Savoia Marchetti SM.79, 83, 84 a 89

Moderátor: Hans S.

Odpovědět
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Savoia Marchetti SM.79, 83, 84 a 89

Příspěvek od YAMATO »

Bombardér Savoia Marchetti SM.79 byl nejdůležitějším italským bombardérem druhé světové války. Postaveno jich bylo přibližně 1260 kusů. Původně však pod vedením šéfkonstruktér firmy Savoia Marchetti, méně známé také jako SIAI-Marchetti (Societa Italiana Aeroplani Idrovolanti Savoia Marchetti), ingenýra Alessandra Marchetti, vznikl jako dopravní stroj pro osm pasažérů, vyvinutý hlavně pro závod dopravních letadel mezi Velkou Británií a Austrálií, známým jako McRoberts Race. Měl se stát v roce 1934 trumfem Italů a asi by se jím i stal, kdyby jej stihl, neboť byl zalétán až 8. 10 1934 a závod začal jen o pár dní později (20. 10.).

Obrázek Prototyp SM.79

Konstrukce letounu v zásadě vycházela z bombardéru SM.81. Byla smíšená, trup byl tvořen ocelovými trubkami s duralovým, překližkovým a plátěným potahem, křídlo bylo celodřevěné. K pohonu byly vybrány motory Piaggio P.IX RC.40 o výkonu 485 kW. Ty se bohužel ukázaly být značně nespolehlivé. Výkony však byly jednoznačně výtečné. Pod označením SM.79 P bylo dosaženo několika rekordů. Po výměně motorů za Alfa Romeo 125 RC.35 o výkonu 580 kW výkony ještě vzrostly, přičemž se zároveň zlepšila i spolehlivost. 14. 6. 1935 bylo na trati Milán-Řím dosaženo průměrné rychlosti 410 km/h.

Generál Giuseppe Valle pod dojmem těchto výkonu prosadil stavbu prototypu v bombardovacím provedení. K zalétání prototypu MM.20663 došlo 2. 9. 1935. Poháněn byl motory Alfa Romeo 126 RC.34 o výkonu 574 kW. Obrannou výzbroj tvořil kulomet Breda SAFAT ráže 12,7 mm na hřbetě trupu, disponoval 500 náboji, další takový byl ve výstupku pod trupem, zde byl také pumový zaměřovač, pro střelbu z bočních okének sloužil kulomet Breda Lewis (později Breda SAFAT) ráže 7,7 mm s 350 náboji. Třetí velkorážný kulomet byl pevně zaměřen dopředu, umístěn byl v pro stroj typickém hrbu a disponoval 350 náboji. Tento hrb také vedl k pozdější přezdívce letounu Gobbo Maleditto (zatracený hrbáč). Nosnost pum byla v praxi do 1250 kg. Nevýhodou bylo jejich umístění v pumovnici svisle, což ztěžovalo jejich zaměření a snižovalo přesnost.

Obrázek MM.20663

Vojáci však byly k bombardéru, vzniklému na bázi dopravního stroje, dosti skeptičtí, takže jej i přes vysoké výkony dlouho odmítali. Generál Valle však prosadil stavbu 24 strojů SM.79 I Sparviero (krahujec) pro ověření schopnosti bojového použití. Do výzbroje se dostaly mezi říjnem 1936 a lednem 1937 a záhy se dostaly do bojového nasazení u Aviazione Legionaria, tedy u leteckého útvaru nasazenému ve španělské občanské válce. Stroje se velmi osvědčili, výkony byly špičkové, odpor vojáků tedy zlomen, takže následovala další výroba.

Obrázek Hrbáč ve Španělsku

Dvojice SM.79, jeden byl vybaven motory Fiat A.80 RC.41 a druhý s motory Piaggio P.IX RC.40, oboje o výkonu 734 kW, dosáhly s nákladem 2000 kg na trati 1000 km průměrnou rychlost 444 km/h.

Speciálně pro dopravu důležitých osob vzniklo 16 strojů SM.79 C. Poháněny byly motory Piaggio P.XI RC.40 o výkonu 746 kW. Pět SM.79 C a jeden standardní SM.79 v závodu Istres-Damašek-Paříž, pořádaném 20.-21. 8. 193, obsadily první tři místa (nejlepší dosáhl průměrné rychlosti 418 km/h, přičemž trať měřila 6190 km!) a mnohé další přední pozice. Čtyři SM.79 C byly později upraveny na versi SM.79 T (Transatlantico), vybavenou většími nádržemi a motory Alfa Romeo 126 RC.34 o výkonu 582 kW a určenou pro přelet Atlantiku do Brazílie, provedeném v lednu 1938. Zde zůstali ve službách vojenského letectva.

45 letounů v bombardovací versi bylo v roce 1938 dodáno Jugoslávii pod označení SM.79 K. Odpovídaly SM.79 I.

Speciálně pro vývoz byla v roce 1936 vyvinuta dvoumotorová verse SM.79 B s klasickou prosklenou přídí. Výzbroj tvořili tři kulomety Breda SAFAT ráže 12,7 mm, po jednom na přídi (ovšem stále pevný, zaměřovaný pilotem), hřbetě trupu a ve výstupku pod trupem. Do Brazílie byly dodány 3 kusy, poháněné motory Alfa Romeo 128 RC.18 o výkonu 694 kW. Do Iráku byly dodány 4 stroje s motory Fiat A.80 RC.41 o výkonu 768 kW. Rumunsko zakoupilo v roce 1937 24 letounů, poháněných motory IAR K14 II (čili licenční Gnôme-Rhône 14 K) o výkonu 746 kW. Jejich výzbroj tvořili dva kulomety Browning ráže 13,2 mm (na hřbetě trupu a ve výstupku pod trupem) a tři kulomety Browning ráže 7,62 mm (na přídi, tentokrát však již pohyblivý), a v bočních střelištích). Rumunsko s nimi bylo dosti spokojeno, takže zakoupilo dalších 24 strojů, označených SM.79 JR (JR jako Jumo Romania). Ty se lišili především instalací motorů Jumo 211 Da o výkonu 835 kW. Dalších cca 70 bylo vyrobeno licenčně firmou IAR jako JRS.79 (JRS jako Jumo Romanesc Savoia), přičemž později vyrobené stroje dostaly motory Jumo 211 F o výkonu 1008 kW.

Obrázek Srovnání SM.79 a SM.79 B

Obrázek JRS.79...všimněte si odlišné přídě a motorů

V březnu 1937 byl zalétán prototyp verse SM.79 II, poháněné motory Piaggio P.XI RC.40 o výkonu 745 kW. Výzbrojí odpovídal SM.79 I. Zaváděn byl od října 1939. Mimo bombardování byly SM.79 stále více nasazovány k torpédovým útokům, tyto stroje byly také označovány jako SM.79 S (Silurante čili torpedo). Nosily jedno torpedo WM.41 ráže 450 mm o hmotnosti 930 kg (což byl licenčně vyráběný britský typ Whitehead) s hlavicí o hmotnosti 170 kg a později 200 kg. Zkoušeno bylo i nesení dvou torpéd, ale to se neosvědčilo.

Obrázek SM.79 S

Jeden SM.79 II byl upraven na dálkově řízený. Šlo o projekt generála Ferdinanda Raffaelliho. Byl, naložený výbušninou, použit pro útok 13. 9. 1942 proti flotile Royal Navy u Alžíru. Nebyl úspěšný, nicméně ukázal cestu, jakou se budou vyvíjet budoucí zbraně (viz. ZDE článek o letounu Aerobautica Lombarda AR).

23. 3. 1943 byl zalétán SM.79 III (nebo také SM.79 GA čili Grande Autonomia čili velký dolet), lišící se motory Alfa Romeo 128 RC.18 o výkonu 700 kW a výrazně zvětšeným množstvím neseného paliva. Stroje byly určeny výhradně k torpédovým útokům, proto již nebyl montován výstupek pod trupem s pumovým zaměřovačem. Výfuky motorů byly opatřeny tlumiči plamenů. Namísto pevného kulometu Breda SAFAT byl většinou montován kanon MG 151/20 ráže 20 mm, někdy byl tento kanon montován také do hřbetního střeliště. Vyrobeno bylo jen menší množství SM.79 III, některé vznikly přestavbou starších strojů.

Obrázek SM.79 GA

ObrázekObrázek


Myšlenka na dopravní letoun nebyla se změnou určení SM.79 na bombardér opuštěna. Další vývoj vyústil do typu SM.83, poháněném motory Alfa Romeo 126 RC.34 o výkonu 559 kW. Sloužil k dopravě deseti pasažérů. SM.83 A byl transportně-poštovní letoun s možností dopravy šesti pasažérů, který měl zvětšeno množství neseného paliva. SM.83 T pak byl jeho čistě transportně-poštovní variantou. Bylo postaveno 23 kusů všech versí.


SM.79 byl jistě povedeným strojem, nicméně Marchetti nechtěl usnout na vařínech a proto v roce 1939 začal pracovat na jeho nástupci, označeném SM.84. Jednalo se o evoluci SM.79, zdokonalena byla aerodynamika, použity výkonnější motory Piaggio P.XI RC.40 o výkonu 746 kW. Místo hřbetního střeliště byla použita věž Lanciani Delta E s kulometem Breda SAFAT ráže 12,7 mm, což zároveň zlepšilo aerodynamiku i možnosti obrany, k tomu přispěly i dvojité SOP, zlepšující výstřelné pole. Další tři kulomety stejného typu byly ve výstupku pod trupem a v bočních střelištích. Prostory osádky dostaly také poměrně dobrou pancéřovou ochranu. Nosnost pum byla do 2000 kg, alternativně byla nesena dvojice torpéd.

Obrázek

Prototyp byl zalétán 5. 6. 1940. Bohužel se rychle ukázalo, že stroj není příliš povedený. Hlavním problémem byly značně nespolehlivé motory, zhoršila se také ovladatelnost a výkony nebyly ve srovnání s SM.79 o mnoho lepší. Trvalo dosti dlouho, než bylo rozhodnuto o jeho zavedení. Objednáno bylo 247 kusů. Zároveň se začalo pracovat na versi SM.84 bis, která by zlepšila vlastnosti stroje. U té bylo především zlepšeno chlazení motorů, upraveno křídlo a provedeny další menší změny, přesto ani pak nebyl stroj ideální. Vzniklo jich 62 kusů. Pracovalo se ještě na provedení SM.84 ter s motory Piaggio P.XII RC.35 o výkonu 1100 kW, ale to se již do výroby nedostalo.

Obrázek

Šest strojů SM.84 bylo dodáno Slovensku. To původně zakoupilo 20 letounů a zaplatilo za ně 50% zálohu, přičemž první tři byly dodány v srpnu 1943. Po kapitulaci Itálie však Němci po dlouhých vyjednáváních uvolnili již jen tři a to až v srpnu 1944.


Na bázi SM.84 vznikl speciální útočný stroj SM.89. Italové s ním počítaly pro bitevní útoky proti pozemním i námořním cílům. Z SM.84 bis bylo prakticky beze změny převzato křídlo, střední a zadní část trupu, ocasní plochy atd. Úplně nová zato byla příď, která byla bez motoru, zato v ní byly zamontovány dva kanony ráže 37 mm (jednalo se o upravené námořní protiletadlové kanony) a dvojice kulometů Breda SAFAT ráže 12,7 mm. Pilot v dobře pancéřované kabině měl díky zkosenému tvaru přídě velmi dobrý výhled v přední polosféře. Mimo hlavňové výzbroje mělo být neseno až 1000 kg pum. Obrannou výzbroj tvořila dvojice kulometů Breda SAFAT ráže 12,7 mm, jeden ve věži na hřbetě trupu a druhá na jeho spodní straně (nikoli však ve výstupku jako u SM.84). K pohonu sloužily motory Piaggio P.XII RC.35 o výkonu 992 kW.

Obrázek

Prototyp MM.533 byl zalétán 31. 7. 1942. Bohužel se nedochovalo prakticky nic o jejich průběhu a dosažených výkonech, takže jsou uvedeny jen vypočtené. Jisté je, že pro sériové stroje se počítalo s motory Piaggio P.XV RC.35 o výkonu 1100 kW a s kanony ráže 54 mm místo 37 mm, které však nebyly ani ve stádiu prototypů.



TECHNICKÉ ÚDAJE (SM.79 I / JRS.79 B / SM.79 II / SM.79 III / SM.83 / SM.84 bis / SM.89)

ROZMĚRY
Rozpětí: 21,2 m / 21,2 m / 21,2 m / 21,2 m / 20,1 m / 21,25 m / 21,25 m
Délka: 15,8 m / 16,88 m / 16,2 m / 16,2 m / 16,15 m / 17,93 m / 16,4 m
Výška: 4,1 m / 4,1 m / 4,1 m / 4,1 m / 4,2 m / 4,28 m / 4,28 m
Nosná plocha: 61,7 m2 / 61,7 m2 / 61,7 m2 / 61,7 m2 / 59,8 m2 / 61 m2 / 61 m2

HMOTNOST
Prázdná: 6800 kg / 7200 kg / 7600 kg / 7700 kg / 7890 kg / 8910 kg / 8900 kg
Vzletová: 10050 kg / 10790 kg / 11400 m / 10050 kg / 11500 kg / - / 12650 kg
Maximální: 10480 kg / 11790 kg / 12500 kg / - / - / 13560 kg / 14000 kg

VÝKONY
Maximální rychlost: 430 km/h (v 4000 m) / 445 km/h (v 5000 m) / 475 km/h (v 4000 m) / 460 km/h / 445 km/h / 450 km/h / 460 km/h (v 5300 m)
Cestovní rychlost: 375 km/h / 380 km/h / 410 km/h / - / 380 km/h / - / 400 km/h
Dostup: 6500 m / 7000 m / 8500 m / 7500 m / 6800 m / 9000 m / 7500 m
Dolet s typickým nákladem: 1900 km / 1700 km / 2000 km / 2600 km / 1200 km / 1800 km / 1080 km
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Tempik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1690
Registrován: 24/3/2008, 20:27
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tempik »

Náhodou jsem narazil na Youtube na pěkné videjko s těmato pěknýma strojema. A koukal jsem, že mají na ten útok podvěšeny torpeda dvě. Píšeš že se to neosvědčilo, tak mě to trochu zarazilo. Máš o tom něco víc?
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

No koukal jsem na to, ale dovolil bych si tvrdit, že ty stroje se dvěma torpédy byly SM.84.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
wildesau
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 420
Registrován: 5/3/2006, 09:05
Bydliště: Otrokovice

Příspěvek od wildesau »

Nevím Yamo, když se dívám tak mají jednouchou VOP myslím,že jsou to opravduSM.79.
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Jediný stroj se dvěma torpédy, který jsem viděl (čas 1:54, 2:53) není SM.79, předpokládám také SM.84 (dvojitá směrovka je dobře rozeznatelná).

Obrázek
Uživatelský avatar
wildesau
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 420
Registrován: 5/3/2006, 09:05
Bydliště: Otrokovice

Příspěvek od wildesau »

Jo omlouvám se, jsem asi ještě zasažen slepotou po oslavě narozenin(zároveň to postihlo schopnost porozumnět psanému textu). :razz:
Uživatelský avatar
Tempik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1690
Registrován: 24/3/2008, 20:27
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tempik »

Tak je to vyřešeno. Ja si te dvojite VOP taky nevšim. Ale stroje jsou to i tak pěkný.
Uživatelský avatar
glock
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 132
Registrován: 22/4/2010, 15:34

Příspěvek od glock »

K těm dvěma torpédům na SM.79 a SM.84. Fota i filmy jsou pouze ze zkoušek. Bojově se nosilo jen jedno torpédo a to zpravidla ne levém závěsníku. Některé 79 i 84 maj oba závěsníky, některé pouze jeden.
Výkony Savoií s dvěma "rybama" byly neuspokojivé (pro boj). Nakonec 84 spíše útočily pomocí klasických bomb (takže vidět je s torpédem je celkem unikát) a 79 pomocí torpéd.
Uživatelský avatar
glock
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 132
Registrován: 22/4/2010, 15:34

Příspěvek od glock »

Jen malé doplnění k SM-84 u SVZ. Slováci obdrželi 7 kusů z 20. V roce 1943 3 kusy a v roce 1944 4. Jednu z nich rozbil napor. Hergott při staru z letiště Piešťany ještě pře začáítekm SNP, dalších 5 bylo zničeno při náletech na letiště Mokraď a Tri Duby. Jediná 84 kterou němci nezničili byla použita 4.9 pro transport delegace povstalců do SSSR. Poté byla 10.9 byla přeletěna na letiště v Kyjevě a zde po ní stopy končí.

pozn. Původní 3 letadla byla nová, letadla dodaná v roce 1944 byla olétaná a částečne poškozená.
buko1
vojín
vojín
Příspěvky: 19
Registrován: 26/10/2006, 08:40
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od buko1 »

Tých dodaných kusov bolo 8 - v auguste 1943 preleteli na slovensko 4 lietadlá, z toho 3 boli prevzaté (v.č. 22.661, 22.774 a 22.775) v dňoch 25. a 31. 08.19444. Úplne prvé lietadlo, ktoré na slovensko priletelo 13.07.1944 (v.č. 22.660) prevzaté nebolo pre technické problémy a ešte v septembri 1943 bolo neletuschopné uskladnené v hangári na letisku Trenčianske Biskupice. Následne boli ďalšie 4 už používané lietadlá prevzaté priamo v Taliansku - v.č. 24.572, 24.585, 24.650 a 24.654.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Já mám z nich nejraději Libanonce :)

Obrázek
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

Jen dodám, že všechy letouny na Slovensku sloužily jako dopravní. Stejně jako He 111
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Hektor
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1022
Registrován: 28/5/2008, 15:49

Příspěvek od Hektor »

He-111 boli priamo objednané v transportnej/výsadkovej verzii
SM-84 priznám sa že netuším aké mali úpravy ale určené boli bombardovacej jednotke. U nás ale nebolo čo bombardovať.
Hektor
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1022
Registrován: 28/5/2008, 15:49

Re: Savoia Marchetti SM.79, 83, 84 a 89

Příspěvek od Hektor »

Chcel by som sa spýtať na tempo výroby JRS.79 alebo odkedy do kedy sa vyrábali (na mesiace).
Ďakujem
Uživatelský avatar
glock
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 132
Registrován: 22/4/2010, 15:34

Re: Savoia Marchetti SM.79, 83, 84 a 89

Příspěvek od glock »

SM 79 s motorama Jumo se vyráběli v itálii v roce 1941- serie 8 kusů (první kus dokončen v březnu, poslední na podzim 1941) a pak v Rumunsku kde se začlo s výrobou v průběhu roku 1941 a první "rumunská" 79 byla dokončena před koncem roku. Mám někde článek podívám se a doplním.

Edit 19:45 večer.

Takže první rumunská serie čítala 36 kusů a byla dokončena do poloviny roku 1942. Poté došlo k instalaci silnější verze motoru Jumo 211 a tak došlo na výrobu Savoií čísel 201-236 (vyrobeno a dodáno v první polovině roku 1943).

Italské JRS měly čísla 101-108
rumunská první série 109-145
rumunská druhá série 201-236

Celkem rumunské letectvo obdrželo 80 kusů JIS/JRS 79 + 24 původních SM.79 B s hvězdicovám motorem.
Odpovědět

Zpět na „Letectvo“