Koncepce univerzálního děla ve 20.letech 20. století Díl. I

vše co přesahuje rámec výše uvedených témat
Odpovědět
major.plk
rotný
rotný
Příspěvky: 90
Registrován: 22/9/2009, 10:07
Bydliště: liptákov

Koncepce univerzálního děla ve 20.letech 20. století Díl. I

Příspěvek od major.plk »

Koncepce univerzálního děla ve 20.letech 20. století

Díl 1. - kombinace pěchotního děla resp. zákopového kanónu a protitankového kanónu

Po zkušenostech z první světové války kdy se jedna zbraň používala k ničení živé síly a opevněných bodů střelbou horní skupinou úhlů ze zákrytu (minomet na malou vzdálenost nebo houfnice na větší) a další zbraň –pěchotní dělo k ničení kulometů nebo nastupující pěchoty přímou střelbou (tříštivou střelou nebo kartáčem). Během první světové války se také objevuje na bojišti zcela nová kategorie zbraní a to obrněná vozba. K ničení prvních tanků se opět používala některá výkonnější pěchotní děla jako byl např. 3.7cm TAK Rheinmetall in starrer Räderlafette (obr. 1) který lze označit za první specilizovanou protitankovou zbraň TAK-tank abwehr kanone (v té době skutečně TAK a ne PAK jak to známe z 2.WW), ale německá armáda na západní frontě s velkým úspěchem v boji proti tankům používala Škodovácký Gebirgskanone M.15. Zároveň se ale objevují na bojišti i letadla, což vede k potřebě konstruovat i zbraně schopné boje vůči letadlům.
Obrázek

Obr. 1 Rheinmetall in starrer Räderlafette

Obrázek

Obr. 2 Gebirgskanone M.15 jako protitanková zbraň na západní frontě, rok 1918.

Zavední většího množství specializovaných zbraní mělo za následek nárůst počtu dělostřeleckých zbraní což vyvolalo přirozenou potřebu snížit počet typů zbraní dělostřelectva v praporu pod jedním vedením, tedy na výstavbu univerzálního nástroje, který by kombinoval alespoň dvě zbraně. Řešení této záležitosti ve většině případů je vytvoření zbraně, která má stejné lafetě děla, dvě (a někdy i tři) hlavně různé ráže určené k plnění specifických úkolů.
Konstrukce těchto zařízení je k dispozici ve formě tří základních typů.

1. Vícehlavňové zbraně

Při přepravě i při střelbě byly hlavně uloženy ve stejném prostoru vedle sebe nebo pod sebou. Přechod do pohotovostního stavu a příprava ke střelbě je stejná jako v případě klasického jednohlavňového děla. Při střelbě se dle potřeby používá jedné nebo druhé hlavně.
Výhody tohoto systému spočívá v tom, že zbraň je vždy připraven k palbě oběma hlavněmi. Ale takováto konstrukce, představuje i značné technické problémy, neboť taková zbraň je logicky těžší než klasické jednohlavňové dělo. Navíc jeho váha překáží tomu aby se toto dělo dostalo dostatečně rychle do odpovídající horizontální pozice pro střelbu potřebné na moderní „rychle“ se pohybující se tanky a tím spíše na letadla. Proto, ačkoliv existuje několik vzorků těchto zbraní je zřejmé že nikdy nebyly přijat do výzbroje některé armády.
Mezi tyto zabraně patří následující:
Československý kánon Vickers-ČKD 60/44-mm ( v byl vyroben na podkladě patentu Vickers ale v Británii nikdy nebyl vyráběn. Československý výrobce společnost ČKD zakoupila patent a vyrobila asi 2ks-3ks tohoto kanonu?), který je konstruován tak že se obě hlavně nachází v blízkosti, těsně nad sebou.Zbraň má horizontální odměr střelby asi 10 a hmotnost střely byla 1,6kg (pravděpodobně pro 44mm projektil). Což v podstatě znamenalo že hlaveň větší ráže , tj. houfnicová hlaveň vůbec nebyla schopna plnit úkoly houfnice a při relativně malém rozdílu ráží nebyl rozdíl v úsťové rychlosti obou střel tak markantní aby mělo smysl uvažovat o tom že jedna z nich ta rychlejší je protipancéřovou střelou neboť by bylo zřejmě efektivnější použít hlavně v ráži 66mm jak proti pěchotě a opevněným postavením s využitím kartáčové nebo tříštivé střely a v případě střelby na obrněný cíl použít buď speciální protipancéřovou střelu nebo střílet výbušným granátem (obzvláště vzhledem k tomu že v té době bylo pancéřování tanků ještě slabé 15-20 mm). ČKD uvažoval o použití tohoto kanónu ve výzbroji projektovaných tanků. Tento kanón vyrobený v ČKD, která navíc neměla zkušenosti s produkcí děl (za 1.WW vyráběla však minomety ráže 7.58 cm, které c.k Herr zařadil do výzbroje jen proto že měl obecně zbraní tohoto typu velký nedostatek takže bylo nutno "přivřít oči“ za velice nízkou kvalitou této zbraně) byl zřejmě i po dílenské stránce značně nízkých kvalit, protože se již nikdy více tato společnost nepokusila o vývoj jakékoliv dělostřelecké zbraně.
Mnohem výrazněji se však koncepcí této zbraně zabýval monopolní výrobce děl ČSR a jeden z největších zbrojařských koncernů vůbec Škodovy závody v Plzni. Velice podobnou zbraň navrhla i škodovka a to kanón Škoda 66/40-mm s dvojící hlavní nad sebou. Další krokem vpřed oproti předcházejícímu dělu byl i dobře vyřešený náměr hlavně který dosahoval již 75 . Parametry i vady této zbraně byly velice podobné. Což vede k otázce zda v literatuře nedošlo k záměně jedné a téže zbraně? Bohužel bez studia v archívech obou podniků nelze tuto otázku seriózně rozřešit.
Ve stejné době objevila podobná zbraň i ve Škodových závodech v Plznijednalo se o kanón 50/37-mm zbraň tohoto typu se vyráběla ve dvou variantách - v uspořádání hlavní vedle sebe (obr. 3), a pod sebou (obr. 4). Velice podstatnou nevýhodou byla opět příliš malá účinnost obou hlavní v cíly, výbušná střela vážila pouze 50-mm střely byla 1,5 kg . Na druhou stranu úsťová rychlost byla na svou dobu velice dobrá 650m/s (většina podobných zbraní měla v té době úsťovou rychlost 350-500m/s) i když z pohledu pozdějšího vývoje by byla tato rychlost již v polovině 30. klet nevyhovující. Kromě toho, se zde opět projevily problémy s mířením. Továrna Škoda po těchto pokusech zamítla podobný koncept a vydala se cestou vyměnitelných hlavní.

Obrázek

Obr. 3. 50/37-mm zbraň Škoda (hlavně vedle sebe)

Obrázek

Obr. 4. 50/37-mm zbraň Škoda (hlavně pod sebou)

Mnohem větší úspěch s touto koncepcí tedy s koncepcí dvou pevně uložených hlavní na jednom podvozku zaznamenala švédská zbrojovka Bofors se svojí zbraní 81/37-mm. 81/37-mm zbraň Bofors (obr. 5 a 6) má dvě hlavně nad sebou: 37 mm nahoře a 81 mm od spodní části. Hlavně ráže 37 mm plní funkci protitankového děla a hlaveň ráže je polní kánon určení pro střelbu výbušným granátem a kartáčem.

Obrázek

Obr. 5. 81/37-mm Bofors zbraň. Poloha při přímé střelbě
Hmotnost zbraně při střelbě pozici 435 kg (pozn. autora článku: podezřele málo??).

Dostřel při střelbě z hlavně ráže 81-mm byl až 5000 m, a při střelbě z hlavně ráže 37-mm byl dostřel až 7300 mm. Zbraň bylo možno přepravovat tažením nebo rozloženou na soumarech. Jednalo se navíc o dělo s pokrokově řešenou rozevíratelnou lafetu.

Obrázek

Obr. 6. 81/37-mm Bofors zbraň. Poloha při maximálním náměru – střelba houfnicovou hlavní.

Podle hodnocení švédské vojenské komise hmotnost zbraně nebyla v souladu s požadavky na praporní dělostřeleckou zbraň. Na základě čehož se lze domnívat že hmotnost byla vyšší než 435kg uváděných v literatuře. Výhodou tohoto děla byla nesporně dostatečná účinnost granátu ráže 81mm. Tento kanón byl v omezeném počtu využíván armádou království Siam (dnes Thajsko).

2. Zbraně s vloženou hlavní

Tyto zbraně jsou koncipovány tak že u nich do hlavně větší ráže tj. houfnicové hlavně zasunujeme při střelbě hlaveň menší určenou pro střelu s vysokou úsťovou rychlostí.

V tomto systému lze dosáhnout silnějšího účinku munice pro obě hlavně, většího náměru i odměru. Přičemž právě velikost odměru je velice důležitá v boji proti obrněným pohyblivým cílům Nevýhodou této koncepce je však čas nutný pro přechod z jedné hlavně na druhou.

V každém případě, toto řešení je přijatelné a jeho důkazem je tohoto typu nástroje přijatého v některých armádách.

Jeden z nejzajímavějších návrhů těchto zbraní jsou 70/32-mm resp. 70/37-mm kanóny továrny Škoda. Tyto zbraně byly přijaty v Lotyšsku, Bulharsku a Jugoslávii byť ve velice omezených počtech (obr. 7 a 8). Tato zbraň má dvě hlavně: jednu 70-mm a druhou 32-mm resp. 37mm. Ta se vkládá pro odpálení do 70-mm hlavně a má s ní společnou část uzávěru (poloautomatický s klesajícím klínem a odpalovací mechanismus). Tam je také několik bezpečnostních mechanismů, které brání střelbě při ne zcela uzavřeném závěru.

Obrázek

Obr. 7. 70/37-mm dělo Škoda jako protitankový kanón (ráže hlavně 37 mm)

Hlaveň byla umístěna na lafetě děla velice originálního designu. Lafeta se skládá ze dvou základních prvků z nichž jeden je tvořen kruhovým rámem s ozubem odměru z něhož vylézá opěrná vidlice lafety a druhý vidlicí s hlavní a mechanismem pro nastavení odměru a náměru (včetně zubového kola náměru) a vidlicový úplně nahradit konvenční pohyblivé posteli vozů. Na rám lafety je připevněna dvojíce závěsů pro instalaci kol. Kola podvozku jsou uložena samostatně v kloubovém závěsu tak že je možno tato kola nastavitjako u klasického kanónu tj. kola jsou rovnoběžně vedle sebe nebo do polohy obrácené V viz obr. 7.a odměr zajisti pohybem celého děla. Poslední možnost ukazuje obrázek obr. 8 kdy jsou obě kola skloněny tak že slouží jako „talíře“ na nichž sedí celý kanón. Toto uspořádání poskytovalo velice stabilní platformu pro střelbu. Lafeta kanónu ráže 70/37 mm byla poněkud jednodušší a neumožňovala tuto třetí polohu pro střelbu.

Obrázek

Obrázek

Obr. 8. (a) 70/32-mm dělo Škoda jako houfnice (ráže hlavně 70 mm) , (b) 70/32-mm dělo Škoda jako protitankový kanón (ráže hlavně 32 mm)

Mechanismus zákluzu obsahoval dva tlakové válce a dvě hydraulické vratné pružiny. Zvedací mechanismus náměru je v přední části lafety a umožňuje elevaci od 0 do + 75. Otáčecí mechanismus je umístěn v zadní části lafety. Horizontální odměr se potom rovná 150 . Při zásunu 32-mm hlavně do kanálu 70-mm hlavně, se tato hlaveň zašroubovala na jejím konci pomocí zvláštního kroužku.

Obrázek

Technická data z tohoto děla: 70-mm/ 32-mm

hlaveň 70-mm/ 32-mm
granát hmotnost v kg 3 / 0,5
Počáteční rychlost je maximální v m / s 190 / 600
Maximální dostřel v m 2300 / 3000
Hmotnost v palebné pozice se štítem v kg 157,5 / 175,5
Výška zbraně při střelbě v poloze 0,4 m
Tloušťka pancíře, kterou prorazí 32-mm granát v úhlu 90 ° je:

30 mm ve vzdálenosti 300 m
22 mm ve vzdálenosti 500 m
17 mm ve vzdálenosti 1.000 m
15 mm ve vzdálenosti 1500 m
11 mm ve vzdálenosti 3000 m

V úhlu 60 ° je průraznost snížena zhruba na polovinu.

Technická data z tohoto děla: 70-mm/ 37-mm

hlaveň 70-mm/ 37-mm
granát hmotnost v kg 3 / 0,8
Maximální dostřel v m 2500 / 7600

Pro přepravu se dělo rozkládalo nejčastěji na více dílů. Přeprava na vozíku nebo tažením je ukázána na obr. 9. Zbraň se nejčastěji přepravovala na dvou oslech/milách o dvou dílech hmotnosti 107.5 kg a 117 kg. Další způsob přepravy ukazuje obr. 10.

Obrázek

Obr. 9. Transport děla Škoda 70/37-mm tažením a na vozíku

Obrázek

Obr. 10. Transport děla Škoda 70/32-mm nešením na zádech vojínů.

Tento systém má několik výhod, z nichž je třeba uvést: a) nízká hmotnost, a proto dostatečná mobilita zbraně, a b) velký úhel horizontální střelby, c) velmi nízká poloha při střelbě d) velice dobrá redukce zpětného rázu, cca přibližně 20% energie. Nevyhoupal byla cena a složitost výroby.


Z ostatních zbraní tohoto druhu jsou známé zbraně a 75/47-mm a 65/35-mm nizozemské společnosti Siderius (obr. 11).

Obrázek

Obr. 11. Zbraň 75/47 nebo 65/35-mm nizozemské společnosti Siderius. (47mm hlaveň zasunuta do větší).

Tyto systémy jsou méně úspěšným designem, zejména s ohledem na velkou horizontální střelby ve výšku viz. obr. 11. Vysoký náměr 85 ukazuje že jeho konstruktéři uvažovali i možnost střelby proti létajícím cílům přičemž rychlý odměr měl být zajištěn podkladovým kolem. Poněkud modernější variantu téže zbraně ukazuje obr 12 a 13. Několi kusů bylo pravděpodobně použito ve válco mezi Paraguayi a Bolovii v letech 1932 až 1935.

Obrázek

Obr. 12. Zbraň 75/47mm nizozemské společnosti Siderius jako protitankový kanón.

Obrázek

Obr. 13. Zbraň 75/47mm nizozemské společnosti Siderius jako houfnice , náměr byl pouze 55 .

(pouze první varianta bez štítu)
Technická data z tohoto děla: 75-mm/ 65mm / 47mml

granát hmotnosti v kg 4,8 /4,5 / 1,57
Maximální počáteční rychlost v m 232 /520 /560
Maximální dostřel v m 3800 / /6000
Hmotnost děla v palebné pozici v kg 338 352

Průraznost 47-mm projektilu o hmotnosti 1.57 kg při úhlu 90 ° dopadu:

40 mm na 900 m
30 mm na 1500 m
20 mm na 2000 m

Testy byly realizovány jen na ocelovém plechu ne na kvalitním pancéři.

Podle německého tisku byly tyto zbraně objednány do čínské armády. O jejich dalším osudu v číně nejsou známé, tedy není možno ani posoudit jak si vedla tato zbraň ve válce s Japonci nebo při bojích s místními warlordy.

Také společnost Vickers navrhla zbraň se zásuvnou hlavní a to kanón ráže 60/44-mm viz. obr. 14 a 15. Jedná se jiný kanón než ten jehož patent by měla ČKD první ma dvě hlavněnad seboua druhý má do sebe zásuvné hlavně!

Obrázek

Obr. 14 Kanón Vickers 60/44-mm jako protitankový kanón.

Obrázek

Obr. 15 Kanón Vickers 60/44-mm jako houfnice.

Technická data z tohoto děla: 60mm/44mm


Granát hmotnost v kg 1,5 /1,5
Maximální počáteční rychlost v m / sec 230 /438
Minimální počáteční rychlost v m / sec - 120
Maximální rozsah v m 3000 6800
Hmotnost zbraně při střelbě pozici 254 kg.

Tloušťka proraženého pancéře při úhlu 90 °í:

30 mm ve vzdálenosti 300 m
26 mm ve vzdálenosti 500 m
20 mm ve vzdálenosti 1000 m
17 mm ve vzdálenosti 1500 m

Nejnovější systémy založené na tomto principu byly navrženy ve švédsku zbrojařskou společností Bofors , viz (obr. 16) jednalo se o dělo Bofors ráže 75/47-mm. Pro ráži 75 mm se používaly dva typy granátu a to těžká střela o hmotnosti 6,67 a lehká o 4,5 kg. Odměr této zbraně byl 40 a náměr 65 stupňů.

Obrázek

Obr. 16. 75/47-mm Bofors

Technická data z tohoto děla: 75mm/47mm
Hmotnost projektilu kg 4.5 /1,5 .
Maximální dostřel m 6.000 / 6500
Počáteční rychlost m / sec 300/ 560
Hmotnost celého systému je cca 365 kg.

zdroje

http://militera.lib.ru/
http://www.fortification.ru/
/www.network54.com
major.plk
rotný
rotný
Příspěvky: 90
Registrován: 22/9/2009, 10:07
Bydliště: liptákov

2.Díl kombinace polního kanónu resp. houfnice a protiletadlo

Příspěvek od major.plk »

2.Díl kombinace polního kanónu resp. houfnice a protiletadlového děla.

[align=justify]Vývoj a historie protiletadlových zbraní sahá až do Prusko – Francouzké války v letech 1870-1871.
[align=justify]Již dříve se objěvují na bojišti pozorovací balóny a vzhledem k relativně krátké době bojů a řídkému výskytu těchto vzdušných prostředků se do té doby vojáci neobtěžovaly s hledáním nějaké speciální zbraně proti letájícím cílům a když byla přiležitsot tak se takový balon odstřeloval z ručních zbraní – puškami.
[align=justify]V roce 1870 však započalo obléhání Paříže – největší pevnosti světa. Obležení obyvatelé města používaly balonů k styku s okolním světem. Během obléhání bylo balónovou poštou dopraveno 2,5 milionu dopisů (pro snížení motnosti dopisů byla vyvinuta speciální fotografická metoda zmenšování dopisů) a obležené město letecky opustil např. i Léon Gambetta, poslanec národního shromáždění a ministr vnitra národní vlády obrany „Le Gouvernement de la Défense nationale“,
aby organizoval další odpor na neobsazeném uzemí a to především v oblasti tzv. Loirské armády. Pomocí balonových pozorovatelů bylo zaměřováno i pařížské dělostřelectvo disponující těžkými děly z válečných lodí.

Obrázek
Bálony v obležené Paříži.

Obrázek
Leon Gambetta

[align=justify]Vzhledem k této skutečnosti a neexistující možnosti pruských vojsk správně reagovat na tuto hrozbu, Krupp pracuje vývoji 36 mm a 23 mm děla na specilní sloupové lafetě „ Säulenlafette“. Tato byla opět uložena na kočár tažený koňmi. Samotná zbran byla upravenou hradební puškou – tarasnicí systému Dreise, jednalo se tedy o tzv. Jehlovku. Tato zbraň se jmenovala Ballon Abwehr Kanone – BAK. První baterie složená ze dvou kusu BAK byla dána do provozu 12 listopadu 1870 . Tyto baterie si připsaly během boju na své konto celkem 66 balónů.

Obrázek
Ballon Abwehr Kanone – uložení na povozu

Obrázek
Ballon Abwehr Kanone – resinový model.

[align=justify]Těmito zbraněmi na delší dobu vývoj protiletadlových prostředků ustal. Během Búrské války používaly Búrové v boji proti britským pozorovacím balonum polních děl na různých improvizovaných podložkách umožňujicích vyšší elevaci. Toto řešení se používalo velice časti i během světové války a i po ní všude tam kde nebylo dostatek moderních protiletadlových děl , např. V číně během občanské a druhé čínsko japonské války. Ukázky uložení těchto polních kanónú na imprvizovaných a později i speciálně továrně produkovaných rampách a podložkách ukazují následující snímky.

Obrázek
[align=justify]Polní kanón Schneider-Canet 75 mm M 1904 jako protiletadlový na Solunské frontě v Bulharské armádě (jedná se derivát známého M 1897 určený pro kavalerii, vzhledem k horším parametrům byl uvolněn pro export používán především v Bulharsku a srbsku( Existující varianty: 1903 a 1907 Belgická, 1904 a 1907 Portugalská, 1904 Bulharská, 1907 a 1912 Srbské verze. Rozdíly mezi jednotlivými verzemi byly vpodstatě zanedbatelné).

Obrázek
Polní kanón Krupp 75 mm C 1903 jako protiletadlový na Soluňské frontě v Bulharské armádě.

Obrázek
Horský kanón Krupp 75 mm C 1904 jako protiletadlový na Soluňské frontě v Bulharské armádě.

Obrázek
Polní kanon Putilov 76.2 mm z roku 1902 jako protiletadlový na protletecké podnožce.

[align=justify]S velkým uspěchem se však Burští bojovníci setkali především při použití rychlopalného kanonu Maxim-Nordenfeldt ráže 37mm. Tohoto kanonu později používaly jako protiletadlové zbrně Britové (Maxim-Vickers) i němci i další národy. Kanon Maxim-Vickers 37mm se stal podkladem pro vznik známého anglického Pom-Pomu 1 pdr (40 mm)

Obrázek
Búrský Maxim-Nordenfeldt 37 mm.
Obrázek
Anglický Maxim-Vickers

[align=justify]Od počátku dvacátého století se začíná u nejduležitějších zbrojovek pracovat na protiletadlových zbraních. Jestliže Britslý Vickers konstruje svůj námořní kanon 76.2 mm jako zbraň schopnou střílet na vzducholodě (britové se obávali leteckého ataku na svoji flotilu zakotvenou ve Scapa Flow), a v německu u firem Krupp a Erhardt se soustředily na zbraně určené především pro pozemní armádu. Výsledkem vývoje byla celá serie zbraní jak ukazuje tabulka.

Experimentální protibalonové zbraně navržené fy. Krupp před první světovou válkou
Děla na plošině nesené nákladním autem, dělo samoné je na sloupvé lafetě.
7.1 cm B.a.K. L/30 u motorových vozidel v roce 1911, později převrtáno na 77 mm.
7.5 cm B.a.K. L/30 u motorových vozidel v roce 1913 , později převrtáno na 77 mm.
7.7 cm B.a.K. L/27 u motorových vozidel v roce 1914.
Zbraně nkoncipované jako polní kanon.
6.5 cm-B.a.K L/35 s otočnými koly 1908
7.5 cm-B.A.K L/28, 4 s otočnými koly 1912
7.7 cm-B.A.K L/27 s otočnými koly 1912
Jízda-byly 7.7 cm L/27 sloupová lafeta na dvoukolovem podvozku 1913
7.5 cm-B.A.K L/30 s otočnými koly později z roku 1912 v roce 1914 převrtáno na 77 mm
7.5 cm-B.A.K L/30 na železničním podvozku v roce 1914 převrtáno na 77 mm
děla na platformě
7.7 cm L/35 Ortsfesteflak 1909
10.5 cm L/35 Ortsfesteflak 1909

[align=justify]My se zde zaměříme na případ děl s tzv. Otočnými koly. Princip podvozku je zřejmý z obrázku. Nejstarším reprezentatem této zbraně byla zbraně byl kanon 6.5 cm-B.a.K L/35 z roku 1908. Princip zbraně byla patentován dne 21.listopadu 1911 (německý patent č. 260 826) a v září 1913 německým časopisem "Artilleristiche Monatshefte „ byl uveřejněn detailní popis toho kanónu.

Obrázek

Lafeta s otočnými koly.

Obrázek

Patent č. 260 826

[align=justify]Právě tyto kanony lze plným právem považovat za reprezentanty tzv. Univerzálnívch neboť měla být na bojišti používana jako standardní polní kanony raže 75mm a přitom měla být schopna efektovně ničit vzdušné cíle. Prvním a vlastně jediným velkým odběratelem byla Osmanská armáda. Turecké velení po zkušenostech z bojů v Tripolisu , během Italsko -Turecké války, kde došlo k prvnímu leteckému bombardovaní doslova ztratilo nervy koupilo doslova a dopísmnene všechny v té době se vyskytující protiletadlové kanóny které bylo možno sehnat (protože nebyly seriově produkovany jednalo se jen o ruzné pototypy). A následně obědnalo u Kruppa dva typy protiletadlových děl. Jednalo se o kanóny: „7,5 cm Räder B.A.K. L/28.4 mit abschwenkbaren Rädern” a „7,5 cm Räder B.A.K. L/30 mit abschwenkbaren Rädern”. Oba typy se tedy odlišovaly pouze délkou hlavně 28,4 a 30 ráží. Oba typy kanonů byly použity již v první balkánské válce v bojích o Lozengrad, Drinopol a na Cataldzké linii. Některá děla byla ukořistěna Bulhary.

Parametry „7,5 cm Räder B.A.K. L/28.4 mit abschwenkbaren Rädern”

Ráže: 75 mm L/28.4
Hmotnost v akci: 1030 kg
Hmotnost pochodová 1700 kg
Délka hlavně: 2.130 m
hmotnost střely: 6.35 kg
Počáteční rychlost střely: 510 m / s
Max. dosah: 6500 m
Elevace + 65 ° / - 5 °
odměr úhel: 6 °
Azimut: 360 °

Obrázek

kanón v protiletadlové pozici

Obrázek

kanón jako polní dělo

Parametry „7,5 cm Räder B.A.K. L/30 mit abschwenkbaren Rädern”
 
Ráže: 75 mm L/30
Hmotnost v akci: 1100 kg
Hmotnost pochodová 1800 kg
Délka hlavně: 2.250 m
hmotnost střely: 6.35 kg
Počáteční rychlost střely: 510 m / s
Max. dosah: 6500 m
Elevace + 70° / - 5 °
odměr úhel: 6 °
Azimut: 360 °

Obrázek

kanon v protiletadlové pozici

Obrázek

kanon jako polní dělo

[align=justify]Na odlišném principu funovala nasledující “ protiletadlová houfice “ ráže 10,5cm. V tomto případě se kola podvozku položila na kruhovou podložku , kde zapadla do drážky podkladového kola. Dělo doplněné podkladovým kolem umožňovalo odměr 360° a ve dovolovalo i relativně účinnou palbu proti tehdejším motorovým balónům. Ale v okamžiku kdy rychlost létajících strojů přesáhla výraznějí asi 150 km/h stala se obsluha těchto děl značně problematickou.

Obrázek

Protiletadlové “houfnice “ 10.5 cm na Palestinské frontě během bojů o Ber Shebu. Při zvětšní obrazku si všímejte podkladových kol a uložení tohoto kola na jakémsi zemním pahrbku.

[align=justify]Testy realizované německou armádou v letech 1913-1914 na cvičištích ve východním prusku a následnézkušenosti z bojů sice nehovořily v prospěch takto koncipovaných zbraní. Hlavním uživatelem byla ppředevším turecká říše, která nasmlouvala odběr těchto zbraní již v letech 1912-1913, ale samotníá koncepce zůstala živá. Zatímco v německu byla tato koncepce během války opuštěna stává se tato koncepce populární v USA a SSSR resp. tehdy ještě Sovětském Rusku. VElice vehementně tyto univerzální zbraně prosazovala nově ustavená takzvaná Westervelt- Board ve Spojených státech. Tato komise, pověřená dělostřeleckým odborem, vypracovala specifikace pro nové konstrukce děl, především univerzálního divizního kanonu. Mělo se jednat o dělo ráže kolem 75 mm, s náměrem od - 5° do + 80° a odměrovým polem 360°. Tato zbraň měla umožnit všechny druhy paleb ve prospěch pěchoty, včetně paleb proti bateriím a protiletadlové střelby. Na první pohled to byla velmi lákavá myšlenka, skrývala však řadu úskalí. O tom se přesvědčili sami Američané, neboť se jim použitelnou konstrukci univerzálního děla vlastně nepodařilo nikdy vytvořit a v předvečer vstupu USA do války byla místo kanonu zavedena lehká houfnice.
[align=justify]Představa univerzální zbraně – polního děla a protiletadlového děla se ujala I nově vzniklém československu ve škodových závodech. V Plzni se pracovalo na kanónu, kteráý by v sobě pojil polní kanon, horský kanon a houfnici. Ve škodovce zavrhly systém sklopných kol používaný Erhardtem a Kruppem ačkoliv i škodovka použila tohoto systému u svých pěchotních děl ráže 32mm a 37mm. Místo toho bylo pod kola usazeného děla ukládan podkladný kruh, který zabraňoval boření kol do země a usnadnoval otáčení. Jednalo se tedy o obdobnou koncepci jaká byla použita již u "protibálónové houfnice 10,5 cm" vyráběné Kruppem pro Osmanskou armádu v roce 1914. Vzhledem k tomu, že elevace tohoto děla byla v rozsahu -8 ° až +80 ° nebylo nutné tento kanon nijak podkládat za ůčelem zvětšení elevace a podložka měla skutečně pouze usnadnit otáčení, tedy na pevném terénu například na dlažbě nebyla nutná. Tato lafeta navržená pro nový kanón měla být dle potřeby osazena libovolnou hlavní. Tak se objevila konstrukce polního kanonu / houfnice EF/FE, horského kanonu / houfnice CD/DC, těžkého kanonu / moždíře NO/ON. Ačkoliv tento kánon se nakonec nedostal do produkce byla jeho lafeta prakticky bezezměny použita u rumunských děl 75 mm vz. 1928 a houfnice 105mm vz. 1928 a Jugoslávských děl 7,65 cm vz. 1928 a houfnice 10 cm vz. 1928 a z nich odvozených československých zbraní 8cm vz.30 a houfnice 10cm vz.30.



Obrázek

Rumunský kanon škoda 75mm vz.28 po modernizaci (nová kola) za druhé světové války.

[align=justify]Jak u Rumunských, tak i u Jugoslávských děl byla přeprava řešena nakolesněním zbraně na kolesnu a tažením šestispřežím. Motorová doprava nebyla uvažována, zato v případě Jugoslávských zbraní bylo pamatováno na horský transport, kdy dělo rozložené na tři jednotky dopravované na horských kárách dvojicí koní v tandemu. V případě československé obědnávky se již počítalo s mototrakcí. Kanony v úpravě pro mototrakci vybavené plnopryžovými obručemi, odpérovanou nápravou a válečkovými ložisky. K tažení se používalo rychlích vojenkých automobilů Praga (Praga RV). Další možností jak dělo dopravit n bojiště, bylo jeho naložení na dělový automobil Tatra vz. 29, spolu s pásovým traktorem, který byl používán k jejich umístění do palebného postavení.
Negativní vlastností byla značná hmotnost těchto děl (a to především v případě kanonu, neboť pro kanón vystřelující střelu prakticky poloviční hmotnosti bylo použito stejné lafety) , další nevýhodou byla skříňová lafeta. Použití podkladového kola které mělo umožnit střelbu proti letadlům s plným kruhovým odměrem. Právě tento požadavek nejvíce poznamenal konstrukci děla. Podkladové kolo, totiž vyžadovalo použití skříňové lafety, i když v té době již byly u moderních děl používány lafety s rozvíratelnými rameny.


Kanon 8 cm vz 30
Ráže: 76.5 mm
Délka kus: 3.606 m
Hmotnost: 2977 kg 1816 kg
Elevace: -8 ° až +80 °
Náměr: 8 °
Počáteční rychlost střely: 600 m / s
Dostřel vodorovný 13505 m
Granát hmotnost: 8 kg

Obrázek

Kanon 8 cm vz 30

Houfnice 10 cm vz 30
Ráže: 100 mm
Délka kusu: 2,5 m
Hmotnost: 3077 kg cestovní a v akci 1766 kg
Elevace: -8 ° až +80 °
Náměr: 8 °
Počáteční rychlost střely: 430 m / s
Dostřel vodorovný: 16000 m
Granát Hmotnost: 16 kg

Obrázek

Houfnice 10 cm vz 30

http://www.fortification.ru
http://forum.axishistory.com/
http://en.wikipedia.org/
http://worldwartwobalkanslevant.blogspot.com/
http://www.bulgarianartillery.it/
http://www.landships.freeservers.com/
http://www.panzer-modell.de/
Uživatelský avatar
KAHA
desátník
desátník
Příspěvky: 59
Registrován: 20/8/2011, 19:18
Bydliště: vysočina

Příspěvek od KAHA »

Při použití podkladového kola(rychlá změna odměru) by obě děla vz.30 bylo možné použít i k protitankové střelbě.Bohužel nebyla pro ně vyvinuta protipancéřová munice.
Jsem militarista.Humanismus nás všechny zabije
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

KAHA: já bych to za tak velký problém nepovažoval, 8 i 10 cm granáty měly na počátku války dostatečný účinek proti jakékoli obrněné technice na straně Německa. Paradoxně mohl být tříštivý granát účinější, protože byl schopen poškodit tank i pokud nedošlo k přímému zásahu...
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
KAHA
desátník
desátník
Příspěvky: 59
Registrován: 20/8/2011, 19:18
Bydliště: vysočina

Příspěvek od KAHA »

To snad ano,ale přesto je škoda ,že ta pt. munice nebyla,divizní a sborové dělostřelectvo by tak mělo v rukou i velmi mocnou pt.zbraň.
Jsem militarista.Humanismus nás všechny zabije
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

KAHA:já nevím jestli jsem se nějak špatně vyjádřil, takže znova. PT munice nebyla potřeba, protože přímý zásah běžnou municí znamenal vážné poškození nebo zničení tanku...
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
KAHA
desátník
desátník
Příspěvky: 59
Registrován: 20/8/2011, 19:18
Bydliště: vysočina

Příspěvek od KAHA »

Rozuměl jsem dobře,výbuch granátu na poměrně tenkém pancíři musel nadělat pěknou paseku a PZ I a II by zřejmě roztrhal.Jen jsem si povzdechl.
Jsem militarista.Humanismus nás všechny zabije
Odpovědět

Zpět na „OSTATNÍ“