Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí II

vše co přesahuje rámec výše uvedených témat
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od 950 »

Rozhlas, jako propagandistická zbraň ve Válce o Chaco

Již delší dobu tu nikdo nepřispěl k tématu Válka o Chaco 1932-35. Chtěl bych proto alespoň trochou zase přispět do mlýna. I když nejde o bojovou část, jde o šíření propagandy a ta, myslím si, byla neméně důležitou součástí války.


První testy rozhlasového přenosu v Paraguayi sahají až do roku 1922. Někteří z průkopníků rádiového Paraguaya byli pan Ernesto Stricker, Salvador Guanes a Zacarías León Sotelo. Ernesto Stricker a další dělali první krátkovlnné přenosy mezi San Bernardinem a Asunciónem, vysílali hudbu a zprávy (Radio CXZ-27). Od roku 1924 podobné vysílače byly instalovány v Villarrica, San Pedro a Nueva Germania.
V letech 1926-27 tam, kde už byly malé rozhlasové stanice provozované jejich vlastníky téměř jako jejich osobní „hobby“, byla vysílána hudba z gramodesek, komerční reklamy a některé zprávy o životě města či velké vesnice.

Vysílání, brzy po jeho objevu, Paraguay spojily k liberálními myšlenkami, které panovaly v Evropě. To bylo za tehdejšího ústavního prezidenta Eligia Ayaly. První oficiální rozhlasová stanice začala pravidelně vysílat v roce 1924. Bylo to Radio ZP5 Paraguay.
Spuštění vysílání ZP-1 Radio Cultura paraguaya, které vysílalo hudbu a zprávy z Asunciónu.
V roce 1928 vláda získává stanice pro vojenské účely, aby mohla radiotelegraficky komunikovat mezi hlavním městem Asuncionem a městy Concepción a Encarnación.

V roce 1927 existovalo mnoho rozhlasových přijímačů v Paraguayi, drtivá většina ale v hlavním městě. Vzhledem k nárůstu této moderního aktivity vláda vydala dne 27. dubna téhož roku vyhlášku upravující instalaci a provoz experimentálních rozhlasových vysílačů.
V následujícím roce došlo k další vyhlášce povolující instalaci radiotelegrafní antény v Parque Carlos Antonio López. Byla to velká kovová anténa konstruována jako vysoký stožár s výhledem na panorama města Asunción, která mohla v té době se zachytit rádiové zprávy odeslané z radiotelegraficky z města Concepción i z jiných částí země. Rádiová komunikace pak získala velkou dynamiku.

Pak se Paraguay ocitla v nebezpečí války s Bolívií, kde byla velká mobilizace armády. Vliv rádia se stal součástí veřejného ducha a přidalo se do vládní propagandy. Radiové přijímače začaly zabírat čestné místo v obývacích pokojích mnoha paraguayských rodin.

V tomto desetiletí vzniklo 30 rozhlasových stanic a počty přijímačů rostly. V roce 1932 začalo vysílat ZP 9 Radio Prieto, první rozhlasová stanice v zemi, kterou bylo slyšet i na území Bolívie.
Rádia v tomto desetiletí hrála důležitou roli ve válce o Chaco. V roce 1933 vznikly ZP4 National Radio a ZP6 Radio La Nacion. Vnitrostátní menší stanice byly vytvořeny jako ZP15 La Voz del Norte Concepcion, a Encarnacion ZP3 Radio Bouquet de Encarnación

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Radio Nacional v Bolívii začalo s vysíláním z v El Alto de La Paz až 2. března roku 1929. Šlo ale o soukromou rozhlasovou stanici, kterou vlastnili bratři Henry a Rodolfo Costasové.

Dne 15. června 1932 s bitvou u Laguna Chuquisaca vypukla válka se s paraguayským sousedem podporovaným Argentinou o Chaco. Tato mezinárodní krize zhoršila vnitřní problémy v Bolívii a na to reagovala bolivijská oligarchie. Ta nastolila potřebu silného státu v Bolívii.

O několik dní po vypuknutí války s Paraguayí, 22. června 1932 došlo k cenzuře šíření informací. Bolívijský prezident Salamanca vyhlásil tzv. rezoluci, která volá po „povinné registraci všech rozhlasových a radiotelegrafních stanic a rozhlasových přijímačů. Zároveň tato rezoluce zakazuje přenos zpráv„protože bylo zjištěno, že“ falešné a poplašné zprávy, které jsou vysílány, škodí zájmům národa „a proto žádá o registraci, nejpozději do 24 hodin, všech příjemců a šiřitelů. Válka o éter začal.

Z tohoto podnětu Centrum pro propagandu a národní obranu (CPCR) čerpá tzv. rádiový projekt a ten je publikován v tisku. Jeho cílem je:
• Zabránit útokům ze strany paraguayské propagandy a naopak uspořádat kompletní servis propagandy v zahraničí.
• Zavést vhodnou propagandu uvnitř Bolívie, spolu s obchodními službami,
• Na domorodé indiánské obyvatelstvo (které mluvilo a rozumělo špatně španělsky) se obracet buď v ajmarštině nebo kečuánštině.


Po dobu dvou let běžela bezprecedentní „válka v éteru“. Bolivijský rozhlas vedl propagandistickou válku proti Paraguayi a naopak. První zkušenosti v dobách mezinárodní války a národní krize ukázaly, že rádio může pokrýt původně klíčový moment v bolivijské historii. Byl to nový způsob projevu, nové způsoby přesvědčování, rádio se stalo kanálem pro šíření ideálů bolivijské criollo elity a vládní strategie, která se snaží zaplnit mnoho prasklin ve vypjaté sociální a politické situaci a reagovat na potřeby mezinárodní války.

Bylo třeba se bránit proti útokům paraguayské propagandy. výsledkem práce členů bolívijské vlády bylo zřízení Centra pro propagandu a národní obranu (CPCR) dne 16. července 1933, Výsledkem práce členů bolívijské vlády a Centra pro propagandy a národní obrany (CPCR) byl vznik Rádia Illimani. Vypuknutí války v roce 1932 také znamenalo rozchod s léty svobodného komerčního rádia. Když vypukla válka s Paraguayí, rozhlas, jako soukromá společnost (Costasové jsou podnikatelé, nikoliv politici) již nevyhovuje potřebám státní propagandy a jejích elit. Costasům záleží na spokojenosti veřejného vkusu a nikoliv na žádném strategickém zájmu a státní propagandě. I oni se ale museli podřídit.

Co se vysílalo?
• „Mluvený projev“: přednášky, vlastenecké projevy, zpravodajství z domova a ze světa, zprávy z bojišť, politické a vojenské informace a pak vlastenecké básně, bolívijské tango, folk, vojenské pochody, nějaká evropská hudba co zrovna letěla a hudba kreolsko-mestická, melodický jazz Merida a konečně náboženská kázání.

S vypuknutím války v roce 1932 se bolivijská vládní kontrola a cenzura sdělovacích prostředků stala ještě naléhavější. V lednu 1933 nařídil tiskovou cenzuru Kongresem a v letech 1933 až 1935 Oddělení propagandy ministerstva zahraničí dohlíželo na cenzurování zpráv o válce. Rozhlasové programy se odrážely podlé této kontroly, vydávajíc mix hudby, řeči, zpráv a reklamy, každý večer od 19:30 do 23:30, s delšími vysíláními v sobotu a dny vlastenecké oslav, náboženských svátků nebo výročí země.

Nicméně rozhlasové vysílání bylo dostupné jen pro toho, kdo měl rozhlasový přijímaj a hlavně tam, kde byla dostupnost elektrického proudu. Navzdory mezinárodnímu pokrytí, chudí indiáni rozhlas neměli, protože neměli ani elektrický proud. Vliv rozhlasu měl tedy své meze. Ve městech se důležité zprávy vysílaly občanům přes tlampače.

V roce 1934 vznikly právě pro indiány a míšence dvě místní rozhlasové stanice. Ty vznikly v důlních centrech, kde indiáni a míšenci pracovali: Radio Oruro byl otevřeno v květnu 1934 a Radio Potosi na přelomu července a srpna 1934.


Zdroj: Fuentes, Revista de la Biblioteca y Archivo Histórico de la Asamblea Legislativa Plurinacional
La radio en el Paraguay.

PS: Pátrači, jak jsi na tom s popisem pozemních operací v této válce?
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od Rase »

Tomas Novak píše:Svjatoslav Golubincev - ruský hrdina Občanské války v Paraguayi a brazilský povstalec a policista
Narodil se v září 1896 v rodině kozáckého důstojníka. V roce 1917 dokončil Nikolajevskou kadetku a nastoupil na frontu První světové války k 11. husarskému pluku. V Občanské válce bojoval v hodnosti štábního rotmistra u Gardového kozáckého pluku Donské armády. V roce 1920 po vítězství bolševiků emigroval. V Maroku sloužil u Cizinecké legie. Legii opustil, když byl místo slibovaného boje proti Leninovi poslán bojovat s beduíny. Odešel do Argentiny, kde pracoval v kavárně. Uplatnění nalezl v Paraguayi, která uprostřed sporů se sousedy budovala armádu, do níž byl Golubincev přijat v roce 1921. Sloužil u dragounů. V dubnu 1922 povstal vojenský ministr proti prezidentovi. Golubincev zůstal na straně prezidenta, velel jízdní poloeskadroně. Ta se proslavila rychlými přesuny od jednoho ohniska vzpoury ke druhému, které potlačovala. Prezident využil její úspěchy v tisku, který přezdíval Golubinceva přezdívkami jako "Sacro Diablo" a "Jízdní Eso". Povstání bylo potlačeno do října 1922. V Paraguayi sloužil ještě několik let, mimo jiné jako velitel pevnosti "Generál Delgado" a u budované ženijní roty. Poté odešel do Brazílie, kde se stal zástupcem ředitele porcelánky. V roce 1930 byl náčelníkem štábu jízdní skupiny povstalců. Po jejich vítězství sloužil u policie v Sao Paulo. Za deset let služby dosáhl pozice sekretáře velitele Městské policie. Byl předsedou Ruského Svazu Důstojníků, přispíval do mnoha emigrantských periodik. Vzal si kozáckou emigrantku Milu, měli dceru Jelenu. Během Druhé světové války odešel od policie a nastoupil do místní likérky. Pořídil si chatu na břehu moře a spokojeně dožil do roku 1985.
Obrázek
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Re: Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí

Příspěvek od 950 »

Zdravotnická služba Paraguayské armády

Vojenská nemocnice v paraguayském Asuncionu byla po občanské válce počátkem 20. let XX. století napůl v troskách, měla málo zdravotnického personálu, také málo zdravotnického materiálu a jenom dvě ambulance.

Nicméně, její organizace se zlepšila za působení francouzské vojenské mise, která zavedla francouzský styl zdravotnické vojenské organizace. Díky této misi Zdravotnická služba dovybavila pluky, každý 4 lékaři a chirurgickou ambulancí.
Divize složené ze tří pluků, které byly vytvořeny před válkou tvořily minimálně 12 lékařů a tři sanitky. Do začátku války měl tabulkový počet lékařů v paraguayské armádě celkem činit 108 lékařů, s nimiž měla vstupovat do kampaně. To ale bylo fyzicky nemožné, protože v té době v celé zemi bylo jen 194 lékařů a z tohoto počtu 24 mělo pokročilý věk a určitý počet dalších z nich je jejich zdravotní stav učinil nezpůsobilými sloužit. 25 lékařů z tohoto celkového počtu bylo cizí národnosti a těm byl přístup k předním liniím v zásadě zakázán. Tito posledně jmenovaní však budou o něco později přijati do služby paraguayské armády jako národní lékaři, kteří předtím pracovali v zahraničí a kteří přišli jako dobrovolníci.

Z výše popsaných důvodů, oficiální předpisy proto byly brzy zrušeny a nahrazeny novou organizací, v níž vše muselo být nově vytvořeno. Tato organizace byla prací dvou významných lékařů, doktorů Candida Vasconcellose, budoucího vedoucího Zdravotnického oddělení v Chaco a Juana Francisca Recaldeho. Do jednotlivých batalionů byly přidělovány zdravotní sestry-dobrovolnice a jako zdravotníci pak studenti medicíny. Bataliony měly obvaziště, pluky lazarety a divize polní nemocnice. I tak byl ale počet zdravotních sester omezený. Tento nedostatek byl často nahrazován jen zaškolenými zdravotníky či řádovými sestrami.
Tato opatření umožnila například vytvořit nemocnici v Concepcionu, která byla vytvořena od srpna 1932, kde mohli pracovat 2 chirurgové, 20 lékařských absolventů a asistentů, 11 lékárníků a biologů, 8 dentistů a zubních lékařů, 3 veterinární doktoři, 43 sester a 134 zdravotníků. Bohužel, s tvorbou nových jednotek se začal tento počet zdravotnického personálu rozmělňovat mezi tyto nové útvary.

Bohužel, ranění na frontě museli často podstupovat dlouhé čekání způsobené častou nedostupností dopravních prostředků a pak museli stovky kilometrů na náklaďácích a po železnici urazit do železniční stanice Puerto Casado, což bylo v mnoha případech příčinou zhoršení jejich zdravotního stavu během evakuace do vnitrozemí.
Oficiální statistiky z vojenské nemocnice Nanebevzetí Panny Marie v Asunciónu nám říká, že sem bylo evakuováno z fronty během celé války na 130 000 raněných a nemocných z předních linií. Z toho počtu připadalo 104 000 případů (75%) na nemocné a 34 398 vojáků (25%) vážné zraněné. 17 107 vojáků (tj. 12%) zemřelo v různých nemocnicích paraguayského hlavního města Je možné, že alespoň část z těchto úmrtí by mohla být připsána na nekonečné hodiny čekání v podmínkách intenzivního tepla v Chacu.

Nemocnice v Chacu byly rozděleny do tří kategorií: na nemocnice v přední linii (lazarety), polní nemocnice, které byly zároveň sběrné pro evakuaci raněných a nemocných do týlu a konečně divizní vojenské nemocnice v týlu.

Lazarety byly vybaveny 100 polními lůžky. Tyto nemocnice se měly co nejdříve postarat o první pomoc raněným. V těchto lazaretech byl 1 starší lékař, dva mladší lékaři, dva zdravotníci-medici a starší zdravotní sestra. K nim pak minimálně 10 zaškolených zdravotníků. Vysoký počet zraněných v prvních bitvách, zejména o Fortín Boquerón, kde to bylo více než 110, vedlo rychle k nárůstu zdravotních služeb a tudíž k vytváření nových lazaretů s cílem snížit dopravní zácpy v nemocnicích na přední straně a umožňění lékařům na vykonávání práce více klidu.

Tyto nové lazarety byly nemocnice, z nichž první byla zřízena v Casanillo v době bitvy o Boquerón. lazarety byly instalovány v blízkosti zóny bojů. Tyto nové lazarety se stávaly jakýmisi pobočkami a do nich byly směřováni vojáci s méně závažnými zraněními.

S prodloužením komunikačních linek výsledkem postupu paraguayských pozemních jednotek, bylo nutné vytvořit i nové polní nemocnice. Z lazaretů byli ranění a nemocní dopravováni, jak už bylo řečeno, na nákladních autech do stanice 145 km a odtud po železnici do Puerto Casado. Od druhé poloviny roku 1933 byly urgentní případy převáženy do týlu sanitním letadly Breda a Travel Air 6000.
Ti, co dorazili do Puerto Csado, byli umístěni buď do zdejší oblastní nemocnice nebo častěji byli naloděni na nemocniční loď "Cuyabá", která je dopravila do jedné ze tří regionálních nemocnic v Concepciónu, Salvadoru a Asunciónu.

Během války byla jedna nemocnice se 100 lůžky postavena ve Philadelphii u společenství mennonitů.
V hlavním městě Asunciónu byly kromě Ústřední vojenské nemocnice k dispozici i nemocnice civilní jako např. "San Lorenzo" s nemocniční krevní bankou a nemocnice"María Auxiliadora". Určitý počet provizorních zdravotnických doléčovacích center byl nainstalován v kostelích nebo ve školách, všechny byly dobře vybavené zdravotnickým materiálem díky štědrosti veřejnosti.

Existují údaje o počtu hlavních příčin úmrtí paraguayských vojáků v předních liniích a bohatá literatura o této válce nám umožňuje odhadnout, že ztráty v boji v důsledku palby byly pravděpodobně nižší, než ty z jiných příčin. Kromě nekonečného čekání na odsun pod vlivem všech druhů počasí, což často vedlo k plicním smrtícím komplikacím, můžeme jmenovat i vysoké teploty oscilující mezi 38 a 40 stupňů Celsia, úplavici, sněť vzhledem k nedostatku léků pro boj s nimi.
Ale hlavní příčinou úmrtí hlavně v prvních osmnácti měsících války bylo právě ono značné prodloužení komunikačních linek, což mělo jako důsledek selhávání dodávek zdravotnického materiálu z důvodu nedostatku dopravy. Své také sehrávalo psychické vyčerpání mnoha vojáků kvůli nedostatku potravin a ještě více pitné vody.


Telefonní, telegrafní a radiotelegrafní spojení
Před válkou o Chaco byla v této oblasti telefonní a telegrafní linka, která od roku 1925 spojovala Asunción s Puerto Casado, Fortín Orihuela
Později bylo toto spojení rozšířeno radiotelegrafním vysíláním na další hlavní pevnosti pod velením podplukovníka Juana B. Ayaly a na velitelství pluků, části jednotek v první linii, které byly vybaveny radiostanicemi s vysílačem a přijímačem.

Samozřejmě, že vše by mělo být organizované. Přítomnost mnoha bolivijských agentů mezi mobilizovánými vojáky, také podezření, že mohou být i na poštovní správě a telegrafním úřadu vedly k tomu, že byly dány do správy armády. Pokud jde o vytvoření směru vysílání v každém vojenském tělese byla menší spojovací jednotka, která se specializuje na zajištění telefonního spojení mezi jednotkami pěchoty a dělostřelectva. To bude také umožňilo jejich propojení přes ústředny nebo radiotelegrafii s velením divizí i velením pro Chaco. Radiový provoz probíhal kvůli bolívijskému odposlechu šifrovaně.
Paraguay hodně pomohla Argentina při organizaci jejich vysílání. Od začátku bojů, argentinská kryptografická služba pracovala v dešifrování rutinních zašifrovaných zpráv Bolívijců a ty pak byly okamžitě předány paraguayskému vrchnímu velení. Často se jednalo o pokyny nebo směrnice. Na druhou stranu, argentinská armáda musela být okamžitě k dispozici na pomoc paraguayským odborníkům k vytvoření vlastního šifrovacího a dešifrovacího klíče.

Vzdělávání těchto odborníků bylo jistě užitečné, a protože paraguayská kryptografická služba objevila tajemství klíče bolivijské armády, které pak trvalo delší dobu dobu, než si to uvědomila.

Aby bylo udrženo před Bolívijci tajemství o připravovaných operacích, generál Estigarribia vydal vyhlášku z 28. května 1933, nařizující, aby všechny telefonické komunikace, oficiální i soukromé, prostě veškeré přímé zprávy byly vedeny v jazyce guarani a telegramy aby byly zašifrovány.
Toto ustanovení pak značně usnadnilo porozumění mezi vojáky a jejich šéfi, protože všechny Paraguayci uměli guarani, ale né všichni uměli i španělsky. Naopak, bude to dělalo velké obtíže bolivijské rozvědce, protože mezi Bolívijcům bylo guarani prakticky neznámé


Denní dávky vojáků obou znepřátelených armád
Od začátku války každý paraguayský voják obdržel denní krmnou dávku, která obsahovala: 700 g čerstvého nebo zmrazeného masa, 70 g kukuřice, 80 g fazolí, 50 g mouky, 50 g rýže, 60 g cukru, 30 g soli, 30 g yerba mate, 30 g mýdla, 300 g sušenek domácí výroby. Ve srovnání s tím bolivijský voják měl méně příznivý příjem stravy: 300 g čerstvého masa, 80 g sušeného masa, 300 g obilovin, 200 g chleba nebo mouky, 50 cukru, 30 soli a 5 yerba mate nebo kávu.
I přes svou střízlivost, bolívijský indián si vždy našel dostatek pro svůj jídelníček a neobtěžoval tolik kvůli vařené stravě, na rozdíl od kreolů a míšenců.

Zdroj: http://www.portalguarani.com
Uživatelský avatar
stalker
rotný
rotný
Příspěvky: 98
Registrován: 7/11/2005, 14:52
Kontaktovat uživatele:

Válka o Gran Chaco - válka na konci světa s naší účastí II

Příspěvek od stalker »

Dneska na mne na netu vybafnul článek k tomuto tématu: https://g.cz/valka-o-gran-chaco-aneb-ja ... .sznhp.box

Ale to co se tam píše je místy legrační …

… Nesmíte si ale představovat, že šlo o nějaký malý lokální konflikt pár stovek mužů, kdepak. Válčilo se na moři obřími bitevníky …
Odpovědět

Zpět na „OSTATNÍ“