Je to prostě paráda kolik se zde vygenerovalo zajímavých informací. Myslím si, že co se tohoto týká jsme ze všech vojenských komunit nejlepší.
Komisaři - pokračuj, je to čím dále tím zajímavější.
Československá vojenská pomoc Izraeli v době jeho vzniku
Tuto část jsem už více „okleštit“ nemohl, i přesto tam zůstalo hodně duplicitních již zveřejněných informací, tak to tak berte a počítejte s tím.
17. července 1948 zahájilo 43 příslušníků hnutí HAGANA výsadkový kurz ve Stráži pod Ralskem.
Izraelci přijeli v civilu z politických důvodu a také jejich výcvik byl utajen. Vystrojeni byli britskými battle-dressy, stejně jako v té době běžná výstroj našich výsadkářů. K dispozici byl i izraelsky mluvící tlumočník, avšak většinou byla používána angličtina, také však i ruština.
Velitelem kurzu byl již tehdy známý kapitán Josef Černota, pozdější legenda československého výsadkového vojska, například byl specialista na boj zblízka, udržoval účastníky kurzu ve střehu při všech činnostech, a to i mimo výcvik. Pověstné byly prý jeho údery malíkovou hranou. Při výcviku bylo běžně používáno ostré střelivo.Instruktorem pro výcvik s trhavinami byl poručík Karel Kroupa. Základem náplně kurzu byla výsadková příprava, výsadkový výcvik probíhal na blízkém hradčanském letišti a k dispozici byly Dakoty C-47 a v té době nově vyvinuté československé padáky VJ-1. Skákalo se zpočátku z výšky 300 metrů, později v důsledku několika nehod z výšky 600 metrů. Dalším bylo používání výbušnin k destrukci mostů, komunikací, spojovacích prostředků a těžkých zbraní včetně letadel. Vysoká byla úroveň střeleckého výcviku, používány byly veškeré dostupné zbraně, nejčastěji italský samopal Bereta, britský Sten-gun a německá útočná puška MP-44. Střelba byla prováděna za pohybu, trénovala se běžně tzv. pudová střelba, letmou střelbu cvičili s brokovnicemi na hliněné holuby. Součástí kurzu byly i : úderný výcvik, výcvik přežití, dále zvyšování fyzické zdatnosti, instruktorem byl rotný Běhalík, tato byla však zakomponována do všech prováděných činností. Výcvikové dráhy dostaly přezdívku „opičí ráj“. Izraelci byli seznamováni i s bojem proti plamenomety, prodělali výcvik v jízdě s motorovými vozidly a v neposlední řadě zdravotnický výcvik první pomoci.
Kurz byl ukončen závěrečným cvičením, při kterém došlo při nácviku přepadu strážného muničního skladu k zastřelení účastníka kurzu Martina Davidoviče. Cvičení plynule přešlo k výcviku vedení partyzánského boje. Výcvik skončil v září 1948 a absolventi tvořili základ izraelských výsadkových vojsk.
S-199
S-199 byly rozebrány a do Izraele je ilegálně přepravili američtí soukromníci v dopravních Douglasech C-54 a Curtissech C-46.
Dodávky byly kvůli rychlosti vypravovány z letiště Žatec leteckým mostem. Počátkem roku 1948 vzlétaly z letiště Žatec americké čtyřmotorové Skymastery a Commanda. Byly to pod panamskou vlajkou do Československa tajně propašované dopravní letouny.
První S-199 byl do Izraele přepraven pronajatým americkým letadlem C-54 Skymaster v rámci leteckého mostu označeného krycím názvem operace BALAK. První dodávky doprovázeli i českoslovenští mechanici, kteří letadla na izraelské základně Aqir řídili jejich sestavení. Na operaci BALAK( mezipřistání na Korsice v Ajaccii ) se podílely i izraelské letouny C-46, které byly přelétnuty z USA.
První letoun byl do Izraele dopraven 20. května 1948, jednalo se o stroj s číslem letounu NC58021. Do konce května to bylo celkem 9 kusů z deseti přepravovaných ( jeden s číslem RX-136 byl zničen při havárii dopravního letounu při přistání 24. května ). V červenci to bylo dalších 14 letounů, jeden dodán až v listopadu z důvodu nouzového přistání dopravního letadla v Římě 18. července 1948. V Izraeli létaly s trupovými čísly 101 až 124.
Finanční stránka
Finanční stránka byla pro Československo velmi výhodná. Do prodeje Spitfirů, jehož hodnota činila 1.375.000 US dolarů ( které musela izraelská strana vyplatit v hotovosti ), dosáhl objem dodávek výše 1.908.000 liber, tj. 7.630.000 US dolarů. Pro ukázku jeden letoun Avia S-199 včetně munice a vybavení stál 190 000 dolarů. Za stejnou cenu bylo 5 let později možno pořídit až tři trysková letadla Vampire.
Za jeden Spitfire byla kalkulována cena 750 000,- Kčs (23 000,- USD), k níž se započítávaly náklady na revize, opravy a úpravy, prováděné v Avii Kunovice.
Celková hodnota kontraktu na Spitfiry spolu s palubními zbraněmi, municí, náhradními díly a technickými úpravami byla koncem roku 1949 kalkulována částkou 48 700 000,- Kčs. Zástupci izraelské strany to považovali za přinejmenším přiměřenou cenu. Ostatně, vzhledem ke zbrojnímu embargu OSN nikdo jiný bojové letouny v takovém množství a kvalitě nenabízel.
Pro srovnání : Za komplexní dodávku prvních deseti kusů S-199 zaplatil celkem 180 000 USD (v ceně byly kromě letadla i náhradní díly, munice, doprava atd.) a to v době, kdy se daly pořídit nesrovnatelně lepší Mustangy P-51D z válečných přebytků za 4 000 USD za kus.
Izrael měl také zájem o koupi 65 ST, ale vzhledem k jejich vysoké ceně (dvakrát vyšší než Sherman) transakce nebyla nikdy dokončena.
17. července 1948 zahájilo 43 příslušníků hnutí HAGANA výsadkový kurz ve Stráži pod Ralskem.
Izraelci přijeli v civilu z politických důvodu a také jejich výcvik byl utajen. Vystrojeni byli britskými battle-dressy, stejně jako v té době běžná výstroj našich výsadkářů. K dispozici byl i izraelsky mluvící tlumočník, avšak většinou byla používána angličtina, také však i ruština.
Velitelem kurzu byl již tehdy známý kapitán Josef Černota, pozdější legenda československého výsadkového vojska, například byl specialista na boj zblízka, udržoval účastníky kurzu ve střehu při všech činnostech, a to i mimo výcvik. Pověstné byly prý jeho údery malíkovou hranou. Při výcviku bylo běžně používáno ostré střelivo.Instruktorem pro výcvik s trhavinami byl poručík Karel Kroupa. Základem náplně kurzu byla výsadková příprava, výsadkový výcvik probíhal na blízkém hradčanském letišti a k dispozici byly Dakoty C-47 a v té době nově vyvinuté československé padáky VJ-1. Skákalo se zpočátku z výšky 300 metrů, později v důsledku několika nehod z výšky 600 metrů. Dalším bylo používání výbušnin k destrukci mostů, komunikací, spojovacích prostředků a těžkých zbraní včetně letadel. Vysoká byla úroveň střeleckého výcviku, používány byly veškeré dostupné zbraně, nejčastěji italský samopal Bereta, britský Sten-gun a německá útočná puška MP-44. Střelba byla prováděna za pohybu, trénovala se běžně tzv. pudová střelba, letmou střelbu cvičili s brokovnicemi na hliněné holuby. Součástí kurzu byly i : úderný výcvik, výcvik přežití, dále zvyšování fyzické zdatnosti, instruktorem byl rotný Běhalík, tato byla však zakomponována do všech prováděných činností. Výcvikové dráhy dostaly přezdívku „opičí ráj“. Izraelci byli seznamováni i s bojem proti plamenomety, prodělali výcvik v jízdě s motorovými vozidly a v neposlední řadě zdravotnický výcvik první pomoci.
Kurz byl ukončen závěrečným cvičením, při kterém došlo při nácviku přepadu strážného muničního skladu k zastřelení účastníka kurzu Martina Davidoviče. Cvičení plynule přešlo k výcviku vedení partyzánského boje. Výcvik skončil v září 1948 a absolventi tvořili základ izraelských výsadkových vojsk.
S-199
S-199 byly rozebrány a do Izraele je ilegálně přepravili američtí soukromníci v dopravních Douglasech C-54 a Curtissech C-46.
Dodávky byly kvůli rychlosti vypravovány z letiště Žatec leteckým mostem. Počátkem roku 1948 vzlétaly z letiště Žatec americké čtyřmotorové Skymastery a Commanda. Byly to pod panamskou vlajkou do Československa tajně propašované dopravní letouny.
První S-199 byl do Izraele přepraven pronajatým americkým letadlem C-54 Skymaster v rámci leteckého mostu označeného krycím názvem operace BALAK. První dodávky doprovázeli i českoslovenští mechanici, kteří letadla na izraelské základně Aqir řídili jejich sestavení. Na operaci BALAK( mezipřistání na Korsice v Ajaccii ) se podílely i izraelské letouny C-46, které byly přelétnuty z USA.
První letoun byl do Izraele dopraven 20. května 1948, jednalo se o stroj s číslem letounu NC58021. Do konce května to bylo celkem 9 kusů z deseti přepravovaných ( jeden s číslem RX-136 byl zničen při havárii dopravního letounu při přistání 24. května ). V červenci to bylo dalších 14 letounů, jeden dodán až v listopadu z důvodu nouzového přistání dopravního letadla v Římě 18. července 1948. V Izraeli létaly s trupovými čísly 101 až 124.
Finanční stránka
Finanční stránka byla pro Československo velmi výhodná. Do prodeje Spitfirů, jehož hodnota činila 1.375.000 US dolarů ( které musela izraelská strana vyplatit v hotovosti ), dosáhl objem dodávek výše 1.908.000 liber, tj. 7.630.000 US dolarů. Pro ukázku jeden letoun Avia S-199 včetně munice a vybavení stál 190 000 dolarů. Za stejnou cenu bylo 5 let později možno pořídit až tři trysková letadla Vampire.
Za jeden Spitfire byla kalkulována cena 750 000,- Kčs (23 000,- USD), k níž se započítávaly náklady na revize, opravy a úpravy, prováděné v Avii Kunovice.
Celková hodnota kontraktu na Spitfiry spolu s palubními zbraněmi, municí, náhradními díly a technickými úpravami byla koncem roku 1949 kalkulována částkou 48 700 000,- Kčs. Zástupci izraelské strany to považovali za přinejmenším přiměřenou cenu. Ostatně, vzhledem ke zbrojnímu embargu OSN nikdo jiný bojové letouny v takovém množství a kvalitě nenabízel.
Pro srovnání : Za komplexní dodávku prvních deseti kusů S-199 zaplatil celkem 180 000 USD (v ceně byly kromě letadla i náhradní díly, munice, doprava atd.) a to v době, kdy se daly pořídit nesrovnatelně lepší Mustangy P-51D z válečných přebytků za 4 000 USD za kus.
Izrael měl také zájem o koupi 65 ST, ale vzhledem k jejich vysoké ceně (dvakrát vyšší než Sherman) transakce nebyla nikdy dokončena.
Skelet:
Můj zdroj:
Jiří Dufek, Karel Kaplan, Vladimír Šlosar, Československo a Izrael, studie, vydal Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v nakladatelství Doplněk, 1993
uvádí tento rozpis požadavků izraelské strany:
50 kusů lehkých pěchotních tanků o váze 9 až 15 tun, kanónem do 37 mm a dvěma kulomety. Požadovaná byla otáčivá věž.
50 kusů pěchotních tanků o váze 15 až 30 tun, vybavené jedním těžkým kaňonem a dvěma kulomety s otáčivou věží.
50 kusů stíhačů tanků
Mělo být současně dodáno:
500 granátů pro každý kanón rozdělených v různém poměru mezi protipancéřové a nárazové a na každý kulomet 15 000 kusů nábojů
Nakonec do Izraele neodjel jeden jediný obrněný prostředek.
Když se na to podíváme tak počet 65 kusů něčeho uváděný komisařem je jen zlomek Izraelci požadovaných dodávek. Tady můj zdroj je někde úplně jinde.
Nedokážu si představit co pod tím kterým požadavkem mohlo být myšleno. To by chtělo někoho kdo by tomu rozuměl, třeba sapíka. Sapíku pokud se tu objevíš, co by pod tím mohlo být ukryto?
Co mohlo při těchto jednáních být považováno za lehký tank, pěchotní tank či stíhač tanků? Bylo vůbec něco takového možné dodat? Myslím si že v dané době jsme sami měli tanků tak málo, že na jejich odprodej asi nebylo moc pomyšlení.
Komisaři a kde jsi vyšťoural, že se izraelští výsadkáři u nás cvičili na zbraních MP-44? To je pro mě naprostá novinka. Našel jsem sice údaj že jich bylo v našich skladech asi až 20 tisíc kusů ale, že by byly určeny pro výsadkáře jsem netušil. Na druhou stranu v rámci DI je to možné, munice 7.92mm šly do Izraele miliony a miliony kusů.
Můj zdroj:
Jiří Dufek, Karel Kaplan, Vladimír Šlosar, Československo a Izrael, studie, vydal Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v nakladatelství Doplněk, 1993
uvádí tento rozpis požadavků izraelské strany:
50 kusů lehkých pěchotních tanků o váze 9 až 15 tun, kanónem do 37 mm a dvěma kulomety. Požadovaná byla otáčivá věž.
50 kusů pěchotních tanků o váze 15 až 30 tun, vybavené jedním těžkým kaňonem a dvěma kulomety s otáčivou věží.
50 kusů stíhačů tanků
Mělo být současně dodáno:
500 granátů pro každý kanón rozdělených v různém poměru mezi protipancéřové a nárazové a na každý kulomet 15 000 kusů nábojů
Nakonec do Izraele neodjel jeden jediný obrněný prostředek.
Když se na to podíváme tak počet 65 kusů něčeho uváděný komisařem je jen zlomek Izraelci požadovaných dodávek. Tady můj zdroj je někde úplně jinde.
Nedokážu si představit co pod tím kterým požadavkem mohlo být myšleno. To by chtělo někoho kdo by tomu rozuměl, třeba sapíka. Sapíku pokud se tu objevíš, co by pod tím mohlo být ukryto?
Co mohlo při těchto jednáních být považováno za lehký tank, pěchotní tank či stíhač tanků? Bylo vůbec něco takového možné dodat? Myslím si že v dané době jsme sami měli tanků tak málo, že na jejich odprodej asi nebylo moc pomyšlení.
Komisaři a kde jsi vyšťoural, že se izraelští výsadkáři u nás cvičili na zbraních MP-44? To je pro mě naprostá novinka. Našel jsem sice údaj že jich bylo v našich skladech asi až 20 tisíc kusů ale, že by byly určeny pro výsadkáře jsem netušil. Na druhou stranu v rámci DI je to možné, munice 7.92mm šly do Izraele miliony a miliony kusů.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Už sem to konečně našel. Takže Francev s Klimentem v knize Československá obrněná vozidla píší toto:
MNO nabídlo 10 tanků LT-38/37 a 65 ST-I (původní pro Němce vyráběné Jagdpanzery 38(t)). Ale byli moc drazí. Snížená cena 1 228 000 Kč za LT-38/37 a 1 907 000 Kč za ST-I. K tankům měla být dodána i munice.
MNO nabídlo 10 tanků LT-38/37 a 65 ST-I (původní pro Němce vyráběné Jagdpanzery 38(t)). Ale byli moc drazí. Snížená cena 1 228 000 Kč za LT-38/37 a 1 907 000 Kč za ST-I. K tankům měla být dodána i munice.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Pátrači,to že židům fandím, to víš. Co se týká článku, tak se budu klidně opakovat................je vynikající 
Věděl jsem o pomoci, kterou jsme Izraeli poskytli, ale po přečtení tvého článku musím říct, že o plném rozsahu jsem měl jen mlhavou potuchu. V SZ, jsem ti něco napsal, hlavně o prvopočátcích před WW II. Co s tím uděláš nechám na tobě. Máš bráško dar zpracovávat velmi čtivě málo známá témata historie na velmi profesionální úrovni. Díky....je to super.
Věděl jsem o pomoci, kterou jsme Izraeli poskytli, ale po přečtení tvého článku musím říct, že o plném rozsahu jsem měl jen mlhavou potuchu. V SZ, jsem ti něco napsal, hlavně o prvopočátcích před WW II. Co s tím uděláš nechám na tobě. Máš bráško dar zpracovávat velmi čtivě málo známá témata historie na velmi profesionální úrovni. Díky....je to super.
" Thór "
Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Těší mě, že se zde rozvinula taková fundovaná debata a můj nedokončený článek na toto téma jsem přece alespoň zčásti využil. Dodávám, že k těm částem Pátračova článku, ke kterým jsem se nevyjádřil, jsem zjistil shodné údaje, tímto mu je defakto potvrzuji. K Vašim dotazům a dále doplňuji :
O používání MP-44 při výcviku. Už nedohledám, ze kterého zdroje jsem to vytáhl, pokud se podíváš na mnou uváděný seznam zdrojů, pochopíš. Ale zkusím dohledat.
Pátrač, máš pravdu, nedošlo mi, že ST může být všeobecně střední tank nebo stihač tanků, jedná se skutečně o ST-I. LT-38 se svojí hmotností nesplňoval požadavek minimální hmotnosti 15 tun pro pěchotní tank ( měl bojovou hmotnost 9,4 tuny ), tak bych usuzoval, že jako lehký.
Knihu od Klimenta a Franceva vlastním, na straně 161 a 162 uvádí :
***Izraelský požadavek
----50 tanků 9 - 15 tun s výzbrojí kanón 37 mm nebo větší, 2 těžké kulomety, otáčivá věž
----50 pěchotních tanků 15 - 30 tun s těžkým dělem a 2 kulomety v otáčivé věži
----50 stihačů tanků o hmotnosti 15 tun a více, dělo ráže 7,5 mm
***Československá strana nabídla :
----10 tanků LT-38 se 3000 protitankovými a 2000 nárazovými náboji ( později zvýšeno na 4000 a 3000 ) a 300 000 kulometných nábojů
----65 ST-I se 6000 dělostřeleckými náboji
***Pan Uberall se sešel se zástupci ČKD v červenci 1948. Nabídli mu již MNO schválené LT-38, ale i 12 tanků Stuart ze stavu bývalé Čs. obrněné brigády v Anglii. Firma požadoval za každý Stuart 2 358 650 Kčs a za LT-38 3 250 00 Kč, izraelská delegace si snadno zjistila, že tyto ceny jsou přibližně dvojnásobkem cen srovnatelných tanků, které vyřazovaly spojenecké armády, a na obchod nepřistoupila. Československá armáda nabídla svá vozidla levněji, 1 907 000 za každý ST-I a 1 228 000 za každý tank. I tyto ceny však byly stále mnohem vyšší, než cena, za níž se prodávaly přebytečné tanky Sherman.
Zdroj ATM č. 7/2006, Akce : Důvěrné Izrael, Jan Máče
Zmiňuje se o LT-38 a tanku Stuart, počty zde neuvádí.
Zdroj WIKIPEDIE uvádí :
----12 tanků o hmotnosti 16 t s municí
----10 tanků o hmotnosti 9,5 t s municí ( moje poznámka : mohlo by se jednat o LT-38, který měl 9,4 tuny )
----Izrael měl zájem o koupi 65 ST ( moje doplnění : ST-I ), ale vzhledem k jejich vysoké ceně (dvakrát vyšší než Sherman) transakce nebyla nikdy dokončena.
K množství a typům tankové techniky, o které se jednalo
----Stuart :
--v roce 1945 - 38 kusů
--1.2. 1949 – 37 kusů
--K 31.12. 1950 byly plánované počty následující : již neuváděn
----LT-38 :
--1.2.1949 – 12 kusů u tankových a školních jednotek + 19 kusů u praporu obrněných vlaků ( jak uvádí i Pátrač ve svém článku Čs. obrněné vlaky ), můj zdroj je Pavel Minařík.
--K 31.12. 1950 byly plánované počty následující : již neuváděn
----ST-I : ( celkově vyrobeno 150 kusů a 50 kusů cvičné verze ST-III )
--1.2. 1949 – 139 kusů
--K 31.12. 1950 byly plánované počty následující : 175 kusů !!!!!
O používání MP-44 při výcviku. Už nedohledám, ze kterého zdroje jsem to vytáhl, pokud se podíváš na mnou uváděný seznam zdrojů, pochopíš. Ale zkusím dohledat.
Pátrač, máš pravdu, nedošlo mi, že ST může být všeobecně střední tank nebo stihač tanků, jedná se skutečně o ST-I. LT-38 se svojí hmotností nesplňoval požadavek minimální hmotnosti 15 tun pro pěchotní tank ( měl bojovou hmotnost 9,4 tuny ), tak bych usuzoval, že jako lehký.
Knihu od Klimenta a Franceva vlastním, na straně 161 a 162 uvádí :
***Izraelský požadavek
----50 tanků 9 - 15 tun s výzbrojí kanón 37 mm nebo větší, 2 těžké kulomety, otáčivá věž
----50 pěchotních tanků 15 - 30 tun s těžkým dělem a 2 kulomety v otáčivé věži
----50 stihačů tanků o hmotnosti 15 tun a více, dělo ráže 7,5 mm
***Československá strana nabídla :
----10 tanků LT-38 se 3000 protitankovými a 2000 nárazovými náboji ( později zvýšeno na 4000 a 3000 ) a 300 000 kulometných nábojů
----65 ST-I se 6000 dělostřeleckými náboji
***Pan Uberall se sešel se zástupci ČKD v červenci 1948. Nabídli mu již MNO schválené LT-38, ale i 12 tanků Stuart ze stavu bývalé Čs. obrněné brigády v Anglii. Firma požadoval za každý Stuart 2 358 650 Kčs a za LT-38 3 250 00 Kč, izraelská delegace si snadno zjistila, že tyto ceny jsou přibližně dvojnásobkem cen srovnatelných tanků, které vyřazovaly spojenecké armády, a na obchod nepřistoupila. Československá armáda nabídla svá vozidla levněji, 1 907 000 za každý ST-I a 1 228 000 za každý tank. I tyto ceny však byly stále mnohem vyšší, než cena, za níž se prodávaly přebytečné tanky Sherman.
Zdroj ATM č. 7/2006, Akce : Důvěrné Izrael, Jan Máče
Zmiňuje se o LT-38 a tanku Stuart, počty zde neuvádí.
Zdroj WIKIPEDIE uvádí :
----12 tanků o hmotnosti 16 t s municí
----10 tanků o hmotnosti 9,5 t s municí ( moje poznámka : mohlo by se jednat o LT-38, který měl 9,4 tuny )
----Izrael měl zájem o koupi 65 ST ( moje doplnění : ST-I ), ale vzhledem k jejich vysoké ceně (dvakrát vyšší než Sherman) transakce nebyla nikdy dokončena.
K množství a typům tankové techniky, o které se jednalo
----Stuart :
--v roce 1945 - 38 kusů
--1.2. 1949 – 37 kusů
--K 31.12. 1950 byly plánované počty následující : již neuváděn
----LT-38 :
--1.2.1949 – 12 kusů u tankových a školních jednotek + 19 kusů u praporu obrněných vlaků ( jak uvádí i Pátrač ve svém článku Čs. obrněné vlaky ), můj zdroj je Pavel Minařík.
--K 31.12. 1950 byly plánované počty následující : již neuváděn
----ST-I : ( celkově vyrobeno 150 kusů a 50 kusů cvičné verze ST-III )
--1.2. 1949 – 139 kusů
--K 31.12. 1950 byly plánované počty následující : 175 kusů !!!!!
-
kacermiroslav
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 5286
- Registrován: 25/3/2008, 14:07
- Kontaktovat uživatele:
Ač se to nesmí - poruším dnes pravidla a dám sem druhý příspěvek za sebou. 
Pomocí SZ se mi ozval Thór a poslal mi soubor, který mě zaujal, a to velice. Proto jsem ho pouze upravil ale nezměnil jsem jediné slovo. Obsahuje pro mě do této doby neznámé informace. Thóre děkuji a jakýkoliv další doplněk je velmi vítaný.
Napřed citoval jednu moji větu:
""""""Než došlo k jeho vyhlášení, tak se situace v Palestině ještě přiostřila. Střety mezi arabským obyvatelstvem a židovskými přistěhovalci nabývaly po ukončení druhé světové války na intenzitě, protože sionisté se v roce 1946 rozhodli sáhnout po zbraních a do akcí se zapojily ilegální ozbrojené síly Hagany a Irgunu. """"""""
Thór doplňuje:
Situace se vyhrotila poněkud dřív. Po první světové válce, dostali britové Palestinu jako mandátní území. V té době to byla země Arabů, Libanonců a Palestinců. Židé do regionu přicházeli, ale bylo jich tak málo, že si nemohli vyskakovat. Poté, co v roce 1916 získala vetší část Irska nezávislost na Británii, začali Britové ztrácet prestiž i v dominiích a samozřejmě se to týkalo i mandátních území. V dubnu 1936, vypuklo "arabské povstání" na britském mandátním území. Jeho důvodem byl protest proti růstu židovských přistěhovalců do regionu, povstání vedl Amin el Husseini, financoval ho a organizoval skupiny partyzánů. Poté co byl Brity odhalen, uprchl do Damašku a na počátku WW II. se objevil jako spojenec Hitlera v Berlíně.
Židovské kibucy v té době disponovaly pouze malou ochranou tvořenou židovskou domobranou, tebou zmíněným "Haganahem", který ovšem zastával defenzivní postoj židovských politiků, kteří na počátku 30-tých let konstatovali, že jakékoli paramilitaristické aktivity Židů pouze přiživí arabský radikalismus. Teprve následkem stupňujících se krvavých útoků se Židé rozhoupali a vytvořili pod záštitou Britů "Židovskou sídlištní policii" (JSP) v počtu 1200 konstáblů, kteří měli vycvičit 13 000 záložníků.
Situace se radikálně změnila k lepšímu, když v roce 1936 přicestoval do Palestiny Charles Orde Wingate. V roce 1937 převzal sir Archibald Wavell vrchní velení nad vojsky v Palestině a Wingate dostal volnou ruku.
Obratem vytvořil z příslušníků JSP a Haganahu, naředěných britskými poddůstojníky a vojáky ("SNS"), "Special Night Squads". V počátku to bylo devět hlídek po 20 mužích s hlavním štábem v Ein Harod, malém kibucu v Basileji, nedaleko místa kam dorazil Gideon se svými 300 vyvolenými, což Wingate nezapomínal při svých projevech dovedně "prodat". Výstroj měla tato jednotka nejednotnou, výzbroj jednotlivce sestávala z:
- ručních granátů,
- stovky nábojů a
- pušky S.M.L.E. Mark III.
K palebné podpoře mělo každé družstvo kulomet Lewis.
Jeden z židovských radikálů té doby Jitsak Sadeh, využil Wingateova příkladu a z "Haganahu" vybral nejlepší příslušníky a utvořil z nich "polní roty". Jedním ze stoupenců Sadeha byl poddůstojník JSP Moshe Dayan, pozdější izraelský ministr obrany. Následovala úzká spolupráce mezi JSP a SNS, hlavně co se týká školení poddůstojnických kádrů a získání výzbroje. Pro své prosionistické postoje, byl Wingate v roce 1938 z Palestiny odvelen zpět do Anglie a v březnu 1939 skončila existence SNS. Pro židy měla tato "epizoda" zásadní charakter. Mnohé Wingateovy koncepce boje, převzala později úderná jednotka "Haganahu" nazývaná "Palmach" a posléze i izraelská armáda a její elitní a speciální útvary.
Dá se tedy oprávněně říct, že Britové věnovali Židům vše k tomu, aby si později vytvořili za pomocí síly a anglických zbraní svůj vlastní stát.
Já mohu jen dodat, že nejen za pomoci zbraní britských ale i za pomoci zbraní našich. Dodané kulomety jak MG tak i naše ZB obou druhů tedy lehkých i těžkých byly špičkové zbraně. Pušky byl starší kousky ale spolehlivé a výkonné. Z dodanými miliony nábojů měly pro boj izraelských sil proti arabským protivníkům zcela jistě velký význam.
Pomocí SZ se mi ozval Thór a poslal mi soubor, který mě zaujal, a to velice. Proto jsem ho pouze upravil ale nezměnil jsem jediné slovo. Obsahuje pro mě do této doby neznámé informace. Thóre děkuji a jakýkoliv další doplněk je velmi vítaný.Napřed citoval jednu moji větu:
""""""Než došlo k jeho vyhlášení, tak se situace v Palestině ještě přiostřila. Střety mezi arabským obyvatelstvem a židovskými přistěhovalci nabývaly po ukončení druhé světové války na intenzitě, protože sionisté se v roce 1946 rozhodli sáhnout po zbraních a do akcí se zapojily ilegální ozbrojené síly Hagany a Irgunu. """"""""
Thór doplňuje:
Situace se vyhrotila poněkud dřív. Po první světové válce, dostali britové Palestinu jako mandátní území. V té době to byla země Arabů, Libanonců a Palestinců. Židé do regionu přicházeli, ale bylo jich tak málo, že si nemohli vyskakovat. Poté, co v roce 1916 získala vetší část Irska nezávislost na Británii, začali Britové ztrácet prestiž i v dominiích a samozřejmě se to týkalo i mandátních území. V dubnu 1936, vypuklo "arabské povstání" na britském mandátním území. Jeho důvodem byl protest proti růstu židovských přistěhovalců do regionu, povstání vedl Amin el Husseini, financoval ho a organizoval skupiny partyzánů. Poté co byl Brity odhalen, uprchl do Damašku a na počátku WW II. se objevil jako spojenec Hitlera v Berlíně.
Židovské kibucy v té době disponovaly pouze malou ochranou tvořenou židovskou domobranou, tebou zmíněným "Haganahem", který ovšem zastával defenzivní postoj židovských politiků, kteří na počátku 30-tých let konstatovali, že jakékoli paramilitaristické aktivity Židů pouze přiživí arabský radikalismus. Teprve následkem stupňujících se krvavých útoků se Židé rozhoupali a vytvořili pod záštitou Britů "Židovskou sídlištní policii" (JSP) v počtu 1200 konstáblů, kteří měli vycvičit 13 000 záložníků.
Situace se radikálně změnila k lepšímu, když v roce 1936 přicestoval do Palestiny Charles Orde Wingate. V roce 1937 převzal sir Archibald Wavell vrchní velení nad vojsky v Palestině a Wingate dostal volnou ruku.
Obratem vytvořil z příslušníků JSP a Haganahu, naředěných britskými poddůstojníky a vojáky ("SNS"), "Special Night Squads". V počátku to bylo devět hlídek po 20 mužích s hlavním štábem v Ein Harod, malém kibucu v Basileji, nedaleko místa kam dorazil Gideon se svými 300 vyvolenými, což Wingate nezapomínal při svých projevech dovedně "prodat". Výstroj měla tato jednotka nejednotnou, výzbroj jednotlivce sestávala z:
- ručních granátů,
- stovky nábojů a
- pušky S.M.L.E. Mark III.
K palebné podpoře mělo každé družstvo kulomet Lewis.
Jeden z židovských radikálů té doby Jitsak Sadeh, využil Wingateova příkladu a z "Haganahu" vybral nejlepší příslušníky a utvořil z nich "polní roty". Jedním ze stoupenců Sadeha byl poddůstojník JSP Moshe Dayan, pozdější izraelský ministr obrany. Následovala úzká spolupráce mezi JSP a SNS, hlavně co se týká školení poddůstojnických kádrů a získání výzbroje. Pro své prosionistické postoje, byl Wingate v roce 1938 z Palestiny odvelen zpět do Anglie a v březnu 1939 skončila existence SNS. Pro židy měla tato "epizoda" zásadní charakter. Mnohé Wingateovy koncepce boje, převzala později úderná jednotka "Haganahu" nazývaná "Palmach" a posléze i izraelská armáda a její elitní a speciální útvary.
Dá se tedy oprávněně říct, že Britové věnovali Židům vše k tomu, aby si později vytvořili za pomocí síly a anglických zbraní svůj vlastní stát.
Já mohu jen dodat, že nejen za pomoci zbraní britských ale i za pomoci zbraní našich. Dodané kulomety jak MG tak i naše ZB obou druhů tedy lehkých i těžkých byly špičkové zbraně. Pušky byl starší kousky ale spolehlivé a výkonné. Z dodanými miliony nábojů měly pro boj izraelských sil proti arabským protivníkům zcela jistě velký význam.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Pátrač-naprosto s tebou souhlasím, dodávka zbraní od nás nebyla rozhodně zanedbatelná. Co se týče výcviku vojáků tak byl a naše pomoc řekl bych až stěžejní. Mě se líbí, jak se ten kruh uzavřel. Orde Wingate, cvičí před válkou "SNS". Za války zakládá a cvičí britské "commandos" a někteří z těchto "commandos" pak po válce v Mimoni cvičí izraelské "paras" :-)))))))))))))))))
Děkovat nemáš za co bráško "vždy připraven" :-)))))
Děkovat nemáš za co bráško "vždy připraven" :-)))))
" Thór "
Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Kacermiroslav, nic si z toho nedělej, já jsem měl před dokončením celé toto téma na patnácti stránkách a taky jsem byl "první mezi poraženými" Pátračem. To, co zde uveřejňuji, jsou pouze zlomky původní práce.
Doporučuji : kniha - Mosty do Tel Avivu, Jiří Šulc
http://www.ct24.cz/domaci/104157-roman- ... e-zaklady/
Doporučuji : kniha - Mosty do Tel Avivu, Jiří Šulc
http://www.ct24.cz/domaci/104157-roman- ... e-zaklady/
A tak se na mě nezlobte. Když něco takého máte, tak to hodte do blokovaných témat. Tak jak to občas udělám já. Viz:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=79486#79486
Thór - ono je to i v něčem jiném. Ta pomoc výzbrojí a municí je důležitá - Ale důležitější je to, že za tím byl ukryt lidský prvek - stovky odhodlaných lidí, často zkušených veteránů, kteří za sebou spálili všechny mosty aby mohly odjet a bojovat za novou vlast. A pokud odjet nechtěli tak udělali vše co mohli, aby se věci daly do pohybu a běžely. A nemálo jich za to zaplatilo tvrdou cenu - svobodou, postavením a někdy i životem.
K tomu je potřeba vidět i politický prvek - naše země až do února 1948 nekompromisně stála na straně tohoto státu co se těžce rodil. A když jsi sám a ze všech stran do Tebe buší, tak vědomí, že někde je někdo, kdo se ti snaží pomoci, se stává velmi zásadní a dodává sílu - ono nebýt sám a zvláště v boji je silný podporující a motivující prvek.
V tom je naše pomoc tomuto státu nejvýznačnější a není důležité jak dlouho trvala - v době nejpotřebnější zde byla.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=79486#79486
Thór - ono je to i v něčem jiném. Ta pomoc výzbrojí a municí je důležitá - Ale důležitější je to, že za tím byl ukryt lidský prvek - stovky odhodlaných lidí, často zkušených veteránů, kteří za sebou spálili všechny mosty aby mohly odjet a bojovat za novou vlast. A pokud odjet nechtěli tak udělali vše co mohli, aby se věci daly do pohybu a běžely. A nemálo jich za to zaplatilo tvrdou cenu - svobodou, postavením a někdy i životem.
K tomu je potřeba vidět i politický prvek - naše země až do února 1948 nekompromisně stála na straně tohoto státu co se těžce rodil. A když jsi sám a ze všech stran do Tebe buší, tak vědomí, že někde je někdo, kdo se ti snaží pomoci, se stává velmi zásadní a dodává sílu - ono nebýt sám a zvláště v boji je silný podporující a motivující prvek.
V tom je naše pomoc tomuto státu nejvýznačnější a není důležité jak dlouho trvala - v době nejpotřebnější zde byla.
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 12/11/2010, 07:07, celkem upraveno 1 x.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Pro Pátrače :
Dodávky útočné pušky MP-44 se mi nepodařilo dohledat, ale je možné, že byly určeny výlučně pro výsadkáře, tím pádem zavedené v malých počtech a mohly být získány z jiného zdroje. Byly totiž používány československými výsadkáři jako osobní zbraň jednotlivce, proto by bylo logické, že byly využity i při tomto výcviku.
Výcvik pilotů a leteckého personálu
V Československu se také cvičilo 81 pilotů a 69 pozemních specialistů, kteří se poté stali součástí první stíhací jednotky izraelského letectva.
---16. července 1948 započal výcvik ve Vojenské letecké akademii v Hradci Králové.
---20. července 1948 zahájila výcvik Letecká spojovací škola v Chrudimi,
---26. července 1948 zahájen výcvik ve Vojenské odborné škole leteckých mechaniků v Liberci.
---Výcvik pilotů pro Izrael probíhal od 7. července 1948 v Pilotní škole III v Olomouci.
---Výcvik pilotů probíhá také od dubna 1948 v Plané u Českých Budějovic, kdy bylo zřízeno stíhací výcvikové středisko v rámci Leteckého pluku 5, Cvičné letky 2. Akce byla oficiálně označena šifrou DI (Důvěrné – Izrael). Neoficiálně se o ní mluvilo jako o akci Hagana (hebrejsky Haganah = sebeobrana). To pramenilo ze skutečnosti, že izraelští letci byly příslušníky letecké služby Hagany. Letka vznikla v rámci vojenské pomoci státu Izrael a v Plané se přeškolovali bývalí letečtí veteráni na stroje Avia S -199.
První dohoda byla podepsána již 23. dubna 1948 a na ní se vázala dohoda o výcviku pilotů,“ uvedl generál Rudolf Urban. První kurz izraelských letců u nás byl zahájen začátkem května a účastnilo se ho přes 30 izraelských pilotů. Probíhal pod přísným utajením na letišti Planá u Českých Budějovic u 5. leteckého pluku 2. letecké divize. Jako instruktoři byli vybráni českoslovenští letci, mající válečnou pilotní praxi u spojeneckých leteckých sil za druhé světové války. Akce: „Důvěrné Izrael – letci“ začínala v době, kdy se čs. vojenské letectvo dostávalo po komunistickém převratu do situace, kdy mimo jiné bylo vyhlášeno embargo Západu na dodávky technického materiálu, probíhala reorganizace armády podle ruského vzoru a začínala perzekuce bývalých příslušníků Royal Air Force. Právě s jejich vydatnou pomocí vysoce motivováni izraelští frekventanti v krátkých přeškolovacích a bojových kurzech dosáhli výtečných výsledků leteckého výcviku. Velmi dobré výsledky mnohé z nich předurčily na přední velitelské funkce v izraelském letectvu. Výcvik probíhal na letounech Avia CS-199 a S-199, C-2 ( Arado Ar-96B ), Avia S-99 ( Messerschmitt Bf 109G-12 )
Jedním z problémů, které mělo izraelské letectvo, byla skutečnost, že „messerschmity“ byly pro jeho letce stroje naprosto neznámé. Proto součástí kontraktu byla i dohoda o nezbytném přeškolení. V první skupině bylo do Čech vysláno osm letců, mezi nimiž byl i pozdější prezident Izraele Ezer Weizmann, syn Chaima Weizmanna. Tito letci prošli výcvikem v letecké škole v Českých Budějovicích a za několik měsíců se vrátili do Izraele, kde se mimo jiného účastnili i výše zmiňovaného útoku na egyptskou kolonu. Další skupina 11 mladých izraelských letců byla poslána na výcvik do letecké školy v Hradci Králové. Ten byl zahájen 14. července 1948. Jak jsem se dozvěděl od jednoho z pamětníku, českého letce p. Chmelíčka, který v té době taktéž sloužil na základně v Hradci Králové, vztahy mezi instruktory a izraelskými frekventanty byly velice přátelské. Izraelští piloti byli podle něj v rukou výborných instruktorů se zkušenostmi z 2. světové války a díky nim byl jejich výcvik ukončen dříve, než se předpokládalo. Piloti pro výcvik používali československá letadla typu C2 Arado. Finanční prostředky bohužel nedovolily, aby výcvik dalších pilotů v Hradci Králové pokračoval. Žáci byli přesunuti do školy na letišti Planá u Českých Budějovic, kde jako instruktoři působili i dobrovolníci z USA. Poslední skupina izraelských frekventantu odcestovala do letecké školy v Olomouci. Od podzimu 1948 byly letecké kurzy díky novým možnostem organizovány v Izraeli. Dalšími specialisty vycvičenými v Československu byli pozemní specialisté, mechanici, zbrojíři
U Leteckého pluku 5 v Českých Budějovicích mezi květnem a říjnem 1948 proběhl výcvikový kurz, jímž prošlo 33 izraelských stíhačů. Finální fáze jejich výcviku probíhala na strojích S- 199, někteří prodělali užší specifikaci výcviku na Spitfirech (S-89).
První skupina pilotů školených v Českých Budějovicích od počátku května 1948 :
- Moddy Alon,
- Ezer Weizman,
- Eddie Cohen,
- Pinchas Ben-Porat,
- Itschak Hennenson,
- Nachman Hameiri,
- Mischa Keren,
- Ya´acov Ben-Chaim,
- Lou Lenart a
- Milton Rubenfeld.
Druhá skupina:
- baron Wiseberg ( Dov Ben Zvi ),
- Maurice Mann,
- Cyril Horowitz,
- Gildy Lichtman,
- Stan Andrews,
- Bob Wickman,
- Sandy Jakobs a
- Boris Senior.
Nezjištěná v pořadí ( druhá polovina června - před kurzem s Leo Nomisem ) :
- Sid Cohen,
- Les Shagam,
- Rudy Augarten,
- Al Freeman a
- Chris Mag.
Další skupina – červen 1948:
- Leon Frankel,
- Aaron „Red“ Finkel,
- Sid Antin,
- Bill Pomerantz,
- Lion Bloch a
- Arnold Ruch.
Dramatická událost ze 14. května 1948 významně zasáhla do průběhu výcviku izraelských pilotů v Československu. První kurz byl předčasně ukončen a izraelští piloti spěchali na pomoc domů. Bojový křest ohněm prodělali již na československých Aviích. Šlo o nálet na strategické uskupení egyptské polní brigády, usilující obsadit Tel Aviv a definitivně rozbít izraelskou obranu.
Avia S-199 byla prvním skutečným stíhacím typem izraelského letectva. Dvacet čtyři strojů bylo zařazeno do výzbroje (jeden byl ztracen během transportu). První čtyři poprvé zasáhly do bojů 29. května 1948. Jeden z "Mezků" při této historické misi byl pilotován veteránem RAF z 2. světové války Ezerem Weizmanem.
Jediný skutečný bojový typ izraelského letectva na začátku války sloužil pro vybojování vzdušné převahy a při útocích na pozemní cíle, jeho účinnost však byla sporná a byl velmi náročný na pilotáž. Všechny stíhací Avie byly během války v inventáři 101. "První stíhací" letky. Izraelští piloti dokázali sestřelit šest nepřátelských letadel, včetně dvou egyptských Spitfirů, ale S-199 trpěla vysokou poruchovostí a poslední zbylé stroje byly s úlevou vyřazeny v květnu 1949.
Izraelští piloti bohatší o válečné zkušenosti se poté vrátili do Československa, kde absolvovali další kurz v Leteckém učilišti v Prostějově a prošli teoretickým a praktickým výcvikem v Letecké vojenské akademii v Hradci Králové a opět na letišti v Českých Budějovicích. Tato etapa byla završena soustředěním k ostré střelbě z palubních zbraní a bombardováním na polygonu letiště v Milovicích. Celkově podle výkazů o prospěchu v kurzech prošlo leteckým výcvikem v Československu osm desítek izraelských letců, kteří se stali jádrem první generace pilotů letectva Státu Izrael.
Letecká vojenská akademie, VÚ 4640 : Letiště Pardubice – web o historii pardubického letiště
Letní měsíce na letišti v Hradci Králové proběhly ve znamení intenzivního tréninku izraelských pilotů v rámci akce "Důvěrné Izrael". I při něm docházelo k mimořádným situacím: Uvedl již Pátrač, mám stejné údaje ze stejného zdroje.
Pokračovací výcvik bylo nutné provádět na letounech Avia S-199 a CS-199. Už v letních měsících 1948 proto na letiště v Pardubicích přiletěly první letouny CS-199. Výcvik na mezcích se zpočátku moc nedařil. Letouny byly obtížné na pilotáž, velký kroutící moment vrtule činil akademikům velké problémy, báli se na těchto strojích létat.
EDIT od Pátrače. Maličko jsem to kolego komisaři učesal, ale nic jsem neměnil. Hlavně jsem vypíchl jména - třeba k nim časem půjde přiřadit i obličeje, jako jsem to u dvou izraelských pilotů uděla já.
Dodávky útočné pušky MP-44 se mi nepodařilo dohledat, ale je možné, že byly určeny výlučně pro výsadkáře, tím pádem zavedené v malých počtech a mohly být získány z jiného zdroje. Byly totiž používány československými výsadkáři jako osobní zbraň jednotlivce, proto by bylo logické, že byly využity i při tomto výcviku.
Výcvik pilotů a leteckého personálu
V Československu se také cvičilo 81 pilotů a 69 pozemních specialistů, kteří se poté stali součástí první stíhací jednotky izraelského letectva.
---16. července 1948 započal výcvik ve Vojenské letecké akademii v Hradci Králové.
---20. července 1948 zahájila výcvik Letecká spojovací škola v Chrudimi,
---26. července 1948 zahájen výcvik ve Vojenské odborné škole leteckých mechaniků v Liberci.
---Výcvik pilotů pro Izrael probíhal od 7. července 1948 v Pilotní škole III v Olomouci.
---Výcvik pilotů probíhá také od dubna 1948 v Plané u Českých Budějovic, kdy bylo zřízeno stíhací výcvikové středisko v rámci Leteckého pluku 5, Cvičné letky 2. Akce byla oficiálně označena šifrou DI (Důvěrné – Izrael). Neoficiálně se o ní mluvilo jako o akci Hagana (hebrejsky Haganah = sebeobrana). To pramenilo ze skutečnosti, že izraelští letci byly příslušníky letecké služby Hagany. Letka vznikla v rámci vojenské pomoci státu Izrael a v Plané se přeškolovali bývalí letečtí veteráni na stroje Avia S -199.
První dohoda byla podepsána již 23. dubna 1948 a na ní se vázala dohoda o výcviku pilotů,“ uvedl generál Rudolf Urban. První kurz izraelských letců u nás byl zahájen začátkem května a účastnilo se ho přes 30 izraelských pilotů. Probíhal pod přísným utajením na letišti Planá u Českých Budějovic u 5. leteckého pluku 2. letecké divize. Jako instruktoři byli vybráni českoslovenští letci, mající válečnou pilotní praxi u spojeneckých leteckých sil za druhé světové války. Akce: „Důvěrné Izrael – letci“ začínala v době, kdy se čs. vojenské letectvo dostávalo po komunistickém převratu do situace, kdy mimo jiné bylo vyhlášeno embargo Západu na dodávky technického materiálu, probíhala reorganizace armády podle ruského vzoru a začínala perzekuce bývalých příslušníků Royal Air Force. Právě s jejich vydatnou pomocí vysoce motivováni izraelští frekventanti v krátkých přeškolovacích a bojových kurzech dosáhli výtečných výsledků leteckého výcviku. Velmi dobré výsledky mnohé z nich předurčily na přední velitelské funkce v izraelském letectvu. Výcvik probíhal na letounech Avia CS-199 a S-199, C-2 ( Arado Ar-96B ), Avia S-99 ( Messerschmitt Bf 109G-12 )
Jedním z problémů, které mělo izraelské letectvo, byla skutečnost, že „messerschmity“ byly pro jeho letce stroje naprosto neznámé. Proto součástí kontraktu byla i dohoda o nezbytném přeškolení. V první skupině bylo do Čech vysláno osm letců, mezi nimiž byl i pozdější prezident Izraele Ezer Weizmann, syn Chaima Weizmanna. Tito letci prošli výcvikem v letecké škole v Českých Budějovicích a za několik měsíců se vrátili do Izraele, kde se mimo jiného účastnili i výše zmiňovaného útoku na egyptskou kolonu. Další skupina 11 mladých izraelských letců byla poslána na výcvik do letecké školy v Hradci Králové. Ten byl zahájen 14. července 1948. Jak jsem se dozvěděl od jednoho z pamětníku, českého letce p. Chmelíčka, který v té době taktéž sloužil na základně v Hradci Králové, vztahy mezi instruktory a izraelskými frekventanty byly velice přátelské. Izraelští piloti byli podle něj v rukou výborných instruktorů se zkušenostmi z 2. světové války a díky nim byl jejich výcvik ukončen dříve, než se předpokládalo. Piloti pro výcvik používali československá letadla typu C2 Arado. Finanční prostředky bohužel nedovolily, aby výcvik dalších pilotů v Hradci Králové pokračoval. Žáci byli přesunuti do školy na letišti Planá u Českých Budějovic, kde jako instruktoři působili i dobrovolníci z USA. Poslední skupina izraelských frekventantu odcestovala do letecké školy v Olomouci. Od podzimu 1948 byly letecké kurzy díky novým možnostem organizovány v Izraeli. Dalšími specialisty vycvičenými v Československu byli pozemní specialisté, mechanici, zbrojíři
U Leteckého pluku 5 v Českých Budějovicích mezi květnem a říjnem 1948 proběhl výcvikový kurz, jímž prošlo 33 izraelských stíhačů. Finální fáze jejich výcviku probíhala na strojích S- 199, někteří prodělali užší specifikaci výcviku na Spitfirech (S-89).
První skupina pilotů školených v Českých Budějovicích od počátku května 1948 :
- Moddy Alon,
- Ezer Weizman,
- Eddie Cohen,
- Pinchas Ben-Porat,
- Itschak Hennenson,
- Nachman Hameiri,
- Mischa Keren,
- Ya´acov Ben-Chaim,
- Lou Lenart a
- Milton Rubenfeld.
Druhá skupina:
- baron Wiseberg ( Dov Ben Zvi ),
- Maurice Mann,
- Cyril Horowitz,
- Gildy Lichtman,
- Stan Andrews,
- Bob Wickman,
- Sandy Jakobs a
- Boris Senior.
Nezjištěná v pořadí ( druhá polovina června - před kurzem s Leo Nomisem ) :
- Sid Cohen,
- Les Shagam,
- Rudy Augarten,
- Al Freeman a
- Chris Mag.
Další skupina – červen 1948:
- Leon Frankel,
- Aaron „Red“ Finkel,
- Sid Antin,
- Bill Pomerantz,
- Lion Bloch a
- Arnold Ruch.
Dramatická událost ze 14. května 1948 významně zasáhla do průběhu výcviku izraelských pilotů v Československu. První kurz byl předčasně ukončen a izraelští piloti spěchali na pomoc domů. Bojový křest ohněm prodělali již na československých Aviích. Šlo o nálet na strategické uskupení egyptské polní brigády, usilující obsadit Tel Aviv a definitivně rozbít izraelskou obranu.
Avia S-199 byla prvním skutečným stíhacím typem izraelského letectva. Dvacet čtyři strojů bylo zařazeno do výzbroje (jeden byl ztracen během transportu). První čtyři poprvé zasáhly do bojů 29. května 1948. Jeden z "Mezků" při této historické misi byl pilotován veteránem RAF z 2. světové války Ezerem Weizmanem.
Jediný skutečný bojový typ izraelského letectva na začátku války sloužil pro vybojování vzdušné převahy a při útocích na pozemní cíle, jeho účinnost však byla sporná a byl velmi náročný na pilotáž. Všechny stíhací Avie byly během války v inventáři 101. "První stíhací" letky. Izraelští piloti dokázali sestřelit šest nepřátelských letadel, včetně dvou egyptských Spitfirů, ale S-199 trpěla vysokou poruchovostí a poslední zbylé stroje byly s úlevou vyřazeny v květnu 1949.
Izraelští piloti bohatší o válečné zkušenosti se poté vrátili do Československa, kde absolvovali další kurz v Leteckém učilišti v Prostějově a prošli teoretickým a praktickým výcvikem v Letecké vojenské akademii v Hradci Králové a opět na letišti v Českých Budějovicích. Tato etapa byla završena soustředěním k ostré střelbě z palubních zbraní a bombardováním na polygonu letiště v Milovicích. Celkově podle výkazů o prospěchu v kurzech prošlo leteckým výcvikem v Československu osm desítek izraelských letců, kteří se stali jádrem první generace pilotů letectva Státu Izrael.
Letecká vojenská akademie, VÚ 4640 : Letiště Pardubice – web o historii pardubického letiště
Letní měsíce na letišti v Hradci Králové proběhly ve znamení intenzivního tréninku izraelských pilotů v rámci akce "Důvěrné Izrael". I při něm docházelo k mimořádným situacím: Uvedl již Pátrač, mám stejné údaje ze stejného zdroje.
Pokračovací výcvik bylo nutné provádět na letounech Avia S-199 a CS-199. Už v letních měsících 1948 proto na letiště v Pardubicích přiletěly první letouny CS-199. Výcvik na mezcích se zpočátku moc nedařil. Letouny byly obtížné na pilotáž, velký kroutící moment vrtule činil akademikům velké problémy, báli se na těchto strojích létat.
EDIT od Pátrače. Maličko jsem to kolego komisaři učesal, ale nic jsem neměnil. Hlavně jsem vypíchl jména - třeba k nim časem půjde přiřadit i obličeje, jako jsem to u dvou izraelských pilotů uděla já.
Tuto Pátračovu práci je třeba ocenit hned ve dvou rovinách, nejen odbornost a pečlivost jejího zpracování (ostatně na to jsme už u Pátrače zvyklí) ale také za odvahu přijít s tématem, které může vyvolat předem těžko předvídatelné reakce. Za obojí se sluší poděkovat, což tímto činím a současně sděluji, že si velmi vážím nabídky Pátrače ke spolupráci, kterou jsem s radostí přijal. Pro někoho to může být překvapením, protože naše zde na Palbe presentované názory a postoje se mohou zdát být natolik rozdílné, že vylučují jakoukoliv spolupráci tohoto typu. Skutečnost je taková, že samozřejmě oba dva vidíme spoustu věcí odlišně, což je ostatně u samostatně myslících lidí obvyklé, nicméně normální lidé nehledají to, co je rozděluje, ale naopak to, co je spojuje a toho tedy mezi námi dvěma není málo.
Další věc, která mě potěšila, je úroveň diskuse k článku. Věcná, postavená na ověřitelných faktech a prostá emocí. S překvapením zjišťuji, kolik lidí a do jaké hloubky se tímto tématem zaobírá, mám tím na mysli především práci Komisaře. Možná by stálo za úvahu Pátračovu práci nějak skloubit s tím, co zde přinesl především Komisař ale i další a pak to celé překlopit do PDF, aby to bylo snadno stáhnutelné a tisknutelné. Tak, jak to udělal Cover72 se svým článkem o F-18.
Další věc, která mě potěšila, je úroveň diskuse k článku. Věcná, postavená na ověřitelných faktech a prostá emocí. S překvapením zjišťuji, kolik lidí a do jaké hloubky se tímto tématem zaobírá, mám tím na mysli především práci Komisaře. Možná by stálo za úvahu Pátračovu práci nějak skloubit s tím, co zde přinesl především Komisař ale i další a pak to celé překlopit do PDF, aby to bylo snadno stáhnutelné a tisknutelné. Tak, jak to udělal Cover72 se svým článkem o F-18.
Letecký most ze Žatce a další způsoby dopravy zbraní
První dodávka 200 pušek (Mauser 98k), 40 kulometů (vz.24 a vz. 37) a 150 000 nábojů byla odeslána z pražského letiště Ruzyně 31. března propůjčeným letounem Douglas C-54 Skymaster ( jiný zdroj hovoří o DC-4 ), který byl poté přinucen na příkaz FBI vrátit se do USA. Avšak zbraně byly dopraveny včas tak, aby mohly být použity v operaci Nachshon. Tato dodávka zbraní dorazila v noci z 1. na 2. dubna 1948 na letiště Beit Darass.
Československá republika pomáhala novému státu Izrael nejen prodejem výzbroje, ale i jejich dopravou, kdy byl organizován letecký most Žatec-Bari-Haifa, kterým byly ony československé zbraně dopravovány. Na tomto se podílel i jeden dopravní letoun C-69 : V roce1948 byly od USAAF odkoupeny tři letouny Lockheed C-69 Constellation pro jakousi fiktivní dopravní leteckou společnost Panamanain, která byla vytvořena izraelskou tajnou službou, za účelem obejít americké embargo na prodej zbraní znepřáteleným stranám zemí Středního východu. Území Spojených států se však podařilo opustit pouze jedinému z nich, neboť intriky židovských agentů odhalilo FBI a zbývající dva stroje zadrželo. Onen jediný Constellation byl získán 13. března 1948 a jeho prozatímní domovskou základnou se stalo Československo, odkud Izrael organizoval své zásobovací lety.
Letecká základna v Žatci byla označena kódem ZEBRA.
Ze Žatce také vzlétly 14. července 1948 tři B-17, při kterém jeden z nich pilotovaný Rayem Kurtzem shodil 4000 liber ( 1814 kg ) bomb na Abadinův palác v Káhiře a zbývající měly bombardovat egyptské základny na severu Sinajského poloostrova a v oblasti Gaza-Majdal. Češi koupili v USA tzv. létající pevnost B-17. Prý za účelem filmování. V žateckém hangáru na toto letadlo připevnili kulomety, naložili ho bombami, aby s nimi pak Izraelci bombardovali Káhiru. Přímo se startem v Žatci. Já jsem si v osmačtyřicátém udělal kurz leteckého mechanika. Na co měli ostatní dva roky, my museli zvládnout za šest měsíců,“ popisuje Chanan Bachrich svou přípravu na život v Palestině.
Na žateckém letišti se hlavně nakládalo. Jelikož bylo zapotřebí zahájit operaci Nachšon, která měla osvobodit Jeruzalém od jordánské blokády. Československé zbraně byly pro operaci Nachšon životně důležité, proto bylo rozhodnuto je dopravit letecky. Tato akce dostala krycí jméno Balak 1. Hagana si pro tento účel pronajala letadlo DC-4 od americké firmy US Overseas Airlines a později další dvě letadla Curtiss a Skymaster. Akci Balak bylo československými úřady přiděleno letiště Žatec. Hagana si pro účely akce Balak pronajala další letadla DC-3, tentokrát od Československých aerolinií.
První letadlo s nákladem zbraní a munice odstartovalo z letiště Žatec, provedlo mezipřistání z důvodu doplnění pohonných hmot na letišti Ajaccio na Korsice (samozřejmě díky povolení, které se povedlo získat od přátelsky nakloněné francouzské vlády) a přistálo v noci z 31. března na 1. dubna na letišti Bejt Daras na jihu Palestiny, kde byl náklad okamžitě rozdělen mezi jednotky, které se účastnily operace Nachšon. Jednalo se o 200 pušek, 40 kulometů a 150 tisíc nábojů..
Celý transport byl z důvodu utajení proveden pod záminkou přepravy lékařského materiálu. Československé zbraně poskytly operaci Nachšon naději na úspěch. Silnice do Jeruzaléma byla opět otevřena 15. dubna 1948. Množství zbraní, které byla Hagana schopna přepravit letecky, ovšem zdaleka neuspokojilo všechny potřeby. Proto bylo nutno najít cestu, jak dopravit zbraně po moři. V této věci se opět spolu setkali Ehud Avriel a Vladimír Clementis. Nakonec bylo rozhodnuto přepravit zbraně přes Maďarsko do některého z jugoslávských přístavů, odkud měly být poslány lodí do Palestiny. Plán zkomplikovala neochota jugoslávské vlády povolit tranzit zbraní pres své území. Protože všechna diplomatická jednání s Jugoslávií selhala, obrátili se sionističtí představitelé opět na Moskvu s prosbou, aby překážku odstranila. Vliv Moskvy se znovu projevil tím, že Bělehrad nakonec souhlas k tranzitu dal. 28. března 1948 odplula z jugoslávského přístavu Šibenik nákladní loď Nora; pod horou cibule ukrývala cenný náklad zbraní a munice. Kvůli silné bouři musela loď zakotvit v přístavu Larnaka na Kypru. Lodi Nora hrozilo odhalení, protože přístav byl v té době jednou ze strategických základen britského válečného loďstva. Je podivuhodné, že loď dva dny kotvila mezi britskými válečnými loděmi a přesto její skutečný náklad zázračně nebyl odhalen. Loď Nora úspěšně dorazila k pobřeží Tel Avivu 1. dubna. Vyložení nákladu skončilo 3. dubna.
Díky těmto dvěma dodávkám byla jordánská blokáda Jeruzaléma proražena. Československé zbraně umožnily Haganě v prvních dnech války převzít důležitou počáteční iniciativu a tím získat psychologickou výhodu nad protivníkem. Význam československé pomoci dokládá i telegram, který zaslal David Ben Gurion zástupcům Hagany několik dní po operaci: „Věci přišly v pravou chvíli a zachránily Jeruzalém. Vyřiď Ehudovi (Avrielovi), že blahopřeji.“ Oba transporty zbraní nebyly zdaleka poslední svého druhu. Provoz na obou trasách, vzdušné i pozemní, se zvýšil se začátkem války za nezávislost Izraele. Především rozsah akce
Balak notně vzrostl. Můžeme říci, že byl vybudován skutečný letecký most mezi letištěm Žatec a Palestinou. Hagana pro účely akce Balak pronajala další letadla DC3, tentokrát od Československých aerolinií. Letadla DC3, která nově létala s mezipřistáním v Podgorici v Černé Hoře, se dobře osvědčila, byla spolehlivá a schopná přepravit objemné náklady.
Prodej zbraní ovšem představoval pro Československo mezinárodně-politickou hrozbu. Všechny zmíněné akce porušovaly embargo vydané Spojenými státy 14. listopadu 1947 a schválené radou OSN 16. dubna 1948, a proto probíhaly za přísného utajení. Letadla s falešnými označeními řídili piloti z jiných státu, především z USA. I přesto se Moskva obávala, že by její role mohla vyplavat na povrch a mohla být přichycena při činu. I přes všechno utajení se problémy vyskytly.
Z valné části byly způsobeny nekázní posádek amerických letců, které podle dochovaných záznamů byly součástí několika hospodských incidentů v okolí žateckého letiště. Dá se říct, že celá akce se pro žatecké okolí stala jakýmsi „veřejným tajemstvím“. Dalším do nebevolajícím incidentem bylo odhalení dvou amerických pilotů, kteří byli ubytováni v pražském hotelu Stalingrad. Oba letci, pravděpodobně opilí, byli spatřeni několika americkými agenty v hotelovém baru, jak flirtují s místními dívkami. Podle jejich výpovědi byli odvedeni do jednoho hotelového pokoje, kde se podrobili výslechu. Informace o leteckém mostu záhy opustily československé území a díky nim muselo české ministerstvo zahraničí čelit několika nařčením z porušování světového embarga. Ministerstvo po určitou dobu tlaku světového tisku a USA odolávalo. Přesto bylo zřejmé, že letecký most Žatec-Izrael se po částech řítil. Celkem s jistotou lze tvrdit, že SSSR hrálo zprostředkovanou roli v československé pomoci státu Izrael. Kladný vztah československých komunistů byl spojen se snahou vidět Židy v Palestině jako protiimperiální faktor na Středním východě. Byl rovněž spojen se snahou SSSR infiltrovat svůj vliv do nově vznikajícího politicky nevyhraněného státu Izrael, a tím vybudovat další lidovou republiku, která mimo jiného disponovala strategickou polohou. V širším slova smyslu chápu aktivitu SSSR jako součást snahy o bipolarizaci světa, resp. studené války. Vše nahrávalo skutečnosti, že československá pomoc chápaná v rámci komunistické spolupráce byla „vhozenou rukavicí imperiálnímu světu“. Lze dojít k závěru, že Československo již v letech 1946-1947 bylo podle všech objektivních hledisek komunistické a proto tedy pod vlivem sovětské politiky. Vzhledem k tomu usuzuji, že akce, které československá vláda podnikla, proběhly se souhlasem sovětského diktátu. Dalším důkazem vlivu komunistu (resp. Sovětského svazu) bylo rozhodnutí svěřit kontrolu nad vývozem zbraní nově vytvořené čtyřčlenné komisi (předseda vlády, ministr zahraničí, ministr zahraničního obchodu a generální tajemník KSČ), která se měla postarat o to, aby všechny akce probíhaly v souladu s komunistickým zájmy. Závěry by však nebyly úplné, kdybych nezmínil další faktory, které se podílely na československé pomoci. Mezi ně patřila výše zmiňovaná ekonomická stránka celé záležitosti a role Jana Masaryka. Ten navázal na prvorepublikovou politiku svého otce T. G. Masaryka a pokračoval v tradici dobrého vztahu našeho státu vůči sionismu. O to tragičtěji se jeví dodnes neobjasněná smrt Jana Masaryka. Podle nově objevených skutečností, mohla být „plodem“ komunistické konspirace a tím předzvěstí radikální změny politického postoje SSSR k sionismu a Židům vůbec.
První dodávka 200 pušek (Mauser 98k), 40 kulometů (vz.24 a vz. 37) a 150 000 nábojů byla odeslána z pražského letiště Ruzyně 31. března propůjčeným letounem Douglas C-54 Skymaster ( jiný zdroj hovoří o DC-4 ), který byl poté přinucen na příkaz FBI vrátit se do USA. Avšak zbraně byly dopraveny včas tak, aby mohly být použity v operaci Nachshon. Tato dodávka zbraní dorazila v noci z 1. na 2. dubna 1948 na letiště Beit Darass.
Československá republika pomáhala novému státu Izrael nejen prodejem výzbroje, ale i jejich dopravou, kdy byl organizován letecký most Žatec-Bari-Haifa, kterým byly ony československé zbraně dopravovány. Na tomto se podílel i jeden dopravní letoun C-69 : V roce1948 byly od USAAF odkoupeny tři letouny Lockheed C-69 Constellation pro jakousi fiktivní dopravní leteckou společnost Panamanain, která byla vytvořena izraelskou tajnou službou, za účelem obejít americké embargo na prodej zbraní znepřáteleným stranám zemí Středního východu. Území Spojených států se však podařilo opustit pouze jedinému z nich, neboť intriky židovských agentů odhalilo FBI a zbývající dva stroje zadrželo. Onen jediný Constellation byl získán 13. března 1948 a jeho prozatímní domovskou základnou se stalo Československo, odkud Izrael organizoval své zásobovací lety.
Letecká základna v Žatci byla označena kódem ZEBRA.
Ze Žatce také vzlétly 14. července 1948 tři B-17, při kterém jeden z nich pilotovaný Rayem Kurtzem shodil 4000 liber ( 1814 kg ) bomb na Abadinův palác v Káhiře a zbývající měly bombardovat egyptské základny na severu Sinajského poloostrova a v oblasti Gaza-Majdal. Češi koupili v USA tzv. létající pevnost B-17. Prý za účelem filmování. V žateckém hangáru na toto letadlo připevnili kulomety, naložili ho bombami, aby s nimi pak Izraelci bombardovali Káhiru. Přímo se startem v Žatci. Já jsem si v osmačtyřicátém udělal kurz leteckého mechanika. Na co měli ostatní dva roky, my museli zvládnout za šest měsíců,“ popisuje Chanan Bachrich svou přípravu na život v Palestině.
Na žateckém letišti se hlavně nakládalo. Jelikož bylo zapotřebí zahájit operaci Nachšon, která měla osvobodit Jeruzalém od jordánské blokády. Československé zbraně byly pro operaci Nachšon životně důležité, proto bylo rozhodnuto je dopravit letecky. Tato akce dostala krycí jméno Balak 1. Hagana si pro tento účel pronajala letadlo DC-4 od americké firmy US Overseas Airlines a později další dvě letadla Curtiss a Skymaster. Akci Balak bylo československými úřady přiděleno letiště Žatec. Hagana si pro účely akce Balak pronajala další letadla DC-3, tentokrát od Československých aerolinií.
První letadlo s nákladem zbraní a munice odstartovalo z letiště Žatec, provedlo mezipřistání z důvodu doplnění pohonných hmot na letišti Ajaccio na Korsice (samozřejmě díky povolení, které se povedlo získat od přátelsky nakloněné francouzské vlády) a přistálo v noci z 31. března na 1. dubna na letišti Bejt Daras na jihu Palestiny, kde byl náklad okamžitě rozdělen mezi jednotky, které se účastnily operace Nachšon. Jednalo se o 200 pušek, 40 kulometů a 150 tisíc nábojů..
Celý transport byl z důvodu utajení proveden pod záminkou přepravy lékařského materiálu. Československé zbraně poskytly operaci Nachšon naději na úspěch. Silnice do Jeruzaléma byla opět otevřena 15. dubna 1948. Množství zbraní, které byla Hagana schopna přepravit letecky, ovšem zdaleka neuspokojilo všechny potřeby. Proto bylo nutno najít cestu, jak dopravit zbraně po moři. V této věci se opět spolu setkali Ehud Avriel a Vladimír Clementis. Nakonec bylo rozhodnuto přepravit zbraně přes Maďarsko do některého z jugoslávských přístavů, odkud měly být poslány lodí do Palestiny. Plán zkomplikovala neochota jugoslávské vlády povolit tranzit zbraní pres své území. Protože všechna diplomatická jednání s Jugoslávií selhala, obrátili se sionističtí představitelé opět na Moskvu s prosbou, aby překážku odstranila. Vliv Moskvy se znovu projevil tím, že Bělehrad nakonec souhlas k tranzitu dal. 28. března 1948 odplula z jugoslávského přístavu Šibenik nákladní loď Nora; pod horou cibule ukrývala cenný náklad zbraní a munice. Kvůli silné bouři musela loď zakotvit v přístavu Larnaka na Kypru. Lodi Nora hrozilo odhalení, protože přístav byl v té době jednou ze strategických základen britského válečného loďstva. Je podivuhodné, že loď dva dny kotvila mezi britskými válečnými loděmi a přesto její skutečný náklad zázračně nebyl odhalen. Loď Nora úspěšně dorazila k pobřeží Tel Avivu 1. dubna. Vyložení nákladu skončilo 3. dubna.
Díky těmto dvěma dodávkám byla jordánská blokáda Jeruzaléma proražena. Československé zbraně umožnily Haganě v prvních dnech války převzít důležitou počáteční iniciativu a tím získat psychologickou výhodu nad protivníkem. Význam československé pomoci dokládá i telegram, který zaslal David Ben Gurion zástupcům Hagany několik dní po operaci: „Věci přišly v pravou chvíli a zachránily Jeruzalém. Vyřiď Ehudovi (Avrielovi), že blahopřeji.“ Oba transporty zbraní nebyly zdaleka poslední svého druhu. Provoz na obou trasách, vzdušné i pozemní, se zvýšil se začátkem války za nezávislost Izraele. Především rozsah akce
Balak notně vzrostl. Můžeme říci, že byl vybudován skutečný letecký most mezi letištěm Žatec a Palestinou. Hagana pro účely akce Balak pronajala další letadla DC3, tentokrát od Československých aerolinií. Letadla DC3, která nově létala s mezipřistáním v Podgorici v Černé Hoře, se dobře osvědčila, byla spolehlivá a schopná přepravit objemné náklady.
Prodej zbraní ovšem představoval pro Československo mezinárodně-politickou hrozbu. Všechny zmíněné akce porušovaly embargo vydané Spojenými státy 14. listopadu 1947 a schválené radou OSN 16. dubna 1948, a proto probíhaly za přísného utajení. Letadla s falešnými označeními řídili piloti z jiných státu, především z USA. I přesto se Moskva obávala, že by její role mohla vyplavat na povrch a mohla být přichycena při činu. I přes všechno utajení se problémy vyskytly.
Z valné části byly způsobeny nekázní posádek amerických letců, které podle dochovaných záznamů byly součástí několika hospodských incidentů v okolí žateckého letiště. Dá se říct, že celá akce se pro žatecké okolí stala jakýmsi „veřejným tajemstvím“. Dalším do nebevolajícím incidentem bylo odhalení dvou amerických pilotů, kteří byli ubytováni v pražském hotelu Stalingrad. Oba letci, pravděpodobně opilí, byli spatřeni několika americkými agenty v hotelovém baru, jak flirtují s místními dívkami. Podle jejich výpovědi byli odvedeni do jednoho hotelového pokoje, kde se podrobili výslechu. Informace o leteckém mostu záhy opustily československé území a díky nim muselo české ministerstvo zahraničí čelit několika nařčením z porušování světového embarga. Ministerstvo po určitou dobu tlaku světového tisku a USA odolávalo. Přesto bylo zřejmé, že letecký most Žatec-Izrael se po částech řítil. Celkem s jistotou lze tvrdit, že SSSR hrálo zprostředkovanou roli v československé pomoci státu Izrael. Kladný vztah československých komunistů byl spojen se snahou vidět Židy v Palestině jako protiimperiální faktor na Středním východě. Byl rovněž spojen se snahou SSSR infiltrovat svůj vliv do nově vznikajícího politicky nevyhraněného státu Izrael, a tím vybudovat další lidovou republiku, která mimo jiného disponovala strategickou polohou. V širším slova smyslu chápu aktivitu SSSR jako součást snahy o bipolarizaci světa, resp. studené války. Vše nahrávalo skutečnosti, že československá pomoc chápaná v rámci komunistické spolupráce byla „vhozenou rukavicí imperiálnímu světu“. Lze dojít k závěru, že Československo již v letech 1946-1947 bylo podle všech objektivních hledisek komunistické a proto tedy pod vlivem sovětské politiky. Vzhledem k tomu usuzuji, že akce, které československá vláda podnikla, proběhly se souhlasem sovětského diktátu. Dalším důkazem vlivu komunistu (resp. Sovětského svazu) bylo rozhodnutí svěřit kontrolu nad vývozem zbraní nově vytvořené čtyřčlenné komisi (předseda vlády, ministr zahraničí, ministr zahraničního obchodu a generální tajemník KSČ), která se měla postarat o to, aby všechny akce probíhaly v souladu s komunistickým zájmy. Závěry by však nebyly úplné, kdybych nezmínil další faktory, které se podílely na československé pomoci. Mezi ně patřila výše zmiňovaná ekonomická stránka celé záležitosti a role Jana Masaryka. Ten navázal na prvorepublikovou politiku svého otce T. G. Masaryka a pokračoval v tradici dobrého vztahu našeho státu vůči sionismu. O to tragičtěji se jeví dodnes neobjasněná smrt Jana Masaryka. Podle nově objevených skutečností, mohla být „plodem“ komunistické konspirace a tím předzvěstí radikální změny politického postoje SSSR k sionismu a Židům vůbec.
Československá vojenská pomoc Izraeli v době jeho vzniku
Pane kolego pošušňáníčko. Jen trochu doplním. Je pozoruhodné, že Britové, jinak velmi tvrdí hráči na mocenském kolbišti, se dlouho vzpírali nasazení židovských oddílů (i) z humanistických příčin. Věděli, co by tyto "jejich" vojáky čekalo v případě zajetí.
Příběh státu Izrael je o budování velmoci ze (a to maximalisticky nahlíženo) země střední velikosti. Po politické stránce jde o ukázku skvěle zvládnutého obratu ve správný okamžik (od SSSR k USA) a následného úžasného vyvážení politiky v systému velmocenské hry. Nejprve se úsečka promění ve 4-úhelník (s doplňkovým lavírováním i mezi F a GB), následně posilují (Izraelci) své vztahy i s
Německem a dnes již uzavírají velice pozoruhodné úmluvy s Rusy ... To je naprosto famózní. Tak se buduje nezávislost. Svou metinárodní aktivitu navíc vždy dokázali opřít o mimořádné vojenské odhodlání a (postupem času) i značně silnou armádu. Potvrzují tak jen prastarou poučku diplomacie, že zahraniční politika může být úspěšná jen za předpokladu, když své postoje/názory/zájmy neváháte podepřít bajonety.
Se sionismem již zdaleka až tolik nesouzním. Smrt hraběte Bernadotta můj postoj spíše utvrzuje, pakliže položím váhu na určité názory ... Dějiny tohoto rodu jsou pozoruhodné. Započaly na bitevních polích válek s revoluční a posléze napoleonskou Francií. Leč následně již rodina sklízela vavříny vítězů předně na poli diplomacie. A patří k mimořídně talentovaným famíliím. To platí i o našem zavražděném. Má se za to, že opravdu mohl dojednat mír. Ten sionisté nechtěli. Existují názory, a to i u lidí, které je dobré vyslechnout (ne tedy u kategorie: "magor konspiračních teorií"), že proto byl Bernadotte zabit. Ne tedy pro vystupování proti státu Izrael. Ne pro protižidovské postoje. Ale naopak pro to, že mohl mnoho životů Židů zachránit ...
Jistěže to není jednoduché prokázat, ale indicií pro takový názor je dost.
Příběh státu Izrael je o budování velmoci ze (a to maximalisticky nahlíženo) země střední velikosti. Po politické stránce jde o ukázku skvěle zvládnutého obratu ve správný okamžik (od SSSR k USA) a následného úžasného vyvážení politiky v systému velmocenské hry. Nejprve se úsečka promění ve 4-úhelník (s doplňkovým lavírováním i mezi F a GB), následně posilují (Izraelci) své vztahy i s
Německem a dnes již uzavírají velice pozoruhodné úmluvy s Rusy ... To je naprosto famózní. Tak se buduje nezávislost. Svou metinárodní aktivitu navíc vždy dokázali opřít o mimořádné vojenské odhodlání a (postupem času) i značně silnou armádu. Potvrzují tak jen prastarou poučku diplomacie, že zahraniční politika může být úspěšná jen za předpokladu, když své postoje/názory/zájmy neváháte podepřít bajonety.Se sionismem již zdaleka až tolik nesouzním. Smrt hraběte Bernadotta můj postoj spíše utvrzuje, pakliže položím váhu na určité názory ... Dějiny tohoto rodu jsou pozoruhodné. Započaly na bitevních polích válek s revoluční a posléze napoleonskou Francií. Leč následně již rodina sklízela vavříny vítězů předně na poli diplomacie. A patří k mimořídně talentovaným famíliím. To platí i o našem zavražděném. Má se za to, že opravdu mohl dojednat mír. Ten sionisté nechtěli. Existují názory, a to i u lidí, které je dobré vyslechnout (ne tedy u kategorie: "magor konspiračních teorií"), že proto byl Bernadotte zabit. Ne tedy pro vystupování proti státu Izrael. Ne pro protižidovské postoje. Ale naopak pro to, že mohl mnoho životů Židů zachránit ...
Jistěže to není jednoduché prokázat, ale indicií pro takový názor je dost.Nejdříve děkuji za ocenění mého snažení, to potěší – Pátrač, Raytheon, i když jsem zde uveřejnil hodně okleštěnou verzi toho, co jsem spáchal.
Teď už jen dohledat osudy vycvičených vojáků. Nově jsem nalezl :
Odkazy na vzpomínky pamětníků – hlavně pilotů
Moše Peled – pilot , Petr Munk ( Jehuda Manor ) – pilot : má rozepsanou knihu Eskadra
http://www.lidovky.cz/cesti-zakladatele ... s=080510_0
Hugo Marom – pilot :
http://www.ct24.cz/o-cem-se-mluvi/38711 ... m-zbranim/
K otázce dodávky letadel Mosquito.
Mosquito FB Mk.VI.
Pátrač se zmiňuje o deseti kusech bombardovacích letadel typu Mosquito : V této části jsem se soustředil, zda by bylo, alespoň technicky, možno takový počet československým letectvem uvolnit.
Celkem bylo vyrobeno 2718 Mosquit FB Mk.VI. Tato verze se stala nejen nejvíce vyráběnou, ale také nejvíce exportovanou.
---V období od 18. prosince 1946 do června 1947 se uskutečnil přelet 24 letounů Mosquito FB.Mk.VI (B-36) z Velké Británie do Československa. Avšak v lednu 1947 bylo přelétnuto pouze pět letadel, v únoru 1947 polovina, tj. 12 kusů. Byly zařazeny v létě 1947 do Leteckého pluku 24, který vznikl 1. května 1946 jako součást 6. letecké divize pod krycím označením VÚ 8842. Pluk byl dislokován na letišti Plzeň-Bory. Měl pouze 1. a 2. letku, plánovaná 3. letka nebyla pro nedostatek techniky i personálu nikdy zformována !!
---Na podzim 1947 představovaly prakticky jediné letuschopné stroje určené k podpoře pozemních vojsk.
---Po zrámcování LP 24 v roce 1949 byly převedeny k Leteckému pluku 25, kde bylo zařazeno 23 strojů.
---Když i tento útvar 31. března 1950 zanikl, bylo zbývajících 20 kusů užíváno u 4. letky leteckého pluku 41, v květnu 1950 přečíslován na 47. letecký pluk, v roce 1951 s ještě 17ti stroji, jejichž počet se ovšem o rok později snížil na 13 ( jiné zdroje tento počet, respektivě i počet 12 kusů uvádějí již v září 1950 ). U jeho stíhací letky sloužily až do září 1953, ovšem na počátku roku 1953 již pouze s pěti letadly bojovými B-36 a dvěma cvičnými CB-36. Další stroje byly dislokovány u velitelství 3. a 5. stíhací letecké divize, kde sloužily pro vlekání terčů.
cvičné stroje F Mk.II Dual Control neboli Mosquita T Mk.III
Šest F Mk.II bylo postaveno s dvojím řízením (první zalétán 5. 12. 1941) a zbaveno výzbroje, čímž vznikly cvičné stroje F Mk.II Dual Control neboli Mosquita T Mk.III. Naprostá většina byla nevyzbrojena, jen menší počet byl vybaven pro nácvik střelby dvěma či čtyřmi kulomety.
Dva kusy byly po válce používány v Československu pod označením CB-36, tyto byly přelétnuty mezi dubnem a červencem 1948 z Velké Británie do Československa. Byly zařazeny také do Leteckého pluku 24, a to do velitelského roje 1. a 2. letky. plánovaná 3. letka nebyla pro nedostatek techniky i personálu nikdy zformována !!
Počty těchto letadel v Izraeli :
--- Po válce pak tři sloužily v Belgii, šest v Barmě, 24 v Československu (B-36), šest v Dominikánské republice (renovované, čtyřlisté vrtule, do roku 1954), 57 ve Francii (velká část prodána do Israele), 60 !!! v Izraeli. Tudíž mimo Francie zde musel být další dodavatel ( dodavatelé ).
---několik Mosquit T Mk.III.
Rekapitulace
Z výše uvedených počtů je zřejmé, že teoreticky by mohlo být těchto 10 kusů dodáno, i když se jednalo o páteřní bombardovací letoun k podpoře pozemních vojsk. V roce 1948 již totiž probíhala jednání o dodávkách různé výzbroje ze Sovětského Svazu. Zůstala by nám jedna letka o dvanácti strojích a jeden až dva letouny rezervní, případně velitelské. Ale jelikož v oficiálních zdrojích se uvádí, že v březnu 1950 bylo ve výzbroji ještě 20 letounů, je ověřeno a jisté, že dodány nebyly.
Teď už jen dohledat osudy vycvičených vojáků. Nově jsem nalezl :
Odkazy na vzpomínky pamětníků – hlavně pilotů
Moše Peled – pilot , Petr Munk ( Jehuda Manor ) – pilot : má rozepsanou knihu Eskadra
http://www.lidovky.cz/cesti-zakladatele ... s=080510_0
Hugo Marom – pilot :
http://www.ct24.cz/o-cem-se-mluvi/38711 ... m-zbranim/
K otázce dodávky letadel Mosquito.
Mosquito FB Mk.VI.
Pátrač se zmiňuje o deseti kusech bombardovacích letadel typu Mosquito : V této části jsem se soustředil, zda by bylo, alespoň technicky, možno takový počet československým letectvem uvolnit.
Celkem bylo vyrobeno 2718 Mosquit FB Mk.VI. Tato verze se stala nejen nejvíce vyráběnou, ale také nejvíce exportovanou.
---V období od 18. prosince 1946 do června 1947 se uskutečnil přelet 24 letounů Mosquito FB.Mk.VI (B-36) z Velké Británie do Československa. Avšak v lednu 1947 bylo přelétnuto pouze pět letadel, v únoru 1947 polovina, tj. 12 kusů. Byly zařazeny v létě 1947 do Leteckého pluku 24, který vznikl 1. května 1946 jako součást 6. letecké divize pod krycím označením VÚ 8842. Pluk byl dislokován na letišti Plzeň-Bory. Měl pouze 1. a 2. letku, plánovaná 3. letka nebyla pro nedostatek techniky i personálu nikdy zformována !!
---Na podzim 1947 představovaly prakticky jediné letuschopné stroje určené k podpoře pozemních vojsk.
---Po zrámcování LP 24 v roce 1949 byly převedeny k Leteckému pluku 25, kde bylo zařazeno 23 strojů.
---Když i tento útvar 31. března 1950 zanikl, bylo zbývajících 20 kusů užíváno u 4. letky leteckého pluku 41, v květnu 1950 přečíslován na 47. letecký pluk, v roce 1951 s ještě 17ti stroji, jejichž počet se ovšem o rok později snížil na 13 ( jiné zdroje tento počet, respektivě i počet 12 kusů uvádějí již v září 1950 ). U jeho stíhací letky sloužily až do září 1953, ovšem na počátku roku 1953 již pouze s pěti letadly bojovými B-36 a dvěma cvičnými CB-36. Další stroje byly dislokovány u velitelství 3. a 5. stíhací letecké divize, kde sloužily pro vlekání terčů.
cvičné stroje F Mk.II Dual Control neboli Mosquita T Mk.III
Šest F Mk.II bylo postaveno s dvojím řízením (první zalétán 5. 12. 1941) a zbaveno výzbroje, čímž vznikly cvičné stroje F Mk.II Dual Control neboli Mosquita T Mk.III. Naprostá většina byla nevyzbrojena, jen menší počet byl vybaven pro nácvik střelby dvěma či čtyřmi kulomety.
Dva kusy byly po válce používány v Československu pod označením CB-36, tyto byly přelétnuty mezi dubnem a červencem 1948 z Velké Británie do Československa. Byly zařazeny také do Leteckého pluku 24, a to do velitelského roje 1. a 2. letky. plánovaná 3. letka nebyla pro nedostatek techniky i personálu nikdy zformována !!
Počty těchto letadel v Izraeli :
--- Po válce pak tři sloužily v Belgii, šest v Barmě, 24 v Československu (B-36), šest v Dominikánské republice (renovované, čtyřlisté vrtule, do roku 1954), 57 ve Francii (velká část prodána do Israele), 60 !!! v Izraeli. Tudíž mimo Francie zde musel být další dodavatel ( dodavatelé ).
---několik Mosquit T Mk.III.
Rekapitulace
Z výše uvedených počtů je zřejmé, že teoreticky by mohlo být těchto 10 kusů dodáno, i když se jednalo o páteřní bombardovací letoun k podpoře pozemních vojsk. V roce 1948 již totiž probíhala jednání o dodávkách různé výzbroje ze Sovětského Svazu. Zůstala by nám jedna letka o dvanácti strojích a jeden až dva letouny rezervní, případně velitelské. Ale jelikož v oficiálních zdrojích se uvádí, že v březnu 1950 bylo ve výzbroji ještě 20 letounů, je ověřeno a jisté, že dodány nebyly.