Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí
Napsal: 22/4/2017, 11:52
Rozhlas, jako propagandistická zbraň ve Válce o Chaco
Již delší dobu tu nikdo nepřispěl k tématu Válka o Chaco 1932-35. Chtěl bych proto alespoň trochou zase přispět do mlýna. I když nejde o bojovou část, jde o šíření propagandy a ta, myslím si, byla neméně důležitou součástí války.
První testy rozhlasového přenosu v Paraguayi sahají až do roku 1922. Někteří z průkopníků rádiového Paraguaya byli pan Ernesto Stricker, Salvador Guanes a Zacarías León Sotelo. Ernesto Stricker a další dělali první krátkovlnné přenosy mezi San Bernardinem a Asunciónem, vysílali hudbu a zprávy (Radio CXZ-27). Od roku 1924 podobné vysílače byly instalovány v Villarrica, San Pedro a Nueva Germania.
V letech 1926-27 tam, kde už byly malé rozhlasové stanice provozované jejich vlastníky téměř jako jejich osobní „hobby“, byla vysílána hudba z gramodesek, komerční reklamy a některé zprávy o životě města či velké vesnice.
Vysílání, brzy po jeho objevu, Paraguay spojily k liberálními myšlenkami, které panovaly v Evropě. To bylo za tehdejšího ústavního prezidenta Eligia Ayaly. První oficiální rozhlasová stanice začala pravidelně vysílat v roce 1924. Bylo to Radio ZP5 Paraguay.
Spuštění vysílání ZP-1 Radio Cultura paraguaya, které vysílalo hudbu a zprávy z Asunciónu.
V roce 1928 vláda získává stanice pro vojenské účely, aby mohla radiotelegraficky komunikovat mezi hlavním městem Asuncionem a městy Concepción a Encarnación.
V roce 1927 existovalo mnoho rozhlasových přijímačů v Paraguayi, drtivá většina ale v hlavním městě. Vzhledem k nárůstu této moderního aktivity vláda vydala dne 27. dubna téhož roku vyhlášku upravující instalaci a provoz experimentálních rozhlasových vysílačů.
V následujícím roce došlo k další vyhlášce povolující instalaci radiotelegrafní antény v Parque Carlos Antonio López. Byla to velká kovová anténa konstruována jako vysoký stožár s výhledem na panorama města Asunción, která mohla v té době se zachytit rádiové zprávy odeslané z radiotelegraficky z města Concepción i z jiných částí země. Rádiová komunikace pak získala velkou dynamiku.
Pak se Paraguay ocitla v nebezpečí války s Bolívií, kde byla velká mobilizace armády. Vliv rádia se stal součástí veřejného ducha a přidalo se do vládní propagandy. Radiové přijímače začaly zabírat čestné místo v obývacích pokojích mnoha paraguayských rodin.
V tomto desetiletí vzniklo 30 rozhlasových stanic a počty přijímačů rostly. V roce 1932 začalo vysílat ZP 9 Radio Prieto, první rozhlasová stanice v zemi, kterou bylo slyšet i na území Bolívie.
Rádia v tomto desetiletí hrála důležitou roli ve válce o Chaco. V roce 1933 vznikly ZP4 National Radio a ZP6 Radio La Nacion. Vnitrostátní menší stanice byly vytvořeny jako ZP15 La Voz del Norte Concepcion, a Encarnacion ZP3 Radio Bouquet de Encarnación
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Radio Nacional v Bolívii začalo s vysíláním z v El Alto de La Paz až 2. března roku 1929. Šlo ale o soukromou rozhlasovou stanici, kterou vlastnili bratři Henry a Rodolfo Costasové.
Dne 15. června 1932 s bitvou u Laguna Chuquisaca vypukla válka se s paraguayským sousedem podporovaným Argentinou o Chaco. Tato mezinárodní krize zhoršila vnitřní problémy v Bolívii a na to reagovala bolivijská oligarchie. Ta nastolila potřebu silného státu v Bolívii.
O několik dní po vypuknutí války s Paraguayí, 22. června 1932 došlo k cenzuře šíření informací. Bolívijský prezident Salamanca vyhlásil tzv. rezoluci, která volá po „povinné registraci všech rozhlasových a radiotelegrafních stanic a rozhlasových přijímačů. Zároveň tato rezoluce zakazuje přenos zpráv„protože bylo zjištěno, že“ falešné a poplašné zprávy, které jsou vysílány, škodí zájmům národa „a proto žádá o registraci, nejpozději do 24 hodin, všech příjemců a šiřitelů. Válka o éter začal.
Z tohoto podnětu Centrum pro propagandu a národní obranu (CPCR) čerpá tzv. rádiový projekt a ten je publikován v tisku. Jeho cílem je:
• Zabránit útokům ze strany paraguayské propagandy a naopak uspořádat kompletní servis propagandy v zahraničí.
• Zavést vhodnou propagandu uvnitř Bolívie, spolu s obchodními službami,
• Na domorodé indiánské obyvatelstvo (které mluvilo a rozumělo špatně španělsky) se obracet buď v ajmarštině nebo kečuánštině.
Po dobu dvou let běžela bezprecedentní „válka v éteru“. Bolivijský rozhlas vedl propagandistickou válku proti Paraguayi a naopak. První zkušenosti v dobách mezinárodní války a národní krize ukázaly, že rádio může pokrýt původně klíčový moment v bolivijské historii. Byl to nový způsob projevu, nové způsoby přesvědčování, rádio se stalo kanálem pro šíření ideálů bolivijské criollo elity a vládní strategie, která se snaží zaplnit mnoho prasklin ve vypjaté sociální a politické situaci a reagovat na potřeby mezinárodní války.
Bylo třeba se bránit proti útokům paraguayské propagandy. výsledkem práce členů bolívijské vlády bylo zřízení Centra pro propagandu a národní obranu (CPCR) dne 16. července 1933, Výsledkem práce členů bolívijské vlády a Centra pro propagandy a národní obrany (CPCR) byl vznik Rádia Illimani. Vypuknutí války v roce 1932 také znamenalo rozchod s léty svobodného komerčního rádia. Když vypukla válka s Paraguayí, rozhlas, jako soukromá společnost (Costasové jsou podnikatelé, nikoliv politici) již nevyhovuje potřebám státní propagandy a jejích elit. Costasům záleží na spokojenosti veřejného vkusu a nikoliv na žádném strategickém zájmu a státní propagandě. I oni se ale museli podřídit.
Co se vysílalo?
• „Mluvený projev“: přednášky, vlastenecké projevy, zpravodajství z domova a ze světa, zprávy z bojišť, politické a vojenské informace a pak vlastenecké básně, bolívijské tango, folk, vojenské pochody, nějaká evropská hudba co zrovna letěla a hudba kreolsko-mestická, melodický jazz Merida a konečně náboženská kázání.
S vypuknutím války v roce 1932 se bolivijská vládní kontrola a cenzura sdělovacích prostředků stala ještě naléhavější. V lednu 1933 nařídil tiskovou cenzuru Kongresem a v letech 1933 až 1935 Oddělení propagandy ministerstva zahraničí dohlíželo na cenzurování zpráv o válce. Rozhlasové programy se odrážely podlé této kontroly, vydávajíc mix hudby, řeči, zpráv a reklamy, každý večer od 19:30 do 23:30, s delšími vysíláními v sobotu a dny vlastenecké oslav, náboženských svátků nebo výročí země.
Nicméně rozhlasové vysílání bylo dostupné jen pro toho, kdo měl rozhlasový přijímaj a hlavně tam, kde byla dostupnost elektrického proudu. Navzdory mezinárodnímu pokrytí, chudí indiáni rozhlas neměli, protože neměli ani elektrický proud. Vliv rozhlasu měl tedy své meze. Ve městech se důležité zprávy vysílaly občanům přes tlampače.
V roce 1934 vznikly právě pro indiány a míšence dvě místní rozhlasové stanice. Ty vznikly v důlních centrech, kde indiáni a míšenci pracovali: Radio Oruro byl otevřeno v květnu 1934 a Radio Potosi na přelomu července a srpna 1934.
Zdroj: Fuentes, Revista de la Biblioteca y Archivo Histórico de la Asamblea Legislativa Plurinacional
La radio en el Paraguay.
PS: Pátrači, jak jsi na tom s popisem pozemních operací v této válce?
Již delší dobu tu nikdo nepřispěl k tématu Válka o Chaco 1932-35. Chtěl bych proto alespoň trochou zase přispět do mlýna. I když nejde o bojovou část, jde o šíření propagandy a ta, myslím si, byla neméně důležitou součástí války.
První testy rozhlasového přenosu v Paraguayi sahají až do roku 1922. Někteří z průkopníků rádiového Paraguaya byli pan Ernesto Stricker, Salvador Guanes a Zacarías León Sotelo. Ernesto Stricker a další dělali první krátkovlnné přenosy mezi San Bernardinem a Asunciónem, vysílali hudbu a zprávy (Radio CXZ-27). Od roku 1924 podobné vysílače byly instalovány v Villarrica, San Pedro a Nueva Germania.
V letech 1926-27 tam, kde už byly malé rozhlasové stanice provozované jejich vlastníky téměř jako jejich osobní „hobby“, byla vysílána hudba z gramodesek, komerční reklamy a některé zprávy o životě města či velké vesnice.
Vysílání, brzy po jeho objevu, Paraguay spojily k liberálními myšlenkami, které panovaly v Evropě. To bylo za tehdejšího ústavního prezidenta Eligia Ayaly. První oficiální rozhlasová stanice začala pravidelně vysílat v roce 1924. Bylo to Radio ZP5 Paraguay.
Spuštění vysílání ZP-1 Radio Cultura paraguaya, které vysílalo hudbu a zprávy z Asunciónu.
V roce 1928 vláda získává stanice pro vojenské účely, aby mohla radiotelegraficky komunikovat mezi hlavním městem Asuncionem a městy Concepción a Encarnación.
V roce 1927 existovalo mnoho rozhlasových přijímačů v Paraguayi, drtivá většina ale v hlavním městě. Vzhledem k nárůstu této moderního aktivity vláda vydala dne 27. dubna téhož roku vyhlášku upravující instalaci a provoz experimentálních rozhlasových vysílačů.
V následujícím roce došlo k další vyhlášce povolující instalaci radiotelegrafní antény v Parque Carlos Antonio López. Byla to velká kovová anténa konstruována jako vysoký stožár s výhledem na panorama města Asunción, která mohla v té době se zachytit rádiové zprávy odeslané z radiotelegraficky z města Concepción i z jiných částí země. Rádiová komunikace pak získala velkou dynamiku.
Pak se Paraguay ocitla v nebezpečí války s Bolívií, kde byla velká mobilizace armády. Vliv rádia se stal součástí veřejného ducha a přidalo se do vládní propagandy. Radiové přijímače začaly zabírat čestné místo v obývacích pokojích mnoha paraguayských rodin.
V tomto desetiletí vzniklo 30 rozhlasových stanic a počty přijímačů rostly. V roce 1932 začalo vysílat ZP 9 Radio Prieto, první rozhlasová stanice v zemi, kterou bylo slyšet i na území Bolívie.
Rádia v tomto desetiletí hrála důležitou roli ve válce o Chaco. V roce 1933 vznikly ZP4 National Radio a ZP6 Radio La Nacion. Vnitrostátní menší stanice byly vytvořeny jako ZP15 La Voz del Norte Concepcion, a Encarnacion ZP3 Radio Bouquet de Encarnación
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Radio Nacional v Bolívii začalo s vysíláním z v El Alto de La Paz až 2. března roku 1929. Šlo ale o soukromou rozhlasovou stanici, kterou vlastnili bratři Henry a Rodolfo Costasové.
Dne 15. června 1932 s bitvou u Laguna Chuquisaca vypukla válka se s paraguayským sousedem podporovaným Argentinou o Chaco. Tato mezinárodní krize zhoršila vnitřní problémy v Bolívii a na to reagovala bolivijská oligarchie. Ta nastolila potřebu silného státu v Bolívii.
O několik dní po vypuknutí války s Paraguayí, 22. června 1932 došlo k cenzuře šíření informací. Bolívijský prezident Salamanca vyhlásil tzv. rezoluci, která volá po „povinné registraci všech rozhlasových a radiotelegrafních stanic a rozhlasových přijímačů. Zároveň tato rezoluce zakazuje přenos zpráv„protože bylo zjištěno, že“ falešné a poplašné zprávy, které jsou vysílány, škodí zájmům národa „a proto žádá o registraci, nejpozději do 24 hodin, všech příjemců a šiřitelů. Válka o éter začal.
Z tohoto podnětu Centrum pro propagandu a národní obranu (CPCR) čerpá tzv. rádiový projekt a ten je publikován v tisku. Jeho cílem je:
• Zabránit útokům ze strany paraguayské propagandy a naopak uspořádat kompletní servis propagandy v zahraničí.
• Zavést vhodnou propagandu uvnitř Bolívie, spolu s obchodními službami,
• Na domorodé indiánské obyvatelstvo (které mluvilo a rozumělo špatně španělsky) se obracet buď v ajmarštině nebo kečuánštině.
Po dobu dvou let běžela bezprecedentní „válka v éteru“. Bolivijský rozhlas vedl propagandistickou válku proti Paraguayi a naopak. První zkušenosti v dobách mezinárodní války a národní krize ukázaly, že rádio může pokrýt původně klíčový moment v bolivijské historii. Byl to nový způsob projevu, nové způsoby přesvědčování, rádio se stalo kanálem pro šíření ideálů bolivijské criollo elity a vládní strategie, která se snaží zaplnit mnoho prasklin ve vypjaté sociální a politické situaci a reagovat na potřeby mezinárodní války.
Bylo třeba se bránit proti útokům paraguayské propagandy. výsledkem práce členů bolívijské vlády bylo zřízení Centra pro propagandu a národní obranu (CPCR) dne 16. července 1933, Výsledkem práce členů bolívijské vlády a Centra pro propagandy a národní obrany (CPCR) byl vznik Rádia Illimani. Vypuknutí války v roce 1932 také znamenalo rozchod s léty svobodného komerčního rádia. Když vypukla válka s Paraguayí, rozhlas, jako soukromá společnost (Costasové jsou podnikatelé, nikoliv politici) již nevyhovuje potřebám státní propagandy a jejích elit. Costasům záleží na spokojenosti veřejného vkusu a nikoliv na žádném strategickém zájmu a státní propagandě. I oni se ale museli podřídit.
Co se vysílalo?
• „Mluvený projev“: přednášky, vlastenecké projevy, zpravodajství z domova a ze světa, zprávy z bojišť, politické a vojenské informace a pak vlastenecké básně, bolívijské tango, folk, vojenské pochody, nějaká evropská hudba co zrovna letěla a hudba kreolsko-mestická, melodický jazz Merida a konečně náboženská kázání.
S vypuknutím války v roce 1932 se bolivijská vládní kontrola a cenzura sdělovacích prostředků stala ještě naléhavější. V lednu 1933 nařídil tiskovou cenzuru Kongresem a v letech 1933 až 1935 Oddělení propagandy ministerstva zahraničí dohlíželo na cenzurování zpráv o válce. Rozhlasové programy se odrážely podlé této kontroly, vydávajíc mix hudby, řeči, zpráv a reklamy, každý večer od 19:30 do 23:30, s delšími vysíláními v sobotu a dny vlastenecké oslav, náboženských svátků nebo výročí země.
Nicméně rozhlasové vysílání bylo dostupné jen pro toho, kdo měl rozhlasový přijímaj a hlavně tam, kde byla dostupnost elektrického proudu. Navzdory mezinárodnímu pokrytí, chudí indiáni rozhlas neměli, protože neměli ani elektrický proud. Vliv rozhlasu měl tedy své meze. Ve městech se důležité zprávy vysílaly občanům přes tlampače.
V roce 1934 vznikly právě pro indiány a míšence dvě místní rozhlasové stanice. Ty vznikly v důlních centrech, kde indiáni a míšenci pracovali: Radio Oruro byl otevřeno v květnu 1934 a Radio Potosi na přelomu července a srpna 1934.
Zdroj: Fuentes, Revista de la Biblioteca y Archivo Histórico de la Asamblea Legislativa Plurinacional
La radio en el Paraguay.
PS: Pátrači, jak jsi na tom s popisem pozemních operací v této válce?