Tragédie francouzského loďstva - 5. část

Odpovědět
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Tragédie francouzského loďstva - 5. část

Příspěvek od Nelson »

Už 10. prosince 1940 Hitler oznámil, že je nutno počítat se vzpourou ve francouzských severoafrických koloniích a v tom případě dojde k urychlené okupaci i zbytku Francie. Uklidnil tak své generály kteří byli v podstatě nespokojeni s existenci vichystické Francie a požadovali její likvidaci. Nedokázali překousnout, že v červnu 1940 se tanky Wermachtu zastavily na linii vedoucí asi 200 km severně od Marseille a poté se stáhly zpět.
Na základě tohoto vůdcova závěru byla hlavním stanem OKW vypracována směrnice č.19 - plán Attila. Předpokládal se bleskový úder třemi proudy. Ze severu a ze západu podél řek Garonny a Rhôny obrněnými jednotkami Wermachtu a z východu podél středomořského pobřeží italskými jednotkami. Cílem měl být hlavně Toulon s obrovskou námořní základnou a Marseille kde kotvila největší část francouzského obchodního loďstva. Jedním z hlavních úkolů plánovaného bleskového úderu bylo zajištění pokud možno nepoškozených francouzských válečných ale i obchodních plavidel. Hitler se stejně jako Britové obával případného přechodu silné toulonské flotily na stranu nepřítele. Přitom článek 8, dohody o příměří přímo zavazoval německou stranu nepodniknout žádné nepřátelské akce proti francouzskému námořnictvu a zároveň zakazoval vznášet jakékoliv požadavky které by se jakkoliv týkaly válečné flotily a to i ze strany Itálie (Mussolinimu se to moc nelíbilo ale nemohl se otevřeně postavit Hitlerovi).

Jak jsem již uvedl, v prosinci 1940 byl vypracován plán Attila. V období do března 1941 pak proběhlo několik konferencí německého nejvyššího velení kde se celá směrnice upřesňovala a připravovala k realizaci. V prosinci 1941 však byla kvůli vážným potížím v Rusku (protiútok sovětských jednotek u Moskvy) příprava útoku proti Vichy zastavena a 29.5.1942 byl plán Attila nahrazen směrnicí č. 42 – plánem Anton. Ten z útoku vyloučil italská vojska jako zbytečná. Doložka v podobě operace Lila specifikovala obsazení Toulonu.

Potom však došlo 5.11.1942 k operaci Torch. O pouhé tři dny později nařídil Hitler realizaci plánu Anton. I přes naléhání šéfa OKW Keitela však nevydal příkaz k provedení jeho přílohy Lila. Podpořil názor velkoadmirála Raedra, že je nutno počkat, jestli se francouzská flotila sama neobrátí proti americko-britským výsadkovým silám a nezapojí se do boje po boku Němců. Raeder vyslal do Toulonu kontraadmirála Wevera aby se pokusil zajistit připojení francouzského loďstva k Němcům.
Zároveň však panovaly určité obavy z toho jak se zachová admirál Darlan. Tento vrchní velitel vichystických ozbrojených sil a do dubna 1942 i ministerský předseda byl dost zvláštní osobností. Zpočátku koketoval s kolaborací, později se pod dojmem těžkých německých porážek na východní frontě distancoval od svých politických protivníků soustředěných kolem současného premiéra, Pierra Lavala. Zároveň si však nemohl dovolit dát najevo sympatie k Britům. Francouzská veřejnost ještě nezapomněla na ani ne rok a půl starý masakr u Mers-el-Kebíru.
I přes toto dilema měl Darlan ve Francii obrovskou moc. Jediný rozkaz tohoto neoficiálního Pétainova nástupce mohl zastavit francouzský odpor v severní Africe (to také s tichým souhlasem Pétaina učinil) a připojit toulonskou flotilu na stranu Britů. A toho se právě Němci báli, Pokud by k tomu došlo, neměli by žádnou možnost jak tomu zabránit a ani Italové by nebyli schopni cokoliv podniknout. Proto bylo nutno eliminovat bleskovým úderem válečnou základnu i s loďstvem. Jistou nadějí byl vrchní velitel Toulonské flotily admirál Laborde. Osobně nenáviděl Darlana a existovala možnost, že by odmítl splnit rozkaz nařizující mu přechod na stranu nepřítele.

Darlanův pokyn k zastavení palby z dopoledne 10.11.1942 byl pro Němce vítanou záminkou ke vstupu do neobsazené republiky. Nic na tom nezměnilo ani oficiální odsouzení tohoto nařízení ze strany Pétaina a odvolání Darlana ze všech funkcí. Je ale zvláštní, že zároveň byla Darlanovi doručena tajná depeše v níž kontraadmirál Auphan sděloval svému nyní již bývalému nadřízenému, že Pétain toto jeho konání schvaluje (ovšem tak, aby se o tom nedozvěděli Němci). Velitelem všech ozbrojených sil v Alžírsku se stal generál Noguèse a starý maršál nařídil pokračovat v boji proti vyloděným jednotkám.
Ani to Němce neuspokojilo, je však otázka zda by je ještě něco dokázalo od jejich záměru odradit.

Dalšího dne ráno tak překročily von Rundstedtovy tankové divize hranici Vichystické republiky a ve dvou proudech směřovaly k Toulonu a Marseille. Francouzské flotile zbývalo 24 hodin na jakoukoliv reakci. Admiralita nařídila doplnit zásoby a během šesti hodin připravit lodě k opuštění přístavu. Námořníci očekávali zapojení se do bojů, ať už na straně Němců nebo Britů. Laborde však v denním rozkazu poprvé naznačil, že uvažuje o zničení flotily.
Ve Vichy zároveň probíhala složitá politická jednání. Otázkou už ale nebyla obrana proti postupujícím Němcům (ta v podstatě neexistovala) ale co udělat s toulonskou flotilou.
Situace v Toulonu byla dost nepřehledná, námořníci vyjadřovali nespokojenost s činností velení flotily a zároveň došlo k pokusům kontaktovat Laborda ze strany de Gaulla. Admirál však generálova emisara vyrazil ze své kanceláře.
A za této situace dorazil do města německý admirál Wever. K pokusu uklidnit Francouze a přemluvit je ke spolupráci měl dobrou motivaci. Bylo mu totiž naznačeno, že pokud neuspěje bude na příkaz OKW a samotného vůdce popraven (později skutečně zmizel ve věznicích gestapa a byl popraven v spnu 1944).

Jednání OKW však vyloučila z akce samotnou Kriegsmarine. Jaké následky měl tento fakt potom při samotném obsazení přístavu vysvětlím později. Mezitím však admirál Laborde a toulonský námořní prefekt Marquis vyjádřili ochotu spolupracovat s německými vojsky. Za to požadovali pouze vytvoření neokupovaného a tedy samostaného prostoru Toulon. A Hitler s tím i přes protesty Keitela a celého štábu OKW v 18.30 souhlasil. A tak se dalšího dne německé tanky zastavily 15-20 km od města. Tam mezitím v loďstvu zavládla nervozita. Francouzský hlídkový člun byl v mlze identifikován jako americká bitevní loď s doprovodem. Přelety vlastních průzkumných letadel byly ohlašovány jako nepřátelský nálet. Jen náhodou zatím nedošlo ke střelbě
Marquis byl jmenován guvernérem a aby uklidnil Němce, pořádal hony na gaullistické špehy a rozvraceče. Měl Hitlerovo slovo, že Toulon zůstane svobodný a tak aby se mu zavděčil, nařídil policejním jednotkám rozprášit odbojové hnutí ve městě. Posádkám pobřežních pevností byla vyhlášena plná bojová pohotovost a dělostřelci se připravovali na odražení útoku z moře. Posádky ponorek dostaly rozkaz být připraveny vyrazit proti „ůtočícím“ Britům.

Příštího dne ráno byla do Vichy doručena zpráva, že německý letecký průzkum objevil u Baleár britský konvoj doprovázený silnou bitevní skupinou. Co pilot vlastně viděl se neví ale Němci Francouzům sdělili, že se chystá vylodění v oblasti Provence. Zpráva byla doručena do Toulonu a Laborde nechal vyhlásit polach. Po šesti hodinách oznámil ministrovi Auphanovi, že je připraven vyrazit. Ten, protože o ničem nevěděl (zpráva o „konvoji“ šla mimo něj) nařídil celou akci zrušit.Zároveň se však Laborde dozvěděl velmi znepokojivou zprávu. Vláda nařídila předání celého obchodního loďstva kotvícího v přístavech Marseille a Séte Němcům.
Situace v Toulonu se začala pomalu uklidňovat. Všichni věřili, že pokud nedají Hitlerovi nějakou záminku zůstane město svobodné. Němci i Italové (ti se obsazení vichystické Francie přímo neúčastnili, při obklíčení Toulonu jim však byl přidělen východní sektor hraniční linie) zatím zůstávali na dohodnuté linii a navenek nevyvíjeli žádnou aktivitu.
Tento klid však vydržel sotva pár desítek hodin.
Další díly série:
Tragédie francouzského loďstva - 1. část - Od září 1939 do kapitulace
Tragédie francouzského loďstva - 2. část - Katastrofa v Mers-el-Kebíru
Tragédie francouzského loďstva - 3. část - Operace Menace - úder proti Dakaru
Tragédie francouzského loďstva - 4. část - Zapomenutá bitva u Koh-Changu
Tragédie francouzského loďstva - 5. část - Věrnost maršálovi až do konce - Toulon 1942 úvod.
Tragédie francouzského loďstva - 6. část - Věrnost maršálovi až do konce - Toulon 1942 závěr.
Naposledy upravil(a) Nelson dne 20/12/2006, 17:20, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Norade, takhle jsem to celé ani člověče neznal díky.
Jen u toho Darlanda je těch verzí několik. Jedna z těch posledních - z posledních let říká, že na něho byl udělán podraz od spojenců. Byl přepaden komandem a zaveden ke spojencům. Zde byl nátlakem přes noční vyhrožování a beze spánku přinucen k vydání rozkazů a obrácení se na stranu spojenců. Hovoří se v tajných dokumentech, že byl na příkaz nejvyšších míst ( se schválením Churchila a Rooswelta) později dokonce zavražděn.
ObrázekObrázekObrázek
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

On Darlan byl poměrně zvláštní postava. I přes to odvolání to byl jeden z nejmocnějších mužů Francie hlavně dáky svým konexím. A skutečně se s ním počítalo jako s nástupcem maršála Pétaina.
Kdyby nebyl velitelem Toulonské flotily Laborde, mohl Darlan bez větších obtíží převést loďstvo pod britské velení. Ale veškerá jeho snaha končila právě u Laborda. Přes tohoto člověka, kterého navíc sám uvedl do funkce, nebyl schopný se dostat.

A s tím jeho zajetím je to všelijaké. On ve skutečnosti nebyl zajatcem. Zpočátku spolupracoval s americkým generálem Clarkem a později se ve spojitosti s jeho osobou hovoří o internaci. Američani, ani přes tu účast na operaci Torch, vlastně nebyli s Francouzi ani ve válečném stavu.
Zavražděn byl, to píšeš sám. Ale kdoví na čí popud, rozhodně nejnebezpečnějším protivníkem byl pro de Gaulla, ten mu svým vlivem nesahal ani po kotníky. V přítomnosti Darlana byl de Gaull úplnou nulou. Pro Brity a Američany by byl admirál rozhodně vhodnějším partnerem.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo“