Pinzgauer

Odpovědět
Uživatelský avatar
knezdub
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 833
Registrován: 13/10/2009, 19:54
Bydliště: Blatnička

Pinzgauer

Příspěvek od knezdub »

Pinzgauer
Obrázek
Jako nástupce řady Halfinger, byl v roce 1969 vyroben první kus úspěšné řady vozidel Pinzgauer, označený řadou 710. Brzy následoval i model 712, který vznikl přidáním druhé zadní nápravy na konfiguraci 6x6. Prvním vojenským uživatelem se stala Rakouská armáda v roce 1973 a po ní následovala úspěšná spanilá jízda po celé zeměkouli, takže za dobu své výroby zakotvila většina z 18 349 vyrobených kusů v mnoha armádách celého světa.
Vůz byl poháněn motorem VW 2,5l, což byl benzínový, řadový vzduchem chlazený čtyřválec, vodotěsný s možností krátkodobého provozu i pod vodou, výkon 64 kW/4000ot, a byl upraven pro provoz v extrémních náklonech použitím více olejových čerpadel a olejovou nádrží. Spojka dvoulamelová, hydraulicky ovládaná, převodovka ZF 5+1 v bloku s motorem, kardanem spojená s přídavnou dvoustupňovou převodovkou, která je součástí nosné roury. Řízení šnekové s kladkou, bez posilovače, brzdy dvoukruhové, kapalinové s posilovačem, max rychlost 110 km/h.
A teď to (pro nás) nejdůležitější, podvozek: Už při vývoji Halfingeru se firma Steyer-Puch spojila s legendárním a geniálním Hansem Ledvinkou (který zde již v letech 1916 -1921 pracoval), který byl po svém propuštění z vězení v roce 1951 vyhnán z Československé republiky. Na Pinzgaueru spolupracoval i jeho syn Erich, který se později dokonce stal hlavním inženýrem automobilky. Protože měl pan Ledvinka výborné zkušenosti s centrání nosnou rourou (jeho vlastní vynález, poprvé použitý u Tatry 11), zvolil zde tuto osvědčenou koncepci. Pro zvýšení světlé výšky jsou použity kolové redukce v portálových nápravách. Výsledek, jako by z oka vypadl u nás dobře známé Tatře 805, samozřejmě s drobnými rozdíly. Jsou zde použity přesazené polonápravy, známé i z dnešních Tater, diferenciály jsou kuželové přímo v rozvodovkách a na konci roury je buben ruční pásové brzdy.
Obrázek
Rozměrový náčrt[/align]

Obrázek
Spojařský vůz Rakouské Armády, všimněte si mřížky sání vzduchu nad víčkem nádrže


Obrázek
Rozvodovka s diverenciálem[/align]

Vůz neměl mezinápravové diferenciály, uzávěrky osových diferenciálů byly ovládané hydraulicky (nejenom toto bylo převzato z Mercedesu řady G vyráběném ve stejném závodě). Přední náprava je odpružena vinutými pružinami, zadní dvojcí vinutých pružin (4x4), nebo půleliptickým listovým perem (6x6). Vlastní hmotnost se pohybuje podle modelu v rozmezí 1950 – 2100kg a nosnost cca 1 000kg(4x4), resp. 2350 – 2600 / 1500kg u verze 6x6. Vozidlo je schopno táhnout přívěs o hmotnosti 5 000kg po pevné vozovce a 1500/1800 kg v terénu. Toto vozidlo se díky svým jízdním vlastnostem řadí na samou špici žebříčku průchodnosti terénem a bylo proto oblíbeno např u Rakouských oddílů horských myslivců, kteří je používaly pro přepravu minometného družstva v neschůdném terénu.

Obrázek
Podvozek Pinzgauer 712

Další modernizovaný model, někdy též pod názvem TDI, spatřil světlo světa v roce 1986, kdy hlavní změnou byl nový, přeplňovaný diesel, opět značky VW. Šlo o řadový šestiválec, známý z dodávky VW LT, o obsahu 2,4l a výkonu 77 kW, který dokázal toto vozítko rozdivočit až na rychlost 122 km/h. Na výběr byla pětirychlostní manuální, nebo čtyřrychlostní automatická převodovka. Dále přibyly kotoučové brzdy na všech kolech, byl zvětšen rozvor i rozchod, byly použity větší pneumatiky, stoupla nosnost a díky zvětšené kapacitě nádrží se prodloužil dojezd přes 600 km. Nové stroje měly označení 716 pro provedení 4x4 a 718 pro 6x6. Druhá generace se již vyráběla (a vyrábí ) v Guildfordu, Surrey v Anglii pod taktovkou firmy BAE

Obrázek
Podvozek Pinzgauer 718[/align]

Všechny typy byly vyráběny v různých karosářských verzích, a bylo na ně posazeno nepřeberné množství nástaveb, ať už civilních, komunálních, hasičských, sanitních, expedičních, ale hlavně vojenských.

Obrázek

Můžeme je vidět i v Afghanistánu, kde je používá například Novozélandská armáda. Největšími uživateli a řad vojska jsou přirozeně domácí Rakousko, Švýcarsko, Královská dělostřelectvo a mnoho dalších z celkem 29 armád.

Obrázek

Byl dokonce vyroben i prototyp 8x8 s benzínovým motorem, ale zůstalo jen u tohoto jediného kusu.
V současné době je představován nástupce, Pinzgauer II. Je větší, má silnější šestiválcový, řadový motor 145 kW/ Euro IV, Nosnost stoupla na 3,8t, což znamená dvě standardní NATO palety, nebo 14 mužů s kompletní výbavou, novinkou je i vzduchové pérování. Poměr výkon / hmotnost dosahuje hodnoty 20kW/t. Vozidlo je konstruováno pro přídavnou montáž navěšeného pancíře pro ochanu před kulkami ráže 7,62 x 51 mm / 10m, podlaha je odolná současnému výbuchu dvou granátů NATO L2A2 ve vzdálenosti 150 mm pod podlahou. Tímto se auto přesunulo do jiné kategorie jak svými rozměry, tak hmotností, ale hlavně už to není to jednoduché, spolehlivé a snadno opravitelné vozidlo.


Obrázek
Pinzgauer II[/align]



Zdroje, např:
http://en.wikipedia.org/wiki/Pinzgauer_ ... in_Vehicle
http://www.military-today.com/trucks/pinzgauer.htm
http://www.tractivforce.com/
http://www.zuckerfabrik24.de/steyrpuch/ ... inzII3.jpg
http://www.staufferclassics.com/pinzgauer.html
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17710
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Tak mě tak napadá.. jak má Pinzek vyřešeno podražení náprav, kterými trpěly Tatry bez měchů?
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
knezdub
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 833
Registrován: 13/10/2009, 19:54
Bydliště: Blatnička

Příspěvek od knezdub »

V podtstatě jen sladěním relativně tvrdých per s malou nosností. Proto má Pinzgauer II vzduchové pérování.
Edit: Vinuté pružiny byly s mírně progresivní charakteristikou, listové pera měly též progresivně tvarované listy
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17710
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Obrázek
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Ostatní“