prostě takové množství cílů ohlídat německé letectvo nestačilo. Nejvíce se soustředilo na místa přeprav rusů přes Dněpr. Tím je jasné, že nemohli být všude.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Kurska po Bagration“