Taktika československého stíhacího letectva k roku 1930

Moderátor: Hans S.

lkala
praporčík
praporčík
Příspěvky: 306
Registrován: 26/8/2008, 12:52
Bydliště: Brno

Taktika československého stíhacího letectva k roku 1930

Příspěvek od lkala »

Taktika československého stíhacího letectva k roku 1930
Dnešní článek bude na moje příspěvky celkem neobvyklý. Na zdejším fóru se, řekl bych na slušné úrovni, probírá naše předválečné letectvo. Z různých stran se srovnávají letadla, zejména stíhací, posuzuje se jejich nasazení, taktika boje apod. Také se hodnotí jejich vlastnosti, způsoby využití a další vlastnosti. Postupně jsem všechny příspěvky (alespoň doufám, že všechny) pročetl a rozhodl jsem se napsat tento článek. V něm se snažím vyjádřit svůj názor na tyto témata.

Ve všech diskuzích mi chybí jedna věc. Letouny jsou probírány z technického hlediska, způsobu nasazení, možností využití a případného boje apod. Nikde jsem ovšem nenalezl zmínku o tom, jaký byl vlastně před válkou názor na nasazení našeho letectva. Právě toto je ovšem klíčová otázka, od které by se měly odvíjet všechny další úvahy. Ministerstvo národní obrany přece objednávalo stroje pro naše letectvo (vypisovalo výběrová řízení) v souladu s tím, jaký mělo názor o možnostech nasazení našeho letectva. Pokud nevíme jak měl být naše stroje nasazeny, těžko hodnotit jejich vlastnosti.

Proto jsem se rozhodl o této, dle mého názoru klíčové otázce, něco bližšího zjistit. Po jistém hledání se mi podařilo nalézt velmi zajímavou knihu s názvem Taktika letectva. Kniha byla vydána v roce 1930, autoři jsou pplk. K. Janoušek, mjr. K. Stránský a kpt. Gaďurek. Byla schváleno výnosem MNO č.j. 20008 přes./2 odděl. 1930. Dle úvodu se jedná o první publikaci o možnostech a taktice nasazení našeho letectva za první republiky.

Samotná kniha je poměrně obsáhlá. Proto se zaměřme pouze na stíhací letectvo a formou citací a komentářů si pokusme odpovědět na otázku, jak bylo vlastně hleděno na nasazení stíhacího letectva v naší předválečné armádě.

Rozdělení stíhací letectva
Dle názoru našich předválečných velitelů letectva, neexistovalo jedno stíhací letectvo. Stíhací letectvo bylo považováno za dvě oddělené kategorie:

1) Lehké stíhací letectvo
2) Těžké stíhací letectvo

a) Lehké stíhací letectvo
1) Lehké stíhací letectvo – všeobecný přehled


Hlavní úkoly lehlého stíhací letectva:

1) součinnost v OPL (obrana proti letectvu), kombinovaná s protiletadlovým dělostřelectvem
2) rušení nepřátelského leteckého průzkumu
3) zajišťování práce ostatních druhů vlastního letectva a upoutaných balónů

Vedlejší úkoly lehkého stíhacího letectva:

1) útok na nepřátelské upoutané balóny
2) bitevní nálety na pozemní cíle
3) ve velmi výjimečných případech průzkum


Nyní několik poznámek k nasazení lehkého stíhacího letectva:

Citace ze zdroje:

„Z výše uvedených hlavních úkolů lehkého stíhacího letectva je zřejmé, že jeho hlavní úkoly jsou v podstatě defenzivní – obrana a ochrana. Nemůže proto toto letectvo působiti všude a vždy, kde by to bylo právě žádoucí, v převaze ani počtem, ani palbou. Právě proto nemůže býti jeho způsob vzdušného boje defensivní, neboť by vyžadoval četných jednotek lehkého stíhacího letectva a silných skupin, jedním slovem, velkého počtu tohoto letectva.

Vzdušný boj lehkého stíhacího letectva musí býti vyhledáván a veden vždy nanejvýš ofenzivně. Povinnost stíhačů je napadati kdykoliv a kdekoliv každý nepřátelský letoun nebo roj. Tento ofenzivní způsob boje vyžaduje však co největší výkonnosti a schopnosti jednotlivce, a to jak stroje (letounu), tak i jeho posádky (pilota).“


Konec citace.

Citace ze zdroje:

„Lehké stíhací letectvo musí míti lehké, co nejrychlejší a velmi obratné letouny s velkým dostupem a největší možnou stoupavostí. Jinak by takový letoun nemohl dosáhnouti zakrátko žádoucí výšky, ani dostihnout nepřítele.“

Konec citace.

Citace ze zdroje:

„Největší nevýhodou lehkého stíhacího letounu je nemožnost vlastní obrany palbou dozadu.“

Konec citace.

Citace ze zdroje:

„Pro lehké stíhací letectvo se nejlépe hodí jednomístný letoun (se samým pilotem). Jeho dolet bude vždy značně omezen. Pilot tohoto letounu musí býti nejen dokonalým pilotem, ale – a to snad ještě více – i dokonalým střelcem.“

Konec citace.

Výše je několik zajímavých poznámek k obecnému pohledu na nasazení lehkého stíhacího letectva. Zkusme je okomentovat s přihlédnutím k tomu, co víme o nasazení letectva později.

Naši předváleční velitelé letectva evidentně pochopili, že některé způsoby nasazení dohodového stíhacího letectva za první světové války, byly chybné. Konkrétně ony hlídky nad frontou s relativně malým počtem strojů, které byly také později kritizovány jako plýtvání. Neuvažovalo se tedy o trvalém hlídkování několika (málo) letounů ve vzdušném prostoru, neboť na tento způsob boje by prostě nikdy nebyl dostatek stíhacích letounů. Naopak, samotný způsob boje stíhacího letectva musí být ofenzivní.

Mimo rychlosti a obratnosti byly u našich lehkých stíhacích letounů kladeny velké požadavky na stoupavost a dostup. Tyto čtyři požadavky byly považovány za nejdůležitější. Naopak dolet nebyl považován za důležitý, v podstatě se u lehkých stíhacích letedel vůbec neuvažovalo o nějakých doprovodech bombardérů na vzdálenější cíle. K tomuto se ještě vrátíme níže.

Názor o největší nevýhodě lehkého stíhacího letounu se později ukázal jako zcela mylný. Jak uvidíme dále, byl tzv. těžký stíhací letoun považován za mnohem výkonnější, než lehký. Lze tedy napsat, že dle názorů ze začátku 30-tých let by neměl při souboji jeden na jednoho Bf-109 (ale obecně ani jiný jednomístný stíhací letoun) proti Bf-110 velkou šanci na úspěch. Letouny jako Bf-110 byly považovány za mnohem výkonnější, než jednomístné stíhačky.

Některé názory jsou evidentně progresivní a později se beze zbytku vyplnily. Zde je patrný zejména později zcela správný názor o tom, že dobrý stíhací pilot musí být nejen kvalitním pilotem, ale stejně tak i kvalitním střelcem. Vynikající piloti bez přesné mušky se esy nikdy nestaly.



2) Vlastnosti letounů lehkého stíhací letectva



Citace:

„Vůdčí ideou dokonalosti lehkých stíhacích letounů musí býti požadavek, aby tento typ letounu předčil všechny ostatní druhy letectva těmito vlastnostmi:

1) Rychlostí (dnes přes 300 km/hod.), vždy aspoň o 50 – 70 km/hod. větší, než u ostatních druhů letectva,
2) Stoupavostí
3) Dostupem (7000 m a více)
4) Obratností.

Nezbytným předpokladem pro boj ve vzduchu a pro střelbu je široký výhled pilota, umožňující mu co nejdéle sledovati cíl a přímo mířiti.“


Konec citace.

Citace:

„Velký dolet lehkých stíhacích letounů není tak kategorickým požadavkem, jak tomu je u všech ostatních druhů letectva, poněvadž toho jejich úkol přímo nevyžadují.

Letecké základny lehkého stíhacího letectva mohou býti téměř vždy ve vyhovující vzdálenosti chráněného jím objektu nebo i onoho úseku fronty, kde má lehké stíhací letectvo pracovati. Daleké nálety, i kdyby to dolet dovoloval, nelze od jednomístného letounu požadovat. Pilot lehkého stíhacího letounu, který je zplna zaměstnán pozorováním do všech směrů prostoru kolem sebe, nemůže se dostatečně věnovati orientaci a mohl by snadno zblouditi“.


Konec citace.

Je tedy patrné, že prioritní vlastnosti našich předválečných lehkých stíhacích letounů byla rychlost, stoupavost, dostup a obratnost. Vše co možná nejlepší. Dolet nebyl považován za důležitý a dle posledního odstavce se ani neuvažovalo o delších letech. Tento předpoklad se později ukázal jako mylný – viz doprovodné stíhačky typu P-51 apod. Považovalo se dokonce za nemožné, aby jednomístné letouny podobné mise byly schopny plnit. Velmi správný je názor o dostatečném výhledu, je vidět, že tento aspekt byl považován za důležitý již dlouho před druhou světovou válkou.


3) Způsoby nasazení lehkého stíhacího letectva


Citace:

„Třebaže útok lehkého stíhacího letectva směřuje k boji jednotlivců, má býti prováděn neb zahájen rojem letounů, navzájem se zajišťujících proti nenadálým útokům nepřátelského letectva téhož druhu. Nejvýhodnější pro boj je roj tříčlenný, skýtající dostatek vzájemného zajištění a umožňující ještě dostatečnou pohyblivost a úzkou součinnost celého roje.“

Konec citace.

Citace:

„Silnější seskupení stíhacího letectva se utváří buď rojem pětičlenným, anebo ještě lépe, dvěma neb i více tříčlennými roji, sdruženými ve skupinu. Takovýchto skupin stíhačů se používá v obraně proti hlášeným náletům nepřátelských útočných skupin. To ovšem vyžaduje dokonalé organizace hlásné služby. Mimo to lze sdružených rojů s výhodou použíti k vytvoření místní a dočasné převahy ve vzduchu.“

Konec citace.

Citace:

„Proti jednotlivým několikamístným nepřátelským letounům můžeme očekávati bojovou převahu stíhačů jen tehdy, útočí-li roj alespoň dvoučlenný. I když jde jen o obranu proti nepřátelskému průzkumu, t.j. obrana proti jednotlivým průzkumným letounům, musí býti obrana prováděna rojem nejméně dvoučlenným. Úspěchy vynikajících jednotlivců, tak, jak jsme je poznali za války, zůstanou vždy výjimkou.“

Konec citace.

Obecně tedy k leteckému souboji stíhacích letounů bylo přistupováno, jako k souboji jednotlivců – tedy jeden na jednoho. Zahajovat se ovšem měl ve skupině, zde je zjevné poučení z první světové války. Za roj byly doporučovány tři letouny. Všechny tyto předpoklady se později ukázali jako mylné. Vlivem luftwaffe se přešlo na dvoučlenné roje a jednotlivý členové se ani v průběhu leteckého souboje neměli oddělovat. Diskuze na toto téma na tomto fóru již proběhla několikrát.

Poslední odstavec citace je zásadní pro pochopení celé koncepce lehkého stíhacího letectva. Dle názorů z 30-tých let totiž neměl jeden lehký stíhací letoun proti průzkumnému letounu velké vyhlídky na úspěch. Předpokládalo se, že při souboji jeden na jednoho pravděpodobně dojde k sestřelení stíhacího letounu. Proto musel být proti jednomu průzkumnému letounu nasazeny vždy dva lehké stíhací letouny (nebo i více), aby byla reálné šance na jeho sestřel. Ještě se k tomuto vrátíme níže.


4) Problémy lehkého stíhacího letectva


Citace:

„Co do výkonnosti letounů usiluje dnešek čím dále tím více jednak o zvyšování rychlosti letounů u všech druhů letectva – zejména zvědných a lehkých bombardovacích, jednak o stále dokonalejší výzbroj (palebnou převahu) těchto letounů a tím o soběstačnost obrany proti vzdušným útokům nepřátelského letectva.

Proto se stává lehké stíhací letectvo problémem stále obtížnějším. Letoun lehkého stíhacího letectva nemůže nikdy svou výzbrojí předčiti několikamístné letouny jiných druhů letectva. Nelze proto již předpokládati bojovou převahu jednoho lehkého stíhacího letounu nad jedním letounem několikamístným, ani kdyby tento stíhací letoun byl sebe obratnější.

Jeho jedinou předností je dnes již jen jeho větší rychlost, stoupavost a obratnost. To však absolutně nestačí k získání a udržení převahy pro vzdušný boj jednotlivců. Tyto nedostatky převahy lehkého stíhacího letectva musí býti nahrazeny větší početností letounů, a to pro každý vzdušný boj.“


Konec citace.

Citace:

„Nesnáze, s nimiž se lehké stíhací letectvo setkává při svých útocích proti skupinám nepřátelského letectva v těch případech, kdy mu nemůže pomáhati dělostřelectvo, nutí nás uvažovati o způsobu, kterým by si stíhací letectvo samo přec jen připravilo nepřátelskou skupinu bombardovacího letectva pro svůj útok.

To lze provést tím způsobem, že roje stíhačů letí zároveň s nepřátelskou bombardovací skupinou (asi o 600 až 1000 m výše nad ní) a shozenými pumami, které jsou na toto převýšení časovány, snaží se sevřenou skupinu rozptýliti tak, jak je úkolem dělostřelectva. Jakmile se to stíhačům podaří, provedou vlastní útok na nepřátelské rozptýlené letouny.“


Konec citace.

Co dodat? Všechny výše uvedené citace se později ukázali jako zcela mylné. Vliv Giulio Douhera a jeho teze o nasazení bombardovacích letounů se v 30-tých letech skutečně dostal všude, včetně našich vojenských příruček. Uvědomte si ovšem, že nějak podobně uvažovala většina vedení našeho (a nejen našeho) letectva - prostě svaz bombardérů byl v podstatě neporazitelný, lehké (tedy jednomístné) stíhačky proti němu neměli šanci. Toto je potřeba mít na zřeteli při jakémkoliv uvažování o našem předválečném letectvu. Později se všechny tyto názory samozřejmě ukázali jako chybné, ale v 30-tých letech se považovali za dogma.

b) Těžké stíhací letectvo
1) Těžké stíhací letectvo – všeobecný přehled

Citace:

„Jeho hlavním úkolem je bojovati s nepřátelských letectvem jakéhokoliv druhu a vyhledávati tento boj především proto, aby byla získána místní a dočasná převaha ve vzduchu.“
Konec citace.
Citace:
„Vedlejší úkoly těžkého stíhacího letectva jsou:
1) Přímá ochrana (doprovod) vlaženého bombardovacího letectva, zpravidla lehkého a jen výjimečně těžkého (koná-li bombardovací nálet ve dne)
2) Bitevní nálety – útok na živé cíle lehkými pumami a palbou kulometů
3) přímá ochrana letectva pozorovacího, prováděná jen výjimečně a při zvláště důležité úloze
4) provádění průzkumu (jen v rojích), a to do prostorů, které jsou nepřátelským letectvem zvláště dobře chráněny
5) Noční stíhání“


Konec citace.

Tedy, těžké stíhací letectvo bylo tím prostředkem, který měl mít za hlavní úkol stíhat a sestřelovat nepřátelské letouny. Lehké stíhací letectvo pouze ve spolupráci s dělostřelectvem, těžké mohlo operovat i samostatně. Dle názorů z 30-tých let tedy Bf-110 byl ten letoun, který měl vybojovat vzdušnou převahu. Letouny jako Bf-109, Spittfire ale i B-534 toho nebyly schopny. Tyto letadla měla pouze doplňovat protiletadlové dělostřelectvo. Ve srovnání s Bf-110 byla považována za horší.


2) Vlastnosti letounů těžkého stíhacího letectva


Citace:

„Těžké stíhací letouny jsou dvoumístné až třímístné (pilot a střelec aneb pilot a dva střelci) a musí míti tyto vlastnosti:
1) velkou maximální rychlost (alespoň 260 km/hod.)
2) značnou obratnost (blížící se obratnosti lehkého stíhacího letounu)
3) velký dostup
4) značnou stoupavost
5) velkou převahu palby, možnou i na větší vzdálenost, aniž to bylo na újmu její přesnosti (větší počet kulometů, větší jejich počáteční rychlost a třebas i větší ráže, účelné a pohodlné umístění střelce)“


Konec citace.

Zde jenom jednu krátkou poznámku. Dvoumístné, nebo třímístné, vícemotorové letadlo bylo právě tím strojem, kterým měl (dle názorů z 30-tých let) vybojovat vzdušnou převahu. To bylo letadlo, které bylo považováno za rozhodující pro vedení vzdušné války.


3) Způsoby nasazení těžkého stíhacího letectva


Citace:

„Hlavní úkol, vybojování vzdušné převahy, provádí těžké stíhací letectvo ve dvoučlenných až tříčlenných sdružených rojích, aby dosáhlo vždy převahy palby, a přece jen ještě mohlo lehce manévrovati.“
Konec citace.
Citace:
„Způsob jeho vzdušného boje je defensivní i ofensivní. Mocné převahy své palby využije proti nepřátelskému lehkému stíhacímu letectvu lépe způsobem defensivním. Nesmí však nikdy váhati útočit i tak, jak je to předepsáno pro lehké stíhací letectvo.“


Konec citace.

Nasazení těžkého stíhacího letectva tedy mohlo probíhat jak v dvoučlenných tak i tříčlenných rojích. Poslední odstavec znamená, že dle názoru z 30-tých let bylo pro letouny typu Bf-110 lepší, když pasivně přijali boj a následně využili své převahy „mocné palby“. Názor na tento odstavec si udělejte sami.


4) Problémy těžkého stíhací letectva


Žádné nebyly nalezeny.


Závěr

Na závěr ocituji ještě několik zajímavých odstavců z jiných části zdroje.

„Lehké stíhací letectvo je snadno zranitelné a mívá často značné ztráty ve vzdušném boji, zejména v boji s nepřátelskými skupinami několikamístných letounů lehkého bombardovacího neb ochranného letectva. Ani proti jednotlivým několikamístným letounům nemůže lehké stíhací letectvo vyjádřiti svou bojovou převahu, nepůsobí-li aspoň ve dvoučlenných rojích.“
„Proti větším nepřátelským skupinám (při denních bombardovacích náletech) je lehké stíhací letectvo téměř bezmocné, zůstává-li nepřátelská skupina sevřena a využívá-li své palebné převahy (palebné přehrady do všech směrů). Teprve tehdy, když se vlastním dělostřelectvem podaří účinnou palbou rozraziti nepřátelskou skupinu neb aspoň některé letouny od této skupiny oddělit, má stíhací letectvo možnost úspěšně působit. Z tohoto důvodu je lehké stíhací letectvo mocným a účinným nástrojem jen tehdy, působí-li v úzké souvislosti s dělostřelectvem.
Při obrně objektů proti nepřátelským bombardovacím náletům ve dne je úkolem dělostřelectva rozptýliti nepřátelskou skupinu a úkolem stíhacího letectva je využívati tohoto úspěchu dělostřelectva. Tedy dělostřelectvo úspěch dobývá, stíhací letectvo ho využívá. Taková kombinace je jediným úspěšným způsobem obrany proti nepřátelským denním skupinovým náletům.“


Pro jistý přehled o tom, co vlastně bylo považováno za lehké a těžké stíhací letectvo, uvádím několik případů z té doby (rok 1930):

1) Lehké stíhací letouny

a) Avia Ba-33
b) Avia B-33
c) Letov Š-20
d) Avia Bh-21
e) Letov Š-31


2) Těžké stíhací letouny

a) Avia B-26


Závěrem bych rád podotkl ještě jednu věc. Názory na činnost našeho letectva uvedené výše jsou z roku 1930. Všichni tři autoři byly příslušníky generálního štábu naší armády. V předmluvě v knize je doslova uvedeno:

Citace:

„Tato kniha jest výsledkem několikaleté práce a studia v oboru letecká taktika. Je to první samostatné dílo toho druhu a jeho cena záleží především v tom, že dává základ naší vlastní, původní doktríně o užití letectva a prostředků obrany proti letadlům, jak právě vyplývá z typické organizace a úkolů čs. branné moci.“

Konec citace.

Podepsán pod předmluvou je osobně přednosta leteckého odboru MNO divizní generál polní pilot letec ing. Jaroslav Fajfr – tedy v podstatě velitel našeho letectva. Ten tuto knihu také doporučuje našim letcům pro studium taktiky vzdušného boje.


Pochybuji, že by se tento (obecný) pohled na použití letectva během 30-tých let nějak výrazně změnil. Snad jen to, že se našemu státu příliš nepodařilo konstruovat ony „vládce“ vzduchu, tedy vícemístné těžké stíhací letouny. To, že názory obsažené v této knize nebyly osamocené, velmi dobře ilustruje třeba existence Bf-110, nebo Boulton Paul Defiant apod. Právě tyto letouny měly být klíčové pro vybojování vzdušné převahy a právě podle výše uvedených zásad studovali naši předváleční piloti taktiku vzdušného boje. Bohužel tyto omyly později za války stálo hodně lidských životů.

Jaký smysl tedy měla (tehdy) úvaha nad tím, proč naše letectvo mělo třeba Aero MB-200, když by zastaralý? Žádný, protože se jednalo o letadlo, které pokud letělo ve formaci, tak nešlo zastavit. Žádná z jednomotorových stíhaček té doby (ani ve větší skupině) neměla mít proti skupině Aero MB-200 šanci. Takto je třeba na uvažování o našem předválečném letectvu (dle mého názoru) hledět.


Děkuji za pozornost.


Použité zdroje:

1) Taktika letectva, nákladem vlastním, K. Janoušek, K. Stránský, J. Gaďourek, Praha 1930.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Speciálně jsem si vzal do ruk knihu Vojenské dejiny čskoslovenska, díl tři a přiznám se, že jsem na nic podobného tomu co je zde uvedeno nenarazil.

Je zajímavé, že se už tehdy pokud správně chápu měly existovat stíhače pro vybojování nadvlády ve vzduchu. V té době mi to připadá jako neuvěřitelné. Bylo to myšleno pro obranu vlastního území nebo i při útoku?

Ikalo, to je fakt zvláštní.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
lkala
praporčík
praporčík
Příspěvky: 306
Registrován: 26/8/2008, 12:52
Bydliště: Brno

Příspěvek od lkala »

Ano, vybojování místní a dočasné převahy ve vzduchu bylo jedním z úkolů stíhacího letectva. Konkrétně toho těžkého. Bylo to myšleno hlavně ofenzivně, např. při naplánované ofenzívě mělo v předstihu těžké stíhací letectvo vybojovat nadvládu v daném úseku fronty, aby umožnilo vlastnímu bombardovacímu letectvu nerušeně působit. Nazývalo se to (alespoň v té knize o taktice letectva) nepřímá obrana. Přímá obrana potom byl přímý doprovod a ještě existoval vzdálená obrana, což bylo výškové zajištění bombardérů stíhacím letectvem. Hlavním úkolem těžkého stíhacího letectva byla právě ta nepřímá obrana.

Nám to trochu komplikuje fakt, že naše letectvo nakonec žádné těžké stíhací letouny nemělo. Když si ale půjčíme ty německé předválečné, tak si to můžeme popsat takto.

Naše letectvo mělo působit tak, že "naše" Bf-110 měly být zejména ofenzivní stroje, které měly být schopny v případě potřeby vybojovat vzdušnou nadvládu na konkrétním úseku fronty. Jejich hlavním úkolem byly souboje se stíhacím a veškerým dalším letectvem protivníka, s vyjímkou těžkých bombardérů. Dle předpokladů velení našeho letectva v roce 1930, byly tyto stroje nadřazené současným jednomotorovým stíhacím letounům (tedy našim Bf-109).
Naše Bf-109 by poté měly za úkol zejména spolupracovat s protiletadlovým dělostřelectvem na odrážení náletů těžkých bombardérů na naše města. Přitom se vycházelo z tohoto:

a) Proud těžkých bombardérů, pokud letí ve formaci, je pomocí stíhacího letectva nezastavitelný, stíhačky nejsou schopny tyto bombardéry ohrozit.
b) Bombardéry se tedy musí nechat neobtěžovaně doletět až k cíli. Před cílem se postavily baterie protiletadlových děl, jejichž hlavním úkolem bylo rozehnat formaci bombardérů.
c) Pokud se podařilo pomocí děl tuto formaci rozehnat, následoval útok lehkých stíhacích letounů (tedy "našich" Bf-109).

Lehké stíhací letouny měly dále operovat na naší straně fronty, kde měly útočit na průzkumné a lehké bombrdovací letoun protivníka.

Je třeba uvést také to, že se předpokládaly útoky těžkých bombardérů na města pomocí plynových bomb (hlavně yperit).
lkala
praporčík
praporčík
Příspěvky: 306
Registrován: 26/8/2008, 12:52
Bydliště: Brno

Příspěvek od lkala »

Ještě doplňuji, co bylo myšleno tou frontou a zázemím. Zde je obrázek, jak by mělo vypadat rozdělení letišť našeho válečného letectva za frontou:

Obrázek


Zkratka AOPL - armádní obrana proti letadlům
Zkratka HVOA - hlavní velitelství operujích armád
Zkratka TOPL - zápolní (teritoriální) obrana proti letadlům
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

Super článek :up:
Kam na to chodíš?
Hlavní důvod toho podcenění " lehkých " stíhacích letadel bych viděl ve výzbroji ( 2 k ) a nulové pasivní ochraně. Navíc o radiostanici si tehdejší " lehké " stroje mohli nechat jen zdát. Bombardéry ( a " těžké " stíhačky )nesly mnohem silnější výzbroj a Německé nálety na Londýn spoustu lidí přesvědčili o neprostupnosti obrany bombardovacích svazů.
Osobně mi přijde, že měli tak trochu pravdu, jen prostě nemohli počítat s tím, že se v kategorii těžkých stíhaček nebudou mít takové úspěchy stroje se kterými počítali. V té době přece nikdo nemohl tušit, že v budoucnosti budou mít jednomotorové, jednoplošné a jednomístné výzbroj ( a ostatní věci ) které si kvůli hmotnosti a nízkému výkonu motorů představovali až u těžkých ( tj. vícemotorových a vícemístných ).
Proto nakonec mohlo dojít k tomu, že útočící stíhač měl stejnou nebo dokonce větší výzbroj než bombardér ( navíc soustředěnou do jednoho místa ), díky spolehlivým radiostanicím mohl získat převahu ( a to nemluvím o radaru ) a také zavést pružnější formace ( bez rádia to prostě nešlo ). A to sem ještě nenapsal spoustu věcí ( namátkou: odolnější konstrukce a pancéřování, modernější, spolehlivé navigační přístroje, především automatický radiokompas a určitě sem ještě na něco zapomněl ).
No řekněte, mohl tohle všechno začátkem 30tých let tušit?

K MB-200, pokud vím naše letectvo o denním nasazení vážně neuvažovalo, ale v noci zas tak špatný nebyl a měl pro noční nálety vybavení. Kupodivu to nebylo až tak špatné letadlo ( špatné vlastnosti které jsou běžně uváděné jsou z dost velké části pomluvy, např. dokázal po odhození pum stoupat na jeden motor ) a přineslo sem zkušenosti se stavbou celokovových letounů.
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17688
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Ten typ B-26 mi nic neříká? Ví někdo něco bližšího?
Mimochodem škoda, že se nedrželi té rychlostní převahy. To jsme mohli mít jednoplošné stíhačky mnohem dříve.
ObrázekObrázekObrázek
lkala
praporčík
praporčík
Příspěvky: 306
Registrován: 26/8/2008, 12:52
Bydliště: Brno

Příspěvek od lkala »

Ano, s tím plně souhlasím. Již dlouho je můj názor ten, že koncem 30-tých let vzniklo něco jako "Hlavní bojové letadlo". Prostě to co se stalo s tanky po druhé světové válce, se s letadly stalo již před válkou. Spojily je obě skupiny těžkých i lehkých stíhacích letounů do jedné.

Patří tam Bh-26, omlouvám se.

http://en.wikipedia.org/wiki/Avia_BH-26
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

Hmm, Hlavní bojové letadlo, jo to fakt docela sedí...
Mě to teda napadlo až při čtení tvého článku, zatím sem o tom až tak neuvažoval, takže díky za zpřístupnění takového pokladu.

Už sem několikrát narazil na údiv typu " jak si někdo mohl myslet, že bombardéry vždy proletí ".
Jenže on si skoro nikdo ( ti znalí snad prominou ) neuvědomí, že ony doopravdy vždy proletí. Samozřejmě záleží na tom, jak dlouho vydrží zásoba bombardérů, že? Ale v průběhu druhé světové války při věčině náletů dokázal k cíli doletět aspoň nějaký bombardér ( vyjímky samozřejmě budou ) a to přes poměrně rozvinutou síť PVO. A teď si to srovnejte s meziválečným obdobím kdy nic takového v podstatě neexistovalo a v článku zmiňovaném období dokonce vstoupilo do služby několik bombardérů, které byly rychlejší než sériové stíhačky ( pravda jen dočasně ). Pokud si přičteme přecenění účinku leteckých pum na města ( až na vyjímky typu ohnivá bouře a její japonští sourozenci ), předpokládané použití ZHN a nehorázné přecenění účinku bombardování na morálku civilního obyvatelstva, nemůžeme se divit, že byl význam strategického bombardování " poněkud " přeceněn...
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Johan
podporučík
podporučík
Příspěvky: 604
Registrován: 12/8/2007, 22:27
Bydliště: Praha

Taktika československého stíhacího letectva k roku 1930

Příspěvek od Johan »

1) K strategii a rozložení sil našeho letectva roku 1938 více ve "Srovnání armád". Dosti podstatné údaje tam "nahodil" (tuším) kolega Ramon.

2) Vzhledem k prostoru, ve kterém mělo býti naše letectvo nasazeno, nemuselo být podcenění doletu až tak vážným problémem. Jinak by nemělo být přehlíženo, že již ve 30-tých letech i A.RČS zvažovala jiné než jen 3-oj členné roje.

3) Boj "v jednotlivcích" měl v úzkých vzdušných prostorech i nadále svou platnost (viz NL a Ch). Ale velmi významné je, že se zvažovalo nasazování ve větších formacích a uskupeních. Při tom si (opět na to poukazuji) vemme jaké škody Lw způsobyli Poláci. S jejich strukturou a nasazením (prakticky v intencích Dohody z 1.sv.v.).
lkala
praporčík
praporčík
Příspěvky: 306
Registrován: 26/8/2008, 12:52
Bydliště: Brno

Příspěvek od lkala »

Na dokreslení situace několik dobových reklam (jsou z roku 1938)


Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Jak je vidět, v roce 1938 existovala dokonce tisková služba o protiletecké obraně. Lidé skutečně měli z bombardování a zejména z plynu velký strach. Ale ta plynová maska byla pěkná, tu bych si koupil (i když mám pocit, že se v roce 1938 pro nemajetné rozdávaly zadarmo).
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Velice kvalitní článek. Chválím autora.
Jen jsem si všimnul, že tu je poněkud pozapomenuto na roli francouzského letectva s kterým se v při naši obraně také počítalo. Jak známo společná francouzsko-československá smluova o vojenské pomoci počítal s nástupem fr.armády proti Německu v oblasto porýní v případě napadnutí ČSR. Okamžitou pomocí na našem území pak měla poskytnout část francouzského letectva. Jak se s nima počítalo v našem letectvu to nevím. Ale za tímto účelem byly plánovány zásoby. V září 1938 tak byla řada letišť na našem území připravena přijmout a vyzbrojit francouzská letadla:

letiště Jeneč - 3.502 ks leteckých pum
letiště Milovice - 1.465 ks leteckých pum
letiště Pardubice - 78.000 ks kulometného střeliva, 616 ks leteckých pum
letiště německý Brod - 78.000 ks kulometného střeliva, 616 ks leteckých pum
letiště Chrudim - 78.000 ks kulometného střeliva, 616 ks leteckých pum (nebylo předzásobeno v září 1938, nemohlo tak být použito)

Kromě těchto většinou použitelných letišť vybavených municí pro francouzská letadla tu byla ještě řada, která byla rozestavěna, ale v září 1938 nedokončena. Jejich plánovaný stav (každé zvlášť) měl být 78.000 ks kulometného střeliva, 616 ks leteckých pum. Jednalo se o tato letiště:
Skuteč, Polička, Banín, Bystřice n.Pernštejnem, Senožaty.
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 4/10/2009, 13:45, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

O pozapomenutí bych nemluvil, je to přece pojednání o taktice a ne o strategii, v tomto případě zavánějící politikou. Nemluvě o tom, že Francouzi by nám stíhačkami mohli pomoct jen těžko.
Ale to už je OT...
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11407
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Příspěvek od Zemakt »

těžkej stihač B-26

Obrázek
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Johan
podporučík
podporučík
Příspěvky: 604
Registrován: 12/8/2007, 22:27
Bydliště: Praha

Taktika československého stíhacího letectva k roku 1930

Příspěvek od Johan »

Dámy a pánové kolegové, nevím zda to pomůže, ale k B-26 jsem našel pár údjů u konkurence:

Tovární označení : Avia BH-26
Armádní označení : Avia B-26


Výrobce: Avia , Praha
Kategorie: stíhací
První vzlet: 6.5. 1926
Vyráběn: 1926
Vyrobeno (ks) : 9
Konstruktér : Ing. Pavel Beneš , Ing. Miroslav Hajn

Uživatelé : Branná moc Rčs
Osádka : 2
Rozpětí: 10,8
Délka (m) : 8,85
Výška (m) : 3,2
Nosná plocha (m2) : 31
Plošné zatížení (kg/m2) : 53
Uspořádání nosných ploch : dvojplošník
Hmotnost prázdného letounu (kg) : 1030
Hmotnost vzletová (kg) : 1630
Motor: 1x Walter Jupiter IV
Výkon (k) :331

Max. rychlost (km/h) :242
Cestovní rychlost (km/h) :220
Čas výstupu na výšku : 20' na 5000m
Dostup operační (m) : 8500
Dolet (km) : 530
Vrtule : dřevěná dvoulistá
Výzbroj : 2x kulomet Vickers vz. 09 ráže 7,7 mm (600 nábojů)
2x kulomet Lewis vz.15 ráže 7,7mm
Poznámka : v letectvu sloužil do počátku třicátých let

Read more: http://forum.valka.cz/viewtopic.php/tit ... z0SyLER9Gk
Flogger G
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 920
Registrován: 24/9/2009, 15:01
Bydliště: Č.Budějovice

Příspěvek od Flogger G »

Dovoluji si upozornit, že Luftwaffe používala od dob občanské války ve Španělsku t. zv. Moldersův roj, tedy dvě dvojice vzájemně se podporujících letadel - "Schwarm". Roj je základní taktická jednotka stíhacího letectva. Dvojice - "Rote" - je nejmenší jednotka stíhacího letectva. Takto jsou stíhači děleni dodnes.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Ikala - děkuji za objasnění této záležitosti. Skutečně se zdá, že rozvoj vojenské teorie byl v naší armádě na solidní úrovni. Jen materiální zajištění těchto myšlenek nebylo na potřebné úrovni.

Ono vůbec meziválečné období bylo vyplněno velkým množstvím teoretických prací. Ve všech armádách, ale jen jedna jediná je dotáhla do jakéhosi konce.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

Ikala: Ano, s tím plně souhlasím. Již dlouho je můj názor ten, že koncem 30-tých let vzniklo něco jako "Hlavní bojové letadlo". Prostě to co se stalo s tanky po druhé světové válce, se s letadly stalo již před válkou. Spojily je obě skupiny těžkých i lehkých stíhacích letounů do jedné.
Tady bych si dovolil trochu nesouhlasit. Hlavní bojový tank byl "spojením" lehkého, středního a těžkého tanku. To by se dalo spíš přirovnat ke spojení bombardéru a stíhačky ;-) Lepší paralela by byla v předválečném splynutí lehkých jezdeckých a pěchotních tanků do podoby standardního lehkého tanku. U nás taky prostě ten pěchotní nevyvinuli, jak mysleli, tak jeho úkoly musel převzít tank jezdecký.

Kopapaka: K MB-200, pokud vím naše letectvo o denním nasazení vážně neuvažovalo, ale v noci zas tak špatný nebyl a měl pro noční nálety vybavení. Kupodivu to nebylo až tak špatné letadlo ( špatné vlastnosti které jsou běžně uváděné jsou z dost velké části pomluvy, např. dokázal po odhození pum stoupat na jeden motor ) a přineslo sem zkušenosti se stavbou celokovových letounů.
Neměl bys k tomuto stroji více informací? Třeba na celý článek? V podstatě se o tomto stroji moc neví. Jen to, že byl zastaralý. Třeba ta informace o stoupání s jedním motorem mě dost překvapila.

A poznámka na konec. Pokud je mně známo, tak rozložení stíhacího letectava v roce 1938 bylo soustředěno pouze do lehké kategorie, která vlastně nuceně získala funkce těžkého stíhače. Třeba ty bojové nálety na pozemní cíle. Ale celková koncepce zřejmě zůstala zachována a na obranu měst proti bombardérům se rezignovalo. Ani ne tak kvůli nesestřelitelnosti bombardérů, ale hlavně kvůli malé časové vzdálenosti od hranic...Hlavním cílem našich stíhaček byla podpora pozemních sil a jejich krytí. Podobně jako v Polsku armádní stíhací letectvo. Vyjimku tvořily letouny pro přímou obranu Prahy. Zase podobně jako v Polsku stíhací brigáda. Ve zmíněném Polsku měly nakonec vyšší úspěšnost piloti stíhací brigády, neb měly na rozdíl od armádního letectva přesné informace od hlásek.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Johan
podporučík
podporučík
Příspěvky: 604
Registrován: 12/8/2007, 22:27
Bydliště: Praha

Taktika československého stíhacího letectva k roku

Příspěvek od Johan »

ad. Hydro.:

Není tomu tak. Na obranu měst se, z Vámi uváděných příčin, opravdu rezignovalo. Tedy-ve smyslu přímé obrany. Jinak bylo naše letectvo ovšem strukturováno do "armádních skupin" po velkých formacích. To je 1.zásadní rozdíl proti polsku. Dále se vycházelo z toho, že náš vzdušný prostor je tkzv. úzký. To vedlo k zadání (=2.velký rozdíl proti Polsku) napadat agresora ve všech jeho aktivitách a nad celým územím státu s povinností vzájemně spolupracovat. Ochrana jednotek se opírala o (výslovně) polní základny. Zbytek mělo zajišťovat až 26 větších a středních letišť. To opět (=3.rozdíl proti Polsku) dávalo možnost boje ve větších a velkých uskupeních. Hodně může napovídat i to že Poláci měli 2 brigády, každou +/- o 50-ti strojích. A.RČS pro :!: celý :!: operační prostor každé armády počítala s i výrazně silnějšími uskupeními.
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

Tak tady nerozumím ani jednomu rozdílu.
1) Podobně jako v Polsku byla většina stíhacího letectva v jednotkách podporující a chránící bojující pozemní jednotky.
2) Veškeré polské letectvo působilo v době napadení na polních základnách a původní hlavní základny sloužily jako návnada. Pokud vím, tak polské jednotky také napadaly nepřítele za všech okolností, ale k tomu také stejně jako naši museli podporovat pozemní jednotky. Třeba známé nasazení Avií B-534 na Slovensku proti Maďarsku.
3) Počítal, ale neměl. Posílení jednoho muselo znamenat oslabení druhého.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

hydrostar:
Neměl bys k tomuto stroji více informací? Třeba na celý článek? V podstatě se o tomto stroji moc neví. Jen to, že byl zastaralý. Třeba ta informace o stoupání s jedním motorem mě dost překvapila.
Tak ono to platilo jen pro letouny s dobře seřízeným motorem, po odhození pum a vylétání části paliva. Je zajímavé, že Čs.MB-200 měly o více jak 500kg větší prázdnou hmotnost než originální Francouzské. Bylo to způsobeno mnohem lepším vybavením, ať už šlo o navigační přístroje nebo o radiovybavení. Ale nejvíce zvýšilo prázdnou hmotnost přidání ochranných obalů palivových nádrží. Což je na tak starém stroji poměrně zajímavá věc.
No na víc už si nevzpomenu...
Bohužel už ani nevím odkud to mám.
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Odpovědět

Zpět na „Letectvo“