Co se nevešlo, aneb pár zajímavostí z Íránu

Odpovědět
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Co se nevešlo, aneb pár zajímavostí z Íránu

Příspěvek od Polarfox »

Co se nevešlo, aneb pár zajímavostí z Íránu
Obrázek
V průběhu tvorby náplně článků o íránském zbrojním průmyslu jsem narážel nebo se prostě rozpomínal na řadu zbrojních systémů či událostí, které do daného tématu ani při největší snaze nezapadaly, ale byla by škoda je čtenářům dále neprezentovat. Ostatně ještě v době hluboké rozpracovanosti jsem se setkal s ohlasy typu „a bude tu i toto a toto?“ a sliboval, že se pokusím nějak těmto požadavkům dostát. A tak to činím nyní.

To co se vám dostává do ruky je mix především dvou hlavních témat. Což znamená zaprvé doplnění typů techniky, které v Íránu nejsou vyráběny či výrazně modifikovány a spolu s předchozími články dokreslí situaci v tamějších ozbrojených silách. Druhým markantním oddílem pak bude vypíchnutí různých zajímavostí, ať se již bude jednat o použití ukořistěné techniky, válečné operace, styl boje či speciální techniky.

Stejně jako u zbrojního průmyslu, i zde bude docházet k pozvolnému plnění a tak zároveň prosím o trpělivost a přeji příjemné počtení a nabírání inspirace pro vlastní bádání.
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 13:35, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Seznam novinek:

9.6. - Simorgh (bývalý irácký letoun včasné výstrahy Adnan-1)
10.6. - přidány letouny Mirage F.1EQ/BQ, MiG-29, Su-24 a Su-25
12.6. - přidány námořní miny
13.6. - přidány kořistní letouny Su-22, MiG-23, RH-53D, Il-76, tanky T-55/Type 59 a obrněná vozidla EE-9 Cascavel
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 13/6/2011, 20:51, celkem upraveno 4 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Část první - Kořistní technika, aneb co není mé, to se dá také použít…

Za téměř desítku let setrvalého válčení si řada irácké a íránské techniky vyměnila své majitele. Nejednalo se v žádném případě o zanedbatelné počty a obě strany konfliktu těchto nadstandardních přírůstků bohatě využívaly proti bývalým majitelům. K druhému „výprodeji“ se Írán přichomýtnul krátce nato a tentokrát šlo o čistě jednostrannou záležitost. V lednu 1991 zažily íránské ozbrojené síly opožděné Vánoce, neboť z nebe a moře začaly do země pršet dárečky v podobě bojových letounů a válečných plavidel, která ke svému bývalému (a stále nepříliš přívětivému) protivníkovi utíkala před postupujícími koaličními vojsky. Sukně, pod kterou se piloti a námořníci se svou technikou ukryli, se ukázala být pastí a poté co se snesla dolů, tak se již nikdy nevykasala zpět. A tak Saddám techniku, kterou se bál ztratit v boji, ztratil velmi prozaicky bez boje.

Tato podkapitola se bude zabývat právě výše uvedenou ukořistěnou technikou obou uvedených kategorií.

Letectvo

Adnan/Simorgh

Ačkoli pod pojmem AWACS se nám většinou vybaví americké stroje E-3 Sentry a někomu možná i ruské A-50, tak jejich rodina je o něco rozsáhlejší a i řada menších států dosáhla či se snažila dosáhnout jejich vlastnictví. K nim patřil i Saddámův Irák a zprostředkovaně pak sousední Írán. Ale začněme tam, kde se začínat má, tedy na počátku.

A ten nebyl v případě iráckých letounů včasné výstrahy příliš vyvedený. Program, započatý v 80tých letech ještě za irácko-íránské války a před osudným dobrodružstvím v Kuvajtu, používal jako platformu transportní letouny Il-76MD, na něž byl namontován francouzský radar (od firmy Thompson) a svůj díl elektronického vybavení dodaly i italské a britské firmy (Selenia a Marconi). Prvorozený AWACS dostal do vínku radar Thompson-CSF Tiger-G (v Iráku vyráběný v licenci jako Salahuddin G), jinak kvalitní, ale jaksi pozemní radar s dosahem cca 350 km umístěný v zádi letounu. Radar byl instalován v nákladovém prostoru a fixní zaoblený radom zaujal místo zadní nákladové rampy. I přes skepsi zahraničních konstruktérů se Baghdad-1, jak byl typ pojmenován, dostal k provozním zkouškám a následně snad i k operačnímu nasazení v závěrečné fázi války Iráku se svým východním sousedem. A prý dosti (dle očekávání) pohořel. Zcela nevyhovující byl samozřejmě velmi omezený snímaný úhel a samotný radar vyzařoval takové teplo, že už na počátku francouzští konstruktéři předvídali, že se nebohá čtyřčlenná obsluha radaru do půl hodiny upeče. Jednalo se tedy opravdu o čistou improvizaci a nepříliš vyvedenou.

Iráčané se ale nevzdali a projekt přeměnili na klasičtější variantu s radomem umístěným nad trupem nosiče. Použitý radar zůstal totožný. Stroje s touto úpravou, značené nejdříve jako Baghdad-2 (a představené někdy okolo roku 1989) a později na počest iráckého generála, který zahynul při letecké nehodě přeznačené na Adnan-1 a Adnan-2 , se neukázaly být o moc úspěšnějšími. Celkem byly vyrobeny dva kusy (ačkoli jsem narazil i na tři), které ale postrádaly datalinky pro navádění stíhačů a nejednalo se tak o klasické stroje AWACS, ale spíše o hlídkové stroje. Co by se s iráckým programem letounů včasné výstrahy dělo dále nám již zůstane navždy ukryto (pokud tedy bylo v plánu tuto koncepci nadále rozvíjet), neboť spolu se zbytkem letectva spadly do víru nové války, tentokráte fatální.

Když se nad iráckým letectvem počaly stahovat mraky a to se postupně trousilo do sousedního Íránu, bylo rozhodnuto kromě jiných hodnotných strojů za hranice přesunout i všechny zbývající letouny AWACS (jeden z dvojice Adnanů byl zničen 23.1.1991 na zemi na letišti Al Taqaddum), tj. jeden starší Baghdad-1 a jeden typu Baghdad-2/Adnan (s největší pravděpodobností Adnan-1). Oba dorazily v pořádku, přičemž je Íránci přivítali s otevřenou náručí. Se stejnou vervou je pak promptně zabavili (později snad byly Íránu „odprodány“, ostatně co také Iráku zbývalo).

A s o něco pomalejším tempem se rozhodli alespoň ten perspektivnější z nich zavést do služby. Adnan absolvoval modernizační kúru za asistence najatých ruských konstruktérů, kdy buď (a tady nejsou zdroje opět příliš jasné) obdržel nový radar (udává se dosah 1000 km, což bude jeden z íránských propagandistických tahů) a tomu odpovídající elektroniku a nebo Íránci propašovali do země náhradní součástky a pomocí najatých odborníků zprovoznili původní radar (což se zdá být pravděpodobnější varianta). Omlazený či pouze opravený stroj, který dlouhá léta postával na základně v Šírázu a nyní pojmenovaný Simorgh, byl slavnostně uveden do provozu 17. dubna 2008. Nová perla íránského letectva ale neměla zářit (v pomyslném i reálném radarovém smyslu) dlouho. Osud ex-iráckého přeběhlíka se naplnil 22. listopadu 2009, kdy při slavnostním průletu nad Teheránem v rámci výroční vojenské přehlídky došlo ke srážce s jedním ze dvou eskortních strojů F-5E (někdy se uvádí i typ Saeqeh) a letoun skončil v ohnivé kouli i s celou svou posádkou symbolicky nedaleko Chomejního hrobky. Místo vyvrcholení celé přehlídky tak na svých křídlech přinesl pouze tragédii a smrt všech 7 členů posádky. A se zánikem Simorghu prozatím zanikla i tato kategorie v řadách zdejšího letectva. Zbývající letoun „odpočívá“ na základně v Mehrabadu a vzhledem k „úspěšnosti“ této prvotiny v Iráku asi navěky. Perla pohasla a je otázkou, zda se kdy ještě rozzáří.

Dodatek:

Irácké a ex-irácké AWACSy jsou tak trochu oříškem. V předchozích řádcích jsem vám předestřel verzi, která je asi nejvíce zastoupená, ale stále existují rozpory a některé zdroje přinášejí i zcela jiný pohled na počet vyrobených kusů a jejich použití. Ojediněle se udává až 5 vyrobených kusů (2x Bagdad-1 a 3x Bagdad-2, obzvláště verze 3 vyrobených Bagdad-2 se vyskytuje na více místech) a je možné, že za íránskými hranicemi skončily letouny tři a je tak ještě naděje na další znovuoživení. Pokud má někdo nějaké další info na doplnění, budu rád.

http://www.youtube.com/watch?v=GMi7O1Gwvnw (pozor na úděsné kvílivou hudbu :D)
http://www.youtube.com/watch?v=bZzjmaiA ... re=related (celkem kvalitní video)
http://www.youtube.com/watch?v=w_Cp2anHN3U (smutné video zachycující pád letounu a dopad, pořízeno z tankovacího letounu C-130)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Bagdad-1 (nejspíše v Íránu) (1), Bagdad-1/2 (2), irácké Adnan-1 (3) a Adnan-2 (1990) (4,5) a íránský dezertér – Adnan-1/Simorgh (6 až 15)

Mirage F.1

Letouny včasné výstrahy zmíněné v předchozí části byly pomyslnou třešínkou na dortíku, ale většinu evakuovaných letounů tvořily klasické bojové typy. Jedním z nich byly i francouzské letouny Mirage F.1EQ, které ještě nedávno tvořily důstojné soupeře íránských strojů a rozsévaly zkázu jak v jejich řadách, tak i mezi obchodními plavidly. V Íránu skončilo 24 strojů rozličných verzí (celkem 17 strojů jednomístných verzí F.1EQ, F.1EQ-2, F.1EQ-4, F.1EQ-5 a F.1EQ-6, dále 7 dvojmístných F.1BQ) a první lety se 6 ukořistěnými letouny Mirage proběhly v roce 1992 za asistence zahraničních pilotů, kteří již měli s typem zkušenosti (v tomto případě se jednalo o Pákistánce, kteří k nim sami přišli v zahraničí - na libyjských strojích). Ti zde zůstali přibližně rok a po jejich odjezdu Íránci pomalu připravovali zřízení stíhací/bombardovací letky složené právě ze svých nečekaných přírůstků, strojů Mirage F.1. Prvotní plány počítali s jejím umístěním na západě země, ale brzy bylo rozhodnuto je přemístit k východním hranicím (základna Mashad).
V tomto novém domově pak plní především úlohu boje s pašeráky drog operujících ze sousedního Pákistánu a Afghánistánu a nezřídka přitom operovaly i nad jižním Afghánistánem (proti hnutí Taliban). Nezanedbatelnou pomoc jim v tomto poskytuje jejich dobré průzkumné vybavení (jako jsou průzkumné podvěsy COR-2), které taktéž přicestovalo z Iráku. Spolu s letouny Mirage F.1 totiž dorazily i 3 transportní letouny Il-76 napěchované výzbrojí (střely R.550 Magic, AS.30L), vybavením (laserové značkovače ATLIS II, již zmíněná průzkumná pouzdra) a náhradními díly, což je asi hlavní důvod, proč si Íránci mohli dovolit zavést tento „cizí“ typ do vlastní výzbroje.

I tak ale zůstává hodně nejasností. Ke službě na východní hranici, kde jsou klasické vojenské hrozby zatím spíše minimální, mohla generalitu vést právě nestandardnost daného typu a otevřenou otázkou je též výzbroj. Přesné složení a počet zbraní na palubách Il-76 jsou neznámé a i tak se v současnosti jedná o již letité kousky, které asi příliš nehýří spolehlivostí a bezpečností (pokud ještě fungují). Škála použité výzbroje tak může být hodně omezená, což též mohlo vést k odsunu na vedlejší scénu. Maximálně mohlo dojít k drobným úpravám jako přizpůsobení protileteckým střelám AIM-9 (případně místní mutaci Fatter), ale pochybuji, že by se do tak malého počtu strojů a navíc značně odlišných a díky tomu neperspektivních nějak výrazně investovalo. Obdobná bude situace u náhradních dílů a předpokládá se, že přinejmenším část letounů byla kanibalizována na součástky pro sloužící kolegy, kterých je v aktivní službě asi něco okolo 12 kusů. Jeden stroj byl v roce 2001 ztracen, údajně byl sestřelen ruční protiletadlovou střelou SA-14. Mělo se jednat o dvoumístný letoun F.1BQ.
Zbytek ve svých úlohách pokračuje i nadále, navíc v roce 2010 se íránští vojenští představitelé chlubili mimo jiné i kompletní údržbou a modernizací svých strojů Mirage, takže kdo ví… Uvidíme tedy, jak dlouho se ještě těmto ladným přeběhlíkům podaří přežít.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
ukořistěné Mirage F.1EQ a BQ, na první fotografii je dobře vidět nedbale přemalovaný irácký výsostný znak

Su-24, Su-25 a MiG-29 aneb domácí a hosté na jedné lavičce

Kromě speciálních (Adnan-1) a zcela odlišných (Mirage F.1EQ) typů se do íránské výzbroje přichomýtly i takové letouny, které v roce 1991 v zemi již své zástupce měly, případně takové, které zde sice nesloužily, ale na základě zkušeností z jejich provozu byly zakoupeny další nové exempláře.

Do první skupiny spadají letouny typů MiG-29 a Su-24. Jejich debut se v Íránu konal hned z kraje 90tých let, kdy do země dorazily dvě dodávky strojů MiG-29 dávající dohromady 24 kusů (20 verze MiG-29A a 4 dvoumístné MiG-29UB) a 12 útočných strojů Su-24MK. Nezůstaly osamoceny příliš dlouho, neboť od ledna roku 1991 se přes hranice začaly trousit nám již z předchozích podkapitol dobře známé irácké letouny. Na íránských letištích skončily 4 MiGy-29 a celých 24 Su-24MK (téměř kompletní zbývající irácká sestava strojů tohoto v té době velmi hodnotného typu), které byly vítaným posílením již dodaných letounů.

Stíhací letouny MiG-29 se do Íránu dostaly v letech 1990-91 v základní downgradované exportní verzi 9-12B (20 jednomístných a 4 dvoumístné stroje) vyzbrojené střelami R-60MK a R-27R (později byla výzbroj rozšířena na širší škálu západních a ruských řízených střel). Postrádaly dolet a nosnost pozdějších vývojových variant, což bylo v průběhu let napravováno pomocí podkřídelních přídavných nádrží o objemu 450 litrů (vyvinutých v rámci programu Khorsid) a snad i zařízení pro doplňování paliva za letu (za pomoci Indů). Rozsáhlejší modernizaci neznámého rázu pak měly stroje prodělat po roce 2005 v Rusku. Spolu s F-14A tvoří páteř stíhacího letectva, ale jejich výkony se nedají označit za špičkové a také počet provozovaných strojů se od původních plánů značně liší. Írán projevil zájem o domácí výrobu v počtu přesahujícím 100 kusů (snad až 126), ale vše bylo v roce 1995 po nátlaku ze strany USA zrušeno a letectvo si muselo nechat zajít chuť a spokojit se s již dodanými letouny (a pomocí při jejich údržbě a modernizaci, místně generálkované a upgradované stroje by se snad měly vyznačovat do modra laděnou kamufláží). Neznámý je osud 4 ex-iráckých MiG-29UBK, které možná posílily ostatní soukmenovce, ale také mohly skončit na náhradní díly. Další letouny z Ruska již pravděpodobně dodány nebyly a tak je údaj až 40ti operačních strojů, který můžeme nalézt u řady zdrojů, nejspíše mylný.

http://www.youtube.com/watch?v=TQJ0TCm_O3Q
http://www.youtube.com/watch?v=FdWIsHgPsks
http://www.youtube.com/watch?v=Qz6mt3D4 ... re=related

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
íránské MiG-29A a UB

Jisté změny se dotkly i letounů Su-24, které v průběhu let procházely dílčími i většími úpravami (za pomoci Ruska či přímo v Rusku, nejsem si jistý, jestli byl kontrakt nakonec realizován, ale k velkému upgradu mělo dojít stejně jako u MiGů po roce 2005) tak, aby byly schopny používat místní směsku výzbroje (ruské/čínské/americké/lokální typy) a udržovaly se na vlně doby. K těm zaznamenání hodným patří například vybavení zařízením pro tankování za letu (2002, navíc údajně obdržely i zařízení Upaz-A pro doplňování paliva ostatním letounům), modernějšími prostředky radioelektronického boje, možnost nočních úderů, schopnost nosit protilodní střely C-801K (v počtu až 4 kusů, později snad i jejich modernější varianty) a v dubnu 2011 pak íránští představitelé avizovali novou laserově naváděnou munici, jejímž nosičem má být mimo jiné právě Su-24. Přinejmenším dva Su-24 byly ztraceny při haváriích (Jeden v roce 1993 při srážce s letounem Tu-154M, kdy zahynuli všichni na palubě dopravního letadla a druhý v roce 2008, viz. video, šlo o jeden z ex-iráckých strojů a posádka se s velkým štěstím na své straně úspěšně katapultovala). Ne všechny původní a ex-irácké letouny asi slouží, protože se často uvádí nižší počet provozovaných strojů, než je jejich kompletní součet. Velké problémy také vznikají při určení přesného počtu strojů, které do země opravdu přišly. Někdy je též udáváno 14 letounů z Ruska a 18 ex-iráckých. Taktéž dochází k obrácení pořadí „dodávek“, tj. nejdříve ukořistěné a na jejich základě teprve objednané nové stroje.

http://www.youtube.com/watch?v=R7HQR2wiCzY (video z havárie, rok 2008)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Su-24MK

Letouny Su-25 měly v íránském letectvu premiéru s příletem iráckých nedobrovolných přeběhlíků a zprvu byly pouze uloženy a nebyly využívány v aktivní službě (kvůli chybějícím náhradním dílům a vycvičeným pilotům pro tyto stroje). Celkem se mělo do země dostat 7 kusů v přesně nerozlišeném počtu jednomístných Su-25K a dvojmístných Su-25UBK. Později Írán z Ruska zakoupil šestici dalších strojů, 3 jednomístné Su-25T a 3 dvojmístné Su-25UBK. Kontrakt se uskutečnil někdy mezi lety 2003-2006 (někdy bývá uváděno dodání pouze 3 kusů verze UBK). Na další nákupy museli Íránci rezignovat a za oběť sankcím tak padly mimo jiné i choutky na Gruzínské Su-25TM. Spolu s ruskými dodávkami se podařilo zprovoznit i dříve uzemněné irácké stroje. Dnes je v provozu něco okolo 10 kusů, které jsou všechny dislokovány u letecké složky Revolučních gard a slouží k přímé podpoře pozemních jednotek. Jejich Su-25 jsou často viděny na různých cvičeních.

http://www.youtube.com/watch?v=Ahf8j1yiQPY

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Su-25K/T/UBK u Revolučních gard

MiG-23, Su-20/22M

Írán měl taktéž ukořistit 12 letounů MiG-23 (7x MiG-23ML, někdy místo tří ze sedmi MiG-23ML udávány MiG-23B, 4x MiG-23BN a jeden dvojmístný cvičný MiG-23UB) a 44 strojů typu Su-20/22 (4x Su-20 a 40x modernější Su-22). Ačkoli se v případě letounů Su-22 jednalo o nezanedbatelné množství, většinou se udává, že Írán tyto stroje údajně pouze vyzkoušel, zhodnotil a uložil do svých skladů. Jde tedy vlastně o jediný typ, který by nebyl po úletu nějak výrazně využit. I MiGy-23 totiž našly své uplatnění, když byly alespoň předány súdánskému letectvu. Ale existuje několik fotografií Su-22 v íránském markingu a je možné, že letoun, který se v roce 1993 střetl s dopravním letounem Tu-154 nebyl Su-24, ale právě Su-22, což by nahrávalo využití alespoň menší části zajatých ex-iráckých strojů. Nejpravděpodobnější příběh ex-iráckých Su-22M, který se mi povedlo při troše snahy dohledat je následující. V roce 1991 uniklo tedy již uvedených 44 strojů (mezi nimi i 5 dvojmístných Su-22UM-4K), které přistály na íránské letecké základně Nojeh poblíž Hamedánu při západních hranicích. Ze skupiny bylo vybráno několik letounů v nejlepším technickém stavu a tyto Su-22M4 byly přesunuty na základnu v Šírázu, kde s nimi v druhé polovině 90tých let operovala letecká složka Revolučních gard. Ale Íránci jejich provoz pravděpodobně neshledali ekonomickým a letouny byly opět uloženy do skladů, kde vyčkávají dodnes, přičemž jsou sem tam vystavovány na letištní ploše v Šírázu.

Obrázek Obrázek Obrázek
Su-22M4 (v efektním zbarvení) a Su-22M-4K prezentované na letecké základně v Šírázu

RH-53D

Je obecně známo, že Írán používal a používá americké těžké vrtulníky typy RH-53D Sea Stallion. Co je známo již trochu méně je to, že i přes veškeré zamezení zbrojních dodávek Spojené státy v dubnu 1980 dodaly další stroje, tentokrát ale nedobrovolně. Tehdy totiž proběhla operace Eagle Claw, v rámci které mělo dojít k osvobození amerických rukojmí držených v Teheránu. Tato operace je dobře známa a není myslím nutné uvádět podrobnosti. Stejně tak je znám výsledek celé akce, tedy absolutní fiasko, v jehož rámci za sebou Američané zanechali 8 mrtvých, několik zničených strojů a 5 víceméně netknutých vrtulníků RH-53D. Místní flotila 6 původně dodaných strojů se tak téměř zdvojnásobila (ačkoli zařazeny do služby byly asi jen 2 až 4 vrtulníky). A asi nebudu daleko od pravdy, když prohlásím, že nechtěně „importované“ stroje přispěly k udržení typu ve službě až do dnešních dnů. A tak i nyní brázdí vzduch nad mořskými vlnami RH-53D ve slušivé modré kamufláži a kdo ví, třeba jeden z nich kdysi stál opuštěný uprostřed pouště…

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
minulost a přítomnost – americké vrtulníky před odletem do akce ještě na palubě letadlové lodi (1, 2), jeden ze strojů zanechaných svému osudu (3) a „vykuchaný“ RH-53 užívaný v roli demonstrační kulisa při výročí akce v Teheránu v roce 2011 (4, 5)

Il-76

Z Iráku přelétlo i 15 transportních Il-76 (kam se ale počítá i letoun včasné výstrahy Adnan-1), přinejmenším část naložena zásobami leteckých zbraní a náhradních dílů (viz. případ Mirage F.1). Po nějaký čas byly uzemněny, ale 11 (?) kusů se později dostalo do služby u íránského letectva, které mělo později část předat Revolučním gardám a provozovat je z Šírázské základny. Kolik jich nyní slouží mi není známo.

Obrázek
vzhledem ke kamufláži patrně jeden z ex-iráckých Il-76TD

Pozemní technika

T-55/Type 59

Jak již bylo uvedeno v článku o modernizaci íránských tanků řady T-55, mnoho těchto vozidel (a jejich čínských mutací) se v místním arzenálu ocitlo díky „štědrosti“ nepřátelského Iráku. Počet poškozených či případně zcela netknutých tanků řady T-55/Type 59, které padly Íráncům do rukou, se dá počítat na stovky kusů. Velká část tohoto cenného materiálu byla neprodleně nasazena proti původním majitelům. Do dnešních dnů zůstává ve stavu mnoho tanků uvedeného typu, z nichž nezanedbatelnou část tvoří nejspíše i ex-irácké stroje. Nakonec se tedy delší kariéry dočkaly na straně nepřítele, neboť jejich Saddámovi bratříčci většinou padli v letech 1991 a 2003 za oběť koaličním vojskům či skončili na hromadných šrotištích.

Obrázek Obrázek
opuštěné irácké T-55 a ex-irácké T-55 připravené k nasazení v rukou Íránců

EE-9 Cascavel

Brazilská zbrojovka Engesa byla ve své době významným exportérem lehkých obrněných vozidel, která si ve velkém množství našla cestu i mezi státy v okolí Perského zálivu. Kromě exportně úspěšného šestikolového obrněného transportéru EE-11 Urutu se v oblasti našel kupec i pro blízce příbuzné obrněné průzkumné vozidlo EE-9 Cascavel. To se po svém příznivě hodnoceném bojovém debutu v severní Africe (u libyjské armády) stalo taktéž vyhledávanou exportní komoditou a po samotné Brazílii se v těsném závěsu stal y druhým největším odběratelem irácké ozbrojené síly. Většinou se hovoří o 364 kusech, z nichž řada padla do rukou Íránu. A poněvadž se jednalo o hodnotná vozidla (hlavními přednostmi byla především velká mobilita a silná výzbroj v podobě 90mm kanónu, jinak bylo vybavení spíše spartánské), tak jich sám několik desítek zařadil do své výzbroje (cca asi 40 kusů). Íránci si patrně vozidla provizorně upravovali, neboť je známa modifikace s přidaným 106mm bezzákluzovým kanónem na pravém boku věže. Není známo, kolik jich přežilo do dnešních dnů a zda-li se stále nacházejí v aktivní službě. Většinou se uvádějí jako stále aktivní stroje (bývá udáváno až 35 kusů), ale nedostatek náhradních dílů a opotřebení musely udělat své a současných snímků, které by do situace vnesly trochu jasno je pomálu. Jediný aktuální, který se mi podařilo sehnat, ukazuje tento stroj pouze při přehlídce naložený na podvalníku, ve velmi špatném stavu a obležený jásajícími bojovníky. Což by ukazovalo na trofej dobrou k oslavám konce války či dosažených vítězství a většina zbylých vozidel EE-9 se již klidně může rozpadat někde na šrotišti.

Ale nemusí být všem dnům konec. V Íránu totiž běží program lehkého tanku Tosan obestřeného spíše více otázkami než odpověďmi, který by se měl vyznačovat velkou autonomií a výzbrojí v podobě 90mm kanónu. Je tedy dost dobře možné, že se ještě v budoucnu setkáme s nějakým místním klonem EE-9 (avizovaným nyní jako lehký tank) a nebo strojem tímto typem alespoň částečně ideově a konstrukčně ovlivněným.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
íránské EE-9 v průběhu války (1 až 3), na prostředních dvou fotografiích je dobře patrný dodatečný bezzákluzový kanón (2, 3) a mírně orezlý (nejen) kořistní stroj z přehlídky (4)
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 13:36, celkem upraveno 5 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Část druhá - námořnictvo

Námořní miny

V íránských válečných plánech hraje Perský záliv jednu z klíčových rolí a narušení plavby v této oblasti či dokonce zablokování Hormuzského průlivu jako vstupního bodu je velmi hýčkanou taktikou a popravdě řečeno jednou z těch rozumnějších a efektivních (v případě správného provedení a příznivých podmínek). Kromě celé škály zbraní od pobřežních protilodních řízených střel až po údery námořních a leteckých sil se Íránci spoléhají na ještě jeden důležitý vynález (v současnosti již téměř prastarý, ale stále efektivní), námořní miny. Írán vlastní tisíce (hovoří se o 4-5 tisících minách, což Írán umisťuje na pomyslný žebříček hned za USA, SSSR a Čínu) těchto zákeřných výbušných zařízení ukotvených pod hladinou a číhajících na svoji oběť, která by v případě potřeby rozmístil na frekventované námořní trasy, operativně do cesty operačním uskupením válečných lodí protivníka a nejspíše za vhodných okolností i k jeho pobřeží a přístavům. Zároveň by miny byly využity k ochraně důležitých úseků vlastního pobřeží. K samotnému kladení může použít řadu prostředků – klasická hladinová minonosná plavidla, rychlé čluny, ale i ponorky a miniponorky a v neposlední řadě i civilní plavidla (velmi oblíbená taktika za irácko-íránské války). Zcela vyloučit se nedá ani letectvo. Typy min kolísají od antikvárních kousků poplatných spíše 2. Světové válce až po moderní a velmi nebezpečné dnové miny.

Kromě Severní Koreje (viz. miny SADAF-01/02 v námořní části článků o zbrojním průmyslu) se o významné procento minového arzenálu postarala i Čína, která je od roku 1998 největším dodavatelem. Dodala snad až 1000 kusů min exportních typů EM-11, EM-31 a EM-52.

EM-31 – Nepříliš sofistikovaná, ale jednoduchá a funkční ukotvená mina, obdobná typům SADAF, ale je možno ji pokládat do větších hloubek (cca 200 metrů). Iniciace miny je kontaktního typu.

EM-11 – Výkonnější třídu představují miny EM-11, které mohou být kladeny jak z ponorek, tak i letadel. Vzhledem k ráži torpédometů íránských ponorek (533mm) se bude jednat pravděpodobně o těžší variantu miny se 700 kg výbušnou náloží (ale není vyloučena ani slabší 300 kg varianta). Jedná se o dnovou minu (používaná v hloubkách 5-50m u výkonnější verze), tedy podstatně hůře zjistitelnou, s akustickou, magnetickou či tlakovou iniciací. Počet úmyslně „propuštěných“ lodí může bát od 0 do 20.

EM-52 – Nejzákeřnější z íránských min, EM-52, se ukládá taktéž na mořské dno (kde dokáže fungovat téměř celý rok), ale po iniciaci se pomocí raketového motoru vymrští vstříc kýlu své oběti. Na ni útočí pomocí 140 kg trhaviny z hloubky maximálně 110 metrů. Iniciace je akustická, přičemž počítadlo proplutých plavidel může být nastaveno v rozmezí 0-99. Kladena ponorkami.

Stranou nelze ponechat ani Rusko. Jen se samotnými ponorkami třídy Kilo bylo údajně dodáno asi 1800 min, dodávka se uskutečnila kolem roku 2000 nenápadně přimíchána právě ke kontraktu s ponorkami. Není ovšem jisté, jestli byla beze zbytku realizována.

V souvislosti s Ruskem se hovoří především o dodávkách min řady MDM a UDM. Ty mohou být shozeny pomocí letounů a nebo položeny skrze hladinové jednotky a ponorky. U všech se jedná o typ dnové miny s akustickým, magnetickým nebo tlakovým rozněcovačem. Nejčastěji zmiňovaným typem je MDM-6 (1100 kg výbušniny, hloubka 12-120 metrů) kladený z hladinových lodí a ponorek.

Obrázek
miny neznámého typu na rychlém člunu Revolučních gard
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 13:37, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

rezervé
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

rezervé
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

rezervé
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

rezervé
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Teď možná trochu zklamu ty, co čekali Srbsko, Pákistán či jinou podobnou zemi, ale ještě nějaký čas zůstanu v "provařeném" Íránu (dokud ho mám v hlavě). Budu se snažit, aby tyto doplňky byly méně provařené a snad se vám nové téma bude líbit. Zároveň s ním pomalu dokončím témata o zbrojním průmyslu (kde zbývá již jen pár drobností).
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Přidány kořistní Su-22, MiG-23, RH-53D, Il-76 a T-55/Type 59 a EE-9 Cascavel.

Sun 12 Jun, 2011 13:56
Přidány námořní miny.

Fri 10 Jun, 2011 23:20
Přidáno: letouny Mirage F.1EQ/BQ, MiG-29, Su-24 a Su-25

Sloučil Hydrostar
Uživatelský avatar
knezdub
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 833
Registrován: 13/10/2009, 19:54
Bydliště: Blatnička

Příspěvek od knezdub »

Dotaz: co je to za letadlo nesoucí radar na první fotce před začátkem článu? Nějak moc mi to připomíná Ruslana, ale v textu o tom není žádná zmínka...
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17710
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Ale tuž! Má o tom chudák celý jeden příspěvek!
http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=98708#98708 :wink:
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
knezdub
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 833
Registrován: 13/10/2009, 19:54
Bydliště: Blatnička

Příspěvek od knezdub »

Asi už je na mě pozdě, ale tutu část jsem přečetl několikrát, a o nosiči radaru ani zmínka. Mám si skočit pro brýle?
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17710
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Jo, skoč :lol: To v titulku je Adnan 1/2 :wink:
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Ale no táák, vždyť je chudinka dokonce první v kořistních :)

Adnan-1/Simorgh, Il-76 s francouzským radarem, něco na způsob A-50.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
knezdub
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 833
Registrován: 13/10/2009, 19:54
Bydliště: Blatnička

Příspěvek od knezdub »

Mě zaskočila ta podoba siluety a podvozku u IL 76 a AN 124. Jen jsem byl líný si je oba najít a porovnat. Byl jsem přesvědčený, že IL 76 je poloviční. Díky za pomoc
ObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Ostatní“