První akce Vepříků na Gibraltaru

Moderátor: jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
Martan
praporčík
praporčík
Příspěvky: 301
Registrován: 14/6/2005, 00:11
Bydliště: Domašín

První akce Vepříků na Gibraltaru

Příspěvek od Martan »

První přepravní ponorkou pro Vepříky byla Sciré s domovským přístavem La Spezia. Velitelem byl kníže Borghese, prvním důstojníkem nadporučík Antonio Ursano, druhým důstojníkem kapitán Tajeri, navigátorem poručík Remigio Benini, loďmistrem seržant Pietro Farina, hlavním kormidelníkem seržant Aristide Stefanini.
Přestavba ponorky byla provedena v polovině roku 1940 a v září téhož roku ponorka poprvé vyplula k útoku na Gibraltar. Čtvrtého dne plavby však byl útok odvolán, protože základnu opustila všechna válečná plavidla.
Druhý pokus se uskutečnil v říjnu 1940. 26.října 1940 ráno Sciré obeplula mys Cabo de Gate, ponořila se a pod vodou překonala Almeríjský záliv. Při setmění byla asi 25 námořních mil od přístavu a města Málaga, vynořila se a v další plavbě pokračovala na hladině. Ráno 27.října 1940 ještě za tmy obeplula v periskopové hloubce maják Europa, nejjižnější místo gibraltarské Tárikovy skály. Kursem 240 stupňů pokračovala v periskopové hloubce v plavbě. Tím skončila poklidná část plavby.
Kapitán dal snížit rychlost na 2 uzly, když mu akustik ohlásil asi míli před přídí větší loď, která se velmi pomalu přibližovala. Po chvíli ji kapitán zahlédl i v periskopu a identifikoval ji jako torpédoborec. Zanedlouho byla zjištěna ještě jedna menší loď asi půl míle za torpédoborcem. Byly to strážní lodě, které hlídaly vjezd do zátoky. S cílem vyhnout se oběma lodím změnil kapitán kurs na 230 stupňů a rychlost snížil na jeden a půl uzlu. Až do večera se pokoušeli najít cestu do Algecirasského zálivu, ale nemohly na nic přijít. Strážní lodě pravidelně křižovaly vjezd a čas od času shazovaly hlubinné pumy. Ve večerních hodinách se proto Sciré stáhla stranou a vyplula na hladinu, aby mohla dobít akumulátory a vyvětrat.
Časně ráno 28.října 1940 hodinu před svítáním opět čekala pod hladinou na vhodnou příležitost. Asi po půl hodině akustik ohlásil větší pomalou loď zleva a po chvíli další, tentokrát menší loď na pravoboku. Vtom nedaleko nich zahřměl podvodní výbuch. Kapitán dal okamžitě zamířit stranou a klesat. Asi po 20 sekundách se ozval další výbuch, který byl silnější než ten první. Ponorka dále klesala a když byla na 15 metrech, ozval nový výbuch, stejně silný jako předchozí. Asi po dalších 20 sekundách ponorkou otřásl další výbuch, tentokrát slabší. Usoudili, že tudy se do zálivu nedostanou a odpluli na sever, aby mohli strážní lodě pozorovat z jiného místa a učinit si tak lepší představu o systému střežení. Po chvíli plavby se dostali do silného odlivového proudění v místě zvaném Las Bajas. Po hladinou tam jsou různá skaliska a klidná hladina se za přílivu a odlivu mění v nevyzpytatelné proudy a víry. Navíc jsou v okolí mělčiny, ve kterých může ponorka uváznout. Plavba se začala podobat jízdě na toboganu nebo spíše rodeu. Zmítalo to s ní na všechny strany. Šumění moře bylo tak silné, že akustik kromě něj vůbec nic neslyšel. Zkoušeli různé možnosti jak ponorku uklidnit a po chvíli zkoušení se jim to podařilo. Kapitána napadlo, že by mohli využít přílivu a dostat se tak do zálivu s vypnutými motory. Museli se ale naučit ponorku v tomto proudění ovládat. Věnovali tomu skoro celé dopoledne. Potom se posadili na dno a odpočívali.
Okolo páté hodiny večerní se připravili a čekali na příliv. Za začátku to šlo dobře, ale po několika minutách začala ponorka poskakovat všemi směry. Chvílemi se propadala do prohlubně, chvílemi byla strhávána do strany a zpět nepříjemným kroutivým pohybem. Potápěči byli nemilosrdně shazováni z paland a osádka na závěsných lůžkách zase byla otloukána o strop nebo o stěny a navíc se v tom divokém tanci vůbec nemohli z lůžek dostat. Nepřipevněná výstroj, nářadí a nádobí létaly všude po ponorce. Kapitán dal zapnout elektromotor. Zvýšená rychlost pomohla od pohybů do strany, ale zvýšilo se propadání a zvedání trupu ponorky. Rodeo trvalo asi dvacet minut, ale i zkušeným námořníkům dalo zabrat. Natož potápěčům. Většina z nich dostala mořskou nemoc a po chvíli se ponorkou nesl charakteristický zápach, který nutil ke zvracení i ty, kteří zatím odolávali. Jakmile tento nepříjemný úsek plavby skončil, ponorka se uklidnila, ale vyhráno ještě neměli. Museli se vyhnout stojící strážní lodi a přitom se od ní nemohli vzdálit směrem k pobřeží, kde byly mělčiny. Po chvíli opatrné plavby se na levé straně ozvalo hrůzné skřípění a vrzání, které připomínalo ďábelský chechot. Jakoby po skocích se pomalu přesunovalo od přídě k zádi. Trvalo sice několik vteřin, ale všem to připadalo jako věčnost. Kapitán si uvědomil, že se právě otřeli o lano zakotvené podhladinové miny. Dodatečně jej polil studený pot, protože si vzpomněl na všechny výstupky na povrchu ponorky a hlavně na kontejnery pro Vepříky. Stačilo málo aby se lano za něco zachytilo a přitáhlo minu k ponorce.
Při další plavbě se opět projevilo přílivové proudění a ponorka sebou zmítala, i když o něco méně než prve. Pokus o zklidnění mírným zvýšením rychlosti nevyšel a tak jim nezbývalo, než to vydržet. Během zmítání ponorky se poškodila vnější klapka jednoho z předních torpédometů a do předního úseku nateklo poměrně dost vody, než se podařilo utěsnit vnitřní klapky. Čerpadlo zapnout nemohli, protože by je mohlo prozradit. Po chvíli plavby se ponorka uklidnila a vystoupila do periskopové hloubky. Periskop nabídl nádherný výhled na město Gibraltar a částečně i na válečný přístav. Dokázali se protáhnout okolo strážních lodí a vplout do Algecirasského zálivu. Kapitán dal upřesnit polohu a vyvětrat. Mezitím si všichni důstojníci a potápěči mohli prohlédnout Gibraltar. Současně se pořizoval nákres aktuální situace v přístavu a připravovaly se podklady pro rozkaz potápěčům. Byl vydán předběžný rozkaz:

První Vepřík, velitel kapitán inženýr Teseo Tesei (zároveň to byl konstruktér Vepříků), potápěč seržant Alcide Pedretti - cíl číslo jedna: velká nákladní loď u vzdálenějšího vjezdu do přístavu

Druhý Vepřík, velitel nadporučík Gino Birindelli, potápěč desátník Damos Paccagnini - cíl číslo dva: plně naložená nákladní loď u levého vjezdu do přístavu

Třetí Vepřík, velitel poručík Luigi Durand da la Penne, potápěč desátník Emilio Bianchi - cíl číslo tři: křižník u vnitřního mola

Náhradní cíle si měly osádky vybrat podle svého uvážení.

Nadporučík inženýr Giangastone Bertozzi a seržant Ario Lazzari byli určení jako záloha a měli pomáhat s přípravou Vepříků k odplutí.

Ve večerních hodinách se z rádiové depeše dozvěděli, že v přístavu není žádný vhodný válečný cíl a bylo jim doporučeno akci odložit. Kapitán kníže Borghese proto s ponorkou odplul stranou, dosedl na dno a nařídil odpočinek. Večer 29.října 1940 vystoupali do periskopové hloubky a dozvěděli se, že se situace příliš nezměnila. Válečné cíle v přístavu nejsou, ale jsou tam dvě velké nevyložené obchodní lodě o výtlaku 32000 a 35000 tun. Ty představovaly dostatečné náhradní cíle. Kníže Borghese proto upřesnil rozkaz: kapitán Teseo a nadporučík Birindelli dostali každý jednu loď a nadporučík de la Penne si měl cíl zvolit sám. Ze sejfu byla vytažena obálka s pokyny pro návrat potápěčů - místa setkání se spojkami, signály apod. S těmito pokyny byli seznámeni pouze osádky, které se měli akce zúčastnit.
Hned poté se potápěči převlékli do teplého spodního prádla z angorské vlny a na to si oblékli civilní šaty. Na ně navlékli kombinézy. Připravili si a vyzkoušeli dýchací přístroje. Každý potápěč měl svůj osobní dýchací přístroj a jeden náhradní byl součástí příslušenství na Vepříkovi.
Půlhodinu před půlnocí připlula Sciré na místo vysazení a kapitán vydal rozkaz k zahájení akce. V zadní části Sciré byla výstupní komora, do které se vešli vždy dva potápěči. Poté se komora uzavřela a napustila vodu. Po zaplavení komory vystoupili potápěči z komory a uzavřeli výstupní otvor. Voda z komory se vypustila do nádrže pod roštem ponorky. Nádrž pojmula vodu ze čtyř výstupů.
Velitel prvního Vepříka po vystoupení poklepem ohlásil drobné závady. Po několika minutách ohlásil, že odplouvá. Třetí Vepřík odplul bez závad. Osádka druhého Vepříka ohlásila potíže, ale po chvíli se i jim podařilo odplout. Kapitán s ponorkou vystoupil do poziční polohy a nařídil vyvětrat pomocí ručních ventilátorů. Půl hodiny po půlnoci 30.října 1940 se Sciré vydala na zpáteční cestu. Ze zálivu se jim podařilo proniknout snadněji než se do něj dostat. Pluly v hloubce 40 metrů rychlostí 4 uzlů. V sedm hodin ráno už bylo světlo a oni byli stále ještě v dohledu z gibraltarské skály a hlavně v dosahu pozorovacích letadel. Nemohli se proto vynořit a pořádně vyvětrat. Ruční větrání o půlnoci moc nepomohlo. Posádku začal ohrožovat nedostatek kyslíku, ale především přebytek oxidu uhličitého, protože Sciré nebyla vybavena regeneračními patronami pro jeho pohlcování. Postupně se u námořníků projevovala nevolnost prolínaná se strachem, klaustrofobií a u někoho i s blouzněním. Na velitelském stanovišti koloval dýchací přístroj, ale v pět hodin odpoledne již byly všechny vydýchané. Kapitán proto nařídil postupné vynořování do hloubky 20 metrů. V šest hodin se podle záznamů navigátora měli nacházet za majákem Punta de Calaburras, asi 12 mil jižně od přístavu Málaga. Protože v okolí nebylo slyšet žádné lodě, Sciré se vynořila a pořádně vyvětrala. Se zapnutými diesely zamířila do La Spezie, kam dorazila večer 3.listopadu.
Naposledy upravil(a) Martan dne 3/9/2005, 11:55, celkem upraveno 1 x.
Obrázek
Uživatelský avatar
Martan
praporčík
praporčík
Příspěvky: 301
Registrován: 14/6/2005, 00:11
Bydliště: Domašín

Příspěvek od Martan »

Ponorka Sciré vysadila osádky Vepříků 30.října ve vzdálenosti asi tři a půl míle od přístavu Gibraltar. Na hladině mohli Vepříci tuto vzdálenost překonat asi za jeden a půl hodiny.
Velitel prvního Vepříka Tesei počkal na vynoření dalšího. Tím byli de la Penne a Bianchi. Dohodli se, že nebudou čekat na posledního, protože signalizoval potíže. První půl hodina ubíhala klidně, ale potom se asi pětset metrů před nimi rozsvítil reflektor a pátral po hladině. Okamžitě se potopili a rozdělili.

Kapitán Tesei pokračoval v hloubce asi deseti metrů stejným směrem. Po 15. minutách vypnul motor a naslouchal, zda neuslyší podezřelé zvuky. Protože bylo ticho, spustil znovu motor, vystoupal na hladinu a plnou rychlostí zamířil k severními vjezdu do přístavu. Po další půlhodině plavby se začala záď Vepříka propadat. Po několika minutách si musel Pedretti nasadit dýchací přístroj, protože byl více pod vodou než nad ní. Tesei před nimi na levoboku zahlédl velkou loď. Vypnul motor, aby si ji mohl lépe prohlédnout, ale záď Vepříka se propadla ještě víc. Pokusili se vytlačit vodu ze zadní balastní nádrže, ale nepodařilo se jim to. Opatrně obepluli velký parník a přiblížili se k hrázi uhelného mola. Pedretti si sedl dopředu na nálož a Vepřík se trochu vyrovnal. Cenou ale bylo, že oba byli až po krk ve vodě. Tesei si nasadil dýchací přístroj, ale zjistil, že nefunguje. Po několika minutách marných oprav jej potopil a zkusil náhradní z Vepříka. Ten byl taky vadný. Pedretti se mezitím pokusil vyčerpat vodu ruční pumpou, ale ani ta nefungovala. S vadným Vepříkem a bez dýchacího přístroje nemohli pod vodu a hladině byli snadno zranitelní. Zamířili proto na sever, propluly mezi obchodními loděmi a poté zamířili na severovýchod ke španělskému pobřeží. Asi po hodině plavby, kdy byly více pod hladinou než nad ní, Tesei připevnil na zadní sedadlo lano, Pedrettiho posadil na svoje místo, chytil se lana a nechal se Vepříkem táhnout. Asi třista metrů od pobřeží odpojili nálož a nechali ji klesnout ke dnu. Zbytek Vepříka otočili směrem do zálivu, spustili autodestrukční zařízení a se zablokovaným kormidlem jej poslali pryč. Pedretti potopil dýchací přístroj a doplavali ke španělskému pobřeží. Tam sundali a potopili kombinézy a nalezli spojku, které už na ně čekala.

De la Penne po potopení zamířil na jih a když po pěti minutách nespatřil žádné světlo, opět se vynořil. Vzápětí se jim přes hlavy přehoupl paprsek reflektoru a začal se vracet. Okamžitě se potopili a plnou rychlostí zamířili k západu. Pluly v malé hloubce a očekávali výbuchy hlubinných pum. Když nepřicházeli, chystal se de la Penne snížit rychlost. Najednou pod sebou ucítil ránu jakoby něco prasklo. Elektromotor se zastavil a po chvíli se Vepřík začal propadat. Okamžitě připustili vzduch do balastních nádrží, ale klesání se pouze zpomalilo. Bianchi začal pumpovat ruční pumpou, ale bez úspěchu. Ve čtyřiceti metrech de la Penne uslyšel crčet bubliny a postupně sláblo osvětlení přístrojů až zhaslo docela. Když dosedli na dno, náramkový hloubkoměr ukazoval 55 metrů. Horečně prověřili Vepříka, ale nic nepracovalo. Ruční pumpa sice fungovala, ale nestačila vyčerpat všechnu vodu, která do Vepříka pronikala. Bianchi odpojil nálož a zjistil, že je v pořádku. Podařilo se mu ji zvednout ode dna. De la Penne mu ale naznačil, aby nálož zatopil a stoupal s jednou zastávkou. De la Penne neměl hloubkoměr a proto se držel Bianchiho a stoupali spolu. Ve dvaceti metrech se najednou od sebe oddělili a již se pod hladinou nenašli. Samostatně vystoupali na hladinu s asi minutovou zastávkou, kterou oba dodrželi. Na hladině se nejprve objevil Bianchi a asi po půl minutě i de la Penne. Společně se pustili západním směrem. Po půl hodině potopili dýchací přístroje. Najednou je osvítil paprsek reflektoru ze strážní lodě, kterou neviděli ani neslyšeli. Naštěstí je z lodě nezpozorovali. Než je loď minula, museli několikrát pod hladinu. S vypětím všech sil doplavali na břeh. Tam si chvíli odpočinuli, potopili kombinézy a nalezli spojku.

Nadporučík Birindelli s desátníkem Paccagninim měli hned zpočátku smůlu. Uvnitř kontejneru se něco zaseklo a Vepřík nešel vytáhnout. Postupným postrkováním sem a tam se jim to asi po deseti minutách nakonec podařilo. Oba byli unavení a proto hned vystoupali na hladinu. Přitom se objevila další nepříjemnost. Birindelli zjistil, že dopředná rychlost Vepříka není velká a ani stoupání neprobíhalo normálně. Zjistili, že k akumulátorům pronikla voda. Vepřík byl proto těžší a navíc akumulátory ztratili část kapacity. Při zapínání elektromotoru pohasínalo osvětlení přístrojů. Ruční pumpou se jim podařilo část vody vyčerpat a plavební schopnosti Vepříka se trochu zlepšily. Po chvíli plavby se však Paccagnini začal opět propadat. Navíc jeho dýchací přístroj byl vadný. Birindelli se opět pokusil ruční pumpou vyčerpat vodu a Paccagnini se mezitím pokusil opravit dýchací přístroj. Obě snahy byly marné. Paccagnini tedy vytáhnul záložní dýchací přístroj, který byl naštěstí v pořádku. Během další plavby se Paccagnini propadal stále níž. Asi po půldruhé hodině se před nimi objevila zeď severního mola. Paccagnini si přesednul dopředu na nálož a zamířili k severními vjezdu do přístavu. Poslední metry k vjezdu doplouvali opatrně a snažili se rozeznat konstrukci přehrazení. Celé přehrazení bylo uloženo na kovových hranolech, které jako plovoucí bóje nesly ocelovou konstrukci. Horní část hranolů byla spojena ocelovým nosníkem. K tomuto nosníku byly přivařeny svislé kolejnice. Vzdálenost mezi hranoly byla asi 5 metrů a mezi kolejnicemi asi 2,5 metru. Na další vodorovný nosník nenarazili ani v hloubce 4 metrů, což jim usnadnilo práci. Opatrně propluli mezi kolejnicemi a asi po čtyřech metrech narazili na druhé přehrazení. Z vodorovného nosníku visela dolů silná ocelová lana. Vzdálenost mezi nimi byla něco přes metr a v hloubce asi pěti metrů byla spojena úhelníkovým nosníkem. Když už se chystali překonat i druhé přehrazení, přeběhl přes ně paprsek světlometu ze strážní lodě, která proplouvala kolem. Kousek od nich se zastavil a začal se vracet. Birindelli se chystal ponořit, když světlo zhaslo a strážní loď odplula. Přehrazení snadno překonali a začali vyhlížet cíl. U severního mola nalezli plně naloženou obchodní loď. Jejich Vepřík však již mlel z posledního. Baterie byly skoro vyčerpané a motor sotva otáčel lodním šroubem. Navíc se stále více propadali. Asi sto metrů propluli tak, že Birindelli držel za nohu Paccagniniho, který plaval na hladině a určoval tak směr. Birindelli se ještě pokusil od Vepříka odpojit nálož. Než se mu ji ale podařilo odpojit, ocitnul se na dně. Paccagnini jej po chvíli našel díky osvětleným přístrojům. Hloubkoměr ukazoval 60 metrů. Společně se pokusili Vepříka odtáhnout směrem k lodi. Asi šedesát metrů od kýlu odpojili nálož, ale ta byla neuvěřitelně těžká. Podařilo se ji odtáhnout ještě asi 10 metrů, ale Paccagninimu začal docházet dýchací přístroj a musel se proto vynořit. Birindelli si vyznačil cestu několika většími kameny a pokusil se nalož ještě potáhnout. Asi třicet metrů od lodi mu již docházely síly a pokoušely se o něj mdloby. S největším vypětím nastavil časovač a pomalu stoupal k hladině. Úplně vyčerpaný doplaval k lodi, chytil se výstupku na čárou ponoru a odpočíval. Po chvíli plaval podél lodi a u přídě si přečetl jméno - BARHAM. Paccagniniho nenašel a proto sám doplaval k přehrazení. U mola potopil kombinézu i dýchací přístroj. Chtěl plavat na sever, ale chytila jej křeč do pravé nohy a postupně i do levé. Stěží doplaval ke schůdkům na molu a vylezl na břeh. Křeč ustoupila a trochu si odpočinul. Chtěl se schovat na nějaké lodi, ale byl dopaden přístavní policií.
Paccagnini byl po vynoření nesmírně unavený a začala se jej zmocňovat apatie. Doplaval k lodi a chvíli si odpočinul na řetězu kormidla. Když se ani po půl hodině nedočkal Birindelliho, potopil dýchací přístroj a začal plavat k přehrazení. Po chvíli plavání se jej zmocnila malátnost. Potom se probral až v motorovém člunu. S Birindellim se shledali v přístavním vězení.

Na první pohled se zdála být akce neúspěšná, ale italské námořnictvo to vidělo jinak. Především se prověřila akceschopnost potápěčů. Dále se podařilo proniknout do Algecirasského zálivu a především do Gibraltarské zátoky a přísně střeženého přístavu. Ověřila se i možnost dálkové plavby ponorky s Vepříky a osádky Vepříků získali cenné zkušenosti a náměty na vylepšení Vepříků i dýchacích přístrojů. Rovněž schopnosti rozvědky byly hodnoceny kladně.
Naposledy upravil(a) Martan dne 3/9/2005, 11:59, celkem upraveno 1 x.
Obrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Výbornej článek, gratuluju!
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

Perfektní!!
Doufám, že tenhle článek bude mít pokračování. Italové přece dělali v Gibraltaru bordel pěkně dlouho.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
Martan
praporčík
praporčík
Příspěvky: 301
Registrován: 14/6/2005, 00:11
Bydliště: Domašín

Příspěvek od Martan »

Pokračování bude samozřejmě následovat. Jenom budu potřebovat více času a pořádně si to po sobě přečíst. Těch chyb a překlepů co jsem udělal je na ně trochu moc. :cry:
Obrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo“