Bizerte 1961 - 2. část

Moderátor: Tempik

Odpovědět
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Bizerte 1961 - 2. část

Příspěvek od Mantra »

Bizerte 1961 – čtyřdenní bitva, část druhá

21. červenec 1961

00.55 dvojice Aquilonů odlétá do prostoru radarové stanice Kebir, kde bylo podezření na pohyb nepřátelských jednotek. Po chvíli letu v oblasti Kebiru, kdy nic nezjistily, se přesunuly směrem na jih nad silnici vedoucí z Bizerte do Tunisu. Pro oba piloty je těžké v totální tmě udržet formaci i správnou výšku. Po otočce směrem k letišti se obě letadla od sebe vzdálila a dvojka, praporčík Glaize, uviděl jasnou záři. Domnívajíc se, že se jedná o osvětlovací prostředek, pokračoval v letu, aby po chvíli zjistil, že je ve špatné výšce. Po komunikaci s osvětlovacím letadlem zjistil, že neprovádí žádné osvětlování, mu došlo, co se stalo. Vystoupal do 2000stop a pak se vrátil na základnu, bez vedoucího dvojice poručíka Magueta, který letěl příliš nízko a narazil do skály.

Ráno byly na místo nehody vyslány vrtulníky a osádky našli letadlo i zbytky pilota na nějakých 600m. V rámci hlášení použili výsadkáři označení „speciálně zraněný“, což v jejich hantýrce znamenalo mrtvý. Na místě velení a řídící věži měli všichni radost, že je pilot jenom zraněný do té doby než se vrtulníky vrátily na základnu. Poručík Maguet byl jediný pilot, který zemřel při plnění úkolu ve vzduchu.

(Po této nehodě byly zakázány všechny noční lety s použitím osvětlování terénu, které mátlo piloty při odhadování správné výšky. K obnově tohoto typu mise došlo až v 80. letech s novými stíhačkami Super Etendard).

Nad ránem vydává plukovník Lalande svůj rozkaz:

„První jednotky 3. REI jsou avizovány na 21. července okolo poledne, my dopoledne provedeme operaci k uvolnění průplavu. Musíme si vytvořit výhodné podmínky pro další operace ve městě.
K omezení vedlejších škod a ztrát na životech civilistů, admirál Amman rozhodl, že jednotky nebudou mít pro boje ve městě k dispozici ani dělostřelecké ani vzdušné prostředky.
Operace bude provedena od začátku až do konce 2. a 3.RPIMa společně ve stejném prostoru. V první fázi proběhne pod velením podplukovníka LeBorgne přeskupení všech dostupných sil. Major Mollo, bude ze začátku velet všem prvkům rozmístěným na kopcích v rámci operace Collines a pak se přesune na místo velení.
Ihned vytvořit dvě úkolová uskupení, první „INDIGO“ pod velením majora Bonneta, které bude zodpovědné za operace západně od průplavu, jeho součástí budou 1-2, 3-3 a 5-3, rota zbraní třetího pluku a commando Guillaume. (Celkem něco kolem tisíce výsadkářů.)
V záloze velitele zůstanou dvě minometné čety.
Druhé uskupení „Patrimoine Gris“ pod velením kapitána Gazala bude mít za úkol překonat průplav na výsadkových člunech a poté obsadit jižní část průplavu. Jeho součástí bude 4-2 doplněná o tankovou četu a četu zbraní 8. RIA v pohotovosti v prostoru základny Menzel-Djemil. Čtyři výsadkové čluny budou podle potřeby podporovat palbou obě uskupení.
Mé velitelské stanoviště bude na majáku v zátoce SEBRA.“


10.00 se 3-3 shromažďuje u hlavní brány, připravena zaútočit na město. Velitelé čet dávají poslední pokyny, mezi nimi i poručík Lorblanches: „Tunisané dusí naše základny a my je musíme osvobodit. Také ohrožují svobodu a bezpečnost našich spoluobčanů, které musíme ochránit. Tohle ale není válka, jenom jedna bitva. Jelikož budeme bojovat v ulicích, což je pro nás nové, tak to bude těžké. Náš pohyb musí být automatický, ve dvojicích, každý se bude pohybovat pod ochranou toho druhého. Municí nešetřete! Doplnění je připraveno. Opakuji, je třeba jednat automaticky, aniž byste u toho přemýšleli. Vše spočívá na dokonalé spolupráci mezi členy dvojice - Jdu! Kryju! Jdu! Kryju! …
Bijme se jako profesionálové, bez nenávisti a bez násilí, a, aniž bychom museli zbytečně riskovat“!


Mezitím se u brány shromáždili tuniští obchodníci a nabízeli pití a cigarety, což přišlo vhod. Jednomu důstojníkovi se dokonce podařilo koupit mapu Bizerte v 1/2000. Vojáci, hlavně ti co měli rodiny ve městě, na základně vyjadřovali důvěru výsadkářům v rychlou a úspěšnou akci.

Tuniská strana, žádá cestou konzula o příměří, aby mohli posbírat mrtvé a raněné. Admirál na oplátku žádá, aby byly odvedeny ženy, a děti z oblasti bojů, což je zamítnuto, a tak se příměří nekoná.

V 10.30 se vydává 3-3 pod velením kapitána Pissarda vpřed směrem k bráně Mateur, která je vzdálena necelé 3km od základny na avenue Bourguiba. V čele roty jde četa poručíka Lorblanchese. Při prvním kontaktu s Tunisany po nějakých dvou kilometrech se výsadkářům podařilo za cenu tří zraněných zlikvidovat skupinu vojáků ukrytých v domě. Po krátkém občerstvení u krámku smíšeného zboží pokračuje rota směrem k městu.

Více na sever rota zbraní 3. RPIMa obsazuje kótu 82 bez větších problémů.

Commandu Guillaume se podařilo obsadit kótu 38 a Corsairy rozprášily palbou z kanonů nějakých 300 tuniských vojáků, kteří se rozprchli směrem na východ do města. Okolo poledne se ze severu ozvalo několik silných explozí, to když se Corsairům podařilo zlikvidovat další kamión s taženým dělem a doprovodný Jeep.

14.00 se 3-3 stále nachází mimo „evropskou“ část města a je neustále ostřelována vojáky rozmístěnými na západ od avenue Bourguiba. Když byla na dohled brány Mateur (nějakých 250m) spustili obránci těžkou palbu. Rota se rozbíhá do stran, třetí a čtvrtá četa jdou doleva směrem k evropskému hřbitovu, odkud na ně Tunisané opět zaútočí. Smrtelně zraněn je velitel třetí čety nadrotmistr Nouveau a četa se nemůže pohnout. Druhá četa nahrazuje logistiku a přiváží munici. Tři čety jsou zablokovány a poručík Lorblanches vyžaduje příjezd tanku a halftraku s větší palebnou silou. Kapitán Pissard vysílá požadované stroje doplněné o jednu samohybnou houfnici, z které ale bude použit pouze „fifty“ kal.

Poručík je nadšen až do té doby, než zjistí, že tank taky nesmí střílet z kanónu a osádka halftraku jsou mladí záklaďáci, kterým se do akce moc nechce!! Čas běží, a tak se poručík rozhoduje vzít bránu Mateur ztečí. Po povelu „Přískoky, Vpřed!“ se parašutisti spodporou jejich vlastních kulometů vrhají do boje. Tank stojí na místě a halftrak taky, aniž by z nich vyšla jediná rána!! Vojáci se pohybují jako při výcviku a využívají jakoukoliv terénní nerovnost, aby se kryli, zaléhávají a zase vstávají a neustále střílí. Tunisané viditelně zaskočení silou palby výsadkářů, nejsou schopni přesné střelby a neustále se kryjí. Vše jde hladce až do doby, než se na scéně objevuje dobře skryté kulometné hnízdo s MG 42 a francouzský útok se zastavuje. Ducha přítomný výsadkář Domel se zvedá a utíká dozadu k tanku, skáče na něj a zahajuje palbu z12.7 mm. Velitel tanku taky začíná spolupracovat a manévruje tak, aby Domel, mohl co nejlépe střílet. Výsadkáři povzbuzeni touto akcí, si předávají rozkaz „Granáty! Vpřed!“ a jejich nasazení způsobí, že většina Tunisanů opustí svoje pozice a zbytek umírá, než aby se vzdal. Brána je dobyta v 14.30. V dobytých postaveních je nalezeno mnoho osobních věcí a dokumentů svědčících o blízkém vztahu obránců k Francii…..

3. REI opravdu přilétá do Bizerte okolo poledne a ihned zahajuje převzetí pozic na západ od základny, tak aby se všechny zde rozmístěné jednotky mohly přesunout do města a posílit úsilí jednotek v bojích o město. Celé převzetí mělo proběhnout do 13.30. Jelikož v tu dobu už aktivita Tunisanů v těchto prostorech nebyla nijak veliká, proběhlo předání a převzetí bez problémů.

Okolo 15.00 se dostavila 2-3 s kapitánem Cannem na avenue Bourguiba, aby pomohla 3-3 v postupu. Po zjištění situace se 2-3 rozděluje na čety a postupuje uličkami směrem ke komplexu kasáren, odkud Tunisané z horních pater střílí na jednotky na avenue Habiba-Bourguiby. Výsadkáři po chvíli zjišťují, že bez těžkých zbraní, čelně dobýt kasárna nepůjde, protože u hlavní brány Lambertových kasáren je umístěno německé druhoválečné protiletadlové „čtyřče“.

Obrázek
Lambertovi kasárna

Pokusu obejít tyto kasárna z boku se chopí 3. četa praporčíka Ragouillauxe, která se vydává do prostoru dělostřeleckých kasáren, kde překvapuje dva tuniské praporčíky, kteří střežili uložená děla. Po kontrole budov se vydávají směrem k Lambertovým kasárnám. Po cestě se k nim přidala první četa podporučíka Bertoliniho. Jak se přiblížili na dohled hlavní brány, tak je zpozorovala obsluha"flaku". K překvapení Francouzů místo střelby se Tunisané sbalili a zmizeli. Výsadkáři ihned využili šance a pronikli do kasáren, kde za pomoci granátů se slzným plynem, rychle zlomili tuniský odpor. Po zajištění hlavní brány se jednotky pustily do prohledávání jednotlivých budov, místnost po místnosti.

V tu samou dobu byly zbylé dvě čety 2-3 pod palbou na avenue Bourguiba a ani velitel roty, ani velitelé čet nebyli schopni si určit přesnou pozici. Pomohli tomu až vystřelené světlice, po kterých se čety vydaly směrem na Lambertovi kasárna.
Další na řadě byly sousední kasárna Farré. Jejich brána byla zavřená a dobře střežená. Poručík Cann si lámal hlavu jak se dovnitř dostat, když v tom se mu do rádia ozval praporčík Ragouillaux: „Veliteli, jedno z mých družstev dokázalo překonat plot a dostalo se nepozorovaně zezadu do kasáren.“

Obrázek
kasárna Farre

Po něm následoval zbytek 3. čety a 1. četa. Ač to zabralo čas, tak naštěstí Tunisané vůbec nezareagovali a Francouzům se podařilo přes zeď dostat i 75mm bezzákluzový kanón. 1. četa s jeho pomocí zlikvidovala dva kulomety i s obsluhou, které postřelovaly nástupiště. Tento tah způsobil paniku a šok v řadách Tunisanů. Většina z nich se vzdala hned a zbytek se rozutekl po budovách. Zbytek roty zajistil hlavní bránu, aby zamezil jak úniku vojáků, tak přísunu možných posil.

Nad městem už od rána také létaly vrtulníky a pomocí reproduktorů přemlouvaly tuniské vojáky: „Nestřílejte! Vyvěste bílé prapory! Nic se vám nestane! Bude s vámi zacházeno jako s bojovníky!“

Ve stejný čas se u „evropského“ hřbitova rozmístila 5-3 „Harka“, která je zvláštní tím, že je složená z muslimských dobrovolníků. Před odletem musel velitel roty kapitán de Cugnac vybrat pouze muslimy s francouzským občanstvím, takže mu zbyly nějaké dvě čety a družstvo 60 mm minometů. V rámci jejího přesunu na stanovenou pozici byla napadena zamaskovanými tuniskými vojáky, kteří na první dobrou trefili rotmistra Violeta, který se snažil schovat, ale byl zasažen druhou dávkou a zemřel na místě. Francouzům se podařilo zneškodnit obsluhu kulometu a obsadit pozici. V průběhu doplňování zásob a vyčkávání na další rozkazy, se museli krýt před střelbou osamělých střelců jak z budov kasáren na Jih od nich, tak z budovy nazývané Le Bastion na sever od jejich pozice. Tato budova měla několik pater a všechna okna byla zavřená okenicemi.

Rotmistr Simon ležel skrytý za stromem a delší dobu pozoroval Le Bastion a pokoušel se najít, odkud se střílí. Najednou vykřikl: „Mám ho! Našel jsem střelce!“. Vzápětí se ozvaly tři rány a v pátém patře se zvedl prach z rozstřílené okenice. Od té chvíle už nikdo z Le Bastionu nevystřelil.

„Obdržel jsem rozkaz, postupovat směrem na kasárna Japy!“ oznámil trochu znechuceně velitel 5-3 svým vojákům. Od hřbitova ke kasárnám bylo třeba překonat nějakých 400 m k bráně do kasáren v ulici lemované z obou stran vysokými zdmi kasáren Farre a Japy. Ke splnění úkolu byla jeho „polo-rota“ posílena o rotu zbraní 3. RPIMa kapitána Teillona a 1-3 kapitána Heularda, které byly vystřídány legionáři.

Předtím než se vydaly tyto jednotky směrem ke kasárnám, pozorovaly zpoza rohu ulici, ve které se pohybovali ozbrojenci z jedněch kasáren do druhých a výsadkáři nebyli schopni rozeznat, zda se jedná o vlastní nebo cizí vojáky. „Kdyby měli maskáče, tak si budu jistý, že to jsou naši kluci, ale takhle.“ postěžoval si rotmistr Gueguin.

Obrázek
kasárna Japy

Je rozhodnuto vyrazit směrem k hlavní bráně. Jako první jde trojice vojáků, kteří jsou po padesáti metrech zastaveni palbou střelce z horního patra kasáren Farre a jsou nuceni se rychle stáhnout do výklenku se zelenými dveřmi. Ve chvíli, kdy střelec musel přebít, se trojice odhodlala vyrazit dveře, aby unikli z tohoto nebezpečného prostoru. Jaké bylo jejich překvapení si těžko lze představit, když dveře povolily a oni vtrhli do malého prostranství, stáli najednou tváří v tvář tuniským vojákům. Ti na ně taky zírali zpoza pytlů s pískem jak vyjevení!! Rozhodla zkušenost výsadkářů, kteří uměli jednat instinktivně a ihned začali střílet. Podařilo se jim zlikvidovat obsluhu kulometu dřív, než mohla začít střílet. Ostatní co nebyli zranění, se začali vzdávat. Četař Ruez je eskortoval po jednom k místu velení a využíval je jako živé štíty před střelcem z kasáren Farre.

Výsadkářům se podařilo vyrazit další dveře vedoucí do ošetřovny, která byla prázdná. Další, kdo měl proniknout do kasáren Japy, byla rota zbraní kapitána Teillona, který v nich sloužil v roce 1942, a úkol přijal s radostí. Rota musela, za cenu jednoho zraněného, rychle překonat prostor postřelovaný osamělým střelcem a zmizela na ošetřovně. Poté se rozdělila na dvě části a začala se systematickou kontrolou jednotlivých budov, kde zlikvidovala všechna ohniska odporu.

Po ní pronikla do objektu četa z 5-3, která dostala za úkol prověřit administrativní část kasáren a spojovací uzel. K jejich velkému překvapení se jim vzdalo třicet tuniských vojáků se slovy „my jsme bývalí příslušníci francouzské armády“.

Při postupu městem se Francouzům v oknech zjevovali francouzští obyvatelé, a buď jim drželi palce, nebo jim ukázali, že se u nich nachází Tuniští vojáci anebo jim dávali zbraně zanechané Tunisany na místě. Boje se odehrávali dům od domu a postup byl opravdu těžký. Byli lehce oděni a neměli helmy, jenom čepičky, které pro výsadkáře zavedl generál Bigeard. Vojáci měli zakázáno v obydlených domech používat granáty, ale všude vítězila rychlost a odhodlání udolat jakýkoliv odpor. Vojáci v ulicích byli většinou zbrocení krví, což bylo viditelné hlavně na obličejích, kde byli nejzranitelnější. Na odvoz raněných byly vyčleněny vrtulníky, které přistávaly uprostřed avenue Bourguiba co možná nejblíže raněným. Ulice byly pokryty omítkou, listy ze stromů, nábojnicemi a zbytky kulometných pásů.
Obrázek

Nad hlavou pomalu postupujícím vojákům se proháněly Corsairy a poskytovaly jim psychologickou pomoc, a na druhou stranu zastrašovaly Tunisany.

Okolo 16.00 kdy vojáci likvidovali všechny odpory v kasárnách Japy, 3-3 byla v nelehké situaci u křižovatky ulic avenue Bourguiba a rue Pasteur, na které byl umístěn QR 17 pounder doprovázený dvěma kulometnými postaveními s MG 42.

3-3 tam dorazila již notně vyčerpaná, přibližně s 80 % vojáků. Velitel roty zpoza tanku rozhoduje, že je nutno zlikvidovat toto palebné postavení. Velitel tanku mu přitakal, ale odmítl použít kanón, protože QR 17 byl umístěn před obytným domem. A tak opět výsadkáři použili veškerou dostupnou palebnou sílu a donutili Tunisany se krýt za pytle s pískem a vzali postavení ztečí. Stálo je to další dva zraněné. Přeživší Tunisané se stáhli do budovy a poschovávali se v jednotlivých bytech. První četa 3-3 pronikla do domu, ve kterém jak rychle zjistila, bydleli hlavně Francouzi, kteří s radostí otevírali dveře a pomáhali zadržet Tuniské vojáky.

Nebyl čas na oddych, a 3-3 se musela posunovat dál směrem ke starému přístavu. Což se jí podařilo ve večerních hodinách, kdy s 25 % ztrát zaujala pozice kolem starého města Mediny a přístavu.

Západní strana kanálu

1-2 pomalu postupovala z dobyté cementárny na sever k továrně na uhlí. Na její podporu byly vyčleněny dva vyloďovací čluny, na každém z nich bylo devět námořníků s ocelovými helmami, které někteří z nich měli poprvé na hlavě. Když se jednotka přiblížila k továrně, dostala se pod nepřesnou palbu. Pozice byla lokalizována na jednom ze sil a kapitán Tartera si vyžádal krycí palbu ze člunů. 20mm kanony se rozehřměly a parašutisti rychle vyrazili k vyhlédnutým úkrytům. Po likvidaci tohoto místa odporu se Francouzům podařilo zabavit tuniské čluny – Dustur, Chevreuil a Istiqlal uvázané u mola admirála Pontyho i s posádkami.

Rota dále postupovala do prostoru mezi avenue Bourguiba a nábřežími. Postup byl stále složitější, neboť se do této části stahovali všichni Tunisané ustupující před francouzskými jednotkami. Při bojích dům od domu se jim podařilo zlikvidovat 30mm kanon poblíž ulice Couvreux jehož obsluha se vzdala. Francouzi jsou vystaveni střelbě ze všech možných pozic a musejí být neustále ve střehu a schopni rychle reagovat na napadení.

Po usilovném postupu se 1-2 dostala na avenue de Paris, kde jim francouzští občané prozradili velitelství Národní gardy. Rota obsazuje kasárna bez jediného výstřelu, neboť je gardisté opustili a vmísili se mezi civilní obyvatelstvo. Vojákům se podařilo osvobodit tři vězně a našli několik desítek pušek a čtyři samopaly.

„Když jsme se přiblížili ke škole na ulici de Greece, dostali jsme se pod palbu z prvního patra. Ihned jsme vyrazili do budovy hlavním vchodem. Po chvíli úplného ticha, kdy byl slyšet jenom náš zrychlený dech, jsme uslyšeli cvaknutí pojistky z granátu, který se vzápětí objevil na schodech vedoucích z prvního patra. Ihned jsem velel „Všichni ven! Rychle!“ vzpomínal poručík Goré, jehož četa kryta palbou z halftraku, musela dobýt školu zezadu pomocí žebříku a pak šlo vše ráz na ráz.

V tu samou dobu operovali výsadkové čluny směrem k ústí kanálu a svými palubními zbraněmi likvidovali veškeré pozice, které buď ostřelovaly je samotné, nebo parašutisty postupující po souši. Jejich dalším úkolem bylo odhalit natažené lano přes vjezd do přístavu. Na západní straně nic nebylo vidět, až při otáčení a návratu na východ ucítili námořníci vibrace na trupu a vzápětí zpozorovali jeřáb schovaný mezi domy, jak pomalu natahuje lano. Byl tak dobře postavený, že na něj kvůli možným vedlejším škodám a obětem nemohli střílet a sami se dostali pod palbu.

Východní strana kanálu

Po poledni se uskupení Patrimoine Gris s podporou zbylých člunů EDIC pomalu probíjí malým poloostrovem na východní straně vedoucí ke kanálu. Přistání a výsadek na poloostrově proběhly bez větších problémů a podle zpravodajských informací v tomto prostoru nemělo být mnoho nepřátel. Farma DOMANGE byla rozbombardovaná a v jejích troskách nikdo nebyl. Až při dalším postupu, okolo 14.30 se na křižovatce na cestě ze Zarzouny do Menzel-Abderrahmane a k farmě DOMANGE dostávají výsadkáři pod palbu 30mm kanonu a několika kulometů ukrytých v olivovém háji. Dva pokusy o obejití ze strany se nepodařily, a tak Gazal povolává tankovou četu z Menzel-Djemilu, aby mu poskytla palebnou sílu.

Tanky dorazí na místo až v 16.00 a projedou křižovatkou, aniž by něco zpozorovaly! Až po rádiovém spojení a upřesnění pozice kanonu začnou tankisté manévrovat, jeden je poškozen palbou. Přivolané letecké posily nejsou schopny najít a rozlišit nepřátelské postavení a tak pouze prolétávají nad oblastí a nutí Tunisany se krýt. Tyto chvilky pomohly výsadkářům převzít iniciativu a podařilo se jim dobýt křižovatku v 17.00. Od té doby už toto uskupení nenarazilo na žádný větší odpor a zrychleným přesunem se ve večerních hodinách dostává na pobřeží a zajišťuje východní stranu průplavu s přívozem a získává kontrolu nad jeřábem.

Veškeré operace toho dne skončily v pozdních nočních hodinách. Francouzi obsadili důležitá místa ve městě, z kterých byli schopni kontrolovat jakýkoliv pohyb do staré části Mediny. Na východní straně zůstalo několik stovek tuniských vojáků bez munice a jakýchkoliv úkolů. V průběhu noci se destourijenci - přívrženci prezidenta Bourguiby snažili zbavit modrých pracovních obleků, aby splynuli s davem prchajících civilistů z města a z obav před možnými represáliemi Francouzů.

Uskupení Amarante a příjezd posil

Odpoledne navrhuje pplk. Le Borgne plukovníkovi Lalandovi vytvořit úkolové uskupení ze zbytku jednotek 2. RPIMa a vyslat je ke křižovatce Dar El Koudiat (poblíž druhoválečného letiště v Bizerte), tak aby měli Francouzi dostatek sil připravených zasáhnout ve staré Medině v případě neúspěchu operace.
Plukovník dává tomuto nápadu zelenou a tak 2-2, 3-2, rota zbraní 2. RPIMa a četa obrněných vozidel vytvářejí úkolové uskupení „Amarante“. Velení dostal za úkol kapitán Boisboissel a jeho úkoly byly:
1. v první fázi zajistit severní (levé) křídlo sestavy
2. ve druhé fázi s podporou Commanda Guillaume dobýt tuniskou základnu v Koudiatu a Fort d´Espagne.

15.00 přilétá do Bizerte rota vojenské policie se svými halftraky.

Dvě obrněné roty 8. jízdního pluku jsou připraveny k vylodění u mysu Bizerte na transportních lodích LST Cheliff (bývalý US 874) a Laita (US 177) a Bâtiment de débarquement de chars (BDC) Dives a Blavet.

17.00 uskupení Amarante, opouští základnu směrem na Nador a poblíž kóty 100 se k němu připojuje rota zbraní. Po několika minutách je celá kolona napadena palbou ze západu. Obrněná vozidla se snaží zlikvidovat nepřátelskou pozici, ale Tunisané jsou dobře zakopáni a stále setrvávají na pozicích. Až přivolané Corsairy pomáhají zlomit odpor. V 18.00 uskupení pokračuje směrem k určenému cíli, ale po 10 minutách je opět přepadeno dobře ukrytými Tunisany. Na rozdíl od prvního přepadení toto rozhodne 3-2, která pod velením kapitána Subregise útočí na nepřátelské pozice. Po boji muže proti muži je zajato 30 Tunisanů a zbytek je zabit.

Obrázek
kapitán Subregis

Na křižovatce u kamenných lomů je uskupení posíleno o Commando Guillaume a pokračuje v přesunu. Po několika málo minutách je ale opět napadeno palbou a do 20.00 se mu nepodaří odpor zlomit. Poté Tunisané opouštějí pozice a Francouzi se rozmisťují v prostoru, kde přečkají noc, schováni částečně v opuštěných domech a částečně pod stromy v okolí.

Medina

V tu samou dobu 3-3 dosahuje jižního okraje starého města Mediny. Za ní postupuje 4-3, která likviduje všechny pozice zanechané 3-3 v týlu. Na noc se obě roty rozmisťují v okolí ubytovny francouzského letectva naproti starému přístavu. Všichni ubytovaní jsou radostí bez sebe, že opět vidí francouzské vojáky.

Úkol dne byl splněn a jednotky mohou strávit další noc v Bizerte na svých pozicích. K získání úplné kontroly nad starým městem bude ještě zapotřebí zlikvidovat všechna palebná postavení v evropském městě a na přístupech k Medině, obsadit španělskou pevnost na severu, dobýt kasárna Philibert a Maurand a uzavřít tak staré město Medinu.

21.19 obdržel admirál Amman telegram z Paříže:
„Francouzská operace má jednoznačný úkol a to vytvořit podmínky pro opětovné použití základny v Bizerte; co se týká samotného města Bizerte, cílem vojenských operací musí být pouze místa, odkud lze vést palbu na průplav a leteckou základnu; jakmile bude těchto podmínek dosaženo, kromě tuniského útoku, veškeré vojenské operace skončí."

Na místě velení si plukovník Lalande poznamená do bojového deníku: „Tento den nám přálo štěstí. Rychlý příjezd 3. REI, nám umožnil použít bojové roty 2. a 3. RPIMa ve městě, což bylo rozhodující k prolomení obrany a dosažení moře. Na jihu, uskupení kapitána Gazala po počátečních problémech, se následně rychle dostalo k ústí průplavu a zajistilo jižní stranu; spojení i přes množství nasazených jednotek a městské prostředí fungovalo skvěle. Tak jak byla pevná první linie tuniské obrany, v hloubce už panoval chaos a nekoordinovanost, což nám umožnilo splnit úkoly dnešního dne, kdy jsme ztratili 6 vojáků, a 43 bylo zraněno.“

Odstranění lan z průplavu je ponecháno na 22. července.

22. července 1961

05.30 čtyři roty 3. REI se přesouvají na jižní stranu průplavu a ve spolupráci se 4-2 a četami 8. RIA likvidují místa odporu u Zarzouny.

Nad ránem se uskupení Amarante, vydává k prvnímu cíli a tím je základna Koudiat. Po necelé hodině je na dohled základny. Po průzkumu prostoru bylo rozhodnuto překvapit obránce z týla. Četa poručíka Laurenta, která je pověřena tímto úkolem se dává do pohybu a těsně u základny je zastavena zátarasem z ostnatého drátu. Po přisunutí nůžek na ostnatý drát je už četa pod palbou, ale posádka základny je viditelně zaskočena útokem zezadu a rozhodnost výsadkářů opět přináší své ovoce a základna je dobyta během malé chvilky, beze ztrát.

Po shromáždění zajatců a zabavení velkého množství materiálu pokračuje uskupení na starou Španělskou pevnost, která je oproti okolnímu terénu umístěna na vyvýšeném místě, což umožňuje obráncům dobře postřelovat okolí z hradeb.

Vyslaní průzkumníci jsou ostřelováni skupinou mladých destourijenců ze střechy věznice, která je napravo od přístupové cesty. Poručík Jacquemin si svolává velitele čet, aby si upřesnili další postup. Jsou vyžádány dva tanky na pomoc. Po hodině a půl čekání na tanky, poručík Gibier zhodnotí situaci: „Musíme udělat dvě věci. Destourijence na střeše vězení můžeme umlčet palbou našich kulometů. Abychom se vyhnuli palbě z pevnosti, musíme se k ní přiblížit od Mediny podél zdi v mrtvém úhlu a pak zaútočit se vší rozhodností a štěstím a obsadit pevnost.“

Je odsouhlaseno a úderné komando pod velením poručíka Gibiera se vydává ve skrytu za obrněným vozidlem směrem ke zdi. Zbytek uskupení vede krycí palbu jak na vězení, tak na pevnost. Vše probíhá velice rychle a Francouzi jsou během chvilky u zdi. Obrněný automobil proráží hlavní bránu a výsadkáři vbíhají do pevnosti a likvidují všechny odpory. Mezitím obrněná auta zaujímají postavení na cestě směrem k Medině, aby zabránily jakémukoliv útoku z města. Většina vojáků v pevnosti se vzdává a část utíká do Mediny. K uskupení se přidává samohybná houfnice M8 a pomáhá umlčet kulometná postavení detekovaná podél cesty k pevnosti. Odpoledne je v rukách Francouzů několik desítek zajatců a celá pevnost. Vězení přišlo na řadu po pevnosti. Bylo zajato několik tuniských vojáků. Vězni byli ponecháni v celách pod dozorem bachařů, kterým byly ponechány i zbraně.

Rota podpory a commando Guillaume společně s tankovou četou a četou zbraní 8. RIA dobývají postupně kasárna Philibert, kde ponechávají část vojáků a rychle pokračují ke kasárnám Maurand na jihu. Po jejich obsazení se obě posilové čety odpoutávají a pokračují plnit úkoly do oblasti Kebir. Výsadkáři zůstávají sami a pokračují v pouličních bojích západně od Mediny. Třetí rota kapitána Subregise byla ponechána v záloze poblíž pevnosti.

Mezitím se v ranních hodinách podařilo družstvu mariňáků odstranit lana z průplavu. Po dvou hodinách připlouvá první část výsadkových lodí s dvěma rotami 8. jízdního pluku a jejich průzkumnými obrněnými vozidly (EBR). Po jejich vylodění v zátoce Ponty, se tyto průzkumné jednotky na základě rozkazu plukovníka Lalanda ihned rozmísťují na příjezdových komunikacích na západ od města, aby zabránily možnému proniknutí bojovníků FLN z Alžírska, které podle zpravodajských informací v tuto chvíli hrozilo nejvíce.

Jižně od Mediny, 3-3 v prostoru ubytovny dostala za úkol pouze sledovat starý přístav a odpovídat na jakékoliv nastřelení, kterých bylo nespočet z dobře opevněného domu západně od ubytovny. Další roty pluku pokračovaly v bojích o evropskou část města a sváděly boje o každý obsazený dům a likvidovaly jedno kulometné hnízdo za druhým. Nejtěžší situace byla u 5-3, která byla napadena těžkou kulometnou palbou, která smrtelně zranila velitele družstva rotmistra Boudona. Velitel čety podporučík Dupic se se svým zástupcem vrhají k Boudonovi, za cenu prostřeleného břicha a zraněné páteře. Až palebná podpora fifty kalů, z tanku a halftraku, pomáhá výsadkářům odtáhnout zraněné do skrytu a pak likviduje celé tuniské postavení.

Část jednotek 3. REI je vyslána směrem na Menzel-Bourgiuba s cílem obsadit most u osady Tindja a zajistit tak jižní křídlo sestavy.

4-3 svádí tuhé boje v části avenue Bourguiba. Nejvíce se do bojů zavázala u domu s železnými roletami. V něm se skryla skupina Tunisanů s kulomety, kteří stříleli ze škvíry mezi roletou a podlahou. Až okolo 10hodiny a povolání tanku Chaffee, který musel rozstřelit železnou roletu, se Francouzům podařilo proniknout do domu. Tunisané se skryli v jeho přízemí a ani opětovné pokusy o jejich vypuzení pomocí granátů nepomohly. O jeho dobytí budou s pěti Tunisany bojovat, až do večerních hodin kdy se poslední tři přeživší vzdají. Francouzi ztratí jednoho vojáka a 17 bude zraněno.

1-3 pokračovala v likvidaci jednotlivých míst odporu směrem na východ k ulici Hassen Nouri.

Další velký boj svedla jednotka z roty logistiky 2. RPIMa, když si spletla cestu ke španělské pevnosti (vzali to přes město) a dostala se do léčky. Až vyslaná četa obrněných automobilů a 4. četa 2-2 je vysvobozuje z těžkých bojů muže proti muži.

13.00 se Paříž dotazuje, kdy admirál plánuje ukončit boje.

14.20 admirál Amman odpovídá: „Ukončení bojů ve městě Bizerte nezávisí na našich jednotkách, které obsadily všechny důležité pozice k zajištění průplavu, ale na Tunisanech, jejichž jednotky neustále napadají ze zálohy ty naše“.

14.28 je admirálu Ammanovi oznámeno, že další posilové jednotky nebudou do Bizerte vyslány, protože hrozba přesunutí bojovníků FLN se nepotvrdila.

15.50 je admirálu Ammanovi nařízeno aby ukončil všechny bojové operace. Od této doby již francouzská vojska nesmí provádět žádné ofenzivní operace. Odpovídat silou smějí pouze v případě napadení.

16.00 připlouvají další výsadkové lodě se zbytkem bojových rot 8. jízdního pluku, které posilují 3. REI.

18.00 Paříž oficiálně oznamuje admirálu Ammanovi: „Vaše zásahy do denního života obyvatel Bizerte a ostatních obsazených pozic se musí omezit pouze na ty, které považujete za důležité k zajištění bezpečnosti našich sil. V důsledku toho, je třeba se vyhnout jakékoliv snaze o vměšování do místní samosprávy.“
Bojůvky pokračují i přes všechny tyto zprávy.

19.20 admirál Amman oznamuje do Paříže: „..možnost uzavřít příměří a zajistit klid zbraní je na místě. Zbylé odpory mohou být již potlačeny policejními silami.“
Podle všech informací se tuniské jednotky a destourijenci neorganizovaně rozutekli po okolí. Pouze v Medině zůstalo silné a odhodlané uskupení, ale Francouzi již neměli důvod do ní vstupovat.

20.00 se francouzské vládě podařilo dohodnout konec bojů. Admirál Amman je pověřen dojednat detaily s tuniskou stranou.

23.35 po třech a půl hodinách těžkého vyjednávání po telefonu, se admirálu Ammanovi a zastupujícímu guvernérovi Hédi Mokaddemu podařilo dosáhnout shody a konec bojů byl nastaven na 23. července 1961 v 08.00.

ze vzpomínek Ahmeda Mennai, přívrženec prezidenta Bourguiby:

Úterý, 18. července, hnán touhou bojovat za moji vlast jsem se šel zapsat jako dobrovolník v Sousse. Rodiče nechtěli, ale přesvědčil jsem je. Také jsem musel přesvědčit politického zástupce, že jsem schopen udržet zbraň. Pak jsem strávil celou noc s ostatními dobrovolníky v domu mládeže. Bylo nás dvě stě a můžu vám říct, že jsme nikdo nemohli ani zamhouřit oko.

Středa, 19. července, 6 hodin: Odcházíme, ohromen davem nadšenců, kteří nás přišli pozdravit a já pocítil novou věc „obětování“. Tento den jsem pochopil význam slov solidarité, fraternité a patriotisme. Triumfálně vstupujeme do Tunisu, před námi jede armádní Jeep a mé ohromení trvá. Malé zastavení v Bab Souika,
a potom už jdeme do Bizerte.
11 hodin: Končíme se zpěvem. Nadšení pomalu ustupuje a přichází bojovné ticho. Jsme 15km před Bizerte. Přílet pěti francouzských letadel nás donutil skočit do příkopu (v tu dobu už jsme měli povoleno střílet na jakékoliv letadlo). Důstojník, který nás doprovází, nám velí: „Zalehnout!“ Každý se schovává pod stromy. Letadla odlétají, aniž by na nás vystřelily.
V Menzel-Djemil, trávíme noc ve škole, kterou pro nás připravili. Francouzští vojáci nám brání opustit prostor školy, ale s příchodem noci jsem se proplížil s třemi dalšími dobrovolníky a dostali jsme se do prostoru pod kontrolou Francouzů, kde byli naši průzkumníci obklíčeni z jedné strany mořem a z druhé nepřítelem.
22 hodin:Armádní rozkaz nám přidělil ostrahu pobřeží. Každý jsme dostali zbraň, revolver, pušku nebo kulomet a měli jsme střežit moře a část přilehlého lesa. Určujeme pěší hlídky. Ta moje se skládá z pěti lidí – čtyři jsou na cestě a jeden je u lesa.
24 hodin: zpozorovali jsme signály tří člunů, které se odpoutaly od letadlové lodi, která kotví na volném moři. Střílíme tři rány. Čluny se otáčejí, asi myslely, že narazily na tuniský prapor. Vyžadujeme posily.

Čtvrtek, 20. července, 6 hodin: Náš prapor vlaje nad stany. Nad námi přelétají průzkumná letadla. Po čtvrthodině přilétá šest letounů B-26, a shazují na nás bomby a střílejí zkulometů.
Všech 76 dobrovolců zmizelo pod stromy. Po náletu jsme napočítali 24 zraněných. Ti nejvíce zranění jsou odvezeni do nemocnice. Jeden z nich umírá několik dní poté. Ostatní jsou ošetřeni na místě. Právě tady u nás došlo k obrovskému zklamání z Francouzů, kteří byli našimi šampióny příkladu svobody a bratrství. Zjišťujeme, že to všechno jsou jenom slova a praxe je úplně někde jinde. V tu samou dobu francouzská letadla nalétají na kasárna v těsné blízkosti školy, jeden mrtvý. Poté co jsme jim pomohli, odcházíme do Menzel-Jemil, pořád otravováni palbou letadel a z kulometu umístěného na kopci. Chvíli odpočíváme ve škole. Asi po hodině jsou tu opět letadla a shazují na nás svůj náklad bomb. Vojáci na střeše školy po nich pálí a jeden letoun je zasažen. Mezitím jsme dostali rozkaz opustit toto místo. Ztratili jsme dva vojáky, tři důstojníky a tři náklaďáky.
14 hodin: dva francouzské tanky pronikají do Menzel-Jemil, do kempu tuniské armády a odvážejí tuniský Jeep, bez toho aniž bychom jim vtom mohli nějak zabránit, již nemáme munici……….
16 hodin: tři letouny bombardují po dobu 15 minut postavení národní gardy, naštěstí způsobily jenom hmotné škody, zničily dva prázdné náklaďáky a jeden s municí. Dozvídáme se, že boje probíhají v ulicích Bizerte. Požaduji okamžité nasazení do města.

Pátek 21. července, 05.30 hodin:zůstal jsem v civilu v domnění, že Francouzi na neozbrojené civilisty nestřílí. Rychle mě vyvedli z omylu. Vrtulníky, které kontrolují cestu, neustále shazují granáty na ustupující vojska.
8 hodin: dostal jsem se do Bizerte, přes kopce a les. Vstupuji do „evropského“ města s německým novinářem. Boje jsou tvrdé. Jsme donuceni se rozdělit, skrývám se. Vidím padnout policistu, odtahuji ho do svého úkrytu a snažím se přivolat sanitku, která ho odváží do nemocnice. Vzal jsem si jeho samopal
a konečně se mohu aktivně zapojit do bojů. Přidružuji se ke skupině složené z vojáků a stoupenců Neo-Destour. Na chvíli se nám podařilo za pomoci lehkých zbraní zastavit tanky. Potom ustupujeme do Mediny, zanechávajíc na místě lépe vyzbrojené vojáky.
16 hodin: Začíná bombardování pozic tuniské armády a kasáren vMangalle. Po třech hodinách mrtvoly pokrývají zem, zůstáváme ve skrytu celou noc.

Sobota 22. července, brzo nad ránem začíná nový francouzský útok. Bylo nás třicet, pak už jenom deset, ale neustupujeme. Letadla shazují letáky s dopisem od Admirála Ammana ve kterém nás oceňuje jako statečné muže, a žádá nás, abychom se vzdali a nepřekazili přátelství s Francií…ale my máme před očima mrtvoly žen, dětí a starců. Odpovídáme ještě odhodlanějším útokem. Marně. Opět se stahujeme do Mediny. Jsme bez munice, ale morálka je vysoká. Pomáháme s obranou arabského města, procházíme ulicemi a pomáháme oddělit mrtvé od zraněných, které odesíláme do nemocnice. Do města se pokusily infiltrovat čtyři francouzské skupiny, všechny jsou zadrženy. Pak nám dochází voda.
24 hodin: Je nám předán rozkaz k zastavení palby. Žijeme, ale nebyli jsme poraženi.“


Shrnutí

Tyto čtyři dny bojů stály Francii život 25 vojáků a několik stovek raněných. Na tuniské straně ztráty dosáhly 700 mrtvých a několik tisíc zraněných.

Neskutečný zápach se šíří městem. Nejhorší situace je u městské tržnice, kde se nedá ani dýchat. Většina domů má rozstřílenou fasádu a okna. Po ukončení bojů jsou mrtvoly ve spěchu zakopávány do společných hrobů. Hasiči distribuují pitnou vodu.

Z výslechu zajatců a ukořistěných dokumentů vyplynulo, že výsadek provedený 19. července vyvolal paniku mezi Tuniskými vojáky a ti zahájili palbu. Kdyby se tak nestalo, byl tuniský útok naplánován na 21. července 03.00, kdy mělo být veškeré dělostřelectvo na místě…

Plukovník Lalande vydává nařízení, ve kterém zdůrazní "...od této chvíle se jedná o obranu prostoru před všemi ohroženími, a to jak zevnitř, tak zvenku, zajištění klidu, volnost pohybu po komunikacích, ochranu vojenských základen, a hlavně, být stále připraven bojovat, pokud si to situace vyžádá."
dále ve svém rozkaze rozdělil oblast na čtyři sektory a to následovně:
sektor Východ (Menzel-Djemil) – zodpovědný 2. RPIMA s majorem Mollem, bez dvou rot, posílený 1. bojovou skupinou z 8. RIA;
sektor Sever (Bizerte) – zodpovědný 3. RPIMa s podplukovníkem Le Borgne, posílený 2. bojovou skupinou 8. RIA;
sektor Západ – letiště Sidi-Ahmed s plukovníkem Langlais, posílený 3. REI a skupinou EBR z 8. jízdního pluku;
sektor Jih – suchý dok Sidi-Abdallah s majorem Bonnetem, který je podřízeným velitele Sidi-Abdallah a je zodpovědný za pozemní operace, k dispozici má 12. rotu 8. RIA, rotu podporu 2. RPIMa a 2-2.

30. července proběhl vojenský pohřeb všech francouzských vojáků. Jejich pozůstatky byly odvezeny na křižníku De Grasse.

Ten samý den jsou uneseni tři civilisté a poté tři vojáci 3. RPIMa v Medině. Na to konto admirál Amman nechává uzavřít Medinu a jsou zřízeny pouze čtyři vstupy do této části, kde jsou všechny osoby a vozidla kontrolovány.

6. srpna jsou vyměněni tři francouzští vojáci za 12 tuniských vojáků. Civilisté jsou ale stále zadržováni a tak uzavření Mediny trvá. Bude trvat až do konce „okupace“ města.

8. srpna 14. F střídá letky 12. F a 17. F, které jsou v pohotovosti od začátku konfliktu.

V průběhu rozmístění v Bizerte dezertovalo více než 80 vojáků (většinou muslimů) – z toho 70 z 3. REI a zbytek z 3. RPIMa, hlavně z 5-3.

13. srpna je napadena patrola 3. REI tuniskými dobrovolníky. Až posily jí pomohly se vysvobodit za cenu dvou mrtvých legionářů.

11. října opustil město 2. RPIMa.

Po ukončení bojů se většina francouzských rodin odstěhovala do Francie, stejně jako ty z Alžírska.

Židovští obyvatelé se v září 1961 za pomoci Mossadu odstěhovali do Izraele, kvůli obavám z pomsty ze strany Tunisanů, kteří je označili za francouzské kolaboranty. Pouze jedna desetičlenná rodina zůstala.
https://israelmagazine.co.il/le-mossad- ... e-bizerte/

Francouzská vojska byla obviněna Tuniskou stranou ze zločinů proti lidskosti. Byla pozvána komise Červeného říže aby vše řádně vyšetřila.

https://www.icj.org/wp-content/uploads/ ... 61-eng.pdf

Základna Sidi-Abdallah byla francouzskými vojsky opuštěna 1. července 1962. Zbytek základny až v říjnu 1963.

Zdroje:
internet, kniha La Bataille de Bizerte, Patrick-Charles Renaud
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
kik
četař
četař
Příspěvky: 72
Registrován: 24/1/2008, 14:38

Re: Bizerte 1961 - 2. část

Příspěvek od kik »

Klasický scénař - Arabové to vyprovokovali a pak se stilizovali do role ublížených. Jen se obávám, že být to dnes byl by scénář naprosto jiný protože by armáda dostala rozkaz nebránit se.... Naštěstí Charles De Gaulle (jak se to sakra píše) měl koule....
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Re: Bizerte 1961 - 2. část

Příspěvek od Mantra »

Přesně tak, i Bourguiba to udělal stejně. V té době ještě byly Frantíci ve válce v Alžírsku, takže to pro ně byla taková malá epizodka, ale na druhou stranu něco nového - boj ve městě - kombinace pozemních jednotek - pěchota, dělostřelectvo s letectvem a v některých částech i s námořnictvem, což v Alžírsku moc neměli, spíš vůbec.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11489
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Bizerte 1961 - 2. část

Příspěvek od Dzin »

Ono to zase tak jednoduše jako kik hodnotit nelze, situace v severní Africe byla tehdy docela složitá, což ostatně Mantra má v krátkém shrnutí na začátku první části. Jak je napsáno, je to opravdu klasický byť poslední koloniální konflikt, kde sice trochu víc straním Francouzům, ale uvědomuji si, že to nelze chápat jen optikou, že jsou to "ctnostní rytíři na bílých koních bránící ideály humanistické západní civilizace" a roubovat to na pozdější či současné dění. To je spíše ahistorický přístup neberouc v potaz další souvislosti.

Článek je ale vynikající a nechci, aby se tento můj příspěvek chápal, jako jeho kritika.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Odpovědět

Zpět na „Státy NATO mimo USA“