Tragédie francouzského loďstva - 4.část

Odpovědět
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Tragédie francouzského loďstva - 4.část

Příspěvek od Nelson »

První rok války byl pro Francii obdobím katastrof. V září 1939 Francouzi společně s Angličany vyhlásili kvůli Polsku, svému spojenci válku nacistickému Německu. Polsko padlo, později Dánsko, Norsko a v červnu 1940 po několika týdnech bojů kapitulovali i Francouzi. Poté se proti nim obrátitli jejich bývalí spojenci Angličané a obsadili, nebo ozbrojenými akcemi vyřadili část loďstva. Ke všemu se velká část koloniální říše odtrhla od Vichy a přešla pod kontrolu De Gaulla. Na dálném východě však zůstala vládě ve Vichy věrná Francouzská Indočína. Velké území zahrnující plochu dnešního Vietnamu, Kambodže a Laosu. Na západě tato kolonie sousedila se spojencem Japonska, s Thajskem.
Už od prvních okamžiků se však celá tato oblast ocitla v centru zájmu japoských ozbrojených sil. Plánovači japonského generálního štábu požadovali její obsazení z důvodu ochrany komunikačních linií mezi mateřskými ostrovy a územím Nizozemské východní Indie. Dnešní Indonésie se svými ropnými poli, obrovským nerostným bohatstvím a rozsáhlými plantážemi kaučukovníků byla velkým lákadlem a prakticky hlavním cílem japonského útoku hned v prosinci 1941. Francouzská kapitulace v červnu 1940 odstartovala první vlnu japonských územních požadavků. Pouhý měsíc a půl po zastavení bojů mezi Němci a Francouzi bylo Pétainově vládě doručeno ultimátum požadující bezpodmínečné předání pěti leteckých základen v Tonkinu (severní část Vietnamu) a také rozmístění jednotek o síle 30 000 mužů. Francouzům, nezbyla jiná možnost než vyhovět a tak počátkem září vstoupily první japonské jednotky do Tonkinu. Došlo k několika menším přestřelkám ale guvernérovi admirálu Decouxovi se podařilo jednáním s japonci zabránit větším bojům.
Jiná situace však panovala na západní hranici Indočíny. Zhruba ve stejné době jako Japonci začali vznášet územní požadavky i Thajci. Na přelomu let 1940-41 začaly na společné hranici šarvátky mezi francouzskými pohraničními jednotkami a thajskou armádou do nichž se často zapojilo i letectvo obou stran.

Na moři však zatím panoval klid. Převaha Thajska v námořnictvu byla poměrně výrazná. Jádro jejich loďstva tvořily dvě obrněné lodě obrany pobřeží, dva obrněné dělové čluny, deset torpédovek, čtyři ponorky a několik menších plavidel. Výzbroj každého z obou pobřežních obrněnců tvořila čtyři děla 203 mm doplněná čtyřmi kanóny 80 mm a několika menšími rážemi a kulomety, dělové čluny měly po jednom dělu 152 mm a čtyřech ráže 76 mm.

Obrázek thajská obrněná loď Dhomburi

Tato flotila operovala počátkem ledna 1941 v Siamském zálivu v oblasti tamní hranice mezi Indočínou a Thajskem. Její základnou se stalo souostroví Koh-Chang nedaleko dnešního thajského přístavu Trat.

Ve stejné době bylo na manévrech ve vzdálené zátoce Cam Ranh téměř celé francouzské koloniální loďstvo. Velitel této skupiny, námořní kapitán Bérenger dostal 13.1.1941 rozkaz zasáhnout proti nepříteli. Pět francouzských lodí okamžitě doplnilo zásoby a vyrazilo ke Koh-Changu. Termín loďstvo je však trochu nadnesený. Francouzi mohli proti nepříteli nasadit lehký křižník Lamotte-Piquet vyzbrojený osmi děly ráže 155 mm, dvě koloniální avisa (šalupy) Dumont D'Urville a Amiral Charner vyzbrojené třemi kanóny 138 mm a dva malé dělové čluny Marne a Tahure (první 4x100 mm a druhý 2x138 mm).

Obrázek Lehký křižník Lamotte-Piquet Obrázek francouzské koloniální aviso

Do oblasti souostroví se Francouzi dostali 17.1.1941 brzy ráno. Protože celou oblast pobřeží zahalovala lehká ranní mlha, byl vyžádán průzkumný hydroplán s úkolem ve lokalizovat změti ostrůvků a mělčin nepřátelské lodě. Od vlajkového křižníku Lamotte-Piquet se oddělily menší jednotky které před sedmou hodinou pronikly až skoro k thajské základně. Lehký křižník se mezitím pohyboval asi 10 km jižně až jihovýchodně.

Kolem 6.10 vyplašil přelet hydroplánu Loire 130 nepřítele (pilot však v mlze objevil jen dvě torpédovky). Po několika minutách spatřili Thajci v mlze nejasné obrysy francouzských lodí a zahájili na ně palbu. Tím však odhalili svoji polohu. Zároveň jejich torpédovky podnikly v 6.15 útok na francouzskou skupinu. Francouzům se však podařilo všechna vypuštěná torpéda vymanévrovat a sami potopili dva (tři?) nepřátelské čluny.
Hlavní střetnutí proběhlo v 7.35 až 8.00 mezi francouzským křižníkem a thajským obrněncem Dhomburi. Jeho sesterská loď Authya byla hned na počátku přestřelky zasažena torpédem odpáleným z křižníku na vzdálený obrys v mlze. Těžce poškozená loď později ztroskotala na pobřeží. Boj vedený na vzdálenost až 10-15 km byl vlastně hrou na schovávanou mezi útesy a ostrůvky souostroví. Hned na počátku se ale Francouzům podařilo zasáhnout můstek Dhomburi kde zahynul thajský kapitán. Společně s avisy a dělovými čluny se křižníku podařilo pobřežní obrněnec poškodit tak vážně, že se při pokusu o odvlečení převrátil a potopil.

Obrázek mapa bitvy u Koh-Changu

Tím celá šarvátka skončila. Francouzský svaz se ještě hodinu zdržoval v oblasti a potom kapitán Bérenger rozhodl o návratu na základnu v Saigonu. Při návratu byl napaden thajským letectvem. Několik bomb dopadlo do blízkosti křižníku, jediným výsledkem náletu i předchozího boje byla drobná poškození (hlavně střepinami) francouzských plavidel.

Závěrečné dějství této neznámé a v podstatě nevýznamné epizody v dějinách námořních bojů proběhlo o pět dní později. Japonci se „zastali“ svého spojence a vnutili oběma stranám mír ale za japonských podmínek. Francouzi přišli o část Kambodže a o necelého půl roku později v červnu 1941 se do jižní Indočíny, do oblasti Saigonu a námořní záklany Cam Ranh nastěhovali Japonci. Později, v prosinci 1941 jejich bombardéry startující z letiště v Saigonu zničily britský svaz Z.
Další díly série:
Tragédie francouzského loďstva - 1. část - Od září 1939 do kapitulace
Tragédie francouzského loďstva - 2. část - Katastrofa v Mers-el-Kebíru
Tragédie francouzského loďstva - 3. část - Operace Menace - úder proti Dakaru
Tragédie francouzského loďstva - 4.část - zapomenutá bitva u Koh-Changu
Tragédie francouzského loďstva - 5. část - Věrnost maršálovi až do konce - Toulon 1942 úvod.
Tragédie francouzského loďstva - 6. část - Věrnost maršálovi až do konce - Toulon 1942 závěr.
Naposledy upravil(a) Nelson dne 20/12/2006, 17:18, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

Tak toto je pro mě naprostá novinka. A jen bych se chtěl zeptat, Francouzi neměli mimo Atlantik žádné větší lodě?
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Uživatelský avatar
Tunac
podporučík
podporučík
Příspěvky: 678
Registrován: 29/5/2006, 22:23
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tunac »

O této epizodě jsem nikde nečetl. Díky.
Vojáci!!!!
Jste vojáci smrtí!!! A já jsem ten, co Vás bude posílat tam, kde se umírá!!!
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Co myslíš pod pojmem "větší lodě" ? Bitevní lodě a křižníky?

Pro nás jako suchozemce je velká loď i minolovka :D
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

hydrostar píše:Tak toto je pro mě naprostá novinka. A jen bych se chtěl zeptat, Francouzi neměli mimo Atlantik žádné větší lodě?
Všechny koloniální velmoci měly ve svých zámořských územích jen menší jednotky, tak od lehkého křižníku níž. Nejčastěji to byly různé dělové čluny, korvety, šalupy a dost často navíc starší plavidla. Vždycky se počítalo s tím, že těžké jednotky budou vyslány až v případě potřeby.

Částečnou vyjímkou byli Britové, v Alexandrii kotvilo Středomořské loďstvo a v Indickém oceáně operovalo od počátku války Dálněvýchodní loďstvo. Ale například v Singapuru i přes obrovské loděnice a doky měli jen pár torpédoborců.
Ale všechno je to o penězích. Ona samotná údržba těžkých jednotek je finančně a kapacitně dost náročná a tak je raději všichni drželi tam, kde byli specialisti na jejich opravy.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

No myslel sem spíš jen ty křižníky, o bitevních lodích sem moc neuvažoval. Jo a díky za odpověď.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Red Baron
Příspěvky: 5
Registrován: 20/9/2006, 14:10

Příspěvek od Red Baron »

neznáte někdo početní stavy FR. mariny v roce 39-40, zajímá mne hlavně stav v kategorii těžkých křižníků - dle Washingtonské dohody si FR vymínila výjimku v počtech těžkých křižníků, které početně nebyly limitovány - pouze tonáží a výzbrojí ( washingtonské křižníky)
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

Jestli ti stačí jenom těžké křižníky tak těch nebylo moc. Tzv. Washingtonských křižníků postavili pouze sedm.
Obrázek
Po Algerie už nenavrhli žádné plavidlo tohoto typu a zaměřili se spíš na lehké křižníky a níž.
Pokud ti ale jde o Marine Nationale jako celek, je to spíš na slušně dlouhý článek.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo“