Separatistický stát Katanga

Odpovědět
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Separatistický stát Katanga

Příspěvek od Polarfox »

Separatistický stát Katanga a boje v Kongu v letech 1960 až 1963
aneb Katanga vs OSN
Obrázek
Moje první setkání s tématikou Konga proběhlo tak trochu netradičně a v útlém věku. Zkazky o skupině povstalců a jejich bílých zajatců, která byla dle jediného blouznícího přeživšího (ne na dlouho)na útěku z katanžského důlního města Kolwezi v tamnějších bažinách zdecimována tajemným létajícím přízrakem Kongamato (dle některých nadšenců přežívajícím prehistorickým tvorem) do mého povědomí poprvé přinesly pojem Katanga. Léta plynula a oblast konžské pánve toho mohla nabídnout po stránce zajímavostí mnohem více než jen ptakoještěry, vojenskou oblast nevyjímaje.

Existence separatistického státu Katanga neměla v historii dlouhého trvání, ale dokonale charakterizuje turbulentní povahu dekolonizované Afriky. Když v roce 1960 obyvatelé Konga získali svou kýženou samostatnost, jednalo se o radostnou událost, alespoň pro její černé obyvatele. Leč ne všechny a tito lidé se, spolu s rezidenty evropského původu a bývalou koloniální správou, dívali do budoucnosti možná trochu s obavami. Belgie byla v případě Konga nevybíravě přitlačena ke zdi a jakékoli plány na postupné předání moci byly rezolutně odmítnuty. Trucovitý a sebevědomý koloniální potomek chtěl samostatnost a chtěl ji hned. A tak se mohlo Kongo plně účastnit toho, co je dnes nazýváno Rokem Afriky. Jak by se dalo říci s letitým odstupem, jeden rok Afriky a spousta let zmatku.

Ten se v Kongu projevil opravdu záhy a vše šlo ráz na ráz. V květnu 1960 se konaly první volby, v červnu 1960 byla vyhlášena samostatnost a o měsíc později již vzbouřené a nekontrolovatelné ozbrojené síly řádily jako černá ruka a jako opora centrální vlády byly více než nepoužitelné. Za této situace se začal čerstvý státní útvar okamžitě drobit a 11.7.1960 vyhlásila samostatnost oblast Katangy. Oficiálním důvodem byla ochrana před šířícím se chaosem, který po celé zemi roznášeli vzbouření příslušníci konžské armády, ale v pozadí pracovala i silná zájmová skupina západních důlních společností. Obecně měla Katanga výraznou podporu Belgie a potažmo dalších evropských hráčů, ku pomoci odštěpenecké vládě Moise Tshombeho byl k dispozici i silný kontingent belgické armády. Belgičané začali rychle formovat efektivní katanžské ozbrojené síly, jejichž jádrem se po stažení většiny belgických vojáků a poradců stalo několik stovek zahraničních žoldnéřů.

Odtržení Katangy představovalo pro centrální vládu závažný problém, protože tak ztrácela nejvíce rozvinutou a na minerály bohatou oblast. Příjmy z tamní těžby mědi, zlata, diamantů a uranu tvořily většinu přílivu financí celého státu. Pokud připočteme provincii Jižní Kasai, další důležitou těžební oblast, která vyhlásila samostatnost přibližně ve stejnou dobu jako Katanga, měl konžský stát zaděláno na průšvih nebetyčných rozměrů. Vláda v čele s prezidentem Kasa-Vubuem a premiérem Lumumbou se sice snažila získat kontrolu nad vzbouřenými provinciemi, ale armáda byla stále v rozkladu a tento úkol byl zatím nad její síly. Velké naděje vkládal Lumumba do kontingentu OSN, ale poté co zjistil, že OSN zakročí pouze jako tlumící síla, která měla zabránit eskalaci konfliktu a nehodlá zaskočit za jeho rozklíženou armádu v pacifikaci vzbouřených provincií, začalo další dějství dramatu.

Obrázek Obrázek
vlajky Katangy a Jižního Kasai

Premiéra totiž nenapadlo nic lepšího, než vyhrožovat žádostí o sovětskou pomoc, kteroužto hrozbu po zamítavém přístupu ze strany OSN i naplnil. Tím píchnul do vosího hnízda a do pohybu se daly procesy, které v konečném důsledku Lumumbu semlely. Velitel armády, generál Mobutu, se ocitl mezi dvěma ohni, neboť prezident Kasa-Vubu žádal Lumumbovo odstavení a naopak. Mobutu se sice přiklonil k západem podporované hlavě státu, ale Lumumbovi příznivci se udrželi ve východní části země a tak na území bývalého belgického Konga byly najednou mocenské oblasti čtyři.

Samotná Katanga první kolo vyhrála, neboť si dokázala „centrální“ vládu účinně držet od těla, ale to nevydrželo věčně. Postupně se konsolidující vládní síly sice stále nepředstavovaly příliš efektivního soupeře, pokusy o údery do nitra Katangy byly pravidelně odráženy a kdyby to zůstalo pouze na nich, těžko říci, jak dlouho a s jakým výsledkem by se obě strany navzájem „mlátily“. Leč stále aktivnější roli hrál kontingent OSN. Ten nejdříve po zajištění odsunu belgických vojáků začal cílit na další bolavý trn a hodlal se stejně vypořádat i se zahraničními žoldnéři, což spolu s kontrolou části území a snahou o kontrolu dodávek vojenského materiálu citelně podvazovalo katanžskou mocenskou základnu. Navíc se celkový charakter mise OSN začal klonit k důraznější vojenské intervenci. Období příměří a vyjednávání se střídala s operacemi, kdy byly katanžské síly postupně vytlačovány do vedlejších oblastí. Celkově bylo jasné, že centrální vláda je na koni a krátké samostatnosti bude brzy konec. V prosinci 1961 tak skončila separatistická epizodka Jižního Kasai, jakožto nejslabšího útvaru, v lednu 1962 se pod jakous takous kontrolu dostala východní část země a v lednu 1963 se uzavřel i případ Katangy. Ani poté nedošlo Kongo kýženého klidu, ale to je již jiný příběh.
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 11:18, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Pozemní síly


Katanžská Gendarmerie (Gendarmerie Katangaise)
Jak již bylo trochu nakousnuto v úvodu, jádro katanžských sil (neboli Katanžské Gendarmerie - Gendarmerie Katangaise) tvořili žoldáci evropského původu. Zpočátku šlo hlavně o Belgičany, neboť většina vojenského personálu byla sice v roce 1960 stažena, ale řada belgických důstojníků využila příležitosti a dala přednost dobře placené a v postupu po hodnostním žebříčku perspektivní práci „poradců“ či „technických asistentů“. Někteří z nich v Kongu prostě zůstali, další byli později najati v Bruselu. K nim je nutno přiřadit místní bělošské dobrovolníky pocházející z řad civilního obyvatelstva, kteří spolu s vojáky dali dohromady přibližně stočlennou skupinu. Tlak na odsunutí zahraničních žoldnéřů sice trval po celou dobu konfliktu, ale pouze u Belgičanů se dosáhlo přiměřeného úspěchu a to počátkem roku 1961.

Obrázek Obrázek
belgický důstojník odsouvaný z Konga (v pozadí irští vojáci) a zahraniční žoldnéři zajištění při jednom ze zátahů (jako eskorta slouží opět Irové)

V konečném důsledku to ale kýžený výsledek nepřineslo, neboť v Katanze stále bylo zbylých žoldnéřů více než dost. Jednalo se o celou škálu národností, Francouzi počínaje (často bývalí výsadkáři s bojovými zkušenostmi z Alžírska, ačkoli pojem Francouzi je u bývalých vojáků cizinecké legie diskutabilní), Brity, Jihoafričany a Rhodésany konče. Nejčastěji se mluví o cca 400-500 mužích. Ti, podobně jako Belgičané, obsadili klíčová místa v Gendarmerii a vytvořili elitní jádro katanžských ozbrojených sil. Shluknuti do tří bojových skupin – „4 Commando“ (v roce 1964 vznikl její nástupce, „5 Commando“) (velitel „Mad Mike“ Hoare), „6 Commando“ (velitel Bob Denard) a „10 Commando“ (či „Leopardi“, velitel – „Black Jack“ Schramme), byli klíčovou silou. Přesuny se děly pomocí kolon o 8-9 lehkých terénních vozidlech (Jeep a jeho deriváty), kteréžto, náležitě vyzbrojené kulomety (zpravidla jeden 12,7mm a jeden 7,62mm Browning), zároveň představovaly i jejich úderný prostředek. Jednotlivá úderná komanda bych ale bral spíše orientačně, neboť zmínění velitelé operovali v Kongu i po pacifikaci Katangy (bude zmíněno níže) a často je to špatně rozlišitelné (to se týká i datace fotografií). Ale nepředbíhejme. OSN svoji snahu o eliminaci žoldnéřů nevzdávala a tak se sice v srpnu 1961 vojákům ONUC podařilo během jediného dne bez odporu sebrat 400 zahraničních žoldáků a deportovat je z Katangy, leč pořekadlo „vyhoď je dveřmi, vrátí se okny“ zde platilo více než dokonale. Velká část z nich se při nejbližší příležitosti přes Rhodésii a podobné boční cestičky vrátila zpátky ke svému zaměstnavateli a vytrvala až do konce bojů v roce 1963. Protože Kongo byla i po zvrácení pokusu Katangy o odtržení neklidná země, povolal v roce 1964 Tshombe (v té době, jaká to ironie, poskočivší z pozice vůdce odtržené provincie na post premiéra Konga) se souhlasem generála Mobutua na pomoc bývalé příslušníky katanžské Gendarmerie a zahraniční žoldnéře (z nichž samozřejmě spousta bojovala již v Katanze). Účel? Pacifikace další vzbouřené části země :). Kruh se, dá se říci, uzavřel.

http://www.youtube.com/watch?v=iHgA7Slf ... re=related (žoldnéři v Kongu po roce 1963)
http://www.militaryphotos.net/forums/sh ... ries/page5 (spousty dalších fotografií konžských žoldnéřů)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
namátkový mix žoldnéřů, aneb je vidět, že se jedná o velice rozmanitou směsku (1 až 6), „Mad Mike“ Hoare (1, 2) a „Kongo“ Müller (Siegfried Müller, který ale do Konga přibyl až v roce 1964) (5 a 6)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
typický žoldnéřský dopravní a zároveň bojový prostředek - jeep

Celkový početní stav katanžských ozbrojených sil kolísá dle období a zdroje od 5 000 do 10 000 mužů (někde se lze dočíst až 13 000). Z bojové techniky se můžeme setkat jak s obrněnými automobily M-8 Greyhound (některé s modifikovanou věží, která nesla další nástavbu s 12,7mm kulometem, ostatně obdobná modifikace se dá pozorovat i na straně vládních sil) a M3A1 Scout, tak i lokálními improvizovanými obrněnci. Dle fotografií šlo nejspíše o opancéřované nákladní automobily, ale jeden stroj se vymyká i této společnosti. Je jím upravený buldozer typu Caterpillar D-8, vyzbrojený dvěma 12,7mm kulomety v čele nové pancéřové nástavby a nesoucí velice příhodné jméno – Mammouth. Některá katanžská vozidla byla v průběhu bojů zničena, ta která padla do rukou OSN pokračovala v akci ve švédské jednotce a po válce došlo k jejich předání konžské armádě.

Obrázek Obrázek
modifikovaný katanžský M-8 Greyhound (snad vozidlo číslo 1477)

Pár střípků z bojového nasazení (které bylo jinak samozřejmě o dost intenzivnější):

Improvizované obrněnce jsou známy především z fotografií pořízených po nezdařeném útoku katanžských sil z 5.12.1961 (kolona sestávající z jednoho M-8 s číslem 1475, tří improvizovaných obrněnců a jednoho obyčejného nákladního automobilu), který byl veden z Jadotville směrem na Elisabethville a zastaven indickou jednotkou poblíž Sabena Guesthouse (protitankovými bezzákluzovými kanóny).

Obrázek Obrázek Obrázek
kolona zastavená 5.12.1961 indickými vojáky a sestávající z modifikovaného M-8 (1), trojice improvizovaných obrněných automobilů a nákladního vozidla (2, 3)

6.12.1961 došlo k nasazení čtyř M-8 s čísly 1474 (a jménem „Ghislaine“), 1477, 1478 a 1479 proti švédské jednotce a 1474 byl při útoku zničen.

8.12.1961 došlo při bojích o Elisabethville k použití již popsaného monstra Mammouth. Jeho útok byl zastaven indickou protitankovou palbou a po docílení zásahu byl svojí posádkou opuštěn.

Obrázek Obrázek
modifikovaný buldozer D-8 před a po akci (s vyznačeným zásahem)

Výzbroj obecně byla pestrá, zahrnující zbraně přenechané belgickou armádou a různé akvizice ze zahraničí. Z těžších zbraní občas problesknou letmé informace o bezzákluzových dělech, protitankových kanónech M3 ráže 37mm, 81mm minometech, 75mm polních dělech atd. Bude toho ale mnohem více.

Obrázek Obrázek Obrázek
katanská bezzákluzová děla (1, 2) a kulometčík (3)

Vládní síly - ANC (Armee Nationale Congolaise)
Zatímco na počátku samostatného fungování konžského státu čítaly místní ozbrojené síly cca 25 000 mužů, po diverzifikaci země na jednotlivé separatistické útvary zůstala bývalému seržantu, nyní generálu Mobutuovi, necelá polovina, tj. 12 000 mužů. S těmito silami měl pacifikovat jak vzdorovládu ve Stanleyville (uznanou řadou zemí světa a podporovanou východním blokem, k dispozici měla cca 8 000 bojovníků), tak Katangu (10 000 mužů) a Jižní Kasai (3000 mužů). Zůstává otázkou, jakým směrem by se situace vyvíjela bez zásahu OSN a co by doopravdy vládní síly zmohly především proti relativně dobře vybavené Katanze, která se těšila podpoře některých západních zájmových kruhů.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
vládní M-8 (1 až 3) a M3A1 (4 a 5)

ONUC (Opération des Nations Unies au Congo - United Nations Operation in the Congo)
V rámci OSN se bezpečnostního zásahu v Kongu zúčastnily jednotky z více než 20 zemí světa a nejvyšších početních stavů dosáhly v červenci 1961, kdy čítaly 19 828 mužů (na počátku operace cca 10 000). V průběhu nasazení zahynulo 245 vojáků a 5 nebojujících osob. Významné byly především indické, švédské, irské a etiopské kontingenty, které nesly tíhu řady význačnějších bojových operací.

Hlavní úkoly sil OSN byly následující – znovu nastolit řád a udržovat jej, zabránit zahraničnímu vměšování, obnovit stabilitu a pomáhat v ekonomickém rozvoji země. To se sice v konečném důsledku podařilo a počátkem roku 1963 bylo Kongo opět sjednoceno, ale to vše za jistou cenu. Tou byl přechod od počátečního neutrálního postoje k faktické bojové podpoře centrální vlády. Mnoho států vidělo v tomto přístupu porušení pravomocí a po skončení operace některé z nich (Sovětský svaz, Francie a Belgie) odmítly zaplatit svůj díl nákladů z hrozivé sumy 400 miliónů dolarů. Nechybělo mnoho a OSN to finančně nerozdýchala.

Co se týká samotných bojů, tak ne vždy jednotky ONUC disponovaly lokální převahou, katanžští vojáci byli nebezpečným protivníkem a udržovali soupeře pod tlakem (alespoň v první části konfliktu). Krizové bylo především období mezi 2. a 20. prosincem 1961, které je známo pod pojmem „December stress“. Z počátku byla citelná i letecká nadvláda Katangy, v důsledku čehož se například v září 1961 nepodařilo vyprostit irskou jednotku v Jadotville, která se následně musela vzdát. Necelá půldruhá stovka vojáků se tu srdnatě bránila po šest dní nesrovnatelné přesile a ke kapitulaci došlo teprve v moment, kdy došla veškerá munice (a protivník sám byl před zhroucením). I přesto se po dlouhá léta tato událost v Irsku brala jako akt hanby a k pozvolnému obratu začalo docházet až v nedávné době.

Ani na poli obrněné techniky nebyla situace nijak jednoznačná. Do Konga nebylo vysláno žádné vozidlo těžší než obrněný automobil a veškerý vozový park čítal:

Indie: 10 obrněných automobilů Daimler
Malajsie:10 obrněných automobilů Ferret Mk 2 (zařazeny pod indo-etiopskou jednotku), v Kongu se vyskytl i neznámý počet vozidel Saracen, která jsou někdy připisována Malajsii, ale spíše půjde o indonéskou techniku.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
indický Daimler (1), malajské Ferrety (2 až 4) a indonéské (?) Saraceny (5 a 6)

Irsko: 11 obrněných automobilů Ford Mk.VI (jeden z nich rezervní, 8 bylo přivezeno v roce 1961, později přibyly další 3 v konfiguraci s otevřeným vrškem nástavby), 12 obrněných automobilů Ferret (na konci roku 1962 nahradily opotřebované Fordy, operační byly v lednu 1963, ale to již boje pomalu končily a tak do nich nestihly zasáhnout, využity pouze k následnému hlídkování). Irové dále využívali neznámý počet tehdy zbrusu nového obrněného transportéru M113 a od Švédů si zapůjčovali jejich SKPF.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
irské Fordy Mk VI (1, 2), Ferrety (3) a Fordy Mk VI spolu s M113 (4)

Švédsko: 9 obrněných transportérů SKPF (zpočátku 4, později dovezeno dalších 5 vozidel)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
obrněné transportéry SKPF (1 až 6), SKPF v Jadotville, v pozadí indický obrněný automobil Daimler (5) a SKPF po stažení sil OSN v rukou vládních žoldnéřských jednotek (6)

Etiopie: 9 obrněných automobilů Landsverk na bázi Unimogu. Tato vozidla byla původně určena pro místní belgickou koloniální správu, která objednala 24 kusů, ale politické změny v Kongu znemožnily dodání. Zmíněných 9 kusů koupila OSN pro etiopskou jednotku v Kongu (zbylých 15 kusů skončilo v Irsku, kde sloužily do roku 1986). Vozidla byla vyzbrojena dvojicí kulometů Madsen.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
obrněné automobily Landsverk po stažení sil OSN v rámci různých žoldnéřských komand sloužících centrální vládě

Jak je z výčtu dobře vidět, většina techniky ONUC byla vůči katanžským obrněným automobilům M-8 Greyhound v citelné nevýhodě, ale i tak se vojáci OSN nezdráhali přijmout boj. Obstarožní Ford Mk.VI se tak v jednom případě pustil svým 7,62mm kulometem do dvou nepřátelských obrněných automobilů a zachránil tak život několika telekomunikačním technikům. Švédský SKPF údajně dokonce jeden protivníkův M-8 pomocí průrazného střeliva do svých 8mm kulometů přestřílel. Většina zničené techniky nepřítele šla ale na účet pěchotním protitankovým zbraním (indické výkony jsem již zběžně nastínil v části věnované Katanze, kromě toho byli velmi úspěšní Švédové se svými 84mm pancéřovkami Carl Gustaf – jeden ze střelců, Lars Frosth, měl sám na kontě více než 30 zničených cílů, jako jsou bunkry a kulometná hnízda, včetně právě dvou obrněných automobilů). Vzájemné střety byly časté a přicházely i ztráty. Přinejmenším jeden Ford byl zničen (37mm kanónem stroje M-8) a další vozidla poškozena. Dva Fordy padly do rukou nepřítele, ale později se přinejmenším jeden podařilo získat zpět.

Obrázek
zničený Ford Mk VI, nejspíše varianta opatřená shora otevřenou nástavbou

Na závěr je nutno ještě zmínit akvizice z „alternativních“ zdrojů. V prosinci 1962 padly na letišti Kamina Švédům do rukou dva obrněné automobily M-8, které byly zařazeny do stavu. Park kořistních vozů se postupně rozrostl a v lednu 1963 tatáž jednotka disponovala již čtyřmi M-8 a dvěma M3A1. Všechna kořistní vozidla byla po odjezdu zanechána místní armádě, což se týká i několika přeživších irských Fordů (6 kusů) a taktéž neznámého počtu vozidel SKPF, Ferret a Landsverk. Všechna tato vozidla jsou známa z pozdějšího nasazení v rukou tentokráte provládních žoldnéřů.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
kořistní M-8 (1 až 4), poslední dva snímky zachycují ex-katanžské M-8 spolu s transportéry SKPF (a přelétajícím letounem J-29B Tunnan)

Pěchotní výzbroj a výstroj byla opravdu rozmanitá, co země (a že jich bylo hodně), to jiné vybavení. Některé kontingenty byly pro svoje nasazení vybaveny krajně nevhodně a docházelo k řadě obměn. Za všechny uveďme irský kontingent s nevyhovujícími uniformami („bulls wool“), výzbrojí (druhoválečný inventář) a vybavením obecně. Irové tak v průběhu své služby obměnili doslova všechno, od přileb (americké M1) a uniforem až po zbraně (samopaly Carl Gustaf, pušky L1A1 SLR atd.).

Irský kontingent v Kongu:
http://www.youtube.com/watch?v=JTiLF-qtMXM http://www.youtube.com/watch?v=N0Jaquxh ... re=related
Švédský kontingent:
http://www.youtube.com/watch?v=igOGvwAD ... re=related
http://www.youtube.com/watch?v=6G1dWC40 ... re=related
Indický kontingent:
http://www.youtube.com/watch?v=lnsaNLFUJL8
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 11:21, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Letecké síly


Katanga - Force Aérienne Katangaise
Letouny a stručný průběh bojů:

Základy katanžskému letectvu – Force Aérienne Katangaise, zpočátku ale známém jako AviKat (Aviation Katangaise), položily letouny zanechané na místě belgickou vládou. Ta si sice většinu zde dislokovaných sil, jejichž jádro tvořily hlavně letouny Fouga Magister a T-6 Texan, stáhla zpět do Evropy, ale něco přeci jen konžskému obyvatelstvu za nehty uvízlo. Hlavně tedy tomu z Katangy, neboť vládní síly nepodědily prakticky nic.

Z bojově použitelných strojů se jednalo především o 8 kusů T-6G Texan (respektive v případě Belgie o standardizovanou variantu vytvořenou z několika rozdílných užívaných verzí, kterou sami nazývali Harvard 4K, v roce 1959 byly letouny dislokované v Kongu přeměněny na ozbrojenou variantu nesoucí dva 7,62mm kulomety, dva bombové závěsníky Alcan 261 a dvě odpalovací zařízení Matra 13 pro raketové neřízené střely), z ostatních pak cca 5-9 kusů DH.104 Dove (ne všechny provozuschopné, zpočátku používány jako provizorní bombardéry, leč poté, co jeden letoun díky podomácku vyrobeným bombám explodoval ve vzduchu, byly údajně používány s kulomety v otevřených bočních dveřích), po jednom vrtulníku Alouette II a S-55 (v boji využit jako platforma pro svrhování ručních granátů) a letounech DH.114 Heron a Piper L-18C. Kromě toho v řadách letecké společnosti Air Katanga figurovaly dopravní stroje DC-3 a DC-4, využívané ale povětšinou k vojenským transportním účelům. Něco jako vycvičení místní piloti neexistovalo, a tak byly všechny letouny svěřeny do rukou zahraničním žoldnéřům (z nich za všechny zmiňme J. Zumbacha, který byl najat jako velitel katanžských T-6 a J. Deulina, jež v kokpitu později zakoupených Fouga Magister spolu se svým kolegou Magainem způsoboval vládním jednotkám a oddílům OSN bolení hlavy).

Obrázek
katanžští piloti (žoldnéři) při emotivním rozhovoru s důstojníkem sil OSN

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
vrtulník S-55, zde ještě předtím, než se z něj stal katanžský stroj s číslem KAT 42 (1), Alouette II s belgickou osádkou (2), DC-3 (3, 4), Tshombeho osobní letoun „Moineau Flayer“ (5) a DC-4 (6)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
různé bokorysy a fotografie letounů T-6 Texan

Řady letecké techniky AviKat se ale brzy začaly rozšiřovat pomocí nových akvizic. Z Francie bylo objednáno 9 proudových cvičných/lehkých bitevních strojů Fouga CM.170 Magister, z nichž ale v únoru 1961 do svého nového působiště dorazily na palubě dopravního letounu Boeing YC-97 pouze tři kusy (a létali s nimi právě již zmínění Deulin a Magain). Kromě toho se v říjnu 1961 podařilo získat i pětici západoněmeckých strojů typu Do.28A. Datace u zbytku přírůstků není příliš přesná, každopádně AviKat se v průběhu prvních etap své existence rozrostl ještě o několik Piper PA-20 Pacer (2 kusy?) a PA-22 Tri-Pacer (5 kusů?) a PA-24 Comanche (4 kusy?), část z nich byla snad dokonce použita bojově. Air Katanga obdržela další DC-3 a DC-4, nějaké dopravní stroje vlastnilo i letectvo jako takové.

Zpočátku byly tyto letecké síly celkem úspěšné a dokázaly opozici (tedy ANC a ONUC) notně zatápět. Hlavně letouny Fouga Magister prováděly nepříjemné útoky na letiště a jiné pozemní cíle. Namátkou:

15.9.1961 – Dva letouny (pilotované Deulinem a Magainem) napadly letiště v Elisabethville, zničily zde jeden DC-4 a poškodily DC-6B (v kterém později zahynul vrchní komisař OSN).

Obrázek
zničený DC-4 na letišti v Elisabethville

17.9.1961 – Jeden letoun (Deulin) napadl letiště Kamina, zničen jeden C-54 Skymaster.
17.9.1961 – Totožný stroj (a pilot) přinutil k ústupu kolonu indických vojáků, kteří se chystali vyprostit své kolegy obležené v Jadotville.
Ještě před uzavřením příměří (21.9.1961) stačil napadnout i hlavní stan OSN v Katanze, snad dokonce v okamžiku, kdy se tam konala tisková konference (dle zlých jazyků oznamující eliminaci katanžského letectva).

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
katanžské Fougy Magister – zde ještě v době své slávy (v kabině M. Tshombe) (1), dále již jen jako vzpomínka na bývalou sílu (letiště Kolwezi po obsazení silami OSN, jedná se nejspíše o exemplář s poškozeným motorem) (2 až 4)

Na druhou stranu v průběhu konfliktu se nastřádala i řada bojových a provozních ztrát. Prvním zásadním očesáním stavů prošlo separatistické letectvo při obsazení letiště v Luanu (Elisabethville) silami OSN v srpnu 1961. Tehdy přišlo o velkou část svého leteckého parku. Ani zbytek na tom nebyl nejlépe a například z nejhodnotnějších letounů Fouga Magister zbyl ke konci září 1961 v provozu již jen jediný (jeden snad havaroval při výroční přehlídce ku oslavě katanžské nezávislosti někdy v červnu či červenci 1961 a druhý byl odstaven kvůli porouchanému motoru, což se muselo stát někdy po 15.9., neboť v ten den 2 stroje provedly nálet na letiště v Elisabethville). Následovalo krátké příměří zapříčiněné smrti generálního tajemníka OSN, ale to se již pomalu na scéně objevil letecký kontingent OSN v podobě švédských, indických a etiopských letounů a beztrestnost AviKatu dá se říci skončila. V prosinci 1961 zahájily síly OSN rozsáhlou operaci, v jejímž rámci došlo i k leteckým úderům na katanžská letiště. Indické Canberry při útoku na letišti Kolwezi AviKatu slušně pustily žilou a zničen byl jediný funkční Magister a druhý zbývající exemplář, odstavený kvůli potížím s motorem, byl poškozen. Dále byly zničeny dva Do.28 a po jednom DH.104 Dove, DC-3 a DC-4. Další eskalaci zabránilo jen druhé příměří, v jehož průběhu si Katanga lízala rány a snažila se své letectvo posilovat kde se jen dalo.

Několik poškozených letounů (DH.104 Dove, Pipery Tri-Pacer a Comanche) bylo opraveno a vráceno do služby (Dove, údajně ozbrojen kulometem Hotchkiss a bombami, byl využíván k ozbrojeným průzkumným misím), ale hlavní tok přicházel opět zpoza hranic. V Belgii byly zakoupeny další T-6G (6 kusů dovezených přes Angolu, odkud po sestavení portugalskými techniky odletěly v květnu 1962 do Katangy), další čtyři T-6, jeden Lockheed Lodestar a dvě Cessny se podařilo splašit v JAR. Ze stejného zdroje pocházejí i dva letouny DH.115 Vampire, které se ale do počátku finálních bojů nepodařilo uvést do provozu a byly později zničeny na zemi na letišti v Kolwezi. Katanga údajně usilovala i o 14 strojů P-51 Mustang, které měla koupit ve Švýcarsku od Izraele, ale jedná se o nepotvrzenou informaci. Měly to být stroje, které byly nejdříve v letech 1945 až 1946 prodány do Švédska, následně v roce 1952 odprodány do Izraele, kde je měli zakoupit katanžští nákupčí a přes fiktivní dodávku portugalskému letectvu snad doputovaly až do Angoly, ale již nebyly sestaveny. Jinak i v tomto mezidobí katanžské a vládní jednotky měřily své síly (včetně nasazení katanžského letectva, zejména T-6 byly opět velmi aktivní), ale pro prvně jmenované se situace nevyvíjela příliš dobře.

Na konci roku 1962 už i OSN dospěla k názoru, že protivník je zralý k finálnímu rozdrcení a v prosinci 1962 síly ONUC udeřily. Letiště se opět stala jedním z vděčných cílů a AviKat tálo pod leteckými údery jako sníh. Část letounů se sice podařilo rozptýlit na menší a odlehlejší plochy a zbylé stroje stále pokračovaly v boji, ale brzy již bylo jasné, že katanžské nezávislosti je konec. Přeživší letouny pak byly přelétnuty do Angoly.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
T-6 zničený 30.12.1962 švédskými letouny na letišti v Kolwezi (1) a stroje, které uprchly do Angoly (letiště Henrique de Carvalho, leden 1963) – T-6 (2 až 4), Lockheed Loadstar (5), Cessna (6) a Piper Cub (7)

Základny:

První základnou AviKat se stalo letiště Luano (v Elisabethville, nyní Lumumbashi), ale dislokace katanžského letectva se měnila dle vývoje válečné situace. Ke slovu tak přišly plochy v Kolwezi, Kisenge, Jadotville, Kipushi, Dilolo, Nimbe atd.

Vládní síly
Konžské letectvo, neboli zpočátku letecký komponent Force Publique Congolaise (později Force Aerienne Congolaises), jak již bylo řečeno, zpočátku letouny nijak neoplývalo a tak toho není ani příliš k vyprávění.

ONUC
Větší pozornost si rozhodně zaslouží letecký kontingent OSN, který v zemi operoval od konce roku 1961 a učinil přítrž jednostranné vzdušné situaci. Hlavní zátěž na svých bedrech nesli Švédové a Indové, později se dosti aktivně zapojily i íránské letouny. Letecké síly OSN byly staženy po ukončení bojů počátkem roku 1963.

Na straně OSN operovaly následující typy:

North American F-86F Sabre (Etiopie)
Čtyři letouny dorazily do Konga v polovině září 1961 a spolu s indickými Canberrami a švédskými J-29 vytvořily základ leteckých sil OSN. Jako základnu využívaly letišť ve městech Leopoldville (zpočátku) a Kamina (od roku 1962). Pravděpodobně nepříliš aktivní. V září 1962 byly etiopské F-86F z Konga staženy.

http://www.youtube.com/watch?v=FxLyFn9Q ... re=related (3:03 – přílet etiopských F-86F, přibližně od páté minuty spousta zajímavých záběrů obrněné techniky)

Obrázek
skupinová fotografie etiopských F-86F, švédských J-29B a indických bombardérů Canberra

Saab J-29B/S-29C Tunnan (Švédsko)
První švédské J-29 (5x J-29B, ačkoli byla k dispozici novější verze, byly z důvodů údržby a o něco většího doletu místo J-29F zvoleny letouny varianty J-29B) dorazily již v roce 1961 a byly tak k dispozici po celou dobu existence leteckého kontingentu OSN. V říjnu 1962 byly posíleny o dva průzkumné S-29C (kvůli horšímu navigačnímu vybavení byly ale vždy provázeny J-29B) a v prosinci 1962 dalšími čtyřmi J-29B. Hlavními úkoly Saabů v Kongu byl vzdušný boj (eliminace případných katanžských leteckých útoků a obecně zamezení aktivitě protivníkova letectva, což se ale nad rozlehlými prostorami Konga nevynucovalo snadno), podpora pozemních jednotek (kromě kanónů byly vyzbrojeny i osmi 150mm neřízenými raketami) a údery na protivníkova letiště. Spolu s indickými Canberrami sehrály důležitou roli při zničení katanžského letectva a podpoře pozemních jednotek. Přinejmenším dvakrát došlo k bojovému poškození. Švédské letouny operovaly postupně z letišť v Léopoldville, Luluabourg (malé letiště, kde Etiopané odmítli operovat kvůli krátké startovací dráze) a Kamina. V roce 1963 se část strojů vrátila do vlasti, zbytek byl zničen na místě.

Jednotlivé letouny a jejich osudy (typ/sériové číslo/osud letounu):
J-29B (29374) – havaroval v březnu 1963 (Kamina), později zničen
J-29B (29393) – zničen s odchodem jednotky
J-29B (29398) – vrátil se do Švédska (nyní muzeální kus)
J-29B (29440) - havaroval v březnu 1962 (Kamina), později zničen
J-29B (29475) – těžce poškozen v boji, později zničen
J-29B (29364) - zničen s odchodem jednotky
J-29B (29445) - zničen s odchodem jednotky
J-29B (29371) - vrátil se do Švédska (ale záhy sešrotován)
J-29B (29365) - zničen s odchodem jednotky
S-29C (29944) – vrátil se do Švédska (ponechán ve službě)
S-29C (29906) - vrátil se do Švédska (ponechán ve službě)

http://medlem.spray.se/superswede/F22/f ... gbok_1.htm (denní přehled operací plus další zajímavosti o nasazení J-29 v Kongu)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
švédské stroje v Kongu, na předposledním snímku méně šťastný exemplář zanechaný na místě a na posledním jediný dochovaný kolega

Canberra B(I).Mk.58 (Indie)
Původně se v případě indického kontingentu uvažovalo o letounech Hawker Hunter, ale nakonec byly jako vhodnější zvoleny Canberry. Hlavním důvodem obměny výběru byl dolet a lepší navigační vybavení. A ačkoli letouny OSN nesměly používat bomby, Canberra disponovala silnou hlavňovou výzbrojí v podobě čtyř 20mm kanónů, navíc se slušnou zásobou munice.

Šest vybraných strojů se dostalo na základnu v Leopoldville na počátku října 1961, později byly taktéž předisponovány na letiště v Kamina. Nad Kongem (respektive Katangou) si odlétaly řadu průzkumných a úderných misí, na kontě mají řadu zničených letounů a pozemních cílů. V době eskalace konfliktu, v rámci letecké části operace Morthor se 5.12.1961 šestice indických Canberr vydala ke svým téměř 1300 km vzdáleným cílům. Dva stroje zaútočily na letiště v Kolwezi a zničily zde jediný operační (a neskonale nepříjemný) letoun Fouga Magister a druhý neletuschopný poškodily. Kromě toho jim padly za oběť dva Do.28, po jednom DC-3, DC-4 a DH.104 Dove a řada letištního zařízení. I zbylé dvojice své pozemní cíle napadly s úspěchem. Ten byl poněkud zkalen při druhém náletu, uskutečněným ještě ten samý den, opět na letiště v Kolwezi. Došlo sice ke způsobení dalších škod, ale jedna z Canberr inkasovala zásah do přídě a navigátor utrpěl těžké zranění. Boje pokračovaly a indické letouny byly užívány jak k průzkumu, tak k úderům na cíle ve městě Elisabethville, jako byla pošta, rozhlasová stanice, velitelství, kolony vozidel, zásobárny munice atd. Jejich pomoc se nakonec ukázala jako jeden z rozhodujících faktorů při boji o toto město. Později odlétaly ještě řadu volných ozbrojených průzkumných misí, kdy napadaly objevená soustředění jednotek a kolony nepřítele. S utichajícími boji pomalu uhasínala i aktivita indických bombardérů a přes pár posledních fotoprůzkumných misí se dopracovaly až ke kýženému odletu domů.

Obrázek Obrázek Obrázek
indické Canberry B(I).Mk.58, na posledním snímku těsně před odletem domů

Canadair Sabre F.Mk.4 (Itálie)
North American F-86F Sabre (Filipíny)
North American F-86F Sabre (Írán)
Čtyři italské, šest filipínských a čtyři íránské stroje dorazily na scénu v lednu 1963. Tehdy ale již mnoho příležitostí k boji nezbývalo. I tak byly Íránské F-86F údajně velice aktivní, jeden byl poškozen střelbou ze země, ale záhy opraven. Ke stažení došlo krátce po ukončení bojů.

Obrázek Obrázek
íránské stroje F-86F

Kromě bojových letounů se samozřejmě na scéně objevil i značný počet dopravních strojů, ať už to byly italské C-119, jejichž piloti byli prý experti ve vymýšlení záminek k častým odletům na domovskou italskou základnu, či mnoho jiných. Ani ty se nevyhnuly přímé konfrontaci s boji a některé byly zničeny nebo poškozeny při náletech katanžských letounů či pozemní palbou. To se nejspíše stalo osudné i generálnímu tajemníkovi OSN Dagu Hammarskjöldovi, který zahynul 18.9.1961 při havárii letounu DC-6B. Stroj byl o několik dní dříve poškozen při náletu dvou letounů Fouga Magister na letiště Elizabethville a patrně oprava nebyla dostatečná (ačkoli se množily teorie o sabotáži nebo dokonce sestřelu). Jedna z posádek italských C-119 pak byla zmasakrována a doslova rozsekána na kusy místními bojůvkami. A daly by se najít další příklady. Tudíž ani život dopravního letce v Kongu nebyl bez nebezpečí, paradoxně na tom byly posádky dopravních letounů často hůře než těžko postižitelné bojové letouny.
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 11:22, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

Mám dvě otázky týkající se švédských J-29. Jakým způsobem byly letouny do země dopraveny a proč došlo později k jejich zničení a ne třeba odprodeji.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

No zdá se že se tam dostaly po vlastní ose (a ty 4 letouny zase zpět..tam snad kolem západního pobřeží Afriky, zpět přes Etiopii a Egypt) a zničili je proto, že by se prostě nevyplatilo je tahat zpět. A v Kongu by pravděpodobně byly k ničemu (olétané, poctivě si to tam odsloužily, ale do toho podnebí nevhodné, atd.) a tak buuum.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Opravdu zajímavé čtení. Vůbec jsem netušil, že v Katanze se takhle aktivně angažovalo tolik zahraničních žoldnéřů. Nejvíce mě zaujalo to obrněné vozidlo Mammouth. Nevíte někdo jestli se vůbec takové monstrum mohlo vlastní silou přesouvat na větší vzdálenosti, nebo je při každém přesunu muselí nějak odlehčit?
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
pomala.jesterka
desátník
desátník
Příspěvky: 52
Registrován: 11/2/2010, 18:36

Příspěvek od pomala.jesterka »

Polarfoxi, za mě obrovské Ď. Toto je (pro mě) první ucelený článek o žoldnéřích v Africe. Zatím se mi nepodařilo sehnat nějakou literaturu o této tematice, zejména českou.

Skvělé čtení jako pozadí pro Forsythův román!
redy
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 246
Registrován: 12/7/2011, 14:30

Příspěvek od redy »

Česky vyšla kniha "Válečníci z Konga" od M. Hoare.


http://www.kde-koupit-knihu.cz/kniha/va ... ml#anotace
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Nevíte někdo jestli se vůbec takové monstrum mohlo vlastní silou přesouvat na větší vzdálenosti, nebo je při každém přesunu muselí nějak odlehčit?
Tak já předpokládám, že jako stavební stroj by to mohlo mít silný motor a páru? Takže bych řekl, že tu váhu navíc to mohlo v pohodě unést a na přesuny nejspíše používali ten podvalník, na kterém je na první fotce.
Polarfoxi, za mě obrovské Ď.
Není vůbec zač. Z Afriky sesmolím přinejmenším ještě něco o Biafře a ti žoldnéři mi také nedají spát a našel jsem jeden dva dobré náměty, které bych jim mohl věnovat.



A na závěr pro zajímavost...včera jsem si trošku pročítal tu stránku o švédském leteckém kontingentu a google translator je sice mrcha, ale zdá se, že Etiopané se svými F-86F odlětěli poněkud netradičně :D Jednoho dne si podvěsili přídavné nádrže, jako by letěli na delší cvičný let a už se prostě nevrátili :D
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Coby nadseny ctenar Forsytha a jeho Zoldaku bych uvital cokoliv o teto problematice.

Jinak skvela prace :up:
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Polarfox - o těch Švédech byl před nějakou dobou článek v ATM. Jak budu mít čas tak se po tom podívám. Bylo to takové jakési zajímavé, prot si to pamatuji.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
redy
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 246
Registrován: 12/7/2011, 14:30

Re: Separatistický stát Katanga

Příspěvek od redy »

Článek (v polštině) o obrněných vozidlech používaných jednotkami ONUC.
http://www.konflikty.pl/technika-wojsko ... onz-kongo/
mahuzs
Příspěvky: 8
Registrován: 7/12/2016, 21:44

Re: Separatistický stát Katanga

Příspěvek od mahuzs »

Čech pomáhal před půl stoletím vzbouřencům v Kongu
Představa Čechoslováků zapojených do podpory separatistů na východě Konga po převratu a vraždě premiéra Patrice Lumumby působí jako ze špatného špionážního thrilleru. Přesto nejde o výplod zoufalého scenáristy, ale o realitu z dob studené války. Mezi několika Čechoslováky, kteří odletěli na jaře 1961 do tehdejšího Stanleyvillu (dnešní Kisangani), byl i telegrafista Jaroslav Korous.
https://www.novinky.cz/veda-skoly/43221 ... kongu.html
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Separatistický stát Katanga

Příspěvek od Rase »

Je fascinující, kam všude se ti Češi přimotali. Parádní doplnění
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
redy
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 246
Registrován: 12/7/2011, 14:30

Re: Separatistický stát Katanga

Příspěvek od redy »

O situaci v Kongu/Zaire po získání nezávislosti pojednává třetí díl belgického dokumentu Černé srdce, bílí muži, který odvysílá STV 2 tuto sobotu (1. 4.) ve 23.00.
https://www.rtvs.sk/televizia/program/9754/120348
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Separatistický stát Katanga

Příspěvek od Rase »

Zemřel nejslavnější žoldnéř přezdívaný Mad Mike Hoare, který bojoval v 60. letech v Kongu a byl známý mimo jiné díky svému neúspěšnému pokusu svrhnout vládu na souostroví Seychely. Podle zpravodajského serveru BBC zemřel v pečovatelském domově v Jihoafrické republice a o úmrtí informoval jeho syn. Thomas Michael Hoare (1919-2020), se narodil v Indii irským rodičům; za druhé světové války bojoval v britské armádě a v době studené války si ho jako žoldnéře najala konžská vláda. V jejích barvách vedl ofenzivu proti konžským povstalcům podporovaným komunisty. Válečné tažení, které podnikl se svou jednotkou nazvanou "Divoké husy" (Wild Geese), trvalo 18 měsíců a na jeho konci byl Hoare známý po celém světě. Jeho příběhem byl inspirován americký snímek Divoké husy z roku 1978, kde hlavní postavu ztvárnil slavný herec Richard Burton. Hoare napsal rovněž několik knih, například Congo Mercenary (Konžský žoldnéř). Hoare byl známý mimo jiné díky neúspěšnému puči, o který se pokusil v říjnu 1981. Tehdy se mu znelíbilo socialistické vedení Seychel a s podporou vlád Jihoafrické republiky a Keni se rozhodl nad ostrovním státem v Indickém oceánu převzít vládu. Najal 46 mužů a v přestrojení za bývalé hráče rugby se letecky dopravili na ostrov. Jednoho z mužů však na letišti zastavila celní kontrola a v tašce našla rozebranou pušku AK-47. Žoldnéř zpanikařil a vyzradil, že ozbrojení jsou i další cestující. V nastalém zmatku se Hoare s celou jednotkou zmocnil letadla společnosti Air India a uprchl zpět do Jihoafrické republiky. Za pokus o převrat byl na šest dní zadržen a za krádež indického letadla byl odsouzen na 20 let, z toho deset nepodmíněně. Ve vězení si odseděl 33 měsíců.

https://www.dailymail.co.uk/news/articl ... dOlpQFu_Hk
https://echo24.cz/a/S7FUu/ve-100-letech ... AMNvfUnLg8

Obrázek
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Ostatní“