Stránka 1 z 5

Historikové proti znásilňování dějin - 2002

PříspěvekNapsal: 20/3/2018, 19:27
od kacermiroslav
Historikové proti znásilňování dějin
7. dubna 2002




V nedávno diskutovaném tématu ohledně odsunu Čechů ze Sudet jsme dost často naráželi na odsun Němců v roce 1945, který je přeci jenom asi v mediích daleko více zpracován a ke kterému existuje i více knih, pojednání, přednášek a webových stránek. Jelikož jsou obojí odsuny z let 1938 a 1945 poměrně úzce propojené, tak mě tato problematika zajímá především po té historické, nikoliv jen filozofické stránce. A tak jsem nelenil a hledal jsem k tomu informace z míst zasvěcenějších, tj. od historiků. Jejich oficiální stanovisko z roku 2002 zde pak přikládám k přečtení. Nerad bych ale, aby se případná diskuse opět stáčela směrem, jaký byl u výše uvedeného tématu k odsunu Čechů 1938. Téma nakonec muselo být uzavřeno a to bych nerad i zde. Prostě berme tyto následující texty, jako oficiální stanovisko Sdružení historiků ČR. Nicméně je potřeba i říct, že v tom Sdružení nejsou všichni historici a i celkově zde můžou panovat názorové rozdíly, což je vcelku pochopitelné. Stejně tak bychom mohli od zahraničních historiků na toto téma číst opět rozdílná stanoviska. I když někdy naopak jsou názory ve shodě s většinou českých historiků. Kupříkladu je velice zajímavý a solidní pohled z „druhé“ strany od německého historika Detlefa Brandese. Prof. Detlef Brandes (nar. 1941) je mezi německými historiky jedním z nejlepších znalců československých dějin. Je dlouholetým vedoucím Katedry pro kulturu a dějiny Němců ve východní Evropě na Heinrich-Heine-Universität v Düsseldorfu.
Kacermiroslav

Sdružení historiků ČR – o společnosti
Sdružení historiků ČR (Historický klub 1872) naplňuje jako svůj základní programový cíl: rozvíjet historické vědy, popularizovat je a působit na vytváření historického vědomí, spolupracovat s dalšími historickými pracovišti – s vědeckými ústavy, vysokými školami, muzei a archivy (doma i v zahraničí), podporovat činnost svých regionálních poboček a kolektivních členů a vydávat svůj časopis - Zpravodaj Historického klubu. Dále rozvíjí podporu mladých a začínajících historiků, kromě udělování cen Josefa Šusty a Josefa Pekaře, pořádá odborná setkání doktorandů. Realizuje také další publikační a přednáškovou činnost, pořádá tematické exkurze.



Historikové proti znásilňování dějin. Stanovisko Sdružení historiků České republiky
Střední Evropa propadla živelnému historismu – novináři, publicisté, politici a další ochotníci se opět jednou zmocnili dějin jako útočné zbraně. Začali je účelově přehodnocovat a nacházet v nich argumenty k podpoře svých momentálních programů a zájmů. Přičiněním těchto amatérských vykladačů minulosti si mají středoevropské národy uvědomit, že cesta k civilizovanému soužití národů nevede od nynějšího – zajisté nedokonalého – stavu věcí postupem do budoucnosti, nýbrž oklikou přes minulost. V zájmu ovládnutí současnosti a budoucnosti prostřednictvím dějin dochází ovšem k takovému výkladu minulosti, který nemá nic společného s jejím vědeckým poznáním a kritickou interpretací. Účelovým výběrem jednotlivin, používáním polopravd i prokazatelných lží je obraz dějin deformován do té míry, že se v něm veřejnost jen stěží dokáže orientovat.

Za situace, kdy se diletantsky nekritický a svévolně zmanipulovaný výklad dějin stává příčinou mezistátních nedorozumění a předmětem politických jednání parlamentů, pokládáme za svou povinnost co nejstručněji formulovat několik vět o českých dějinách 20. století, o tématu, jež se v poslední době stalo předmětem zvláště intenzívního zkreslování a mediálního zneužívání. Jsme pře-svědčeni, že poznávání dějin představuje otevřený proces, máme však zároveň zkušenost s tím, že utilitární překrucování a popírání poznatků o minulosti, pro-věřených v mezinárodní vědecké diskusi, se může stát jedním z nejúčinnějších nástrojů k rozeštvávání společnosti uvnitř jednotlivých zemí i národů navzájem. Svým vyjádřením chceme na toto nebezpečí upozornit a uvést několik orientačních bodů pro příští diskusi.

1. Střední Evropa představuje po etnické stránce mimořádně složitý prostor, v němž problémy soužití a konflikty etnik, národů a národnostních menšin trvaly po více než tisíciletí, a to až do migračních dramat v předvečer druhé světové války, v jejím průběhu a krátce po jejím skončení. Tak jako i v jiných částech světa, ani ve středoevropském regionu nikdy neexistovala etnicky a nacionálně vyvážená, „spravedlivá" a dlouhodobě rovnovážná situace. Po nejednou dramatických proměnách, jež nastávaly v průběhu dějin, proto nikdy nebylo možné s odstupem restituovat někdejší „ideální“ stav. Jediné, co obyvatelům této části světa po každé z katastrof vždy znovu zbývalo, bylo hledání nové vratké rovnováhy soužití, porozumění a spolupráce.

2. Za stabilizační činitel v naší části kontinentu je ve zpětném – idealizovaném – pohledu často označována habsburská monarchie. Ve skutečnosti Rakousko-Uhersko nenabízelo ani zdaleka optimální řešení složitých středoevropských poměrů, nýbrž zůstávalo jen jedním z řady neúspěšných pokusů o mocenskou integraci tohoto prostoru. Česká politická reprezentace se od osmdesátých let 19. století soustavně snažila o vnitřní – federalizační – reformu monarchie, o zrovnoprávnění všech jejích národů. Toto úsilí, které v různých formách a přes opakované neúspěchy trvalo až do roku 1917, nedošlo však naplnění.

3. Rakousko-Uhersko se stalo (za intenzívní a cílevědomé podpory Německého císařství) prvým agresorem v první světové válce, za což nesou vinu především habsburská dynastie a mocenské elity jejích vládnoucích národů – rakouských Němců a Maďarů. Ani nezměrné válečné utrpení všech obyvatel monarchie nedovedlo její reprezentaci k nutným federativním reformám a k uzavření míru. Ve chvíli zhroucení vojenského úsilí Německa a Rakousko-Uherska se koncem roku 1918 na jejich troskách ustavily nástupnické národní státy a bývalým vládnoucím národům zůstala podstatně okleštěná území, zasažená traumatem porážky a revolučního rozvratu.

4. Československá republika vznikla a ustavila se jako výraz funkční české domácí státnosti, vůle, ochoty a schopnosti převzít zodpovědnost za válkou vyčerpanou zemi a její obyvatelstvo a zároveň jako důsledek rozsáhlé a úspěšné politické i vojenské zahraniční akce. Její mezinárodní uznání bylo výrazem spojenecké důvěry v českou způsobilost vytvořit a udržet v čase rozvratu a obecné-ho chaosu v srdci Evropy stabilitu a demokracii. Německá menšina v českých zemích – jak později konstatovali její vlastní reprezentanti – k vlastní škodě zpočátku nepochopila rozměr porážky centrálních mocností ani efemérnost levicového revolučního opojení a nepostavila se na stranu vznikající republiky.

5. Československo zajisté nebylo státem dokonalým. Ve střední a východní Evropě však nejdůsledněji usilovalo o vybudování demokratického zřízení a vytvořilo unikátně vysoký standard pro státně podporované kulturní, společenské a politické uplatnění národnostních menšin. Němečtí občané republiky se stali plnoprávnými občany demokratického státu, jejich volení představitelé se od roku 1926 podíleli na vládě v tomto státě, a to daleko větší měrou, než se mohli Češi podílet na vládě v Rakousko-Uhersku.

6. Československo se ve třicátých letech stalo útočištěm mnoha německých demokratů či množství z rasových důvodů pronásledovaných osob, prchajících před nacismem. Většina příslušníků německé menšiny, mj. těžce zasažené světovou hospodářskou krizí, však v nacionálním socialismu sousedního státu nalezla svůj ideál. Loajalita Sudetských Němců vůči Československu radikálně poklesala – projevilo se to v parlamentních volbách roku 1935 a ještě drastičtěji v komunálních volbách roku 1938, kdy Henleinova, Hitlerovou Třetí říší financovaná a ovládaná Sudetoněmecká strana shromáždila na 88 % (1 279 000) všech německých hlasů. Na straně demokracie zůstali jen němečtí sociální demokraté. Ti také – spolu s těmi německými Čechoslováky, kteří byli nacisty prohlášeni za židy – nejhůře doplatili na mnichovský diktát a na odtržení česko-slovenského pohraničí ve prospěch Třetí říše.

7. Nacisticky orientovaní Sudetští Němci (přes půl milionu z nich vstoupilo do NSDAP, čímž sudetoněmecká stranická organizovanost se 17 % veškeré populace zaujala s velkým odstupem nejvyšší pozici v celé říši) se aktivně podíleli na okupačním teroru v českých zemích. Jejich volení představitelé v součinnosti s říšskými nacisty připravili plán na úplnou likvidaci českého národa. Nacistické Německo, jehož se Sudetští Němci stali občany, zahájilo od roku 1939 projekt rozsáhlých nucených přesunů zahraničních německých menšin zpět do říše a návazně transferů a exterminace slovanských menšin z území, určených pro germánskou kolonizaci.

8. Nacistické Německo, které přes sliby z Mnichova okupovalo 15. března 1939 českomoravský zbytek okleštěného Československa, rozpoutalo druhou světovou válku a na ni vázané soustavné vyvražďování východoevropských národů. Stalo se tak hlavním viníkem největší tragédie lidských dějin, která stála životy 60 milionů lidí a vedla k nevídaně krutému holocaustu Židů a Romů i ke gigantickému nástupu genocidy dalších národů. Poražené a bezpodmínečně kapitulující Německo zaplatilo za tuto vinu ztrátou třetiny svého území, útěkem, vyhnáním a transferem 12 milionů lidí ze střední a východní Evropy do zmenšeného a rozděleného Německa a dočasným zánikem státní suverenity.

9. Hned po počátku druhé světové války se ve spojeneckých kruzích začalo prosazovat přesvědčení, že poválečná stabilizace kontinentu bude jednou možná pouze v případě, kdy ze střední a východní Evropy bude odstraněn fenomén menšin. V roce 1942 proto britská vláda přijala rozhodnutí o transferu (resp. vyhnání) německých menšin z osvobozených zemí. Roku 1943 se k tomu-to názoru připojila vláda USA, Svobodní Francouzi a konečně i SSSR. Také československá a polská exilová vláda zastávaly tuto koncepci, od počátku války radikálně propagovanou též odbojovými skupinami ve vlasti i exilovými vojenskými jednotkami.
10. Porážka Německa se nikde v Evropě neobešla bez utrpení nevinných příslušníků německého národa. S politováníhodnými excesy je spjat rovněž tzv. divoký odsun Němců z Československa, při němž se projevily důsledky války, nacistického teroru a s ním spojeného extrémního rozkolísání právních a etických norem jednání také na české straně. Sudetští Němci byli (až na prokazatelné antifašisty a oběti nacistických perzekucí) podle – v té době v Evropě i Americe obecně sdíleného – principu kolektivní viny zbaveni československého občanství, většiny občanských práv i majetku.

11. Zhruba tři miliony Němců, vyhnaných a (od srpna 1945) odsunutých z českých zemí, tvořily čtvrtinu z celkového počtu vysídleného německého obyvatelstva. Transfer se stal nedílnou součástí demografických, politických a mezinárodně právních proměn poválečné Evropy a byl potvrzen postupimskou konferencí, stejně jako nové německé hranice na Odře a Nise nebo další územní změny ve střední a východní Evropě.

12. Konfiskace majetku nacistické říše i majetku německých menšin byla v celé Evropě přímým důsledkem válečných událostí a ekonomických ztrát na-cisty okupovaných zemí. Rozhodla o tom v návaznosti na válečné spojenecké normy pařížská reparační konference, která též přiřkla Československu velké válečné reparace (z nich bylo zaplaceno jen několik promile určené ceny).

13. Dekrety prezidenta republiky, vydávané v době absence voleného parlamentu v exilu i v právě osvobozeném Československu, se po schválení provizorním Národním shromážděním staly řádnými zákony. Byly – podobně jako analogická opatření v jiných zemích vítězné protifašistické koalice – nástroji boje proti nacismu, poválečné denacifikace a obnovení demokratického právní-ho řádu na území Československa. I když jsou po československém přijetí ústavní listiny práv a svobod od konce roku 1992 již neúčinné, patří k historii právního vývoje České republiky a Evropy v době, kdy začala překonávat důsledky nacistické agrese a druhé světové války.

14. Amnestie na násilné činy, spáchané v době boje proti nacismu a osvobozování Československa, přijatá roku 1946, se apriori nevztahovala na poválečné zločiny proti německé menšině v Československu. Po jejím vyhlášení bylo (do počátku roku 1948) vedeno na 40 soudních procesů proti pachatelům poválečných vražd.

15. Československo bylo obětí agrese ze strany nacistického Německa a jeho obyvatelstvo se stalo objektem selektovaného, ale masového exterminačního teroru, který vyvíjeli představitelé, příslušníci ozbrojených a represivních složek a další občané Třetí říše, včetně sudetských Němců a Rakušanů. Z nich byla – mj. v důsledku útěku, vyhnání a transferu německé menšiny z Československa – potrestána jen menší část. Nacisty bylo v Čechách a na Moravě za-vražděno nebo v řadách československých vojenských jednotek padlo na 300 000 československých občanů všech jazyků a národností. Více než 200 000 Sudetských Němců padlo za Hitlerovo Německo, dalších více než 6 000 spáchalo sebevraždu a 25–40 000 Sudetských Němců zahynulo v rámci vyhnání či transferu. Dějiny střední Evropy ve 20. století byly z valné části zlé, ba kruté. Utrpení vyhnanců pokračovalo ještě nejméně deset let v nové německé vlasti, Československo připadlo v důsledku války do mocenské sféry Sovětského svazu a trpělo nesvobodou až do roku 1989. Na počátku 21. století lze všechny tyto skutečnosti a procesy uceleněji vysvětlit a se zřetelem k novým zkušenostem i nově posoudit. Nelze je však změnit. A to ani se zřetelem ke skutečnosti, že se evropský i světový pohled na takové jevy, jako je kolektivní vina nebo nucené migrace, v průběhu desetiletí diametrálně změnil.
Manipulace, usilující o záměnu pachatelů a obětí agrese je však v samé podstatě nerelevantní a populisticky účelová. Pokud by snad měla být prosazována nejen slovně, ale i politicko-mocensky, byla by pro stabilitu a klid v Evropě krajně nebezpečná. Občané České republiky, jejíž území se v rámci bývalého Československa stalo první obětí nacistické agrese, budou nepochybně znovu promýšlet cestu svou a svých předků 20. stoletím. Nemají však nejmenší důvod k tomu, aby přijímali jakoukoli kolektivní kriminalizaci a uvažovali o alternativách k jasně definovaným výsledkům druhé světové války.

Snaha o kritickou reflexi vlastní minulosti je v české historiografii zřetelná. Existuje značný počet analytických a vůči vlastní minulosti kritických prací českých historiků, které bohužel nejsou v české veřejnosti dostatečně známy a které zůstávají téměř neznámé ve veřejnosti zahraniční.

Občané České republiky by ve vztahu k vlastní minulosti neměli podléhat mytizovaným představám o vlastní výjimečnosti v kladném, či v záporném smyslu. Ve dvou velkých konfliktech první poloviny 20. století se sice vlastním úsilím ocitli na vítězné straně, ale ve druhé polovině minulého věku nedokázali a nemohli této skutečnosti úspěšně využít k vlastnímu a obecnému prospěchu. Procházeli moderními evropskými dějinami se střídavými zisky a ztrátami, ně-kdy i s nadměrnou ohebností, nikdy se však nezařadili mezi agresory, narušitele evropského míru či pachatele genocidy. Jako nevelké společenství s víceméně standardní strukturou a s jistými historickými zkušenostmi byli vždy a jsou i dnes skutečnou součástí Evropy.

Občané tohoto státu mají řadu dobrých důvodů, aby hleděli do budoucnosti se sebevědomím, které nepřijímá znásilňující manipulace vlastních dějin. Svobodné a kritické porozumění vlastní minulosti usnadňuje kroky do budoucna. A tato budoucnost se nutně bude naplňovat mezi ostatními evropskými národy, podobně kriticky a neinstrumentálně - pokud možno společně - zkoumající-mi předpoklady dneška v hloubi minulosti.

V Praze, dne 7. dubna 2002
Za výbor Sdružení historiků České republiky:
Jaroslav Pánek a Jiří Pešek


Zdroje:



• Český svaz bojovníků za svobodu
• Sdružení historiků ČR

Re: Historikové proti znásilňování dějin - 2002

PříspěvekNapsal: 20/3/2018, 19:29
od kacermiroslav
Jako příklad znásilňování českých dějin je dle Českého svazu bojovníků za svobodu film Habermannův mlýn z roku 2010 od režiséra Juraje Herze a scénáristy Wolfganga Limmera. Zajímavým způsobem se k tomuto filmu vyjádřil Karel Čech na stránkách Občanského sdružení Lidice. Jeho text níže celý dávám k dispozici. K samotnému filmu je nutno říct, že již krátce před premiérou se k němu kritiky vyjádřila novinářka S.Rybičková, která k tomu uveřejnila svůj výzkum ohledně skutečností k celému případu Bludov, kterým se autoři filmu nechali inspirovat. Rovněž i novinář J.Gregor z týdeníků Respekt upozornil na odlišnosti v původním Urbanově románu a filmu. Rovněž kritizoval, že osoba Pospíchala, což je skutečná postava Zdeňka Pospíšila, je ve filmu vyobrazená jako jeden z vrahů, přestože skutečný Zdeněk Pospíšil byl zakladatel bludovských lázní, za války pomáhal v odboji a po únoru 1948 byl 11 let vězněn v komunistických lágrech. Jeho příbuzní proti této spekulaci ostře protestují. Také politolog Stanislav Balík, zastupitel obce Bludov, upozorňuje na celou řadu lží a nepřesností. Na veškeré námitky režisér nijak nereagoval. Autor předlohy Josef Urban se však kritice brání: „Neměl jsem a nemám žádný důvod někoho poškodit. Vycházel jsem z reálných vzpomínek pamětníků, ale není to literatura faktu, nýbrž román. ... To, že nejsou v okresním archivu ucelené doklady k osudným událostem, neznamená, že ve skutečnosti neexistují. Nebudu a nechci je vytahovat, zatím nemám důvod.“
Kacermiroslav

Habermannův mlýn - další příspěvek k přepisování dějin
Habermannův mlýn dělá ze všech Čechů nelítostné bestie a přepisuje historii. Tady jsou fakta.

Pondělí, 30. 4. 2012
Televize Nova v sobotu (a v nedělní repríze na kanálu Nova Cinema) odvysílala tolik opěvovaný film Habermannův mlýn. Z hlediska uměleckého zpracování se povedl a není mu patrně moc co vytknout, ale z pohledu odborného, historického?

Habermannův mlýn - další příspěvek k přepisování dějin aneb pohádka o hodném mlynáři Habermannovi a zlých Češích
Ve filmu není jedna jediná skutečně negativní postava „sudetského Němce“. Naprostou většinu negativních a odpudivých postav představují ve filmu Češi. Jediná skutečně negativní postava Němce je z Říše dosazený velitel SS s polským jménem. Většina Němců se k Čechům chová slušně a snaží se jim pomáhat. Naprostá většina Čechů měla tehdy s Němci diametrálně odlišnou zkušenost, než jak se film snaží namluvit.
Po zhlédnutí filmu konečně pochopíte, že za války byli největší zrůdy Češi a nejvíce trpěli Němci. Autoři zcela účelově vybírají z války jen to, co se jim do jejich propagandistického díla hodí.

Pokud jde například o historický rámec příběhu, je zcela pominut zuřivý a nenávistný boj sudeťáků v roce 1938 za rozbití demokratické ČSR a připojení k Německu. Jsou zcela pominuty teroristické útoky jejich ozbrojeného Freikorpsu proti českému obyvatelstvu (desítky mrtvých) a československým státním orgánům, je zcela pominut teror sudetoněmeckých bojůvek proti českému obyvatelstvu, fyzické napadání Čechů, rozbíjení oken, ničení majetku až po vyhnání z odtrženého území. Je téměř pominut německý teror a vraždění Čechů během celé války. Je zamlčen nenávistný postoj Němců z pohraničí vůči Čechům, naopak, podle filmu, se většina tzv. sudetských Němců chovala k Čechům za války dobře a pomáhala jim. Ve filmu prakticky není mezi skutečně negativními postavami žádný sudetský Němec. Naopak zářným příkladem charakterního člověka je sudetský Němec mlynář Habermann. I když jistě i takoví byli, rozhodně představovali velmi vzácnou výjimku. Smutné je, že většina takových Němců nepřežila válku, protože je jejich soukmenovci udali a zlikvidovali. Buď skončili na popravišti nebo v koncentráku. Jediný skutečně negativní Němec je ve filmu šéf SS Kozlowski, ale ten má polské jméno, takže kdo ví, jak to s jeho „němectvím“ bylo.

Češi, se podle filmu měli za války v podstatě dobře a byli to oni, kdo dělali problémy a ohrožovali Němce, třeba budovali v lese skladiště zbraní, nebo roznášeli letáky. Vždyť i tu akci SS a popravu 9 Čechů vyvolali Češi, zabili přece nesmyslně dva německé vojáky. A Češi také kolaborovali a udávali. Takových postav je ve filmu hned několik, aby bylo jasné, jací ti Češi vlastně jsou.

Zraněným německým vojákům, jedoucím z východní fronty, kde způsobili smrt milionů lidí a další nezměrná zvěrstva, jsou věnovány detailní záběry a podrobně je vylíčeno jejich utrpení. Pocta je vzdána i cti německého vojáka a jeho oddanosti velkoněmecké myšlence. Ani vážně zraněný mladší Habermanův bratr nezanevře na Hitlera a válku a netouží po ničem jiném, než se vyléčit a vrátit se na frontu a dál bojovat za svého vůdce. Nechybí ani jeho oddaný vztah k rodné hroudě. Když ho na konci války kdosi vyzývá, aby raději utekl, hrdě prohlásí, že tady je jeho domov.

Ano, Němci jsou v podstatě příkladní lidé, zato Češi jsou zlí, mstiví, násilničtí, bezcitní, nízcí a hrabiví a po válce jim nešlo o nic jiného, než zmocnit se majetku slušných a pracovitých Němců. To film umocňuje i tím, že scény lynčování Němců, hlavně žen a dětí, jsou zařazeny dvakrát – hned na začátku, aby nebylo pochyb - a na konci. Tím se propagandistický účinek zvýší, to je známo už z televizní reklamy. Zcela je pominut fakt, že všechny tyto hrůzné věci, ke kterým bohužel také došlo, byly vyvolány tím, co u nás Němci, a mezi nimi převážná část těch tzv. „sudetských“, šest let dělali a jak se celou tu dobu chovali. Byly vyvolány tím, že díky své nenávisti vůči jiným národům, především slovanským, rozpoutali nejstrašnější válku v dějinách lidstva, včetně dosud nevídaného teroru vůči civilnímu obyvatelstvu, nevyjímaje mučení, vraždění apod. Výbuch, ve kterém se mísil spravedlivý hněv, a řádění lůzy vyvolalo to, co během války napáchali a jak se chovali. Nemůžeme být na to hrdí, ale nemůžeme to také vytrhovat z dějinné souvislosti a z ostatních událostí té doby. A nezapomeňme také, že k podobným událostem došlo těsně po osvobození i v jiných zemích Evropy, například ve Francii, Norsku, Holandsku, Polsku apod. V roce 1938, by Němce určitě nikdo nevyháněl, nepřipravoval o majetek, natož aby je lynčoval nebo zabíjel. Tyto strašné síly tady rozpoutali během války oni a po jejím skončení dopadly i na ně.

Zajímavé je, že vyvražďování Židů je zmíněno velmi okrajově a jen jakýmsi náznakem. Na nádraží je krátký záběr na vagony, za jejichž okny zahlédneme tváře a ruce židovských dětí prosících o chleba.

Manipulace s fakty a fabulace v zájmu propagandistického vyznění

Neférový přístup autorů a tvůrců spočívá především v tom, že film je prezentován jako dílo založené na skutečných poválečných událostech v obci Bludov. To dodává filmu na autentičnosti a příběhu na věrohodnosti. Jediné, co však odpovídá historické pravdě, je postava mlynáře Habermanna, který skutečně zemřel násilnou smrtí těsně po válce. Prakticky vše ostatní už je vymyšlený příběh, který navíc ani neodpovídá realitě té doby. Zde je několik příkladů:

1) Mlynář Habermann nebyl ubit zdivočelými českými šovinisty přivázaný na točícím se mlýnském kole, jak film barvitě ukazuje na začátku i na konci, ale byl zastřelen svým opilým kumpánem z hospody údajně proto, že nad ním pravidelně vyhrával v kartách (vrah byl Čech, povoláním holič).

2) Mlynář Habermann neměl za ženu Češku, jejíž otec byl navíc Žid, ale Němku.

3) Není známo a doloženo, že by mlynář Habermann nabízel důstojníkovi SS svůj život za život deseti českých rukojmí, které chtěl důstojník zastřelit. Je jasné, že je to propagandistická fabulace útočící propagandisticky na city.

4) Němci nepopravili v Bludově 9 Čechů za to, že v lese nesmyslně zastřelili dva německé vojáky, ale popravili 23 rukojmí za spolupráci s partyzány.

5) Bludovský farář nevyprovázel soucitně bludovské Němce do odsunu, ale byl za podporu odboje poslán Němci i s kaplanem do Terezína, kde oba zemřeli.

6) Majitel místních lázní nebyl slizký český kolaborant, ale statečný člověk, který prokazatelně podporoval odboj a v padesátých letech byl vězněn za politické postoje.

7) Dvakrát je ve filmu opakován oblíbený historický nesmysl Landsmanschaftu, že na základě Mnichovské dohody byly tzv. Sudety vráceny zpět Německu. České a moravské pohraničí k Německu nikdy nepatřilo a čeští i moravští Němci byli vždy poddanými českých panovníků.

Věci, které byly za války nemyslitelné:

1) Němci cvičí za války společně s Čechy v Sokole. K něčemu takovému nemohlo s ohledem na německou nadřazenost nikdy dojít, nehledě na to, že Němci Sokola po obsazení pohraničí zakázali.

2) Habermannova žena nemohla nevědět, že její otec byl Žid, musela přece znát svůj křestní list.

3) V Bludově, který se stal součástí Říše, nemohl být starostou Čech, to bylo vyloučeno.

4) Není možné, aby Němci zjistili poloviční židovský původ Habermannovy ženy až koncem války. Tyto skutečnosti měli různými způsoby, včetně studia matrik, podchyceny od začátku okupace. Ve filmu se to nakonec dozví v dubnu 1945. A jak jinak, než od českého kolaboranta.

5) Důstojník SS posílá Habermannovu ženu i s dítětem v dubnu 1945 do koncentračního tábora. Ale do jakého? Osvětim i další vyhlazovací tábory byly již osvobozeny.

Děj filmu je vymyšlen jako jednoznačná protičeská propaganda. Zapůsobit může v tomto duchu zejména na mladé lidi, kteří pak budou mít větší pochopení pro požadavky Landsmanschaftu na omluvu, odškodnění, návrat apod. Ale i v Německu a Rakousku, kde se určitě bude promítat, a kde o válečných a poválečných událostech v československém pohraničí vědí ještě méně než u nás, bude vytvářet dojem, že Češi byli skutečně odporní, zlí, nenávistní a chamtiví šovinisté a jejich němečtí soukmenovci nevinné trpící oběti. A jejich požadavky, které vůči Čechům neustále vznášejí, jsou oprávněné. Váhu tomuto názoru dodá i fakt, že film natočil Čech Juraj Herz navíc s židovskými kořeny, který sám říká, že v koncentrácích zemřely desítky jeho příbuzných. Proč se k takovému přepisování dějin, očerňování Čechů a očišťování německých zločinů propůjčil, zůstává otázkou jeho svědomí. Možná bychom se dozvěděli víc v odpovědi na otázku, kdo ho podporoval během emigrace v Německu.

Film vznikl v koprodukci Česka, Rakouska a Německa. Bylo by možná zajímavé zjistit jaké je napojení rakouských a německých koproducentů na kruhy Landsmanschaftu, případně neonacistů.

Přestože se film odvolává na skutečnou událost, je v něm skoro všechno vymyšlené, a to tak, aby to zapadalo do hlavních tezí přepisování dějin. Nebezpečí spočívá v tom, že za nějaký čas, už nikdo nikomu nevymluví, že v Bludově bylo všechno jinak. A potažmo i v celé válečné a poválečné historii.

Jak to v té době v odtrženém pohraničí také bylo a co autoři filmu opomněli:

1) Vypjatou nenávist většiny tzv. sudetských Němců vůči všemu českému.

2) Ozbrojené útoky sudetoněmeckého Freikorpsu (měl asi 12 000 ozbrojených členů)
na české policisty, vojáky, finanční stráž, další státní orgány i jednotlivce. Na české straně byly desítky mrtvých a stovky zraněných.

3) Neustálé provokace, vyvolávání konfliktů a neklidu a následné překrucování situace a označování Čechů za viníky.

Po Mnichovské dohodě

4) Fyzické napadání Čechů (docházelo k němu i předtím), loupení jejich majetku, odvlékání do Říše, vyhánění do vnitrozemí (asi 160 000 Čechů).

5) Okamžité zatýkání českých a německých demokratů, jejich věznění, nebo odeslání do koncentračních táborů.

6) Na odtrženém území byly okamžitě zrušeny všechny české školy. Ponechány byly jen některé školy obecné. Mladí Češi neměli možnost studovat, ani nastoupit do učení. Fungovaly pouze školy německé, ale do těch nesměli být Češi přijímáni. Češi byli do budoucna určeni k tomu, aby vykonávali jen podřadné práce.

7) Byly rozpuštěny všechny české spolky a politické strany. Jejich majetek propadl Říši.

8) Byly zakázány všechny české noviny (až na jednu výjimku), časopisy a další tiskoviny.

9) Označení obcí, obchodů, úřadů apod. v češtině bylo zakázáno. Povoleny byly pouze německé nápisy.

10) 11. listopadu 1938 proběhla i na odtrženém území tzv. křišťálová noc, při které byly ničeny židovské obchody, živnosti a podniky, hořely synagogy. Židé byli fyzicky týráni, zabíjeni a posíláni do koncentračních táborů.

11) Češi byli odstraněni ze všech vedoucích pozic v úřadech i podnicích a směli vykonávat jen podřadnou práci. Často byli vystěhováni ze svých bytů do nuzných příbytků a do jejich bytů se nastěhovali Němci.

12) Čeští sedláci byli vyháněni ze svých usedlostí a jejich statky byly osídleny „německou krví“.

13) Zakázány byly veškeré české kulturní akce (koncerty, divadlo apod.).

Podobných filmů, televizních pořadů, rozhlasových relací, knih a článků, překrucujících dějiny a snažících se v zájmu Landsmanschaftu a dalších neonacistických skupin vymazat z vědomí lidí historickou pravdu se v posledních letech objevilo hodně. Míra lživosti a manipulace fakty v nich je rozdílná. Pro lepší přehlednost by se měla stanovit jednotka, která by míru manipulace kvantifikovala. Po natočení Habermannova mlýna, kde jsou hrubě zkreslovány poválečné bludovské události, by touto jednotkou mohl být jeden Bludov. Při dosažení určitého počtu Bludovů by měl autor nárok na udělení vyznamenání za přepisování dějin a hanobení českého národa. Mohlo by se nazývat třeba „Cena Emanuela Moravce“. Mohl by si ji přiřadit k těm, které za podobná díla dostane z Německa, třeba od Svazu vyhnanců paní Steinbachové.
Karel Čech


Zdroje:



• Český svaz bojovníků za svobodu
• Občanské sdružení Lidice
http://www.wikipedia.org

Re: Historikové proti znásilňování dějin - 2002

PříspěvekNapsal: 20/3/2018, 19:32
od kacermiroslav
Habermannův lynč a národní sebebičování
Stanislav Balík | 22. 10. 2010


Vyhnání Němců nejde ospravedlňovat, lze ho „jen" pochopit. Kdyby se ale tvůrci filmu Habermannův mlýn kromě jména a tragické smrti hlavního hrdiny inspirovali i skutečnými bludovskými válečnými událostmi, snáze bychom pak chápali tu obrovskou nenávist Čechů vůči všemu německému.



Kdyby byly jednotlivé scény nového českého filmu Habermannův mlýn pravdivé, pak porodní bába, která v roce 1938 přivedla na svět dceru hlavního hrdiny, byla moje bábinka. Filmové Eglau je totiž můj domov - Bludov na severní Moravě.

Právě sem situoval režisér Herz film, který má jednoznačnou ambici - být zrcadlem zvráceností, jichž se Češi dopustili na Němcích. Vystavěn je efektně, v kině jen málokteré oko zůstane suché. Přestože není zcela jednostranný a ukazuje i nacistické hrůzy, jeho celkové vyznění je zcela jiné. Mlynář Habermann je vylíčen jako mučedník, na němž se nespravedlivě vybily nejnižší možné davové pudy.

Kdyby šlo o fiktivní jméno, fiktivní příběh, nemohl by nikdo říct ani půl slova. Problém nastává ve chvíli, kdy konkrétní historické postavě a konkrétnímu činu vyfabulujeme příběh. Na film se těší lidé z okolí, aby konečně viděli, jak to bylo. Za chvíli nikdo nikomu nevymluví, že se v Habermannově mlýně nestalo přesně to, co je ve filmu. Ale ono se to nestalo, skoro vše bylo jinak.

Film má neobyčejně silnou moc - a v tomto případě ji tvůrci zneužili. Nejenom tím, že si zcela vymysleli motivy vraždy i samotné vrahy, ale například i tím, že udělali patolízala a člověka hrajícího na obě strany z majitele lázní, jemuž jen nepatrně změnili jméno. Vědí vůbec, že právě tento člověk byl tak statečný, že byl od roku 1944 prvním předsedou ilegálního okresního národního výboru a že byl posléze jedním z nejdéle vězněných politických vězňů bolševického režimu, který se na svobodu dostal až v roce 1966?

Vražda z osobní nenávisti
Jak to bylo s Habermannem ve skutečnosti? Pocházel, stejně jako jeho žena, ze smíšeného německočeského manželství. Za války Čechům pomáhal, neví se ale o tom, že by to bylo na hranici vlastního sebeobětování. Rád hrával karty, což se mu stalo v posledku osudným. Když byl 8. května 1945 revoluční gardou zatčen a odváděn před revoluční ONV, potkal je cestou mladý holič, jeho kumpán z hospody, nad nímž Habermann v kartách často vyhrával. V okamžiku skončené války byl navíc v euforii, vytáhl zbraň a mlynáře bez rozmýšlení zastřelil. Tuto verzi potvrzují i nedávno objevené dokumenty v okresním archivu, konkrétně trestní spis s vrahem. Jiná věc je, že jeho čin byl amnestován dekretem prezidenta Beneše z roku 1945.

Habermann nebyl ubit lidovým lynčem, nebyl mučedník trpící za to, že jediný byl statečný.

Šlo o vraždu z osobní nenávisti, jakých se v Bludově do té doby odehrálo několik. V roce 1913 například „nevypátraný padouch" umlátil z neznámých důvodů hasičskou sekerkou ženu a její čtyřletou dceru. V roce 1921 zavraždil otec, prý pro „rozhárané rodinné poměry", svou ženu a čtyři děti, zapálil dům a sám se na půdě oběsil.

Ano, Habermann byl zatčen jen proto, že byl Němec. I vila byla vykradena. Film by ale vyzněl zcela jinak, kdyby se kromě jména a tragické smrti hlavního hrdiny inspiroval skutečnými bludovskými válečnými událostmi. Snáze bychom pak chápali dobovou náladu českého obyvatelstva, tušili bychom, jak se mohlo stát, že se v lidech zahnízdila obrovská nenávist vůči všemu německému. Filmový lynč se odehrát mohl a leckde se možná i odehrál, ne ale ve starém mlýně na řece Moravě.

Příjezd Němců v říjnu 1938 nebyl vítán vlaječkami, ale pláčem a bezmocným vztekem. Bezprostředně poté následoval útěk československých státních úředníků a poloviny učitelů. Nenávist vyrůstala z řádění nového německého ředitele školy Erbena, který byl také vedoucím místní nacistické organizace. Za něj byly provedeny čistky ve školní knihovně, jimž padly za oběť i knihy jako Babička Boženy Němcové, bylo zavedeno povinné vyučování němčiny, zastavena výuka dějepisu, zakázán zpěv hymny Kde domov můj. Po vychození obecné školy neměli čeští žáci další možnost, jak se dále vzdělávat. České vyšší školy neexistovaly, do německých nebyli přijímáni. Nemohli nastoupit ani do učení.

Další chybějící scény
Rozehnání českých spolků včetně nacionalistického Sokola - ten ale ve filmu zcela ahistoricky funguje, dokonce v něm cvičí s komunistou lidovecký starosta (Čech nemohl být v Říši starostou, ale to by se nehodilo do kolaborantských obrazů filmu) a Němec Habermann. Větší slátanina už nemohla nikoho napadnout.

Emotivní by byl pohled na bezmocnou lítost a pláč plného kostela při rekvírování nových i starých kostelních zvonů pro potřeby výroby německých zbraní.

A co teprve kdyby byl ve filmu pohled na 12 velkých sedláků a jejich rodiny, jak musí vyklidit své statky, odjet do neznáma a na jejich místo nastupují cizí němečtí sedláci.

Starý farář, který ve filmu oddává a křtí a poté, klišé téměř nejhorší, přislibuje hlavnímu nacistovi pomoc při útěku, byl ve skutečnosti rok před koncem války zatčen za podporu odboje. Byla by to dojemná a na rozdíl od většiny filmu navíc pravdivá scéna, v níž by po ročním utrpení naposled vydechl v náručí svého bludovského kaplana v Terezíně tři dny před koncem války se jménem Bludov na rtech.

Kolektivní pocity
Nenávist vůči Němcům jako etnické skupině, která vyhřezla po válce a která je v určitých generacích národa dodnes přítomna, nemusela nutně pramenit z chování jednotlivých Němců. Dokonce i ti „nenávistníci" přiznávají některým Němcům konkrétní zásluhy - v bludovském případě Habermannovi, občas i hraběnce Gabriele Žerotínové. Nenávist pramenila daleko spíš z kolektivních pocitů - z hrůz heydrichiády, vypálených Lidic, Ležáků či Javoříčka, ukradeného mládí, národního ponížení při zákazu zpěvu hymny.

Lze se divit, že dlouholeté národní ponižování našlo svůj ventil ve vyhnání Němců a v etnické nenávisti? Ano, nebylo to humanistické a nejde to ospravedlňovat. „Jen" to lze pochopit... Je proto otázkou, zda vůbec a jak se lze poučit z nešťastných květnových událostí roku 1945. Rozhodně bychom si neměli sugerovat celonárodní vinu za neomluvitelné chování. Toto chování bylo reakcí - reakcí jistě přehnanou, ale pochopitelnou v kontextu předchozího vývoje.

Autor je politolog a zastupitel obce Bludov. Text vyšel 12. října 2010 v Lidových novinách

Re: Historikové proti znásilňování dějin - 2002

PříspěvekNapsal: 20/3/2018, 21:33
od Pátrač
Jak že to řekl ten Beneš?

"Přijde brzo chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat s toho, co v těchto letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto své nové lži budou přednášet. Říkal jsem při jiných příležitostech, že máme všecko zaznamenat a povědět to, co jsme zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech. Ne snad jen proto, abyste nám všem řekli o svém trápení, ale proto, abyste se znovu mohli bránit, až oni začnou s tou svou "očišťovací" kampaní. Že začnou - o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očištění přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální, s útokem na naší svobodu národní a lidskou“.

Jinak já jsem Habnermanův mlýn viděl asi do poloviny, pak jsem to vzdal. Ten film je ahistorická nehoráznost a mě udivuje, že se vůbec takto mohl natočit. Ale dnes je možné skoro vše.

Re: Historikové proti znásilňování dějin - 2002

PříspěvekNapsal: 20/3/2018, 21:53
od kacermiroslav
Mám na to stejný názor. Jen jsem ten film dokoukal do konce. Nemůžu popřít, že jsou tam dobré herecké výkony, dobrá kamera, scéna, ale fakt mi vadí to přesouvání viny na stranu Čechů. Prostě film není vůbec objektivní.



Nebezpečný výklad dějin
16.09.2013

Televize Nova přinesla 12. září 2013 ve večerních Televizních novinách informaci o nebezpečných chemikáliích ve zchátralé textilní továrně Vitka v Brněnci na Svitavsku. V této souvislosti zazněla slova: „Textilka chátrá, přestože má velmi slavnou minulost. Oskar Schindler tu za války zachránil před deportací do Osvětimi 1200 židů. Továrna měla vyrábět granáty. Aby ji nezavřeli, Schindler je nakupoval jinde a vydával za své. Kvůli tomu přišel o všechno, ale zaměstnance zachránil…“

Při tom je všeobecně známé, že v objektu byla jedna z poboček koncentračního tábora Gross-Rosen.

Situace na frontách od roku 1944 naznačovala, že vítězství Německa není tak jisté. Východní fronta se nebezpečně přibližovala, proto nacistické Německo muselo přistoupit k evakuaci válečných podniků z území okupovaného Polska. Místem jejich nového působení se stávalo pohraniční území Československé republiky připojené v říjnu 1938 k Německu po tzv. mnichovské dohodě. Do tohoto prostoru byly směrovány německé zbrojní podniky i pobočky koncentračního tábora (KT) Gross-Rosen – otrockou práci vězňů jedné z nich využívala od podzimu 1944 firma Oskara Schindlera, která vyráběla nábojnice protiletadlových a protitankových granátů.

Pobočka KT Gross-Rosen pracovní tábor Brněnec byla budována již od zimy 1944 a na podzim téhož roku sem bylo z Krakova převezeno strojní zařízení a dva transporty vězňů (700 mužů z KT Gross-Rosen a 300 žen z KT Osvětim). Německé úřady v té době dokonce plánovaly zvětšení tábora v Brněnci do počtu 2200 vězňů (1400 žen a 800 mužů), jak potvrzuje dokument velitelství KT Gross-Rosen z 18. listopadu 1944, který je uložen v muzeu tohoto koncentračního tábora ve Walbrzychu. Zabránil tomu rychlý postup Rudé armády a kvapem se blížící konec války.

Vězni pracovali na výrobě munice pod dozorem SS a německých odborníků. Nábojnice se odvážely do muniční továrny v Poličce, kde se plnily prachovou náplní – odtud šly na frontu. Práce vězňů byla využívána pro potřeby válečného hospodářství a armády až do začátku května 1945. Tábor osvobodila Rudá armáda 9. května.

Informace TV Nova jsou nepravdivé. Zcela zamlčena je existence pobočky koncentračního tábora, vězni jsou označováni jako „zaměstnanci“ továrny, která navíc vůbec nevyráběla. A v systému německé válečné výroby prý Schindler nakupoval granáty jinde. Tuto pošetilost si vybásnil australský spisovatel v románu, který se později stal základem Spielbergova filmu – a americký film (záběry z něj Nova použila jako pozadí zpravodajství) je předkládán jako obraz historie. Nejsem historik, ale takový výklad dějin považuji za velmi nebezpečný – zamlčování a popírání existence jednoho koncentračního tábora může být jen začátkem. Buchenwald, Dachau, Mauthausen, Osvětim…

Josef Šenfeld

Re: Historikové proti znásilňování dějin - 2002

PříspěvekNapsal: 21/3/2018, 00:20
od kacermiroslav
Kniha Olgy Barényiové Pražský tanec smrti - Ze dnů „osvobození“ v roce 1945

Není dobré se bránit pohledům „z jiné strany“, ale číst o tom, že za pražského povstání zahynulo 600 Čechů (a přitom ještě některé z nich povraždili revolucionáři za to, že litovali Němce) a proti tomu bylo 100 000 německých obětí?

V Praze se podle této knihy vůbec nebojovalo, jen se vraždili Němci! Revolucionáři na barikádách se nudili a popíjeli alkohol! Historie pražského rozhlasu popsaná v této knize: Nejprve volání o pomoc přímo na ulici a to německy. Přispěchavši Němci jsou ubiti a vráceni na ulici jako ukázka německého řádění. Z horních pater budovy vyhazovány německé děti a opět vydávány za děti české. Přitom stálé výzvy a nyní již po rozhlasových vlnách: „Vražděte Němce bez rozdílu včetně žen a dětí!"

Dozvíme se, že v Praze nebojovala ani Rudá armáda a jen narychlo postřílela houf německých zajatců, aby předstírala boj. Známé dokumentární fotografie a filmové záběry o bojích kolem rozhlasu i jinde jsou tedy falešné?

Zvěrstva ze strany Čechů jistě byla, ale relace mezi oběťmi byly naprosto jiné, podle historiků na německé i české straně do dvou tisíc osob. Tato kniha se sice může nazývat románem, ale nejde o nic míň než o naprosto bezprecedentní přepisování dějin a nehoráznou urážku padlých.

Re: Historikové proti znásilňování dějin - 2002

PříspěvekNapsal: 21/3/2018, 12:05
od Dzin
Kampaň proti "znásilňování historie" či "přepisování historie" mi hodně evokuje tu proti "falsifikaci historie".

kacermiroslav
Od kdy má být film který není historickým dokumentem objektivní? Pokud si někdo dělá závěry o historii na základě uměleckého filmu, potom to spíše vypovídá něco o duševním obzoru daného jedince.

Habermannův mlýn jsem neviděl a ani mě to nijak neláká si ho shlédnout.

Pátrač
A co když je Benešův výrok jen snaha o maskování vlastních chyb nebo kontraverzních rozhodnutí? Beneš za doby svého prezidentování provedl dost věcí, které Československu a jeho občanům v konečném důsledku spíše uškodili. Proto bychom měli být opatrní v obecných soudech a rozlišovat, zda se jedná o případ kdy zloděj křičí chyťte zloděje a o případ, kdy to křičí opravdová oběť.

Re: Historikové proti znásilňování dějin - 2002

PříspěvekNapsal: 21/3/2018, 12:32
od kenavf
Dzin píše:..
Od kdy má být film který není historickým dokumentem objektivní? Pokud si někdo dělá závěry o historii na základě uměleckého filmu, potom to spíše vypovídá něco o duševním obzoru daného jedince....

90 percent ľudí si upraví svoje vnímanie historie podľa filmu ktorý na nich zapôsobil.Len malé percento ľudí si to začne porovnávať s inými historickými faktami a zdrojmi.
To je fakt na ktorom sa nedá veľa zmeniť. Ale volebné právo majú všetci a tým pádom to môže ovplyvňovať ich volebné rozhodnutia.

Kontrólna otázka:Koľko percent ľudí tušilo pred nejakými dvadsiatimi rokmi že cca 30 percent oslobodzovacej armády v ČSR boli rumuni,a verím tomu že ešte aj teraz to vie veľmi málo ľudí.Holt propaganda,neúplné informácie a skreslené informácie urobili svoje.

Dzin píše:..
A co když je Benešův výrok jen snaha o maskování vlastních chyb nebo kontraverzních rozhodnutí? Beneš za doby svého prezidentování provedl dost věcí, které Československu a jeho občanům v konečném důsledku spíše uškodili...

Aj keby ten jeho výrok bol maskovanie jeho rozhodnutí aj tak je zarážajúce nakoľko pasuje do dnešnej doby a vystihuje realitu.

Re: Historikové proti znásilňování dějin - 2002

PříspěvekNapsal: 21/3/2018, 13:33
od Dzin
kenavf
Jak píši, to je ale spíše ukázka uvažování těch lidí. Vinit umělecký film za to, že si někteří lidé na jeho základě dělají chybnou představu o dějinách je stejná hloupost, jako u těch, kteří tak činní.

Osvobozování Československa je z tohoto pohledu kapitolou sama pro sebe. Do dnešních dnů se v tomto v historickém povědomí u nás drží tolik mýtů a neznalosti, že je to až s podivem. A to hlavně v dnešní době, kdy oproti totalitě fakticky nikdo informace necenzuruje a jsou poměrně dobře dostupné. Možná to je taky trochu chyba, protože je jich takové množství, že pro většinu lidí je nesnadné se mezi nimi orientovat. Ale zase zde selhává školství, což je ale na delší diskuzi někde jinde.

Jak moc vystihuje Benešův výrok dnešní dění a realitu? Mnohdy to není o tom, že by vinní chtěli osočovat oběti, ale že se upozorňuje na to, že mnohdy jsou i údajné oběti spíše viníci. Jistě existují takové případy, ale nevšiml jsem si, že by se jednalo o nějaký obecný trend. Spíše naopak, většinou se jedná o okrajová dění, kterým se nikdy nedá plně zamezit. Vždy tu budou extrémisté.

Re: Historikové proti znásilňování dějin - 2002

PříspěvekNapsal: 21/3/2018, 14:09
od palo satko
Film nie je len umenie. Kto ma decka vie o čom píšem, stači navštivit s nimi velku predajnu hračiek. Film nas manipuluje nielej v otazke nakupnych preferencii, ale aj svätonázoru a samozrejme aj oblasti dejin. Nazornym pikladom je film o Churchillovi, za ktoreho stvarnenie dostal Oldman Oscara s nazvom Najtemnejšia hodina. Tu je link na članok slovenskeho historika, ktory sa važne zabobera dejinami Britanie v prvej polovici 20. storočia. Rozcupoval ho jedna radost. Maly citat:
Lord Halifax, Neville Chamberlain, Winston Churchill a jeho manželka Clemmie boli historické postavy. Aj druhá svetová vojna sa stala. A niekde pri týchto faktoch sa končí i historická presnosť Wrightovho filmu.

Kritika: http://historyweb.dennikn.sk/clanky/det ... rJXttTwbAU

Poznamka pre Dzina: ja si nekupujem listok do kina, knihu, alebo noviny, ktore ma vodia za nos.

Re: Historikové proti znásilňování dějin - 2002

PříspěvekNapsal: 21/3/2018, 14:20
od Pátrač
Dzine, já si myslím že slova D. Edvarda Beneše jsou nyní platná více než kdykoliv předtím. Ten člověk udělal mnoho chyb, je otázka kdo by na jeho místě dokázal více.

Jistě, Němce asi upřímně nenáviděl, ale byl to jen člověk. Ale byl to současně nesmírně zkušený politik, a věděl jak fungují v lidech mechanismy ztotožňování se se nějakou situací či jevem.

Jsem přesvědčený, že věděl co říká a proč to říká.

http://slideplayer.com/slide/3425603/

Podívej se na tuto slideshow a uvidíš proč si myslím že má Beneš pravdu. Je to totiž podobné s podobným. A Dzine, to co tam uvidíš to neudělali Češi, Francouzi či někdo jiný Němcům - to udělali Němci Němcům a milionům lidí z celé Evropy a i našim občanům.

Není jediný důvod zde popsaná stanoviska historiků k filmu Habermanův mlýn zpochybňovat. Ten Film je ahistorická sračka a lidem neuvěřitelně lže. Přitom jak jsou navíc lidé dnes líní něco se dovědět, tak jim toto stačí jako pohled na skutečnost. Přece od roku 1968 jsou u nás umělci chápáni jako svědomí národa. TI by přece lidem nelhali.

Ty přece jsi člověk historií políbený, co políbený, Tebe i pohladila, tak dobře víš, že lidstvo si pamatuje a nezpochybňuje proběhlé události, jen tři generace od jejich průběhu. Potom už mají volné pole zkurvenci o kterých psal velký Ike. A doufám, že nebudeš tvrdit, že dnes není v Evropě a ve světě přítomno rozsáhlé konání, které zpochybňuje reálné dění z minulosti, třeba právě holocaust. To by mě dost mrzelo.

miro kačerů, to co v poslední dáváš na palbu je síla.

Snaž se to udržet pod kontrolou a zkuste se vyvarovat zbytečných konfliktů jako to bylo ve vlákně co už je pod zámkem. TO platí pro všechny- jsou to témada složitá a de facto kažý má co k nim říci. Dělejte to, ale držte nervy v klidu. Za to Vám všem Pátrač dopředu děkuje.

Re: Historikové proti znásilňování dějin - 2002

PříspěvekNapsal: 21/3/2018, 15:16
od Dzin
palo satko
To se potom ale díváš jen na omezený počet dokumentů a pár faktografických knih. :-) Prakticky každý "umělecký" film tě "vodí za nos". Ale jak už jsme psal, pozastavovat se nad tím, že nedokumentární film neobsahuje pouze historická fakta je hloupost.

Pátrač
Pokud někdo chápe filmy tak jak píšeš, tak je to ale opravdu spíše jeho problém. Protože každý soudný člověk by měl vědět, že "umělecký" film není o tom, aby podal přesné svědectví o historii nebo o nějakém ději, ale jedná se o imaginaci jeho tvůrců. Znám dost filmů, kteří nemají s historií mnoho společného, ale jsou neskutečně zábavné (či myšlenkově hluboké). Třeba i jeden z mých nejoblíbenějších válečných filmů "Nepřítel před branami" má s ní společného asi jen jména hlavních postav, ale jinak je to pro mě naprostá pecka. Mám ho zatratit jen kvůli tomu, že 90 procent filmu je naprostá smyšlenka?

Samozřejmě že existují tzv. revizionistické proudy a dokonce i extrémistické. Ale to, že existují ještě neznamená, že se jedná o nějaký obecný jev či o nějaký velmi rozšířený jev. Prakticky se jedná spíše o okrajové jevy. Ovšem záleží spíše na oblastech. Podívej se jen na naše obecné historické povědomí. U nás je spíše problém, že stále převládají komunisty stvořené mýty, které poskytují naprosto zkreslený obraz WW2. Právě proto, že se o historii zajímám více než jen letmo tak o to to vidím zřetelněji. Jenže současně i vidím, že značná část pokusů o to odbourat tyto mýty se právě setkává s odmítáním typu "pokud o přepisování historie" apod.

Je potřeba přistupovat ke každému případu individuálně, protože se může stát, že za onu "ochranu národního odkazu" se skrývá jen snaha o to zamezit bližšímu poznání historie ať už z jakéhokoliv důvodu. Ostatně ono je to vidět i zde na palbě, když vezmu debatu z jiného tématu. Snaha popisovat sudetské Němce jako naprosto nevinné oběti, kteří za nic nemohou a zlí Češi je pouze utiskovali je jednoznačně špatná. Ale úplně stejně je na tom snaha potírat pokusy o kritiku odsunu, která je mnohdy relevantní a opodstatněná.

Proto se mi moc nelíbí to, co tu citoval kacermiroslav, protože to většinou připomíná politická provolání než snahu o vědeckou diskuzi nad historií. Ale zase jsem schopen pochopit motivace zúčastněných, proč to takto koncipovali. Lidé většinou uvažují emočně a čím více lidí se oslovuje, tím více je třeba takto působit. Ikdyž mě to trochu mrzí u spolku oněch historiků, kde si myslím, že ti by se měli být schopni oprostit od podobného zjednodušování.

Re: Historikové proti znásilňování dějin - 2002

PříspěvekNapsal: 21/3/2018, 15:41
od Polarfox
Pátrač píše:Ten Film je ahistorická sračka a lidem neuvěřitelně lže. Přitom jak jsou navíc lidé dnes líní něco se dovědět, tak jim toto stačí jako pohled na skutečnost. Přece od roku 1968 jsou u nás umělci chápáni jako svědomí národa. TI by přece lidem nelhali.

Většina produkce, ať již dobré či špatné, je do nějaké míry ahistorická. A většině lidí je to putna a nebo to nikdy nepozná (a lidé byli líní vždycky, to není příznak dnešní doby, ale průběžný jev lidské populace, která je tak nastavena). Nezřídka se historie kroutí i za takříkajíc bohulibým národním/společenským zájmem a ještě někdo za to dostane cenu a historická uznání. Takže vyber si :)

Důležitá je míra (pochybuji, že například tento film, ať už je jaký je, formuje názory nějakého zásadního množství lidí, na rozdíl od jiných kravin...plus nikde není řečeno, že se názory dle toho vůbec zformují/přeformují) a konkrétní případy. Lidi jsou možná ovce, ale ovce s vlastní zodpovědností a menšina jim nemůže nonstop cpát trávu do huby a ještě za ně žvejkat a kontrolovat, jestli třeba nekonzumuje i muchomůrky místo žampiónů. A kdyby jsi se měl vzrušovat nad každým ahistorickým filmem/dílem, tak se z toho brzy potento.

Re: Historikové proti znásilňování dějin - 2002

PříspěvekNapsal: 21/3/2018, 16:34
od kacermiroslav
Dzine, tak samozřejmě umělecký film, je holt umělecký film a de facto fikce. Ovšem problém podle mě nastává, pokud si za předlohu vybírá skutečný příběh, který je poměrně zásadním způsobem přepracován a vše nakonec vyzní jinak. Asi se nedivím obyvatelům Bludova, že se brání té finální podobě filmu. Bohužel tím, že dnes si lidi dělají názor hodně na základě medii (ostatně J.Goebbels v tom byl mistr), tak si myslím, že filmy a knihy, které se týkají nedávné živé historie, by v tom měli být obzvláště citlivé. A mám obavu, že většina lidí prostě utváří názory na základě takových uměleckých děl, protože historie, tak jak ji máme rádi my všichni zde na Palbě, jde prostě mimo ně. Ber to tak, že ty to prostě dokážeš rozeznat, že to je umělecká fikce, stejně tak Pátrač, Polar a celá řada z nás zde. Ale drtivá většina lidí ne. Proto si myslím, že by se s tím fakt mělo nakládat opatrně. Působí to pak na mě jako ty sovětské filmy z dob socialismu.

Pátrači, tak ty nedávné dějiny mě prostě zajímají, ale zajímají mě především z důvodu zdokumentování, paměti, svědectví. Až tu bude vlákno k násilnému odsunu Němců 1945, tak zase budu pro změnu hledat svědectví k tomu, jaká zvěrstva jsme páchali my Češi. Ale nerad bych to celé prostě vytrhával z kontextu doby. Jak jsem psal už u toho zamknutého vlákna, „když se řekne A, tak by se mělo říct i B“. Snažím se tu dobu prostě pochopit a posuzovat to objektivně. Ale vadí mi, že právě filmy typu Habermannův mlýn řeknou jen to B proti Čechům, ale ani se moc nepokusí ukázat to A. To, co k tomu vedlo. Jinak do velkých diskusí se fakt pouštět nechci. Spíše mě zajímal názor historiků a případně různá svědectví. Prostě fakta, nikoliv filozofická otázka. Nicméně stejným způsobem může rozebírat třeba i filmy jako je Statečné srdce:-)

Re: Historikové proti znásilňování dějin - 2002

PříspěvekNapsal: 22/3/2018, 08:15
od J.J.
kacermiroslav píše:Dzine, tak samozřejmě umělecký film, je holt umělecký film a de facto fikce. Ovšem problém podle mě nastává, pokud si za předlohu vybírá skutečný příběh, který je poměrně zásadním způsobem přepracován a vše nakonec vyzní jinak.

Nihil novum sub sole... Namátkou třeba Dumasův Černý tulipán, Forsythova Boží pěst, o knihách Johna Bigginse či Tomase Rosse nemluvě. Pokud jsou tvůrci otevření a netvrdí, že jde o historický popis, já v tom nevidím problém. Je pravda, že v daném případě by filmu vůbec neublížilo, kdyby byl zasazen do nějaké fiktivní vesničky a byla použita vymyšlená jména.

Co se týče „věcí, které nebyly nemyslitelné“, tak většina myslitelná docela dobře je...
- „cvičit do Sokola“ se u nás na vesnici chodilo i za socíku, ačkoli Sokol byl rozpuštěn tuším začátkem padesátých let. Podobně vím o lidech, kteří v sedmdesátých letech „chodili do skauta“ (byť oficiálně to byl oddíl PO SSM). Nepamatuju si tenhle detail z filmu přesně, ale na podobném principu to mohlo fungovat i v Sudetech.

- pamatuji-li se dobře, Habermannova žena byla z nějakého sirotčince. Tam se doklady vystavovaly všelijak a o židovství svého obce opravdu nemusela vědět. Vzpomeň si například na Škvoreckého Prima sezonu, kde farář falšuje matriky, aby zakryl nepovolený sňatek Židovky (ten případ se skutečně stal, s jedním z protagonistů jsme před ca 15 lety mluvili).

- v nějaké zapadlé vesnici se etnický Čech starostou stát mohl, pokud v důsledku pomnichovských dohod měl německé občanství a svým češstvím se moc veřejně neoháněl. Stejně tak se v socialistickém Československu mohl bývalý kulak stát předsedou JZD. Rozhodně to nebylo obvyklé, oficiálně to asi bylo nepřípustné, ale tu a tam se to dělo.

- jak rychle se Němci dozvěděli o něčím původu, to záleželo na tom, jaký byl na tom člověku zájem a jestli si kvůli němu tu práci s prolézáním matrik někdo dal. Pokud někdo držel hubu a krok, nijak se neprojevoval, nevyčníval a nikdo ho neudal, přijít se na to nemuselo. Z podobného soudku: dost odbojářů mělo falešné doklady, které se daly poznat expertním zkoumáním celkem rychle, ale pokud jim nebyla věnována cílená pozornost, tak při běžné kontrole na ulici bez problémů fungovaly.

- koncentrační tábory existovaly nejen na východ od Zhořelce. Pokud se dobře pamatuju, tak většina podobných ad-hoc deportací z českých zemí byla do Buchenwaldu a Ravensbrücku

Jinak se zde ale nehodlám příliš angažovat, protože bychom zase narazili na zásadní rozpory v přístupu, jak jsem už psal v tom zamknutém threadu. Mirek prostě vychází z toho, že každý člověk je strašně politicky a národnostně uvědomělý a tuto uvědomělost všemu nadřazuje. Jenže v praxi to tak nefunguje. Podívejte se třeba na Polsko či Slovensko v době socialismu: bylo naprosto běžné, že lokální komunističtí funkcionáři chodili do kostela, že v jedné rodině se dali najít katolický biskup a komunistický funkcionář - zdánlivě nemožné rozdíly, ale ti lidé spolu v normálním styku vycházeli naprosto v pohodě. A pokud hrozil nějaký problém, tak téměř vždy dostaly přednost vazby rodinné a osobní před vznešenými ideologiemi.

Re: Historikové proti znásilňování dějin - 2002

PříspěvekNapsal: 22/3/2018, 08:19
od J.J.
kacermiroslav píše:... jaká zvěrstva jsme páchali my Češi.


Já jsem žádná svinstva nepáchal. Ty ano?

Re: Historikové proti znásilňování dějin - 2002

PříspěvekNapsal: 22/3/2018, 08:40
od Bleu
J.J. píše:
kacermiroslav píše:... jaká zvěrstva jsme páchali my Češi.


Já jsem žádná svinstva nepáchal. Ty ano?


A současní Němci?

Re: Historikové proti znásilňování dějin - 2002

PříspěvekNapsal: 22/3/2018, 09:21
od J.J.
Bleu píše:A současní Němci?


Já jim nic nepředhazuju. Pravdou je, že to ten jejich komplex z WWII a ostentativní sypání (si) popela na hlavy všech Němců mi také přijde nesmyslný. Možná to dává nějaký smysl při kolektivistickém vnímání světa, ale mně ne.

Re: Historikové proti znásilňování dějin - 2002

PříspěvekNapsal: 22/3/2018, 10:22
od kacermiroslav
J.J., ty máš prostě tendenci jen vše zpochybňovat a to jen na argumentech typu, "mohlo to být v zapadlé vesničce i jinak". Takhle můžu zpochybnit úplně všechno, třeba i tvou existenci:-) Pokud neuvedeš důkaz, že se to tak mohlo dít, tak se budeme raději držet faktů. A fakta jsou i ta, že "Sokol" byl od října 1938 z oficiálních míst v Sudetech zakázaný. Jediný text, s kterým u tebe můžu souhlasit je: "Je pravda, že v daném případě by filmu vůbec neublížilo, kdyby byl zasazen do nějaké fiktivní vesničky a byla použita vymyšlená jména." Nicméně autoři filmu to neudělali a u žijících pamětníků a příbuzných to prostě vyvolalo silnou negativní odezvu. A já se jim ani nedivím.

Jinak tvá poznámka, jestli jsem ubližoval za války Němcům, opravdu není na místě. Jsem až výrazně poválečný ročník:-) Přijde mi, že se úmyslně snažíš vyvolávat zde na Palbě konflikty. Byl bych jen rád, když by se argumentovalo věcně a s důkazy. V opačném případě se asi zasloužíš o další zavřené vlákno. Je to tvůj cíl?

Re: Historikové proti znásilňování dějin - 2002

PříspěvekNapsal: 22/3/2018, 11:07
od Pátrač
POlafox - ale jistě. Já vím že film, i když je nakonec paskvil je jen film. Ale pokud je tematicky zaměřený na toto období a události s ním spojené, když každý ví jak je to bolavé místo, je s tím potřeba zacházet velmi opatrně a hlavně nelhat a nevymýšlet si. Protože to co napsala ta skupina historiků je pravda. I umění může výrazně uškodit pokud to autoři chtějí.

Vem si film Zachraňte vojína Rayena. Je to nabušený akcí a je to hodně dobrý film, velmi realistický a mě osobně se velmi líbí. Sice vím, že zápletka je vymyšlená ale není tam nic nereálného, nic tam nekřiví skutečný průběh vylodění a bojů krátce po něm. Přečti si výhrady historiků a logicky srovnání těchto filmů je de facto nemožné.

Oba jsou přitom umění. Fakt je ale i to, že po filmu Habermanův mlýn dnes neštěkne pes a ten americkej biják je v provozu pořád. Asi lidi opravdu nejsou plošně blbí, což je poznání, které mi způsobuje velkou radost.