Lioré et Olivier LeO.451 B.4 a vše okolo

Moderátor: Hans S.

Odpovědět
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Lioré et Olivier LeO.451 B.4 a vše okolo

Příspěvek od YAMATO »

Obrázek

LeO.45 (LeO.450)
STAé (Service Technique de l'Aeronautique čili technická správa letectva) vydala 17. 11. 1934 požadovky A-21 na těžký dvoumotorový bombardér kategorie B.5 (s pětičlennou osádkou), který měl do budoucnosti nahradit stroje jako byly např. MB.200, Amiot 143 a další. Měl být schopen donést 1000 kg pum na vzdálenost 1400 km. Oproti předchozím francouzským bombardérům, které se při obraně spoléhaly především na palebnou sílu, měla být nyní její zárukou především vysoká rychlost, požadovaná nejméně 400 km/h v 5000 m. Do soutěže se přihlásily firmy Amiot (340), Latecoere (570), Lioré et Olivier (45) a Romano (120). Koncem roku 1935 byly vyhodnoceny makety a dokumentace. 25. 8. 1936 byl vydán Plan II, požadující až 984 středních bombardérů kategorie B.4 (čili čtyřmístný), na kteroužto kategorii byl stroj v září překvalifikován. Zároveň byly zpřísněny požadavky, např. maximální rychlost nyní měla být nejméně 470 km/h, přičemž však byl opět brán větší zřetel na obrannou výzbroj, jejímž základem se měl stát 20 mm kanon. Z nabízených projektů byly pro sériovou výrobu vybrány Amiot 340 (respektive jeho deriváty, o nich snad někdy později) a LeO.45, Ro.120 a Laté.570 se dostaly jen do stádia prototypů.

LeO.45 byl vyvíjen pod vedením Pierre-Ernesta Merciera. Jednalo se o nevšedně elegantní stroj, naprosto se lišící od předchozích francouzským bombardérů, typických především svou hranatostí, množstvím různých věžiček a střelišť. Pro pohon byly zvoleny motory Hispano-Suiza HS 14AA-06/07 o výkony 835 kW, pro které bylo v nádrži v centroplánu neseno 1810 l paliva a v dvojici nádrží v každé polovině křídla 610 a 815 l, celkem tedy 3235 l. Od začátku byla také předpokládána možnost budoucí vestavby motorů Gnôme-Rhône, konkrétně typu GR 14P o výkonu okolo 1100 kW. To se později ukázalo být pro další osud stroje velmi podstatné. Posádku tvořil velitel-bombametčík, pilot, radista-střelec a střelec kanonu. V jedné trupové a dvou křídelních pumovnicích bylo možno nést pumy do ráže 500 kg a celkové hmotnosti až 2000 kg. Obrannou výzbroj tvořil 20 mm kanon Hispano-Suiza HS 404 ráže 20 mm s 120 náboji (ve dvou bubnech) ve hřbetním střelišti typu SAMM AB 26, pevný kulomet MAC 34 ráže 7,5 mm s 300 náboji v přední časti trupu a druhý MAC 34 s 500 náboji pro obranu dozadu dolu ve výsuvné věži, ovládaný radistou.

Obrázek LeO.45-01


Prototyp LeO.45-01 (450.01) byl zalétán 16. 1. 1937 ve Villacoublay pilotem Jeanem Doumercem a palubním mechanikem Ramellem. První let byl krátký, nedostatečné chlazení motorů si vynutilo již po pěti minutách návrat na letiště. Také ovladatelnost při nízkých rychlostech se ukázala být velmi špatná. Bylo rozhodnuto o úpravách SOP a chladičů oleje. Brzy poté, 20. 2. 1937, byla firma zestátněna a začleněna do koncernu SNCASE (oficiálně byl ustanoven 1. 2. 1938). Prototyp se do vzduchu znovu dostal 16. 7. 1937. Zjištěné výkony byly vynikající, maximální horizontální rychlost byly 480 km/h, při letu střemhlav bylo dosaženo až 625 km/h! Začátkem září byl předán CEMA (Centre d'Essais du Matériel Aérien čili zkušební středisko letecké techniky). Zde již 6. 9. musel Doumerc nouzově přistát pro poruchu obou motorů, nastěstí to zvládl dobře a letoun zachránil. Motory byly stálým a vlastně jediným velkým problémem jinak velmi chváleného letounu. 29. 11. 1937 bylo objednáno prvních dvacet ověřovacích strojů. Po návratu k výrobci bylo zvětšeno vzepětí konců křídla a především instalovány kryty motorů typu Mercier (podle vzoru použitém již dříve na LeO H.46), které konečně plně odstranily problémy s chlazením. Vedlejším pozitivním efektem bylo zvýšení rychlosti na až 500 km/h. 26. 3. 1938 bylo objednáno dalších 20 strojů, 15. 6. 1938 již rovných 100. Bohužel se však stále nedařilo řešit poruchovost HS 14AA a aby bylo vůbec možno přemýšlet o zahájení výroby, bylo nutno najít rychlé řešení. Tím se stalo použití spolehlivých motorů Gnôme-Rhône 14N-20/21 o výkonu 768 kW, o čemž bylo rozhodnuto 29. 8. 1938.


LeO.451
Použití motorů Gnôme-Rhône 14N-20/21 vedlo k vzniku nové verse. Díky tomu, že se s možností použití jiných motorů než HS 14AA od začátku počítalo, nebylo zdržení velké, takže zkoušky přemotorovaného LeO.450-01, nyní tedy prototypu LeO.451-01, probíhaly již od 21. 10. 1938. V listopadu jej převzalo CEMA, tam byl zkoušen do února 1939 s jasným verdiktem: stroj může přejít do výroby, neboť zjištěné výkony se i přes mírně slabší motory prakticky nezměnily, zato spolehlivost se zlepšila velmi výrazně.

Obrázek LeO.457-01


První sériový LeO.451 B.4 N°1 byl zalétán v březnu 1939. Armée de l‘Air jej přijalo 24. 3. Druhý sériový stroj byl zkoušen se dvěma motory GR 14N-39 (tedy se stejným smyslem otáčení na obou pozicích), ale standardem se staly protiběžné motory GR 14N-48/49 o výkonu 849 kW. Vzhledem k nedostatku původně předpokládaných vrtulí Gnôme-Rhône (typ-?) byly použity vrtule Ratier 1634/1635 o průměru 3,2 m, původně určené pro bombardéry Amiot 351/354. Tyto vrtule byly údajně méně vhodné a vedly ke snížení maximální rychlosti na 480 km/h, je však na místě otázka proč měly být méně vhodné, když byly Amioty 351/354 rovněž poháněny motory GR 14N. Všechny objednávky na LeO.450 byly převedeny na LeO.451. Do začátku války bylo objednáno 480 kusů pro Armée de l‘Air. 12 mírně upravených strojů objednalo Řecko, to je však nikdy nedostalo, po vypuknutí války byly zkonfiskovány. Přišla další navýšení zakázek, nakonec bylo požadováno 723 LeO 451 včetně 68 strojů pro Aéronavale (zdroje uvádí buď standardní LeO.451 nebo upravené LeO.451M...viz. níže) a dalších 200 měl podle objednávky z 12. 9. 1939 vyrobit koncern SNCAO.

Zavedení do výzbroje nebylo bez problémů. Výroba se, jak bylo ve Francii té doby smutným zvykem, rozjížděla dosti pomalu, k čemuž hlavně přispívaly nejen organisační zmatky, ale především váznoucí dodávky materiálu a různých součástí a také jejich často špatná kvalita. Další zdržení bylo způsobeno použitím motorů GR 14N místo původně předpokládaných HS 14AA, pro které byla výroba připravována.

Jako první dostala LeO.451 experimentální jednotka GB. 3. 9. 1939 (mobilisace) mělo letectvo jen 15 strojů. Ani přeškolení osádek nebylo z nejrychlejších, vzhledem k stále ne zrovna ideálním vlastnostem při malých rychlostech a především přechodu z pilotážně naprosto odlišných strojů jako byl např. MB.210. K 10. 5. 1940 již sice bylo převzato 222 letounů, ale 7 z nich již bylo zničeno či těžce poškozeno, 87 bylo opravováno či modernizováno, 12 bylo ve výcvikových jednotkách a 22 konzervováno v záloze. A ze zbývajících 94 strojů u bojových jednotek bylo bojeschopných jen 54. Celkem bylo k 25. 6. 1940 vyrobeno 452 LeO.451, z nich bylo k jednotkám zařazeno 373 (13 k Aéronavale), v boji bylo ztraceno cca 130.

Obrázek LeO.451 B.4


Výroba se jako první rozběhla u SNCASE v závodě ve Villacoublay, přičemž pro něj byly podsestavy vyráběny v Clichy a Levallois. Druhou výrobní linku SNCASE rozběhlo v Ambérieu, první vznikl z dodaných podsestav z Clichy a Levallois 12. 10. 1939, první vlastní, vyrobený ve spolupráci s výrobci podsestav z oblasti Lyonu a Saint-Etienne, byl hotov 5. 11. 1939. Třetí výrobní linka byla připravena v Marseille-Merignane, první stroj byl odsud dodán v květnu 1940. Výrobu připravoval také koncern SNCAO v závodě v Nantes-Bouguenais.

Francii, která se po příměří s Německem stala de facto jeho spojencem (ovšem neplnoprávným), zůstalo 183 LeO, 51 v metropoli a 132 v severní Africe. Na základě bojových zkušeností byly letouny postupně upravovány, byly montovány nové větší SOP zlepšující stabilitu (vyzkoušeny byly již v březnu 1940 na LeO.451 N°51) a instalováno hřbetní střeliště typu SAMM AB 74, kde byl kanon doplněn dvěma kulomety MAC 34 s 750 náboji na hlaveň. Uvažovalo se také o instalaci dvou pevných vzad střílejících kulometů do přechodu křídel do trupu, ale k zavedení nedošlo. Vzhledem k zavedení taktiky střemhlavého bombardování do úhlu 45° byla provedeny úpravy pumových závěsníků. 30. 4. 1941 Německo povolilo obnovení výroby. Bylo objednáno 225 strojů, první z nich byl zalétán 16. 10. 1941. Do obsazení zbytku Francie Německem bylo vyrobeno 109 kusů (poslední N° 581). Německo ukořistilo 94 strojů, z nich vsak bylo okamžitě použitelných pouze 9. Část byla poskytnuta Itálii, která je ale brzy vyměnila za Ju 88 A.

Obrázek Pozdější provedení obranné výzbroje, jasně viditelná je schránka s náboji pro kulomet


Zajímavou úpravou prošel LeO.451 N°359 (z Flotille 4F Aeronavale), který byl v roce 1942 tajně upraven pro zkoušky zařízení na ničení magnetických min. Byl vybavenou velkou rámovou anténou pro vytvoření magnetického pole. Zalétán byl 03. 06. 1942.

Obrázek


LeO.451M
Aéronavale objednalo nejen 68 standardních LeO.451, ale také 48 kusů jejich speciální námořní verze LeO.451M (původně označeny LeO.456), vybavené vzduchovými vaky v motorových gondolách a za kabinou bombometčíka a pěnovou hmotou v křídle umožňujícími plavání. Tato verse měla kulomety Darne 32 ráže 7,5 mm. Do kapitulace byl Aéronavale předán jen jeden stroj.

Jiné zdroje hovoří nikoli o objednání 68 standardních LeO.451 a 48 LeO.451M, ale o pouze 68 LeO.541M. Ovšem Aéronavale nakonec prokazatelně používala standardní LeO.451.


LeO.451LC
Projekt civilní dopravní verse, původně označené LeO.459.


LeO.451-01GS
Upravený LeO.455 (viz. níže) s motory GR 14R a příslušenstvím v kompaktním celku.


LeO.451T
Němci ukořistěné LeO.451 byly využity pro přestavbu na transportní stroje. Zkušebně byly takto upraveny stroje N°515 a 546, po úspěšných zkouškách následovaly další přestavby, celkem jich v letech 1943-44 vzniklo cca 50 kusů. Letoun mohl přepravovat 8 sudů s palivem nebo případně až 17 pasažérů. Původně byly tyto letouny neozbrojené, ale některé dostaly dodatečně po jednom kulometu MG 81 ráže 7,92 mm na hřbet trupu a do přídě. Používány byly v KgrzbV 700 (Kampfgruppe zur besonderen Verwendung) v le Bourget.

Obrázek


LeO.451C
Poštovní verse pro Air France. V roce 1943 na ni bylo upraveno 12 LeO.451.


LeO.451E
V letech1945-46 bylo 14 LeO.451 upraveno na létající laboratoře (Essais-výzkumný). Používali se při vývoji padáků, raket či řízených pum (např. SE.1500, ECA.30, SFECMAS, Arsenal 5501).

Obrázek


LeO 452
Byl LeO.451 s motory Hispano-Suiza 14AA-12/13 o výkonu 858 kW, objednaný spolu s prvním prototypem LeO.45. Byl přestavěn na transportní.


LeO.453
Válku přežilo 67 LeO.451, většinou v nepříliš dobrém stavu.V roce 1946 byla zkušebně v letecké dílně Ame de l'Air v Alžíru jeden LeO.451 prestavěn na rychlý transportní stroj. Z důvodu nedostatku náhradních dílů pro motory GR 14N byly použity americké Pratt & Whitney R-1830-67 o výkonu 883 kW. Stroj byl označen LeO.453. Ukázal se být povedeným, takže bylo od roku 1947 upraveno dalších 39. Prvních 30 obdržala Arme de l'Air. Obecně byly určeny k přepravě šesti pasažérů, což při cestovní rychlosti 400 km/hod dokázal na vzdálenost 3500 km, sloužily však také jako průzkumné a kartografické. Několik posledních (5 ?) bylo upraveno pro vyhledávaní a záchranu, tyto měly osmičlenou osádku a v pumovnici tři záchranné čluny. Poslední byly vyřazeny až v září 1957.

Obrázek


LeO.454
Verse s motory Bristol Hercules II o výkonu 949 kW, stavba prototypu v Marseille-Mearignane nebyla dokončena.


LeO.455
Verse s motory Gnôme-Rhône 14R-01 s dvoustupňovým kompresorem o výkonu 1025 kW. Bylo objednáno 400 kusů. Prototyp LeO.455-01 byl zalétán v Marseille-Mearignane 3. 12. 1939. Byl zničen při bombardování v květnu 1940. Po obnovení výroby v roce 1941 byly vyrobeny i dva LeO.455. Minimálně jeden z nich byl v roce 1944 zabaven Němci pro testy motoru GR 14R. Po zkončení války byly tři LeO.451 (N°499, 500 a 502 (?)) přestavěny na LeO.455 s motory nyní označenými SNECMA 14R o výkonu 1195 kW a poté od června 1947 používány pro další zkoušky těchto motorů.

Obrázek Stroj zkoušený v roce 1944 Němci

Obrázek Stroj z poválečné přestavby


LeO.455 Ph (LeO.455F)
Kartografická verse LeO.455 (Ph - Photographique). Od roku 1948 do června 1950 bylo pět LeO.451 upraveno na tuto versi. Mimo fotografického vybavení se lišily také použitím výrazně vyšších SOP (na všech ?). Vyřazeny do roku 1956.


LeO.456
Původní označení pro LeO.451M.


LeO.457
Projekt výškového bombardéru, bylo objednáno 5 kusů, ale nevznikl ani jeden.


LeO.458
Verse s motory Wright GR-2600-A5B Cyclone-14 o výkonu 1177 kW a vrtulemi Hamilton Hydromatic nebo Curtiss. Objednáno bylo 200 kusů, z toho 120 s vrtulemi Curtiss. V květnu 1940 začala stavba prvních deseti strojů, ale žádný již nebyl dokončen.


LeO.459
Původní označení pro LeO 451LC.


HODNOCENÍ
LeO.451 byl rozhodně velmi kvalitní letoun. Bohužel nebyl v průběhu západního tažení nasazen v původní roli, ale v pro něj nevhodné úloze taktické podpory z malých výšek proti německým kolonám. Proto byly jejich ztráty poměrně velké. Ani po kapitulaci bojová služba neskončila, např. 29. 4. 1940 provedly nálet proti Gibraltaru jako odvetu za napadení Dakaru britskou Royal Navy (ZDE), v červenci 1941 bojovaly při obraně Sýrie (opět Britové...), začátkem roku 1943 se pokoušely o odpor proti invasi Spojenců do severní Afriky.

Hledáme-li stroj, s kterým LeO.451 porovnávat, nabízí se jednoznačně Ju 88 prvních versí (ZDE). Výkony byly poměrně podobné, LeO byl rychlejší, což bylo dáno především použitím integrálních pumovnic, které měl sice Ju také, ale jen pro pumy malých ráží, pumy větších ráží musil nosit na vnějších závěsnících se všemi negativy z toho vyplývajícími. Na straně výhod Ju naopak jmenujme podstatně větší dolet (získaný často montáží dalších nádrží namísto trupových pumovnic), také maximální nosnost měl vyšší. Co se obranné výzbroje týče, ani jeden stroj nebyl ideální. Ju 88 prvních versí měly pouze 3 - 4 kulomety MG-15 ráže 7,92 mm. LeO měl za základ obranné výzbroje kanon HS 404, který byl velmi účinnou zbraní, a zdálo by se, že byl jedním z hlavních trumfů stroje, avšak nebylo tomu tak, byl totiž poměrně špatně ovladatelný, výměna bubnu s municí trvala velmi dlouho a oproti očekávání bylo za letounem až příliš mnoho nekrytého prostoru. Nicméne byly i úspěchy, např. známý souboj 14 LeO.451 vs. 10 Bf 109 a 5 Bf 110, ke kterému došlo 6. 6. 1940, kdy sice bylo sestřeleno 5 LeO, ale za cenu 3 stíhačů, přičemž střelec Grandchamp z GB-I/11 sestřelil 2 stíhače. Za více povedenou lze hodnotit až výzbroj pozdějších LeO, kombinaci kanonu a dvou kulometů v hlavním střelišti.

Obrázek


TECHNICKÉ ÚDAJE (LeO.451 B.4 / Ju 88 A-1 pro srovnání)

ROZMĚRY
Rozpětí: 22,52 m / 18,25 m
Délka: 17,17 m / 14,25 m
Výška: 5,24 m / 5,3 m
Nosná plocha: 68 m² / 52,5 m²

HMOTNOST
Prázdná: 6370 kg / 7700 kg
Normální: 7380 kg / 8960 kg
Maximální: 11380 kg / 10360 kg

VÝKONY
Max. Rychlost: 480 km/h (v 4800 m) / 450 km/h (v 5500 m)
Dostup: 9000 m / 8000 m
Dolet: 2300 km (s 500 kg) / 2900 km (s 1000 kg a přídavnými nádržemi v pumovnicích)

Obrázek Obrázek


ZDROJE:

Letadla Francie 39-45, J. Schmid, Fraus 2003
French Bombers Of World War II, A. Pelletier, In Action č.189, Squadron/Signal Publications 2003
Internet
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Sgt.Pierro
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 232
Registrován: 21/10/2008, 12:17
Bydliště: Praha

Příspěvek od Sgt.Pierro »

Yamato, díky za velice zajímavý článek. Budeš pokračovat ještě v tematice francouzských bombardérů?? Kupř. Amiot 351-354???
Veni, vidi, vici...
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Pokusím se, bohužel zrovna na Amiota mám zatím dost omezené zdroje...no asi tak na úrovni jeho významu.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martas2411 »

YAMATO- Skvělý článek :lol: .Tyto stroje byly docela dobré a jak jsi správně napsal jejich stráty zapříčinily hlavně útoky na cíle z malých výšek na nepřátelské cíle ,kde LEO 451 suplovaly bitevní letouny .Dalším faktorem bylo ,že i tyto letadla létala do akcí s minimálním a dokonce někdy bez stíhacího krytí,takže jejich ztráty rostly.Jenom pro doplnění bych chtěl dodat ,že tyto stroje podnikli i svůj první noční strategický nálet dne 4.6.1940 na továrny BMW v Mnichově a Augsburku .Nálet skončil pro francouze fiaskem ,neboť jen dva stroje se dostali nad cíl.A dokonce se němcům podařilo ještě jeden stroj sestřelit flakem.
LeO 451 byly nasazeny i proti cílům v Itálii ,kdy 23.6 1940 uskutečnily 4 stroje nálet na sicilské Palermo,tyto letadla už ale startovala ze severní Afriky.A v den podepsání příměří z Itálií 24.6.1940 tyto stroje ještě naposled zaútočili na italské cíle ,konkrétně na mosty u Sault-Brenazu a u Culozu.
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Sehr schön :) Jak článek, tak letadlo.
Vzhledem k nedostatku původně předpokládaných vrtulí Gnôme-Rhône (typ-?) byly použity vrtule Ratier 1634/1635 o průměru 3,2 m, původně určené pro bombardéry Amiot 351/354. Tyto vrtule byly údajně méně vhodné a vedly ke snížení maximální rychlosti na 480 km/h, je však na místě otázka proč měly být méně vhodné, když byly Amioty 351/354 rovněž poháněny motory GR 14N.
Vrtule je nejen spjata s motorem, resp. reduktorem a letounem samotným, ale také s rychlostmi, při jakých má být použita. Některé vrtule mohly být dosti účinné při nějakých rychlostech, ale ztrácet při jiných. Tzn. na jednom letounu s nějakým motorem mohly pracovat řekněme optimálně, ale na jiném letounu se stejným motorem výrazně hůře. Vrtule byly a jsou velká věda.
..nehledě na to, že původní mohly opravdu být prostě lepší.

Osobně tento letoun považuji za ukázku předválečné aerodynamické čistoty. Nikde žádné zbytečné výstupky a ostré přechody. Vše působí velice uhlazeným dojmem, který se často snoubí se slušnými výkony. Už jen fakt, že LeO 451 podával i s podobně výkonnými motory a podstatně větším křídlem a rozměry obecně výkony podobné (ne-li vyšší, nežli veleúspěšný Ju 88) do značné míry potvrzuje aerodynamické kvality letounu.
Sisa
svobodník
svobodník
Příspěvky: 21
Registrován: 11/11/2008, 19:55
Bydliště: Kosova Hora

Příspěvek od Sisa »

Skutečně velmi pěkný článek. A letadlo taktéž. Jen škoda, že nemohl pokračovat jeho vývoj. Nebo se Němci o něco takového pokusily?
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Neměli důvod, měli Ju 88 (a další).
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Odpovědět

Zpět na „Letectvo“