S.A.I. 207 a 403

Moderátor: Hans S.

Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

S.A.I. 207 a 403

Příspěvek od YAMATO »

V historii letectví se stále znovu a znovu vynořuje lákavá myšlenka lehkého stíhacího letounu, výkonostně srovnatelného s klasickými stíhači, ale poháněného podstatně slabším motorem. Většinou se také počítalo s konstrukcí z nedeficitních materiálů, převážně tedy celodřevěnou. Takový stroj měl mít nižší výrobní náklady, menší potřebu drahých a často velmi nedostatkových surovin, menší spotřebu paliva... Bohužel zde byly i mnohé zápory, většinou totiž byla hmotnost ušetřena na úkor pevnosti draku, pasivní ochrany či výzbroje (nebo dokonce všeho najednou), takže se naprostá většina takových strojů ani nedostala (naštěstí pro jejich případné piloty) do výroby. Vyjjímky byly, ale nasazení bylo většinou blízké fiasku.

V Itálii se ke konstrukci takových strojů dostala firma S.A.I. (Societa Aeronautica Italiana) inženýra Angela Ambrosiniho. Ta získala pod vedením šéfkonstruktéra Sergia Stefanuttiho velké zkušenosti se stavbou celodřevěných, lehkých a aerodynamicky velmi dobře řešených strojů. 27. 8. 1939 dosáhl její dvoumístný cvičný stroj S.A.I. 7 na závodech Raduno del Littoria na 100 km okruhu průměrné rychlosti 393 km/h, přičemž maximální rychlost byla 405 km/h. A to byl poháněn motorem Hirth HM 508 D o výkonu pouhých 206 kW!

Obrázek S.A.I. 7

To samozřejmě nemohlo zůstat bez interesu Reggii Aeronautici! Ta nejprve zkoušela jeden stroj, označený S.A.I. 7 T, který byl poháněn domácím vzduchem chlazeným invertním řadovým motorem Issota Fraschini Beta RC.10 o výkonu 206 kW, a poté na její popud začal vývoj pokusného stíhacího stroje S.A.I. 107. Šlo o adaptaci S.A.I. 7 pro motor Issota Fraschini Gamma RC.35 o výkonu 397 kW. Výzbroj tvořil jen jeden kulomet Breda SAFAT ráže 7,7 mm, pro zkoušky to stačilo. K zalétání došlo počátkem roku 1940. Typický pro něj byl velmi dlouhý nestupněný překryt kabiny, který byl výhodný aerodynamicky, ale velmi zhoršoval výhled. Později proto obdržel standardně řešený překryt. Výkony byly velmi zajímavé, maximální rychlost stoupla na až 500 km/h!

Obrázek S.A.I. 107 v původním provedení...

Obrázek …a po úpravě

S.A.I. 107 ovšem sloužil jen pro ověření koncepce, skutečně bojovým strojem byl až S.A.I. 207. Ten byl poháněn motorem Issota Fraschini Delta RC.35 o výkonu 518 kW. Výzbroj tvořila dvojice kulometů Breda SAFAT ráže 12,7 mm nad motorem, každý se 175 náboji. Prototyp MM.441 byl zalétán na podzim 1940 pilotem Mariem Facciolim. Výkony byly skutečně pozoruhodné, maximální rychlost v 5000 m byla až 625 km/h, velmi dobrá byla i stoupavost, obratnost a ovladatelnost. Ačkoliv se jednalo o lehký stroj, nebyla v jeho případě pevnost draku nijak ošizena, takže byl schopen ve střemhlavém letu dosáhnout oficiálně rychlosti 750 km/h. Podle tvrzení zkušebního pilota Maria Faccioliho, bylo dosaženo až 930 km/h, aniž by hrozila destrukce draku, to ovšem bylo s největší pravděpodobností přehnané. Bohužel pro poruchu motoru došlo koncem roku k havárii, která se stala osudnou i pro Faccioliho. Jak už to často bývá, vedla tato katastrofa k ochlazení zájmu...

Obrázek S.A.I. 207

Ovšem na jaře 1942 se zájem vrátil. Situace Itálie byla velmi špatná, mimo jiné se stále více nedostávalo duralu a paliva. A dřevěný, motorem o nízké spotřebě poháněný S.A.I. 207 se mohl zdát být cestou, jak tento nedostatek zvládnout. Vznikl proto druhý prototyp MM.442, poháněný motorem Issota Fraschini Delta RC.40 o výkonu 550 kW. S ním stupla rychlost na až 640 km/h v 5000 m. Následovala ověřovací série dvanácti strojů, vyrobená mezi březnem a červnem 1943. Jeden ze sériových strojů (MM.8431) byl zkušebně místo kulometů vyzbrojen dvojicí kanonů MG 151/20 ráže 20 mm s 90 náboji na hlaveň. Koncem roku 1942 bylo, vzhledem k velmi pochvalnému hodnocení pilotů ze 161° Gruppo Ceccia, kam byly přiděleny, objednáno dalších 2000 strojů. Nicméně žádný další S.A.I. 207 již postaven nebyl, neboť zde byl již technologicky i výkonostně lepší stroj a tedy byla objednávka převedena na něj (a zároveň zvýšena na 3000 kusů).

Obrázek S.A.I. 207

Tímto strojem byl S.A.I. 403 Dardo (šíp). Ten přímo navazoval na S.A.I. 207, ale byl technologicky i aerodynamicky vylepšen. Změněna byla SOP, zvětšeno křídlo, ostruha byla zatahovací, palivové nádrže větší. Pro pohon byl vybrán motor Issota Fraschini Delta RC.21/60 o výkonu stále 550 kW, ale s lepšími výškovými vlastnostmi. Počítalo se se třemi provedeními. Verse S.A.I. 403 A měla být lehkým přepadovým stíhačem vyzbrojeným stále jen dvojicí kulometů Brada SAFAT ráže 12,7 mm, tentokrát však již s 350 náboji na hlaveň. S.A.I. 403 B měl být frontový stíhač se zesílenou výzbrojí, mimo kulometů (které měly u tohoto provedení po 200 nábojích na hlaveň) měl ještě dva kanony MG 151/15 ráže 15 mm v křídle, každý s 200 náboji. Alternativně se počítalo s kanony MG 151/20 se stajným množstvím munice a také s možností podvěsit pod trup 150 l přídavnou nádrž. Třetí verse, S.A.I. 403 C, měla být dálkovým stíhačem. Výzbroj by tvořila jen dvojice kanonů v křídle, ovšem standardně nesených 300 l paliva v interních nádržích by doplnily dvě přídavné 150 l nádrže pod křídlem a zvýšily tak dolet na až 1880 km.

Obrázek S.A.I. 403 B

Prototyp MM.518, stavěný v provedení B, byl hotov koncem roku 1942. Výkony byly vysloveně excelentní, pouze při nejvyšších rychlostech docházelo k vibracím křídla. To ale bylo rychle napraveno. Pak již nic nebránilo zavedení do výzbroje. Výroba byla připravována u S.A.I., kde mělo být vyrobeno 800 kusů, a dále se počítalo s licenční výrobou u Savoii Marchetti (1200 strojů) a Caproni (1000 strojů). Přípravy byly v plném proudu, pak však přišla kapitulace Itálie a ta vše ukončila. Některé prameny sice uvádí, že se ještě podařilo vyrobit cca 50 strojů, ale není to pravděpodobné. Prototyp byl zabaven Němci, kteří se o něj již dříve zajímali. Údajně bylo po zkouškách navženo jej vyrábět pro Luftwaffe u Heinkela. Po vyzkoušení japonským armádním pilotem, tehdy pobývajícím v Německu, bylo prý rovněž uvažováno o výrobě v Japonsku u Mitsubishi. Nic z toho se však nakonec neuskutečnilo, takže se můžeme jen domýšlet, jaké by byly bojové úspěchy stroje, který představoval vrchol vývoje lehkých stíhacích letounů své éry.

Obrázek S.A.I. 403 B již v rukou Němců

TECHNICKÉ ÚDAJE (S.A.I. 107 / S.A.I. 207 / S.A.I. 403 B)

ROZMĚRY
Rozpětí: 9 m / 9 m / 9,8 m
Délka: 8 m / 8,02 m / 8,2 m
Výška: 2,4 m / 2,4 m / 2,9 m
Nosná plocha: 13,1 m2 / 13,9 m2 / 14,46 m2

HMOTNOST
Prázdná: 1280 kg / 1750 kg / 1980 kg
Vzletová: 1600 kg / 2420 kg / 2640 kg

VÝKONY
Maximální rychlost: 500 km/h / 625 km/h (v 5000 m) / 650 km/h (v 7200 m)
Cestovní rychlost: - / 505 km/h / 510 km/h
Dostup: - / 10000 m / 10000 m
Dolet: 800 km / 850 km / 940 km
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Můj názor na italskou školu designu znáš, vždycky se mě italské mašiny vzhledově líbily.
Co mě není jasné, že chtěli tyhle konstrukce, ke konci války, i Němci a Japonci. Je to jen kvůli deficitním materiálům, nebo je tam, dle Tvého názoru ještě něco jiného. Rychlosti i dolety taky snad na konec války nejsou tak špatné, to je pravda. Válčiště se, zvláště v Evropě, stále zmenšovalo, nebyly třeba takové dolety!
Experti na Luftwafe a na Itálii - není mě to jasné - kde to je, že tomu nerozumím?
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Jestli to letadlo s cca 800 PS motorem dosahovalo těchto výkonů, pak se muselo jednat o docela pěkný aerodynamický skvost. Ale neřadil bych ho do skupiny vyloženě lehkých vah - jako byl třeba Cauldron C.714. Tahle stíhačka je stejně těžká, jako muší váhy klasických stíhaček - Jak-3, A6M...
Obrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Už to trochu chápu, kouk jsem se na Jak -3, no a Zero to taky, i když špatně, vydrželo hodně dlouho. Výkony podobné.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Já bych Jak mezi nějaké extra úspěšné letadla nedával, od začátku trpěl každý typ od Jak-1 problémy s motory...

Jinak třeba u nás byl u firmy Baťa postaven před WW2 Z-XIII, rychlý cestovní a kurýrní letoun. Celodřevěný dolnoplošník s motorem Walter Major 4 (130 HP) , vybavený stavitelnou vrtulí a pevným kapotovaným podvozkem, dosahoval rychlosti až 350 km/h!

Obrázek
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Hansi, s tou hmotností máš pravdu, ovšem ve srovnání se standardními stíhači to byl lehký stroj...a hlavně ten motor! Je opravdu škoda, že nestihl alespoň nějaké bojové nasazení (o těch 12ti S.A.I. 207 se mimo pochvalného hodnocení bohužel nic nedochovalo), takže se můžeme jen domýšlet, zda a jak by se osvědčil. Papírově rozhodně nevypadal špatně, ostatně už jen to, že Němci i Japonci vůbec uvažovali o jeho výrobě zní zajímavě...

Michane, ty důvody zájmu Němců a Japonců nepochybně byly v nedeficitních materiálech a malé potřebě paliva, jinak samozřejmě měli srovnatelné i lepší stroje, ovšem podstatně nákladnější jak na výrobu, tak provoz. No těžko říct, jaká by byla cena ve srovnání třeba s Bf 109, který ji měl sraženou velmi nízko, ale určitě ještě o hodně nižší. K tomu výrazně nižší spotřeba paliva, pro oba zájemce eminentně důležitý faktor!

Jaky...kdyby měly problémy jen s motory! Nemusím jistě připomínat nejeden Jak rozpadnuvší se ve vzduchu...bez přičinění nepřítele. Jejich křehkost překonávala i japonské soubojové stíhače jako Ki-43 či A6M...a to už je co říct!
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Jo, díky YAMATO, prostě těch faktorů, proč ten zájem, bylo víc. Ještě jsem někde narazil i na to, že tyhle přece jenom lehčí stihačky, měly mnohem lepší manévrovatelnost. Ke všem těm výhodám ( materiál,, poměrná lehkost a nižší spotřeba tak drahoceného paliva, jednodužší výroba, nižší náklady na výrobu) si nehrály na stíhače bombardéry, nebo bitevní stíhačky, ale byly to přepadové, nebo chceme - li soubojové stihačky.
Je to tak? Takhle nějak mě to vychází.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Pokud bychom uvažovali jako reálné zavedení do výroby někdy v první polovině roku 1944, tak minimálně u Luftwaffe se mi ty výkony zdají spíše průměrné. Je otázka, jestli byl letoun perspektivní - zda mohl nést třeba výkonnější motor podobných rozmětů a o podobné hmotnosti, který by mu umožnil se dotáhnout na úroveň letounů přicházejících v první polovině roku (P51). Většina Luftwaffe byla přesouvána k jednotkám Reichsverteidigung (obrany Říše), kde bylo zapotřebí těžké výzbroje a slušné výškovosti (rychlostní graf tohoto letadélka nemáme, Bf 109 verzí G měly slušnou výškovost, subverze G-6/AS, G-14/AS dokonce velmi dobrou. Fw 190 A na tom byly naopak špatně, D-9 o něco lépe). Dále bylo nezbytné nést velmi účinnou výzbroj, což se u žádného z těchto letadel nejeví jako reálné.
Nutno poznamenat, že Luftwaffe téměř nikdy netrpěla nedostatkem letounů - tým okolo Alberta Speera dělal zázraky. Z dnešního pohledu mě nenapadají důvody, proč toto lehké letadlo, byť rozhodně ne nevýkonné, zavádět do výzbroje Luftwaffe..jedině snad ta spotřeba paliva? Ale tento parametr se v zadávání nových konstrukcí neprojevuje ani v druhé polovině roku 1944, kdy to začalo být skutečným problémem. Předpokládám, že i před těmi cca 65 roky uvažovali podobně.
Obrázek
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Výkony průměrné, ovšem nutno přihodit poměr cena/výkon, pak to vypadá jinak. Teoreticky byl tento stroj vhodný pro východní frontu, kde nebyl takový tlak na výškové vlastnosti a silnou výzbroj, takže by mohl uvolnit výkonnější stroje pro západ. A ano, právě ten dostatek stíhaček mohl být a asi i byl hlavním důvodem, proč jej nezavedli, prostě nebyl potřeba.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Fatale
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 1383
Registrován: 18/8/2005, 14:43
Bydliště: ano

Příspěvek od Fatale »

Tyhle letadla jsou zajimavy jen tim, ze mely pomerne slusnou maximalni rychlost se slabym motorem, ale jinak nicim extra nevycnivaji, co by delaly na vychodni fronte? Co extra by mohly nabidnout proti hordam rusu v kvalitnich letadlech uzpusobenych na maly a stredni vysky? A ve vetsich vyskach? Rychlosti tehle letadel dosahovaly Migy uz v roce 1941...
Pomer cena/vykon je pekna vec, jenze kdyz se nad tim zamyslis, to nejdrazsi v ty dobe byl kvalitni vycvik a zkusenosti pilota a ne letadlo, takze by melo byt ekonomicky daleko efektivnejsi udrzet pilota na zivu, nez stavet levny, ale vykonove prumerny (ba podprumerny) letadla a cpat do nich nekvalitni piloty...
Imho slepa ulicka, stejne jako pozdeji u LW s lidovyma stihackama a podobny paskvily...
válka je vůl
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Však já neříkám, že nějak vyčnívají...jen to, že vzhledem k použitým motorům a materiálům byly hodně dobré.

Samozřejmě že mnohem důležitější byly kvalitní piloti...a tady právě udělali chybu jak Němci, tak Japonci. Oboum se dařilo stupňovat výrobu, ale výcvik byl stále horší. A německý a japonský pilot vz. 44 byl leda tak dobrý terč, ať už letěl v čemkoli...
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Fatale píše:Tyhle letadla jsou zajimavy jen tim, ze mely pomerne slusnou maximalni rychlost se slabym motorem, ale jinak nicim extra nevycnivaji, co by delaly na vychodni fronte?
V podstatě bezvýhradně souhlasím - ale další výhodou, kterou můžeme předpokládat je velmi nízká spotřeba paliva, než u dvoj až trojnásobně výkonných motorů špičkových německých stíhaček.
Imho slepa ulicka, stejne jako pozdeji u LW s lidovyma stihackama a podobny paskvily...
Volksjäger, tedy He 162, byl dle mého názoru stíhacím letounem s vůbec nejlepším poměrem ceny a výkonu, jaký za WWII vznikl. Pravda, nesplnil polovinu na něj kladených požadavků. Ale dával obrovský výkon při zcela minimálních nákladech na výrobu.
Yamato píše:Samozřejmě že mnohem důležitější byly kvalitní piloti...a tady právě udělali chybu jak Němci, tak Japonci. Oboum se dařilo stupňovat výrobu, ale výcvik byl stále horší. A německý a japonský pilot vz. 44 byl leda tak dobrý terč, ať už letěl v čemkoli...
Nesrovnával bych situaci v japonském letectvu a u Luftwaffe v žádném období. Luftwaffe tam, kde se objevovala, způsobovala spojencům nezanedbatelné ztráty až do konce války. V Pacifiku mělo japonské letectvo nezanedbatelnou sílu tak maximálně do Marian. Spíš kamsi do období prvních nasazení Hellcatů - ale rád se nechám přesvědčit o opaku.
Rozdíl byl dán zcela odlišným přístupem k strategii a taktice jak u Luftwaffe, tak u IJN/IJA. Dokud Luftwaffe měla ve svých řadách živé veterány, tak obvykle tyto ikony dokázaly svými zkušenostmi držet vlastní ztráty v přijatelných mezích a až při totálním přečíslení a skutečné nemožnosti úniku docházelo ke kritickému množství ztrát. To bylo dáno jak přítomností moderní taktiky (možno přeložit jako: jsi-li v prdeli, zdrhej seč ti křídla ve střemhlavém letu stačí, resp. nejsi-li ve výhodě, kašli na to...a ne japonské: dokud máš hlavu na krku, tak útoč), tak i vlastnostmi Focke-Wulfů a Messerschmittů.
Obrázek
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Jak psal Yamo, všechno to je o tom, co dostaneš za utracené peníze. Třeba takové nasazení bombardérů RAF v roce 1940-43 byly vyhozené prachy za letadla a výcvik posádek. A ten byl pořádně mastný....

Sice nesnáším ekonomii coby pavědu, ale možná by nevyl od věci článek o válečné ekonomice. Kde třeba bral stát prachy na "nákup" zbraní? To si ty peníze tiskl jen tak?
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Fatale
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 1383
Registrován: 18/8/2005, 14:43
Bydliště: ano

Příspěvek od Fatale »

Hans S. píše:V podstatě bezvýhradně souhlasím - ale další výhodou, kterou můžeme předpokládat je velmi nízká spotřeba paliva, než u dvoj až trojnásobně výkonných motorů špičkových německých stíhaček.
nez u nemeckych nevim, nezkoumal jsem, ale zkus to srovnat treba s doletem Yaku-3, talian nesl o par litru paliva vic (asi o 200kg) a mel pritom jen o nejakych 200 km vetsi dolet, takze mozna slabej motor, ale ziznivej jak ty silny....
válka je vůl
Uživatelský avatar
Fatale
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 1383
Registrován: 18/8/2005, 14:43
Bydliště: ano

Příspěvek od Fatale »

sa58 píše:Sice nesnáším ekonomii coby pavědu, ale možná by nevyl od věci článek o válečné ekonomice. Kde třeba bral stát prachy na "nákup" zbraní? To si ty peníze tiskl jen tak?
Treba prodejem valecnych dluhopisu, viz. USA a VB.
válka je vůl
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

A nebylo to s tím motorem třeba tak, že letadlu dal maximální rychlost ve vodorovném letu, ale jeho výkon už neměl rezervy na udělení výrazného zrychlení při stoupání?
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Torju
svobodník
svobodník
Příspěvky: 39
Registrován: 21/9/2007, 13:32

Příspěvek od Torju »

Fatale píše:
sa58 píše:Sice nesnáším ekonomii coby pavědu, ale možná by nevyl od věci článek o válečné ekonomice. Kde třeba bral stát prachy na "nákup" zbraní? To si ty peníze tiskl jen tak?
Treba prodejem valecnych dluhopisu, viz. USA a VB.
[font=Arial] [/font]

Zpravidla z daní a tisknutí nových peněz (tj. inflace - ve smyslu růstu množství peněz v ekonomice), i dnes centrální banky ostatně tisknou (dnes spíš zapisují do počítače) peníze jen tak.
Nejsem demokrat, jsem liberál! Zajímají mě fakta a ne to co je zrovna politicky korektní!
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

hydrostar píše:A nebylo to s tím motorem třeba tak, že letadlu dal maximální rychlost ve vodorovném letu, ale jeho výkon už neměl rezervy na udělení výrazného zrychlení při stoupání?
Ne ne..je to trochu jinak, vysvětlím:

Je třeba si uvědomit jeden sice ne moc známý, ale přesto velice podstatný fakt a to že: AKCELERACE = STOUPAVOST, tedy dokud má letadlo rezervu v rychlosti (v daném režimu letu), tak může akcelerovat a tedy i stoupat. Akceleraci letadla tedy můžete zapsat i jako stoupavost pro určitou rychlost, tedy v m/s.
Blbé je, že schopnost samotné akcelerace (a tedy i stoupavosti) nelze ze základních technických údajů vyčíst. Obvykle máme uvedenu nějakou "optimální" a u ní ještě není často uvedeno, na jaký režim motoru bylo hodnoty dosaženo ani při jaké dopředné rychlosti. Stejně jako maximální rychlost kolísá v závislosti na výšce letu, tak ani akcelerace nepostupuje nikterak lineárně, motá se do toho spousta dalších vlivů, a proto nemůžeme říci, že třeba Bf 109 G-6 akceleruje lépe, než Fw 190 A-5 jen proto, že má max. stoupavost řekněme okolo 17 m/s, kdežto Focke-Wulf jen 15 m/s. Pokud Budeme uvažovat, že oba letouny se setkají ve stejné výšce a že v ní dosáhnou svých maximálních rychlostí (tedy Bf 109 G-6 přinejlepším 640 km/h, Fw 190 A-5 670 km/h), tak je zjevné, že minimálně při dosažení rychlosti 640 km/h už Bf 109 dále zrychlovat nemůže. Stejně tak si můžeme i selským rozumem odvodit, že pokud by pilot zkusil stoupat, pak rychlost klesne (představit si to můžeme na autě, které rozfofrujete po rovině na maximálku a do kopce už nestíhá..tohle je úplně stejné). Focke-Wulf má ale stále určitou rezervu do své maximální rychlosti - může tedy akcelerovat, resp. stoupat.
Celá problematika letových výkonů je poměrně komplikovaná a chce to znát tyto věci více do hloubky. Pokud někdo máte zájem, tak ZDE dávám odkaz na čtvery skripta strojní fakulty ČVUT (obor, z něhož vycházejí letečtí inženýři) v PDF, jedná se o Aerodynamiku nízkých a vysokých rychlostí, Letové výkony Daněk a Letové vlastnosti Daněk. Takže pro zájemce je to k dispozici 8-)
Obrázek
Uživatelský avatar
Fatale
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 1383
Registrován: 18/8/2005, 14:43
Bydliště: ano

Příspěvek od Fatale »

Vsak to hydrostar napsal, ne? :roll:
válka je vůl
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Fatale píše:Vsak to hydrostar napsal, ne? :roll:
Ne úplně přesně..I pomalé letadlo může stoupat jako raketa a rychlé může stoupat špatně. Považoval jsem za dobrý nápad to trošku rozepsat :D
Obrázek
Odpovědět

Zpět na „Letectvo“