90mm kanón M1 a M1A1

Odpovědět
Uživatelský avatar
jean2005
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 266
Registrován: 27/7/2007, 10:37
Bydliště: Pardubice

90mm kanón M1 a M1A1

Příspěvek od jean2005 »

Další z překladů, zatím poslední, musel jsem tu vzácnou knihu bohužel, vrátit...

90mm kanón M1 a M1A1 (protiletadlový)
Konstrukce 90mm pl děla byla spěšně dokončena během roku 1940 a okamžitě byl dán do výroby. Tento kanón střílel 24 liberní projektily do efektivní výšky až 33000 stop. První série měly ruční nabíjení, ale později bylo přidáno pružinou poháněné mechanické nabíjecí zařízení. S tímto aparátem dosahovala zbraň kadence 15-20 ran/minutu.
Jak pokračovala válka, byly vyrobeny tisíce těchto zbraní a když naše jednotky přistály v Severní Africe, bylo už dokončeno zhruba 2000 kusů. Mimo normální tříštivou munici (HE) byly naše baterie vybaveny i průbojnými náboji (AP), což z 90mm kanónu dělalo významnou protitankovou zbraň. Během války byla vyvinuta nová lafeta s podstavcem, navržená tak, že dělo mohlo pálit přímo z přpravní konfigurace bez zdržení pro umístění. Takže jednotka při přepravě, pokud byla napadena nepřátelskými tanky, mohla okamžitě zahájit palbu.
Dobře známá obuvnická firma zahájila vývoj automatického elektrického nabíjecího zařízení s nastavovačem zapalovačů, s do té doby nevídanými funkcemi. Když byl kompletní náboj podán do závěru, mechanismus ho převzal, okamžitě nastavil zpoždění zapalovače a nabil. Zapalovače se nastavovaly průběžně podle údajů z centrálního zařízení, předávaných jakýmsi "dálkovým ovládáním". Tento mechanismus proměnil 90mm dělo v automatickou zbraň, zvýšil kadenci a snížil čas na nastavení zapalovačů. Dálkové nastavení a řízení náměru a odměru z centra bylo také možné.
Tato zbraň byla, v širokém rozpětí, nejefektivnější PL zbraň mezi všemi národy ve válce. Byla také často používána jako polní kanón; její dostřel, kadence a přesnost získaly obdiv u jednotek polního dělostřelectva a také přezdívku "Baby Long Tom". /Long Tom = 155mm kanón M1A1/ Používala se k rušivým a protibaterijním palbám a neutralizačním misím pro polní dělostřelectvo až k max. dostřelu 18000 yardů, čímž překonávala německou 105mm houfnici. Na plážích u Anzia dokázaly 90ky dokonale neutralizovat nepřátelskou PL obranu, takže Air Forces mohly provádět blízkou podporu bez ohrožení ze země. V mnoha případech toto dělo účinkovalo v roli ničitele tanků s vysokou účinností. Tato skutečnost mu dala další přezdívku, tentokrát "Triple Threat Gun", česky něco jako "dělo proti třem hrozbám", protože mohlo efektivně provádět PL, PT a obyčejnou dělostřeleckou palbu podle potřeby. V Pacifiku si dělo získalo další přezdívku, tentokrát "Sniper Gun" "snajpr kanón", protože bylo účinně používáno k vyhánění Japonců z pozic v bunkrech a jeskynních pevnůstkách (tzv. caves). Přestože primární určení zbraně bylo protiletadlové, její schopnost rychle měnit náměr a odměr z ní dělala něco hodně blízkého všeúčelové zbrani.
90mm kanón se stal význačnou zbraní při boji proti útokům V-1 na Londýn a Antverpy. Jeho zásluhy na ochranu těchto měst jsou dobře známy. Z 5000 V-bomb, mířených na Antverpy, které byly zásobovacím centrem armád v Evropě, pouze 211 bylo schopno proniknout obranným pásem PL 90ek. Během posledních šesti dnů útoků "bzučících bomb", 90ky zničily 89 z 91 bomb, zaměřených na Antverpy.
Protože Němci při běžných operacích v Evropě nelétali výše, než 10000 stop, 90mm kanón byl schopen efektivně bojovat proti všem typům německých vzdušných útoků.

Obrázek

Obrázek

Tak, a nyní trochu méně propagandy a trochu více seriózních informací.
Historie 90mm PL kanónu začína v roce 1938, konkrétně 9. června, kdy byly zadány požadavky na vývoj dvou nových děl, první, kvůli omezení hmotnosti náboje pro možnost ručního nabíjení při velké elevaci mělo mít ráži 90mm, druhé s využitím nabíjecího zařízení ráži 120mm. V roce 1940 vývoj vykrystalizoval ve zbraň 90mm M1.
Po vyrobení několika set kusů bylo provedeno několik úprav, zavedených později (22.5.1941) jako typ M1A1. M1A1 měl vylepšenou lafetu a pružinové nabíjecí zařízení, které zvyšovalo kadenci až na 20 ran za minutu. Do vstupu USA do války bylo vyrobeno několik tisíc kusů, později dosahovaly objemy produkce dokonce více než tisíc kusů měsíčně.
Tento kanón byl výkonově podobný německé 88mm zbrani, ale nedostatečná deprese náměru neumožňovala efektivní boj s tanky. Proto byl 11. září 1942 zadán vývoj nové lafety, což vyústilo ve verzi M2, která dosahovala deprese 10 stupňů pod horizont a zároveň měla i elektricky poháněný "nabíječ". Zavedena do výzbroje byla 13. května 1943.
Při PL použití byly baterie sestaveny normálně ze čtyř děl, ovládaných centrálně systémem M7 nebo M5. Běžně byl k řízení palby používán i radar, počínaje modelem SCR-268 (rok 1941), který sice ještě nebyl dostatečně přesný pro přímé řízení palby, ale sloužil pro přesné určení vzdálenosti cíle. V roce 1944 byl zaveden vysoce účinný mikrovlnný radar SCR-584, dosahující přesnosti 0,06 stupně (1mil) a schopný automatického sledování cíle. Data z radaru byla posílána přímo do centrálního počítače, který opět dokázal přímo zamířit celou baterii, takže obsluha vlastně jenom krmila zbraně náboji. S tímto systémem se z tohoto děla stala bezkonkurenčně nejlepší PL zbraň celé války.
Zbraň byla dále vyvíjena i jako výzbroj tanků a stíhačů tanků, počínaje typy M36 Jackson a M26 Pershing, až po M48 Patton.
TTD:
Ráže: 90mm L/50
Celková hmotnost: 8618kg
Hmotnost hlavně: 1109kg
Délka s lafetou a podvozkem: 4,73m
Délka: 4,6m
Šířka: 4,16m
Výška: 3,07m
Hmotnost projektilu: 10.61kg
Kadence: až 25/min
Úsťová rychlost: 823m/s
Dostřel: 17823m
Výškový dostřel: 10380m (dáno max 30s časováním zapalovače)
Náměr: +80/-5 stupňů (ale ve článku bylo -10, překládám, jak jsem našel...)
Odměr: 360 stupňů
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11489
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: 90mm kanón M1 a M1A1

Příspěvek od Dzin »

Četl jsem moc zajímavé srovnání americké devadesátky a německé osmaosmdesátky. Autorem je generála Marshall. Je to v rámci hodnocení dvou německých a dvou amerických základních výhod proti druhé armádě. Budu citovat v dobovém překladu (1946)
Ve dvou druzích těchto základních zbraní udržela německá armáda náskok do samého konce války. První z nich byl 88 mm kanon, jehož bylo lze použiti trojím způsobem a s nímž se naše jednotky po prvé setkaly v severní Africe. Již tehdy měla americká armáda podobnou zbraň, 90 mm kanon, který měl větší průraznost, ale Němci měli své dělo již ve velkém množství na bojišti a získali s ním za řadu let již bitevní zkušenosti. Americké jednotky neměly tehdy dostatečné množství 90 mm kanonů a musily se proto smířit s tímto nedostatkem v boji proti vyzkoušené zbrani.

Proto měl tedy 88 mm kanon jako mohutná německá zbraň skoro do samého konce války náskok před našimi zbraněmi, jak co do množství, tak co do způsobu použití. Ve španělské občanské válce dbali Němci úzkostlivě toho, aby utajili, že se kanonu 88 mm dá použít jako polního nebo protitankového děla, a používali ho výhradně jako děla protiletadlového. Když jsme se s ním po prvé setkali, používalo se ho se smrtícím účinkem všemi třemi způsoby. Jediný 88 mm kanon mohl vystřelit několik kusů průbojného střeliva na naše tanky, pak mohl náhle zahájit palbu časovaným střelivem na naši pěchotu doprovázející tanky a za několik minut mohl střílet jako protiletadlová zbraň na letouny podporující pozemní operace. 90 mm kanon nebyl takto pružný. Neměl dostatečnou depresi pro účinnou protitankovou palbu. Také náš způsob taktického použití tohoto děla nebyl tak vyvinut, abychom měli k dispozici vždy potřebný druh střeliva, a neměli jsme těchto děl tolik jako Němci.
Či-li zde shrnuje, že je důležité ne jen vlastnit nějakou zbraň, ale mít ji dostatek, stejně jako munice pro ní a také vyzkoušenou taktiku jejího nasazení. Američané tak sice vlastnili zbraň nijak za německou nezaostávající, ale díky výše zmíněnému jim to nebylo mnoho platné.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Odpovědět

Zpět na „Armáda (US Army)“