S touto jedinou větou v Tvém dlouhém postu nesouhlasím. Níže důvody. Sovětský svaz odmítl přistoupit k mezinárodně uznaným dohodám, které měly jakýmsi způsobem korigovat vedení války a hlavně zacházení s válečnými zajatci. Podle stalinského pohledu na věc každý, kdo se nechal zajmout nepřítelem bez toho, že by se zkoumaly okolnosti, byl považován za zrádce se všemi důsledky pro něj a od druhého roku války i pro jeho rodinné příslušníky. Tím se ztratila poslední možnost zamezit kruté smrti hladem, upracováním a ozbrojenou likvidací milionů sovětských válečných zajatců. Já osobně si neumím představit to, že se nějaký režim mohl zříci svých zajatých vojáků.Skeptik píše: Vlast vojáky RKKA nijak nezradila, vlast zradit nemůže - oni prostě padli do zajetí.
Za brutální až bestiální chování Němců k sovětským zajatcům nemůže SSSR, ale Německo.
Ale na druhou stranu Stalin nepotřeboval zajatce. On potřeboval hrdiny, co se vrhají se zápalnou lahví pod tanky a které je možno hnát do útoku proti německým vojákům. Ale přiznat existenci zajatců? Starat se, aby v zajetí přežili? Proč – byli to už zbyteční lidé. Ale hlavně by to byli svědci a to miliony svědků zahanbujících porážek. A toto ustavení o vlastizrádcích zavinil svojí slepou poslušností Bucharin. Z jeho pera, vedeného stalinismu loajálním mozkem, pochází odstavce ústavy z roku 1936, které dopředu zničily miliony lidí.
Co je na válce nejstrašnější? Nejvyšší generálové jako třeba maršál Bagramjan, vyznamenaní hrdinové jako třeba trojnásobný hrdina SSSR letec Alexej Pokryškin, tak i poslední voják bez vyznamenání, řádů a hodnosti odpovědí shodně jedním slovem - zajetí.
Co je strašnější než smrt? Na tento dotaz odpověděl jeden obyčejný voják, Nikolaj Romanov. Odpověděl jediným slovem a stejně jako ve výše uvedeném textu - ZAJETÍ. Když po něm chtěli vysvětlení proč je zajetí horší než smrt svoji odpověď rozvinul. Narazil jsem na to v nějakém překladu prací ruského autora Jurije Teplakova.
„Zajetí je strašnější! Protože když padneš a zemřeš, smrt, ta je pouze a jen tvoje. Ale zajetí, to je pohroma pro mnohé... pro mnohé tvé lidi“.
Nám v dnešní době dělá velký problém si byť jen přibližně představit dosahy této tragédie, která postihla miliony a miliony sovětských vojáků. Abychom pochopili, musíme si přečíst pár řádek ze služebního předpisu Pravidla vnitřní služby Dělnicko-rolnické Rudé armády: Cituji:
"Sovětský voják proti své vůli se nemůže vzdát do zajetí. A vzdá-li se, je to zrádce vlasti."
Němci je mohli bezuzdně likvidovat, protože se necítili nijak povinováni se starat o někoho, kdo jim negarantoval to samé u jejich vojáků.
Další uzel je v tom, že ne všichni vojáci v ROA byli váleční zajatci,. Byla jich většina ale ne všichni.
