Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí II

vše co přesahuje rámec výše uvedených témat
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí II

Příspěvek od Pátrač »

Obrázek
Kapitola druhá: STAV OBOU ARMÁD V DOBĚ ZAHÁJENÍ VÁLKY O GRAN CHACO A TROCHU STARŠÍCH DĚJIN

Část první: PARAGUAY - pozemní vojsko


Obrázek
Paraguayská pěchota jde do války

Paraguay měla populaci, která by z pohledu třeba Evropy nestála pomalu za řeč. V době vypuknutí války v ní žilo cca 880 000 obyvatel. V červnu 1932 měla paraguayská armáda celkem asi 4026 mužů:

- 355 profesionálních důstojníků,
- 146 vojenských lékařů a důstojníků druhů zbraní,
- cca 200 kadetů,
- 690 poddůstojníků
- 2 653 vojáků

Je uváděno, že příslušníci armády byli rasově a kulturně prakticky homogenní. Téměř všichni vojáci byli míšenci původních obyvatel kmene Guaraní a evropských přistěhovalců.

Paraguay od počátku vsadila na plnou mobilizaci. Poučena debaklem z roku 1928 využila uplynulý čas a byla na tom výrazně lépe. Vědomí početní nedostatečnosti vedlo k nekompromisnosti. Všechny autobusy byly zabaveny k přepravě vojáků, snubní prsteny většiny populace byly věnovány státu na nákup zbraní a na konci války už byli mobilizováni i 17-letí kluci a celý policejní sbor.

ObrázekxxxxxObrázek

Prezidentem Paraguay byl Eusebio Ayala a vrchní velitel bojující armády byl maršál José Félix Estigarribia.

Stav armády pro počátek války, tedy rok 1932 je možno popsat takto:

V roce 1931, v očekávání otevřené války v oblasti Gran Chaco, paraguayská vláda děla co mohla, aby výše popsané neutěšené stavy dokázala mobilizací navýšit. Na počátku roku 1932 byla zkompletována jedna pěší divize na téměř válečných stavech, jedna pěší divize byla zformována částečně a od června 1932 bylo zahájeno utváření třetí pěší divize. Současně s tou třetí pěší divizí bylo rozhodnuto o vytvoření divize jezdecké.

Skutečně dokázaný stav byl tento:

A/ První pěší divize, velitelství v Isla Po'i, severně od pevnosti Boqueron. Složení:

Pěší pluk 2, který měl tři pěší prapory s třemi, někdy čtyřmi pěšími rotami s malým počtem vojáků, takže na počátku války měl pluk jen asi 630 vojáků. Po doplnění na válečný stav to bylo 1605 vojáků, dle tabulek, ale tento stav nebyl nikdy dosažen.

Pěší pluk 4

Jezdecký pluk 2. Jezdecké pluky byly malé. Každý obsahoval dvě eskadrony, na počátku války každá měla asi 145 vojáků- kavaleristů. Po doplnění měly počty vzrůst na 770 vojáků -kavaleristů, ale ani zde se to nikdy nepodařilo.

Dělostřelecký pluk 2, který měl pravděpodobně tři oddíly po 6 dělech. Celkový počet vojáků byl 176, více prostředků pokud vezmeme potřebný trén a služby ani mít nemohl.

Ženijní prapor 1, byla to první jednotka tohoto typu v paraguayské armádě, a měl v daný čas kolem 100 vojáků. Je zajímavé, že velká část vybavení byla směrována k tomu, aby bylo možno v poli kopat studny za účelem těžby vody. Paraguayská armáda si problém s vodou uvědomovala od počátku a řešila ho.

B/ Druhá pěší divize,
velitelství v městě Concepcion. Složení:
Pěší pluk 1
Pěší pluk 3
Dělostřelecký pluk 1, byl silnější než obdobný jednotka u Pěší divize 1. Zde měl pluk 298 vojáků. Důvod není úplně jistý, možná zde byl jiný typ děl s početnější obsluhou. V průběhu války ale dělostřelecké pluky prošly reorganizací, a nakonec měly po 18 dělech a 415 vojácích.

C/ Třetí pěší divize, velitelství v Puerto Pacheco, v Chaco Borreal na řece Paraguay. Složení:
Pěší pluk 5

D/ Námořní oddělení ve Fuerte Olympo - námořní pěchota a dělostřelectvo, síly a prostředky v mě neznámých počtech.

E/ Strategickou rezervu od června 1932 umístěnou ve Villa Hayes, severně od Asuncion měla tvořit Jezdecká divize 1, která měla vzniknou spojením všech jezdeckých pluků paraguayské armády.

V době maximálního ohrožení tedy lze doložit pouze:

- pět pěších pluků,
- dva pluk jezdectva
- dva dělostřelecké pluky
- a prapor ženistů.

V průběhu války bylo nakonec postaveno 22 pěších pluků s čísly 1 až 21 a potom 26. Pluky s chybějícími čísly 22 až 25 nikdy nebyly ustaveny.

Dále bylo v průběhu války postaveno 5 jezdeckých pluků s čísly 1 až 5. Většinou bojovaly jako pěší jednotky s s hipomobilní přepravou k bojišti. Ale přesto si po celou dobu války udrželi číslování svých jednotek, stejnokroje a šavle.

Nenašel jsem spolehlivý seznam armády, ale tam byl také Dobrovolnický prapor 7, který byl vytvořen z argentinských dobrovolníků. Další takový prapor byl potom s číslem 15 vytvořen během války.

Malé paraguayské námořnictvo mělo kolem 250 příslušníků údajně včetně oddílu námořní pěchoty a malé dělostřelecké jednotky.

Armáda měla i vozatajské jednotky, automobilní jednotky a něco málo zdravotnických služeb.

Pěchotní zbraně

Pušky a samočinné pušky.

Do Paraguay pušky dodával kde kdo. Byly to prvotně pušky Mauser model Argentina, dodány přímo Argentinou v ráži 7,65 mm, ze Španělska potom Mauser verze 07 ráže 7,65 a model 1927 v ráži 7,65 mm. Belgie dodala 7 000 pušek FN model 1924, ráže 7,65 mm. Chile se překupem podílela dodávkou pušek Mauser model Chile v ráži 7 mm, počet od 10 do 15 000 a nakonec bylo dodáno přímo z Německa několik tisíc pušek Mauser cz.98 v ráži 7,65 mm. O samočinných puškách se mi nepodařilo nic vypátrat.

Samopaly: Německo dodalo pár desítek kusů Bergmann/Schmeisser MP-28/II ráže 9mm

Kulomety.

Těžké: dávno před válkou o Gran Chaco bylo v Německu zakoupeno 40 těžkých kulometů Maxim-Nordenfeld MG08 ráže 7,92mm. Ve dvacátých letech potom ze Spojených států potom dva modely těžkých kulometů Colt-Browning, počet neznámý, ale u modelu M1917to mělo být 30 kusů.

Lehké: dánské kulomety model M 1924 a M 1925, první v ráži 7,92 mm počet 165 druhý v ráži 7,65, počet kusů 100. Americké kulomety Colt-Brownikg M1919 ráže 7,62 mm, počet nevím. Británie dodala kulomety Vickers-Berthier Mk.1 ráže 7,65mm počet nevím. Nakoenc to byla Itálie a její kulomety Villar-Perosa vz. 15 v ráži 9 mm v počtu neznámý ale jen pár desítek kusů.

Vybavení dělostřelectva zahrnovalo:

24 kusů moderních francouzských horských děl Schneider Mle1927 ráže 75 mm
8 kusů francouzských horských houfnic Schneider Mle1927 ráže 105mm
24 moderních minometů Stokes-Brandt ráže 81mm.
12 kusů rychlopalných kanónů Becker - Semag 20 mm

Také zde byla směs 17 kusů starších 75mm horských děl systémů Krupp, Vickers a Armstrong. Jejich použitelnost ale není doložitelná.

ObrázekxxxxxObrázek

Zde dva kvalitní kusy výzbroje - minomet Stokes-Brandt ráže 81mm a rychlopalný kanón Becker - Semag 20 mm v boji při palbě na útočící letadla bolivijského letectva.

Horské dělostřelectvo se ukázalo v terénu Gran Chaca jako velmi účinné. Mělo sice omezený dostřel, ale to pro jeho použití nebylo zásadní. Možnost tyto zbraně rozebrat pro dopravu pomocí mezků v oblastech, kde nebyly žádné skutečné cesty, byla nenahraditelná.

Ženijní jednotky na počátku skoro neexistovaly. Jen jak už víme, u první pěší divize byl ženijní prapor o 100 mužích. Jenže válka v Gran Chacu byla válkou na ženistech hodně závislá a nakonec byl vytvořeny 4 silné ženijní pluky po třech ženijních praporech. Ženijní vojsko mimo těžbu vody udržovalo vybrané komunikace a budovalo kvalitní polní opevnění tvořené dřevozemními stavbami vysoké technické úrovně. Zde se projevil vliv bývalých ruských důstojníků- emigrantů, kteří měli zkušenosti z Velké války.

Zabezpečení polního lékařského zabezpečení bylo organizováno tak, že byla vytvořena mobilní chirurgická centra a vyčleněny zabavené autobusy pro svoz raněných armády. Systém svépomoci a vzájemné pomoci byl relativně dobrý, ale není statisticky vyhodnocena jeho účinnost. Vzhledem k celkové nízké úrovni zdravotní péče země, bylo spoléháno na činnost mezinárodního červeného kříže. Ten nakonec na svá bedra převzal i velkou část dodávek zdravotního materiálu a provoz polních nemocnic, včetně jejich zřízení.

Tolik tedy pár slov o armádě Paraguaye.

Je mým zvykem v pracích, které pro Palbu zpracovávám, vybrat několik osobností, které považuji za zajímavé a trochu je přiblížit. Nyní dozrál čas pro další z nich. Kolegové, seznamte se, maršál José Félix Estigarribia.

Narodil 21. února 1888 v chudé zemědělské rodině v San Roque poblíž městečka Santa Elena. Základní školu absolvoval ve svém rodišti a poté vystudoval vysokou zemědělskou školu Escuela de Agronomía. Stal se prostě agronomem.

Po narukování do armády v roce 1910 však jeho životní kariéra nabrala zcela nový směr. Díky dosaženému vzdělání byl jmenován poručíkem pěchoty a následně vyslán do chilské vojenské akademie Escuela militar del Libertador Bernardo O’Higgins, kterou absolvoval v roce 1913. V roce 1917 byl povýšen na kapitána a v roce 1922 se významně podílel na tehdejších revolučních událostech. Následně byl povýšen na majora a vybrán do kurzu na prestižní francouzské válečné škole v Saint-Cyr.

Po návratu do vlasti byl v roce 1928 jmenován náčelníkem generálního štábu, ale ani ne po roce byl z funkce odvolán pro neshody s vládou ohledně strategie obrany Gran Chaka. Nicméně s narůstajícím napětím na hranici s Bolívií byl povolán zpět a od velení první pěší divizi se postupně vypracoval zpět do funkce náčelníka generálního štábu.

Za svého působení v armádě si Estigarribia vybudoval solidní pověst talentovaného žáka moderních způsobů vedení války. Měl klidnou až tichou povahu, vlastnil rozsáhlou knihovnu, mluvil plynně francouzsky a částečně anglicky a mezi vojáky se těšil značné oblibě.

O tom, že Estigarribia byl skutečně talentovaným stratégem, svědčí jeho ofenzívní operace, při nichž si obvykle dokázal pohlídat, aby měl pro útok – zpravidla formou obchvatu – jak dostatečnou početní převahu, tak fungující zásobování. Pokud však tyto aspekty občas nerespektoval, například v roce 1935 v bojích u Cañada Strongest a u Villamontes, byl bit.

Tento poměrně velmi špatný demografický stav Paraguay byl dán tím, že ještě doznívaly následky nejničivější války, která kdy byla na jihoamerickém kontinentu vybojována. Byla to takzvaná Paraguayská válka, což byl vojenský konflikt mezi Paraguayí na straně jedné a trojaliancí Brazílie, Argentiny a Uruguaye na straně druhé. Válka trvala trvající 6 let, 1864 až – 1870. Byla to nejkrvavější válka v dějinách latinské Ameriky, zdevastovala Paraguay a byla v ní zabita většina mužů z paraguayské populace.

Předehra k válce byla dána vměšováním Paraguaye do vnitřních záležitostí Uruguaye, kde v dubnu 1863 vůdce Liberální strany Venancio Flores zahájil povstání proti vládě Konzervativní strany. Povstání bylo podporováno jak Argentinou, tak Brazílií. Vláda Uruguaye se tak dostala do vážné situace a hledala pomoc u Paraguaye, která měla v daní jak velké a dobře vycvičené vojsko, tak i vyspělou ekonomiku. Paraguay byla prostě regionální velmocí. V Paraguayi bohužel od roku vládl 1862 diktátor Francisco Solano López, který se obával, že by se vítězstvím povstalců narušilo rovnováhu sil a že by Brazilci a Argentinci mohli v případě úspěchu v Uruguayi stejným způsobem postupovat také proti jeho vládě. Asi to byla hloupost, ale diktátoři občas myslí paranoidně.

Obrázek
Paraguayský diktátor Francisco Solano López

Na nic nečekal a žádal ukončení brazilského zasahování v Uruguayi, což tato země nebrala v potaz. Aby ukázal kdo je zde největší síla, zabavil brazilskou loď na řece Paraguay, posádku a na palubě se nacházejícího se guvernéra brazilské provincie Mato Grosso uvěznil a vyhlásil Brazílii v prosinci 1864 válku.

Následně paraguayská armáda pronikla do provincie Mato Grosso, kde se setkala se slabým odporem. Brazilci však soustředili své síly na daleko důležitější bojiště, na Uruguay. Tam byli úspěšní. Dne 20. února 1865 dobyli a obsadili hlavní město Montevideo a dosadili Florese za prezidenta. Tím byla válka v Uruguayi pro Lopézem podporovanou stranu prohraná.

Aby mohl López zaútočit proti brazilským oddílům v Uruguayi, žádal od argentinského prezidenta Bartolomea Mitry povolení k přechodu svého vojska přes argentinskou provincii Corrientes. Argentina, která se tvářila neutrálně, přestože nechala brazilské loďstvo pohybovat se ve svých výsostných vodách, odmítla. A tak 18. března 1865 Paraguay vypověděla válku Argentině. López disponoval dobře vycvičeným vojskem o síle asi 60 000 mužů. Stál proti nepřipravenému protivníkovi, který ze začátku mohl povolat pouze asi 28 000 mužů a to všechny tři státy dohromady.

Paraguayské oddíly postupovaly přes území provincie Corrientes svižně, nenarazily zde na téměř žádný odpor a dobyly stejnojmenné hlavní město provincie. 1. května 1865 se Brazílie, Argentina a Uruguay spojily a vytvořily Trojspolek podepsáním smlouvy o společném postupu ve vedení války proti Paraguayi. Zavázaly se, že budou postupovat společně až do úplné porážky Lópeze. Spojeneckou armádu do boje s Paraguayí vedli:
- Argentinec Bartolomé Mitre,
- Uruguayec Venancio Flores a
- Brazilec Lois Ozorio.
11. června 1865 se odehrála námořní bitva u Riachuelo. Brazilské loďstvo vedené Franciscem Manuelem Barrosem da Silva bitvu vyhrálo, zcela zničilo silné paraguayské loďstvo, a předešlo tak okupaci Argentiny Paraguayí. Tato bitva předurčila další průběh války, protože umožnila spojencům kontrolovat ústí řeky La Plata.

Obrázek

Jeden z mnoha obrazů námořní bitvy u Riachuelo

V srpnu a září 1865 paraguayská armáda byla poražena u Yatai a u Uruguayana. Na druhém místě už mohla Brazílie nasadit 47 000 mužů. López musel opustit své pozice u Itapua a 24. května1866 utrpěla Lopezova armáda těžkou porážku v bitvě u Paso de Patria a přišel o své nejzkušenější a nelepší vojáky. Koalice, jak už to bývá, napřed musela rokovat a tak prošvihla možnost převzít iniciativu. Díky tomu mohla Paraguay mobilizovat, seskupit a doplnit stavy vojska.

Brazilské loďstvo se svým silným dělostřelectvem ovládalo řeky Paraná a Paraguay, Paraguayci tak neměli spojení s Atlantikem. Při postupu podél řek k hlavnímu městu Asuncion, ale museli nejdříve dobýt pevnost Humaita. Dva roky pevnost odolávala pozemním útkům a pozemnímu i námořnímu ostřelování, než v červenci 1868 padla. Pevnost Humaita byla mohutná pevnost fortového typu a ležela na obrovské ploše.

Obrázekxxxxx Obrázek

Vyobrazení dělostřelecké baterie Londres, součásti pevnosti Humaita a obraz dělostřeleckého souboje mezi pevností Humaita a brazilskými monitory.

Navzdory úspěchům aliance byly Brazílie, Uruguay a Argentina válkou nesmírně unaveny. Jenže pokusy ukončit válku byly neúspěšné kvůli tomu, že López nebyl ochoten odstoupit.

V prosinci 1868 došlo u Lomas Valentinas nedaleko od Asunciónu k poslední velké bitvě. Obě strany utrpěly velké ztráty a na konci bitvy byla paraguayská armáda zničena. López opustil hlavní město Asunción a stáhl se na sever. 1. ledna 1869 bylo obsazeno brazilskými jednotkami pod velením paraguayské hlavní město. López stále nechtěl kapitulovat, ale umožnil to dětem a starcům a přemístil hlavní město do Piribebuy.

V závěrečné fázi války převzal 22. března 1869 velení aliančního vojska hrabě z Eu, zeť brazilského císaře. Osvědčil se jako schopný velitel a dovedl válku k vítěznému konci. V srpnu 1869 padl Piribebuy. Alianční oddíly pronásledovaly zbytky z Lópezovy armády po Paraguayi. Na severovýchodě Paraguaye shromáždil López několik tisíc posledních věrných bojovníků. Tato snad armáda byla 1. března 1870 u Aquirabánu poražena a López byl zabit, když odmítl zajetí.

Podle mírové smlouvy z 20. června 1870 musela Paraguay přenechat asi 144 000 km² svého území, tedy skoro polovinu Brazílii a Argentině. Válka stála všechny zúčastněné země více než 2 miliony lidských životů a tím je v poměru k počtu obyvatel jednou z nejničivějších válek světových dějin. Podle odhadů byla paraguayská populace redukována z asi 1 250 000 obyvatel na asi 256 000. Válku přežilo jen asi 28 000 mužů. Paraguay byla dříve ekonomicky pokrokovým a silným státem, ale tohoto stavu se už nepodařilo dosáhnout, a to vlastně ani do dnešních časů.

Do války s Bolívií o Gran Chaco, byl tento dávný poražený stále tedy jen málo významnou zemí.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od Pátrač »

Část druhá: BOLÍVIE - pozemní vojsko

Zde začnu tak jak jsem skončil v první části této kapitoly. Bolívie je Bolívie. Když se nad tím zamyslím, tak je to asi jeden z největších smolařů, pokud jde o státy jihoamerického kontinentu. Přitom se může pyšnit, že jejím prvním prezidentem byl Simón José Antonio de la Santísima Trinidad Bolívar y Palacios Ponte Blanco, venezuelský generál a politik, jeden z hlavních představitelů jihoamerického boje za nezávislost na Španělsku. Koneckonců i název státu Bolívie je výraz úcty jeho osobě, jmenuje se totiž po něm. Byla to původně velká země, ale protože si z ní během válek, které většinou neúspěšně vedla, každý kdo mohl kus odřízl, je na tom nyní tak, jak je. Koneckonců se podívejte se na mapku.

Obrázek

Bolívie asi opravdu byla otloukánek. Ale zhusta si tak zajistila tuto nevítanou pozornost sama.

Za jednu z příčin v čase vzdálenou, ale pro vznik války s Paraguay o Gran Chaco velmi důležitou, je ale považována válka, která nese název Druhá Tichomořská válka. Tato válka se někdy nazývá Válkou o ledek a byla vybojována mezi Chile a peruánsko-bolivijskou konfederací od 14. února 1879 do 20. října 1883.

Důvodem k válce bylo, jak je zvykem získání ekonomického prospěchu. Zde to byla naleziště ledku v andské provincii Atacama. A o tato naleziště se dostaly Cile a Peru do sporu a na straně Peru stála i Bolívie. Ta si svůj důvod k válce našla také, a to nejasně vytyčené státní hranice – pozůstatek koloniální éry a daňový spor mezi Bolívií a Chile, který se jeví spíše malicherným a zástupným problémem. Ale v dané době asi tento problém měl svoji váhu. Ono, když vám někdo, přestože se písemně zavázal, že to 25 let neudělá, zvýší daně na těžbu surovin, tak to naštve. A to přesně udělala Bolívie Chile. Válku začala Bolívie v únoru 1879 tím, že se pokusila zabavit chilský majetek v přístavu Antofagasta. Vzápětí tento přístav obsadil chilský námořní výsadek. Ten byl vítán s velkým nadšením – asi 90% místních lidí byli Chilané.

Obrázek

Krásná fotografie chilského pěšího praporu, který se po válce trvale usídlil v Angofagastě.

Peru, svázané s Bolívií jejich tajnou spojeneckou smlouvy z roku 1873, se pokusil zprostředkovat dohodu, ale dne 1. března 1 879 Bolívie vyhlásila válku Chile a vyzvala Peru, splnit jeho závazky plynoucí ze smlouvy. A Chile požadovalo, aby Peru deklarovalo. Dne 5. dubna, když to Peru odmítlo, Chile vyhlásila válku oběma a následně se do války oficiálně pustili s plnou vážností všichni tři.

Peru tedy, řečeno po našem, drželo basu, ale moc to zatím vidět nebylo. Válka byla vedena napřed převážně na moři s cílem zajistit námořní komunikace. Bylo vybojováno několik námořních bitev a nakonec obě námořnictva, tedy Armada de Chile a Marina de Guerra del Perú, vybojovala 8. října 1879 generální námořní bitvu u Angamos. Bitvu vyhrálo Chilské námořnictvo. V bitvě, která je nádherně popsána v knize pana Hrbka s názvem Na mořích a oceánech – omlouvám se našim námořníkům, že jim zase fušuju do řemesla - zahynul admirál Miguel Grau Seminario, hrdina a vrchní velitel peruánského námořnictva. Peruánské loďstvo bylo ve své podstatě vyřazeno jako ve válce použitelná síla a další boje už probíhaly jen na pevnině. Když byla chilskou pozemní armádou dobita i Lima, Peruánci zbývající bojové lodě potopili, aby se nestali chilskou kořistí.

Obrázek

Jeden z mnoha obrazů, které ukazují námořní bitvu u Angamosu

Pozemní válka byla složitá a bylo v ní vybojováno mnoho bitev. Byla nelítostná a vyznačovala se plošným dělostřeleckým bombardováním měst a jejich vypalováním. Uvést se dá například vylodění chilského vojska a následující bitva u Pisaguy, kterou Chile vyhrálo. Jeho armáda následně obsadila celé území provincie Atacamy a navíc i peruánské provincie Arica a Tacna. Zde se vojenské jednotky nezastavily a postoupily až k hlavnímu městu Limě, kterou po ostřelování dobyly. Následujícími významnými střety se staly bitva u Chorrillos, bitva u Miraflores a poslední bitva u Huamachuca.

ObrázekxxxxxObrázek

Fotografie pořízená v průběhu bitvy u Miraflores a fotografie pořízená v průběhu bitvy o Chorrillos

Nakonec bylo dokonáno. Peru a Bolívii došel dech. 20. října 1883 došlo k vyhlášení příměří v Ancónu, ke kterému bylo Peru donuceno. Tímto aktem odstoupilo druhé straně , čili Chile provincie Tarapacá, Tacna a Arica. Bolívie s Chile podepsala prozatímní mírovou smlouvu následujícího roku 1884. Chile na jejím základě získalo území Antofagasty, čímž Bolívie jednou provždy ztratila přístup k moři. Konečná mírová smlouva byla podepsána v roce 1889, k její ratifikaci však došlo až roku 1904. Hlavním důsledkem války o ledek byl nový status quo, kterým se Chile stalo nejbohatší jihoamerickou zemí.

Tolik trochu historie, která nakonec Bolívii dovedla jako podpůrný faktor do války o Gran Chaco s Paraguay.

Bolívie měla populaci výrazně vyšší. Přibližně 2 150 000 obyvatel. Počáteční stavy jeho armády se mi nepodařilo zjistit. Populace byla tvořena původními obyvateli z kmenů Quechua nebo Aymara, z nich byla tvořena hlavně pěchota, až 90%. Důstojnický sbor byl španělského původu nebo z potomků jiných evropských kolonistů.

ObrázekxxxxxObrázek

Prezidentem Bolívie byl Daniel Salamanca Urey, vrchním velitelem potom na počátku války Němec, generál Hans Kundt, jeho medailonek bude následovat, kterého později - v roce 1933 - vystřídal generál Enrique Peñaranda

Obrázek

Zde trochu předběhnu a vložím obrázek obou aktivních vrchních velitelů po válce v družném rozhovoru.

Nyní je čas na další medailonek. Kolegové, seznamte se, generál Hans Kundt.

Narodil se v roce 1869 v Mecklenburg-Strelitzu, v Německu. Do aktivní služby vstoupil v roce 1888 a v roce 1902 působil jako kapitán generální štábu. Do Bolívie přišel v roce 1908, jako vedoucí německé vojenské výcvikové mise. Získal si velkou reputaci a v roce 1911, zahájil reorganizaci bolivijské armády, po vzoru armády Německého císařství. Na začátku Velké války se vrátil do Německa. Od roku 1914 byl velitelem pluku na východní frontě a dosáhl hodnosti generálporučíka. Sloužil jako sborový náčelník štábu a velitel brigády. Po válce byl penzionován v hodnosti plukovníka a vrátil se do Bolívie.
Obrázek

Plukovník (ex.generál) Hans Kundt po Velké válce.

Zde mu bylo nabídnuto místo náčelníka štábu armády v hodnosti generála. Tuto nabídku přijal a zahájil intenzivní výcvik a přezbrojení celé armády. Současně začal vypracovávat plán, jak dobýt celé Crand Chaco. Nakonec přijal bolivijské občanství a pokračoval v reorganizaci. Stal se velmi populárním. Byl prvním důstojníkem, který v bolivijském vojákovi viděl člověka v uniformě a ne zvíře. V roce 1923 byl jmenován ministrem války. Po pádu prezidenta Hernanda Silese Reyese při převratu v roce 1930, byl jako jeho loajální podřízený vyhoštěn.

Když v roce 1932 začala válka o Gran Chaco, byl povolán zpět. A to jako vrchního velitel. Nicméně, nedokázal využít možnosti bolivijské výrazně lepší výzbroje, tanků a letadel. Svoji armádu vyčerpával v čelních útocích na dobře chráněná postavení, jako by zamrzl v zákopech Velké války. Nedokázal najít recept na paraguayskou taktiku partyzánské války. Také nezvládl řídit v potřebném rozsahu logistiku, což ale nelze vyčítat jen jemu, to je problém štábu, který prostě nebyl na úrovni potřeb. Jeho lze vinit spíše za všeobecně nezvládnutý průzkum, a to opakovaně vedlo k obklíčení a ničení celých vojenských těles. Generál Kundt byl uvolněn z funkce v důsledku porážek v roce 1933. Následně opustil zemi a vrátil se do Německa. Zemřel 30. srpna 1939.

Obrázek

Tato paraguayská karikatura ukazuje, jak ponížený vrchní velitel generál Kundt opouští své místo pod kuratelou slavných úspěchů jeho protivníka maršála Josého Félixe Estigarribia

A zpátky k armádám na počátku války

Bolivijská armáda byla po částečné mobilizaci v době zahájení nepřátelství složena takto:

1. divize, velitelství Oruro, složení:
Pěší pluk 3, velitelství Sucre
Pěší pluk 2, velitelství Perez
Pěší pluk 5. velitelství Campero
Jezdecký pluk 2, velitelství a posádka Ballivián
Jezdecký pluk 3, velitelství a posádka Aroma
Dělostřelecký pluk 1, velitelství a posádka Camacho
Dělostřelecký pluk 3, velitelství a posádka Pisagua

2. divize, velitelství La Paz, složení:
Pěší pluk 7, velitelství Azurduy
Pěší pluk 1, velitelství Avaroa
Dělostřelecký pluk 2, velitelství a posádka Bolivar
Spojovací prapor 1, velitelství a posádka Pando

3. divize, velitelství Robora, složení:
Pěší pluk 14, velitelství Colorado
Pěší pluk 12, velitelství Florida
Jezdecký pluk 4, velitelství a posádka Ingavi
Ženijní prapor 3, velitelství a posádka Paucarpata
Samostatná dělostřelecká baterie při velitelství

4. divize, velitelství Fortin Muñoz
Pěší pluk 4, velitelství Loa
Pěší pluk 6, velitelství Campos
Pěší pluk 8. velitelství Avacucho
Jezdecký pluk 5, velitelství a posádka Lanza
Samostatná dělostřelecká baterie při velitelství

5. divize, velitelství Puerto Suarez
Pěší pluk 9, velitelství Warnes
Pěší pluk 13, velitelství Quijarro
Samostatná dělostřelecká baterie při velitelství

6. divize, velitelství Riberalta
Pěší pluk 10, velitelství Riosinho
Pěší pluk 11, velitelství Bague
Ženijní prapor, velitelství posádka Padilla

Jiný zdroj ale uvádí toto složení divizí a jiný název:


1. pěší divize: 2 pěší pluky, jezdecký pluk, ženijní prapor a dělostřelecký pluk

2. pěší divize: 2 pěší pluky, jezdecký pluk, ženijní prapor a dělostřelecký pluk

3. pěší divize: 2 pěší pluky a jeden jezdecký pluk

4. pěší divize: 2 pěší pluky, jezdecký pluk, ženijní prapor a dělostřelecký pluk

5. pěší divize: 3 pěší pluky, jezdecký pluk a ženijní pluk

6. pěší divize: 2 pěší pluky a letka hydroplánů

7 pěší divize: 2 pěší pluky, jezdecký pluk a dělostřelecký pluk

Inu, je v tom trochu hokej. Ale mě více sedí ta první sestava. Má to více důvodů, hlavní ale je ten, že nevěřím tomu, že by měla Bolívie takovou sílu ženijního vojska. Ani moderní evropské armády neměli v divizním zabezpečení větší sílu, než ženijní prapor. A tuto armádu budoval Němec. A na tyto počty dělostřeleckých pluků měla Bolívie prostě málo děl.

Obrázek
Propagační snímek bolivijských vojáků- vypadají hodně dobře.

Celkově to bylo podle španělsky psaných zdrojů šest divizí. Jejich síla mi ale není jasná, někde se píše, že to bylo dohromady 6 418 vojáků, což bylo jen o málo více než výchozí stav u protivníka. Pravděpodobně bylo vše silné rámcové a doplněno mobilizačně. Tomu bych rozuměl. Nakonec jsem našel údaj, že mírový stav armády byl 9460 lidí. takže v době zahájení války i mírový stav armády byl je na cca60% předepsaného stavu. Z doložených 6 418 vojáků se jih jen 3728 nacházelo v postavení, kdy byly použitelné pro válku s paraguayskou armádou, zbytek, tedy 2690 vojáků bylo rozmístěno v oblasti zvané Antiplano.

Tyto údaje jsem čerpal částečně odtud: http://forum.axishistory.com/viewtopic. ... 3&start=30

Jsou zde zajímavá data, asi jsou nejpodrobnější, co se dají sehnat. Částečnou mobilizací se v tomto případě rozumělo doplnění sil zdravotníky a záložními důstojníky technických zbraní, tedy spojaři - telefonisty a radiotelegrafisty, dělostřelci a ženisty.

Výzbroj bolivijského pozemního vojska je neuvěřitelná. Tedy když jsem zjistil, jaký je to chaos, tiše jsem zíral. Tak čtěte a zírejte také.

Pěchotní zbraně

Pušky a samočinné pušky.
Celkově 6 modelů pušky Mauser, např. model 1891 Argentina, včetně krátké pušky 1907 v ráži 7,65 mm, československé pušky, vz. 23, 24 a pušky vz. 32 - varianta pušky vz. 24, tři varianty karabin a vz. 12-33 brazilské musketony, vše v ráži 7,65. A nakonec tři verze německé pušky Mauser vz 98, dvě varianty byly karabiny. Československé automatické pušky ZH 29.
Staré verze pušky Mauser pušky byly používány v raných fázích konfliktu spolu s československými puškami z dodávek v roce 1928 až 1929 před příchodem pušek opět z Československa a později v konečné fázi války se objevily i belgické pušky FN.

Samopaly
Byly to zbraně německého původu Bergmann Schmeisser MP18-I, Bergmann MP28 II, Bergmann MP34 /1 vše v ráži 9 mm a Bergmann M20 v ráži 7,65mm. Dále potom finské zbraně Suomi M26 Rajamuseo ráže 7,65mm a Suomi M31 ráže 9 mm Para. Německý v Rakousku vyráběný Steyr Solothurn S1-100 ráže 9 mm. Československý samopal ZK-383 Brno ráže 9mm a nakonec Vollmer 1930 ráže 9 mm, což ani netuším, co bylo zač.
Těchto zbraní byly vždy malé počty, max. ve stovkách kusů.

Pistole
Německé pistole Luger P08v ráži 7,65 mm i 9 mm, Walther PP ráže 7,65 a Mauser C-96 ráže 7,65 a 9 mm. Americké pistole Browning 1911ráže 11,45 mm

Kulomety

Těžké: britský kulomet Vickers mod. 1914 a verze E, F, C a C-T vždy ráže 7,65mm, německý Maxim Nordenfelt ráže 7,65 a Maxim 08 7.70x56mm, odlehčená verze předchozí zbraně a potom americký Colt /Browning Mod. 1895, ráže 7,7 mm což je CAL. 0,303 v palcích. U těžkých kulometů je v zahraničních zdrojích opakovaně uveden i těžký kulomet ZB- vz 53, ráže 7,92 mm, ale nenašel jsem v našich zdrojích ani zmínku o tom, že by to byla pravda.

Obrázek
Tak trošku historické nostalgie - lehký kulomet vz.30 na vysoké lafetě,

Lehké: HMG CSZ lehký kulomet ZB-vz. 26 řáže7.92 mm, dále lehký kulomet ZB-vz. 30 ráže 7,92 mm, dále potom kulomet Vickers-Berthier ráže 7,7 mm, dánský lehký kulomet Madsen M1903 ráže 7,92mm a nakonec americký kulomet Lewis M-1 ráže 7,7 mm

Obrázekxxxxx Obrázek

Lehké kulomety Vickers-Berthier ráže 7,7mm a Lewis M-1 ráže 7,7 mm. Vybral jsem je proto, že jsou zajímavé už jen na pohled. Zvláště ten první mě zaujal. Zajímalo by mě kdo koho inspiroval - jestli Zbrojovka Vickers, nebo jestli to bylo obráceně.

Dělostřelecká výzbroj

Minomety.
Minomet Stokes-Brandt ráže 81 mm. Počet kusů 20. Tento minomet původní konstrukce Stoeke byl společností Bandt vylepšen a vyráběn ve dvou verzích vz. 27 a vz. 27/35. Byl to revolučně konstruovaný prostředek, který inspiroval zbytek světa. Dále se uvádí minomety ráže 47 mm 12 kusů a 105 milimetrů počet asi 20 kusů, výrobce AAC, což byla společnost American Armament Corporation ve Spojených státech. Vyráběla minomety ráže 47, 81 a 105 mm. Do Bolívie podle některých zdrojů dodával i minomety 81 mm a je možné, že je pozdější doba spojila s těmi typu Stokes –Brandt.

Kanóny a houfnice

Rychlopalné: německé Becker-SEMAG AA ráže 20mm, 20 kusů, předpokládané použití jako protitanková a protiletadlová zbraň a nějaký švýcarský typ Oerlikon Twintube 20 mm, počet kusů údajně 16, ani netuším co je to zač. Je možné, že je to jen informační šum. Ale kolega 950 to uvádí také, asi to bude sedět.

Horské dělostřelectvo
Horský kanón Krupp ráže 60 mm, taková podivuhodnost, obrázek bude níže a horský kanón Krupp L.13 75 milimetrů. Jako poslední typy horské dělostřelecké výzbroje to byly horská houfnice Vickers Mk.B 105mm, počet 8 kusů a 44 kusů horských kanónů Vickers Mk.KK ráže 75mm, Tímto počtem si nejsem jistý, našel jsem i variantu že jich bylo 24.

Obrázek

A zde je ta podivuhodnost - horský kanón Krupp ráže 60 mm, nebo dobově 6 cm.

Polní děla
Kanón Schneider MPC 2 ráže 75 milimetrů - 20 kusů, kanón Schneider LD ráže 75 milimetrů, počet kusů nevím. Británie dodala verze polních kanónů Vickers ráže 75 mm, počet kusů 18 a kanón Vickers Mk.E ráže 65 mm, počet kusů 30.

Řeknu to naprosto upřímně. Vést do války armádu s takto neskutečnou sestavou výzbroje, bych nechtěl, ani kdyby mi za to slíbili, že po mě pojmenují asteroid.

Na počátku války obě armády dost vsázely na jezdectvo. Nešlo ale o běžnou představu použití jízdy, kdy se dvě jezdecké formace srazí, a po nájezdech píkou dojde na boj nějakou poboční zbraní. Jezdectvo obou armád to umělo, ale spíše bylo používáno jako naši prvorepublikoví dragoun – dopravit se na bojiště, sesednout a bojovat jako pěchota. Ale v počátečním období došlo i na jízdní boj.

Od poloviny války tak bylo jezdectvo z bojiště téměř staženo a používala je pouze paraguayská armáda při partizánských nájezdech do hlubokého týlu bolivijské armády. Mělo to také pragmatický důvod. Velmi rychle se totiž ukázalo, že Gran Chaco- i když by tomu člověk skoro nevěřil – nebylo schopno zajistit pro velké jezdecké síly dostatek vody a krmiva.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od Pátrač »

Část třetí: TECHNICKÉ DRUHY VOJSK

TANKOVÁ TECHNIKA

Bolívie

Jelikož se vypuknutí války dalo předvídat, Bolívie v roce 1926 Bolívie podepsala velký kontrakt se společností Vickers Armstrong v hodnotě 3 miliony liber. Na naléhání generála Hanse Kundta kontrakt zahrnoval 12 kusů lehkých tanků a další materiál. Jenže pod vlivem Velké krize byla výše zakázky snížena na 1,25 miliónů liber. I tak ale zahrnoval tři tanky a dvě tankety. Dodány byly tyto prostředky:

Lehké tanky
Jeden kus lehkého tanku Vickers A, výrobní číslo VAE532. Tank měl dvě vedle sebe umístěné otočné věže osazené každá jedna kulometem Vickers ráže 7,65 mm. Posádku tvořili 4 muži. Dva kulometníci, řidič a velitel tanku
Dva kusy lehkého tanku Vickers B, výrobní čísla VAE446 a VAE 447. Tyto tanky měly jednu otáčivou věž, osazenou kanónem ráže 47 mm a koaxiálním kulometem Vickers ráže 7,65. Posádka byla tvořena velitelem tanku, střelcem z kanónu - současně byl nabíječem, řidičem a střelcem z kulometu.

ObrázekxxxxxObrázek

Zde je máme. První snímek je lehký tank Vickers E a druhý potom ukazuje lehký tank Vickers B.

Tyto lehké tanky Vickers zakoupené Bolívie byly typu A a typu B, které se liší pouze v typu s otočným zásobníkem. Tanky byly zadány do bolivijské armády v prosinci 1932, a byl původně maloval v maskovacích vzorů. Jejich výrobní čísla byla VAE532 Pro typ A, VAE446 a VAE 447 pro typ Bs. typu A, který měl dvojí válcové věže, každý vyzbrojený Vickers 7.65mm vodou chlazený kulomet. Věže byly umístěny vedle sebe, z nichž každá měla otáčivost o 120 ° na svoji stranu od podélné osy vozidla. Posádkou byli čtyři lidé: dva kulometní střelci, velitel a řidič. Typ B měl jedinou věž, vyzbrojenou krátkým kanónem typu í QFSA ráže 47 mm a koaxiální 7,65 mm vodou chlazeným kulometem. Tento věžička byla pracovištěm pro dva členy posádky, velitele a střelce, který také sloužil jako nabíječ. Tyto tanky byly vybaveny radiostanicí se dvěmi kanály, jehož použití ve válce ale silně omezovalo vlhké prostředí.

Tankety
Bolívie obdržela do začátku války minimálně dvě tankety Carden-Lloyd Mk IV, vyzbrojené kulomety Vickers 7,65 mm kulomety. Tato vozidla nebyla původně navržena jako útočná vozidla, ale jako mobilní platformy pro přepravu napřed kulometů a potom i jiných zbraní po bojišti. Její pancéřování bylo spíše symbolické a nabízelo malou ochranu pro posádku a její palebné možnosti byly omezené - kulomety mířili jen dopředu. Další tři byly dodány v roce 1932.

Obrázek

Tanketa Carden-Lloyd Mk IV

Mezi koncem bojů v roce 1935 a podepsání mírové smlouvy v roce 1938, Bolívie získala dvanáct tanket Ansaldo L3 / 35 z Itálie. I tyto tankety ale vycházeli z tanket Carden-Lloyd.

Ostatní
: Je prokázáno, že v roce 1931 bylo do La Paz dodáno jedno vozidlo - lehký tank Renault FT, ale tento kousek pancíře nikdy nebyl v boji nasazen.

Paraguay

Paraguayské armáda neměla na počátku války žádná obrněná vozidla. Nejsem si jistý, jestli to bylo kvůli úrovni taktického myšlení nebo kvůli nákladům. V každém případě se paraguayská armáda do války v Gran Chacu pustila výrazně lehčí, slabší a bojovala jakoby válku z 19. století, tedy pokud jde o pozemní válku. Ale stačilo to k vítězství.

LETECTVO.

Válka o Gran Chaco byla první velký válečný střet v Jižní Americe, kde bylo s velkým nasazením použito letectvo snad ve všech rolích, které je schopno realizovat. Z výše popsaného víme, že Bolívie vlastnila jednu z největších a nejkvalitnějších vzdušných sil na celém kontinentu, nicméně ani tato skutečnost nezabránila její porážce.

Lze říci, že Bolívie měla mnoho letadel i specializovaného personálu, ale v celku přes vynikající osobnost svého velitele vzdušných sil neměla dost zkušeností k tomu, aby svoji vzdušnou převahu zúročila a přetavila do úspěchu v pozemní válce. Ale zaznamenala několik prvenství v leteckých bojích nad jižní Amerikou. První vzdušný souboj, první vzdušné vítězství, první bitevní nasazení letadel ve prospěch pozemních vojsk, to vše je její prvenství v kontextu dějin celého kontinentu.

Naproti tomu Paraguay měl malý počet pilotů a techniků a ani ne třetinové stavy leteckého parku, ale její vrchní velitel, José Felix Estigarribi byl vůdčí osobností, která propagovala moderní použití letadel v možném konfliktu. Paraguayské letectvo stálo na veteránech malé občanské války nebo snad nějakého revolučního pohybu v roce 1922, kdy obě strany letadla používala.

Jak se válka blížila, obě armády zahájily přípravy a letectva obou zemí nezůstala mimo.

Primo: Paraguay

V době od července do srpna 1932, Paraguayci postavili kvalitní přistávací dráhu jako součást předsunuté základny Isla Poi. Sem přemístili k průzkumným úkolům skoro všechna letadla, která měli k dispozici. K jiným úkolům jejich letectvo nebylo dostatečně vybaveno, ale cvičeno bylo poměrně všestranně. Od roku 1928 až 1929 disponovalo celkově 7 kusy letounů Potez 25S. Skoro komicky působí potom událost, kdy jeden ze sedmi letadel byl ztracen tak, že spadl z lodního jeřábu, když byl vykládán z dopravní lodi v uruguayském Montevideu. Tento sedmý letoun byl dodán až v roce 1933. Před zahájením války byly objednány a dodány dva letouny Wibault 73

Obrázek

Památník ve fortin Villa Militar, bývalá předsunutá základna Isla Poi

Na tomto malém počátečním materiálním základě byl zahájen intenzívní výcvik a jeho výsledkem bylo 25 kvalitních pilotů a 18 velmi dobře připravených příslušníků pozemního personálu.

První plně bojeschopná letka pro průzkumné bombardovací úkoly byla na počátku války, a byla vybavena sedmi letouny Potez 25 let a dvěma letouny Wibault 73
Obrázekxxxxx Obrázek

Vyobrazení letounu Potez 25 a fotografie letounu Wibault 73 paraguayského letectva

Postupně Paraguay koupila další letadla, ale to bud doménou kolegy Farkyho.

Do bojového nasazení byla zařazena i dopravní letadla zabavená civilním leteckým společnostem, počet a druhy nevím. Ale pro úkoly odsunů raněných byly v USA zakoupeny dva kusy Travel Air 6000.

Opět zajímavost a medailonek.

Paraguayskému letectvu na počátku války velel příslušník cizí země. Byl to argentinský důstojník Almandos Vicente Almonacid, přezdívaný „El Condor Rioja“. Narodil se v roce 1882 v San Miguel de Aguina v provincii La Rioja a přihlásil se na studium námořní akademie. Kvůli incidentu s nadřízenými však musel akademii opustit, a tak se přihlásil na strojní fakultu a po jejím absolvování vedl vyměřovací práce pro železnici v provincii Buenos Aires. Poté odjel do Francie, kde se věnoval studiu vodních staveb a přitom absolvoval letecký výcvik v pilotní škole bratří Farmanů, kde získal v roce 1913 pilotní licenci Francouzského aeroklubu.

Po vypuknutí Velké války se Almonacid přihlásil do cizinecké legie a v roce 1915 se dostal ke stíhací letce, u které si připsal několik sestřelů a byl povýšen do hodnosti seržanta. V té době se stal mimo jiné průkopníkem nočního létání. Zpočátku mu to sice vyneslo nepříjemnosti u nadřízených, ale časem se mu podařilo prosadit použití letectva k nočnímu bombardování. Během války nalétal přes tisíc hodin, obdržel hodnost kapitána a nakonec i Řád Čestné legie.

Obrázek

Almandos Vicente Almonacid, přezdívaný „El Condor Rioja“.

V roce 1919 se Almonacid vrátí do vlasti jako člen francouzské letecké mise, ale domácí armáda mu paradoxně odmítne uznat vybojovanou hodnost. Že by žárlivost? Přesto Almonacid podniká další kroky k rozvoji jihoamerického letectví a v březnu 1920 uskuteční první noční přelet And a pomáhá organizovat leteckou poštu. Jeho neklidná duše ho žene stále dál. Vymýšlí nové navigační systémy pro noční létání, zabývá se výzbrojí letadel a řada jeho návrhů a podnětů nalezá uplatnění ve francouzském letectvu.

Když napětí mezi Bolívií a Parauayí dostoupí vrcholu, rozhodne se Almonacid nabídnout malé sousední zemi své služby. Pro Paraguayce bylo jméno legenárního argentinského letce pojmem, a jeho nabídka se logicky setkala i se širokým mezinárodním ohlasem, který pomohl Paraguayi víc, než placená inzerce na titulních stránkách světových deníků. Jak ostatně později uvedl jeden jeho paraguayský přítel: „Ve chvíli celonárodní úzkosti byl přijat jako skutečný mesiáš… Dívky a ženy ho cestou ulicemi zasypávali květinami, zatímco muži mu aplaudovali svýma mozolnatýma rukama…“

Krátce po svém příjezdu je Almonacid jmenován do čela paraguayského letectva. Ze všeho nejdřív formuluje zásady pro letecké operace v Gran Chaku, podniká kroky k uvedení stíhací a bombardovací eskadry do stavu bojeschopnosti a v neposlední řadě čelí defétistickým náladám a „pasivní rezistenci“. Oporou je mu přátelství s některými letci, jako poručíkem Leandrem Apontem a dalšími. Od první chvíle po vypuknutí války tlačí letectvo k bojové aktivitě a snaží se maximální měrou podpořit jednotky I. sboru generála Estigarribii.

Almonacid se přitom nacházel v nelehké situaci, protože početně i kvalitativně slabší paraguayské letectvo bylo možné velmi snadno vyčerpat v několika málo leteckých soubojích. Estigarribia na druhou stranu vcelku logicky z hlediska frontových potřeb nutil letectvo do co nejširší podpory svých vojsk a jeho kritika často neznala mezí. Podobně na něj tlačil i tisk, aniž by si byl vědom, že v některých okamžicích měla Bolívie nad Paraguayí ve vzduchu doslova drtivou převahu.
V době, kdy se začne jednat o nákupu výkonnějších amerických stíhaček od firmy Curtiss, Almonacid se přikloní k nákupu italských dvouplošníků FIAT CR-20bis. Fatální selhání strojů ve vzdušných soubojích s bolivijskými „jestřáby“, tedy letouny Curtiss Hawk II ho však nakonec přiměje k rezignaci a v dubnu 1933 se Almonacid vrací do Argentiny.

Secundo: Bolívie:

Při zahájení války o Gran Chaco bylo bolivijské vojenské letectvo považováno a si to byla i pravda, za nejkvalitnější vzdušnou sílu na kontinentu. Bylo početné, dobře vycvičené a spolupracovalo s několika letectvy po celém světě, hlavně ale s letectvem USA, francouzským a italským. Země měla k dispozici řadu kvalitních letadel v četně pěti holandských letadel Fokker C.Vb a šesti francouzských bombardérů Breguet XIX bombardérů.

Krátce před vypuknutím války bolivijské letectvo provedlo vzdušný manévr svými silami a do oblastí poblíž předpokládaného válčiště tyto síly:

3 stíhačky Vickers "Vespa III"

3 bombardéry Breguet XIX, uvádí se až 15 kusů v postupném provozu, trvale operačně způsobilých okolo 5 kusů

Obrázekxxxxx Obrázek

Vyobrazení letounu Vickers "Vespa III" a fotografie letounu Breguet XIX bolivijského letectva.

2 průzkumná letadla Fokker C.Vb., v průběhu války byla nasazena všechna, nikdy ale ne více než tři kusy.

Hned po začátku vályk nebo těsně před ním bylo nasazeno 5 až 6 nově získaných stíhaček Vickers Scout Typ 143 s názvem "Bolivijský Scout", více jich nebylo. V operačním nasazení po celou válku. Na tomto stroji vybojoval první vzdušné vítězství v dějinách jihoamerického kontinentu kapitán Capitán Rafael Pabón Cuevas.

Vše do prostoru města Villamontes, u hranic Grand Chaca, v nížinaté časti Bolivie. Po celou dobu války v tomto městě bylo umístěno hlavní velitelství polní armády. Ono se toho v tomto městečku, které je vnímáno jako jakési „město - ochránce země“, právě pro jeho důležitost v této válce, odehrálo dost a dost. V závěrečné fázi války se právě zde nacházela hlavní linie obrany a přes trvalé ohrožení zde generál Bernardino Bilbao Rioja se svými vojáky s konečnou platností zastavil postup Paraguayské armády. Je to o to zajímavější, že Rioja byl letec.

Město Villamontes proslavil také tzv. "Corralito de Villamontes". Stalo se v roce 1934, kdy hlava státu, prezident Dr. Daniel Salamanca Urey, byl zatčen armádními jednotkami během svého pobytu poblíž fronty. Zde také byl dne 28. listopadu 1934 během následného mocenského převratu nahrazen svým viceprezidentem Josém Luisem Tejada Sorzanem.

Pozadí této mocenské změny bylo ve válečných událostech. Řetězec ničivých porážek na jižní frontě války od paraguayské armády vedla k nahrazení generála Kundta generálem Enriquem Peñarandou na konci roku 1933. Jenže vztahy mezi generalitou a prezidentem to nezlepšilo. Prezident byl velmi aktivní, trvalý vojenský neúspěch nesl velmi těžce a stále z neúspěchu obviňoval své generály. Nakonec se rozhodl většinu z nich vyměnit. Ti ale byli rychlejší.
Ten den, co jsem uvedl, prezident přijel do Villamontes provést plánované změny. Generál Peñaranda a jeho pobočníci plukovník Toro a major Busch jej zatkli. Ale nedošlo k vojenskému převratu, moc byla předána právě viceprezidentovi José Luisovi Tejadanovi. Tím nebyl porušen demokratický řád země a velení se s novým prezidentem domlouvalo snadněji.

No a když se vrátím k letadlům, tak během války se zde vyskytovaly další typy letadel v různých počtech, vždy převyšující síly protivníka, tedy Paraguay.

VŠE DALŠÍ O LETECTVU OBOU ZEMÍ A O LETECKÉ VÁLCE NAD GRAN CHACEM, PONECHÁVÁM KOLEGOVI FARKYMU. Já svoje možnosti vyčerpal.

ŽENIJNÍ SLUŽBA

Ženijní jednotky na počátku skoro neexistovaly. Jen jak už víme, u první paraguayské pěší divize byl ženijní prapor o 100 mužích. Jenže válka v Gran Chacu byla válkou na ženistech hodně závislá a nakonec byl vytvořeny 4 silné ženijní pluky po třech ženijních praporech.

Obdobná situace byla i u Bolívie. Na počátku války jeden ženijní útvar, postupně ale byl jejich počet zvyšován. Na bolivijské straně působily i stavební jednotky, které sloužily výhradně jako stavební silniční jednotky. Hlavní úkoly obou ženijních služeb byly shodné:

- těžba vody pomocí kopaných a vrtaných studní, jejich zajištění a budování cisteren. U některých zdrojů povrchové vody ženisté zajistili i její úpravu převařováním a chlorováním.

ObrázekxxxxxObrázek
Těžba vody z vrtané studny a zamaskovaný přepravník vody - upravená Fordka

- průzkum, budování a udržování polních zásobovacích cest.

ObrázekxxxxxObrázek
Údržba a budování polní komunikace a úprava rozježděné vojenské komunikace pomocí větví

- průzkum, budování a ošetřování přistávacích ploch pro leteckou přepravu osob a materiálu.

Obrázek
Budování letištní plochy někde v Gran Chacu

- budovalo kvalitní polní opevnění tvořené dřevozemními stavbami vysoké technické úrovně. Zde se projevil vliv bývalých ruských důstojníků- emigrantů, kteří měli zkušenosti z Velké války na straně Paraguaye a německých poradců na straně Bolívie.

- budování protitankových příkopů vyztužených minovými poli a polí drátěných zátarasů.

- a jako poslední to bylo kopání podkopů pod nepřátelskou obranu, pokud fronta uvízla na mrtvém bodě a odpalování velkých podzemních min.

SPOJOVACÍ SLUŽBA.

O tomto zrovna moc informací nemám, ale je možné, že kolega 950 něco má. Bude to potom dobrý doplněk. Ale je doloženo, že obě armády používaly systém spojení pomocí radiostanic od jednotek v boji či na přesunech k veliteli nadřízené součásti a spojení od tohoto stupně k vrchnímu velitelství. Pokud jednotky zůstaly v obraně, budovaly polní spojovací telefonní systém, koneckonců v našich dodávkách Bolívii na to jsou důkazy.

Obě armády měly několik rádiovozů, anebo vozidel valníkových, ze kterých pracovaly radiostanice. Obě armády používali také pozemní kurýrní a leteckou kurýrní poštu a dokonce pořád i poštovní holuby. Což ale není v dané době nic mimořádného, Až do Mnichova je měla i naše armáda.

A jedna zajímavost: Paraguayaci využili své schopnosti komunikovat přes vysílačky v jazyce původních obyvatel Guarani, což byl jazyk, který byl povětšinou mimo dosah překladatelské služby bolivijských odposlouchávacích stanic. Jestli vám to připomíná film Kód Navajo, je to oprávněné - je to přesně to samé. Zde bych viděl vliv ruských důstojníků, kteří zde působili. Dobře věděli, jakou škodu ruské armádě způsobovala rádiová nekázeň jejich radistů po celou dobu Velké války na východní frontě.

NÁMOŘNICTVO: NEŘEŠÍM, ČEKEJTE NA PRÁCI KOLEGY POLARFOXE.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od Pátrač »

Část čtvrtá: NĚCO O LOGISTICE

Přeprava vojsk a materiálu

Zde se dá říci, že toto paraguayská armáda měla zvládnuto lépe. V rozhodujících bojích ve středu zájmové oblasti u nám už známé pevnosti Forti Boguerón, řešili Paraguayci dopravu vojsk tak, že jich co největší množství převezli loděmi do přístavu Poerto Casado. Zde je naložili na železnici – úzkorozchodnou jednokolejnou a přepravili co nejblíže k bojišti.

Obrázek

O významu tohoto způsobu dopravy není třeba dlouze uvažovat. Pokud vezmeme v potaz, že bolivijští vojáci museli na bojiště pochodovat ze svých kasárenských objektů a mobilizačních center někdy i několik set kilometrů, je jasné kdo měl navrch. Než se bolivijský voják dostal k tomu, že mohl vystřelit na nepřítele, měl v těle 14 až 25 denních usilovných pochodů. Jeho protivník, maximálně 4. Navíc dostupné informace uvádí, že v první fázi války tyto pochodující bolivijské jednotky měli minimální logistickou podporu.

Obrázekxxxxx Obrázek

Jak je vidět, doprava proudila po této trati oběma směry. První obrázek ukazuje cestu paraguayských vojáků na frontu a druhý jak jejich bolivijští protivníci co padli do zajetí, jsou odsunováni do zápolí. Železnice v době války měřila jen 146 kilometrů, ale její význam pro paraguayské konečné vítězství, je nesporný.

Ale v této válce se používala i doprava pomocí nákladních vozidel, Kdy Paraguay i Bolívie nakoupila větší množství nákladních vozidel, někdy i s přívěsy v USA, Francie, Itálie a Velké Británie

Obrázekxxxxx Obrázek

Zde je ukázána paraguayská dopravní kolona na cestě do Gran Chaca jedno vozidlo s pěchotou. Druhá fotka je asi z posledního období války, viz velmi nesourodá výstroj.
Obrázek

Samosebou, že po začátku bojových operací byla zahájena i rekvírka dostupných vozidel v civilním sektoru, což ukazuje obrázek výše, pořízeno v Bolívii. Obě země zabavily ve prospěch válečného úsilí skoro vše, co mělo kola. Ale i tak to bylo málo.

Že tato válka byla vedená tvrdě a nekompromisně ukazují další dva obrázky.

Obrázekxxxxx Obrázek

První obrázek ukazuje mrtvé bolivijské vojáky na polní vojenské cestě. Druhý potom ukazuje zničená paraguayská zásobovací vozidlo po bolivijském náletu.

Budování a udržování dopravních komunikací bylo úkolem ženijního vojska. Byla to práce nekonečná a bylo jedno, jaké bylo roční období. Na straně Bolívie do této dřiny byli zařazeni i zajatci. Zatímco zajatí Bolivijci, byli převáženi do hlubokého zápolí a pracovali na polích nebo dláždili ulice v Hlavním městě, Paraguayci dřeli a hynuli při budování silnice z města La Paz do údolí Yungas. Tato cesta existuje dodnes a je to slavná Death Road, čili Cesta smrti. Má více názvů.

Obrázek

Dnešní pohled na jeden úsek „Cesty smrti“

Obě strany díky tomu, že si zajistily akvizice v dopravním letectvu - nákup a rekvírka, velké množství dopravních úkolů provedlo dopravní letectvo. Například pouhé tři německé třímotorové stroje Junkers 52 dokázali do zápolí evakuovat na 40 000 raněných bolivijských vojáků. Druhá strana měla jen menší stroje, ale i tak dosáhla pozoruhodných výsledů.

Paraguay těžila navíc ze své říční dopravní a bojové flotily. Jak jistě ukáže kolega Polarfox, jejich dopravní výkony byly obdivuhodné. Například dopravní loď San Francisko vykonala 85 bojových plaveb a přepravila na bojiště a dokázala přepravit 51 000 matriálu, 3 500 vojáků a 250 nákladních vozidel. Zpět stáhla asi 21 000 raněných, nemocných a jinak z boje vyřazených mužů. Na dopravních úkolech se podílely i dělové čluny Paraguay a Humanitá, které převážely hlavně vojáky. Počet je neuvěřitelný, kolem 250 000 přepravených mužů.

Zásobování vodou.

Tento problém jakoby kopíruje zjištění jezdeckých formací, že v Gran Chacu je vody strašně málo. Doprava vody vojákům byla celou válku neskutečně obtížný problém a několikrát se stalo, že jednotky ukončili boj jen proto, že jejich vojáci umírali žízní. Bolivijci uvádí, že až 15% jejich ztrát způsobila úmrtí způsobená dehydratací, tedy žízeň a následné úpaly.

Obrázek

Paraguayský cisternový prostředek pro přepravu vody.

Těžba vody, její jímání a doprava byla společným úkolem ženijních praporů a týlových služeb. Ženisté měli za úkol vrtání studní a budování cisteren a jejich střežení. Týlové služby distribuci a ochranu při přepravě, jelikož se zásobovací kolony s vodou stávaly terčem přepadových akcí, které organizovali proti svým protivníkům obě armády.

ZDRAVOTNICKÉ ZABEZPEČENÍ

Základ polního systému zdravotní péče obě armády měly postavený na tom, že jeho jádro byly kamenné nemocnice a léčebny, které byly připravovány na válečný provoz. Na nich bylo postaveno polní zabezpečení bojujících armád.

ObrázekxxxxxObrázek
Zdravotní personál stálé vojenské nemocnice a personál polní nemocnice před odjezdem na frontu

Zabezpečení polního lékařského zabezpečení bylo u obou armád organizováno tak, že byla vytvořena mobilní chirurgická centra a vyčleněny zabavené autobusy pro svoz raněných z bojující armády. Systém svépomoci a vzájemné pomoci byl relativně dobrý, ale není statisticky vyhodnocena jeho účinnost.

ObrázekxxxxxObrázek
Raněný voják po poskytnutí první pomoci a příprava jiného raněného vojáka na přepravu do vyšší zdravotní etapy

Vzhledem k celkové nízké úrovni zdravotní péče obou zemí, bylo spoléháno na činnost mezinárodního Červeného kříže. Ten nakonec na svá bedra převzal i velkou část dodávek zdravotního materiálu a provoz polních nemocnic, včetně jejich zřízení.

ObrázekxxxxxObrázek
Přeprava raněných do hlubokého týlu pomocí nákladních automobilů a letecky.

Paraguay měla i zde trochu více štěstí v tom, že zde byl její příznivec Argentina. Ta si velmi pečlivě sledovala co se děje na bojišti, protože mnoho jejích občanů, mužů i žen pracovalo v paraguayské armádě v polním zdravotnické m systému. A to včetně vysoce kvalifikovaných lékařů. Tím nejznámějším byl Carlos de Sanctis, který se vším od počátku války pomáhal a to, že to Paraguaycům fungovalo až neskutečně dobře, je zcela jistě jeho zásluha.

Obrázek
Jmenování Carlose de Sanctis šéfem lékařské služby u 1. paraguayské divize.

Byl to vlastně úplně první zahraniční lékař přijatý do paraguayské armády. Centrální nemocnici v hlavním městě za pár dnů přetvořil do podoby obrovské nemocnice a potom odjel na frontu, kde pracoval plné dva roky. Byl to asi nejen lékař tělem i duší, ale také empatický a statečný člověk. V Paraguay je to dodnes velmi vysoce ceněná osobnost moderních dějin.

Co se týká zabezpečení bojujících armád, nade všemi zainteresovanými lidmi vystupuje další zajímavá osobnost. Takže pár slov.
Ekonomiky obou zemí měly ohledně výroby výzbroje omezené možnosti. Ruční zbraně - pistole, pušky a kulomety nakupovaly. Ale obě země předvedly obdivuhodnou schopnost ze svých schopností vydupat maximum. Příkladem nyní bude Paraguay, kde se o částečné samozásobení postarala mimořádná osobnost. Byl to druhý velitel paraguayského letectva. Jelikož jeho role v oblasti válečné výroby mi připadá srovnatelná s jeho rolí v řízení operací letectva, bude informace o něm zde.

Byl to José Alfredo Bozzano Baglietto. Narodil se 7. prosince 1898 v rodině janovského rejdaře José Bozzana a argentinské krasavice Benedicty Baglieto.
Bozzano vystudoval práva na Colegio Nacional de la Capital, ale v roce 1917 nastoupil do armády a sloužil u námořnictva. V květnu 1920 se dostal na studia námořního inženýrství do Spojených států, která završil v roce 1924 jako námořní architekt a inženýr na Cambridge Institute of Technology v Massachusetts. Následně absolvoval ještě post-graduální kurz a v roce 1925 získal magisterský titul v oboru leteckého inženýrství. Vskutku renesanční osobnost.

Obrázek

Fotografie nesporně velmi schopného organizátora, vlastence a dobrého vojáka, Josého Alfredo Bozzano Bagliettiho

Po návratu do vlasti byl jmenován ředitelem Arzenálu válečného námořnictva a v březnu 1927 byl jmenován členem komise, která měla v Evropě dojednat stavbu dvou dělových člunů, svěřené nakonec italské loděnici Odero-Terni-Orlando.

Po vypuknutí války s Bolívií prokázal Bozzano mimořádné manažerské schopnosti a pod jeho vedením se Arzenál zasloužil o výrobu více než 300 tisíc mimořádně účinných granátů, tzv. carumbei, což je domorodé označení pro nějaký druh želvy, považovaných všeobecně za daleko lepší než belgické ruční granáty SIP, používané Bolivijci. Souběžně se mu podařilo rozběhnout a řídit výrobu:

- nákladních automobilů, celkově 2 308 kusů,

- minometných granátů, celkově vyrobeno 25 tisíc kusů a

- leteckých pum, vyrobeno 7500 kusů

Ve svém okolí byl Bozzano považován za nevšedně nadaného intelektuála, který ovládal italštinu, angličtinu a francouzštinu a měl rozsáhlé znalosti z řečtiny a latiny. Byl velmi sečtělý a hrál velmi dobře na klavír. Po válce zastával řadu funkcí v paraguayských vládách a působil jako profesor na matematicko-fyzikální fakultě asunciónské univerzity. Zemřel v roce 7. prosince 1969.

Tolik k této úžasné osobnosti, o které víme z druhé kapitoly, že s ní jednali i naši obchodníci a snažili se ji přesvědčit, že naše zbraně jsou to pravé, co Paraguay potřebuje.

Bohužel zatím jsem nic relevantního o zásobování potravinami, výstrojí a o polní poště. Třeba časem, nebo možná bude vědět něco zajímavého někdo další, třeba kolega 950.

EDIT: nyní bude z mé strany pauza - musím dát dohromady pozemní boje za několik let. A zde je prostor pro kolegy Polarfoxe a Farkyho. Jakmile dokončí své, bude to zde. Tak se na to vše podívejte a těším se na vaše názory, námety a doplňky.

S úctou Pátrač
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od Polarfox »

K těm kanónům Semag-Becker-Oerlikon a protitankovým puškám SSG tě odkážu na jeden svůj článek z hluboké minulosti:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=146&t=5089

Ten dvojkanón chyba nebude, ale měl by být zařazen pod Bolívií.

Obecně (pokud budu věřit tomu, co jsem kdysi napsal :) ):

Oerlikon SSG/SSG36 (Schweres Selbtsladen Gewehr) (20mm) – Zatímco Solothurn slavil se svými puškami řadu S18 úspěchů, 20mm zbraně z dílen firmy Oerlikon upadly téměř v zapomnění a informace jsou více než skoupé. Nejdříve byl v roce 1935 představen typ SSG (munice 20x72RB, úsťová rychlost 550 m/s, průraznost pancíře se sklonem 90° 20mm na 100 metrů a 11mm na 1000 metrů, tedy žádný zázrak) a posléze v roce 1936 typ SSG36 (munice 20x110RB, úsťová rychlost 750 m/s, průraznost pancíře na 250 metrů – 28-30mm), oba využívající klasický systém kanónů Oerlikon mající svůj původ již v prvoválečném kanónu Becker. Ani jeden z nich díru do světa neudělal a kromě testů SSG36 ve Finsku se mi podařilo dohledat již jen 6 kusů SSG36 exportovaných údajně do Bolívie (lze nalézt i 10 kusů pušek SSG).

Bolívie – V Jižní Americe ještě chvíli zůstaneme, neboť významné množství odebrala od Oerlikonu Bolívie. V roce 1927 bylo nejdříve dodáno 8 kusů typu L modelu M.1923 (ze zásob firmy SEMAG) a 12 000 ks munice. Později koupili Bolívijci ještě 4 a následně dalších 10 kanónů typu L modelu M.1929. Celkem tedy sloužilo 22 exemplářů typu L, které utvořily baterie po dvou kusech 20mm kanónů. Sedm kusů padlo během války o Gran Chaco do rukou Paraguayi (Paraguayci je užívali až do vyčerpání zásob munice). Část zbylých bolivijských zbraní byla během španělské občanské války prodána Republikánům (asi 10-12 kusů).

Obrázek Obrázek Obrázek
ex-bolivijské kanóny SEMAG/Oerlikon typ L modelů M.1923 (1) a M.1929 (2 a 3) ukořistěné Paraguayci

Jádro dodávek ale tvořil dvojhlavňový typ K model M.1931, což byl jediný čistě protiletadlový kanón z celé tehdejší rodiny těchto zbraní. Montáž údajně vycházela z typu vyvinutého původně pro britské námořnictvo a hostila jak zbraně typu L modelu M.1929, tak i S (či konkrétněji 1S, jak je udáváno v bolivijských zdrojích) modelu M.1928. Typ K model M.1931 s dvojicí kanónů typu L byl dodán v počtu 40 exemplářů, zatímco typ S užívalo 16 exemplářů. Dodávky proběhly v roce 1934 (začátek roku 1934 typ L a ke konci již typ S), typ užíval 20 ti ranných zásobníků. Mezi lety 1938 až 1946 bylo dodáno dalších 50 dvojkanónů, značených jako K20 M.1938. Jednalo se patrně o pokročilejší model typu S se zásobováním municí pomocí 60ti ranných bubnových zásobníků.

Obrázek Obrázek Obrázek
dvojčata Oerlikon K – s kanóny typ L (údajně, mě všechny totožné, tedy typ S) (1) a typ S (2 a 3)
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od Pátrač »

Polarfoxi - krásná práce. Už se těším na čeření řek dělovými čluny :D
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od 950 »

Bohužel, o využívání radiotelegrafního spojení v obou armádách toho vím přesně tolik co ty, to je taková dost neznámá kapitola.

Pokud jde o onu úzkokolejnou železnici vedoucí z přístavního města Puerto Casado (678 km na sever od Asunciónu) na západ do Chaca, ta byla soukromá a patřila společnosti snad nejbohatší rodiny v zemi, Casado. Tato původně španělská rodina, která se vystěhovala do Argentiny, konkrétně do města Rosario, ale její člen Don Carlos Casado del Alisal využil příležitosti a přesídlil do sousední Paraguaye, kde v roce 1886 založil akciovou společnost Carlos Casado SA. Využil toho, že paraguayská vláda tehdejšího prezidenta Patricia Escobara rozprodávala pozemky na území Chaca, jež předtím nechala zeměměřiči rozparcelovat. Carlos Casado tak skoupil v Chacu pozemky 6 500 000 ha, tedy cca 600 km2. Šlo mu nejen o pastviny pro skot, ale také o těžbu dřeva, hlavně stromů quebracho, které mají velmi tvrdé dřevo. Don Casado postavil v přístavu, který se z vesnice stal menším městem a dostal jméno po něm jak jatka, tak pily, kde se ze dřeva jmenovaných stromů vyráběly železniční pražce a to nejen na export do sousední Argentiny, ale jak se ukáže i pro sebe, protože mu bylo jasné, že dřevo bude třeba svážet. Navíc z výtažku stromu quebracho se získával tanin (Až 20% taninu z tuny dřeva), látka na vydělávání kůží, pro zastavování krvácení, proti hemoroidům apod. O tanin byl velký zájem ve světě. První továrna na tanin tak vznikla v Puerto Casado v roce 1886.
Don Carlos Casado zemřel v roce 1899 ve věku 66 let. Až do roku 1909 společnost řídila jeho vdova Ramona Sastre. V roce 1909 byla společnost přejmenována na Hispano-Land Company Limited Paraguaya" se sídlem v Buenos Aires. Pak společnosti vládl syn Dona Carlose Casada José Casado del Alisal. Ten společnost opět přejmenoval a to na Sociedad Anónima Carlos Casado Limitada Compañía de Tierras.
Železnice byla budována postupně od přelomu 19. a 20. století. Z toho, co jsem viděl na
fotografiích z dnešní doby, kde již byly rezivějící lokomotivy a železniční vagóny, byly lokomotivy vyrobeny v Argentině a vozový park jednak v Argentině a dílem v Brazílii.
Původní délka 145 km byla dokončena ve 20. letech, kdy se z Kanady stehovali do Paraguaye němečtí a ruští protestanté sekty mennonitů. Železnice vlastně končila v místech pozemků, které paraguayská vláda mennonitům přidělila. Za války o Chaco byla tato důležitá železnice prodloužena ještě o 15 km.
Během války byla hojně využita pro paraguayské válečné úsilí nejen železnice samotná, ale v Puero Casado i lokodepo, dílny a přístavní zařízení, které byly rovněž v majetku společnosti.

Ještě k osobě Josého Félixe Estigarribii. Ono se všude píše "maršál", ale on tuto v podstatě čestnou hodnost obdržel za zásluhy až po své smrti. Co jsem četl, z toho vím, že za občanské války v letech 1922-23 byl v hodnosti El Capitán,
v roce 1926 v hodnosti Mayor,
v dubnu 1931 byl povýšen na hodnost Teniente Coronel
a pak v září 1932 do hodnosti Coronel.
V září 1933 byl povýšen na General de Brigada
Koncem roku 1934 povýšen na General de División.

Jeho funkce:
1918: tajemníkem sekretariátu ministerstva války a námořnictva.
1923: Ředitelem vojenské školy, kde bude učitelem taktiky.
1926: Zástupcem náčelníka GŠ
1928: Náčelník GŠ
1930: Zástupcem generálního inspektora armády
1931: Generální inspektor armády. Pak velitelem 1. a 2.. Pěší divize.
1932: Vrchní velitelem sil v paraguayský Chaco - jižní sektor.
Uprostřed války 28.dubna 1933 převzal vrchní velení nad paraguayskými ozbrojenými silami jako cosi jako generalissimus.

Vrchním velitelem armády zůstal pod prezidentem Dr. Eusebiem Ayalou za něhož dosáhl i na hodnost General de Fuerza (nejvyšší hodnost) až do vojenského převratu a revoluce sympatizantů pravicově konzervativní strany Colorado 17. února 1936. Tehdy byli on i prezident sesazeni a zatčeni a po 6 měsíců vězněni načež byli oba posláni do zahraničního vyhnanství v Argentině. Po dalším vojenském převratu 27. srpna 1937 se Estigarribia 9. února 1938 vrátil do Paraguaye a v květnu téhož roku byl jmenován vyslancem v USA.
Liberální důstojníci v armádě i Liberální strana podporovali jeho prezidentskou kandidaturu. Zvítězil ve volbách v roce 1939 a 15. srpna téhož roku se stal paraguayským prezidentem.
Bohužel, dne 7. září 1940 tragicky zahynul spolu se svou ženou Julií Miranda Cueto při havárii letadla v Altos. Teprve po své smrti byl z rozhodnutí parlamentu povýšen in memoriam do hodnosti mariscal (maršál).

Jinak ti Pátrači tu nastávající piplačku nezávidím, ale přeji hodně štěstí.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od jarl »

Pátrači, klobouk dolů! Dal sis s tím opravdu práci a výsledek mi připadá skvělý. Z článku je jasné, že Bolívie měla velkou převahu a Paraguay mohla těžit jenom z lepších dopravních komunikací. Je neuvěřitelné, že Bolívie svůj potenciál nakonec promrhala a byla drtivě poražena. Jsem zvědavý jak ty boje vlastně probíhaly a v čem byl na bolívijské straně zakopaný pes.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
mrfelix
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 220
Registrován: 30/10/2012, 08:43

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od mrfelix »

Jarl: Mně naopak připadá z výše napsaného téměř jasné, že "musela vyhrát" Paraguay. Měla řeky, měla železnici, měla to blíž s vodou. Co zmůžou mraky vojáků a hory pušek, když nemáš ty tři uvedené paraguayské výhody, nebo je aspoň nepříteli nezničíš?
Napadá mě ještě paralela Jižní Osetie a Rokský tunel.
Obrázek
Uživatelský avatar
mrfelix
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 220
Registrován: 30/10/2012, 08:43

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od mrfelix »

ANKETA PRO PEČLIVÉ ČTENÁŘE:
Myslíte si, že by se měl po Pátračovi jmenovat asteroid?

1)ANO
2)Až dokončí Chaco
3)NE
Obrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od Pátrač »

Jestli by mě měl být pojmenován asteroid, tak jedině pod tou podmínkou, že moje jméno na něm bude i vytesáno, na věčnou paměť a hlavně aby až Země zanikne tak to na něm pořád bude.

Bylo to Jarle pracné a ještě bude. Ale 950 skvěle doplnil a třeba ještě něco vyšťourá.

Farky mi dal info že má hotov šmírák a dává tomu konečnou podobu. U Polarfoxe nevím, ale určitě je pilný jako včela.

Já jsem zatím spokojený, ale hlavně si myslím, že nejlepší co jsem za dlouhou dobu napsal je ta kapitola o naší účasti politika, mise a zbraně. Na to jsem hodně pyšnej, jako princezna z tý pohádky.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od Polarfox »

Pátrač píše:Farky mi dal info že má hotov šmírák a dává tomu konečnou podobu. U Polarfoxe nevím, ale určitě je pilný jako včela.
To je tak, když se dá člověk do spolku s grafomany. Jde mi to tradičně jak psovi pastva, ale postupuju. Měl by to být celkový průřez obdobím 1810 až 1936 pro obě země, takže se klidně může stát, že tam toho bude více mimo Chaco než o něm...ale jako vždy, vše souvisí se vším že jo? :) Každopádne ještě že máš před sebou tu poslední nálož, to by tě mohlo trochu zbrzdit :twisted:

Pátrač má nárok na asteroid až teprve když zpracuje komplet Chaco, všechny zbývající konflikty Jižní a Střední Ameriky, pak si může střihnout třeba Čínu atp. Což by jeho tempem mohl mít tak za necelý měsíc :D

Až dokončím lodě, tak ti možná začnu trošku vrtat do tohohle jako s Oerlikony.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
IgorT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1467
Registrován: 25/6/2014, 12:48
Bydliště: BA

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od IgorT »

mrfelix píše:ANKETA PRO PEČLIVÉ ČTENÁŘE:
Myslíte si, že by se měl po Pátračovi jmenovat asteroid?

1)ANO
2)Až dokončí Chaco
3)NE

2)Až dokončí Chaco! :razz:
Obrázek
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od 950 »

Mohu-li přispět svou trochou do mlýna a nepolezu-li snad Pátračovi do zelí, přidám toto:

Někteří paraguayští velitelé z války o Chaco (podle knihy paraguayského brigádního generála Ramona Cesara Bejarana: Síntesis de la Guerra del Chaco - 1982)

Gral HC = General Honoris causa tedy Brigádní generál s propůjčenou hodností (dobrovolník)
Gral = General de Ejército = armádní generál (nejvyšší hodnost)
Gral.Div. = General de División = divizní generál
Gral.Brig. = General de Brigada = brigádní generál
Cnel = Coronel = plukovník
TCnel = Teniente Coronel = podplukovník
Mayor = major
Cap = Capitan = kapitán
Capellán = polní kaplan

Město a datum = místo a datum narození

A
TCnel. AGUILERA, Andrés - Cdte. G.A.3 - Asunción, 4-II-1901
Cnel. ANTOLA, Paulino - Cdte. Div. - Tacuaras, 22-VI-1898
Mayor APONTE, Leandro - Cdte. Avíac. Camp. - B.Negra, 13-III-1903
Cnel. AYALA, Elías - Cdte. Sector Norte - Pilar, 19-IX-1870
Cnel. AYALA, Juan B. - Cdte. II.C.E. - Pilar, 24-VI-1889
TCnel. ALFONSO, Honorio - Cdte. Int. Div. - Asunción, 25=111-1887
Cnel. ANDRADA, Gilberto - Cdte. Div. - Asunción, lo- IX-1901

B
Cnel. BARRIOS, Juan N. - Cdte. Div. - Hyaty, 24-XI-1900
Gral. H.C. JUAN BELAIEF - Rusia, 1873
TCnel. BENITEZ, Atilio J. - Cdte. Div. - Caapucú, 28-I-1901
Cap. Frag. BOZZANO, José A. - Dir. Ars. - Asunción, 7-XII-18 95
Cnel. BRAY, Arturo - Cdtc. Div. - Asunción, lo.-IV-1898
Cnel. BRITOS, José C. - Cdte. Div. - Caapucú, 23-XI-1898
Cnel. BRIZUELA; Francisco - Cdte. III.C.E- - Carapeguá, 17-11-1879

C
Cnel. CABALLERO ALVAREZ, Cdte. Div. - Itauguá, 12-VIII-1896
TCnel. CABALLERO IRALA, B. - Cdte. Div. - Quiindy, 3-IV-1904
Cnel. CABRÉRA, José Félix - Cdte. Div. - S. Pedro Paraná 1899
TCnel. CASCO, Fermín - J. IV Dpto. C.G. Chaco - Itauguá, 7-VII-18
Tcnel. CASAL, José M. -- Cdte. Div. - V. del Rosario, 27-VIII-1891

D
Cnel. DELGADO, Nicolás - Cdte. III.C.E. -Ypacaraí, lo: IX-1892
Gral. San. Dr.DIAZ LEON, Carlos - Dir. Gral. San. - Asunción, 26-IX-1885

E
Gral. Div. PATRICIO ESCOBAR - Asunción, 25-XI-1875
Gral. H.C. ERN, Nicolás - Dir. Fortif. Ej. Campaña - Rusia, 19-XII-1879
Gral. Div. ESTIGARRIBIA, José F. - Cte. Ej. Chaco - Caraguatay, 21-II-1888


F
Cnel. FERNANDEZ, Carlos J. - Cdte. I.C.E. - A. y Esteros, 10-VII-1894
Cnel. FERREIRA, Fidel - Cdte. Int. Div. - Acahay, 24-IV-1885
Cnel. FRANCO, Rafael - Cdte. II.C.E. - Asunción, 22-X-1896

G
Cnel. GARAY, Eugenio A. - Cdte. Div. - Asunción, 16-XI-1874
Cnel. GARAY, Manuel - J.E.M. Comanchaco - Asunción, 13-V-1900
Cnel. GARCIA DE ZUÑIGA, Manuel - Cdte. D.C.1 - Pilar, 31-1-1890
Cap. GATTI, Guillermo M. - Dir. Transm. Camp. Asunción, 18-XI-1901
TCnel. GODOY CACERES, Enrique - Cdte. Div. - B. Grande, 14-V-1906

H
Cnel. HARRISON, Sampson - Intendente Gral. - Villarrica, 10-VI-1898

I
Gral. San. Dr.IDOYAGA, Víctor - Dir. Gral. San. - Asunción, 23-XII-1882
Cnel. IRRAZAVAL, Luis - Cdte. III.C.E. - Encarnación, 21-XI-1892
TCnel. IBARRA, Rolando - Asunción, 8-XII-1886

J
TCnel. JARA, Julio B. - Cdte. Int. Div. -Asunción, 22-VIII-1897

M
Cnel. MACHUCA, Vicente - Cdte. Div. - Asunción, 4-IV-1898
Cap. Nav. MARTINEZ, Rufino - Cdte. Flotilla Guerra - S.Lorenzo, 30-VII-1895
Mayor MEDINA, Lorenzo- Cdte. Int. Div. - Concepción, 10-VIII-1899
Cnel. MELGAREJO, José D. - J.E.M. I.C.E. - Yataity, 17-IV-1897
Cnel. MENA, Alfredo - Cdte. Div. - Villeta, 25-VII-1889
Cnel. MENDOZA, Tomás - Cdte. Bgda. Cab. - Concepción, 18 -IX-1885
Mayor MIGONE, José Atilio - Cdte. Ay. Camp. - Asunción, 20-V-1906
TCnel. Int. MOLINAS, César - Dir. Serv. Int. Camp. -Asunción, 25-XI -1894
Cnel. MORINIGO, Higinio - Jefe I Dpto. E.M. Chaco - Paraguarí, 11-1-1897

N
Cnel. NUÑEZ, Gaudioso - Cdte. I.C.E. - Caacupé, 28 -X-1888

O
Cnel. ORTIZ CABRAL, Tranquilino - Cdte. Div. - Villarrica, 1o.-VIII-1896
Cnel. ORTIZ, José A. - Cdte. Div. - Mbocayaty, 12-VI-1893

P
Cnel. PALACIOS, Abdón - Cdte. Div. - Maciel, 6-VIII-1904
Cnel. PAREDES, Ramón L. - Cdte. Div. - Santiago (Mnes.), 13-XII-1902

R
Cnel. RAMOS, Alfredo - Cdte. Div. S.J.Bta (Mnes.), 17-III-1903
Cnel. RECALDE, Camilo - Cdte. Div. - Asunción, 30-VI-1883
Cnel. RIVAS ORTELLADO, Arístides - Dir. Gral. Etapas - Corumbá, 31-VIII-1896
Gral.Brig. MANUEL ROJAS A. - Cdte. en Jefe del Ejto. - Luque,16-1II-1879
Cnel. ROLON, Raimundo -Jefe III Dpto. E.M. Chaco - Paraguarí, 15-III-1993
Mayor ROMERO PEREIRA, Tomás - Jefe II Dpto. E.M. Chaco - Encarna 4-X- 1888
Cnel. ROVIRA, Juan - Cdte. G.A. 2 - Asunción, 8-III-1907

S
Cnel. SANCHEZ, Julián - Cdte. Sector Norte - Carapeguá, 12-VIII-1886
Cnel. SANTIVIAGO, Luis - Cdte. Div. - Asunción, 25-VIII-1903
Gral. MANLIO SCHENONE, - Trinidad, 2-V-1879
Cnel. SMITH, Federico W. - Cdte. Div. - Arroyos y Esteros, 10-I-1902
TCnel. SOSA VALDEZ, Dámaso - Cdte. Div. - Asunción, 11-XII-1906

T
Cnel. TORREANI VIERA, Eduardo - Cdte. Div. - Asunción, 13-X-1896

V
TCnel. VALDEZ, Fructuoso - Intendente Gral. - Villeta, 21-1-1878
Capellán VALDEZ VERDUN, Tomás - Dir. Serv. Religioso - Acahay, 29-XII- 1885
Mayor VARESSINI R., Julio - Dir. Remonta - Pirayú, 23-V-1906
TCnel. San. VASCONSELLOS, C. - Dir. Serv. San. Camp. - Paraguarí, 29-1X- 1894
Cnel. VERA, José Luis - Cdte. G.A.1 - Villarrica, 19-VII-1893
Cnel. VERA, José Rosa - Cdte. Div. - Villarrica, 30-VIII-1897
Gral. H.C. VISOKOLAN, Stephan - J. E.M.Div. - Rusia, 28-XI-1895

Y
Cnel. YEGROS, Fulgencio - Cdte. G.A.2 - Asunción, 22-II1-1905
Cnel. YEGROS, Miguel A. - Cdte. Div. - Asunción, 5-VII-1906


Tehdejší hodnosti v paraguayské armádě

Soldado - vojín
Corporal 2° - desátník 2. stupně
Corporal 1° - desátník 1. stupně

Sargento 2° - seržant 2. stupně
Vice-Sargento 1° - zástupce seržanta 1. stupně
Sargento 1° - seržant 1, stupně

Teniente 2° - poručík 2. stupně
Teniente 1° - poručík 1. stupně
Capitán - kapitán

Mayor - major
Teniente Coronel - podplukovník
Coronel - plukovník

General de Brigada - brigádní generál
General de División - divizní generál
General de Ejército - armádní generál

Barvy druhů zbraní:
purpurová - jezdectvo a zdravotníci
červená - pěchota
tmavě červená - dělostřelectvo
bleděmodrá - letectvo
černá a červená - ženisté
černá - generální štáb

Polní a služební uniformy měly od roku 1926 barvu olivovou


Tehdejší hodnosti v bolívijské armádě

Soldado - vojín
Soldado de primera - starší vojín či svobodník
Corporal - desátník
Sargento - seržant

Subteniente - podporučík
Teniente - poručík
Capitán - kapitán

Mayor - major
Teniente Coronel - podplukovník
Coronel - plukovník

General de Brigada - brigádní generál
General de División - divizní generál
General de Fuerza - generál pozemních sil

Barvy druhů zbraní:

červená - pěchota
černá - dělostřelectvo
zelená - jezdectvo
červenofialová - ženisté
tmavomodrá - letectvo
světle hnědá - vojenští úředníci
světle šedofialová - zdravotníci
purpurová - generální štáb

Nevím, zda mohu, abys to neměl Pátrači třeba už sám připraveno ve své práci. Mám tu pár informací o různých významnějších dobrovolnících, zúčastněných na této válce na obou stranách. Opakuji, nechci ti lézt do zelíčka.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od Pátrač »

950 - nenech se nijak omezovat. Klidně sem vlož jako samostatnou práci téma významní dobrovolníci ve válce o Gran Chaco, a vše co máš sem dej. Jestli na některého z nich narazím i já, maximálně dojde k duplicitě a to není přece nic jiného než opakování, a to je jak víme matka moudrosti. Takže klidně do práce ale dej to klidně jako samostatné téma - aby k tomu mohla být samostatná diskuse.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od jarl »

Přečetl jsem si ještě jednou pasáže o historii Paraguaye a zajímalo by mě na čem byla založena její prosperita v době před válkou s Trojaliancí. Na území Paraguaye se pokud vím netěžili žádné cenné suroviny ani se tam nepěstovali nějaké hodnotné plodiny, takže je pro mě záhada, že se právě tahle malá země stala regionální mocností s 60 000 armádou.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od Pátrač »

jarl - to je věc která mě zaujala také. A tak jsem se začal zabývat sběrem dat, která by to měla objasnit. Nevím co vše najdu ale snad to bude stačit. De mi pár dní. Pátrač
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od 950 »

Také jsem se po tom pídil a nic jsem zásadního neobjevil. zkusil jsem to i po linii paraguayské měny, protože i tato oblast leccos odhalí.

Paraguayskou měnou té doby bylo Peso de Paraguay, které nahradilo v roce 1856 Real. Tehdy se měnilo 8 reálů za 1 peso. V roce 1870 přešlo peso na desítkovou soustavu, takže 1 peso = 100 centésimos.
V roce 1867 vydala Paraguay první zlaté mince v nominální hodnotě 4 pesos.(???) V roce 1870 byly vydány bronzové mince v nominální hodnotě 1, 2 a 4 pesos centésimos. V roce 1889 následovaly stříbrné mince v hodnotě 1 peso. (???) V roce 1900 šla do oběhu mědi-niklová mince v nominální hodnotě 5 centavos, 10 a 20 centavos. V roce 1925 byly dány do oběhu mědi-niklové mince v nominální hodnotě 50 centavos a také 1 a 2 pesos (ty nahrazovaly původní stříbrné).
Bankovky byly vydávány od roku 1856. Nejprve to byly 1 a 2 pesos a v roce 1870 v nominálech 3, 4, 5 a 10 pesos jakož i 50 centésimos. Původní denominované reály se stahovaly postupně a zcela přestaly platit až v roce 1871.
V roce 1874 byly dány do oběhu bankovky v hodnotě 10, 20 a v roce 1875 v hodnotě 20 centavos.
Teprve v roce 1894 paraguayská vláda převzala přímou kontrolu nad tiskem a vydáváním bankovek Do oběhu v tom roce dala bankovky v hodnotě 50 centavos, 1, 5, 10, 20, 50 a 100 pesos, v roce 1899 pak bankovky v hodnotě 200 a 500 pesos.
V roce 1907 El Banco de Nacional vydala nové emise bankovek v hodnotě 5, 10, 50, 100 a 1000 pesos a také mince 1, 5 a 10 pesos ve zlatě. (???)
V roce 1916 byly naposledy vydány bankovky v hodnotě 50 centavos a 1 peso. V roce 1923 byla vydána bankovka v hodnotě 1000 pesos. Podle toho, že měli i drobné v bankovkách to musela být dlouho dobrá měna a dobrá měna musela být přece něčím podložena. Tehdy se peníze nepodkládaly ani prací lidu jako za socialismu, ani akrivy jako je tomu dnes na západě. Tehdy celosvětově přece platil zlatý standard??? A kde vzali zlato či stříbro na ražbu mincí??? Já také o žádných zlatých či stříbrných dolech v Paraguayi nikdy neslyšel. A i když až do doby diktátora Francisca Solana Lópeze Carrilla měla Paraguay mnohem větší území, měla jen dřevo a dobytek a kůže ?
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od 950 »

Díky Pátrači, ale ono toho zase není až tolik a tak to dám sem jako doplněk ke tvé práci, aby to bylo co nejobsáhlejší. Z toho, co jsem dal dohromady sem dávám toto:

Dobrovolníci ve válce o Chaco

Tak tedy... Jistá souvislost tu je z hlediska geografického. Bolívie sousedí s Chile a Paraguay s Argentinou. Řeklo by se, že Bolívijci by měli být na Chile totálně naštvaní kvůli prohrané Pacifické válce, kvůli ztrátě území (dnes severochilského), s přístavem Antofagastou, území plného ledku a měděné rudy a hlavně ekonomicky výhodného přístupu k moři. Stejně tak by se řeklo, že Paraguayci budou mít pifku na Argentinu kvůli prohrané tzv. Paraguayské válce a s ní související ztrátou území na jih od řeky Pilcomayo i území mezi řekami Paraná a Paraguay. Jenže považme, že od těchto dvou válek ve druhé polovině XIX. století už uplynulo do začátku války o Chaco 60 let, to jsou dvě a půl až tři generace. Ale to nebyl hlavní důvod, proč oba vnitrozemské jihoamerické státy měly své podporovatele - Bolívie v Chile a Paraguay v Argentině. Ač Chile tak Argentina po celou válku o Chaco zachovaly formální neutralitu, de facto až tak neutrální nebyly. Pravděpodobně v tom byla jejich vzájemná rivalita. Vždyť Argentina, Chile a Brazílie, tři jihoamerické vojenské i ekonomické mocnosti spolu soupeřily. V případě Argentiny to ale nebyl jediný důvod. Jak už jsem se zmínil na příkladu rodiny Casado, Argentina byla s Paraguayí mnohem více provázána než Chile s Bolívií.
Po zmiňované válce Paraguaye s trojspolkem Brazílie-Argentině-Uruguay bylo zdecimováno paraguayské obyvatelstvo, zvláště jeho mužská populace. Nastalo vylidnění mnoha oblastí a Paraguay potřebovala jak peníze, tak i novou krev.Proto velkoryse podporovala přistěhovalectví a proto také začala počátkem 80. let XIX. století rozprodávat půdu. Toho stejně jako Casadové využili i další argentinští podnikatelé a také chudší argentinští rolníci, do té doby v Argentině jen finkeros na latifundiích jiných bohatších, kterým museli platit nájemné. Mnozí z nich v tom v tom viděli svou příležitost začít nový svobodnější život "na svém" s možností zbohatnout. Některé firmy a společnosti sice řídily svojí činnost v Paraguayi ze svých sídel v Argentině, ale většina nových latifundistů, obchodníků, továrníků i malých rolníkůse v Paraguayi usadila a stali se z nich de facto Paraguayci. Ano, stali se Paraguayci, ale s trvalými příbuzenskými vazbami na Argentinu, protože tito noví Paraguaici se ženili s Argentinkami a naopak. Byli to ale vesměs bílí přistěhovalci, buď kreolové nebo argentinští novousedlíci, tedy ti, kteří se do Argentiny přistěhovali ze Španělska, Itálie, Německa i odjinud. Jen pro vysvětlení, kreolové byli původně bílí Španělé, kteří se v dobách španělské koloniální správy v jižní a střední Americe usadili v těchto koloniích a žili tam jako zdomácnělí již pořadu generací. Novousedlíci přicházeli do Jižní Ameriky ze všech koutů Evropy až po pádu španělského koloniálního systému v této oblasti a žili v Jižní Americe tak tři generace a méně.

Argentinský prezident Agustín Pedro Justo byl otevřeným stoupencem Paraguaye. Proto vycházela Argentina Paraguayi vstříc. Přes argentinské námořní přístavy šel tranzit zboží, včetně toho embargovaného ze strany SN. Argentina poskytovala Paraguayské vládě potraviny, zajišťovala dopravu zbraní po řekách Río Paraná a Río Paraguay do Asuncionu a také zajišťovala Paraguayi finanční úvěry na zbraně a munici. Tyto úvěry ale nebyly vládní, nýbrž od soukromých společností. Jednou s těchto společností byla Companía Mihanovich Nikolas se sídlem v Buenos Aires, která paraguayské vládě půjčila 500 tisíc argentinských pesos pro platby lodním společnostem za přepravu zboží. Latifundista Larangeira pěstující Yerba Maté daroval paraguayské vládě 250 tisíc pesos na nákup letadel. VArgentině studovali na tamní vojenské akademii i mnozí mladí paraguayští důstojníci. Právě argentinský generální štáb dal paraguayskému generálnímu štábu k dispozici své návrhy válečné strategie. Mozkem tohoto argentinského strategického plánování byl Coronel Abraham Schweizer, syn židovského farmáře-imigranta z Německa a argentinské katolické matky. Coronel Schweizer, který také přijal křest byl oficiálně nejvyšším židovským důstojníkem argentinské armády se židovskou krví, který se kdy na tak vysoký post v tradičně antisemitské argentinské armádě dostal.
Coronel Schweizer měl dlouhou praxi v německé císařské armádě a proto byl argentinským ministerstvem války poslán coby poradce v letech 1931-34 do Asunciónu. Odtamtud řídil i paraguayskou rozvědku proti Bolívii a byl klíčovou postavou v plánování paraguayské válečné kampaně, dokonce prý více než Coronel resp. General de Brigada Estigarribia.
V Paraguayi působili i jiní Argentinci, kteří se podíleli na skryté argentinské podpoře vládě v Asunciónu.
Např. v dopisu ze října 1932 psal paraguayský velvyslanec v Buenos Aires, Vicente Rivarola Ayala svému prezidentovi, že se začala rýsovat argentinská vojenská spolupráce. Velvyslanec také popsal vojenskou zpravodajskou operaci - akci muže poslaného do Las Lomitas, kde v září 1932 zorganizoval skupinu vojáků všech zbraní a služeb armády pro jakýsi společný úkol s názvem Formosa. O co šlo? Ze zmíněné korespondence lze vyvodit, že byla chystána tajná operace - incident na hranicích mezi Argentinou a Bolívií. Paraguayští vojáci odění do bolívijských uniforem měli zaútočit do argentinského příhraničí, což by pro Argentinu bylo casus beli a Argentina by mohla vstoupit po boku Paraguaye do války.
Bolívie si ale byla vědoma podobného nebezpečí a v jiném dopyse paraguayský prezident Ayala vyjádřil svůj dojem, že bolívijský prezident Salamanca postoj Argentiny zná.

Argentinská pomoc Paraguayi byla vždy na hraně neutrality a spojenectví. Mohla klidně způsobit mezinárodní skandál. Tvrdilo se, že argentinská zpravodajská služba prolomila šifrovací kódy Bolívie a informace předala Paraguaycům. Také peníze na nákup zbraní v Evropě pro Paraguay byly podezřelé. Zmíněné potraviny v konzervách a různé vojenské vybavení prý šly do Paraguaye z argentinských vojenských skladů. Argentinský ministr války Manuel Rodriguez prý dokonce paraguayskému velvyslanci vyslovil obavu, že by mohl být obviněn ze zpronevěry. Vždyť např. benzin a nafta z argentinských vojenských skladů byly po celé 3 roky války volně používány paraguayskou armádou a námořnictvem. Jenže argentinský ministr války Manuel Rodriguez byl blízkým důvěrníkem prezidenta Justa.
Argentinská vláda také blokovala na rozdíl od Paraguaye export bolívijských výrobků přes Argentinu.

Vlády Francie a Velké Británie varovaly argentinského ministra zahraničí Carlose Saavedru Lamase kvůli argentinské pomoci Paraguayi. Obě země žalovaly na Argentinu u SN v Genéve pro porušení embarga na prodej zbraní do zemí vedoucích válku, jenže argentinský ministr zahraničí nic nevěděl o činnosti svého kolegy ministra války.

Dobrovolníci v Paraguayi

Zahraniční dobrovolníci, ať už ti skuteční nebo ti delegovaní, (ale na oko dobrovolníci - "možná byli na dovolené") přirozeně zahrnovali největší podíl těchto lidí v paraguayské armádě. Ti skuteční dobrovolníci z Argentiny byli buď bývalí vojáci ve výslužbě nebo rezervní důstojníci (jako zmíněný Almonacid). Dalšími byli argentinští civilisté s argentinskými pasy žijící v Paraguayi nebo civilisté ze sousední argentinské provincie Entre Ríos, kteří byli vynikajícími profesionálními jezdci. Zvláště tito pak byli seskupeni do nové významné jezdecké jednotky označené Regimento de Caballeria N° 7 "General de San Martín" jehož velitelem se stal Mayor Domingo Aguirre.

Další známou osobností byl již zmiňovaný Capitán Vicente Armando Almonacid, přezdívaný "El Condor Rioja", v roce 1932 padesátiletý známý argentinský letec-veterán z francouzského letectva a dobrovolník v 1. světové válce. Tento muž se přihlásil jako dobrovolník a paraguayská vláda mu udělila hodnost Mayor h.c.
Byl to významný argentinský pilot, který získal pilotní diplom ve Francii v roce 1913 a po vypuknutí světové války se jako cizinec přihlásil do cizinecké legie. V roce 1915 se dostal k francouzské stíhací letce u které si na své konto připsal několik sestřelů a za to byl povýšen na seržanta. V té době se stal i průkopníkem nočního létání. Zprvu mu to přinášelo u nadřízených nepříjemnosti, ale časem se mu podařilo prosadit použití letectva k nočnímu bombardování. Během Velké války nalétal přes 1000 hodin, dotáhl to na kapitána a obdržel Croix du Guerre, Medaille Militaire a nakonec i Ordre national de la Légion d'honneur.
V roce 1919 se vrátil zpět do Argentiny jako člen francouzské letecké mise. Když v ní skončil a zůstal doma, doufajíc, že se stane letcem argentinského letectva, tak byl zklamán. Argentinská armáda mu paradoxně odmítla uznat francouzskou hodnost kapitána. Přesto Almonacid podnikal další kroky k rozvoji jihoamerického letectví. V březnu 1920 podnikl první noční přelet And a organizoval v Argentině leteckou poštu. Díky němu vznikla firma Aeroposta Argentina S.A jako filiálka francouzské společnosti Lignés Aeropostale. Almonacid se stal jejím generálním ředitelem.
V roce 1932 nabídl ve svých 50 letech služby Paraguayi. Pro Paraguayce bylo jeho jméno pojmem a tak se jeho nabídka setkala s velkým ohlasem, který pomohl víc než placená inzerce na titulních stranách světových deníků. Byl přijat jako mesiáš a jmenován velitelem Aviación Militar de Paraguay. Hned se chopil práce a formuloval zásady pro letecké operace v Chacu, podnikl kroky k uvedení stíhací a bombardovací eskadry do bojeschopného stavu a také musel čelit prvotním defétistickým náladám a pasivní rezistenci. Oporou mu bylo osobní přátelství s některými paraguayskými letci, např. Tenientem 1° Leandrem Apontem. Od prvních chvil války tlačil paraguayské vojenské letectvo k bojové aktivitě a maximální měrou se snažil podporovat jednotky I. sboru Coronela Estigarribii. Almonacid sám na velitelskou funkci rezignoval koncem února 1933. Proč? V době, když se začalo jednat o nákupu výkonnějších amerických stíhaček od firmy Curtiss, Mayor Almonacid se klonil k nákupu italských dvouplošníků Fiat CR.20bis a byl vyslyšen. Selhání těchto strojů ve vzdušných soubojích s bolívijskými Curtissy Hawk II ho přimělo rezignovat a po té se vrátil do Argentiny.

Jsme-li u paraguayského vojenského letectva, je třeba se zmínit o dalších dobrovolnících. Byli to např. argentinský pilot Guillermo Hillcoato,
Teniente 2° h.c. (později Teniente 1° h.c. a pak Capitán h.c.) irský pilot Walter Gwynn, italský pilot Sargento Nicola Bó (později povýšený na Teniente 2° h.c..),
německý mechanik Otto Lauber (létal i jako pozorovatel),
pilot Capitán h.c. Vladimir Porferenko (Rus, ex-bělogvardějec),
pozorovatel Capitán h.c. Job von Zastrow (Němec).

U pozemní armády sloužili jakožto dobrovolníci: z Uruguaye např., Luis Alberto de Herrera (jehož jméno dnes nese ulice v Asunciónu),
občan USA Phillip De Ronde (Colonel US Army v.v., který velel jako Teniente-Coronel h.c. Regimento de Caballería N° 4 "Acá Caraya").
Byl tu i chilský diplomat Gonzalo Montt Rivas (který jako Capitán h.c., od září 1932 Mayor h.c. a od listopadu Teniente Coronel h.c. velel dělostřelecké baterii, pak praporu, potom pluku a nakonec 5. divizi). Rivas sloužil až do prosince 1933, kdy rezignoval projevujíc tak solidaritu kvůli odvolání svého přítele Coronela Luise Izrrazavala z funkce velitele III. sboru generálem Estigarribiou.

Dalšími Chilany byli Mayor h.c. Juan Duran Acosta (velitel regimentu) a Aristides Solar Morela.

V paraguayské armádě sloužila i řada ruských dobrovolníků, emigrantů z Ruska, bývalých carských důstojníků.

Byl to např. známý General de Brigada h.c. Ivan (Juan) Timofjejevič Beljajev (Belaieff) *1874 - †1957, který podstatnou část svého života zasvětil vojenské kariéře. Během 1. světové války působil jako velitel pěchoty a rovněž jako člen štábu generála Pjotra N. Wrangela. Po vítězství bolševické revoluce se s rodinou uchýlil v roce 1920 do Turecka, v roce 1922 přesídlil do Argentiny a od roku 1924 působil v Paraguayi, kam byl tamní vládou pozván jako vojenský profesionál ke spolupráci s paraguayskou armádou. Zpočátku působil jako profesor na válečné akademii a poté v kartografickém oddělení generálního štábu.

Když začalo narůstat napětí na hranicích s Bolívií, byl vyslán do Chaca, aby důkladně zmapoval tamní region. Díky němu byly přesně zaměřeny strategické vodní zdroje v Chaku v podobě lagun Pitiantuta a Boquerón, jejichž ovládnutí se stalo spouštěcím mechanismem celé války. Na počátku konfliktu mu byla propůjčena hodnost General de Brigada h.c. a Belaieff se významnou podílel na výstavbě paraguayských polních opevnění. O jeho roli svědčí mimo jiné i zpráva Miguela Chase-Sardiho, podle níž bolivijská vláda vypsala na jeho hlavu odměnu ve výši jednoho tisíce britských liber, což byly tehdy velké peníze.
Klíčovým se stalo zejména Belaieffovo důmyslné opevnění fortínu Nanawa, na němž pracoval s dalším krajanem, inženýrem a Generalem de Brigada h.c. Nikolajem (Nicolasem) Ernem, které tvořilo několik linií zákopů, chráněných kilometry ostnatého drátu a skrytými kulometnými hnízdy, z nichž mnohá se nacházela dokonce v korunách stromů. Proslulými se staly tzv. ostrůvky („islas“), samostatné uzly odporu s minomety a kulomety, obehnané dráty a chráněné minami.

Podle Carlose Zubizarrety se Belaieff rovněž živě zajímal o život paraguayských indiánů, naučil se jejich jazyku a přijal i některé jejich zvyky. Na oplátku je učil některým zemědělským praktikám a chovu dobytka. Po válce se dokonce usadil kvůli soužití s místními indiány v povodí řeky Paraguay a přispěl ke vzniku etnografických prací o Chaku. Zemřel v roce 1957 v Asunciónu s pověstí muže, který proslul odvahou a oddaností své nové vlasti.

Údaje o počtu ruských důstojníků s hodnostmi h.c., kteří bojovali na straně Paraguaye se liší v různých zdrojích. Mělo se jednat o 23 bývalých ruských kapitánů, 13 bývalých majorů, 4 bývalé podplukovníky, 8 bývalých plukovníků a 2 bývalé generálmajory.
Ruští důstojníci veleli letkám, bateriím, kompaniím, batalionům a regimentům. Nešetřili úsilím na obranu své nové vlasti a šest z nich položilo své životy pro tuto zemi.Celkem prý byl počet ruských dobrovolníků dle různých zdrojů 70 až 100. Někdy v srpnu 1932 se tito ruští exulanti v Paraguayi sešli, aby diskutovali o situaci země, která je přijala. Závěr jednoho z bývalých carských důstojníků byl jednoznačný, když ke shromáždění řekl: "Téměř před dvanácti lety jsme přišli o naše milované carské Rusko, které dnes ovládají bolševici. Dnes Paraguay, země, která nás přijala pod svou ochranu s láskou, čelí těžké době! Tak na co ještě čekáme, pánové!? Toto je náš druhý domov a tato země potřebuje naší pomoc! Koneckonců, jsme důstojníci!"

První ruský důstojník, který zemřel ve válce o Chaco byl kozák od řeky Don, Capitán h.c. Vasili Orefiev-Serebryakov. Ten během útoku na Fortín Boqueron, kde byli usazeni Bolivijci velel praporu. Ruský kapitán vedl paraguayské vojáky k útoku, volal: "Vpřed, na Boqueron! Viva Paraguay! ". Stál před vojáky s tasenou šavlí, a jako by si nevšímal zvuk kulek. Kapitán Orefiev-Serebryakov upadl při útoku jen pár metrů od první linie obrany. Vojáci vzali svého těžce zraněného velitele z bitevního pole. Jeho poslední slova byla: "Já jsem splnil příkaz. Hezký den na smrt. "
Dalšími padlými byli: Teniente Coronel h.c. Victor Kornilovich, Mayor h.c. Sergey Nikolaievich Salazkin Goldschmidt, Capitán h.c. Vasili Maliutin a Capitán h.c. Boris Kasjanov.
Zejména mluvíme-li o kapitánu Kasjanovovi, byl to v Rusku bývalý důstojník dragounského pluku imperiální stráže. Během války o Chaco velel průzkumné squadroně. Paraguayští vojáci mu říkali "Nene". Jeden z mladších důstojníků o "Nenem" napsal, že oni "byli ochotni následovat svého ruského velitele i do "ďáblovy huby " Padl v boji s nepřátelskou přesilo, několikrát zasažen palbou bolívijského kulometu, který stihl ještě umlčet.
Tento absolvent Moskevské univerzity odešel šel do Paraguaye na pozvání generála Beliaeva, zatímco jeho přítel od ruského regimentu Nikolai Jemelyanov po se emigraci usadil v Paříži a našel práci v bance a pak se stal advokátem. Ti dva se mnoho let neviděli, když tu si Jemeljanov přečetl v novinách o hrdinné smrti svého druha ve vzdálené zemi. Nikolai okamžitě zavřel svůj podnik v Paříži a odjel bojovat až do neznámé země, aby nahradil svého dávného přítele a padlého kamaráda. Ministr zahraničních věcí Paraguaye o Jemeljanovovi prohlásil, že je to"romantický rytíř z Ruska, a byl prý dojatý velkou silou ducha, touhy po spravedlnosti a smyslu pro povinnost ke svému padlému druhovi." Ruský kapitán se ujal čety padesáti vojáků. Kvůli zranění, které ho postihlo v akci se mu nepodařilo dosloužit do konce války.

Dalšími ruskými dobrovolníky byli Capitán h.c. Nikolaj (Nikolas) Korsakov (Korsakoff),
Teniente 1° h.c. Alexandr (Alesandro) von Eckstein.

Podle slov paraguayských vojáků pěchoty i dělostřeleckých baterií bojovali ruští důstojníci s úspěchem na všch místech fronty. Dobře cvičili své vojáky v umění taktiky opevnění, v ostřelování nepřátelských pozic a v moderním boji. Byli vždy v čele útoků na zteč a uměli strhnout Paraguayce k hrdinství.

Ještě k Ivanu Bjeljajevovi... Již v létě roku 1920 vyzýval ruské důstojníky a přátele z řad civilních vysokoškolsky vzdělaných intelektuálů, aby při výběru cíle emigrace před bolševiky volili Jižní Ameriku. Sám byl zakladatelem centra ruských emigrantů v Paraguayi s myšlenkou na obnovení carského Ruska, až k tomu nastane ten příhodný čas. Nedoufal totiž, že by se bolševici alias komunisté udrželi u moci v Rusku, potažmo v SSSR tak dlouho. V zásadě však měla tato ruská kolonie v Paraguayi apolitický charakter. Zaměřovali se na vzdělávání a udržování pravoslavných ruských tradic v duchu ruské kultury.
Jedni z prvních, kteří reagovali na jeho výzvu a do Paraguaye se přestěhovali byli Nikolaj Frantsevič Ern (nar.1879). Tento důstojník byl od června 1915 plukovníkem a od roku 1917 generálmajorem. Byl absolventem gymnázia v Tiflisu (Tbilisi) a od roku 1900 absolventem důstojnické školy jezdectva v Jelizavetgradu - důstojníkem kavalerie. V roce 1906 absolvoval akademii generálního štábu. Po té sloužil v Kavkazském vojenském okruhu do roku 1912 načež potom už jako podplukovník až do začátku Velké války působil na Jezdecké škole v Tveru. Za Velké války sloužil nejprve ve štábní funkci u 4. Kavkazského armádního sboru a od února 1915 byl náčelníkem štábu u Kavkazské kozácké divize. S ní absolvoval i vpád do Persie v červnu 1916, ale to už velel 18, pluku dragounů. Po bolševické revoluci vstoupil do služeb generála Wrangela stejně jako Bjeljajev. V roce 1920 se evakuoval z Krymu. Až do roku 1924 působil v Kraljevině S.H.S, konkrétně v srbském Sremském Karlovci, ale pak se přemístil do Paraguaye.
Tam pracoval díky svým bojovým zkušenostem jako profesor na Escuela del Ejercito v Ascunsiónu. Za války o Chaco dostal hodnost General de Brigada h.c. a působil jako Inspector General del Ejercito Paraguay po celou dobu války až do roku 1935, přičemž v roce 1934 byl povýšen na General de División h.c.
Dalšími Bjeljajevovými následovateli byli inženýři Boris Makovskij, Jurij Šmagajlov, Alexander Pjatnickij, Jevgenij Avramenko a Vadim Sacharov. Potom vojenský lékař Dr. Jevgenij Timčenko a dělostřelecký důstojník Lev Igorjevič Oranžerevij.
V roce 1925 přijel na přímé pozvání paraguayské vlády do Asunciónu bývalý profesor Inženýrské akademie v Sankt Petěrsburgu Prof. Sergej Bobrovskij, který hned založil Svaz ruských techniků v Paraguayi. Členy svazu se stali inženýři Alexej Kaširskij, Alexander Bogomolec, Boris Vorobjovů Vladimir Bašmakov a několik dalších, kteří se z Evropy rovněž přesunuli do Paraguaye. Tam koncem roku 1925 zřídili národní oddělení ministerstva veřejných prací.

Ruští emigranti začali hned vzhledem ke svému vojenskému, vědeckému a technickému vzdělání, stejně jako díky své vysoké úrovni kultury (Do Paraguaye se nestěhovali žádní mužici či prostí graždaníni) udávat tón ve společensko politickém životě Paraguaye.

Dobrovolníci v Bolívii

Provázanost Bolívijců s Chilany byla oproti provázanosti mezi Paraguayci a Argentinci jen velmi malá. Paraguay však skýtala možnost kvalitního vojnského vzdělání na chilských vojenských školách a akademiích, takže vybraní jedinci tam byli proto posíláni.

Na počátku války o Chaco byl ze strany řady chilských občanů zájem vstoupit do bolívijských vojenských služeb jakožto dobrovolníci, Nejednalo však ani tak o touhu pomoci Bolívii z nějaké lásky či solidarity, ale spíš šlo o dobrodruhy a žoldnéře, kterým šlo o plat za toto své dobrovolnictví. Tito dobrovolníci-žoldnéři se rekrutovali jak z řad chilského důstojnictva, tak poddůstojnictva i z řad prostých vojáků-vysloužilců. Světová hospodářská krize teprve odeznívala a mnozí byli bez práce. Většinou se tedy jednalo o rezervisty, ale mnozí se ocitli mimo chilskou armádu kvůli své suspendaci z ní. Důvody suspendace byly pochopitelně různé, ale ve většině případů to bylo z politických důvodů kvůli jejich liberálním nebo dokonce až socialistickým názorům. Najednou byli bez práce. V letech 1931-33 byla řada důstojníku a poddůstojníků takto z chilské armády proti své vůli vyloučena. Pravděpodobně i proto, že nesouhlasili se zřízením tzv. republikánské milice jako druhé samostatné ozbrojené složky. Bolívií nabízená smlouva byla pro ně přítažlivá a oni chtěli být zase vojáky. Bolívijská vláda si stanovila max. věkovou hranici pro dobrovolníky 42 let. tyto smlouvy byly ale nabízeny až od roku 1934. Proč tak pozdě? Bolívijské vojenské orgány totiž v letech 1932 a 1933 nepovažovali za nutné najímat zahraniční dobrovolníky. To se změnilo až ve druhé polovině 1933, kdy v bolívijské armádě nastal nedostatek důstojníků. No, on ten nedostatek řadových důstojníků byl už na počátku války, ale ten byl operativně řešen důstojnickými rychlokurzy pro gramotné Bolívijce. Bojové operace v Chacu ale i přesto stav těchto rychlokvašených oficírů oslabil.
Chilští důstojníci-žoldnéři byli přítomni v bolívijské armádě sice už od roku 1932, ale to byli jen jednotlivci, jejichž počet byl bezvýznamný a do Bolívie přicházeli jednotlivě, jako soukromníci.
Od května 1934 bylo pak na základě smluv zařazeno až do konce války 105 chilských důstojníků-žoldnéřů. Mnozí z nich byli zařazeni na významné velitelské funkce. Jen málokdo z těchto chilských dobrovolníků neměl žádné vojenské zkušenosti. Ty získali v chilské armádě, válečném námořnictvu a u policie. Od roku 1934 přicházeli Chilané ve třech skupinách v měsících květnu a červnu. Probíhalo to takto. Po několikadenním pobytu v La Pazu, kde podepsali závazek, byli vystrojeni a vyzbrojeni pak byli odesláni na frontu vlakem po železnici z La Pazu přes Oruro, Uyuni a Potosí až do Villazónu na hranicích s Argentinou. Odtud je vezla nákladní auta na frontové velitelství v Balliviánu, kde je přijal šéf generálního štábu a de facto vrchní velitel bolívijských ozbrojených sil General de División Enrigue Peñaranda de Castillo. Odtud se pak rozešli ke svým jednotkám do bojových pozic.

K Cuerpo Aéreo Boliviano bylo zařazeno 16 chilských dobrovolníků. Byli to např:
Teniente Coronel Ignacio Gonzales Aliaga (najatý 1.1. 1935), který byl přidělen do hlavního velitelství Cuerpo Aéreo Boliviano.
Kapitáni Irrazaval, Berndt Vivanco, Humberto Ostornol Garrido ( později povýšen do hodnosti Mayor) či Emigdio Lobos Ortiz.

Mezi těmi, kteří dosáhli vyšších velitelských postů byli v hodnosti Teniente Coronel to byl již zmíněný Ignacio Gonzales Aliaga, Ricardo Contreras Macaya, Alfredo Emilio Morales Espinoza, Julio Jaramillo Labbe a Aquiles Vergara Vicuña.
V hodnosti Mayor pak Pablo Barrientos Gutierrez, Cavada Anibal de la Fuente, Juan del Villar Araya, Luis Gomez Figueroa, Manuel Mayol Fuenzalida či Daniel Benavente.

Třeba takový Teniente Coronel Ricardo Contreras Macaya (najatý 1. listopadu 1934) se stal poradcem velitele a 25. ledna 1935 byl jmenován náčelníkem štábu División de Infantería
N° 3 a potom 30. ledna 1935 byl jmenován na stejné místo u División de Caballería N° 2. Později 1. červnu 1935 byl jmenován do hodnosti Coronel a jmenován šéfem štábu Cuerpo del Ejercito III.

Teniente Coronel Alfredo Emilio Morales Espinoza (najatý 1. ledna 1935) byl nejprve velitelem Cuerpo del Ejercito II. a potom se stal součástí velení Cuerpo de Caballeria. Po té byl jmenován vedoucím operačního odboru Ústředního velení drktoru a byl součástí doprovodu Generala de División Oscara Moscosoa, velitele Region del Ejercito Sur.

Teniente Coronel Julio Jaramillo Labbe (najatý 1. ledna 1935) pro Region del Ejercito Sur byl později jmenován vedoucím oddělení velitelství Cuerpo del Ejercito I.

Teniente Coronel Aquiles Vergara Vicuña, (najatý v říjnu 1934) byl jmenován velitelem dělostřelectva u Cuerpo del Ejercito I. a pak zastával post náměstka inspektora na Inspectorat del Artillería. O několik dní později však byl jmenován velitelem dělostřelectva u División de Infantería N° 4 a nakonec se stal operačním šéfem Cuerpo de Ejercito II.

Mayor Pablo Barrientos Gutierrez (najatý 14. srpna 1934) byl jmenován nejprve velitelem batalionu u Regimento de Infantería N° 3 "Smith" a později velitelem Regimento de Caballería N° 20 "Cochabamba". Později byl přiřazen jako operační náčelník štábu División de Caballería N° 2 a nakonec byl jmenován na post náčelníka štábu Cuerpo de Caballería

Major Hannibal Cavada byl najatý 12. dubna 1935 a stal se služebním asistentem vedoucího rekrutačního úřadu.

Mayor Juan del Villar Araya, najatý 6, února 1935 byl pověřen řízením letecké školy.

Mayor Luis Gomez Figueroa, najatý 5. července 1934 byl jmenován velitelem Artillerie operační skupiny v Santa Fé.
Mayor Daniel Fuenzalida Mayol, najatý 20. září 1934 se stal šéfem štábu División de Infantería N° 8 a potom šéfem štábu División de Infantería N° 10. Potom sloužil už coby Teniente Coronel jako velitel Regimento de Caballería N° 6 "Castrillo" od División de Caballería N° 1. Poté byl přidělen do štábu Region del Ejercito Sur a nakonec v hodnosti Coronel se stal velitelem Cuerpo de Ejercito I.

Dalšími dobrovolníky byli Němci. Někteří z nich ale působili v Bolívii už dříve před válkou a někteří z nich ještě před válkou odešli. Např. Coronel Klaus, který učil na Válečné akademii, stejně jako Mayor Friedrich Muther. Byl tu i známý Ernst Röhm (pozdější nejvyšší velitel SA), který v letech 1925-30 učil na poddůstojnické škole.
Pak tu byli ti, kteří v Bolívii působili za války:
- tankový důstojník Mayor Wilhelm Brandt
- tankový velitel Mayor Achim R. von Kries
- pilot LAB na Ju-52/3m Mayor Alois (Luis) Ernst
- pilot LAB na Ju-52/3m Capitán Werner Junck
- pilot LAB na Ju-52/3m Capitán Walter Jästram
- pilot LAB na Ju-52/3m Capitán Hermann Schroth
- letecký mechanik u LAB Hermann Kastner
- zpravodajec Otto Berg
- zpravodajec Karl Heming
- zpravodajec Walter Mass

LAB = Lloyd Aereo Boliviano (letecká společnost vlastněná německým kapitálem) a tak letci v ní pracující nebyli dobrovolníky-žoldnéři ve službách bolívijské vlády, ale řádní zaměstnanci LAB.

Osobou o které už napsal Pátrač byl General de Ejercito Hans Kundt, takže nemá cenu jeho minulost příliš rozebírat. Byl šéfem bolívijského generálního štábu v období od prosince 1932 do prosince 1933. Od 1. prosince 1932 do 30. října 1933 byl přímo i velitelem bolívijských vojsk v oblasti Chaco. Byl to muž bez invence a strategického myšlení svázaný vojenskými doktrinami první světové války. Nařizoval frontální masové útoky bez ohledu na ztráty. Třeba v bitvě o Nanawe měli díky těmto útokům 2 tisíce mrtvých, kdežto bránící se Paraguayci jen 149. Snad byl, jak napsal Pátrač, prvním důstojníkem, který v bolivijském vojákovi viděl člověka v uniformě a ne zvíře. Zvíře snad né, ale kanonenfutr, který má poslouchat, nekušovat a skočit třeba do ohně. Vojáci pro něj byli jen materiál.
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od 950 »

V dobách, kdy byla Paraguay španělskou kolonií se odtud do Evropy vyvážel šňupací tabák a yerba maté. V zemi se také těžil vápenec a vyrábělo vápno.
Za 1. prezidenta Paraguaye Carlose Antonio Lopeze, který v zemi vládl v letech 1844-1862 byla Kongresem nejen schválena ústava, ale země byla také liberalizována obchodu a podnikání. Pozemky však, ať už plantáže yerba maté, tak pastviny a lesy byly státní a latifundistům či menším zemědělcům dávány pouze k užívání. Byla tu tedy každoroční platba z nájmu, peníze za cla apod. Carlos Antonio Lopez byl otcem modernizace země, usilujícího o to, aby do země přicházelo zboží i kultura. Přitom nezanedbával suverenitu své země. Tento prezident stál u několika reforem, které přispěly k pokroku v politických, kulturních a ekonomických aspektech

Mezi jeho nejvýznamnější počiny je třeba uvést:
• vybudování sléváren v Ybycuí,
• zřízení vojenského arzenálu,
• vytvoření národní flotily, udělení občanství indiánům r. 1848 čímž z nich učinil rovnoprávné obyvatele země,
• zavedl paraguayskou národní hymnu,
• reformoval zemědělství,
• půda, lesy, vodní zdroje a toky a vše co se nachází pod zemí bylo majetkem státu.
• Zvýšil výrobu i obchod. Podepsal obchodní smlouvy s USA, Francií a Velkou Británií,
• Založil paraguayský deník Independent,
• Kompletně reorganizoval státní správu s navýšeným rozpočtem,
• zřídil tiskárny,
• obrodil společenský život,
• konsolidoval paraguayské hranice a uznal nezávislost mnoha zemí.
• zabránil několika hrozícím válečným konfliktům, např. s Brazilským císařstvím, Velkou Británií i USA.
• V roce 1854 inicioval studii na železnici z hl.m. Asuncionu do Paraguarí. Najal k tomu několik anglických inženýrů.*)

Přesto však i při všech těch kladech vlády prvního paraguayského prezidenta jsem za živého boha nepřišel na nic, co by ukazovalo, jak a z čeho vydupal jeho syn 60 tisícovou armádu. Vždyť za dřevo, tabák, yerbu maté a ani třeba za bavlnu by velké peníze nezískal. Je mi to prostě záhadou.


Ještě něco k železniční dopravě
Na levém, čili západním břehu Río Paraguay, kde žije většina obyvatelstva a kde se rozprostírá úrodný kraj s polnostmi a pastvinami, tam existuje rovněž železnice a ta funguje spolehlivě do dneška. Dnes vede z hlavního města Asunciónu na jih do města na břehu veletoku Río Paraná. Tím městem je přístavní a pohraniční město Encarnación. Naproti němu na argentinském jižním břehu řeky leží město Posadas. Zde je něco málo chronologie o této železnici. Vím, že tu sice nejsme žádní vláčkaři, ale jak napsal Polarfox, všechno souvisí se vším a tak mi odpusťte, že toto téma pojímám tak ze široka. Pátrači, ty si prosím jeď v hlavní linii své práce a já, pokud ti to nevadí, občas když vyštrachám něco okrajového, tak to budu doplňovat.

*)V roce 1856 na základě jejich projektu zahájili paraguayští vojáci zemní práce a budovali přístupové komunikace. Anglická firma Blyth dostala objednávku na dodávky kolejnic, lokomotiv, vagonů a dalšího zařízení. Práce řídil anglický inženýr najatý vládou, George Paddison.
Vagóny byly sestavovány z dodaných dílů v arzenálu v Asunciónu, stejně jako příslušenství pro železniční stanice.
V letech 1857 až 1859 přišli technici Jorge Thompson, Enrique Valpi a připojil se i Angličan Percy Burrel, což urychlilo práci.
14.června 1861 se byla uvedena do provozu její městská větev pro jízdu z nádraží do přístavu, takže ji lze považovat za první železnici v Paraguayi. O šest měsíců později tam byla také slavnostně rozšířena železniční trať do města Luque.
V polovině roku 1862 byly koleje dostavěny do města Areguá.
Zbytek trasy do Paraguarí otevřel až prezidentův nástupce, jeho syn a diktátor Francisco Solano Lopez. V srpnu 1864 byla železnice prodloužena do Pirayú.


Za války s Trojspolkem byl v roce 1865 provoz železnice omezen a pak zastaven. Ze stanic se staly lazarety. Koleje demotovala paraguayská armáda, lokomotivy a vagóny padly do rukou Argentincům, kteří je odvezli do Argentiny.
V roce 1870 brazilské firmy opravily za částku 20 000 dolarů několik zbývajících vagónů.
V roce 1876 vláda schválila prodej železnice do rukou nejbohatšího kapitalisty v Paraguayi, původem italského latifundisty Luigiho (Luise) Patriho, přičemž částka, kterou za to obdržela byla použita na splacení dluhu vůči Brazílií za opravy a dodávku materiálu.
V roce 1886 železnici zpět do rukou státu odkoupila od společnosti Patri vláda prezidenta Bernandina Caballera. Ta koupila 4 nové lokomotivy a 91 osobních i nákladních vagónů a dala pokračovat k prodloužení tratě z Paraguarí do Villarrica.
V roce 1887 zřídila vláda prezidenta Patricia Escobara nadnárodní paraguaysko-britskou akciovou železniční společnost P.C.R.C. čili The Paraguay Central Railway Company. Zároveň byla tato železnice prodlužována, takže dalšími stanicemi byly Sapucai, Caballero Ybytymi, Tebicuary a Félix P. Cardozo.
Roku 1894 byly dokončena výstavba železnice do stanic Iturbe, Maciel, Sosa a Yegros. Britská firma Rolling dodala další čtyři lokomotivy a osm osobních vagónů.
V roce 1907 paraguayská vláda odprodala své akcie britským společníkům-akcionářům, takže se společnost P.C.R.C.nyní stala soukromou, de facto britskou, ale již v roce 1909 britští akcionáři své akcie odprodali. Novým majoritním akcionářem se stal kapitál severoamerický v osobě podnikatele Percivala Farquhara.
V roce 1914 byla železnice opět prodloužena směrem k jihu a vznikly stanice v Boríja, San Salvador a Charará.

Mimo tyto dvě železniční tratě, tu jež patřila společnosti Sociedad Anónima Carlos Casado Limitada Compañía de Tierras,kterou vlastnil již zmíněný Don José Casado de Alisal spolu s Carlosem Mateem Casado Sastre a té o níž píši výše, tedy té kterou spravovala P.C.R.C ve vlastnictví Američana Percivala Farquhara, existovaly v zemi, konkrétně na pravém (západním) břehu Río Paraguay v té době i další úzkokolejné soukromé železnice. Byly to víceméně hospodářské železniční tratě na svoz dřeva či dobytka. Jednalo se o trať společnosti Alto Paraguay S.A. z Puerto Sastre do Carerría (76 km), založenou v roce 1905, trať společnosti S.F. de Puerto Guaraní z Puerto Guaraní do La Forestal (82 km), založenou v roce 1910. Dále trať latifundisty chorvatského původu Nicoláse Mihanoviche z Puerto Mihanovich do Chaca (12 km), založená snad v roce 1911 či 1912 (dnes již neexistuje). Nu a konečně trať z Puerto Pinasco k Fortínu Rojas Silva (93 km) založená ještě před první světovou válkou patřila americko-paraguayské společnosti Pinasco, Brussafery y Compañía.

A ještě jedna zajímavost...
Jak jsem psal o vlastnictví půdy v Paraguayi společností Sociedad Anónima Carlos Casado Limitada Compañía de Tierras (v roce 1910 vlastnila 1 837 000 ha), tak v témže roce se na držbě půdy podíleli i další členové této španělsko-argentinsko-paraguayské latifundistické rodiny. Mimo zmíněnou společnost to byli: Genaro Casado Sastre (vlastnil 18 750 ha),
Alberto Casado Sastre (vlastnil rovněž 18 750 ha), Carlos Mateo Casado Sastre
(vlastnil 1 250 000 ha), José Vasado Sastre (vlastnil 150 000 ha) a Eduardo Casado Sastre (vlastnil 112 000 ha). Jak vidíte, širší rodina Casadů vlastnila dohromady v Paraguay k roku 1910 celkem 3 386 500 ha půdy. To znamená, že tato rodina vlastnila neuvěřitelných 33 865 km2, tedy 1/12 dnešní rozlohy Paraguaye. Paraguay si tedy přivlastnil cizí kapitál, zvláště Argentinci a Paraguayci na této půdě pro ně pracovali jen jako peóni, gauchos či machateros.
95% vývozu z těchto latifundií putovalo právě do Argentiny.
Někdo se možná bude divit, proč bolívijské letectvo intenzívněji nebombardovalo právě onu pro Paraguayce životadárnou strategicky důležitou trať z Puerto Casado vedoucí do středu Chaca. A to je právě to... Protože železnice patřila de facto argentinské společnosti, varovala argentinská vláda diplomaticky tu bolívijskou, že v případě náletů na argentinský majetek by mohla Argentina vyhlásit Bolívii válku a vstoupit do spojenectví s Paraguayí. To mělo zvuk, který Bolívijce odradil.
Odpovědět

Zpět na „OSTATNÍ“