Dněpr 1943 Východní val II. Č 1-4.

Klíčové bitvy i ty co byly mezi tím.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Dněpr 1943 Východní val II. Č 1-4.

Příspěvek od michan »

Dněpr 1943 Východní val II. Č 1-4.


Díl II.


Část 1.

Mansteinovou směrnicí z 18. září 1943, ve které přikazuje skupina armád Jih svým armádám, aby se co nejrychleji dostaly přes řeku Dněpr, začíná jedna z největších operací Východní války. Ještě jednou si řekněme, že se části skupiny armád Střed a skupina armád Jih měla dostat před Sověty přes 6 mostů na Dněpru, na západní břeh a tam zaujmout obranu.
Ty mosty byly – Kyjev, Kaněv, Čerkassy, Kremenčug, Dněpropetrovsk a Záporoží.
Skupina armád Jih nenaplánovala počasí. Lije jako z konve. Bahno dělá z celé krajiny močál. Nákladní auta uváznou a koňské potahy se pohybují jen s obtížemi. S terénem si ví rady jen těžká tažná pásová vozidla. A tak v polovině září uvíznou pluky, prapory i divize. Hrozí, že jednotky které ustupují za Dněpr čeká ještě před řekou katastrofa.
Skupina armád Jih však naléhá – za řekou leží jen zásobovací jednotky, opravářské služby, armádní školní jednotky, polní železniční jednotky, několik pohotovostních jednotek a trén. Musíte za řeku – bahno, nebahno! Je třeba zajistit ohrožené body a mosty!
1.TA se jako prvá, když přestane pršet 19. září 1943, po tvrdých obranných bojích, probojuje do předmostí Záporoží a Dněpropetrovsk. Její 40. ts generála Heinriciho se u Antonovky přepraví na trámech přes řeku. 20. září 1943 se potom po záporožské přehradní hrázi dostane na východní břeh řeky Dněpr a zamíří do půlkruhového předmostí Záporoží, které se rozkládá kolem města a přehradní hráze. Je zde 20 km na východ sahající „balkon“ ve kterém stojí 17. sbor se svými pd.
Sověti zatím vysílají jen průzkumné oddíly. 3. sovětská gardová armáda generálporučíka Leljušenka sem ještě nedorazila. Jen podle trénu a zásobovacích oddílů, které spěchají přes Dněpr na západ, lze vytušit, že něco přijde.
Na mosty u Kremenčuku a Čerkassy spěchá 8. armáda generála Wöhlera.
Kritická je situace u 4. TA. Její 2 sbory, 7. a 13. sbor se probíjí za silného tlaku Sovětů k německému předmostí v Kyjevě.
24. ts má Dněpr překročit na mostě ve městě Kaněv, které leží 125 km jižně od Kyjeva. Až řeku překročí, přejde do podřízenosti 8. armády. 24. ts, kterému velí generál tankových vojsk Nehring je pronásledován 3. sovětskou gardovou TA generála Rybalka.
Generál Rybalko se snaží 24. ts Němců předhonit a dostat se přes Dněpr dřív než Nehring.
Kolony 24. ts, 10. mech.d, 57.,34. a 112 pd si v bahně razí cestu a směřují na Kaněvský most.
Některé z těchto divizí, které nejsou v boji nechápavě zasílají radiogramy, proč mají ustupovat, když je Rus nehoní. Nevědí, co jim hrozí, že je Rus může po jejich bocích předhonit.
Sověti totiž upalují k Dněpru v mezerách, které vznikají soustřeďováním Němců do kolon před mosty. Armády jim trpělivě vysvětlují, co jim hrozí – když nepřekonají rychle Dněpr a Rus tam bude dřív než oni, že hrozí katastrofa. Vojska vše pochopí a zvýší tempo. Přes celkovou únavu očekávají, že za Dněprem bude klid a jistota. Myslí si, že je očekávají bunkry a obranné linie.
Ve skutečnosti je za Dněprem, v jejich budoucích obranných úsecích, čekají jen zákopy (a na mnoha místech si je museli sami vykopat) a někde i pohotovostní jednotky.

Na velitelství skupiny armád Jih dochází ověřené zprávy průzkumu: „Rus přepravuje po železniční trati Poltava – Kyjev vojska směrem na západ, ke Dněpru.“ Tato zpráva se zdá neuvěřitelná ( všechny tratě byly zničeny, koleje vytrhány), je však skutečností. Sověti masovým nasazením vojáků a civilistů položili v neuvěřitelně krátké době koleje a trať zprovoznili. Protože ještě nebylo připraveno signalizační zařízení, jezdily vlaky jenom na dohled dalšího vlaku. Jejich vlaky dopravovaly materiál, tanky a vojska až do Grebenky. Tím vznikala mnohem těžší situace pro německá vojska. Sověti v tom bahně začali být rychlejší.
Situaci zdramatizovaly i svazky radiogramů, které dostal na stůl 21. září 1943 odpoledne v obci Smela velitel 8. armády generál Wöhler. Odposlouchaná, nezašifrovaná hlášení partyzánské „skupiny Čapajev“ sděluje: „Na západním břehu oblouku Dněpru, severně od Kaněva, nejsou žádné německé síly.“
Ta zpráva je přesná. Němci nemají, mimo jedné trestné roty na západním břehu smyčky, kterou zde Dněpr tvoří, mezi vesnicemi Grigorovka a Riščev, nic!
Německý letecký průzkum hlásí, že Sověti jsou zde v tomto úseku velmi blízko Dněpru.
Německému štábu se zdá, jakoby zde Rusové, v oblouku Dněpru, severně od Kaněva připravovali překvapivý úder. V této chvíli si však nemohou pomoci, nemají zde žádné jednotky na pokrytí celého prostoru.

Obrázek Dněpr 1943.

ObrázekBukrin_43.

Obrázek P.S. Rybalko.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Dněpr 1943 Východní val II. Č 2.

Díl II.

Část 2.

Protože hlášení partyzánské „skupiny Čapajev“ vlastně spustilo bitvu o Dněpr a hrdinskou epopej, kterou sovětská historická literatura nazývá: „Bukrinské předmostí“, podívejme se co se odehrálo ve štábech obou stran.
U Němců jsme si řekli, že velitel 8. armády generál Wöhler dostal nezašifrované hlášení partyzánské vysílačky. To dostal v 16 hodin 21. září 1943. Zformuloval alarmující rozkaz 24. ts generála Nehringa, ten jej obdržel ve 20 hodin 45 minut. Má okamžitě vrhnout mechanizované síly do záhybu Dněpru severně od Kaněva. On však ví, že první jednotky bude mít až odpoledne 22. září 1943. Co dělat? Náčelník štábu 8. armády generálmajor Dr. Spidel si vzpomene, že ve městě Čerkassy, jižně od Kaněva je vojenské učiliště skupiny armád Jih. To musí pomoct. Ve 22 hodin 30 minut je telefonicky vyrozuměn velitel učiliště. Okamžitě má z čekatelů vytvořit pohotovostní oddíl a rozestavit ho na západním břehu Dněpru, severně od Kaněva. V 0 hodin 30 minut vyráží muži na nákladních automobilech směr severně Kaněv.
A co Sověti? Generál Vatutin velitel „Voroněžského frontu“ obdržel radiogram o nechráněném západním břehu Dněpru od partyzánské „skupiny Čapajev“ 21. září 1943 odpoledne. Se štábem tuto informaci vyhodnotili a rozhodli se jednat. Tento hluboký oblouk Dněpru, který vybíhá na severovýchod, se přímo nabízí k přechodu řeky Dněpr z taktických důvodů. Vatutin volá generálu Rybalkovi. Generál Rybalko velitel 3. sovětské gardové TA je přímo nadšen. Okamžitě vše začne organizovat u své 51. gardové tankové brigády. Její velitel se jen zeptá jestli dostane přepravní prostředky? Ne! Udělejte si vory a přepravte se na nich.
Celá operace je připravena tak, že 4 gardoví vojáci Semjonov, Ivanov, Petuchov a Sysoljatin, (dobrovolníci, první kdo překročili Dněpr a získali titul „Hrdina Sovětského svazu“) spolu s partyzány překročí Dněpr u vesnice Grigorovka. Zde vyprovokují přestřelku s německými strážemi a budou předstírat, že se vylodil celý prapor. Tak na sebe upoutají pozornost německého zajištění.
V té samé chvíli se přepraví o 1 000 metrů severněji pod vesnicí Zarubency poručík Sinaškin s hlavními silami roty a 120 partyzány. Ti vybudují první předmostí pro celou brigádu. Rota potom, po vylodění okamžitě zaútočí na Grigorovku.
Takto tedy byla připravena a uskutečněna operace na Bukrinském předmostí.
Gardový vojín I. D. Semjonov, V. N. Ivanov, N. J. Petuchov a V. A. Sysoljatin byli mladí chlapci. Petuchovovi bylo 18 let, ostatním nebylo víc než 20 let.
Operace začala výstřely těchto čtyř gardistů a partyzánů ve 2 hodiny ráno na 22. září 1943. Palba vyburcovala trestní rotu, ta po chvíli skutečně nabyla dojem, že se u Grigorovky přepravil celý sovětský prapor.
U Zarubenců se bezhlučně v tu samou hodinu přepravují vojáci Sinaškinovy roty. Nemají žádné lodě. Jen na prázdné sudy připevnili trámy a tím vytvořili vory. Vyrobili malé vory pro pěchotu a velké vory vždy pro 1 dělo a 4 muže. Dobří plavci tyto vory udržují ve směru.
Po rozednění 22. září 1943 zahájí Sinaškinova rota útok a vyžene německá zajišťovací vojska ze Zarubenců a Grigorovky.
Sověti tak 22. září ráno překročí Dněpr severně od Kaněva a vytvoří předmostí. Bukrinské předmostí!
Německý 24. ts, který má tento úsek obsadit a bránit stojí ještě na východním břehu Dněpru. Sověti tak mají otevřenou cestu, poněvadž od Kaněva do Kyjeva na 100 km dlouhém úseku řeky, ještě není žádná německá bojová jednotka. Ve vzduchu visí katastrofa. Neštěstí nechodí nikdy samo.
Ve stejnou dobu, o 200 km severněji, u Černigova, na místě styku skupiny armád Jih a skupiny armád Střed překročí Dněpr i vojáci sovětské 13. armády, podaří se jim to v místě, kde to vůbec Němci neočekávali. Je to u ústí řeky Pripjať do Dněpru, kde jsou jenom bažiny. Němci nevěděli, že partyzáni již od poloviny září vytvářeli cesty v bažinách. Pokládali kmeny stromů a cesty dobře zamaskovali. Po těchto cestách se sovětské svazky dostaly přes bažiny k Dněpru a překročili řeku tam kde je Němci neočekávali. A tak se i zde 22. září 1943 podařilo vytvořit úzké předmostí, které směřovalo k polským hranicím. Toto předmostí se podaří slabým bojovým skupinám z německé 2., 8. a 12. tankové a 20. mech. divize omezit. K rozšíření předmostí v trojúhelníku Dněpr – Pripjať nedojde. Jsou zde přisunuty pěší divize, které vlomy do úseku fronty na místě styku skupiny armád Střed a skupiny armád Jih přehradí. Situace je zde nebezpečná, ale katastrofa odtud ještě nehrozí. V září 1943 ještě ne!

Obrázek Němci u Dněpru.

Obrázek Situace Kanev 23.9.1943.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Dněpr 1943 Východní val II. Č 3

Díl II.

Část 3.

Ale německou obranu Dněpru dne 22. září 1943 nejvíce ohrožuje „Bukrinské předmostí“ u Zarubenců a Grigorovky. To jméno nyní znají, tento den všechny štáby skupiny armád Jih. Předmostí poručíka Sinoškina je hrozba.
Generál Wöhler velitel 8. armády dopoledne 22. září 1943 opět volá velitele armádního vojenského učiliště ve městě Čerkassy s rozkazem: „Okamžitě naložte vašich 120 čekatelů v Kaněvě a odvezte je do Grigorovky. Musí protiútokem zastavit postup přes řeku přepravovaného nepřítele.“
Těchto 120 čekatelů na Unterführera a zbytek trestné roty je vše co má velitel 8. armády k dispozici, k rozbití sovětského předmostí u Bukrina. Divize generála Nehringa totiž musí ještě 22. září 1943 dopoledne bránit kaněvské předmostí proti prudkým útokům Sovětů na východním břehu Dněpru. Mechanizované jednotky se přes řeku mohou dostat tak nejdříve večer 22. září 1943. Každý si asi domyslí, že za 12 hodin celého dne se u Grigorovky může udát spousta věcí. Sovětský velitel generál Vatutin má jedinečnou šanci proniknout z předmostí a vrazit klín mezi německou 8. armádu a 4. TA.
Po prozkoumání situace všech jednotek u skupiny armád Jih přece jen k poledni svitne naděje. U Kyjeva 21. září 1943 přešla přes Dněpr část 19. td. Je vyrušena z obědu! Nástup do vozidel! Rychle na nejohroženější místo východní fronty! Za ní 73. mech. pluk. A za ním hlavní síly 19. td. První jednotky, průzkumný oddíl 19. td je u Grigorovky za 2 hodiny a okamžitě se zapojí do boje.
Wöhler neustále bombarduje rozkazy generála Nehringa: „Musíte posílit průzkumný oddíl 19. td a to co nejrychleji. Nejpozději ráno 23. září 1943.“
Ovšem ráno 23. září 1943 začne nemilým překvapením.
Po východním břehu Dněpru od severu útočí Sověti 44 tanky T 34. Na tancích je vezena sovětská pěchota. Útok se valí proti bojovému zajištění 253. mech. pluku 34. pd. Tento útok má jasný záměr. Sověti chtějí Kaněvský most. Též chtějí tanky přejet na druhý břeh a zablokovat tak přechod německých jednotek na západní břeh.
V obci Rešetki, kam ruský útok míří, mezi 34. pd a 10. td, leží jen slabé zajištění 14. roty z 253. mech. pluku 34. pd. Kapitán Augustin má k dispozici jeden 75 mm protitankový kanon a dva 20 mm samojízdné lafety a 24 mužů. Tato bojová skupina zničí 16 tanků. Přinutí sesednout sovětskou pěchotu, ta se musí krýt. 12 tanků se otočí a uvízne v terénu. 16 tanků T 34 prorazí a postupuje k mostu. Tam je jen slabé zajištění protitankových a protiletadlových kanonů.
Je to kritický okamžik celého polního tažení. Německý sbor okamžitě sežene všechny dosažitelné protitankové zbraně, ty podřídí veliteli 253. pěšího pluku plukovníku Ferdinandu Hippelovi. Ten tyto síly nasadí před vjezdem na most. Protitankové kanony, pěchotní děla, protiletadlová děla, miny a magnetické nálože sovětské tanky zastaví. Ještě do oběda 23. září 1943 je nebezpečí zažehnáno.
Ale je tady další zpráva, ve 14 hodin je hlášeno z Grigorovky, že se části 19. td dostaly do velmi těžké situace. Potřebují okamžitě a naléhavě pomoc! V hlášení se říká: „V ohybu Dněpru je to povážlivé. Zarubency v rukou nepřítele. O Grigorovku se bojuje. Nepřítel útočí na západ a jihozápad. Přepravuje přes řeku i děla a vozidla.“
Nehring již přesunul za Dněpr trén a týlové služby. Urychluje přechod bojových jednotek přes Kaněvský most. Na předmostí Kaněva nechá části 10. divize s jejím velitelem generálem Augustem Schmidtem.
Kaněvský most byl mostem železničním. Němečtí ženisté z 24. ts přistavěli nad železničním mostem ještě jeden most. Během této stavby probíhal provoz po železnici a současně vznikl most pro vojska a jejich vozidla. Od 15 hodin 23. září 1943 se po tomto dvoupatrovém mostě urychleně stahují jednotlivé divize – 573. pd, 112. pd. 112. pd generálporučíka Lieba měla nejdelší cestu, někdy musela urazit i 70 km za den. V noci přechází i 34. pd. Jako poslední má přejít 10. td. 24. září 1943 ve 3 hodiny 30 minut se stáhnou i její pluky. Podivné na celém přesunu je to, že nepřiletělo ruské letectvo. Za celou dobu přepravy nebyl proveden ani jeden letecký útok sovětského letectva. Vypadalo to jako kdyby Sověti neměli letadla.
Ale oni je měli. Sovětskému „Voroněžskému frontu“ byla přidělena celá 2. letecká armáda generálporučíka Krasovského. Proč nezaútočila sovětská letadla na Kaněvský most? Tuto otázku si zodpovíme až v III. díle.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Dněpr 1943 Východní val II. Č 4.

Díl II.

Část 4.

Část důvodů proč 2. letecká armáda generálporučíka Krasovského na Kaněvský most nepřiletěla si však přece jenom řekněme. Její eskadry z velké části zaměstnávala ochrana vojsk na Bukrinském předmostí. Sověti zde museli neustále útočit proti německým leteckým svazům. Nad Bukrinským předmostím probíhaly nemilosrdné letecké souboje. Zbytek letadel Krasovského byl připraven na jinou velkou věc – jedinečnou akci války, od které si Stalin sliboval rozhodnutí na Dněpru. Této akci se budeme věnovat v III. díle.

24. září 1943 ve 4 hodiny 30 minut dokončuje 24. ts svůj přechod za řeku Dněpr na její západní břeh. 13 a ½ hodiny trval ztenčeným divizím německé armády tento přechod přes řeku Dněpr. Na svou dobu to byl jedinečný výkon! Poslední přes řeku přechází velitel 24. ts generál Nehring se svým štábem. Na východním břehu zůstaly jen malé skupinky zadního voje s nafukovacími a útočnými čluny. Mají nevděčnou úlohu, musí zadržovat Sověty do té doby jak jen to půjde. Budou se muset rozhodovat ve své zodpovědnosti kdy odejít.
V 5 hodin ráno 24. září 1943 stlačí ženijní důstojník na západním břehu Dněpru páčku a Kaněvský most letí do vzduchu.
Operace se tedy podařila. Německá vojska jsou na druhé straně.
Německým štábům se zdá nepochopitelné, že Sověti mimo jedné jediné akce, kterou jsme popsali, neprovedli nějaký vážný pokus o dobytí mostů. Proč si Sověti netroufli. Vždyť například Němci provedli výpad na získání mostu u Dvinska (Daugaufpils), Guderian most přes Desnu u Novgorodu Severkém. Reinhardt Volžský most v Kalininu, nebo například smělá akce proti mostu při ústupu přes Manyč v lednu 1943.
Rusové tankové síly měli, ale zde je nepoužili. Spoléhali na improvizaci a na to, že to půjde i bez pevných mostů.
A skutečně se jim Dněpr, tento mohutný veletok, dařilo překonávat rychle a poměrně beze ztrát jen s pomocnými prostředky. Dařilo se jim to nejen v ohybu Dněpru (Bukrinské předmostí) a u Černigova. V průběhu září 1943 se Sovětům podařilo na 700 km od Lojeva po Záporoží 23 přechodů přes řeku Dněpr a to během několika dnů.
To byl vynikající výkon.
Všechny přechody však přece jenom měly jednu chybu. Dařilo se přepravovat roty, prapory, pluky a zachytit se na protějším břehu. Co však ale skřípalo – na vytvořených předmostích vytvářet operační nástupiště. Ta byla třeba k zahájení mohutných ofenzív. Vázlo tím přepravování tanků, těžkých zbraní, munice, proviantu a všech věcí potřebných pro vojska. Přepravení vojáci při udržování předmostí trpěli nedostatkem všeho. Nejcitelnější byl nedostatek munice do děl a střeliva pro ruční zbraně.
Toto vše stále ještě ukazovalo na nedostatečné plánování ruských štábů. Byla to improvizace. Sověti tedy nyní zjistili, že k další činnosti potřebují nutně pevné mosty. Ty se však v těch maličkých předmostích stavět nedaly.
A tak, když sovětské velení svou chybu zjistilo, rozhodlo se situaci řešit radikálním způsobem.
Spustili operaci, kterou Rusové v takovém rozsahu provedli jen jednou za celou ww2. Popis této operace, jak jsem již řekl, bude - Dněpr 1943 Východní val III.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

A nějaké foto k situaci.

Obrázek Dněpr 1943

Obrázek Dnieper zenisté.

Obrázek
Rok 1943 : T-34 a 76,2mm.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Ralph Kerr
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 215
Registrován: 28/11/2005, 18:51
Bydliště: Lubník

Příspěvek od Ralph Kerr »

Fotky

Obrázek Velitel 53. armády, generál I.M.Managarov hlásí G.K.Žukovovi a veliteli Stepního frontu I.S.Koněvovi že je připraven k přechodu Dněpru

Obrázek Sovětští vojáci přeplouvají Dněpr

Obrázek
Německé tanky Pz IV ukořistěné na pravém břehu Dněpru
Obrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Chlape díky za dopnění, některé věci jsem prostě nesehnal. Něco však zase mám k těm dalším dílům.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Ralph Kerr
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 215
Registrován: 28/11/2005, 18:51
Bydliště: Lubník

Příspěvek od Ralph Kerr »

Popis akce čtyř odvážlivců pocházející ze 60-tých let

Obrázek Obrázek
1. a 2. část.
Obrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Chlape skvělé, opět díky, je to ta doba.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Ralph Kerr
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 215
Registrován: 28/11/2005, 18:51
Bydliště: Lubník

Příspěvek od Ralph Kerr »

No jo, v roce 39 když byla potřeba zlikvidovat Polsko největší přátelé, v roce 43 fašistické bestie. :x
Obrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Přesně tak jak říkáš, dějiny dělají kotrmelce a my je jenom s úžasem sledujeme. Tvůj příklad, který uvádíš, je toho důkazem.
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

matne si vzpomínám ,že boj o to bukrinské predmostí je pekne natočenej.v tý mega epopeji osvobození.myslím druhý díl.první je kursk.druhej prave přechod dnepru.a jak na tom predmostí odrážej vlnu za vlnou protiutoky pechoty
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Ne nadarmo je i v prvních větách " jedna z největších operací ww2 války na východě. Prakticky vše po Kursku do konce 1943 a začátek 1944 se točí okolo Dněpru. Je tam spousta skvělých vojenských operací, jak dále uvidíme. A Bukrinské předmostí je počátek těch operací.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Kurska po Bagration“