Škola potápěčů u 10. flotily MAS - Itálie

Moderátor: jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
Martan
praporčík
praporčík
Příspěvky: 301
Registrován: 14/6/2005, 00:11
Bydliště: Domašín

Škola potápěčů u 10. flotily MAS - Itálie

Příspěvek od Martan »

Škola potápěčů byla zřízena na jaře r.1940 v San Leopoldo blízko Livorna. Do školy byli posíláni mladší důstojníci, dobrovolníci do námořnictva, kteří se již dříve zajímali o sportovní potápění. Postupně byl výběr rozšířen na ženijní vojsko a později i na ostatní druhy pozemního vojska. Asi od poloviny r.1940 byl nábor zahájen i mezi poddůstojníky a obyčejnými námořníky, kteří projevili zájem o potápění. Přijímáni byli pouze svobodní a o přijetí rozhodoval především zdravotní stav.

V průběhu výcviku docházelo k záměrnému reorganizování skupin. Důvodem byla snaha najít nejodolnější jedince. Byl sledován jejich charakter, houževnatost, vůle a víra ve vlastní síly. Postupně se také zvyšovaly nároky na fyzickou přípravu potápěčů. Zvykli si plavat několik kilometrů pod vodou ve dne i v noci a orientovat se při práci ve větších hloubkách.

Po ukončení výcviku podstoupili potápěči psychické testy a poté byli rozděleni do čtyř skupin. Nejhouževnatější přešli do podvodního oddílu a byli cvičeni jako osádky miniponorek. Druhá skupina byla odeslána do oddílu bojových plavců. Třetí skupina byla odeslána do nadvodního oddílu, kde se cvičili na obsluhy hladinových diverzních prostředků. Čtvrtá skupina byla odeslána na potápěčké práce ve válečných přístavech a k záchranné službě.

Podvodní oddíl byl nejdůležitější bojovou jednotkou 10. flotily. Škola osádek miniponorek byla umístěna v Bocca di Serchio, což bylo jen trochu rozšířené ústí říčky Serchio. Na březích stálo několik hospodářských budov. Teoretický výcvik a instruktáže probíhaly ve dne. Jakékoliv seznamování s miniponorkami se dělo pouze v noci. Technická příprava, opravy a pod. se odehrávaly v krytém doku, který připomínal starou stodolu. Po dvou měsících suché říční přípravy se přistoupilo k prvním podvodním plavbám po řece a k hladinovým a podvodním plavbám až několik kilometrů do moře. Osádky se seznamovali s noční orientací na moři, rozeznávali odlivové a přílivové proudění, zvykali si na mořské vlny, ale především se zdokonalovali v ovládání miniponorky.

Miniponorka byla sedm metrů dlouhá a oba členové osádky na ní obkročmo seděli. K přední části byla připevněna nálož, kterou tvořilo 300 kg lisovaného TNT. Hned za náloží byla přední balastní nádrž, v dalším úseku byly dole umístěny akumulátory a nad nimi láhve se stlačeným vzduchem. Následoval elektromotor a ruční čerpadlo. Na zádi miniponorky byla zadní balastní nádrž a lodní šroub s vertikálními a horizontálními kormidly. Na bocích trupu byla miniponorka opatřena opěrkami pro nohy. Velitel měl před sebou štít, za kterým byly palubní přístroje a ovládací prvky. Za velitel byla střední balastní nádrž, která
sloužila k rychlému ponoření, a několik ventilů. Za druhým členem osádky byla skříňka s příslušenstvím a náhradním dýchacím přístrojem. Samotné příslušenství se skládalo z nářadí k prostříhávání sítí, dále to byly háky, lana, svorníky, oka a další součásti potřebné k upevnění nálože. Samotná nálož byla opatřena balastní nádrží, která ji po odpojení od miniponorky nadlehčovala.

Jeden z prvních absolventů, poručík Luigi Durand de la Penne, jednou při výcviku poznamenal: "Jákápak miniporka. Já na tom sedím jako na praseti." Od té doby se vžil název Vepř, Vepřík (italsky maiale). Postupně název pronikl i na velení flotily a admiralitu, kde byl s povděkem přijat z důvodů utajení.

K přepravě miniponorek byly postupně přestavěny 4 standardní ponorky. První z nich byla Scire. Na její přední palubu byl připevněn jeden kontejner pro miniponorku, na zadní palubě byly kontejnery dva. Prvním velitelem Scire po úpravách byl jmenován kníže Borghese.

První osádky Vepříků byly připraveny již v září 1940.
Obrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

legendární italské prase, a já podle čeho je ten název :lol:

Obrázek
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

Italové měli na co navazovat, protože jejich speciální námořní jednotky se činili už v první světové. Dokonce se jim podařilo nasadit prvního "vepříka" i když mu tehdy říkali Mignatta. Jeho konstruktérem byl kapitán Raffaele Rossetti. Použil tělo lehkého Italského torpéda r.450mm doplněné o řídící prvky a časovanou nálož o hmotnosti cca170kg. Zajímavé je, že torpédo bylo poháněné stejně jako běžná torpéda, to znamená stlačeným vzduchem. Jen byl snížen výkon. Spolu s tím, že osádka neměla dýchací přístroje to znamenalo že je musela chránit tma. Torpéda pocházející pravděpodobně z výzbroje rychlých člunů MAS byla upravena více méně na "černo" až později byla zlegalizována. Ale netuším zda došlo k oficiálnímu zavedení do výzbroje.
Obrázek
Četl jsem jen o jednom bojovém použití, a to proti bitevní lodi VIRIBUS UNITIS Rakousko-Uherského námořnictva. K útoku došlo 01.11.1918(už po ukončení války!!!!) v přístavu Pula. Loď byla v té době předána nově se tvořícímu Jugoslávskému námořnictvu. Velení převzal kapitán Vukovič a vlajková loď VIRIBUS UNITIS se stala vlajkovou lodí flotily nového státu. Jako vlečné čluny byly použity torpédovky MAS které dovlekli torpéda Mignatta k vjezdu do přístavu.

Raffaele Paolucci,"Mignatta,"Giovanni Raffaele Rossetti
Obrázek
Po výbuchu se bitevní loď potopila a vzala sebou ke dnu i část osádky. Přestože loď kotvila v přístavu, zahynulo 400 mužů posádky včetně kapitána Vukoviče.
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

Mignatta byla skutečně zařazena do italského námořnictva. Existoval ale jediný prototypový kus, který vyplul na jedinou bojovou plavbu při níž byl zničen. Navíc s člunem pluli přímo jeho konstruktéři kteří v Pule padli do zajetí.
Jednou z náloží se jim podařilo potopit Viribus Unitis a druhá kterou nechali na opuštěné neřízené Mignatě později těžce poškodila pomocný křižník Wien.

Mimochodem, mám za to že válka mezi Dohodou a Rakousko-uherským státem oficiálně skončila až 3.11.1918. Útok tedy proběhl ještě před jejím ukončením, ovšem na druhou stranu v té době přejímala pulskou flotilu Jugoslávie se kterou Dohoda ve válce nebyla. Ale Jugoslávie, jako jeden z nástupnických států po rozpadu R-U ještě mocnostmi Dohody uznána nebyla, takže s tou legitimitou útoku je to z politického hlediska neurčité.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo“