Leningrad I. Pobaltí Č 1-4.

Události na východní frontě v letech 1941-1942 na severu

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Leningrad I. Pobaltí Č 1-4.

Příspěvek od michan »

Leningrad I. Pobaltí Č.1-4.

Část 1.

K bojům u skupiny armád Sever a zapojení Finska do těchto bojů, je třeba si vysvětlit vývoj vztahů.
Německý postoj během finsko – ruské zimní války v 1940 nebyl jednoznačný z důvodů rusko – německé smlouvy. Hitler dodržoval vůči Sovětům neutralitu. 22. června 1941 však bylo v jeho prohlášeních, která přinesla jak tisk, tak rozhlas a která velitelé přečetli všem svým vojákům na frontě mezi Severním ledovým oceánem a Černým mořem napsáno: „Němečtí vojáci stojí ve svazku s finskými divizemi a chrání Finsko.“
Maršál Mannerheim tato slova kritizoval a řekl: „Pan říšský kancléř touto formulací ne zcela dbal mezinárodně právních skutečností, nehledě k tomu, že předešel událostem. Ještě 24. června 1941 bylo na berlínském ministerstvu zahraničí veřejně konstatováno, že podle mezinárodního práva Finsko ještě není ve válce s Ruskem.“ Potom však smířlivě dodal: „Pro vývoj situace to však nemá žádný význam, protože jsem si jistý, že Stalin by nás napadl v každém případě, aby si zajistil svůj bok – Leningrad a Baltské moře – i kdybychom byli jakkoli rozhodnuti zůstat neutrální. Jenom přechod do sovětského tábora by nás mohl zachránit před útokem. A to by bylo stejné, jako kdybychom prohráli.“ Dále maršál citoval Stalina, který krátce po zimní válce řekl finskému vyslanci v Moskvě: „Rád věřím, že byste chtěli zůstat neutrální, ale kdo má takovou polohu jako Vaše malá země, ten neutrální zůstat nemůže. Zájmy velmocí to zakazují.“ Další zajímavost kterou maršál Mannerheim řekl: „Bylo mi od ledna 1941 jasné, že sovětské velení předpokládalo možnost otevřené roztržky s Německem a počítalo s ozbrojeným střetnutím, ale chtělo získat čas, aby jeho začátek oddálilo.“
Maršál využíval každé příležitosti aby dal najevo, že Německo nebylo spojencem Finska, nýbrž jak říkával: „Spolucestujícím ve válce, který Finsko vede k aktivní obraně.“
Jen jednou a to v listopadu 1940 se jich Němci zastali. Molotov totiž v Berlíně požadoval německý souhlas s opětovnou sovětskou akcí proti Finsku. Hitler tehdy tento ruský požadavek striktně odmítl.
V době finsko – ruské války, Finům nepřišla na pomoc žádná západní velmoc a i bratrský švédský národ je nechal na holičkách. Finové jsou stateční, velkolepí lidé a příkladní vlastenci. Z této doby je znám příklad legendárního generála Pajariho, který si za zimní války vysloužil finský rytířský kříž. Sám obsluhoval ukořistěný sovětský protitankový kanon a vedl s ním palbu proti útočícím sovětským tankům. Závěr a mířidla byly poškozeny. Pajari mířil hlavní a střílel tak, že sekerou udeřil na kolík rozněcovače. Tímto způsobem zničil tři ze čtyř sovětských tanků.
Finové se nakonec museli sklonit před obrovskou přesilou a přijmout tvrdou mírovou smlouvu s těžkými ztrátami území a měst. 22. června 1941 viděli tedy šanci, jak pod mocnou záštitou německého Wehrmachtu budou moci získat zpět území, především staroslavný Vyborg, a obnovit starou finsko – ruskou hranici. Německo však vkládalo v Mannerheima mnohem větší naděje než on ve skutečnosti chtěl dosáhnout.

V pokynech pro rozvinutí vojsk k operaci „Barbarossa“ stálo, že po porážce nepřátelských sil v Bělorusku skupinou armád Střed se mají silné části motorizovaných vojsk stočit na sever, aby v součinnosti se skupinou armád Sever zničily v Pobaltí rozmístěné nepřátelské síly. Po splnění tohoto úkolu měly zahájit operace k obsazení Leningradu. Teprve po dobytí Leningradu měl následovat útok na Moskvu. Pořadí tohoto vojenského jízdního řádu je důležité a je dobré si ho zapamatovat. Nedodržení této posloupnosti bylo jednou z příčin zimní katastrofy před Moskvou.
Leningrad je perla evropského Ruska. Puškin v jedné své básni napsal: „Novgorod otec, Kyjev matka, Moskva srdce a Petěrburg hlava ruské říše.“ I když Leningrad té doby již nebyl hlavou říše, byl svědomím, neboť nesl jméno otce revoluce, která zde vypukla.
Když si člověk navíc uvědomí polohu Leningradu jako pevnosti ve Finském zálivu a jako domovské místo baltského loďstva, uvědomí si co znamená z hlediska strategie. Leningrad byl důležitý vojenský, hospodářský a politický cíl. Jeho dobytí by pro Hitlera znamenalo velké vítězství a pro bolševický režim by jeho ztráta znamenala velkou pohromu.

Obrázek
Leningrad Aug 41.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Leningrad I. Pobaltí Č.2.

Část 2.

2. července 1941 vyrazila vojska skupiny armád Sever znovu do útoku s všeobecným cílem dobýt Leningrad. U Baltského moře to byla 18. armáda. Ve směru Ostrov a Pskov, tedy jižněji to byl 41. ts generála Reinhardta. Ve směru Opočka – Novgorod – Čudovo to byl 56. ts generála Mensteina (nyní ho tvořila jen 8. td a 3. mot. div.). Bok mezi skupinou armád Sever a Střed tvořila 16. armáda.

Obrázek


Tím, že Manstein se svou 8. td a 4. tsk dobyla Dvinsk umožnila tím rychlejší postup 18. armády do Pobaltí. Rychle byl dobyt 18. armádou Bausk. 18. armáda pak za Rigou přehradila ustupujícím sovětským divizím cestu. Rusové sice stačili vyhodit mosty do povětří, ale přes řeku Dvinu se již nedostali a před Rigou vběhli do záhuby.
4. tsk po překročení staré ruské hranice do Estonska jižně od Čudského jezera narazila na Stalinovu linii. Tuto obrannou linii tvořily bunkry a těžká polní opevnění. Generál Kuzněcov se pokusil přesunout do klíčových bodů opevněné linie posily. Především chtěl posílit dopravní uzel město Ostrov. Německý letecký průzkum tento pohyb zjistil a 1.td se dostala do Ostrova dříve než dorazily ruské posily. 4. července večer 1941 1. td z Reinhardtova 41. ts Ostrov dobyla (1. td generálporučíka Kirchnera u 41. ts generála Reinhardta nyní tvořila úderné čelo ). O 24 hodin později zde Rusové zaútočili tanky KV-1 a KV-2 na Ostrov – sever, ale byli odraženi.
5. července 1941 odpoledne zahájily čelní jednotky 1.td s bojovou skupinou Krüger útok na Pskov. Okamžitě vběhly do silného sovětského útoku. Rozpoutala se zde dvoudenní tanková bitva. Rusové převálcovali protitankovou rotu 37. protitankového oddílu s jeho 37 mm protitankovými kanony svými tanky KV-1 a KV-2. Až teprve o několik kilometrů dál je zastavil 3. oddíl 73. dělostřeleckého pluku, který zaujal palebné postavení u silnice s těžkými polními houfnicemi 9. baterie. Protibetonovými granáty, které měl na ničení těžkých bunkrů, nyní pálil proti těmto obrům. Na každý tank musel vystřelit vždy dva granáty, první tank odhodil a druhý ho zničil. Vrchní svobodník Georgi takto před sebou zničil dvanáct sovětských tanků. Ostatní byly zničeny dalšími kanony a kumulovanými náložemi pěchoty.
7. července 1941 byla vytvořena z 1. tankového pluku bojová skupina Westhofen s předního odřadu 1. td a za ní postupující 6. td, ta zaútočila proti zbytkům tankových svazků před Pskovem. Do večera stojí před nimi 18 rozbitých KV-1, KV-2, sovětský útok je rozbit. Cesta na Pskov je volná. 9. července 1941 je hořící město dobyto. Na pskovském letišti jsou ukořistěny v operační místnosti důležité mapy, které poskytnou informace o úmyslech protivníka. Překvapivým přepadem je obsazen neporušený most v prostoru Cerjoga.
Také 6.td prorazí Stalinovu linii o 30 kilometrů jižněji, ženisté zničí 30 těžkých bunkrů, a tanky zatlačí a zničí ruské tankové síly.
4. ts generálplukovníka Hoepnera tím splnila svůj první cíl. Prorazila ruskou obranu jižně od Čudského jezera, přehradila Rusům jižní únikovou cestu z Pobaltí a dosáhla výchozí pozice pro útok na Leningrad.
Rychlý úder na Leningrad měl být vedený po šiji mezi Ilmeňským a Čudským jezerem. Útok měla podpořit finská armáda svým postupem ze severu přes karelskou šiji a součastně na východ od Ladožského jezera. Třímilionové město mělo být tak obklíčeno od severu a východu, a mělo mu být znemožněno osvobození a únik z obklíčení. V tomto období ještě platilo, že město má být obsazeno, tedy dobyto.
Ve směru postupu 4. ts vedly jen dvě silnice. První silnice Pskov – Luga – Leningrad a druhá silnice přes Novgorod do Leningradu. Jen tyto dva velké silniční tahy vedly přes rozsáhlý bažinatý terén, který chrání Leningrad z jihu a jihozápadu.10. července 1941 Reindthartův 41. ts vyrazí podél první silnice Pskov – Luga – Leningrad a po druhé východně od něho směrem na Novgorod přes Porchov a na Čudovo 56. ts. 56. ts generála Mansteina je přidána pěší motorizovaná divize SS „Totenkopf“. Zpočátku Sověti ustupují. Již 11. července je postup Reindthartova 41. ts, v jehož čele postupuje 1. a 6. td s 36. pd (mot.) zpomalen. Divize se totiž dostanou při obchvatu do nepřehledného bažinatého lesního terénu, který nepřítel velmi dobře využil k obraně. Divize se musí vrátit a postupovat po silnici. Terén tak znemožní rozvinutí tankových sil. 12. července útok 41. ts zůstane viset na linii Zapolje – Pljusa. Mnohem větší odpor však nepřítel klade před 56. ts Mansteina, tedy na pravém křídle 4. ts, kde podle rozkazu OKW leží těžiště útoku na Leningrad. Ukáže se, že Rusové vybudovali další opevněné pásmo k obraně Leningradu a Simska, na levém břehu Ilmeňského jezera. Toto nové opevnění vede podél řeky Luga až k Narvě u Baltského moře. Město Luga na silnici Dvinsk – Leningrad je jádrem celého postavení a je velice silně opevněné.
Vzdušný průzkum 4. ts zjistí, že na levém křídle, tedy na dolním toku řeky Luga jsou jen slabé nepřátelské síly. Rusové zde kvůli špatnému stavu cest vůbec nepočítají s útokem. Zjistí se, že jen na východním břehu Čudského jezera, u Gdova, byla rozmístěna jedna silnější nepřátelská skupina.
Generálplukovník Hoepner má nyní před sebou dvě možnosti. První vést útok dle rozkazu s těžištěm na pravém křídle ve směru Novgorod, a nechat tak Reinhardtův tankový sbor, aby si rozbíjel hlavu o silnou obranu Lugy? Druhá možnost, ta správnější provést odvážný manévr doleva k dolnímu toku řeky Lugy a napadnout nepřítele na jeho slabém místě. Vést útok na Leningrad ze západu, tedy rovnoběžně s železniční tratí Narva – Kingisepp – Leningrad?
Hoepner se rozhodne správně, pro druhé řešení.
13. července 1941 1. a 6. td, když je na frontě nahradí pěší divize, postupují následovány 36. pd (mot.) neschůdným terénem na sever.
Naposledy upravil(a) michan dne 5/5/2007, 07:50, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Leningrad I. Pobaltí Č 3.

Část 3.

Po usilovném pochodu dlouhém u 6. td 180 kilometrů a 1. td 150 kilometrů dosáhnou tyto divize výchozích postavení. Musely postupovat po jediné rozbahněné cestě nebezpečně roztažené. Mosty pod náporem techniky praskaly, silnice se proměnila v bažinu. Ženisté museli zpevňovat mosty a cesty kmeny stromů a větvemi. Boky divizí chránily motocyklové a protitankové skupiny. Z bažin vycházely neustálé nepřátelské útoky. 14. července 1941 čelní odřad 6. td dobyl Porečje. Dva tamější mosty padly neporušené do rukou zvláštního oddílu pluku „Brandenburg“ – takto byl totiž překvapen nepřítel.
14. července 1941 do 22 hodin vytvořila též předmostí na východním břehu řeky u Sabska 1. td. Brod zde byl upraven, předmostí ještě v noci rozšířeno a obsazeno hlavními silami. Bojová skupina Krüger pak udržela Sabsk i 15. července 1941, kdy Sověti zahájili prudké protiútoky. Při těchto protiútocích byl však most zde zničen. 16. července se podařilo již dobyté předmostí opevnit.
Sovětská bojová skupina u Gdova na východním břehu Čudského jezera byla pak zničena 36. pěší (mot.) divizí v součinnosti s rychle sem přisunutou 58. pd.
115 kilometrů před Leningradem se tak vytvořil odrazový můstek k zahájení konečného útoku na město. Na dvou velkých předmostích byly připraveny k útoku pěší i tankové jednotky Reinhardtova 41. ts. Ze začátku zde nebyly skoro žádné jednotky, které by bylo třeba brát vážně. Sověti sem sice rychle nějaké jednotky přisunuli, byli mezi nimi i žáci leningradské důstojnické školy, ale všechny útoky byly odraženy.
Němci svá předmostí ještě rozšířili, vybudovali si zásobovací cesty a čekali na rozkaz k pokračování útoku. Před nimi ležel ve vzdálenosti dvou denních pochodů nekrytý Leningrad.
Opakovala se však zde na Luze tragédie, kterou jsme poznaly u skupiny armád Střed po rychlém dobytí Smolenska. Vrchní velení Wehrmachtu zde zadrželo na tři týdny Hoepnerovy tanky.
Hitler a OKW měli totiž zafixovanou operaci s „těžištěm útoku vpravo“, to znamená, že Leningrad měl být dobyt velkým obchvatem z jihovýchodu. Bylo to nepochopitelné, neboť 56. ts v tomto směru tedy jihovýchodně vedl dvěma divizemi těžké boje a 16. armáda, která měla krýt bok sboru postupovala velmi pomalu.
OKW a Hitler chtěli, aby tento sbor dosáhl řeky Volchov a uzavřel tam v obrovském oblouku ustupující ruské jednotky z Pobaltí. To však nešlo, neboť okolí řeky Volchov je také bažinaté a už víme, že kvůli tomu Hoepner přesunul svůj 41. ts na Luze na sever. Dále bylo Hoepnerovi vyčítáno, že nemá pro útok dostatek pěších divizí dělostřelectva a letectva, které byly soustředěny právě u Ilmeňského jezera u Mansteina pro „těžiště útoků vpravo“.
Mezi 15. a 19. červencem byly divize 56. ts vázány rozhořčeným bojem se silnými svazky pěti sovětských sborů u města Solcy.
Hoepner zkoušel všechno možné, aby dostal na sever Mansteinův sbor a mohl vyrazit do útoku. Velení skupiny armád se však neumělo prosadit proti vůdcovu hlavnímu stanu.
Polní maršál rytíř von Leeb si sice pohrával s myšlenkou dát volnost Hoepnerovi a dosáhnout zrušení pokynu OKW o „těžišti vpravo“. Volnost mu však nedal, neboť OKW svůj rozkaz neodvolalo. A tak zde vojska na řece Luga 3 týdny jen opravovalo cesty a odráželo stále sílící útoky Rusů. Před německými jednotkami se objevovaly stále nové a nové divize. Vlaky z Leningradu přivážely před tato postavení jednotky až na dohled a vykládaly je přímo na otevřené trati. Objevovaly se tankové svazky s těžkými tanky KV-1 a KV-2. Tyto tanky měly i civilní osádky, určené pro zkušební jízdy. V doprovodném dělostřelectvu byly i celé pracovní brigády žen a studentek leningradské univerzity. Němci později dokonce našli mrtvé a zraněné ženy ve zničených tancích. Zesilující odpor Rusů se projevil i na sovětských leteckých útocích. Německé stíhací a bombardovací letectvo zde nebylo, protože operovalo v prostoru Ilmeňského jezera, kde dle rozkazu být muselo věrno zásadě „těžiště vpravo“. Jenom stíhací skupina Trautloft příležitostně zasahovala do bojů na Luze ze svého předsunutého bojového letiště západně od Pljusy jednou nebo dvěma letkami Bf 109.
Pomalu a jistě byla ztracena šance dobýt město jediným rychlým úderem od severozápadu.
Když byl, po všech opravách a úpravách 30. července 1941 Reinhardtův 41. ts plně připraven k útoku přišel další odklad. Příležitost, která se nabízela byla definitivně promeškána.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Leningrad I. Pobaltí Č 4.

Část 4.

15. července 1941 pronikla i 8. td 41. ts až za Solcy, kde vybudovala předmostí na řece Mšaga. Bok ji kryla 3. pd (mot.), která se přesunula vlevo od ní. Jihozápadně od Ilmeňského jezera. 8. td postupovala na severovýchod a sever, ale odpor nepřítele stále sílil. 41. ts který se stočil na sever uvolnil v prostoru ruské síly 11. armády Sovětů, které nyní napadly Mansteina. Vorošilov totiž vrhl proti Mansteinovi všechny dostupné síly, neboť pochopil, že ten směřuje proti Novgorodu a životně důležitému dopravnímu uzlu Čudovo. Sovětské 146. střelecké divizi se podařilo proniknout mezi obě Mansteinovy divize a odříznout jim zásobovací cesty. Manstein ihned správně zareagoval, stáhl 8. td zpět a zaujal kruhovou obranu. Následovaly tři krizové dny. Vorošilov nasadil proti obklíčeným dvěma německým divizím (8. td a 3. pd mot.), 6 střeleckých a dvě tankové divize, silné dělostřelectvo a letectvo. Mansteinovo velení a odolnost německých divizí zabránily katastrofě. Jak byly boje těžké dokládá hlášení 3. pd (mot.), tato divize musela během jediného dne odvracet 17 útoků. V přední linii bojovalo i dělostřelectvo. To leželo jenom 3 kilometry za přední linií. Sověti na ně zaútočili z bažin, baterie se musela bránit útoku muže proti muži. Kryty děl byly prostříleny od kulometu jako řešeto. 120 mužů obsluhy se zde bránilo útoku celého sovětského praporu. Situaci zachránil velitel baterie, který přivedl motocyklovou četu 8. pěšího pluku. Napadl Rusy z boku a ti zmateni utekli.
Velitel 4.ts dal Mansteinovi opět k dispozici divizi SS „Totenkopf“ a díky té se podařilo 56. ts do 18. července krizi jihozápadně od Ilmeňského jezera zvládnout a vybojovat zpět i zásobovací cesty z bojů. Po zažehnání krize 18. července 1941 Manstein upozornil vrchní velení, že je nezbytné soustředit 4. ts na jednom hlavním směru ( těžišti ). Doporučil, aby se základnou (těžištěm) útoku na Leningrad stala předmostí vybojovaná Reinhardtovým 41. ts.
Nic neprosadil, zůstalo těžiště vpravo. Jen jeho sbor byl zasazen na středním úseku řeky Lugy proti městu Luga. Manstein dostal za úkol při generální ofenzivě dobýt silnici u Lugy, zničit nepřítele a pak zaútočit na Leningrad.
Bylo to nepochopitelné, z 56. ts byla jako jižní útočná skupina přidělena jen 3. pěší (mot.) a 269. pěší divize a nově přisunutá policejní divize SS, zatímco divize SS“Totenkopf“ zůstala u Ilmeňského jezera a 8. td honila v týlu partyzány.
8. srpna 1941 konečně ze svých předmostí vyrazil 4. tsk do útoku. Z důvodu špatného počasí bez letecké podpory. 1. a 6. td a část 36. pěší (mot.) divize měly rychlým úderem dobýt prostor jižně od železniční tratě Leningrad – Kingisepp – Narva. Potom měla být do boje zasazena 8. td a větší část 36. pěší (mot.) divize. Jednotky měly za železniční tratí změnit směr útoku na východ a napadnout Leningrad. Takový byl plán.
Tam kde předtím byly slabé sovětské jednotky bylo nyní vybudováno těžké opevnění ve kterém stála 125. a 111. sovětská střelecká divize v obraně. Dokonce 8. srpna 1941 plánovala silná sovětská jednotka útok. Ten byl sice rozbit 6. td, ale situace a ztráty zde byly zlé. Po prvním dni bojů sbor zvažoval, v důsledku ztrát, zda pokračovat v útoku. Jen optimistické posouzení situace 1. td ofenzivu zachránilo. 9. srpna 1941 postupovaly pluky 1. td vpřed. Prolomily nepřátelskou obranu, pomohly útokem ve směru na Opolje těžce bojující 6. td z předmostí a pronikly skrz 25 kilometrů široký pás lesa jižně od železniční tratě na Leningrad, který byl poslední přerozenou překážkou před metropolí u Baltského moře.
14. srpna 1941 se všechny divize dostaly na příznivý terén za bažinatými lesy. Před postupujícími německými jednotkami stály jen slabé sovětské jednotky. Bylo zde však nebezpečí, že od Baltského moře kudy Sověty tlačila 18. armáda z Pobaltí, mohou tyto jednotky vpadnout Reinhardtovu sboru do zad. Hoepner tedy žádal polního maršála Rittera von Leeba aspoň o jednu divizi na přikrytí boku.
15. srpna se Leeb objevil na Hoepnerově velitelském stanovišti. Ve vzrušené debatě potom polní maršál souhlasil s vyčleněním zkušené 3. pěší (mot.) divize z pásma útoku Mansteinova tankového sboru a s jejím podřízením Reinhardtovi.
10. srpna 1941 totiž Manstein u města Lugy zahájil ofenzivu, ale uvízl v silné palbě sovětských jednotek. 3. pěší (mot.) divize, která měla být později použita k zajištění boků, ještě vůbec nebyla nasazena. Také Mansteinovo velitelské stanoviště mělo být právě přemístěno na sever do blízkosti Reihardtova pásma.
15. srpna 1941 Manstein předal velení u Lugy 1. sboru generála Lindemanna a odjel se svými důstojníky k jezeru Samro, kde měl Hoepner svůj hlavní stan. Když dorazil měl telefon, volal Hoepner tuto zprávu: „U 16. armády před Ilmeňským jezerem u Staroj Rusi došlo k těžké krizi. Budete si muset zahrát na hasiče. Ihned zastavte Vaši 3. pěší (mot.) divizi a pošlete ji na jih. Z lužské fronty Vám bude ještě přidělena divize SS ‘Totenkopf‘ z 28. sboru. Vy sám z Vaším štábem se budete zítra ráno hlásit na štábu 16. armády v obci Dno. Tam se od generálplukovníka Busche dozvíte vše ostatní.“
Musela to být těžká situace, která donutila maršála Leeba zase znovu zastavit postup na Leningrad. Všichni jen doufali, že Manstein vše vyřeší v co nejkratší době a brzo bude zase zde nahoře, aby se mohlo postupovat dál na Leningrad. O tom jak se situace vyvíjela si řekneme v kapitole Leningrad I. Luga Č 1 – 4.

Použité podklady pro celou Východní frontu:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Paul Carell – Operace Barbarossa a Spálená země.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Dějiny Velké vlastenecké války.
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Mé poznámky a mapy.
ObrázekObrázekObrázek
Rulda
Příspěvky: 3
Registrován: 19/5/2007, 10:39

Chybějící existující příspěvek

Příspěvek od Rulda »

Dobrý den,
mám dotaz na administrátory. Čtu si tento úžasný Michanův seriál (chronologicky) a zde na konci 4. části končí větou: "O tom jak se situace vyvíjela si řekneme v kapitole Leningrad I. Luga Č 1 – 4.". Marně jsem hledal tento příspěvek v seznamu postů. Už jsem to chtěl vzdát, ale napadlo mě použít Google, a ten ho bez váhání našel http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=16557. Znovu jsem procházel seznam postů (jak předpokládám chronologicky seřazených) a hledal Michanův příspěvek ze dne 25/2/2006, ale marně. Vypadá to, že systém některé příspěvky "ztopí". Aktuálně by se měl nacházet mezi stránkou 99 a 100. (možná systém chybně nezobrazí příspěvky na pomezí stránek?). Nebo není chronologické řazení výchozí, a musí se mu pomoci? Jak?
Děkuji komukoliv za odpověď. Nerad bych přišel o nějaké části tohoto (nebo i jiného) famózního seriálu.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Ono to skutečně řazeno po časové ose bylo, ale tím, že se kdokoliv napojí na jakýkoliv článek a dá příspěvek - tak nadřadí ten svůj příspěvek i s těmi všemi články, které u toho jsou - nad časovou osu a jak mě pege učí - systém Palby to zpět nevrátí.
Jedině prostě vědět Východní fronta má své subkapitoly:
Napřed je dole Úvod :
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1188
a pak subkapitoly, které někdy ukončuji co má, nebo bude nasledovat - přímo u článku...)
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=181
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=180
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=179
což je 1941/42 a musíš se uvnitř dívat na datum napsání, nebo je to někdy v názvu ( to je to přeházení dané vstupem a příspěvkem kdykoliv, a kohokoliv, které se nevrací)
pak následují subkapitoly 1942/43:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=120
zpřeházeně a platí jako u toho nahoře:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=114
a pak Stalingrad taky přeházenej, ale jasně partrnej
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=111
to po Stalingradu: 1943/44
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=185
a pak jsem to zakončil dnes již také zpřeházeným Bagrationem:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=187

Vodítkem můžou být číslaI., II., III. IV. atd a nebo vždy na konci říkám co číst po časové ose.

No a jestli mě administrátoři doplní o co jde?
ObrázekObrázekObrázek
Rulda
Příspěvky: 3
Registrován: 19/5/2007, 10:39

Příspěvek od Rulda »

Aha. To leccos vysvětluje. Zřejmě je Palba myšlena více jako fórum. Ale s těmi odkazy od Michana už to všechno najdu. Děkuji mnohokrát a držím palec :up: k dalšímu psaní. Tohle se čte úplně samo. Záložku s některým dílem mám v prohlížeči trvale otevřenou. Možná by stálo za to vydat to knižně. Jakože papírové knížky už nečtu, tohle bych si koupil.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Opravené a vylepšené to snad vyjde i knižně, ale je na tom ještě práce a nic není jisté, dokud to není vytištěno.
Nechci se zprávou o knize ukvapit, i když nějaký pokrok již asi je.
Až bude něco konkrétnějšího - seznámím nejprve štáb Palby - a pak Vás všechny Palbáky.
ObrázekObrázekObrázek
Rulda
Příspěvky: 3
Registrován: 19/5/2007, 10:39

Příspěvek od Rulda »

Tak to je nejlepší dnešní zpráva. Hned jak bude, tak pro ni poběžím.
Odpovědět

Zpět na „1941-1942 - Skupina Armád Sever“