Stránka 1 z 1

Rumunské královské letectvo nad Československem

PříspěvekNapsal: 28/8/2017, 15:39
od Farky
Rumunské královské letectvo nad Československem

Obrázek

Když v prosinci roku 1944 vstoupili na území Slovenska v rámci 2. ukrajinského frontu maršála Malinovského i vojáci Rumunské královské armády, nezbytnou vzdušnou podporu jim poskytoval rumunský 1. letecký sbor - Corpul 1 Aerian Român ...

Corpul 1 Aerian Român.

C1AR byl přímým potomkem stejnojmenného útvaru vniklého na jaře roku 1943, tedy ještě v době kdy Rumunské královské letectvo (Aeronautica Regală Română - ARR) bojovalo po boku Luftwaffe proti Spojencům. Tento nově vzniklý sbor se stal součástí Luftflotte 4 a byl z větší části vyzbrojen moderními německými stroji. Jelikož si Němci chtěli být jistí že jimi poskytnutá letadla budou nasazena proti SSSR, veškerá dodaná letecká technika byla sboru pouze zapůjčena. Což mimo jiné znamenalo že veškeré náročnější opravy byly v režii Luftwaffe, stejně tak i nahrazování případných ztrát. V budoucnu měl tento systém přivodit C1AR (potažmo celému ARR) nemalé potíže, neboť Rumunsko samotné nevlastnilo ve většině případů záložní stroje a mechanici měli pramalé zkušenosti s většími opravami německých moderních letadel.

Corpul 1 Aerian Roman byl nasazen na jižním úseku fronty a aktivně se podílel na ústupových bojích v letech 1943 až 1944, které sbor nakonec vytlačily z území Sovětského svazu na domácí půdu. Když se v létě roku 1944 Rudá armáda zastavila na rumunských hranicích, C1AR mohl ohlásit že během uplynulých dvanácti měsíců provedl 18 227 operačních vzletů, jeho příslušníci shodili 7 312 tun pum a nárokovali 401 sestřelených nepřátelských letadel.
Relativní období klidu skončilo pro C1AR 20. srpna 1944, když Rudá armáda zahájila Jasko - kišiněvskou operaci. Rumunské královské letectvo se pokusilo na tuto ofenzívu reagovat, nicméně nemělo šanci boje nijak významně ovlivnit. Pro představu - v prvních dvou dnech ARR uskutečnilo celkem 465 bojových vzletů (Luftwaffe přidala dalších asi 400 vzletů), oproti tomu dvě sovětské letecké armády podporující ofenzívu zaznamenaly ve svých hlášeních za stejné období přes 6 000 vzletů. Masívní sovětské síly bez větších problémů prorazily frontovou linii a brzy bylo jasné že obsazení Rumunska Rudou armádou už nemůže nic zabránit.

23. srpna 1944 se proto odhodlal mladý rumunský král Michal I. k provedení státního převratu, nechal zatknout tehdejšího faktického vládce Rumunska Iona Antonesca a následně v rozhlasovém projevu vyhlásil jednostranné příměří se Spojenci. V okamžiku převratu mělo Rumunské královské letectvo ve svém držení celkem 1 692 letadel, z toho se přibližně 500 nacházelo u nejrůznějších bojových jednotek. Většina nejefektivnějších strojů byla k 23. 8. 1944 ve stavu Corpul 1 Aerian Român, jednalo se zejména o 31 Bf 109G, 52 Ju 87D, 32 Hs 129 a 20 Ju 88.

O dva dny později, 25. srpna 1944, Rumunsko vyhlásilo válku Německu. Němci, překvapení rumunskou "otočkou o 180°"se z počátečního šoku poměrně rychle vzpamatovali a Luftwaffe byla mimo jiné nasazena i k úderům na Bukurešť. Přestože byly jednotky Královského rumunského letectva roztroušeny po celé zemi a vládl všeobecný zmatek, okamžitě se zapojily do boje proti novému nepříteli. V následném dva týdny trvajícím popřevratovém chaosu Rumunsko přišlo o přibližně 200 převážně cvičných strojů, i proto že 1. září 1944 byly na sovětský příkaz všechny rumunské stroje uzemněny (byť příměří Rumunska se SSSR bylo oficiálně uzavřeno až 12. září ), Luftwaffe této situace využila a během útoků na rumunská letiště v průběhu prvních pěti zářijových dní zničila na zemi 161 strojů ARR. Nicméně nejbolestivější ztrátu pro ARR nepochybně představovalo 27 zbrusu nových Ju 87D-5 a 8 Bf 110 vybavených radarem, ty se nacházely v době převratu na letištích ovládaných Luftwaffe a Němci si je pochopitelně vzali zpět pro své potřeby.

Rumunsko na druhou stranu po ústupu Luftwaffe ze země ukořistilo nejméně 228 německých strojů, z nichž 55 mohlo být ve velmi krátké době použito, zbytek vyžadoval větší či menší opravy. Bylo také ukořistěno přes 1 700 motorů (z nich 1 337 nových), náhradní díly a zařízení opravárenských dílen. Ačkoliv podmínky příměří jasně definovaly že veškerá válečná kořist v Rumunsku náleží Sovětskému svazu, Rumunského královského letectva se to dotklo jen minimálně. Ačkoliv část ukořistěné letecké techniky byla následně zabavena Rudou armádou (například nejméně 8 letuschopných Fw 190A/F), většina získaného materiálu byla ponechána Rumunsku.

Z tohoto zmatku se nově zorganizovaný Corpul 1 Aerian Român vynořil 7. září 1944 a okamžitě se zapojil do tažení proti Německu a Maďarsku. Výzbroj sboru k tomuto datu tvořilo 210 letadel, C1AR byl formálně začleněn do sovětské 5. letecké armády a plně podléhal jejímu velení. Příslušníci C1AR poté od 7. září 1944 do konce téhož roku provedli dle statistik 2 541 operačních vzletů, přičemž shodili 508 tun pum. Rumunští piloti nárokovali ve vzdušných soubojích 4 zničená nepřátelská letadla, dalších 5 mělo být zničeno na zemi. Sbor přišel o celkem 64 nenávratně ztracených strojů (nejméně 26 jich bylo sestřeleno stíhači Luftwaffe a 17 flakem), další stroje byly natolik poškozeny či opotřebovány že musely být odeslány na dlouhé týdny či dokonce celé měsíce do Rumunska. Nedostatek náhradních dílů, nehody, bojové ztráty způsobené stíhači Luftwaffe i flakem, prakticky nulové zálohy - to vše způsobilo, že i přes průběžné posilování C1AR dalšími jednotkami počet letadel ve stavu sboru v následujících týdnech neustále klesal. Jednotky musely být kvůli nedostatku strojů slučovány či úplně rušeny, což se týkalo především útvarů vybavených moderními německými stroji. Když se tedy v prosinci roku 1944 Corpul 1 Aerian přesunul na letiště v Maďarsku aby se mohl podílet na podpoře vojenských operací na Slovensku, jeho inventář se smrskl na pouhých 161 letadel všech typů ...

Letadla C1AR.

Obrázek

Corpul 1 Aerian Român byl v rámci sovětské 5. letecké armády v podstatě zcela samostatnou jednotkou, musel být tedy připraven plnit plné spektrum úkolů vzdušné podpory. Tomu také odpovídalo typové složení jeho leteckého parku, zastoupena zde byla letadla kurýrní, průzkumná, pro spolupráci s armádou či transportní, sbor pochopitelně disponoval také stroji určenými ke stíhacím a bombardovacím úkolům.

Fleet 10G.

Obrázek

Fleet 10G byl jednomotorový dvoumístný dvouplošník určený pro základní výcvik, poháněl ho řadový motor Gypsy Major o výkonu 130 HP a dosahoval rychlosti přibližně 200 km/h.

Rumunsko v roce 1934 zakoupilo v USA 20 Fleetů 10G a přidělilo jim evidenční čísla 1-20. Současně byla zakoupena práva na licenční výrobu a to jak samotných letadel tak i motorů, přičemž pohonná jednotka Gypsy Major byla vyráběna pod jménem IAR 4 GI. Prvních 40 v Rumunsku vyrobených Fleetů (čísla 51-90) vzniklo během roku 1936 v továrně IAR (Industria Aeronautică Română) sídlící v Brašově. Následujících 80 strojů (č. 21-50 a 90-140) bylo mezi lety 1936 - 38 vyprodukováno firmou SET a nakonec posledních 210 Fleetů 10G (č.141 - 350) vyrobila společnost ICAR v období duben 1939 až březen 1943. Fleet 10G byl v rámci ARR používán nejen pro základní výcvik, ale také jako stroj kurýrní.

Obrázek

K 19. prosinci 1944 byl Fleet 10G u Corpul 1 Aerian Român zastoupen v kurýrní Escadrile 114, v únoru 1945 se k C1AR připojily další jednotky vybavené tímto typem stroje - konkrétně se jednalo o Escadrile 112 a Escadrile 113.

Fi 156 Storch.

Obrázek

Rumunské královské letectvo zakoupilo své první exempláře tohoto legendárního stroje již v roce 1940 a Fi 156 udělal na Rumuny takový dojem, že zažádali o práva na jeho licenční výrobu. To bylo Němci schváleno v březnu 1942, ARR následně objednalo produkci 80 kusů u firmy ICAR.

Mezitím se do Rumunska dostalo 30 Storchů různých variant - 5 Fi 156C-1 (č.1-5), 10 Fi 156C-25 (č. 6-15), 14 Fi 156C-3 (č. 16-28 a 30) a jeden Fi 156D-1 (č. 29).

Výroba se u ICARu rozbíhala velmi pomalu, do května 1944 kdy se kvůli americkému bombardování byla nucena továrna ICAR přestěhovat jich vzniklo jen deset (č. 51-60). Další Fi 156 začalo ARR přebírat až po převratu v srpnu 1944, do února 1945 jich však bylo vyrobeno pouze dalších šest (č. 61, 62, 64, 66-68). 64 zbývajících Storchů ze zakázky bylo dokončeno až po válce. Rumunsko navíc získalo nejméně 9 kusů tohoto stroje, ty byly ukořistěny na letištích opuštěných Luftwaffe při jejím spěšném ústupu ze země v srpnu 1944.

Storchy měly původně v Rumunském královském letectvu zcela nahradit Fleet 10G u kurýrních jednotek, vzhledem k jejich nedostatku však posloužily pouze k jejich doplnění, Fleety a Storchy sloužily v této roli bok po boku.

19. prosince 1944 měl C1AR stroje typu Fi 156 pouze u kurýrní Esc. 114, v únoru 1945 k nim přibyly Storchy z Esc. 112 a Esc. 113.

IAR 39.

Obrázek

V roce 1936 brašovská továrna IAR zkonstruovala stroj pro spolupráci s armádou typu IAR 37, z něhož se následně zrodil letoun IAR 39. Jednalo se třímístný jedenapůlplošník klasické smíšené konstrukce určený k provádění taktického průzkumu, spolupráci s armádou a v případě nutnosti k bombardování.

Největší (a pohříchu jedinou významnou) změnou v konstrukci IARu 39 oproti IARu 37 představoval silnější motor IAR 14K II C32 o maximálním výkonu 870 HP, který byl vylepšeným derivátem francouzského Gnome- Rhône 14K Mistral Major. Maximální rychlost stroje měla hodnotu 330 km/h, do výšky 4000 metrů se IAR 39 šplhal 7 minut a 50 vteřin, dolet činil 680 km. Výzbroj byla tvořena pevným kulometem FN Browning ráže 7,92 mm v levé polovině křídla a dvěma pohyblivými zbraněmi stejného typu, jednou v zadním kokpitu a druhou ve spodní části trupu. Stroj mohl nést až 24 kusů 12 kg pum a nebo 144 protipěchotních granátů.

Prvních 50 IARů 39 (č. 1-50) bylo Rumunským královským letectvem převzato do konce září 1940, do konce roku 1940 jich bylo vyrobeno dalších dvacet (č. 51 - 70). Mezitím se v Rumunsku začal vyrábět silnější motor IAR 14K IV C32 o maximálním výkonu 960 HP a proto bylo rozhodnuto použít tuto pohonnou jednotku i k vylepšení letounu IAR 39. Prvních 25 IARů 39 s novou pohonnou jednotkou (č. 71-95) bylo dokončeno na jaře roku 1941, stroje dostaly oficiální označení IAR 39A, to však bylo užíváno jen velmi zřídka.

Jelikož od druhé poloviny roku 1940 byla v továrně IAR jednoznačně prioritou výroba strojů IAR 80 a JRS 79B, byla produkce IARů 39 přesunuta do bukurešťské firmy SET. Prvních 25 zde vyrobených exemplářů bylo mezi prosincem 1941 a květne 1942 dokončeno ve variantě IAR 39 (č. 96-120), všechny následující stroje již byly typu IAR 39A. IARů 39A nakonec do ukončení výroby v říjnu 1944 společnost SET vyprodukovala 135 (č.121-255), přičemž posledních dvanáct strojů bylo specificky uzpůsobeno k vlekání kluzáků DFS 230.

IARy 39 během války primárně sloužily spolu se svými staršími sourozenci IAR 37 a IAR 38 (v podstatě IAR 39 se slabším motorem BMW 132A) u dvanácti jednotek pro spolupráci s armádou (Escadrile 11 až 22), které byly zpravidla přiděleny přímo k jednotlivým rumunským armádním sborům.

Obrázek

V průběhu doby byly všechny IARy 37, 38 i 39 v rumunském inventáři zbaveny kulometů FN Browning, ty byly nahrazeny německými kulomety Rheinmetall ráže 7,92 mm. Důvodem byl naprostý nedostatek belgických kulometů Browning pro výrobu letadel typu IAR 80 a IAR 81, Rumunsko se snažilo získat v roce 1942 licenční práva na výrobu těchto zbraní, ale Němci tuto ideu zamítli a tak z celého záměru sešlo.

K 19. prosinci 1944 se u C1AR stroje typu IAR 39/39A nacházely u Esc. 11, Esc. 12, Esc. 15 a od února 1945 také u dopravní jednotky Escadrila mixtă aerotransport, kde sloužily k vlekání kluzáků DFS 230.

JRS 79B, JRS 79B1 a JIS 79B.

Obrázek

V roce 1937 upoutal rumunskou pozornost italský střední bombardér Savoia-Marchetti SM 79, zejména jeho méně známá dvoumotorová verze SM 79B. Dvoumotorová varianta byla pro Rumuny atraktivní zřejmě především kvůli motorům Gnome- Rhône 14Kfs kterými byl SM 79B poháněn, neboť u firmy IAR se právě rozbíhala výroba velmi podobných pohonných jednotek IAR 14K II C32.

Rumunské královské letectvo nakonec pro své potřeby objednalo v Itálii 24 kusů SM 79B, přičemž stroje byly upraveny již při výrobě instalací v Rumunsku vyrobených motorů IAR 14K II C32 (maximální výkon 870 HP). Tyto stroje byly dodány v roce 1938 a okamžitě si získaly všeobecnou oblibu, proto byla získána práva na jejich licenční výrobu u firmy IAR. Letectvo však nebylo zcela spokojeno s výkony SM 79B, proto se koketovalo s myšlenkou návratu k třímotorové koncepci.
Během více než rok trvající přípravy výroby licenčních SM 79B došlo k navázání užších vztahů Rumunska s Německem, což ve výsledku pomohlo vyřešit potřebu zvýšit výkony stroje. Německá strana byla požádána o dodání 210 kusů motoru Jumo 211Da (1200 HP) a této žádosti bylo vyhověno, touto cestou byly tedy získány pro plánované rumunské SM 79B tolik potřebné silnější motory.

Vzhledem k tomu, že rumunští konstruktéři neměli příliš velké zkušenosti s takovou poměrně velkou změnou designu, byl s původním výrobcem stroje (tedy s italskou firmou SIAI) uzavřen v únoru 1940 kontrakt na upravení SM 79B pro motory Jumo 211Da, přičemž součástí smlouvy byla i výroba 8 kusů takto modifikovaných letadel. Tyto stroje byly v Itálii následně označeny jako SM 79JR, v Rumunsku však létaly jako typ JIS 79B a byla jim přidělena evidenční čísla 149 až 156.

V rumunské továrně IAR bylo od července 1941 do června 1942 vyrobeno 36 kusů letadel totožných s JIS 79B, stroje produkované IARem byly známy jako JRS 79B (J = Jumo, R = Romania, S = Savoia) a ARR jim přidělilo čísla 101 až 136.

Čtyřmístné střední bombardéry typu JRS 79B/JIS 79B dosahovaly maximální rychlosti 431 km/h ve výšce 5600 m, do 4000 metrů šplhaly 12 minut a 16 vteřin, maximální dolet činil 1850 km. Stroj unesl až 1575 kg pum, byl vyzbrojen čtyřmi pohyblivými kulomety, dvěma typu FN Browning 13,2 mm a dvěma Vickersy ráže 7,92 mm. Již v průběhu roku 1942 byly všechny kulomety nahrazeny německými zbraněmi Rheinmetall ráže 7,92 mm, neboť velkorážové Browningy byly potřeba k výrobě nových stíhaček typu IAR 80B.

Obrázek

Rumunské královské letectvo objednalo u firmy IAR výrobu dalších 36 kusů JRS 79B, ty však měly dostat nové silnější motory typu Jumo 211F (1350 HP). Takto upravené stroje byly pojmenovány JRS 79B1 a mimo nových motorů u nich došlo ke 101 úpravě stávající konstrukce, například k zavedení pancéřové ochrany pro posádku. Ta byla nyní pětičlenná, přidaný člen posádky obsluhoval vpřed mířící pohyblivý 20 mm kanón Ikaria v břiše stroje, tato novinka ve výzbroji JRS 79B1 měla sloužit k postřelování pozemních cílů při útocích v malé výšce.

Přes silnější motory se výkony JRS 79B1 oproti předchozí variantě díky vyšší hmotnosti příliš nezvýšily, například maximální rychlost se zvýšila o pouhých 5 km/h na 436 km/h ve výšce 6000 m. Stroj kvůli instalaci kanónu Ikaria mohl nyní pojmout o něco méně pum (1 400 kg oproti 1 575 kg u JRS 79B), obrannou výzbroj nyní představovalo 5 pohyblivých kulometů Rheinmetall ráže 7,92 mm - jeden v přídi stroje, jeden na hřbetu, jeden ve spodní části trupu a dva v bočních střelištích. V průběhu bojového nasazení došlo k dalšímu posílení střelecké výzbroje, když byl jediný kulomet na hřbetu nahrazen "dvojčetem" a do pravé motorové gondoly byl nainstalován kulomet PWU ráže 7,92 mm.

Ačkoliv byly JRS 79B všech verzí oblíbené, brzy se ukázalo že to jsou stroje zranitelné, zejména v podmínkách nepřátelské vzdušné převahy. V letech 1943 - 44 byl z tohoto důvodu tento typ bombardéru považován za stroj druhé linie, nicméně po srpnu 1944 se stal JRS 79B opět velmi užitečným a efektivním, neboť Rumunsko se náhle ocitlo na straně která onu nezbytnou vzdušnou převahu měla.

Do května 1944, kdy byla továrna IAR v Brašově vyřazena z provozu americkými pumami, bylo vyrobeno 31 kusů JRS 79B1 evidenčních čísel 201 až 231. Posledních pět strojů bylo následně dokončeno až po válce.

K 19. prosinci 1944 byly bombardéry typu JIS 79B, JRS 79B a JRS 79B1 u Corpul 1 Aerian Român zastoupeny v jednotce Grupul 1 bombardament, ta byla složena z Escadrile 77 a Escadrile 82.

Ju 52.

Obrázek

Rumunské královské letectvo získalo do srpna 1944 30 dopravních strojů typu Ju 52/3m (č. 1-30), některé kusy byly zakoupeny přímo pro ARR, část flotily Junkersů přešla do stavu v roce 1940 při přechodu rumunského civilního dopravce LARES pod armádní velení. Další exempláře letectvu doslova spadly do klína v září 1939, když z Polska na rumunské území ulétlo ne méně než 14 Ju 52 polských aerolinek LOT. Přestože měl LOT v plánu následně své třímotorové Junkersy přesunout do Velké Británie, rumunské úřady tyto stroje nekompromisně zabavily. Nejméně 11 dalších Ju 52 v různém technickém stavu ukořistilo Rumunsko na svém území během událostí po převratu v srpnu 1944.

Corpul 1 Aerian Român disponoval 19. 12. 1944 stroji Ju 52/3m ve stavu dopravní Escadrile mixtă aerotransport.

DFS 230.

Rumunské královské letectvo používalo nejméně 27 kusů německých dopravních kluzáků typu DFS 230. Stroj se proslavil zejména díky útoku na belgickou pevnost Eben - Emael v roce 1940, výsadku na Krétě (1941) a záchraně Benita Mussoliniho z Gran Sasso v roce 1943. Neslo mimo pilota až 9 plně vyzbrojených vojáků či až 1200 kg nákladu, typická rychlost vlečení činila 180 km/h, klouzavost pak až 1:18.

Na podzim roku 1944 již rumunských DFS 230 zbývala jen hrstka, 5 jich bylo i s tažnými IARy 39A v únoru 1945 připojeno k C1AR (konkrétně k Esc. mixtă aerotransport) pro zásobovací lety v Maďarsku a Československu.

Ju 88D-1 a Ju 88A-4.

Obrázek

K Junkersům Ju 88 se rumunští letci poprvé dostali až v roce 1943, když byla tato letadla propůjčena nově vzniklému Corpul 1 Aerian Român. Na průzkumnou variantu Ju 88D-1 byla přezbrojena samostatná Escadrila 2 recunoastere, bombardovací verzi Ju 88A-4 převzala Grupul 5 bombardament (Esc. 77, 79 a 80). Původně byla těmito stroji vybavena také Grupul 6 bombardament, ta ale byla nakonec přeměněna na jednotku střemhlavých bombardérů se stroji Junkers Ju 87 Stuka.
23. srpna 1944 bylo v rumunském držení 16 Ju 88A-4 a 4 Ju 88D-1, ty přestály převratové události bez úhony, další 3 kusy Ju 88A byly zanechány v Rumunsku ustupujícími Němci. Když se 7. září "znovuzrozený" Corpul 1 Aerian Român zapojil do tažení proti vojskům Osy, Grupul 5 bombardament (nyní tvořená pouze Esc 77 a Esc. 78) mohla nasadit 18 JU 88A-4 a průzkumná Escadrile 2 čtyři Ju 88D-1.

Údržba a opravy byly při západní kampani vzhledem k téměř absolutní absenci náhradních dílů velmi problematickou záležitostí která se dala prakticky řešit pouze kanibalizací. Stavy bojeschopných Ju 88 nevyhnutelně klesaly, situace nakonec dospěla do bodu kdy byla Grupul 5 bombardament rozpuštěna a zbylé stroje převzala nově vzniklá Escadrila mixtă de recunoastere-bombardament. Ta byla k 19. prosinci 1944 tvořena čtyřmi průzkumnými Ju 88D-1 a pěti bombardovacími Junkersy Ju 88A-4.

Ju 87D.

Rumunské královské letectvo se poprvé pokusilo získat střemhlavé bombardéry Ju 87 již na sklonku srpna 1939, když projevilo zájem o nákup až padesáti strojů Ju 87B. Němci této žádosti z pochopitelných důvodů nevyhověli, chystali se napadnout Polsko a potřebovali každý letoun. V dalších letech svou snahu Rumunsko několikrát opakovalo, nicméně bylo opakovaně odmítnuto. To mimo jiné vedlo k vývoji letadla IAR 81, variantě stíhacího stroje IAR 80 určené pro střemhlavé bombardování.

Obrázek

V roce 1943 si Němci uvědomili že válka se nevyvíjí zcela podle jejich představ a bylo by tedy užitečné poskytnout svým spojencům moderní bojová letadla. Od léta roku 1943 bylo proto Rumunskému královskému letectvu, konkrétně jeho C1AR, propůjčeno větší množství německé techniky včetně Junkersů Ju 87D-3. První jednotkou C1AR používající Stuky byla Grupul 3 bombardament picaj (Grupul 3 bopi), ta byla tvořena třemi Escadrile - Esc. 73, 81 a 85. O něco později se k ní připojila i Grupul 6 bopi (Esc. 74, 86 a 87), původně přezbrojená Němci na Ju 88A-4.

Když došlo 23. srpna 1944 v Rumunsku k převratu, disponoval Corpul 1 Aerian Român 52 Stukami verzí Ju 87D-3 a Ju 87D-5. Naneštěstí pro Rumuny se 27 letadel Grupul 6 bopi nacházelo v okamžiku změny stran na Luftwaffe ovládaném letišti Focșani, takže o ně ARR okamžitě přišlo. Jen velmi slabou útěchou bylo pozdější ukořistění dvou německých Ju 87.

V září se 15 Stuk Grupul 3 bopi (nyní složená z Esc. 74 a Esc. 81) zapojilo do bojů proti Německu a Maďarsku. Ještě v průběhu stejného měsíce se k C1AR připojila Stukami vyzbrojená Esc. 85, přičemž došlo ke vzniku spojené Grupul 3/6 bopi.
Tak jako v případě rumunských Ju 88, i stavy Ju 87 postupně díky ztrátám a nedostatku náhradních dílu značně prořídly. K 19. prosinci 1944 již bylo možné nasadit pouze 9 Junkersů Ju 87D, ty byla soustředěny u Escadrile 74 picaj. Ta spadala pod velení nedávno vzniklé Grupul 8 asalt/picaj, ve které byla mimo Esc. 74 také Escadrila 41 asalt vybavená bitevními Henschely Hs 129B-2.

Hs 129B-2.

Dalším německým moderním strojem zapůjčeným od roku 1943 C1AR byl bitevní Henschel Hs 129B-2. V březnu 1943 bylo rozhodnuto přezbrojit na tento stroj Grupul 8 vânătoare, jednotku která bojovala na stíhacích letadlech IAR 80 proti SSSR od samého začátku války.

Obrázek

Skupina byla přejmenována na Grupul 8 asalt (byla tvořena Esc. 41, 42 a 60) a prakticky okamžitě zahájila výcvik pro svou novou roli. Přeškolování se poněkud protáhlo, protože ačkoliv piloti jednotky byli zkušení a v boji ostřílení, neměli prakticky žádné zkušenosti s létáním na dvoumotorových strojích. Grupul 8 asalt mohla být tedy prohlášena za operační až na začátku srpna 1943, kdy se také přesunula k C1AR na frontu. Hs 129 byl již v té době používán Luftwaffe primárně jako jakýsi okřídlený stíhač tanků, většina německých Henschelů byla proto vyzbrojena 30 mm kanóny zavěšenými pod břichem stroje. Henschely Hs 129B-2 v rumunských službách nicméně tyto kanóny nikdy nenosily, jejich výzbroj tvořily mimo pevných zbraní pouze pumy.

K 23. srpnu 1944 se u C1AR nacházelo 32 kusů Hs 129B-2, dalších 22 Henschelů bylo ukořistěno po odchodu Luftwaffe ze země. Ačkoliv minimálně část ukořistěných letadel byla vyzbrojena 30 mm kanóny, Rumuni na jejich použití nebyli vycvičeni a neměli pro ně ani žádnou munici, proto se i nadále na rumunských Hs 129B-2 tyto zbraně nepoužívaly.

Henschely se zapojily do bojů proti Německu a Maďarsku v září 1944 a zúčastnily se aktivně celého tažení až ke slovenským hranicím. Ztráty rumunských Hs 129B-2 (způsobené nehodami, stíhači Luftwaffe a německými i sovětskými protiletadlovými dělostřelci) byly v těchto bojích proti Ose poměrně vysoké, což nakonec vedlo k jejich soustředění u jediné jednotky - Escadrile 41 asalt, která byla součástí nové Grupul 8 asalt/picaj.

K 19. prosinci 1944, dni zahájení prvních úderů Rumunského královského letectva na Slovensku, se u Esc. 41 asalt nacházelo již pouze 16 strojů typu Henschel Hs 129B-2.

IAR 81.

Obrázek

První prototyp rumunského stíhacího letounu IAR 80 vzlétl na jaře roku 1939, tento stroj byl duchovním dítkem konstruktérů firmy IAR. Ti plně využili zkušeností nabytých při licenční výrobě letadel pocházejících původně z jiných zemí, takže trup IARu 80 (zejména jeho zadní část) byl až nápadně podobný polským PZL 24E, konstrukce křídla byla zase převzata z JRS 79B. IAR 80 se následně vyráběl v několika variantách lišících se především výzbrojí, některé z nich byly vystrojeny pro střemhlavé bombardování a nesly označení IAR 81.

V květnu 1942 bylo Rumunským královským letectvem objednáno 100 strojů varianty IAR 81C, což měla být původně verze vybavená tak jako všechny předchozí IARy 81 závěsníky pro bombardování ze střemhlavého letu. Nicméně, vzhledem k tomu že na jaře 1943 ARR konečně dostalo k dispozici od Němců střemhlavé bombardéry Ju 87 Stuka, letouny typu IAR 81C byly dokončeny jako stroje stíhací. První exempláře ARR převzalo v červnu roku 1943, následovaly další dvě zakázky na celkem 50 kusů, jejich výroba byla ukončena v srpnu 1944. IARy 81C nosily v rámci Rumunského královského letectva čísla 301 až 450. V roce 1944 začalo také modifikování starších variant stroje IAR 80 do standardu IAR 81C, takto vzniklé letouny pak byly označovány jako typ IAR 80M.

Přestože v době svého vzniku IAR 80 nijak nezaostával za světovou špičkou, během války začal ztrácet dech a v roce 1944 již velmi rychle zastarával, neboť jeho výkony zůstaly napříč všemi verzemi prakticky stejné. Maximální rychlost IARu 81C činila pouze 500 km/h ve výšce 4500 m, do 5000 m stoupal stroj 6 minut a 30 vteřin. Byl relativně solidně vyzbrojen dvěma kulomety FN Browning ráže 7,92 mm a dvěma 20 mm kanóny Mauser MG 151. Mohl také v případě potřeby nosit pod křídlem dvě pumy o hmotnosti až 50 kg, této možnosti však bylo využíváno jen velmi zřídka a během operací nad Československem k použití pum stroji IAR 81C vůbec nedošlo.

Nedostatečná výkonnost IARů 80/81 se odhalila v plné nahotě během roku 1944, kdy se těmito stíhačkami vyzbrojené jednotky snažily vzdorovat americkým náletům na Rumunsko. Zpočátku se IARům proti USAAF nevedlo špatně, neboť americké bombardéry přilétaly bez stíhacího doprovodu. 10 června 1944 si pak piloti IARů 80/81 zažili svých pět minut slávy, když se významně podíleli na masakru amerických P-38 Lightning směřujících ve velmi malé výšce bombardovat Ploesti. Tento úspěch (bylo sestřeleno 23 P-38 ze 75 zúčastněných) však lze přičíst především tomu, že Američané poněkud naivně doufající že nebudou detekováni německými radary vlétli do plně připravené obrany, jejíž stíhači měly výhodu výškové převahy. Nad Rumunskem se začaly ve stále rostoucích počtech objevovat doprovodné letouny USAAF typu P-51 Mustang a P-38 Lightning a ztráty rumunských stíhačů začali povážlivě narůstat. Proto bylo 5. července 1944 rozhodnuto přesunout jednotky vybavené IARy 80 a 81 na frontu proti SSSR, neboť boj proti sovětskému letectvu byl považován za snazší.

Obrázek

Když 7. září 1944 C1AR vyrazil do boje proti Ose, v jeho stavu byly také dvě stíhací skupiny vyzbrojené IARy 80/81 - Grupul 2 vânătoare a Grupul 6 vânătoare. Panovalo přesvědčení že se tyto jednotky dokážou proti oslabené Luftwaffe prosadit. To však poměrně záhy vzalo za své když došlo ke konci září ke střetům s německou II./JG52, při kterých bylo v průběhu několika dní sestřeleno Messerschmitty 11 rumunských IARů. IAR 80/81 byl okamžitě stažen ze stíhacích úkolů a nadále byl používán téměř výhradně k útokům na pozemní cíle či k taktickému ozbrojenému průzkumu. Po zářijovém debaklu byla Grupul 6 vânătoare odvolána z fronty, C1AR tak měl nadále k dispozici jedinou skupinu vyzbrojenou převážně stroji IAR 81 (většina starších letounů typu IAR 80 byla odeslána zpět do Rumunska). Ztráty způsobené stíhači Luftwaffe a také nepřátelským flakem měly drtivý dopad na morálku pilotů létajících na strojích IAR 81. Ačkoliv se dříve stroj těšil oblibě, nyní se situace obrátila. Nucený odpočinek způsobený špatným počasím během listopadu až prosince 1944 pomohl morálku příslušníků Grupul 2 vânătoare poněkud zvýšit, stále však nad nimi ležel stín zářijových událostí.

K 19. prosinci 1944 bylo u Grupul 2 vânătoare (Esc. 65 a Esc. 66) připraveno k tažení do Československa 28 kusů strojů typu IAR 81C a IAR 80M (v textu budou obě varianty, vzhledem k tomu že standardem byl IAR 81C, souhrnně nazývány IAR 81).

Bf 109G.

Obrázek

S prvními Messerschmitty Bf 109 přišli rumunští piloti do styku ještě před vstupem do války, když bylo ARR dodáno 50 strojů varianty Bf 109E. Bf 109E byly během prvních dvou let operací v SSSR nejvýkonnějším stíhacím strojem v rumunském inventáři, Rumunské královské letectvo je používalo bojově až do roku 1944.

Když byl na jaře 1943 založen Corpul 1 Aerian Român , jeho stíhači konečně dostali možnost létat i na nejnovějších typech německých letadel, protože sbor dostal od Němců do vínku i Messerschmitty Bf 109 variant G-2 a G-4. Jak již bylo několikrát řečeno, tyto a další německé stroje byly C1AR pouze zapůjčeny a nepatřily tedy Rumunsku.

Velení ARR si tehdy velmi dobře uvědomovalo slabiny letadel IAR 80/81, kterými byla vybavena většina stíhacích jednotek pod přímým rumunským velením, požádalo tedy Němce o dodávku 235 kusů Bf 109G. Tyto Messerschmitty, objednané v rozloženém stavu, měly zcela nahradit ostatní typy stíhaček u bojových jednotek. Zatímco se u frontového C1AR začaly objevovat první kusy nejnovější varianty Bf 109G-6, do Rumunska byly zahájeny dodávky beden s Messerschmitty starších verzí, skládání těchto strojů dostala na starost firma IAR v Brašově. Nakonec bylo celkem dodáno 209 kusů Bf 109G, prvních 49 beden obsahovalo letouny Bf 109G-2, zbylých 160 rozložených "Gustavů" bylo typu Bf 109G-4. 49 Bf 109G-2 bylo složeno od listopadu 1943 do léta roku 1944 (č. 201 až 249) a byly známy jako Bf 109Ga-2.

Zatímco v Brašově začaly skládat první kusy varianty G-4, rumunští představitelé požádali Němce o dodání konverzních setů díky kterým by bylo možné dodané Bf 109G-4 přeměnit na verzi Bf 109G-6. Této žádosti bylo vyhověno a tak v IARu složily v roce 1944 pouze 13 kusů Bf 109Ga-4 (č.301 až 313), poté se přešlo na novější Bf 109G-6 (respektive přesněji na verzi Bf 109Ga-6).

Konverze varianty G-2 na Bf 109G-6 zahrnovala především výměnu malorážových kulometů v přídi letounu za 13 mm zbraně MG 131 a instalaci novějšího zaměřovače Revi 16. Instalace nových kulometů si vynutila vznik pro Bf 109G-6 typických "boulí" na přední části stroje, tyto "boule" byly jedinou součástí vyráběnu firmou IAR a jejich tvar se na rumunských Bf 109Ga-6 lišil od Messerschmittů vyrobených v Německu.

Obrázek

V květnu 1944 byla továrna IAR zcela vyřazena z provozu americkými pumami (obětí náletů bylo i 37 rozložených Bf 109G), což pochopitelně produkci rumunských Messerschmittů velmi zbrzdilo. Do srpna 1944 tak bylo složeno pouze šest exemplářů Bf 109Ga-6, do konce války jich přibylo do služeb ARR dalších jedenáct. Dalších 58 kusů Bf 109Ga-6 bylo dokončeno až po válce.

23. srpna 1944 se u C1AR nacházelo 18 Bf 109G-6, dalších nejméně 80 kusů bylo u jiných jednotek či ukořistěno po ústupu Luftwaffe z Rumunska. 7. září se do tažení proti Ose zapojila v rámci C1AR i Grupul 9 vânătoare se svými 27 stroji Bf 109 varianty G-6. Tak jako pilotům letadel IAR 80/81, ani příslušníkům Grupul 9 vânătoare se při občasných střetech s Luftwaffe příliš nedařilo, k tak drtivým porážkám jaké potkali jejich kolegy však nedošlo.

I přes utrpěné ztráty se díky relativně vysokému počtu Bf 109G-6 v rumunském držení dařilo udržovat Grupul 9 vânătoare na plných stavech, takže když C1AR 19. prosince 1944 zahájil své operace nad Slovenskem, v jeho stavu bylo 27 Messerschmittů Bf 109G-6. Bojů nad Československem se také zúčastnila další rumunská stíhací skupina vyzbrojená letadly Bf 109G, Grupul 1 vânătoare. Ta byla v průběhu podzimu 1944 přecvičena ze stíhaček IAR na Bf 109G, na frontu k C1AR byla tato jednotka odeslána v únoru 1945, přičemž byla částečně vyzbrojena i staršími variantami Bf 109G.

Obrázek

Re: Rumunské královské letectvo nad Československem.

PříspěvekNapsal: 28/8/2017, 15:41
od Farky
Chronologie událostí.

Jak již bylo řečeno, když se Corpul 1 Aerian Român ke konci prosince 1944 chystal poprvé vyslat svá letadla nad Slovensko, v jeho stavu se nacházelo 161 strojů všech kategorií. Do organizace sboru v té době spadaly následující letecké jednotky -

Escadrila 114 - vybavena letouny Fleet 10G a Fi 156.
Escadrila 11 - IAR 39.
Escadrila 12 - IAR 39.
Escadrila 15 - IAR 39.
Escadrila mixtă de recunoastere-bombardament - Ju 88D-1 a Ju 88A-4.
Escadrila mixtă aerotransport - Ju 52 a jednotlivé exempláře starších typů bombardérů.
Grupul 1 bombardament ( Esc. 72 a Esc. 82) - JRS 79B/B1 a JIS 79B.
Grupul 8 asalt/picaj - Hs 129B-2 (Esc. 41) a Ju 87D (Esc. 74).
Grupul 2 vânătoare (Esc. 65 a Esc. 66) - IAR 81C a IAR 80M.
Grupul 9 vânătoare (Esc. 47 a Esc. 48) - Bf 109G-6.

C1AR byl tvořen z drtivé většiny zkušenými veterány s bojovým zkušenostmi, morálka u jednotek byla až na výjimky relativně vysoká. Jak však brzy uvidíme, ne všichni rumunští letci byly nadšeni z válčení proti svým bývalým spojencům po boku Rudé armády.

Obrázek
30.srpna 1943 - pět elitních rumunských stíhačů pózuje pro fotografy u příležitosti předání vyznamenání. Jsou jimi zleva Constantin Cantacuzino (celkem 45 sestřelů), Ioan Di Cesare (16 sestřelů), Teodor Greceanu (18 sestřelů), Alexandru Serbanescu (44 sestřelů) a Ioan Milu (33 sestřelů). Všichni tito piloti, mimo Serbanesca jenž byl zabit v akci 18.srpna 1944, se zúčastnily operací C1AR nad Československem.

Pokud jde o nepřátelské letecké jednotky stojící v prosinci 1944 proti C1AR, největší nebezpečí zcela jistě představovali maďarští a němečtí stíhači soustředění na letištích v blízkosti Balatonu. Jednalo se konkrétně o II./JG51, II./JG52, I./JG53 patřící pod Luftflotte 4 a maďarské 101. a 102. vadászrepülő osztály. Naštěstí pro Rumuny měly tyto jednotky na konci roku 1944 většinou plné ruce práce v prostoru západně od Budapešti a na nějaké rozsáhlejší operace v prostoru působení C1AR jim nezbývaly prostředky.

19. prosince 1944 - konají se první akce Rumunského královského letectva nad Československem, když Henschely Hs 129 z Escadrile 41 útočí ve dvou náletech na železniční stanici v Rimavské Sobotě, následně ostřelují kolonu vozidel západně od města. Rumunští piloti nárokují při těchto akcích zničení vlakové soupravy a zapálení čtyř vozidel.

Při návratu z bojového letu zaútočilo na pětici rumunských Hs 129 osm německých Bf 109, jeden z Henschelů byl v boji poškozen a byl nucen nouzově přistát nedaleko domácí základny C1AR v maďarském Miskolci. Není známo, ke které jednotce útočící Messerschmitty patřily.

20. prosince 1944 - ráno rumunské bombardéry vyvíjejí maximální úsilí, když 30 dvoumotorových strojů doprovázených 27 stíhačkami útočí na nádraží v Lučenci. Zdá se že rumunští velitelé vyslali do této akce vše co mohlo unést pumy, neboť se této operace zúčastnily i stroje které nefigurovaly ve stavu bojových jednotek C1AR ( P.37B Los a několik He 111).

Hs 129 opět zaútočily na Rimavskou Sobotu, při druhém útoku téhož dne byly cílem Henschelů most a železniční stanice ve Fiľakovu.

Do akce byly vyslány i IARy 81 Grupul 2 vânătoare, obě bojové mise této skupiny však byly neúspěšné. Navíc došlo během přistání jednoho ze strojů (č. 306) k nehodě, při níž si pilot Virgil Antonescu zlomil obě nohy.

21. prosince 1944 - Rumunské Hs 129 a Ju 87 útočí na nádraží ve Fiľakovu, přičemž Stuky svrhávají 4 tuny pum. Fiľakovo zasahuje celkem 28 pum, z toho asi 10 dopadá do prostoru železniční stanice. Výsledkem je 17 mrtvých a 10 těžce zraněných vojáků či civilistů, jeden zaměstnanec železnice nezvěstný a tři těžce ranění. Sklad na nádraží shoří v plamenech, jsou zasaženy i další budovy.

22. prosince 1944 - Hs 129 útočí poblíž obce Zelené na kolonu vozidel a čtyři z nich zapalují.

Ju 87 Escadrile 74 provádějí tento den nálety na Lučenec a Lovinobaňu.

23. prosince 1944 - Hs 129 nalézají západně od obce Kalná kolonu čítající na 150 vozidel a při následném útoku 15 z nich zapalují. Stejný den se Henschely opět vydávají do Fiľakova, kde je nad cílem flakem zasažen stroj ve kterém sedí Ion Eftimopol (velitel Grupul 8 asalt/picaj). Pilotovi se podaří se svým poškozeným strojem doletět až do Miskolce, kde následně v pořádku přistává.

Ju 87 provádějí tři nálety na železniční dopravu v Brezničke, Poltári a Zelenom, doprovod jim poskytují Bf 109 Grupul 9 vânătoare. Během náletu na Poltár se poblíž cíle ke skupině Stuk přiblížila dvojice nepřátelských Bf 109, celou situaci a to co následovalo popsal jeden z účastníků akce Ioan Marinciu -

"Nalezli jsme střemhlavé bombardéry v bodu setkání a doprovodili je k cíly. Náhle se objevily dva Bf 109 a zaútočily na Stuky. Snažil jsem se kontaktovat Lt. Sancheu, ale rádio nefungovalo. Zaútočil jsem na německé stíhače, vystřelil jsem abych je zastrašil. Opustily Ju 87 a šli po mně. Dostal jsem se za ocas jednoho z nich, ten druhý byl za mnou. ... Stuky dokončily svůj úkol a letěly domů. Měl jsem udělat totéž, ale moje nátura stíhače mi v tom zabránila. Uviděl jsem další dvě "stodevítky" přibližující se ke mně v úhlu 90 stupňů. Neprovedl jsem žádné úhybné manévry, protože jsem je v této pozici nepovažoval za hrozbu. Střílely a k mému překvapení mne zasáhly. Ztratil jsem kontrolu nad strojem a spadl do levotočivé vývrtky. Ve výšce 3000 m jsem se z ní pokusil dostat a to se mi okamžitě podařilo. Nevím co se stalo, ale mohl jsem letět pouze rovně. Ti čtyři byly za mnou a střídavě na mne stříleli. Rozhlížel jsem se po vhodném místě kam s tím fláknout, pokud možno co nejblíže k naším liniím. Byl jsem zraněný, nakonec se mi podařilo nouzově přistát. Z motoru se kouřilo a tak jsem rychle z letadla vyskočil ..."

Obrázek
Ioan Marinciu

Ioan Marinciu, zkušený stíhač se 4 potvrzenými sestřely na svém kontě, byl poslán k zemi v kokpitu Bf 109G-6 "Bílá 1". Utrpěl zranění končetin a obličeje způsobená úlomky skla z překrytu kabiny, záhy se dostal do sovětské polní nemocnice a nakonec se plně zotavil. Není jasné kdo byl Marinciovým přemožitelem, pro tento den nejsou známy žádné německé či maďarské nárokované sestřely v této oblasti. Nicméně je vysoce pravděpodobné že se střetl s průzkumnými "stodevítkami" z 1./NAGr 14, neboť pilot této jednotky Klaus Pieper má ve svém zápisníku letů zmínku o souboji s rumunským Bf 109 v oblasti Putnok.
------
V textu článku jsou u pilotů jež dosáhli úspěchů ve vzdušném boji uvedeny celkové počty jimi dosažených úředně potvrzených sestřelů. V únoru roku 1944 Rumunské královské letectvo zavedlo nový systém počítání vzdušných vítězství, přičemž za zničení jednomotorového stroje bylo pilotovi připsáno dosažení jednoho vítězství, za dvoumotorový a třímotorový stroj dvě vítězství a za čtyřmotorový (a více) tři vítězství. Docházelo proto k situacím, kdy stíhač s pěti vítězstvími na kontě ve skutečnosti sestřelil pouze dvě letadla a naopak pilot který zničil 4 jednomotorové letouny dosáhl pouhých čtyř vítězství. Například Ion Marinciu měl na svém kontě 8 vítězství, ačkoliv sestřelil 4 letadla.Proto jsou v tomto článku uváděny u pilotů počty sestřelených letadel, nikoliv počty vítězství dle rumunského systému.
------
24. prosince 1944 - C1AR nemá k dispozici jediný bojeschopný Hs 129 a tak jsou tento den taktické útoky především v režii Stuk Esc. 74. Tři Ju 87 napadají kolonu u obce Pinciná, přičemž během letu potkávají čtveřici Bf 109, ta však na ně nezaútočí. Další čtyři Junkersy útočí na kolonu u Panických Dravců a poblíž Nitry na Íplom čtyři Ju 87 ničí 15 vozidel.

V akci jsou také piloti Grupul 2 vânătoare se svými IARy 81. Ve 12:30 je z Miskolce vyslána trojice těchto letadel, mají za úkol narušit nepřátelskou dopravu na silnici Fiľakovo - Lučenec. Tato trojice je ale napadena čtyřmi Bf 109,ty posléze sestřelují stroj číslo 133 ve kterém nalézá smrt Dumitru Niculescu. Další IAR (č. 144) je poškozen a jeho pilot Nicolae Pelin nouzově přistává 25 km severně od Miskolce. Není známo kdo byl soupeřem pilotů Grupul 2 vânătoare.

Ve stejný den je flakem zasažen Bf 109G-6 "Modrá 6" (W.Nr. 164997) ve kterém letí jedno z nejúspěšnějších rumunských stíhacích es, Constantin Rosariu (celkem 14 potvrzených sestřelů). Rosariu je nucen svůj stroj posadit nouzově na zem těsně na vlastní straně frontové linie a z celé záležitosti vyvázne bez škrábnutí.

Obrázek
Constantin Rosariu (vpravo) ve společnosti nejlepšího rumunského stíhače války Constantina "Bâzu" Cantacuzina.

Maďarský pilot Sándor Halasi z jednotky 101. Puma vadászrepülő osztály hlásí tento den sestřel rumunského letadla typu IAR 38 nad Bicske. Rumunské zdroje však nepotvrzují žádnou takovou ztrátu.

25. prosince 1944 - Rumunské Stuky útočí na železniční stanici v obci Poltár, znovu jsou ve vzduchu zahlédnuty nepřátelské Bf 109, ale k jejich útoku na rumunské střemhlavé bombardéry opět nedochází.

26. prosince 1944 - přízemní mlhy a obecně špatné počasí přerušuje na několik dní rumunské letecké operace.

2. ledna 1945 - počasí se poněkud umoudřilo a tak mohl C1AR opět vyslat své letouny nad Slovensko. Stuky bombardovaly Tomášovce, Henschely provedly útok na kolonu vozidel ve stejném prostoru a při další akci zapálily několik vozidel na pozemní komunikaci Lučenec - Poltár.

3. ledna 1945 - Taktické údery rumunských Ju 87 a Hs 129 v prostoru Tomášovce, Kálna, Lučenec, Breznička a Poltár.

5. ledna 1945 - Letecké útoky ve stejném prostoru jako 3. ledna. Hs 129 za jehož řízením se nachází Constantin Boghian je během jednoho z těchto útoků zasažen flakem, pilotovi se nicméně podaří doletět zpět do Miskolce.

Od 2. do 5. ledna 1945 C1AR uskutečnil celkem 107 bojových letů, během kterých bylo shozeno více než 36 tun pum.

V následujících dnech opět panovalo špatné počasí a tak rumunská letadla zůstala na zemi.

11. ledna 1945 - přichází rozkaz aby Grupul 2 vânătoare od tohoto dne zajišťovala vzdušnou obranu Debrecenu, v několika příštích dnech se proto část strojů IAR 81 této skupiny přesouvá z Miskolce na tamní leteckou základnu.

13. ledna 1945 - Hs 129 Escadrile 41 atakují pozice těžkého dělostřelectva v okolí obce Tomášovce a Lovinobaňa, přičemž svrhávají 2 700 kg pum. Z akce se z neznámých příčin nevrátily dva Henschely, jejich piloti Alexandru Niculau a Constantin Dimitru byli prohlášeni za nezvěstné. Dodnes není jasné co se s nimi stalo, existuje zde reálná možnost že přelétli k nepříteli.

Tento den také C1AR bombardoval mosty v Budapešti, došlo při tom k velmi výjimečné kooperaci mezi rumunskými a sovětskými letci, když byly bombardéry sboru doprovázeny skupinou stíhaček Jak s rudými hvězdami na křídlech.

14. ledna 1945 - Stuky Rumunského královského letectva bombardují nádraží v Lovinobani, asistují jim i Hs 129. Pětice Henschelů také tento den likviduje kolonu čtyř vozidel a 24 povozů u Podriečan.

Escadrila 41 utrpí další ztrátu když během záletu opraveného Hs 129 padá poblíž Miskolce v malé výšce do vývrtky Vasile Scripcara, výsledkem je zničení stroje a smrt pilota.

15. ledna 1945 - Grupul 2 vânătoare vysílá dvojici IARů 81 na průzkum severně od Putnoku. K tomuto datu má tato skupina k dispozici 11 letadel v Debrecenu (z toho 3 neletuschopné) a 14 strojů v Miskolci (z toho plných 10 neletuschopných).

Následovalo dlouhé období velmi špatného počasí, během kterého ARR prakticky nelétalo.

29. ledna 1945 - dva stroje typu IAR 81 Grupul 2 vânătoare prozkoumávají oblast Zvolen - Bánská Bystrica - Kremnica.

9. února 1945 - na příkaz sovětského velení vzlétá z Debrecenu dvojice IARů 81 Grupul 2 vânătoare ve složení Gheorghe Alexandru Grecu (celkem za války 3 potvrzené sestřely) a Pavel Vieru s rozkazy přinutit za každou cenu k přistání rumunský Hs 129B-2 jehož pilot se pokouší přeletět na německou stranu. Stíhači tento Henschel nalézají a když jeho pilot Dumitru Marinescu nereaguje na jejich signály, Grecu je nucen stroj sestřelit. Následně vychází najevo, že mimo Marinesca se na palubě Hs 129 číslo 219 nacházeli také dva pasažéři - důstojník Abwehru Andreas Schmidt (aka Moldovan Titze) a Constantin Stoicanescu. Pilot i oba spolucestující byli zraněni. Paradoxem je, že všichni tři zúčastnění piloti spolu předtím sloužili a navzájem se znali. Maršál Malinovský, velitel 2. ukrajinského frontu Rudé armády, oba piloty následně navrhl na vyznamenání Řádem Rudého praporu a tento návrh byl v Kremlu schválen.

Obrázek
Gheorghe Alexandru Grecu (vlevo) a Pavel Vieru po obdržení Řádu Rudého praporu.

15. až 16. února 1945 - část letadel C1AR se přesouvá na letiště Lučenec, jedná se zejména o Ju 87, Hs 129 a několik IARů 81. Ještě týž den a den následující stroje u Lučence vzlétají k útokům v prostorech Kremnica, Hronská Breznica, Hajnáčka, Víglaš a Zvolen. 15. února dochází během přistání v Lučenci k nehodě jednoho z IARů 81, jeho pilot Stefan Nica z ní vyvázne bez zranění.

16. února je jeden z bitevních Hs 129 jen pár okamžiků poté co jeho pilot Stefan Pucas zničí lokomotivu a čtyři vagóny zasažen flakem, Pucas však dokáže svůj poškozený letoun v pořádku posadit v Lučenci. Stefan Pucas byl bývalým stíhacím pilotem a i když byl stíhačem úspěšným (získal celkem 4 sestřely), byl v roce 1943 přeškolen na Hs 129 a až do konce války létal jako bitevní pilot.

V polovině února je C1AR významně posílen. Z Rumunska přilétá na frontová letiště nejméně 13 IARů 81C, což umožní ze stavu Grupul 2 vânătoare vyřadit stroje vyžadující generální prohlídky a opravy. Přicházejí i nové jednotky - spojovací Esc. 112 a Esc. 113 vybavené stroji Fleet 10G a Fi 156, jednotky pro spolupráci s armádou Esc. 13 a Esc. 16 s IARy 39, k transportní Escadrile mixtă aerotransport se připojují kluzáky DFS 230 i se svými tažnými IARy 39 a v neposlední řadě se k C1AR přesouvá stíhací Grupul 1 vânătoare (Esc. 61 a Esc. 62) vyzbrojená Messerschmitty Bf 109G. Grupul 1 vânătoare je však velením považována za hůře vycvičenou, zpočátku disponuje pouze deseti Messerschmitty posbíranými po celém Rumunsku a je převážně tvořena méně zkušenými piloty.

18. února 1945 - rumunské Stuky bombardují nádraží v Banské Bystrici a německé jednotky v prostoru Zvolen - Očová.

Obrázek

20. února 1945 - Ju 87 Esc. 74 opět vypouštějí pumy na Bánskou Bystrici a Očovou. Právě poblíž Očové je zasažena flakem do motoru Stuka s posádkou pilot Ioan Radu a střelec Constantin Perjescu, Radu musí svůj Junkers se zadřeným motorem nouzově posadit na zem 5 km od Očové na území ovládaném Němci. Na záchranu svých kolegů se následně vydává Emil Moga ve stroji Fi 156C, při přistání se však Storch zaboří do hlubokého sněhu. C1AR vysílá další stroj, tentokrát lyžemi vybavený Fleet 10G, ten však již rumunské letce na místě nenalézá. Radu, Perjescu i Moga jsou zajati Němci a odvezeni do Bánské Bystrice, tam je několik dní po německém ústupu 23. března nalézají sovětští vojáci. Celá pro Sověty podezřelá trojice je poté předána NKVD, jsou uvězněni a na svobodu se dostávají až 12. června 1945.

Tento den je také německými Messerschmittty poblíž Fiľakova sestřelen rumunský dopravní Junkers Ju 52/3m evidenčního čísla 25, není známo kdo byl jeho soupeřem.

25. února 1945 - sovětská 40. a rumunská 4. armáda zahajují novou pozemní ofenzívu, na její podporu jsou všechny síly C1AR vrženy do prostoru Očová - Detva - Zvolenská Slatina.

První vzlétají JRS 79 z jejich domácí základny na letišti Oradea, o něco později se k útokům připojují Ju 88 z Miskolce. Oběma skupinám poskytují stíhací doprovod Messerschmitty Grupul 9 vânătoare. Luftwaffe je během dopoledne jako obvykle prakticky nepřítomna, je pouze nahlášena dvojice Bf 109 na průzkumném letu. Okolo 13:00 však aktivita německého letectva začne stoupat a nad bojištěm se začínají objevovat letadla jednotek sídlících v Piešťanech (I./SG2 a nedávno přesunutá I./JG53).

C1AR reaguje na situaci vysláním dvou Bf 109G Grupul 9 vanatoare, v jejich kokpitech sedí rumunská stíhací elita - Constantin "Bâzu" Cantacuzino (45 potvrzených sestřelů) a jeho "číslo" Traian Darjan (11 potvrzených sestřelů). U Zvolena rumunská dvojice nachází dvě čtveřice Fw 190 útočící na pozemní jednotky a s převahou výšky se na ně vrhají. Cantacuzino okamžitě sestřeluje nad obcí Vígľaš Fw 190F-8 "Žlutá 7" (W.Nr.584057) patřící 3./SG2, jeho pilot Gefreiter Hermann Heim nálezá v jeho troskách smrt.

Poté Cantacuzino s Darjanem dělají i přes své bohaté bojové zkušenosti doslova školáckou chybu, přestávají sledovat své okolí a pátrají očima po místě dopadu sestřeleného Focke Wulfu aby mohli vítězství potvrdit. Vzápětí je ve svém Bf 109G-6 "Žlutá 9" (W.Nr.166248) německým stíhačem zabit Traian Darjan, Cantacuzino je jen o chvíli později napaden také a je v důsledku poškození nucen se svým Bf 109G-6 "Červená 2" (W.Nr.116169) nouzově přistát na břicho severozápadně od Detvy. Šokovaný Cantacuzino ještě v této chvíli vůbec neměl tušení co se stalo s Darjanem, byl však přesvědčený že byl zabit.

Obrázek
Traian Darjan u Bf 109.

Darjanovým přemožitelem byl podle všeho zřejmě tehdejší velitel I./JG53 Helmut Lipfert (celkem za války dosáhl 203 sestřelů), který později vzpomínal - "Dva Messerschmitty se blížily mým směrem, tak jsem vystoupal do mraků. Ještě než jsem do nich vstoupil, rozpoznal jsem jejich rumunské označení . ... Možná ti dva patřili k Rumunům které jsem přecvičoval v Tiraspolu. Unikátní situace. Chtěl jsem zjistit co se naučili. Klesl jsem z mraků až těsně k zemi. Uviděl jsem dva stroje výše a po mé pravici a přiblížil se k nim zezadu a odspodu. ... S mojí rychlostí jsem kolem nich prolétl ve stoupání a znovu si všiml rumunských znaků. Když jsme zatáčeli, dospěl jsem k mé úlevě k názoru že ti dva určitě nebyli v Tiraspolu, protože vypadali velmi nezkušeně. Vypadalo to že se nepřátelští piloti bojí létat se svými letadly až na hranu a proto prováděli pouze mírné zatáčky. Jejich letadla se také jevila jako pomalá, jelikož jsem se za ně dokázal dostat během mého prvního útoku. Po prvních výstřelech na zadního Rumuna se pokusil uniknout střemhlavým letem směrem k nepřátelským liniím. Já byl ale posazený na jeho ocase a střílel ze svého jediného kulometu. Nepodnikl žádné úhybné manévry. ... Druhý Rumun se oddělil od svého společníka, ale na pomoc mu nepřišel. ... Poté jsem pečlivě sledoval svá záda a pokračoval v palbě na 'Me' předemnou. Hustě se z něj kouřilo a náhle narazil do kopce. Nebyl tam žádný oheň."

Přestože Lipfert datuje tuto vzpomínku na 24. února 1945, jeho popis perfektně sedí na události z 25. února. Tento sestřel nebyl pro absenci očitých svědků potvrzen. Pozorný čtenář si mohl povšimnout, že Lipfert tohoto sestřelu dosáhl pouze s jedním funkčním kulometem, neboť druhý kulomet a kanón v ose vrtule se mu zasekly. Pokud jde o domněnku že oba rumunští piloti byli nezkušení, nic nemohlo být dále od pravdy - Cantacuzino (vůbec nejúspěšnější rumunský stíhač války) i Darjan se na Bf 109 přeškolili pod dohledem německých stíhacích pilotů již na jaře roku 1943 ve zmíněném Tiraspolu a je více než pravděpodobné že se tam tehdy s Helmutem Lipfertem potkali.

Obrázek
Pohřeb Traiana Darjana.

Zatímco Traian Darjan byl zabit Helmutem Lipfertem, Cantacuzinovým přemožitelem byl zřejmě velitel 1./JG53 Hanz Kornatz (celkem 36 sestřelů), který 25. února 1945 nahlásil sestřel Bf 109 nad Slovenskem.

Pro rumunské stíhače tento den ještě zdaleka neskončil, krátce po sestřelení dvojice z Grupul 9 vânătoare se nad frontu vydala čtveřice Bf 109G Grupul 1 vânătoare. Poblíž Zvolenské Slatiny se dostaly do křížku se stejným počtem německých Messerschmittů a i tentokrát měli navrch piloti Luftwaffe - zasažena byla dvě rumunská letadla, v jejich kabinách se nacházeli Horia Pop a Laurentiu Manu. Oba letci se ve svých poškozených Bf 109 dokázali odpoutat z boje a dostat se v pořádku domů. Horia Pop později vzpomínal že když ho německé letadlo míjelo, tak na jeho boku zahlédlo označení staffelkapitäna (velký klín), což by ukazovalo na účast Hanze Kornatze v tomto boji. Constantin Nicoara (celkem 5 potvrzených sestřelů) po přistání nárokoval sestřelení Bf 109K, toto vítězství mu však nebylo úředně potvrzeno a neodpovídá mu ani žádná známá německá ztráta.

Letadla C1AR se nepochybně tento den dostala i do dalších střetů s Luftwaffe, neboť ve vzdušných bojích došlo k poškození jednoho Ju 88 a dvou JRS 79B a dva příslušníci stíhací Grupul 1 vânătoare (Constantin Fotescu a Ioan Nicola) nárokovali další dva sestřely nepřátelských Bf 109. Okolnosti a detaily těchto soubojů bohužel nejsou známy.

Zatímco rumunští stíhači měřili síly se svými německými protějšky, Hs 129 a Stuky neúnavně útočily na pozemní cíle. Během těchto útoků byl zasažen flakem jeden z Henschelů, pilot Victor Dumbrava s ním nezraněn nouzově přistál v blízkosti Detvy.

Corpul 1 Aerian Român v průběhu tohoto událostmi nabytého dne uskutečnil celkem 148 vzletů a jeho letadla shodila více než 35 tun pum.

26. února 1945 - Henschely během dopoledne opět útočí na pozemní cíle, kolem poledne ale přichází déšť a oblačnost v pouhých 100 metrech přerušuje rumunské letecké operace. Deštivé počasí a s ním spojený rozmáčený povrch letišť následně připoutává C1AR na několik následujících dní k zemi.

4. března 1945 - Stuky provádějí operace v prostoru Zvolen a Hronská Breznica, Henschely útočí v oblasti Zvolen Lieskovac - Zolná.

Obrázek

V průběhu následujícího týdne Ju 87 Escadrile 74 bombardují Zvolen, Hronsků Breznicu, Motovů a Sebedín.

5. března 1945 - rumunské Hs 129 shazují na Lieskovec při třech náletech 2 400 kg pum.

6. března 1945 - Hs 129 napadají nádraží ve Zvolenu a cíle v jeho okolí.

7. března 1945 - bitevní Henschely dvěma nálety vyřazují z boje nepřátelské dělostřelectvo rozmístěné západně od Lieskovce, při třetí akci napadají kolonu vozidel u Sliače.

8. března 1945 - piloti rumunských Hs 129 podporují pozemní vojska v oblasti Zvolen a Zolná.

9. března 1945 - Henschely atakují nepřítele na kótě 391 západně od Zolné, svůj příděl pum dostávají tento den také Sliač a Luková.

11. března 1945 - Bitevníci z Esc. 41 opět útočí na kótu 391, na kulometná hnízda západně od Zvolena a na vozidla u Sliače. V oblasti Zvolen - Zolná rovněž tento den operují se svými stroji IAR 81 piloti Grupul 2 vânătoare.

12. března 1945 - generál Traian Burduloiu přebírá velení C1AR, přičemž střídá ve funkci generála Emanoila Ionesca.

Obrázek
Velitel C1AR Emanoil Ionescu (vpravo) v rozhovoru s "Bâzu" Cantacuzinem.

Ve stejný den ničí Henschely v Kováčové více než tucet povozů, dalších deset povozů i s nákladem je jimi zapáleno na okraji Zvolena.

IARy 81 provádějí taktický průzkum na ose Zvolen - Hronská Breznica.

Následující den se ke slovu znovu přihlásí špatné počasí a C1AR je jím uzemněn.

24. března 1945 - od 24. února až do tohoto dne uskutečnily dvě rumunské stíhací skupiny vybavené Messerschmitty Bf 109G 328 operačních letů v celkovém trvání 261 letových hodin.

26. března 1945 - pumy z rumunských bombardérů dopadají na obce Vieska, Kremnica a Handlová. Během doprovodu osmi JRS 79 a tří Ju 88 nad Kremnicu se rozhodnou dezertovat k nepříteli dva stíhači z Grupul 1 vânătoare, Aurelian Barbici a Virgil Angelescu (celkem 2 potvrzené sestřely na kontě). Odpoutají se ze skupiny a po krátkém přízemním letu své dva v Rumunsku sestavené Bf 109Ga ("Žlutá 10" - č. 312 a "Žlutá 12" - č. 304) posadí na Němci ovládaném letišti v Trenčíně. Podle německých dokumentů "během výslechu oba letci projevili touhu bojovat proti bolševikům na straně Německa - z jejich pohledu to byla jediná síla schopná zastavit šíření komunismu v jejich rodné zemi". Po válce se Aurelian Barbici vrátil do Rumunska a tvrdil že byl sestřelen a následně zajat, osud Virgila Angelesca je neznámý.

Obrázek
Aurelian Barbici (uprostřed).

29. března 1945 - Stuky Esc. 74 svými pumami zapalují vlakovou soupravu na nádraží v Rástočnu.

1. duben 1945 - Henschely v průběhu dvou akcí ničí na silnici z Levic 11 povozů a 5 automobilů.

Celkem tento den C1AR provádí 69 operačních letů - 27 z nich bombardéry, 18 bitevníci, 13 průzkumná letadla a 11 doprovodní stíhači. Shozeno je 17 500 kg pum.

2. duben 1945 - Hs 129 útočí na Pilu v Nemanke, na vlak směřující na západ a na nepřátelská dělostřelecká postavení.

Grupul 2 vânătoare po celý den operuje v oblasti Handlová - Prievidza. Ve stejný den si Gheorghe Bucur, sedící za řízením stroje IAR 81C číslo 358, během přistání v Lučenci nevšimne na letištní ploše stojícího letadla stejného typu ve kterém se nachází Eugen Taflan. Následkem je kolize obou strojů, oba piloti však vyváznou z incidentu bez zranění.

Obrázek

3. dubna 1945 - Trojice Henschelů Escadrile 41 zapaluje v Jalovci sedm vozidel, flak však zasahuje pravý motor Hs 129 V. Antonesca. Antonescu musí urychleně přistát s motorem v plamenech, Henschel je na odpis, letec utrpí jen pár povrchových šrámů.

5. dubna 1945 - Escadrile 41 zapaluje v Bodorové 15 povozů a stejný počet automobilů.

6. dubna 1945 - část C1AR se začíná přesouvat na letiště Zvolen.

Hs 129 provádějí taktické údery v oblasti Beluša - Nozdrovice - Košeca.

Dvojice IARů 81 ostřeluje kolonu vozidel u obce Rajek a zanechává za sebou tři automobily v plamenech, další piloti Grupul 2 vânătoare útočí na kolony severně od Motešic a u Valaské Belé. K tomuto datu hlásí Grupul 2 vânătoare ve svém stavu 23 strojů IAR 81, z toho 17 z nich je letuschopných.

Obrázek

7. dubna 1945 - pokračuje přesun části jednotek na letiště Zvolen, jedná se zejména o stíhací skupiny vyzbrojené Bf 109 a bitevní stroje.

Henschely tento den šíří zkázu v oblasti Púchov - Beluša - Košeca.

10. dubna 1945 - na letiště Zvolen se stěhuje se svými IARy i Grupul 2 vânătoare.

11. dubna 1945 - rumunské bombardéry shazují pumy na nádraží ve Valašském Meziříčí, je poškozena výtopna, administrativní budova, kolejiště a deset vagónů. Jsou přerušeny trati do Rožnova pod Radhošťem a Hodslavic, ve městě je také poškozeno mnoho domů. Na nádraží je zabit jeden německý voják a zraněni čtyři železničáři, útok zaplatí životem také 12 civilistů.

Henschely Escadrile 41 likvidují přes dvacet vozidel na silnici Rajec - Žilina. Mezi 11. až 13. dubnem Hs 129 operují v oblastech Nemšová, Rajec, Žilina, Strání a Poluvsie.

12. dubna 1945 - ráno okolo 9:00 krouží nad Bojkovicemi průzkumné letadlo, pravděpodobně typu IAR 39. Ve středu města se tou dobou nachází skupina německých vozidel, jejich velitel je místními obyvateli kvůli obavám z leteckého útoku požádán aby přemístil svou jednotku mimo zástavbu. Němci žádosti vyhoví, je však již pozdě. Okolo 11:00 se objevuje nad městem 5 rumunských Ju 88 a následně svými pumami poměrně přesně zasahují místa kde se předtím nacházela německá kolona. Výsledkem je smrt dvanácti civilistů a tří německých vojáků.

Obrázek

15. dubna 1945 - bombardéry C1AR provádějí nálet na Uherský Brod.

Henschely si za své cíle tento den vybírají Míkovice, Šumice a Nezdenice, přičemž útoky zasahují i Přečkovice a Bojkovice. Shazují při 18 vzletech 5 400 kg pum a nárokují zničení 30 vozidel a lokomotivy. Jeden z pilotů Esc. 41, Vasile Pascu (celkem 2 sestřely), při svém 225. bojovém letu utrpí při vybírání střemhlavého letu vnitřní zranění a po nouzovém přistání musí být vytažen z kokpitu. Je okamžitě odvezen do nemocnice, přežije, ale už si nikdy jako pilot nezalétá.

Stuky bombardují vlakové stanice v Bylnici a v Bohuslavicích nad Vláří.

Rumunská letadla také tento den útočí na obec Horná Súča.

16. dubna 1945 - pumy z rumunských bombardérů dopadají tento den na Staré Město u Uherského Hradiště (cílem je tamní cukrovar) a na nádraží v Hulíně.

Taktické útoky C1AR pokračují v oblasti Bánov - Nivnice - Boršice u Blatnice. Nad Bánovem je flakem zasažen do pravého motoru Hs 129 číslo 313a v němž sedí velitel Escadrile 41 Lazar Munteanu, pilot dokáže svůj poškozený stroj dotáhnout až na letiště v Trenčíně. Po nouzovém přistání, během kterého je Henschel značně poškozen, se na letadlo zaměří německá minometná palba která ho nakonec zcela zničí. Munteanu je během přistání zraněn, do bezpečí ošetřovny ho přes dopadající minometné granáty dopravují sovětští vojáci z baterie zakopané na okraji letiště. Ke své jednotce se Lazar Munteanu připojuje opět již 21. dubna.

Obrázek

17. dubna 1945 - rumunská letadla útočí u Drietomy, Korytné, Prakšic a v oblasti Uherského Brodu, přičemž decimují kolonu povozů a ničí na 30 vozidel. Ostřelována je také vlaková stanice v Hrádku na Vlárské dráze a vozidla na cestě k Jestřábí.

18. dubna 1945 - rumunský letecký útok na obec Horná Súča.

19. dubna 1945 - trojice letadel C1AR bombardovala Březovou.

20. dubna 1945 - bitevní Hs 129 útočí na Korytnou, rumunský letecký atak naposledy zažívají v obci Horná Súča.

21. dubna 1945 - cílem rumunských bombardérů jsou tento den nádraží v Uherském Brodu a v Otrokovicích. S těmito útoky zřejmě souvisí zápis v kronice obce Rokytnice. Ten uvádí, že před polednem směřovalo 9 letadel od východu k západu. Asi nad Pitínem se dostaly do palby flaku, proto 6 letadel odbočilo k Slavičínu a 3 stroje se stočily na Rokytnici kde shodily své pumy. Ve Slavičíně bylo bombardováním zasaženo několik domů, zahynulo při tom 6 lidí.

Obrázek

Nad Trenčínem se dostal do problémů s motorem jeden z bombardovacích JRS 79B1 číslo 224, jeho pilot Eusebie Hladiuc obrací stroj zpět a nakonec havaruje při pokusu o přistání na malém letišti u obce Bánovce nad Bebravou. Při nehodě zahyne střelec/mechanik Petre Udatu, zbytek posádky utrpí zranění.

Obrázek
Eusebie Hladiuc.

Taktické útoky C1AR jsou vedeny do prostoru jižně od Uherského Brodu, Henschely tak napadají nepřítele u Dolního Němčí a u Slavkova.

Velmi aktivní je tento den Grupul 2 vânătoare, která má k dispozici tento den 22 strojů IAR 81, z toho 16 letuschopných. Po celý den IARy podnikají ofenzivní lety proti pozemním cílům, objevují se nad obcemi Suchá Loz, Bystřice pod Lopeníkem, Dolní Němčí, Vlčnov, Bánov, Divnice či Bojkovice. Jedna z večerních ofenzivních hlídek Grupul 2 vânătoare je také vedena po ose Bylnice - Valašské Klobouky - Střelná - Púchov. Celkově tento den skupina podnikla 43 vzletů. Okolo 13:00 je při jedné z těchto operací sestřelen flakem během útoku na kolonu vozidel IAR 81C číslo 426, stroj naráží do země a v jeho troskách nalézá smrt pilot Gheorghe Mociornita (3 potvrzené sestřely). Ten je následně pochován na hřbitově ve Vlčnově a dnes je po něm v Rumunsku pojmenována letecká základna.

Obrázek
IAR 81C Grupul 2 vânătoare v obležení příslušníky této jednotky.

24. dubna 1945 - od 25. března k tomuto datu Henschely Hs 129B-2 vyzbrojená Escadrila 41 provedla 34 útoků (160 vzletů) v celkovém trvání 177 hodin a 20 minut, svrhla přitom 48,9 tun pum. Nárokovala zničení 122 vozidel, 91 povozů, 4 vlakových souprav, tří dělostřeleckých postavení, 1 tanku a 1 mostu.

Ze stejné období Stuky Escadrile 74 uskutečnily 31 nálet (124 vzletů), přičemž bylo použito 53,75 tun pum.

25. dubna 1945 - čtyři Hs 129 útočí v prostoru Dolní Němčí, Ju 87 provádějí dva nálety na Korytnou.

26. dubna 1945 - perný den pro letce C1AR, sbor tento den provedl 182 operačních vzletů, bylo shozeno 72 tun pum.

Ju 87 provedly 33 vzletů na cíle v prostoru u Uherského Brodu, Hs 129 během 24 vzletů útočily na Suchou Loz, Uherský Brod, Nivnici, Bánov a Dolní Němčí. Omylem také dopadly pumy vypuštěné z Hs 129 na jižní část již osvobozeného Horního Němčí, kde bylo zasaženo několik civilistů.

Obrázek

Grupul 2 vânătoare opět překypovala aktivitou, neboť uskutečnila plných 68 vzletů. Stroje IAR 81 této skupiny po celý den loví vozidla a nepřátelské pozemní jednotky u Uherského Brodu, přičemž spotřebují 23 100 nábojů do kulometů a 4 140 kusů munice ráže 20 mm. Piloty je nárokováno zničení pěti vozidel, šestnácti povozů, dvou kanónů a čtyř kulometných hnízd spolu s velkými ztrátami nepřítele na živé síle. Není to ale zadarmo, neboť je flakem u Bánova zabit Constantin Prisicaru sedící za řízením letounu IAR 81C číslo 308. Letec je poté pohřben v Bánově, po válce jsou jeho ostatky exhumovány a přemístěny na hřbitov do Brna.

Tyto ofenzivní operace se odehrávají pod ochranným deštníkem tvořeným rumunskými Messerchmitty, které provádějí tento den celkem 42 vzletů.

Obrázek

Část jednotek C1AR opouští Zvolen a přesouvá se na letiště v Piešťanech.

27. dubna 1945 - Stuky bombardují cíle ve Starém Městě u Uherského Hradiště a v blízkém okolí, Henschely se zaměřují na Tišnov.

V tento den je ztracen rumunský Ju 88 označený číslem 116b (W.Nr. 2425/Trop), který je nad Slovenskem poblíž obce Zabudišová zasažen rumunskou protiletadlovou baterií. Stroj poté naráží do kopce a celá posádka ve složení Christea Nichitescu, Aurel Alexandroaie, Ioan Stoian a Victor Jipa zahyne.

Obrázek

29. dubna 1945 - Henschely a Junkersy Grupul 8 asalt/picaj zpracovávají svými kulomety, kanóny a pumami Dobrkovice, Pašovice a jejich blízké okolí. Německý flak si opět vybírá svou krvavou daň mezi rumunskými letci, když je přímo nad Dobrkovicemi zasažena jedna z útočících Stuk. Dle očitých svědků byl tento flak umístěn u křižovatky Biskupice u Luhačovic, Polichno, Luhačovice. Pilot Paul Lazaroiu dokáže svůj letoun opustit spěšně na padáku, střelec Gheorghe Popescu však takové štěstí nemá a zahyne při nárazu stroje do země u Biskupic. Lazaroiu je zajat, nicméně jeho eskorta je napadena partyzány (patrně v oblasti Kaňovic) a je osvobozen.

30. dubna 1945 - Hs 129 Esc. 41 shazují 2 100 kg pum v oblasti Nadachlebice - Bílovice, Stuky útočí v oblasti Pašovic.

1. května 1945 - čtveřice Hs 129 útočí na pozemní komunikace jihozápadně od Olomouce.

2. května 1945 - Henschely atakují Holešov, IARy 81 napadají automobilové kolony severně od Otrokovic.

4. května 1945 - Escadrila 41 opět napadá Holešov, jejím hlavním cílem je tamní nádraží.

Dvojice stíhačů Grupul 1 vânătoare ve složení Ioan Milu (33 potvrzených sestřelů) a Dumitru Baciu (4 potvrzené sestřely) během rutinní mise nejdříve potkává americké P-51 Mustang, obě strany se pozdraví máváním křídel a pokračují v letu. Nedlouho poté piloti rumunských Bf 109 narážejí na skupinu Il-2 doprovázenou Jaky. Messerschmitty opět mávají křídly, sovětští letci na to nereagují a zdánlivě si obou Rumunů nevšímají. Náhle se od skupiny oddělují dva stíhači a Milu i Baciu jsou napadeni. Milu se pokouší uniknout střemhlavým letem, nakonec je ale donucen nouzově přistát až v prostoru rakouské obce Strasshof an der Nordbahn. Dumitru Baciu údajně přijímá boj a ještě než je později nucen svůj prostřílený Bf 109G-6 (W.Nr. 166182) posadit na zem u Kroměříže, prý sestřeluje jeden z útočících sovětských Jaků. V rumunských oficiálních záznamech se nicméně hovoří pouze o nouzových přistáních obou pilotů, o sestřelu Jaku zde není zmínka. Oba rumunští stíhači přečkají celou záležitost bez zranění.

Obrázek
Dumitru Baciu u své osobní "stodevítky".

Obrázek
Ioan Milu v kokpitu Messerschmittu.

5. května 1945 - Stuky umlčují svými pumami baterie flaku u nádraží v Hulíně, Henschely opět navštěvují Holešov.

6. května 1945 - Grupul 8 asalt/picaj provádí taktické údery v oblasti Prostějova, pumy padají na Určice, Tovačov, Hulín i Prostějov samotný.

IARy Grupul 2 vânătoare prozkoumávají pozemní komunikace na trase Prostějov - Olomouc.

7. května 1945 - C1AR opět operuje u Prostějova, Hs 129 severozápadně od města zapalují 15 vozidel. Útočným letadlům poskytují ochranu Messerschmitty Grupul 1 vânătoare, jeden z nich je nad Prostějovem ve výšce 2 000 m zasažen flakem do motoru a jeho pilot Gheorghe Scordila musí nouzově přistát. Je prohlášen za nezvěstného, ale již druhý den přichází zpráva že dokázal letoun dotáhnou přes linii fronty a že je v pořádku.

8. května 1945 - rumunské taktické útoky pokračují v prostoru Určice - Výšovice.

Z jednoho ofenzivního letu se nevrátí IAR 81C číslo 399, jeho pilot Remus Vasilescu je prohlášen za nezvěstného a jeho další osud je neznámý.

Okolo sedmnácté hodiny krouží v oblasti Krhov, Jabloňany, Skalice nad Svitavou a Voděrady trojice průzkumných IARů 39, když je náhle jeden ze strojů zasažen flakem a zřítí se v aleji u silnice z Drnovic do Skalice. Nalezeno je poté tělo jediného letce, jeho totožnost zůstala neobjasněna.

9. května 1945 - C1AR podniká pouze 11 pozorovacích misí, neboť Německo kapitulovalo.

11. května 1945 - poslední bojové lety Rumunského královského letectva na území Československa.

Byť už je oficiálně po válce, v lesích u Uherského Brodu jsou stále ještě vojáci kteří odmítají složit zbraně a na ně zaměřené rumunské letecké údery je mají přimět k rozumu.

Poté však boje definitivně končí i pro letce Corpul 1 Aerian Român .

Obrázek

V červenci roku 1945 se celý Corpul 1 Aerian Român přesunul z Československa na základny v Rumunsku.

Závěrečné shrnutí.

C1AR čelil během svého nasazení mnoha obtížím, od nepříznivého počasí až po všeobecný nedostatek náhradních dílů. Rumunským mechanikům se dařilo udržovat v bojeschopném stavu často jen zlomek letadel, například počet letuschopných strojů Hs 129B-2 se po celou Československou kampaň obvykle pohyboval mezi čtyřmi až šesti exempláři. Nároky sovětského velení kladené na C1AR byly velmi náročné a rumunští letci je někdy plnili s vypětím všech sil, v extrémních případech někteří piloti podnikli i osm bojových letů denně.

Corpul 1 Aerian Român během osvobozování Československa podnikl 4 981 operačních letů v celkovém trvání 6 303 letových hodin. Stroje sboru shodily 1 042 tun pum, jeho letci nárokovali zničení čtyř nepřátelských letadel ve vzdušných soubojích, dalších pět sestřelů nárokovaly baterie protiletadlového dělostřelectva podléhající C 1AR. Sbor ze svého stavu odepsal během operací nad Československem z nejrůznějších příčin 62 letadel, po skončení nepřátelství v květnu 1945 měl k dispozici celkově 189 strojů všech typů. Celkem 200 příslušníků sboru, včetně 59 členů létajícího personálu, zaplatilo za bojů v Československu cenu nejvyšší.

Obrázek

------

Zdroje (výběr) -

Stachura, Petr - Bernád, Dénes - Haladěj, Dan - Henschel Hs 129, MBI (1996)
Bílý, Miroslav - Androvič, Štefan - Bernád, Dénes - Junkers Ju 87 Stuka, MBI/Sagitta (1992)
Bernád, Dénes - Rumanian Air Force, The Prime Decade, 1938 - 1947, Squadron/Signal publications (1999)
Bernád, Dénes - Rumanian aces of World War 2, Osprey publishing (2003)
Axworthy, Mark - Scafes, Cornel - Craciunoiu, Cristian - Third Axis Fourth Ally, Arms and Armour Press (1995)
Antoniu, Dan - Cicos, George - IAR 80: 'Le Heros meconnu', TMA Editions (2008)
Časopis AVIONS N° 209 (2016)
Časopis AVIONS N° 210 (2016)
http://kronika-airwarsk.blogspot.cz/
http://www.vrtulnik.cz/
http://www.worldwar2.ro/
http://www.hloubkari.cz/forum/

EDIT 9.9.2017 : doplněny detaily k 29. dubnu 1945 na základě informací poskytnutých uživatelem PeS.
EDIT 19.9.2017 : díky uživateli lolojojo opraveny názvy obcí a překlep u 8. května 1945.

Re: Rumunské královské letectvo nad Československem

PříspěvekNapsal: 28/8/2017, 22:30
od Vladis
Farky vdaka za ozaj dobry clanok. Pre doplnenie este nejakych chybajucich info odporucam od Hrona k Morave tam je cast venovana rumunom, alebo este len pripravovanu rumunske kokardy nad Československom.

Re: Rumunské královské letectvo nad Československem

PříspěvekNapsal: 29/8/2017, 08:40
od Zemakt
Farky děkuji.

Stíhači tento Henschel nalézají a když jeho pilot Dumitru Marinescu nereaguje na jejich signály, Grecu je nucen stroj sestřelit. Následně vychází najevo, že mimo Marinesca se na palubě Hs 129 číslo 219 nacházeli také dva pasažéři - důstojník Abwehru Andreas Schmidt (aka Moldovan Titze) a Constantin Stoicanescu


Odzdrojovanou publikaci od MBI rovněž vlastním a tak mi tato informace o třech chlapech tísnících se v pancéřové vaně Henschelu přijde jako takřka nemožná. :shock: Čímž ji samozřejmě nezpochybňuji.

Re: Rumunské královské letectvo nad Československem

PříspěvekNapsal: 29/8/2017, 17:15
od jarl
Farky, moc pěkný článek, který jistě potěšil nejenom Pátrače zabývajícího se působením rumunské armády při osvobozování Československa. Mě zaujala ta nová rumunská metodika počítaní sestřelů zavedená v roce 1944. Používala něco podobného i jiná letectva? Chápal bych, že kromě prostého součtu uznaných sestřelů zavedou i nějaký bodový přepočet, který by zohledňoval hodnotu jednotlivých sestřelů, ale počítat je podle počtu motorů u sestřelených letadel mí přijde divné.

Zájemcům o tuto problematiku ovládajících ruštinu bych chtěl doporučit knihu Союзники Люфтваффе od M. A. Žirochova, v níž je i podrobná kapitola o nasazení rumunského letectva nad Slovenskem. Z této knihy je i následující tabulka čtrnácti nejúspěšnějších rumunských es. První kolonka za jménem piloty jsou potvrzené sestřely, přičemž číslo na znaménkem plus udává skupinové sestřely, druhá nepotvrzené sestřely a třetí letadla zničená na zemi.

Obrázek
Obrázek

Re: Rumunské královské letectvo nad Československem

PříspěvekNapsal: 29/8/2017, 19:36
od Farky
Vladis píše:Farky vdaka za ozaj dobry clanok. Pre doplnenie este nejakych chybajucich info odporucam od Hrona k Morave tam je cast venovana rumunom, alebo este len pripravovanu rumunske kokardy nad Československom.


Budu samozřejmě vděčný za jakékolov doplnění, upřesnění či uvedení na pravou míru. O téměř vyprodané knize Od Hrona k Morave vím, ale jelikož můj zájem o leteckou válku se týká především opačné strany světa, tak ji nevlastním. Nemám tušení zda jsou tam nějaké doplňující informace o Rumunech. Vím i o připravované knize Rumunské kokardy nad Československem, tu mám v plánu si pořídit, protože činnost ARR nad Československem je fascinující. Zda podle ní potom článek doplním ještě nevím.

Zemakt píše:Odzdrojovanou publikaci od MBI rovněž vlastním a tak mi tato informace o třech chlapech tísnících se v pancéřové vaně Henschelu přijde jako takřka nemožná.


To nejsi sám komu to vrtá hlavou, upřímně si vůbec nedokážu představit jak se tři lidi do toho Henschelu vešli. Info je ale z velmi spolehlivého zdroje (Dénes Bernád), což samozřejmě neznamená že to nemohlo být jinak.

jarl píše:Farky, moc pěkný článek, který jistě potěšil nejenom Pátrače zabývajícího se působením rumunské armády při osvobozování Československa.


Pátrač to zhruba před rokem celé spunktoval, článek měl už být dávno na Palbě, ale vždycky mi do jeho tvorby něco přišlo a proto je to tu až teď.

jarl píše: Mě zaujala ta nová rumunská metodika počítaní sestřelů zavedená v roce 1944. Používala něco podobného i jiná letectva? Chápal bych, že kromě prostého součtu uznaných sestřelů zavedou i nějaký bodový přepočet, který by zohledňoval hodnotu jednotlivých sestřelů, ale počítat je podle počtu motorů u sestřelených letadel mí přijde divné.


Je to podivný systém, nejsem si vědom že by něco podobného bylo zavedeno v jiném letectvu. Navíc to měli prokombinované s francouzským systémem ze začátku války, kdy sestřely ve spolupráci (skupinové sestřely) se každému pilotovi počítaly jako celý sestřel, byť na konto jednotky byl logicky připsán jen jeden sestřel. A aby byl zmatek dokonalý, i za nepotvrzené sestřely se připisovala pilotovi na konto vítězství.

Re: Rumunské královské letectvo nad Československem

PříspěvekNapsal: 29/8/2017, 20:48
od Pátrač
Farky, kolego a příteli - já nemám slov. Je to krásná práce a nemohu jinak než hluboce smeknout kobouk, ohnout hřbet a tím kloboukem vířit prach. Celé mé snaze ozřejmit podíl Rumunských královských vojáků na našem osvobození jsi dal nový rozměr a velký impuls.

Musím si to ještě asi tak 5x přelouskat abych toto krásné dílo vstřebal. Bude mi ctí tě pozvat,aby ses podílet na knize, kterou o Rumunské královské armádě náš KVH Dukla pomalu tvoří.

Odvedl jsi skvělou práci a můžeš být na sebe pyšný. Za sebe moc děkuji. A já jdu šířit Tvoji slávu dál.