Lehký jezdecký tank AMR-35 (1935)

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Lehký jezdecký tank AMR-35 (1935)

Příspěvek od kacermiroslav »

Obrázek
AMR-35 s výzbrojí 13,2mm kulometem
Lehký jezdecký tank (tančík) Renault AMR-35 (Renault ZT)
Francie
1935


Na přelomu dvacátých a třicátých let 20.století zasáhla Zemi celosvětová ekonomická krize, a možná právě i díky ní pak vznikla vlna nadšení armádních velitelů, stratégů a výrobců po levných bojových obrněných prostředcích, tančících. Ty podle představ svých tvůrců měly být moderní verzí pěších a jízdních oddílů ovšem ve slupce z ocelových plátů valících se na kovových pásech s kulometnou výzbrojí. Takže taková podpora jízdních jednotek. Tato módní vlna zasáhla i Československo, viz. Tančík vz.33 [1] a samozřejmě se nevyhnula ani našemu hlavnímu meziválečnému spojenci a rádci na poli vojenském a zbrojím, Francii. V případě AMR-35, který přímo vycházel ze svého předchůdce AMR-33 [2], bychom ale mohli díky jeho pouze kulometné výzbroji mluvit o tančíku, než o tanku.

Předválečná Francie pak podle své vojenské doktríny dělila svou obrněnou techniku na řadu specializovaných strojů. Modernější pojetí rozdělení na lehké, střední a těžké tanky vzešlo později z Německa, které začalo svou obrněnou techniku budovat oficiálně až po roce 1933 a právě od Němců se toto dělení stávalo všeobecným později i u dalších zemí. V době vzniku AMR-33 tak Francie dělila své tanky na jezdecké a pěchotní. Jezdecké pak dále dělili na AMR (Auto Mitrailleuse de Reconnaisance) a AMC (Auto Mitrailleuse de Vombat), přičemž typ AMR měl mít jen lehkou výzbroj a pancéřování pro zachování vysoké pohyblivosti a rychlosti. Tj. mělo se jednat o stroje určené především k průzkumné činnosti. Typ AMC pak měl představovat tank s dělovou výzbrojí, který byl určen k přímé podpoře jízdy.


VÝVOJ
Prvním z řady strojů typu AMR byl AMR-33, který ale nesplnil zcela beze zbytku to, co bylo od něj očekáváno. Proto byla produkce po 123 sériových strojích zastavena v prospěch AMR-35, o kterém si teď povíme něco více. AMR-33 byl během své služby shledán nevyhovujícím pro svou slabou výzbroj v podobě jednoho kulometu ráže 7,5mm. Také osádky si stěžovaly na příliš těsný prostor a hlučný motor. Ani kvalita podvozku nepatřila k nejlepším a trpěl celou řadou poruch. Proto již během výroby AMR-33 začali konstruktéři u Renaultu pracovat na vylepšené variantě, která by dokázala lépe plnit funkci rychlého průzkumného tanku. Pod továrním označením Renault ZT začal od září 1933 vznikat prototyp, který měl být podle konstruktérů zbaven většiny neduhů předchozího modelu. K přestavbě na nový prototyp posloužili dva stroje staršího provedení AMR-33. Výrobní číslo 79759 dalo základ prvnímu prototypu, který byl před komisí zkoušen již v září 1933. Po testech byl dále modifikován (mimo jiné prodloužen trup, vybavení silnějším motorem Nerva Stella 28CV atd.). Nově instalovaný motor se ale ukázal jako nepříliš vhodný k bojové službě. Původně byl totiž určen k pohonu sportovních vozů a drsné zacházení v bojových podmínkách mu neprospívalo, přestože se testovaný prototyp pohyboval průměrnou rychlostí 40,5 km/h a krátkodobě dokázal vyvinout rychlost až 72 km/h při hmotnosti 4,68 tun (bez věže).

Proto bylo rozhodnuto postavit druhý prototyp (výrobní číslo 79760), který byl dokončen v únoru 1934. Ten jako pohonnou jednotku užíval čtyřválcový motor Renault 432 22 CV, původně určený k pohonu městských autobusů. Přestože na první pohled zůstal AMR-35 v porovnání s AMR-33 bez větších změn, opak je pravdou. Pohonná jednotka byla ze středu posunuta dozadu, čímž bylo dosaženo zvětšení vnitřního prostoru pro velitele osádky. Kromě toho byl trup o 20 cm prodloužen, což se opět příznivě projevilo na zvětšení vnitřního prostoru a také byla zlepšena schopnost překonávat příkopy. Hmotnost vzrostla na 5,03 t. Dalších 750 kg se vozilo jako zátěž pro simulování celkové hmotnosti při použití otočné věže, která u prototypu zatím nebyla instalována. Testy probíhaly ve známém zkušebním středisku Vincennes mezi 3. až 11.dubnem 1934. Testovaný druhý prototyp během zkoušek dosáhl průměrné rychlosti 35,35 km/h a maximální 63,794 km/h. Nicméně zkoušky ukázaly, že vybraná pohonná jednotka nevykazuje příliš velkou spolehlivost a proto bylo rozhodnuto o zástavbě motoru Renault Reinastell V-8. Takto modifikovaný prototyp (někdy je uváděn jako třetí prototyp) byl dokončen 4.července 1934 pod továrním označením Renault ZT. Nově tak měl AMR-35 rozměry 3,84m (délka), 1,88m (výška), 1,76m (šířka) při hmotnosti 6,5 tuny. Světlost stroje byla 32 cm, měrný tlak na půdu dosahoval hodnoty 0,89 kg/cm2. Šířka pásů – 22 cm. Pro snížení pořizovacích nákladů byl prototyp sestaven z nikoliv pancéřových plechů (cementované nebo homogenizované), ale z kotlových.


POHONNÁ JEDNOTKA a PODVOZEK
K pohonu sloužil benzínový vodou chlazený osmiválcový motor Renault Reinastell V-8 o výkonu 84 koňských sil (63 kW) při 2200 ot/min. a objemu 4,2 litru (někdy je uváděno 5,8 litru). Poměr výkonu k hmotnosti činil 12,92 koňských sil na jednu tunu. Vezená zásoba 130 litrů benzínu umožňovala dojezd 200 km na silnici a 95 km v terénu. Průměrná spotřeba na jeden kilometr jízdy po silnici činila 0,65 litrů, v případě pohybu v terénu stoupla spotřeba na 1,37 litrů na kilometr. Tank byl schopen 45° stoupání, překonával kolmou překážku o výšce 0,5 m, brod do hloubky 0,6 m a přejížděl příkopy o šířce do 1,5 m. V případě potřeby byl AMR-35 schopen se otočit na kružnici o průměru 8,8 m.

Oproti starší verzi AMR-33 bylo u tohoto stroje použito modifikovaného podvozku, který vycházel z následných zkušeností firmy Renault se stavbou další obrněné pásové techniky. Pojezdová kola byla zavěšená na kolébkách, přičemž krajní byla zavěšena samostatně, vnitřní pak používala společný čep. Odpružení bylo obdobně rozmístěno, krajní samostatně pomocí pryžových válců, vnitřní používaly společný válec.

Jak již bylo výše řečeno testy započaly po dohotovení prototypu (únor 1934), ale jelikož zatím čerstvě běžela výroba AMR-33, tak komise se zkouškami příliš nespěchala. Ty byly nakonec ukončeny až v červnu 1936 a to i z důvodu, že nebyl včas dokončen vývoj nové pohonné jednotky. Také ventilátor a chladič nalezly svá nová místa v zadní části trupu. Převodovka měla čtyři stupně vpřed a jeden vzad.


PANCÉŘOVÁNÍ
Pancéřová ochrana se pohybovala mezi 9 až 13 mm s tím, že na nejvýše exponovaných místech bylo logicky použito nejsilnější pancéřování. Přední části trupu měly tedy výše zmiňovaných 13 mm skloněných pod úhlem 70° (vrchní) a 65° (spodní) části. Boky trupu byly rovněž 13 mm silné ale bez jakéhokoliv sklonění (90°). Zadní část trupu chránil opět kolmo umístěný pancíř o síle 10 mm, vrchní části pak 9 mm (0° = horizontální umístění). Spodní vanu tanku pak chránil 8mm pancíř. Čelo věže kryl 13mm pancíř skloněný pod úhlem 85°, boky dosahovaly stejné tloušťky (75°). Štít zbraně měl vlastní pancéřovou ochranu o síle 13 mm (90°). Zadní část věže byla skloněna rovněž pod úhlem 75°, ale byla zeslabena na 10 mm. Strop věže kryl 9mm pancíř. Všechny pancéřované desky byly spojované nýtováním.
Obrázek AMR 35 s výzbrojí kulometem ráže 13,2mm (foceno v roce 1940)


VÝZBROJ
I. verze: V základní verzi, ve které se původně dostal AMR-35 do výroby, byl vyzbrojen pouze jedním kulometem Chatellerault Mle 31 ráže 7,5mm se zásobou 2.250 ks munice umístěným ve věži typu AVIS-1. Tato výzbroj tak řadí tento stroj mezi tančíky. V sériové výrobě pak toto provedení značíme jako I.verzi. Nicméně již v době zahájení výroby byla tato výzbroj shledána jako neúčinná. Tančík by se nemohl postavit nepřátelské obrněné technice a mohl by pouze plnit průzkumnou, nebo výcvikovou roli. Postaveno bylo údajně 100 strojů, které měly být mimo jiné vybaveny radiostanicí ER1. Od tohoto plánu bylo ale nakonec v roce 1937 upuštěno a tak stroje I. verze nenesly žádné rádio, kterým by se mohly dorozumívat s okolní obrněnou technikou a jednotkami. Starý způsob předávání rozkazů pomocí praporků, tak byl pro velitele vozu těžkopádný a v bojových podmínkách navíc riskantní. Kromě toho velitel vozu pak pro signalizaci neměl čas, aby se soustředil na další úkoly, kterými byl pověřen a značně přetížen (vyhledávání cílů, střelba, nabíjení, velení vozu, sledování vývoje na bojišti atd.).

II. verze: Proto bylo uvažováno o zvýšení bojové hodnoty stroje instalací velkorážního kulometu Hotchkiss Modéle 1930 ráže 13,2 mm umístěného v otočné věži typu AVIS-2. K této změně došlo v roce 1938 a ta byla značena jako II.verze. Výzbroj samozřejmě již byla o stupeň výše než původní 7,5mm kulomet, ale stále AMR-35 nemohl účinně zasahovat proti četné německé obrněné technice a tančíkům Panzer I. s jejich 13mm pancířem (výzbroj 2x7,92 mm), přestože průraznost na 500 m je uváděna 20 mm u kolmého ocelového plátu. Kulomet ráže 13,2mm byl umístěn v novém typu plně otočné věže, která vycházela z věže použité u obrněného auta Laffly 80 AM. Palebný průměr zbraně činil 1.220 nábojů (740 ks ve 37 zásobnících po 20 nábojích, dalších 480 nábojů v lepenkových krabicích). K boji proti letadlům se počítalo ještě s rezervním kulometem Chatellerault Mle 31 ráže 7,5 mm, který byl v případě potřeby umístěn na střeše věžičky. Některé stroje měly ve výbavě rádio ER29, které ovládal již tak notně přetížen velitel vozu. Strojů AMR-35 II.verze bylo údajně sestaveno 30 kusů.

III. verze (ZT 2): Pro další zvýšení bojové hodnoty především za účelem likvidace lehké nepřátelské pancéřové techniky byl v červnu 1935 koncipován návrh na vybavení stroje protitankovým kanónem SA-L 1934 L/72 ráže 25mm montovaným v plně otočné věži nového typu APX-5 [3] s elevací -12° / +14°. Ten vystřeloval APC munici úsťovou rychlostí 920 m/s a dokázal na vzdálenost 500 m probíjet RHA pancíř o síle 32 mm při sklonu 30° (FHA pancíř o síle 23 mm). Na vzdálenost 1.000 metrů pak byla průraznost 28 mm (FHA / 22 mm), na 1.500 m to bylo 25 mm (FHA / 20 mm) a ještě na 2.000 m probíjel pancíř o síle 22 mm (FHA / 18 mm). Z minimální vzdálenosti 100 mm probíjel projektil RHA pancíř silný 36 mm (FHA / 25 mm). Tím razantně stoupla bojová hodnota AMR-35 prakticky z bezcenného tančíku na účinný protitankový prostředek, protože dokázal na maximální vzdálenost 2.000 metrů likvidovat německé tančíky Panzer I. a na nějakých 500-700 metrů dokázal prostřelit i čelní 30mm pancíř lehkého tanku Panzer II. a středního Panzeru III (jeho ranější verze). Jak vidno kolikrát stačilo opravdu jen málo na to, aby z bezcenného stroje se stal účinný protitankový prostředek. Palebný průměru pro 25mm kanón činil 75 (78 ?) nábojů a pro koaxiálně montovaný kulomet Chatellerault Mle 31 ráže 7,5mm 1.750 kusů. Objednávka prototypu verze ZT 2 byla Renaultu doručena 12.prosince 1935 a v prosinci bylo vyrobeno prvních pět strojů, ale zatím ještě bez věžičky. Ta byla dodána až po ukončení jejího vývoje v roce 1939.

(ZT 3)
Kromě tanku ZT 2 byl souběžně vyvíjen i stroj ZT 3. Jednalo se o stíhač tanků, který místo otočné dělové věžičky měl hlavní zbraň (stejná jako u stroje ZT 2) umístěnou v nástavbě. Došlo k tomu de facto improvizací, protože prototyp ZT 2, který měl být 12.prosince 1935 hotov, stál nedokončen u výrobce kvůli absenci dělové věžičky, která se stále nalézala ve vývoji. Proto bylo rozhodnuto, aby jeden z prototypů obdržel 25mm kanón, který měl být umístěn v pevné nástavbě. Vznikl tak malý stíhač tanků, s kterým se ale počítalo, že bude vyroben pouze v jednom prototypu. Nicméně armádní velení chtělo mít v září 1936 k dispozici alespoň pět strojů k plánovaným manévrům. Renault se tedy dotázal u výrobce podvozku fa Schneider, jak to vypadá s jejich vývojem. Odpověď nebyla potěšující. Požadovaných pět podvozků mohlo být dodáno až v dubnu 1937. První podvozek skutečně byl dohotoven v břenu 1937 a následně jej odeslali k testům v Satory, které byly ukončeny 24.června 1937. Po nekonečném martyriu byla nakonec v červnu 1938 zahájena sériová výroba typů ZT 2 a ZT 3.

Stíhač tanků ZT 3 měl kanón ráže 25mm umístěn v pravé části trupu a vlevo od něj byl koaxiálně montován 7,5mm kulomet se zásobou 1.200 kusů munice. Palebný průměr hlavní zbraně činil 80 střel. Stroj dostal třetího člena osádky (střelec/nabíječ), což zvýšilo bojový výkon stíhače díky lépe rozdělené činnosti, ale na druhou stranu osádka pracovala ve velice stísněných podmínkách. ZT 3 nebyl vybaven radiostanicí.

Celkem bylo s kanónovou výzbrojí postaveno údajně 10 tanků ZT 2 a stejný počet ZT 3. Ovšem většina zdrojů hovoří až o 70 strojích. Celkově je vše kolem produkce strojů AMR-35 nejasné a nepřehledné.
Obrázek stíhač tanků AMR 35 ZR3

Renault AMR-35 ADF 1
Jednalo se o velitelské vozidlo postavené na podvozku AMR-35 v roce 1937 v celkovém počtu 13 kusů. Tyto stroje údajně nesly radiový přijímač ER1. Na první prototyp dostal Renault objednávku dne 15.června 1934 s jehož dohotovením se počítalo před 1.únorem 1935. Dne 15.října obdrželi u Renaultu objednávku na druhý prototyp a ještě do konce roku bylo množství strojů ADF1 požadovaných armádou zvýšen na celkem osm. Prvních osm strojů neslo výrobní čísla 87438 až 87445. V roce 1936 bylo objednáno dalších pět strojů s výrobními čísly 95870 až 95874. Aby na sebe tyto velitelské stroje nepřilákaly nepřátelskou pozornost, tvářily se zevnějškem jako jiné stroje AMR-35 s otočnou věží typu AVIS-2. V případě verze ADF, ale tato věž ve skutečnosti nebyla otočná a ukrývala v sobě radiový přijímač ER. První stroje používaly dva přijímače ER29, pozdější série z roku 1936 obdržela vždy po jednom ER29 a ER26. V případě potřeby byl jedinou výzbrojí kulomet FM 24-29.

Renault ZB
Jelikož bylo shledáno odpružení podvozku jako nedostatečné, bylo v roce 1936 rozhodnuto o modifikaci na základě zkušeností s podvozkem použitým u tanků Renault R-35. Tato varianta ale nakonec nebyla přijatá k sériové výrobě. Přesto se našel kupec a to až ve vzdálené Číně, která zakoupila 12 strojů dodaných v říjnu 1938.

Renault YS
Jednalo se o velitelské vozidlo, kdy věž byla odstraněna a na jejím místě vznikla nástavba. Specifikace pro typ velitelského vozu byla zveřejněná 9.ledna 1931. Původní prototyp se stavěl na podvozku staršího AMR-33. Počítalo se s výrobou 12 kusové série. Dne 10.dubna 1934 byla podepsána objednávka na prvních deset strojů s termínem dodání 31.12.1934. Jelikož se již v té době pracovalo na následné verzi AMR-35 bylo rozhodnuto postavit i Renault YS na tomto novějším podvozku. Deset postavených strojů s výrobními čísly 84.252 až 84.261 bylo zkonstruováno v létě 1937 a následně testováno mezi 11.zářím a 22.listopadem 1937 ve Vincennes. Dlouhá časová prodleva od původního zadání až po realizaci byla způsobena četnými zásahy ze strany armády, která neustále kombinovala výzbroj, vybavení (rádio) atd. Objednávka byla nakonec snížena na pouhých osm strojů, kdy po dvou kusech obdržela 2. a 3. GAM (Groupe de Automitrailleuses). Další čtyři obdržely pěší jednotky. Oproti původnímu předpokladu stoupla hmotnost Renaultu YS z 5950 kg na 7,5 tuny a to včetně 800 kg těžkého radiového zařízení. Přestože byla snížena velikost vezených PHM, byl nadále podvozek neúměrně přetěžován, což vedlo k častým poruchám podvozkové části.

Renault YS 2
Jednalo se o dělostřelecké pozorovací vozidlo s moderní telemetrickou optikou postavené na podvozku AMR-35. Podnětem k vývoji tohoto stroje byl zájem dělostřelectva získat nový pozorovací stroj, který by v místě kontaktu s nepřítelem mohl pozorovat a koordinovat dopady dělostřeleckých granátů a byl tak zároveň chráněn proti případnému odstřelování nepřítelem a střepinám. Za tím účelem byla dne 20.července 1936 stanovena specifikace nového stroje, tzv. voiture blindée tous terrains d'observation d'artillerie. Dne 11.srpna 1937 byl u Renaultu objednán dřevěný model ve skutečném měřítku, který by byl schopen přizpůsobit se velikostí radiovým přijímačům ER26 a R14. K zaměřování a řízení dělostřelby sloužila malá věžička s dálkoměrem. U Renaultu si spočítali, že dřevěný model je vyjde jen na 6500 ₣, což nebyl zrovna velký obchod. Proto se snažili ministerstvo obrany přesvědčit o potřebě postavit skutečný prototyp (za 195.000 ₣), pro který by se mohl využít jeden ze strojů typu YS. Ministerstvo obrany ale trvalo na dřevěném modelu s termínem dodání 12.října 1936. Nicméně šéfkonstruktér firmy Renault Jean Restany se rozhodl přestavět jeden ze strojů YS i bez oficiálního požehnání Ministerstva obrany. Prototyp YS 2 byl v lednu osazen dálkoměrem, který ale při své šířce 160cm byl příliš velký pro malý stroj typu AMR, potažmo YS 2. Dne 2.dubna se do Renaultu dostavili zástupci armády, kteří doporučili instalovaný dálkoměr vyměnit za menší typ o šířce 125 cm. Ten již mohl být umístěn do ocelové kopule na vrcholku věže. Dne 22.června Renault mohl armádě nabídnout toto dělostřelecké pozorovací vozidlo za cenu 150.000 ₣ za kus. Armáda dne 31.července 1937 vyslovila souhlas s cenovou nabídkou a dne 7.října 1937 byla podepsána objednávka. První stroj s výrobním číslem 58993 byl již 8.srpna 1937 odeslán k polním zkouškám 309e RATTT (Régiment d'Artillerie de Tracteurs Tous terén). Na jaře 1938 byl ještě společnosti Atelier de Rueil zadán úkol prověřit možnost osazení stroje lepší věžičkou, ale přestože byla v řadách artilerie po tomto stroji poptávka, nebyla tato změna již realizována.

Renault ZT 4
Se stroji typu AMR se počítalo i pro koloniální službu v Africe a Indočíně. Za tím účelem byla dne 9.října 1936 Renaultu zadána výroba verze ZT4, která měla představovat tropickou verzi s dokonalejším způsobem chlazení pohonné jednotky. Ve službě měly stroje ZT4 vystřídat zastaralé prvoválečné lehké tanky Renault FT17. Jelikož koloniální jednotky stále požívaly původní kulomet Hotchkiss ráže 8mm namísto 7,5mm (Reibel), počítalo se touto výzbrojí i pro stroje ZT4, kterých mělo být postaveno v první fázi šest kusů. Nicméně armádní velení napadlo, že v rámci úspor a i vzhledem k účelu by šlo na podvozek AMR nasadit starou dělovou věž (dělo Puteaux SA18 ráže 37mm) z tanku Renault FT17 a mohlo by se tak poměrně levně přestavět celkem dvanáct strojů. Nicméně koloniální vojska se tomuto polovičatému řešení bránila a celkově projekt ZT4 nabral skluz. První stroje měly být do Indočíny dodány mezi dubnem až 9.červencem 1937. Tento termín se ale nepodařilo dodržet. Přestože vedení koloniální armády nesouhlasilo s konverzí AMR-35 a věže FT17, byl první takto upravený prototyp testován v květnu 1938. K sériové výrobě nakonec sice nedošlo, ale vyjednala se takto upravená exportní verze pro Brazílii. Na podzim roku 1938 se počítalo s první dodávkou 31 ZT4 do kolonií, která se ale uskutečnila se zpožděním. První tři stroje byly vyrobeny v únoru 1940, devět v březnu, po patnácti v dubnu a třináct v květnu. Vzhledem k dalšímu vývoji v Evropě a k útoku Německa na západ bylo rozhodnuto sérii dalších rozestavěných 40 strojů (bez věží) urychleně dovyzbrojit protitankovým 25mm dělem. Jen část se jich podařilo dokončit a v červnu poslat na frontu. Ty ale měly pouze kulometnou výzbroj. Potřebná 25mm děla se nepodařilo včas zajistit. Stroje ZT4 se od verze ZT1 lišily především umístěním velkých větracích postraních mřížek, zkrácením výfukového potrubí a jiným zadním světlem.

Výsadková verze
V roce 1936 začalo francouzské armádní velení uvažovat o možných vzdušných operacích, které by v případě války s Německem provedlo na jeho slaběji chráněné boky (ze strany od Nizozemí a Švýcarska). Bylo jasné, že kromě pěchoty je nutno takový vzdušný výsadek podpořit těžší technikou. Jelikož dělostřelecká podpora nebyla k dispozici, bylo rozhodnuto soustředit myšlenky na použití lehkých tanků. Ty měly být vyloženy na obsazených nepřátelských letištích a dále podporovat pěchotu v boji. Dne 18.května 1936 Renault obdržel armádní požadavek na provedení technické studie. O pár dní později (26.5.) nabízí konstrukční kancelář možné řešení v podobě lehkého tanku postaveném na podvozku AMR-35 (ZT). Aby bylo možno dosaženo maximálního odlehčení tanku, bylo nutno přistoupit k několika změnám. V první řadě tam kde je to možné, měly být použity lehké slitiny. Nýtovaný trup měl být dále jen svařován, čímž by se ušetřila další nadbytečná hmotnost. Dále se uvažovalo, že věž bude nahrazena novým svařovaným typem, který již byl vyvíjen pro střední tank Char G1. Všechny změny měly mít za následek snížení hmotnosti až na 5.040 kg při zachování 13mm pancéřování na exponovaných místech, nebo 5.400 kg při 20mm pancíři. Celková výška stroje měla být snížena na 180cm při použití věže z tanku Char G1 s 37mm kanónem. Pro ten se mělo nakládat 100 ks munice a 3.000 ks nábojů pro 7,5mm kulomet. Posádka měla zůstat zachována v počtu dvou. Jelikož Francie v té době nedisponovala potřebným typem dopravního letadla, bylo rozhodnuto přestavět bombardér Bloch MB 300 k přepravě výsadkových tanků. Nicméně nakonec nebyl postaven ani prototyp výsadkového tanku, ani letounu, který by jej byl schopen přepravovat.


SÉRIOVÁ PRODUKCE
Podle původních plánu se počítalo se zahájením sériové produkce již v roce 1934, kdy v prosinci mělo být dodáno prvních deset strojů (prototyp byl hotov de facto v únoru 1934). Vzhledem k problémům s pohonnou jednotkou byl termín posunut na březen 1935 a následně na srpen. Samotná firma Renault se v té době nacházela ve finanční tísni a v červnu 1935 odmítla objednávku na 50 kusů. Nakonec ale pod pohrůžkou smluvních pokut se výroba se zpožděním přeci jenom rozjela. Další objednávku na 30 tanků přijala firma dne 20.dubna 1936 s termínem dodání 15.prosince 1936. Polovina z těchto tanků měla být ještě vyrobena v I.verzi s výzbrojí kulometem ráže 7,5mm. Zbylých 15 kusů pak mělo být vždy v počtu 5 strojů vyrobeno v různých modifikacích. Jednalo se o pět velitelských ADF 1, stejný počet ZT 2 a posledních pět ve verzi ZT 3. Vzhledem k výše popsaným problémům byla sériová výroba verzi ZT 2 a ZT 3 zahájena až v roce 1938 (první stroj byl sestaven 13.června 1938).

Sériová produkce první a druhé verze byla zahájena v roce 1935, přičemž vycházela z posledního prototypu a do konce roku 1939 dala vzniknout celkem 200 strojům všech tří verzí lišících se hlavně výzbrojí. Oproti prototypu byly při sériové výrobě použity pancéřové desky a dále vzrostl podíl nýtovaných spojů na úkor šroubovaných. Podle oficiálního manuálu francouzské armády dokázal AMR-33 s benzínovým motorem Renault 22 447CV (karburátor typu Zénit) uhánět maximální rychlostí 55 km/h. Výrobce Renault uváděl max. rychlost až 60 km/h. Průměrná rychlost se ale pohybovala kolem 40 km/h. V každém případě to byl nejrychlejší francouzský tank své doby. Na takovou rychlost bylo ale potřeba mít i účinné brzdy. Jednalo se o typ Cleveland. K startu sloužilo dynamo Scintilla Vertex, které dokázalo nastartovat tank i když klesla teplota pod bod mrazu.
Obrázek AMR 35 III. verze s kanónem ráže 25mm


BOJOVÁ SLUŽBA
Všechny mezi léty 1936-1939 vyrobené stroje AMR-35 zařadila francouzská armáda do svého 1. a 4.pluku dragounů, kde se také nalézaly při útoku Německa na západ v květnu 1940. Každý pluk měl k dispozici 23 strojů. V té době bylo u jednotek rozmístěno celkově 110 bojově použitelných AMR-33 (starší provedení) plus 187 strojů AMR-35 z celkově předpokládaného plánovaného počtu 280 ks. Pět strojů bylo umístěno ve škole v Saumuru a 8 jich bylo určeno jako rezerva. Jejich role v boji měla být mimo jiné i podpora nedostatkovým středním tankům Somua S35. Stroje AMR měly na sebe vázat nepřátelskou palbu lehčích jednotek jako např. PzKpwf I. a II., které by následně francouzský S35 zničil. Jelikož existovalo více verzí tanků AMR-35 (základní verze I, II a III) s rozdílnou výzbrojí, rozhodla se armáda tyto stroje rozdělit do čet tak, že obvykle měla každá četa pět tanků s výzbrojí 13,2mm kulometem a tři stroje s kulometem ráže 7,5mm.

Z údajně deseti vyrobených Renaultů YS (1 a 2) používali čtyři jízdní a čtyři pěší jednotky, dva zbylé pak sloužily u dělostřelectva. K boji (u dělostřeleckého pluku 71e RA) byl nasazen i prototyp YS 2, přestože nebyl vyroben z tvrzené oceli ale z kotlových plechů.

Během bojů se ukázal kulomet ráže 13,2mm jako uspokojivou výzbrojí proti lehkým jednotkám i proti slabším typům nepřátelských tanků jako PzKpfw I. Nicméně většina z tanků AMR-35 přidělených jednotkám před 10.květnem, byla vyřazena v důsledku četných poruch a prakticky do konce května byla všechna vozidla zničena nebo porouchaná. Ještě v červnu v důsledku obrovských francouzských ztrát byla vytvořena 7e DLM, která mimo jiné používala stroje AMR-35 převzatých z rezervních skladů, přestože jejich bojová hodnota se ukázala jako nevalná.

Po uzavření příměří se Německo zmocnilo údajně 72 tanků AMR-35. Tyto pak do služby zařadili jako Panzerspaehwagen ZT 702 (f). Později byla část tanků přestavěna na nosiče 81mm minometů. Většinu strojů používala během války německá okupační armáda ve Francii. Bojových akcí se ale zřejmě také účastnily, protože máme zdokumentovanou přítomnost tří tanků (typ AMR-35 ZT4) v květnu 1945 v Praze.


ZHODNOCENÍ
Stroj AMR-35 trpěl řadou dalších nedostatků, které jej znevýhodňovaly v boji s nepřítelem a to především jeho slabé max. 13mm silné pancéřování. Sám se tak mohl stát snadnou kořistí německých Pz II. vyzbrojených 20mm kanónem a Pz III s kanónem ráže 37 a 50mm. Proti nepříteli ale mohl AMR-35 použít svou silnou zbraň a to rychlost. Díky té měl nad nepřítelem značnou převahu a mohl se z boje včas stáhnout a zaútočit z nečekaného směru / pozice ovšem jen za předpokladu, že byl vybaven protitankovým 25mm kanónem. V kulometné verzi se pak případný útok rovnal sebevraždě. Výhoda větší rychlosti ale nemohla být v bitevní vřavě vždy využitá. Stroje AMR-35 navíc trpěly vysokým procentem poruch, což nadále snižovalo jejich bojovou hodnotu.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
TTD – lehký jezdecký tank (tančík) AMR-35
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
*země původu: Francie
*rok vzniku: 1934
*výroba: 1935 – 1939 (200 ks všech verzí)
*hmotnost: 6,5 t (někdy se uvádí až 7,13 t)
*délka: 3,84 m
*šířka: 1,76 m
*výška: 1,88 m
*motor: Renault 22 447CV o výkonu 84 k a obsahu 5.881 cm3
*rychlost: 60 km/h na silnici, 35 km/h v terénu
*dojezd: 200 km na silnici, 95 km v terénu
*zásoba PHM: 130 litrů
*pancéřování:
*výzbroj:
I.verze: 1 x kulomet ráže 7,5 mm (cca 100 strojů)
II.verze: 1 x kulomet ráže 13,2 mm (cca 30 strojů)
III.verze: 1 x kanón 25 mm, 1 x kulomet ráže 7,5 mm (cca 70 strojů)
*osádka: 2 muži

Obrázek AMR 35 ZT první verze s kulometem ráže 7,5mm


Poznámky:
[1] Tančík vz.33
[2] Článek o AMR-33 naleznete ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4285
[3] Jednomístná věž APX-5 o hmotnosti 650 kg pocházela z prototypu obrněného automobilu Gendron Somua a počítalo se s ní i pro vozy Panhard 178.


Zdroje:
http://www.tarrif.net/cgi/production/al ... hiclesX=12
http://www.wwiivehicles.com/france/armo ... amr-35.asp
http://www.chars-francais.net/new/index ... &Itemid=36
http://www.worldlingo.com/ma/enwiki/en/ ... _ZT3_-_ZT4
Obrněná technika 7 – I.Pejčoch – Praha Ares 2007
http://mk-armour.narod.ru/1998/04/18.htm
www.wikipedia.org
www.vojsko.net
www.fronta.cz
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní vojsko a Cizinecká legie“