Francouzská minonosná plavidla

Odpovědět
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Francouzská minonosná plavidla

Příspěvek od Polarfox »

Francouzská minonosná plavidla v letech 1918 až 1945
“aneb velcí i malí“
Obrázek
Dalším z okrajových typů válečných lodí, které zpravidla unikají pozornosti, jsou minonosná plavidla. I v této kategorii se ale dají najít zajímavé jednotky. V případě francouzského námořnictva je to především minonosný křižník Pluton a jisté proslulosti doznaly během Druhé světové války i některé minonosné ponorky. Následující řádky jsou krátkým průřezem tímto typem plavidel provozovaných u Marine Nationale v letech 1918 až 1945.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Francouzská minonosná plavidla

Příspěvek od Polarfox »

Francouzská minonosná plavidla (Mouilleurs de mines)

Po prvotních experimentech s upravenými plavidly objednalo francouzské námořnictvo krátce před První světovou válkou i své dvě první čistokrevné minonosky, stavěné již od počátku k tomuto účelu. Stavba plavidel Pluton a Cerbère začala v roce 1911 a do služby vstupovala v letech 1912 (Cerbère) a 1913 (Pluton). Tyto lodě o výtlaku cca 566 tun (660 plný) dosahovaly rychlosti 20 uzlů a pro lepší manévrovatelnost nesly dvojici kormidel – standardní na zádi a menší pod přídí. Výzbroj tvořily dva 100mm kanóny Model 1897, jeden ráže 75mm (Model 1908) a především 120 min (ranné modely min Bréguet a Sautter-Harlé). Při modernizaci v letech 1917 až 1918 byla původní hlavňová výzbroj sejmuta a nahrazena jedním 75mm kanónem (odlišný model) v postavení na přídi. Je možné, že vzrostl i počet nesených min, neboť je někdy udáváno i 140 ks. Plavidla to byla vyvedená a během První světové války hojně využívaná. Zpočátku operovala ve stejné oblasti a hojně se činila u flanderského pobřeží (Zeebrugge, Ostende – říjen a listopad 1914), ale v roce 1915 se jejich cesty rozdělily. Zatímco Cerbère pokračovala v operacích v kanálu La Manche (jako bylo například vytvoření bariéry mezi Doverem a Calais), tak druhá minonoska putovala do Středomoří. Leč ani zde nezahálela a provedla řadu operací u řeckého (přelom let 1915 a 1916, taktéž v roce 1917), levantského (Bejrút, 1916) a tureckého (zaminování Dardanel v druhé polovině roku 1918) pobřeží. Poválečná léta ale těmto jednotkám příliš nepřála a mezi lety 1921 až 1923 došlo k jejich vyřazení.

Obrázek Obrázek
Pluton a Cerbère

V v druhé polovině 20tých let pak francouzské námořnictvo zahájilo stavbu trojice minonosných plavidel – dvou pomocných minonosek (Castor a Pollux) a jednoho minonosného křižníku (Pluton). První dvě uvedená plavidla vznikla konverzí ex-ruských ledoborců náležejících k bělogvardějským jednotkám internovaným ve francouzských přístavech. Oba ledoborce byly postaveny ve Velké Británii, přičemž ruský zákazník je přebíral do služby během roku 1916 pod jmény Kozma Minin (později Mikula) a Ilja Muromec. V roce 1920 byly použity při evakuaci bělogvardějců - zatímco Kozma Minin byl použit při odsunu personálu ze severního Ruska (zabaven v Norsku Brity, později přesunut do Francie), Ilja Muromec putoval s černomořskou eskadrou internovanou nakonec v severoafrické Bizertě. Obě lodě byly později získány Francií jako součást kompenzace nákladů za vyživování internované bělogvardějské eskadry a v letech 1927 až 1929 proběhla v Lorientu jejich přestavba na minonosné jednotky. Pod francouzskou vlajkou sloužily jako Castor (ex Kozma Minin) a Pollux (ex Ilja Muromec). Jejich technické parametry se poněkud lišily, ale šlo o dosti podobná plavidla:

Castor – výtlak 3 150/4 576 tun (standard/plný), dva motory o celkovém výkonu 6 400hp dovolovaly dosáhnout rychlosti 14 uzlů, posádku tvořilo 167 mužů a výzbroj sestávala ze čtyř 100mm kanónů, dvou protiletadlových kanónů ráže 37mm (vše jednohlavňová postavení) a až 268 min

Pollux – výtlak 2 462/??? tun (standard/plný), dva motory o celkovém výkonu 4 000hp dovolovaly dosáhnout taktéž rychlosti 14 uzlů, posádku tvořilo 162 mužů a výzbroj byla identická, až na menší počet nesených min (236 ks)

Co se týká kariéry, je patrně lepší začít aktivnější jednotkou Pollux (alespoň co se mnou nalezených údajů týká). Mírová léta ji zastihla mimo jiné i jako součást vědeckých expedic do Grónska (první polovina 30tých let), zatímco po vyhlášení války byla použita ke svému bojovému účelu, tj. kladení min (v září 1939 u pobřeží Flander a v červnu 1940 mezi Doverem a Ostende). Před pádem Francie ještě stačila posloužit jako podpůrná loď pro torpédové čluny (v Cherbourgu). Minonoska unikla do Velké Británie, spolu s jinými plavidly byla v červenci 1940 obsazena (Portsmouth) a novým pánům sloužila v roli cvičného plavidla. Do francouzských rukou se vrátila až v červenci 1946 a po krátkém pobytu v Cherbourgu zakončila svoji pouť v Lorientu (1950). V roce 1952 byla přejmenována na Telemachus a pod tímto jménem zde figurovala až do července 1963 jako ubytovací plavidlo. K sešrotování došlo v roce 1964.

Obrázek Obrázek Obrázek
Ilja Muromec v Bizertě, počátek 20tých let (1) a po přestavbě a přejmenování (2 a 3)

Minonoska Castor se na počátku Druhé světové války nacházela v Bizertě, kde v roce 1940 sloužila jako podpůrná loď pro ponorky. V říjnu 1940 byla odzbrojena, poté si ji nějaký čas přehazovali Němci a Italové (kteří ji znovu vyzbrojili a zařadili do stavu jako FR 60). Na počátku května 1943 byla před příchodem spojenců v Bizertě potopena vlastní (italskou) posádkou. V roce 1947 došlo k vyzdvižení plavidla, jeho vyškrtnutí ze stavu námořnictva, odtažení do vedlejší zátoky a rozebrání na druhotné suroviny.

Obrázek Obrázek Obrázek
minonoska Castor, na posledním snímku při kladení min Bréguet B4

Nejdůležitější akvizicí byl ale minonosný křižník Pluton, schválený jako součást programu z roku 1925. Pluton měl primárně sloužit jako rychlá minonoska s maximální kapacitou 270 min, sekundárně pak k transportu vojska (v této konfiguraci mohl přepravovat až 1 000 vojáků). Ve skutečnosti ale značnou část kariéry strávil v třetí a dodatečné roli cvičného plavidla, což se mu částečně stalo osudným.

Jeho stavba byla zahájena v polovině dubna 1928, v dubnu 1929 byl spuštěn na vodu, v květnu 1930 připraven k prvním testům a zcela vyzbrojen a vystrojen v polovině listopadu 1931. Do aktivní služby byl převzat 25.1.1932. Jednalo se o plavidlo o standardním výtlaku 4 773 tun (plný 5 839 tun, 6 214 tun v případě kompletního nákladu min) s vysokou rychlostí 30 uzlů (při zkouškách dosaženo dokonce 31,6 uzlu). Ta byla zajištěna pomocí strojů o souhrnném výkonu 57 000hp (čtyři kotle, dvě turbíny, dva šrouby) a doplavba dosahovala při rychlosti 14 uzlů hodnoty 4 510 nm. Posádka je zpravidla udávána v rozmezí cca 397 až 424 mužů (někdy až 513 mužů, bez bližšího časového údaje, přinejmenším v některém z případů půjde o hodnoty započítávající i žáky námořní školy). Loď postrádala jakékoli pancéřování, pokud tedy nepočítáme ochranné štíty palubních děl.

Jádro hlavňové výzbroje tvořila čtyři děla ráže 138mm (Model 1923) v jednohlavňových postaveních (po dvou na přídi a zádi), ačkoli původně byla zvažována dokonce ráže 203mm (plánována dvě děla v jednohlavňovém postavení). Lehčí výzbroj představovalo v době zařazení do služby deset protiletadlových kanónů ráže 37mm (10x1) a dvanáct kulometů ráže 8mm (6x2). Osm 37mm kanónů bylo záhy sejmuto a identický osud potkal i všechny kulomety. V rámci první přestavby v letech 1932 až 1933 byly přidány čtyři protiletadlové kanóny ráže 75mm (Model 1922?) (4x1) a dvanáct těžkých kulometů ráže 13,2mm (6x2). Nejdůležitější součástí výzbroje (alespoň teoreticky) byly nesené miny, kterých mohla loď naložit až 270 ks (v případě menšího typu Bréguet, těžších min řady Sautter-Harlé mohlo být naloženo maximálně 250 ks). K jejich obsluze a kladení byla určena čtveřice kolejnic, po dvou na každém boku. Pokud nebyly neseny miny, mohla být boční úložiště transformována na ubytovací prostory pro až 1 000 transportovaných vojáků.

Plány Plutonu v době dokončení: http://3dhistory.de/wordpress/?page_id=1170

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
originální podoba Plutonu před přestavbou (1) a vzhled po modifikaci pro výcvikové úkoly (2 až 4)

Již krátce po převzetí do služby bylo plavidlo posláno zpět do doků, kde mezi říjnem 1932 a dubnem 1933 podstoupilo přestavbu mající mu zajistit náležité vybavení pro jeho třetí a nejčastější oblast působnosti. Pro roli cvičného dělostřeleckého plavidla byl Pluton vybaven modifikovanou výzbrojí (viz. změna lehké výzbroje) a širokou škálou potřebných pomůcek (zaměřovací přístroje atd.), rozšířeny byly i ubytovací prostory. V tomto ohledu bylo vybavení plavidla v průběhu 30tých let dále modifikováno a vylepšováno. Loď prošla i třemi většími údržbami pohonné soustavy – první absolvovala mezi listopadem 1936 a březnem 1937, druhou ještě v roce 1937 a třetí mezi listopadem 1938 a únorem 1939.

Jak již bylo naznačeno výše, příležitost rozvíjet dovednosti spojené s manipulací s minami a jejich kladením nedostala posádka Plutonu příliš často. Nejaktivnější období tvořila léta 1931 až 1932 (v říjnu 1931 posádka Plutonu cvičně nakladla 249 min Sautter-Harlé H5P a v květnu 1932 bylo z Cherbourgu do západoafrického Dakaru dopraveno a zde vyloženo 270 min Bréguet), po úpravě na cvičné dělostřelecké plavidlo, tj. počínaje rokem 1933, byla cvičení prováděna na roční bázi a přiděleno bylo vždy maximálně 12 min H5P (od roku 1936 přidány 4 miny Bréguet B4). Spotřeba min při cvičeních byla ale často ještě nižší. V druhé polovině roku 1939 bylo sice rozhodnuto o překlasifikování Plutonu na čistě cvičnou jednotku (s platností od 1.6.1940, přičemž by doplnil školní křižník Jeanne d'Arc), s čímž se pojila i plánovaná změna jména na La Tour d'Auvergne, ale tyto plány narušila eskalace mezinárodního napětí a vypuknutí Druhé světové války…

Obrázek Obrázek Obrázek
hezký pohled do prostoru pro nesení min s transportními kolejnicemi (na nich umístěny miny typu Sautter-Harlé) (1), Pluton při cvičení v roce 1939 (2) a mina Bréguet B4 (3)

Priority tedy prozatím doznaly zásadních změn a již 2.9.1939 vyplouvá Pluton na cestu z Brestu do severoafrické Casablanky. Jeho úkolem je naklást zde defenzivní minová pole a k tomuto účelu má na palubě 125 min choulostivého typu Bréguet B4. Na místo určení doplouvá 5.9., ale původní (a poněkud diskutabilní) záměr byl nakonec přehodnocen a miny měly být vyloženy a uskladněny na pevnině (v tu dobu již měly být odjištěny a připraveny k nakladení). Rozkaz k vyložení doráží 12.9. večer a druhý den, tj. 13.9. započíná celý proces zajištění min a jejich vykládky. V jejím průběhu dochází v cca 10h 40min k explozi jedné z min a následné řetězové reakci, která kompletně zdemolovala celé plavidlo a trojici poblíž kotvících rybářských lodí. Sloup kouře z exploze vystoupal až do výše 3 000m, výbuch šlo zaznamenat na vzdálenost 100 km a trosky byly vymrštěny až do dvoukilometrové dálky. Ztráty na lidských životech byly hrozivé – přes 200 mrtvých či pohřešovaných a přes 100 raněných. Ztráta lodi a značné části posádky je zpravidla přisuzována nepřiměřené manipulaci s minami B4 (navíc více citlivými na obsluhu oproti typu H5), zanedbána byla i některá bezpečnostní opatření jako je vykládka mimo přístav či ostatní plavidla atd. Někteří Francouzi, velice často pozůstalí tehdejších obětí, ale dodnes živí i teorii o německé sabotáži. Přesnou příčinu ale již asi nikdy nezjistíme. Vrak byl kompletně odstraněn až na počátku 50tých let.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Casablanca, září 1939 – hořící Pluton (1, 2), po klesnutí na dno a uhašení požáru (3, 4) a vzhled přilehlé části přístavu v důsledku exploze (5)

Kromě čistokrevných minonosek byla ke kladení min uzpůsobena ještě řada dalších plavidel. Určitým pokračováním a vylepšením Plutonu byl rychlý křižník Emile Bertin (kapacita min – 84 ks typu Bréguet B4, maximálně snad až 200 ks bez určení typu), jehož kariéra se rozhodně dá označit za velice pestrou, ale min v jejím průběhu nakladl pouhých 8 ks, a to ještě při přejímacích zkouškách. Dalšími plavidly použitelnými ke kladení min byly torpédoborce. Minonosnou kapacitou například disponovala ex-německá plavidla získaná v rámci reparací (Pierre Durand, Buino, Chastang, Vesco, Mazaré, Designy, Rageot de la Touche, Marcel Delage a Amiral Sénès), ale těžko říci, zda-li si tuto schopnost uchovala i ve francouzských službách. Z meziválečných francouzských konstrukcí se pak jednalo o poslední dvě jednotky třídy Aigle (Épervier a Milan, 20 ks min) a kompletní třídy Vauquelin (6 jednotek, 50 ks min), Le Fantasque (6 jednotek, 50 ks min) a Mogador (2 jednotky, 40 ks min). Použít se dala i velká koloniální avisa třídy Bougainville postavená v počtu osmi exemplářů, jež mohla na palubu naložit až 50 min.

Obrázek Obrázek
kolejnice pro kladení min (délka 50m) na zádi Emile Bertin (1) a malířova představa samotné operace (2)

Na počátku Druhé světové války byla ke kladení min zrekvírována i řada pomocných plavidel (včetně větších remorkérů a některých hlídkových jednotek), jako jsou například lodě Ingénieur Reibel (X 23), Ingénieur Cachin (X 24), Alexis de Tocqueville (X 26), Arménier (X 30), La France (X 31), Finistère (X 35), Jean Riquier (X 37) a další.

Miny lze samozřejmě pokládat i z podmořských plavidel a Francie disponovala i tímto speciálním druhem ponorek. Opět je možno začít ex-německými jednotkami, konkrétně ponorkami Victor Réveille (bývalá U79) a René Audry (dříve U119). Z vlastních konstrukcí se jednalo pouze o šestičlennou třídu Saphir dokončovanou v letech 1930 až 1937 (kapacita min – 32 ks). Odvozená a vylepšená třída Emeraude (plánovány 4 jednotky, kapacita 40 ks min) nebyla díky pádu Francie nikdy dokončena.

Obrázek Obrázek Obrázek
ponorka Saphir v roce 1940, na snímku jsou vidět otevřené překryty šachet pro vypouštění min (celkem 16 šachet) (1) a některé typy francouzských ponorkových min - HS4 (2) a HS6 (3)
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Francouzská minonosná plavidla

Příspěvek od jarl »

Nešlo by ještě přidat nějaký doplněk o francouzských minách? Alespoň kolik výbušniny obsahovaly jednotlivé typy a do jaké hloubky je bylo možné naklást.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Francouzská minonosná plavidla

Příspěvek od Polarfox »

Původně to měla být součást článku, ale zdrojů zatím moc pohromadě nemám a jen sprachsprostě vykrást navweapons (kde relativně obstojný výčet je) se mi nechtělo :/ Pokud toho seženu více, tak to doplním.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo“