Lehký jezdecký tank (tančík) Renault AMR-33 (1932)

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Lehký jezdecký tank (tančík) Renault AMR-33 (1932)

Příspěvek od kacermiroslav »

Lehký jezdecký tank (tančík) Renault AMR-33
Francie
1932

Obrázek

Na přelomu dvacátých a třicátých let 20.století zasáhla Zemi celosvětová ekonomická krize, a možná právě i díky ní pak vznikla vlna nadšení armádních velitelů, stratégů a výrobců po levných bojových obrněných prostředcích, tančících. Ty podle představ svých tvůrců měly představovat moderní verzi pěších a jízdních oddílů ovšem ve slupce z ocelových plátů valících se na kovových pásech s kulometnou výzbrojí. Takže taková podpora jízdních jednotek. Tato módní vlna zasáhla i Československo, viz. Tančík vz.33 [1] a samozřejmě se nevyhnula ani našemu meziválečnému spojenci a rádci na poli vojenském a zbrojím, Francii. I když v případě AMR-33 Francie měla v plánu zkonstruovat lehký jezdecký průzkumný tank. Nicméně jeho výzbroj pouze v podobě kulometu jej řadí spíše mezi tančíky.

Meziválečná Francie pak podle své vojenské doktríny dělila svou obrněnou techniku na řadu specializovaných strojů. Modernější pojetí rozdělení na lehké, střední a těžké tanky vzešlo později z Německa, které začalo svou obrněnou techniku budovat oficiálně až po roce 1933 a právě od Němců se toto rozdělení stávalo všeobecným později i u dalších zemí. V době vzniku AMR-33 tak Francie dělila své tanky na jezdecké a pěchotní. Jezdecké se pak dále dělily na AMR (Auto Mitrailleuse de Reconnaisance) a AMC (Auto Mitrailleuse de Vombat), přičemž typ AMR měl mít jen lehkou výzbroj a pancéřování pro zachování vysoké pohyblivosti a rychlosti. Tj. mělo se jednat o stroje určené především k průzkumné činnosti. Typ AMC pak měl představovat tank s dělovou výzbrojí, který byl určen k přímé podpoře jízdy. Kromě výše uvedených důvodů vedoucích Francii k vytvoření požadavků na stavbu pancéřových jednotek tu byla i snaha nějakým způsobem eliminovat vliv Stalinovského Sovětského svazu, který od roku 1928 začal ve velkém produkovat obrněnou techniku, s kterou se pak chlubil na pravidelných vojenských přehlídkách. Francie, ač spojenec Ruska z doby První světové války, se na komunismus v této nevyzpytatelné zemi, dívala s obavami stejně jako další evropské země a proto se rozhodla přistoupit k vlastnímu ambicióznímu plánu na výstavbu obrněné techniky.
Obrázek

Prototypy
V duchu koncepce AMR začali u Renaultu pracovat na prototypu stroje, který dostal firemní označení Renault VM. Jednalo se de facto o stroj, který byl založen na typu Carden Loyd [2], ostatně jako většina tančíků té doby. Práce na prvním prototypu z celkově postavěných pěti strojů započala v roce 1931, a to přestože ministerstvo obrany specifikovalo třídu AMR až v roce 1932 (16.ledna). Potřebný čas před konkurencí tak u Renaultu získali zřejmě díky dobrým konexím v důstojnickém štábu, který rozhodoval o podobě nového typu. Díky náskoku tak Renault již koncem roku 1932 měl připravený první prototyp (stroj výrobního čísla 79756). Zkoušky prodělal stroj u zbrojní konzultační komise (Commission de Vincennes) mezi 10. až 17.listopadem 1932 na silnicích, poté následovaly zkoušky v terénu trvající do 29.listopadu. Druhý prototyp výrobního čísla 79759 byl připraven k testům na silnici od 17.listopadu do 8.prosince a poté do 13.prosince prodělal zkoušky v terénu. Třetí prototyp (výrobní číslo 79760), jehož výroba se ještě stihla před koncem roku 1932, byl testován od 30.listopadu do 14.prosince. Jednotlivé stroje se od sebe lišily uspořádáním pojezdové soustavy. První měl čtyři pojezdová kola spojená do páru na společném závěsu, která byla odpružená listovými pery. Horní část pásu byla podepřena třemi kladkami. Druhý stroj měl závěsy s tlumiči upevněné na jedné straně do boku korby a na druhé straně do osy každého z pojezdových kol. Třetí prototyp měl o kolečko víc, vtip:-) o jednu kladku více a vnější pojezdová kola uchycená na samostatných závěsech s vinutými pružinami. Vnitřní kola byla odpružena listovými pery. Všechny tři prototypy během zkoušek příjemně překvapily komisi svou rychlostí. První dokázal jet maximální rychlostí 56, druhý 59 a třetí 60 km/h. Kromě rychlosti testy prokázaly, že stroje de facto splňují požadavky armády na typ AMR, ale ne všechny. Například limit dojezdu 200 km nebyl dosažen ani v jednom případě. S plnou nádrží měl první stroj dojezd 166, druhý 188 a poslední 178 km. Také limit hmotnosti dán pro stroje typu AMR na max. tři tuny byl výrazně překročen. Hmotnost prototypů se tak pohybovala mezi 4,3 až 4,5 tunami. Komise ale nakonec 8.prosince 1932 od váhového limitu ustoupila.

V dubnu 1933 byly dokončeny další dva prototypy (výrobní čísla 79757 a 79758). U těch se výrobce zaměřil především na dosažení požadovaného dojezdu 200 km a zlepšení systému odpružení. Jednotlivé stroje se pak od sebe lišily především způsobem odpružení podvozku, což vzhledem k plánované vysoké rychlosti bylo poměrně důležité (aby se osádka drncáním neumlátila:-). Také umístění otočné věže doznalo určité změny v poloze, kdy byla posunuta o 30 cm dopředu. Díky posledním úpravám pak stoupla u těchto prototypů hmotnost na pět tun. Ministerstvo obrany si pak nakonec ze všech pěti prototypů vybralo jeden (čtvrtý v pořadí se sériovým číslem 79757), který byl v roce 1933 určen k sériové výrobě, ta pak byla zahájena v červnu 1934. Nicméně stroj AMR-33 měl již namále, když byl celý projekt ještě v plenkách. Již 22.prosince 1931 totiž zástupce vrchního armádního velitele Maxime Weyganrd informoval vedení Renaultu, že se počítá s nákupem polopásového vozu AMR Citroën Kégresse P 28 [3]. Po dlouhém zvažování ale nakonec armádní velitelství rozhodlo dát šanci i Renaultu. Ten pak již v březnu 1932 předložil dřevěnou maketu předpokládaného stroje třídy AMR. Dne 20.dubna pak byla objednána výroba prototypů v ceně 171.250 franků za kus s termínem dodání září 1932.
Obrázek
Renault AMR-33 v muzeu v Saumuru


Pancéřování
Podle požadavku se jednalo o sériový stroj o hmotnosti 5,5 tun při délce 3,53 m, šířce 1,64 a výšce 1,72 m. I tak se však jednalo o malý stroj, v kterém jeho dvoučlenná posádka pracovala ve stísněných podmínkách. Ta pak nastupovala do stroje třemi různými poklopy. Jeden byl na místě řidiče, další na stropě otočné věže a poslední v zadní části trupu. Jeho jednoduchá korba měla hranaté tvary a byla tvořena pancéřovými plechy o síle 5 až 13 mm nýtovanými na úhelníkové konstrukci. Silnější pláty byly použity na exponovanější části, slabší 5mm silné na horizontální části. Šikmé desky měly sílu 9mm. Nástavba na které byla umístěna osmiboká věžička byla posunuta dozadu. Řidič seděl vepředu vlevo. Za ním pak bylo ložisko plně otočné věžičky s jedinou výzbrojí a druhým členem osádky. Motor se nacházel v zadní části vpravo. Pancéřová ochrana se skládala z plechů o síle 5 až 13 mm spojovanými k sobě nýty.

Pohonná jednotka
Díky absenci těžší výzbroje a díky slabému pancéřování, byl stroj schopen vyvinout velkou rychlost. Na silnici to mohlo být až 54 km/h (dohledal jsem hodnoty v rozmezí 54-65 km/h) v terénu byla hodnota úměrně nižší, údajně jen 17 km/h. K pohonu sloužil benzínový 8 válcový motor Reinastell o výkonu 84 koňských sil (63 kW) a objemu 4.200cm3. Poměr výkonu k hmotnosti stroje tak činil u sériových 5,5 tun těžkých strojů 15,3 k/t (11,45 kW/t). Převodovka měla čtyři rychlostní stupně vpřed a zpátečku. Se zásobou paliva 128 litrů byl tančík na silnici schopen 200 km dojezdu. Motor byl umístěn ve střední části v pravé části trupu. Podvozek byl na každé straně tvořen z předního hnacího kola, čtyř pojezdových kol s gumovou bandáží a zadního napínacího kola spolu se čtyřmi napínacími kladkami. Vnější pojezdová kola byla individuálně zavěšena na kyvných ramenech. Vnitřní byla po dvojici umístěna na jednom unášeči. Tančík byl schopen překonávat stoupání až do hodnoty 23°, brod do hlouby 0,6 m, příkop o šířce 1,4 m a stěnu o výšce 0,45 m.
Obrázek


Výzbroj
Výzbroj a další parametry odpovídaly požadavku, tedy byl vyzbrojen pouze kulometem Chatellerault model Mle 31 ráže 7,5 mm se zásobou 2.250 ks nábojů. Munice byla uložena v bubnových zásobnících po 150 kusech. Hlavní zbraň a v podstatě jediná, byla umístěna v plně otočné věžičce v které seděl velitel/střelec. Původně se předpokládalo osadit tančík věží typu Schneider, ale z ekonomických důvodů bylo nakonec zvoleno použít nýtované osmiboké vlastní konstrukce Renault. V případě potřeby mohl být kulomet vyjmut ze svého lože a umístěn na podstavec na věži, kde sloužil jako protiletadlová zbraň. Otáčení věže bylo prováděno ručně. Pozorování prostoru kolem tančíku bylo zajištěno průzory v bočních a čelním plátu. Další člen posádky (řidič) pak seděl v korbě tančíku. Na platformě AMR-33 byl v roce 1935 učiněn pokus postavit samohybné dělo se zbraní ráže 37mm (Renault 37 mm) a velitelské vozidlo YS-1. V obou případech ale zůstalo jen u prototypu.

Ostatní
Jak již bylo snad pro francouzskou meziválečnou obrněnou techniku typické postrádal AMR-33 radiostanici. To se v bojových podmínkách Druhé světové války ukázalo jako velký handicap, protože si tančíky nemohly na pomoc proti nepříteli povolat letectvo, dělostřelectvo, či lépe koordinovat svůj vlastní postup. Velení armády si to uvědomovalo a proto nechalo radiostanicemi vybavit alespoň některé stroje. To ale znamenalo další zmenšení již tak malého vnitřního prostoru. Anténa byla umístěna vzadu na levém blatníku.


BOJOVÁ SLUŽBA
Do výzbroje byl stroj přijat pod plným označením jako AMR Renault Modele 1933, neboli AMR-33. Sériová produkce začala v červnu 1934 a do konce roku 1935 dala vzniknout 123 strojům [4], přičemž první předběžná objednávka na 45 strojů byla vystavena již 8.března 1933. Ta byla potvrzena 22.června společně s další objednávkou znějící na nákup dalších 20 tanků. Na podzim pak byla vystavena další objednávka znějící na 50 strojů. První AMR-33 byl vyroben 1.června 1934, poslední stroj z výše uvedených objednávek (celkem 115 ks) byl dodán v září 1935. Poté byla zastavena ve prospěch modernějšího provedení AMR-35, protože podvozek AMR-33 trpěl velkou poruchovostí a také ve stísněném prostoru byl pobyt pro posádku značnou zátěží. Již v roce 1933 vznikla první francouzská lehká mechanizovaná divize DLM (Divizion Légére Mécanique), která měla být téměř z poloviny složena právě ze strojů typu AMR, celkem 120 tančíků. Část jich však nakonec obdržely jednotky motorizované pěchoty (DIM). V době svého vzniku mohly tyto tančíky mít určitou bojovou hodnotu, nicméně s nástupem tanků s kanónovou výzbroji rychle zastarávaly. V době útoku Německa na Francii v květnu 1940 se nacházelo u útvarů 110 použitelných strojů u pluků dragounů, každý pluk měl 23 tančíků (typ AMR tvořil v roce 1940 cca 30% stavu francouzské obrněné techniky). Ty se pak účastnily obranných bojů především pak v průzkumné roli. I tak ale byly snadno zranitelné, navíc často poruchové a tak jejich jedinou šancí v případě kontaktu s nepřítelem bylo využití své vysoké rychlosti a stáhnutí se z boje. Stroji AMR-33 se dostalo pochybného vyznamenání, když se jednalo o první tank zničený nepřítelem během jeho vpádu do Francie. Stalo se tak kolem 10 hod dne 10.května v blízkosti Vance. Jednalo se o stroj výrobního čísla 83950 z 3e DLC (Division Légére de Cavalerie - lehká jízdní divize), který byl zasažen německou protitankovou palbou, přičemž oba členové posádky přišli o život. Během prvního týdne bojů přišli Francouzi o 75% všech AMR-33 a to často z důvodu vlastních poruch. Jak se blížil závěr bojů o Francii byla ještě dne 7.června 1940 vytvořena nouzová jednotka 7e DLM do jejíhož stavu bylo zařazeno i 9 AMR-33 a 5 AMR-35 z rezervních zdrojů. Všechna vozidla byla ztracena před uzavřením příměří 25.června 1940.

Po uzavření příměří se Německo zmocnilo řady těchto tančíků a zařadilo je do své výzbroje pod označením PzSpWg VM 701 (f) (AMR-33). V Evropě pak sloužily jako policejní, strážní nebo výcvikové stroje až do konce války. Do dnešních dní se dochoval jen stroj ve francouzském muzeu Musée des Blindés v Saumuru.
Obrázek
Neslavný konec AMR-33


DALŠÍ TYPY NA PODVOZKU AMR-33

AMR-33 TSF
V roce 1934 byly tři stroje přestavěny jako AMR 33 TSF (Télégraphie Sans Fil neboli "bezdrátové") s použitím rádia typu ER29. Jestli takto byla vybavena další vozidla není známo.

Renault 37 mm (Engin P)
Na platformě AMR-33 byl v roce 1935 učiněn pokus postavit samohybné dělo se zbraní ráže 37mm (Renault 37 mm), který by odpovídal zadání francouzského dělostřelectva z 9.ledna 1931, znějící na tzv. typ P, neboli Véhicule antichart (samohybná protitanková zbraň). Typ P měl sloužit především na Maginotově linii, kde by z dobře připravených palpostů likvidoval nepřátelskou obrněnou techniku. První specifikace předpokládala stroj o hmotnosti kolem 1,5 tuny s 25 mm kanónem, který měl být namontován v otevřené korbě s možností jeho sejmutí a umístění na zemi. Toto zadání bylo ale časem opuštěno a podle nového se již počítalo s protitankovou zbraní Puteaux ráže 37 mm s úsťovou rychlostí 860 m/s. V roce 1935 pak byl postaven prototyp s tímto kanónem. Stroj dosahoval hmotnosti 4.565 kg a rychlosti 54,1 km/h. Dne 18.dubna 1935 bylo samohybné dělo testováno ve Vincennes. Testy byly ale rychle ukončeny s komentářem komise, že se jedná o „starý a zastaralý model“. Kromě toho 24.června 1934 bylo rozhodnuto o zvýšení ráže na 47 mm.

Renault YI
V letech 1932 až 1933 bylo na platformě AMR-33 vyvinuto velitelské vozidlo. Byla odstraněna otočná věžička, místo které na korbě vznikla z vrchu otevřená nástavba. Motor byl umístěn v přední části. Celkem byly vyrobeny zřejmě jen dva prototypy, které ale nebyly přijaty do série.


ZHODNOCENÍ
AMR-33 byl produktem své doby, který ale rychle zastarával jak morálně, tak i technicky. Ostatně jako všechny tančíky s kulometnou výzbrojí. Podle francouzské vojenské doktríny formulované koncem dvacátých a začátkem 30.let 20.století se mohla jeho role jako podpůrného prostředku pro kavalerii jevit praktickou, ale prudký technický i strategický rozvoj v druhé polovině 30.let jej rychle odsunul na druhou kolej. A to i přesto, že v roce 1940 tvořily stroje AMR 30% stavu francouzské obrněné techniky. V bojových podmínkách se pak ukázala naprostou nevýhodou pouhá kulometná výzbroj, která stačila pouze na živou sílu. Také časté poruchy, hlučný motor a stísněný prostor snižovaly bojovou hodnotu AMR-33. Totéž platí o absenci radiostanice a slabém pancéřování. Stroj tak měl pouze dva klady, a to jeho vysoká rychlost (i když v terénu to bylo slabší) a malé rozměry, které znesnadňovaly jeho zasažení. Pokud by se však u AMR-33 podařilo provést stejnou modernizaci jako v případě mladšího modelu AMR-35 (III.verze) vyzbrojeného 25mm kanónem Hotchkiss SA-L, tak mohl vzniknout účinný protitankový prostředek i když stále provizorního charakteru. Rozhodně by tím ale bojová hodnota AMR-33 stoupla a i přes ostatní nevýhody by se tentokráte osádka nemusela pouštět do sebevražedných misií a naopak by dokázala na velkou vzdálenost likvidovat německé Panzery I. [5], které postrádaly kanónovou výzbroj. Kanón SA-L ráže 25 mm měl průraznost 22mm ještě na vzdálenost 2.000 m (při 30° sklonu pancíře) a jelikož německé Pz I. měli pancíř o síle max. do 13 mm, mohl tak být modernizovaný AMR-33 užitečnou protitankovou zbraní. To že bylo možno stroje AMR přezbrojit na 25mm kanón dokazují právě z AMR-33 přímo vycházející AMR-35.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
TTD – lehký jezdecký tank (tančík) AMR-33
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
*země původu: Francie
*rok vzniku: 1932 (prototyp)
*výroba: 1934-1935 (123 ks)
*hmotnost: 5,5 t
*délka: 3,53 m
*šířka: 1,64 m
*výška: 1,72 m
*motor: Reinastell o výkonu 84 k
*rychlost: 54 km/h na silnici, v terénu 17 km/h (?)
*dojezd: 200 km (zásoba PHM 128 litrů)
*pancéřování: 5 – 13 mm
*výzbroj: 1 x kulomet Chatellerault Mle 31 ráže 7,5 mm
*osádka: 2 muži


Poznámky:
[1] Tančík vz.33 je na Palbě zpracován ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1586
[2] Tančík (tankette) Carden-Loyd Mk. VI vyvinul soukromě major Gifford Le Q. Martel v Camberley. Jeho úvahou bylo, že stroj bude sloužit jako pojízdné stanoviště kulometu. Tank byl sériově vyráběn ve firmě Vickers v letech 1927 - 1930, přičemž britská armáda jich obdržela 270 kusů. Zpočátku se zdálo, že se bude jednat o novou pokrokovou zbraň, která usnadní boje na frontě proti lehkým zbraním protivníka a následný průlom fronty. Proto tyto stroje, případně i jejich licence, začaly kupovat další státy (opsáno z www.wikipedia.org).
[3] AMR Citroën Kégresse P 28 – celkem bylo postaveno 50 exemplářů tohoto polopásového vozidla, jehož prototyp byl postaven v roce 1931.
[4] Podle jiných zdrojů dala sériová produkce 115 strojů. Dalších 5 kusů byly prototypy a další tři stroje vznikly opět jako prototypy v konverzi na stroje, které vznikaly na platformě AMR-33. Některé konverze ale použily jako platformu již dříve (1932-1933) postavené prototypy.
[5] Útoku na Francii se v květnu 1940 účastnilo 1.077 strojů Panzer I.


Zdroje:
http://www.chars-francais.net/new/index ... &Itemid=38
http://www.wwiivehicles.com/france/armo ... amr-33.asp
http://www.the-blueprints.com/blueprint ... _(france)/
http://ww2armor.jexiste.fr/Files/Allies ... R33-35.htm
Obrněná technika 7 – I.Pejčoch – Praha Ares 2007
http://www.atf40.fr/ATF40/materiel/francais3.html
http://mailer.fsu.edu/~akirk/tanks/
http://www.tarrif.net/
www.wikipedia.org
www.fronta.cz
www.valka.cz
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 2/12/2010, 10:07, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
brano
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 277
Registrován: 5/9/2004, 20:17
Bydliště: KE

Příspěvek od brano »

Renault YI

2 prototypy plus 10 ks séria.
Obrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní vojsko a Cizinecká legie“