Re: OBSAZENÍ SUDET A ODSUN ČECHŮ 1938
Napsal: 4/4/2018, 21:45
Časová osa roku 1938 a událostí vedoucích k obsazení SUDET
alespoň základní data
1.5.1938 - Konají henleinovci útočné manifestace v celém pohraničí. V Opavě napadají četnictvo a policii. Jsou první zranění. Přestože provokace propukají na mnoha místech, československá vláda vydává ZÁKAZ POUŽITÍ ZBRANĚ našim ozbrojeným silám. Bojové provokace proběhly 1. máje v Žatci, Jiřetíně a v Sokolově.
6.5.1938 - Se konaly v Aši oslavy 50. narozenin Konráda Henleina za účasti uniformovaných turnerů, příslušníků henleinovských tělovýchovných spolků. Dochází ke střetu s policií. V Chebu, Plesné, Aši a v Lubech jsou jednorázově vyhozeni z práce všichni, kteří nebyli členy SdP. V Kynžvaldu byly české děti nuceny navštěvovat školu německou. V celém pohraničí jsou soustavně vedeny útoky proti obchodům Židů.
17.5.1938 - Sudetoněmecká strana založila po vzoru německých SA Dobrovolnou ochrannou službu (Freiwillinger Schtuzdienst), známou též pod názvem Ordneři (Ordnersgruppe). Ordneři byli zformováni jako úderné oddíly pro ozbrojené útoky v pohraničí. Proto členové ordnerů tajně absolvovali v Německu školení a výcvik pod vedením příslušníků SA a SS. Součástí příprav bylo i pašování zbraní do republiky. Některé případy byly odhaleny. Šlo především o automatické pistole, ruční granáty, kulometné pistole (samopaly) a výbušniny. Po dohodě s německým kancléřem Adolfem Hitlerem začal klást Henlein čs. vládě takové požadavky, které nebyla moci nebo ochotna splnit. Cílem bylo připojení pohraničí obývané především Němci k Velkoněmecké říši.
30.5.1938 - Hitler prohlásil: „Je mým nezměnitelným rozhodnutím zničit Československo!“
12.9.1938 - Projev Adolfa Hitlera v Norimberku je signálem pro sudeťáky k zahájení horké války o Sudety. Vzápětí na to probíhají ničivé a útočné provokace proti ČSR.
Aš – 8.000 henleinovců táhne městem, napadají Čechy, zejména Židy, komunisty, sociální demokraty, četníky a okresní úřad. Napadené týrají. Zranění jsou převáženi do nemocnice.
Cheb - vyrabováno bylo 38 obchodů, napadány jsou byty policistů a důstojníků. pokus o puč. Bojuje se o „Hnědý dům“, o hotel Viktoria a o hotel Wenzel. Při přestřelce henleinovci používají kulomety. Československá strana použila k potlačení vzpoury obrněná auta. Před nádražím bylo pučisty zastřeleno šest osob (Čechů). Útok policie byl veden granáty a boj trval tři hodiny. Zabaveno bylo 2.300 pušek, 300 pistolí, vysílačky a munice
Mariánské Lázně, Hranice v Čechách, Luby, Hazlov, Plesná, Prameny a Stará Voda - konají se průvody, neseny vlajky s hákovým křížem, jimi se vyzdobují domy a úřady.
Hazlov - sudeťáci vedou střelbu po českých železničářích, napaden je statek a četnická stanice.
14.9.1938 - Předsednictvo SdP prohlásilo, že situace zašla již tak daleko, že jednání situaci nevyřeší a žádají plebiscit o setrvání sudetských Němců v ČSR.
15.9.1938 - Podle instrukcí z Berlína vytváří Sudetoněmecká strana svou vlastní vojenskou organizaci - Sudetoněmecký dobrovolný sbor (Sudetendeutsches Freikorps), jehož úkolem bylo provádět teroristické diverzní akce v československém pohraničí proti státním objektům, zejména vojenským a policejním, ale i proti českému obyvatelstvu. Velitelem „dobrovolnického sboru“ byl Konrád Henlein, avšak skutečným velitelem byl německý podplukovník Köchling, kterého jako Henleinova poradce osobně vyslal Hitler.
15.9.1938 - Dne 15. září 1938 Henlein vydává prohlášení: „Chceme domů do říše!“, v němž otevřeně žádá rozchod sudetoněmecké menšiny s českým národem:
„Soukmenovci, jako nositel vaší důvěry a vědom si své odpovědnosti, konstatuji před celou světovou veřejností, že systém utlačování ze strany českého národa dosáhl svého vrcholu použitím kulometů, obrněných vozů a tanků proti bezbranným sudetským Němcům. Tím český národ ukázal celému světu s konečnou platností, že je nemožné žít s ním v jednom státě. V této hodině útrap sudetských Němců předstupuji před vás, německý národ a celý civilizovaný svět, a prohlašuji: Chceme žít jako svobodní němečtí mužové a ženy! Chceme domů do říše!“
15.9.1938 - Vláda zrušila organizaci Ordnerů. Předseda SdP Konrád Henlein a jeho zástupce Karl Hermann Frank spolu s dalšími funkcionáři uprchli do Německa.
16.9.1938 - SdP byla zrušena jako protistátní organizace. Čs. úřady vydaly zatykač na Henleina a Franka pro trestný čin podle zákona na ochranu republiky - úklady a ohrožování bezpečnosti republiky. Mnoho funkcionářů uprchlo i s rodinami do Německa. Tím skončila první fáze sudetoněmeckého povstání.
17.9.1938 - Konrád Henlein vydal rozkaz dne pro formace Freikorpsu (Sboru dobrovolníků). Za několik hodin tisíce sudetských Němců stálo pod prapory Freikorpsu podél hranic Československa. Podle československých pramenů dosáhl Freikorps za dva týdny své existence nejméně 15.000 mužů, kteří - ozbrojeni - přepadali československé četnické a finanční strážnice, obecní úřady, vojenské hlídky, školy a budovy finanční stráže a další důležité objekty. Freikorps byl po mnichovské dohodě rozpuštěn.
17.9.1938 - Adolf Hitler schválil návrh K. H. Franka na vytvoření ozbrojené organizace pod názvem Sudetoněmecký sbor dobrovolníků (Sudetendeutsches Freikorps, SdFK). K. Henlein v rozhlasovém projevu vyzval ke zničení Československa. Tento den byl později československou exilovou vládou v Londýně určen jako datum, kdy ČSR vstoupila do válečného stavu s Německem. Důvodem bylo porušení mezinárodní dohody tím, že povolilo na svém území organizování a vyzbrojování SdFK a podporovalo je v boji proti ČSR.
Na zvláštní cvičení byl povolán 1 ročník zálohy, další ročník byl povolán na řádné cvičení. Celkem bylo i s dalšími doplňky povoláno 138 500 záložníků a čs. armáda tak měla ve stavu asi 500 000 mužů (k 20. 09. 1938).
18.9.1938 - Henlein jako velitel SdFK vydal rozkaz č. 1, ve kterém oznámil vznik sboru a určil závazné podmínky pro vstup. Sudetští Němci, který uprchli z ČSR, začali být připravováni pod vedením instruktorů Wehrmachtu, SA a SS. Instruktoři je prokazatelně doprovázeli i při akcích na území republiky. Německo také dodalo SdFK zbraně, většinou rakouského původu.
19.9.1938 - Byl vydán rozkaz SdFK č. 3, vyzývající k zahájení akcí na všech úsecích v noci z 19. na 20.9. a od 20.9. podnikat větší akce i přes den.
20.9.1938 - Ministerstvo národní obrany vydalo rozkaz, zakazující použít armádu k osvobození budov obsazených povstalci na hranicích (celních úřadů, oddělení FS, četnických stanic). Důvodem byla obava, aby přítomnost armády na hranicích nebyla využita Německem jako záminka k válce. Získání ztracených budov mělo být záležitostí příslušného ministerstva, tedy vnitra či financí. Z tohoto důvodu se většinu budov obsazených henleinovci nepodařilo získat zpět, protože jednotky SOS neměly dostatečné počty pro boj s přesilou SdFK.
22.9.1938 - V důsledku generální stávky došlo k demisi Hodžovy vlády (která byla k územním ústupkům nucena spojenci) a vzniku úřednického kabinetu generála Syrového. Dopoledne byla v 10:00 nařízena ostraha hranic, poté v 11:40 vydán rozkaz k zajištění krytu hranic, to znamená nejvyšší stupeň zajištění hranic. Vojenské jednotky v opevnění a hlavním obranném postavení měly dosáhnout plné bojové pohotovosti. Od vyhlášení ostrahy hranic byla SOS převedena z podřízenosti Ministerstvu vnitra pod armádní velení.
Během dne se sudetoněmecké povstání rozhořelo v téměř celém českoněmeckém pohraničí. SdFK přešel do ofenzivy především v oblastech hraničních výběžků. Z geografických a strategických důvodů nebyly tyto oblasti chráněny budovaným pohraničním opevněním, proto v nich až na výjimky nebyly přítomny větší vojenské jednotky. SOS nestačila vzdorovat přesile henleinovců, kterým na některých místech pomáhaly jednotky SA, SS a německého četnictva. Tak bylo z větší části obsazeny Ašsko (už 21. 09.), Chebsko, Broumovsko, Šluknovsko i Javornicko a Osoblažsko. V těchto oblastech musela proti povstalcům většinou zasahovat armáda s pomocí obrněné techniky.
23.9.1938 - SOS s podporou armády dobývá zpět Šluknovsko. Proti povstalcům, podporovaných jednotkami SA a SS, armáda nasadila dva prapory pěchoty, četu obrněných automobilů a četu lehkých tanků. Během bojů u Libé u Františkových Lázní mezi SOS a čs. armádou na jedné straně a SdFK a SS na druhé straně, musela armáda nasadit četu lehkých tanků. Jeden z nich byl zničen výstřelem protitankového kanónu od německé hranice.
Ve 22:30 nařídil prezident republiky všeobecnou mobilizaci čs. branné moci. Povoláni byli záložníci do věku 40 let. To vyvolalo další vlnu útěků německých mužů za hranice, aby se vyhnuli branné povinnosti.
24.9.1938 - Bruntál (Freudenthal) - V nočních hodinách vypukly boje s henleinovci, kteří se pokusili ovládnout město. Proti povstalcům byla nasazena obrněná technika a pohotovostní jednotky čs. armády. Pokus o puč byl potlačen až 26.9. Boje na obranných liniích SOS a čs. armády u Vápenné, Písečné a Rejvízu na Jesenicku.
26.9.1938 - Hitler ve večerních hodinách pronáší v berlínském Sportovním paláci projev, ve kterém na adresu ČSR řekl: „Nebudou-li do 1. října 1938 Sudety odevzdány Německu, pak já, Hitler, půjdu jako první voják proti Československu!“ Dále řekl: „Až bude sudetoněmecká otázka vyřešena, nebudeme mít již žádných dalších územních nároků v Evropě...“ Obvinil československou stranu ze „zvěrstev“ páchaných na sudetských Němcích a z „terorizování“ sudetského obyvatelstva. Když vyslovil jméno prezidenta Beneše, jeho posluchači začali skandovat: „Pověsit ho! Pověsit ho!“
28.9.1938 - Na Mussoliniho výzvu dal Hitler souhlas ke schůzce představitelů čtyř zemí v Mnichově.
29.9.1938 - Do Mnichova přijeli kromě Hitlera a Mussoliniho také britský premiér Chamberlain a francouzský premiér Daladiér a v noci podepsali pověstnou hanebnou, mnichovskou dohodu. Jednali o nás bez nás: dva diktátoři a dva západní spojenci. Mezitím, než Hitler mohl stanovit „Den X“ k útoku proti Československu, byla v plném proudu „válka propagační“, moderně řečeno, válka psychologická. Byla vedena za přímé součinnosti Henleinova sudetoněmeckého hnutí.
30.9.1938 - Bojové akce Freikorpsu oficiálně ukončil rozkaz č. 30. Tím bylo ukončeno i sudetoněmecké povstání. Přes to pokračovaly v pohraničí boje se SdFK i na začátku října.
30.9.1938 - Z pohraničí odchází československá armáda a v patách je jim německá armáda s tanky.
Na Mikulovsku jako poslední stáli příslušníci mikulovské RW (Republikanische Wehr - Republikánská obrana - polovojenská organizace německých antifašistů v ČSR) se zbraní v ruce na hranicích, aby je bránili.
Jako poslední opouštěla naše státní hranice dvě družstva „Stráže obrany státu – SOS“, ve které sloužili také i němečtí příslušníci RW. Místní nacisté se jich pomocí lsti zmocnili, ztýrali je a zbité do krve je hnali „uličkou“ tisícihlavého davu henleinovců k vězení na radnici. Každý z nacistů považoval za vlasteneckou povinnost je udeřit, kopnout, nebo alespoň je poplivat.
Proti Čechům v Pohořelicím, kde žilo 64 % Čechů, rozpoutali místní nacisté „furor teunotidkus" v podobě takzvané „Prügel strafe“. V noci je vyvlekli polonahé na ulici, kde je shromáždění Němci bili klacky. Německý lékař zraněné vyhnal z ordinace. Několik jich zemřelo. Také na dalších místech se konaly štvanice proti Čechům, Židům a německým antifašistům. „Když tě dobiji k smrti, nic se mi nestane, jsem Germán", řekl německý výrostek Götz týranému českému chlapci.
1.10.1938 - Ve 14, 00 hodin překročila německá vojska naše hranice na Šumavě a Jižní Moravě a začala obsazovat první okupační pásmo! Tisíce Čechů a také německých antifašistů narychlo a ve zmatku prchalo z.českého pohraničí do vnitrozemí.
Začala platit Mnichovská dohoda. Po tomto datu byli do republiky vráceni občané, zajatí Freikorpsem během povstání. Z celé republiky jich bylo přes dva tisíce. Zabito bylo asi 110 osob (dohromady v bojích s Polskem a Maďarskem min. 171 osob z řad bezpečnostních sborů a armády). Z toho 63 mužů z řad bezpečnostních sborů a armády ČSR, zbytek byli civilisté české i německé národnosti. Jejich zabíjením si SdFK vysloužil označení teroristická organizace.
2.10.1938 - Německá armáda začala obsazovat druhé pásmo - severní Čechy.
3.10.1938 - Začalo obsazování třetího pásma - západní Čechy.
6.10.1938 - Byla zahájena okupace čtvrtého pásma - severní Morava a Slezsko.
9.10.1938 - Rozkazem K. Henleina byl SdFK oficiálně rozpuštěn. Kromě připojení k Říši a získání německého občanství (s povinností narukovat do Wehrmachtu), sudetským Němcům další Henleinovy sliby o lepší ekonomické situaci nebyly splněny. SdFK přiznal oficiálně jen 52 padlých. Podle hlášení SOS a čs. armády však ztráty povstalců byly výrazně větší
10.10.1938 - Byl oficiálně ukončen zábor tak zvaného pátého pásma, jehož hranice zakreslil sám Adolf Hitler do mapy tlustou červenou čarou, jak uvádějí svědci. Původně měla o pátém pásmu rozhodovat mezinárodní komise, která však musela jen přijmout ultimativní rozhodnutí německého diktátora, jenž v případě jejich námitek pohrozil „vypovězením mnichovské dohody“...
Místy se ale ještě bojuje - Kapličko, Stříbrná, Tisová, Zelená Hora a Pomezná. Ve Vyšném Brodě byli zastřeleni dva českoslovenští vojáci.
19.10.1938 - V Želechovicích v severních Čechách při mylném přestupu demarkační čáry Němci zastřelili tři české policisty a jednoho vojáka. Těžiště konfliktů se však přesouvalo na východ. Na svou kořist číhali i Maďaři a Poláci, kteří rovněž vznášeli nároky na části československého území.
Již během mnichovských jednání propukly přestřelky s polskými nepravidelnými jednotkami na Těšínsku. Od pátého října docházelo k incidentům na slovensko-maďarské hranici a o pět dní později vypukly boje na Podkarpatské Rusi. Zprvu opět s Maďary, od listopadu přepadávali československé jednotky SOS, chránící severní hranici podkarpatské Rusi, i Poláci. Jedinou klidnou hranicí byl krátký úsek na východě republiky, kde ČSR sousedila s Rumunskem.
31.10.1938 - V Moravské Chrastové, místní části obce Brněnec - položili své životy čtyři vojáci československé armády, i když byla tato obec s převážnou českou většinou osídlením, byla přepadena ordnery s cílem násilného připojení obce do Sudet.
alespoň základní data
1.5.1938 - Konají henleinovci útočné manifestace v celém pohraničí. V Opavě napadají četnictvo a policii. Jsou první zranění. Přestože provokace propukají na mnoha místech, československá vláda vydává ZÁKAZ POUŽITÍ ZBRANĚ našim ozbrojeným silám. Bojové provokace proběhly 1. máje v Žatci, Jiřetíně a v Sokolově.
6.5.1938 - Se konaly v Aši oslavy 50. narozenin Konráda Henleina za účasti uniformovaných turnerů, příslušníků henleinovských tělovýchovných spolků. Dochází ke střetu s policií. V Chebu, Plesné, Aši a v Lubech jsou jednorázově vyhozeni z práce všichni, kteří nebyli členy SdP. V Kynžvaldu byly české děti nuceny navštěvovat školu německou. V celém pohraničí jsou soustavně vedeny útoky proti obchodům Židů.
17.5.1938 - Sudetoněmecká strana založila po vzoru německých SA Dobrovolnou ochrannou službu (Freiwillinger Schtuzdienst), známou též pod názvem Ordneři (Ordnersgruppe). Ordneři byli zformováni jako úderné oddíly pro ozbrojené útoky v pohraničí. Proto členové ordnerů tajně absolvovali v Německu školení a výcvik pod vedením příslušníků SA a SS. Součástí příprav bylo i pašování zbraní do republiky. Některé případy byly odhaleny. Šlo především o automatické pistole, ruční granáty, kulometné pistole (samopaly) a výbušniny. Po dohodě s německým kancléřem Adolfem Hitlerem začal klást Henlein čs. vládě takové požadavky, které nebyla moci nebo ochotna splnit. Cílem bylo připojení pohraničí obývané především Němci k Velkoněmecké říši.
30.5.1938 - Hitler prohlásil: „Je mým nezměnitelným rozhodnutím zničit Československo!“
12.9.1938 - Projev Adolfa Hitlera v Norimberku je signálem pro sudeťáky k zahájení horké války o Sudety. Vzápětí na to probíhají ničivé a útočné provokace proti ČSR.
Aš – 8.000 henleinovců táhne městem, napadají Čechy, zejména Židy, komunisty, sociální demokraty, četníky a okresní úřad. Napadené týrají. Zranění jsou převáženi do nemocnice.
Cheb - vyrabováno bylo 38 obchodů, napadány jsou byty policistů a důstojníků. pokus o puč. Bojuje se o „Hnědý dům“, o hotel Viktoria a o hotel Wenzel. Při přestřelce henleinovci používají kulomety. Československá strana použila k potlačení vzpoury obrněná auta. Před nádražím bylo pučisty zastřeleno šest osob (Čechů). Útok policie byl veden granáty a boj trval tři hodiny. Zabaveno bylo 2.300 pušek, 300 pistolí, vysílačky a munice
Mariánské Lázně, Hranice v Čechách, Luby, Hazlov, Plesná, Prameny a Stará Voda - konají se průvody, neseny vlajky s hákovým křížem, jimi se vyzdobují domy a úřady.
Hazlov - sudeťáci vedou střelbu po českých železničářích, napaden je statek a četnická stanice.
14.9.1938 - Předsednictvo SdP prohlásilo, že situace zašla již tak daleko, že jednání situaci nevyřeší a žádají plebiscit o setrvání sudetských Němců v ČSR.
15.9.1938 - Podle instrukcí z Berlína vytváří Sudetoněmecká strana svou vlastní vojenskou organizaci - Sudetoněmecký dobrovolný sbor (Sudetendeutsches Freikorps), jehož úkolem bylo provádět teroristické diverzní akce v československém pohraničí proti státním objektům, zejména vojenským a policejním, ale i proti českému obyvatelstvu. Velitelem „dobrovolnického sboru“ byl Konrád Henlein, avšak skutečným velitelem byl německý podplukovník Köchling, kterého jako Henleinova poradce osobně vyslal Hitler.
15.9.1938 - Dne 15. září 1938 Henlein vydává prohlášení: „Chceme domů do říše!“, v němž otevřeně žádá rozchod sudetoněmecké menšiny s českým národem:
„Soukmenovci, jako nositel vaší důvěry a vědom si své odpovědnosti, konstatuji před celou světovou veřejností, že systém utlačování ze strany českého národa dosáhl svého vrcholu použitím kulometů, obrněných vozů a tanků proti bezbranným sudetským Němcům. Tím český národ ukázal celému světu s konečnou platností, že je nemožné žít s ním v jednom státě. V této hodině útrap sudetských Němců předstupuji před vás, německý národ a celý civilizovaný svět, a prohlašuji: Chceme žít jako svobodní němečtí mužové a ženy! Chceme domů do říše!“
15.9.1938 - Vláda zrušila organizaci Ordnerů. Předseda SdP Konrád Henlein a jeho zástupce Karl Hermann Frank spolu s dalšími funkcionáři uprchli do Německa.
16.9.1938 - SdP byla zrušena jako protistátní organizace. Čs. úřady vydaly zatykač na Henleina a Franka pro trestný čin podle zákona na ochranu republiky - úklady a ohrožování bezpečnosti republiky. Mnoho funkcionářů uprchlo i s rodinami do Německa. Tím skončila první fáze sudetoněmeckého povstání.
17.9.1938 - Konrád Henlein vydal rozkaz dne pro formace Freikorpsu (Sboru dobrovolníků). Za několik hodin tisíce sudetských Němců stálo pod prapory Freikorpsu podél hranic Československa. Podle československých pramenů dosáhl Freikorps za dva týdny své existence nejméně 15.000 mužů, kteří - ozbrojeni - přepadali československé četnické a finanční strážnice, obecní úřady, vojenské hlídky, školy a budovy finanční stráže a další důležité objekty. Freikorps byl po mnichovské dohodě rozpuštěn.
17.9.1938 - Adolf Hitler schválil návrh K. H. Franka na vytvoření ozbrojené organizace pod názvem Sudetoněmecký sbor dobrovolníků (Sudetendeutsches Freikorps, SdFK). K. Henlein v rozhlasovém projevu vyzval ke zničení Československa. Tento den byl později československou exilovou vládou v Londýně určen jako datum, kdy ČSR vstoupila do válečného stavu s Německem. Důvodem bylo porušení mezinárodní dohody tím, že povolilo na svém území organizování a vyzbrojování SdFK a podporovalo je v boji proti ČSR.
Na zvláštní cvičení byl povolán 1 ročník zálohy, další ročník byl povolán na řádné cvičení. Celkem bylo i s dalšími doplňky povoláno 138 500 záložníků a čs. armáda tak měla ve stavu asi 500 000 mužů (k 20. 09. 1938).
18.9.1938 - Henlein jako velitel SdFK vydal rozkaz č. 1, ve kterém oznámil vznik sboru a určil závazné podmínky pro vstup. Sudetští Němci, který uprchli z ČSR, začali být připravováni pod vedením instruktorů Wehrmachtu, SA a SS. Instruktoři je prokazatelně doprovázeli i při akcích na území republiky. Německo také dodalo SdFK zbraně, většinou rakouského původu.
19.9.1938 - Byl vydán rozkaz SdFK č. 3, vyzývající k zahájení akcí na všech úsecích v noci z 19. na 20.9. a od 20.9. podnikat větší akce i přes den.
20.9.1938 - Ministerstvo národní obrany vydalo rozkaz, zakazující použít armádu k osvobození budov obsazených povstalci na hranicích (celních úřadů, oddělení FS, četnických stanic). Důvodem byla obava, aby přítomnost armády na hranicích nebyla využita Německem jako záminka k válce. Získání ztracených budov mělo být záležitostí příslušného ministerstva, tedy vnitra či financí. Z tohoto důvodu se většinu budov obsazených henleinovci nepodařilo získat zpět, protože jednotky SOS neměly dostatečné počty pro boj s přesilou SdFK.
22.9.1938 - V důsledku generální stávky došlo k demisi Hodžovy vlády (která byla k územním ústupkům nucena spojenci) a vzniku úřednického kabinetu generála Syrového. Dopoledne byla v 10:00 nařízena ostraha hranic, poté v 11:40 vydán rozkaz k zajištění krytu hranic, to znamená nejvyšší stupeň zajištění hranic. Vojenské jednotky v opevnění a hlavním obranném postavení měly dosáhnout plné bojové pohotovosti. Od vyhlášení ostrahy hranic byla SOS převedena z podřízenosti Ministerstvu vnitra pod armádní velení.
Během dne se sudetoněmecké povstání rozhořelo v téměř celém českoněmeckém pohraničí. SdFK přešel do ofenzivy především v oblastech hraničních výběžků. Z geografických a strategických důvodů nebyly tyto oblasti chráněny budovaným pohraničním opevněním, proto v nich až na výjimky nebyly přítomny větší vojenské jednotky. SOS nestačila vzdorovat přesile henleinovců, kterým na některých místech pomáhaly jednotky SA, SS a německého četnictva. Tak bylo z větší části obsazeny Ašsko (už 21. 09.), Chebsko, Broumovsko, Šluknovsko i Javornicko a Osoblažsko. V těchto oblastech musela proti povstalcům většinou zasahovat armáda s pomocí obrněné techniky.
23.9.1938 - SOS s podporou armády dobývá zpět Šluknovsko. Proti povstalcům, podporovaných jednotkami SA a SS, armáda nasadila dva prapory pěchoty, četu obrněných automobilů a četu lehkých tanků. Během bojů u Libé u Františkových Lázní mezi SOS a čs. armádou na jedné straně a SdFK a SS na druhé straně, musela armáda nasadit četu lehkých tanků. Jeden z nich byl zničen výstřelem protitankového kanónu od německé hranice.
Ve 22:30 nařídil prezident republiky všeobecnou mobilizaci čs. branné moci. Povoláni byli záložníci do věku 40 let. To vyvolalo další vlnu útěků německých mužů za hranice, aby se vyhnuli branné povinnosti.
24.9.1938 - Bruntál (Freudenthal) - V nočních hodinách vypukly boje s henleinovci, kteří se pokusili ovládnout město. Proti povstalcům byla nasazena obrněná technika a pohotovostní jednotky čs. armády. Pokus o puč byl potlačen až 26.9. Boje na obranných liniích SOS a čs. armády u Vápenné, Písečné a Rejvízu na Jesenicku.
26.9.1938 - Hitler ve večerních hodinách pronáší v berlínském Sportovním paláci projev, ve kterém na adresu ČSR řekl: „Nebudou-li do 1. října 1938 Sudety odevzdány Německu, pak já, Hitler, půjdu jako první voják proti Československu!“ Dále řekl: „Až bude sudetoněmecká otázka vyřešena, nebudeme mít již žádných dalších územních nároků v Evropě...“ Obvinil československou stranu ze „zvěrstev“ páchaných na sudetských Němcích a z „terorizování“ sudetského obyvatelstva. Když vyslovil jméno prezidenta Beneše, jeho posluchači začali skandovat: „Pověsit ho! Pověsit ho!“
28.9.1938 - Na Mussoliniho výzvu dal Hitler souhlas ke schůzce představitelů čtyř zemí v Mnichově.
29.9.1938 - Do Mnichova přijeli kromě Hitlera a Mussoliniho také britský premiér Chamberlain a francouzský premiér Daladiér a v noci podepsali pověstnou hanebnou, mnichovskou dohodu. Jednali o nás bez nás: dva diktátoři a dva západní spojenci. Mezitím, než Hitler mohl stanovit „Den X“ k útoku proti Československu, byla v plném proudu „válka propagační“, moderně řečeno, válka psychologická. Byla vedena za přímé součinnosti Henleinova sudetoněmeckého hnutí.
30.9.1938 - Bojové akce Freikorpsu oficiálně ukončil rozkaz č. 30. Tím bylo ukončeno i sudetoněmecké povstání. Přes to pokračovaly v pohraničí boje se SdFK i na začátku října.
30.9.1938 - Z pohraničí odchází československá armáda a v patách je jim německá armáda s tanky.
Na Mikulovsku jako poslední stáli příslušníci mikulovské RW (Republikanische Wehr - Republikánská obrana - polovojenská organizace německých antifašistů v ČSR) se zbraní v ruce na hranicích, aby je bránili.
Jako poslední opouštěla naše státní hranice dvě družstva „Stráže obrany státu – SOS“, ve které sloužili také i němečtí příslušníci RW. Místní nacisté se jich pomocí lsti zmocnili, ztýrali je a zbité do krve je hnali „uličkou“ tisícihlavého davu henleinovců k vězení na radnici. Každý z nacistů považoval za vlasteneckou povinnost je udeřit, kopnout, nebo alespoň je poplivat.
Proti Čechům v Pohořelicím, kde žilo 64 % Čechů, rozpoutali místní nacisté „furor teunotidkus" v podobě takzvané „Prügel strafe“. V noci je vyvlekli polonahé na ulici, kde je shromáždění Němci bili klacky. Německý lékař zraněné vyhnal z ordinace. Několik jich zemřelo. Také na dalších místech se konaly štvanice proti Čechům, Židům a německým antifašistům. „Když tě dobiji k smrti, nic se mi nestane, jsem Germán", řekl německý výrostek Götz týranému českému chlapci.
1.10.1938 - Ve 14, 00 hodin překročila německá vojska naše hranice na Šumavě a Jižní Moravě a začala obsazovat první okupační pásmo! Tisíce Čechů a také německých antifašistů narychlo a ve zmatku prchalo z.českého pohraničí do vnitrozemí.
Začala platit Mnichovská dohoda. Po tomto datu byli do republiky vráceni občané, zajatí Freikorpsem během povstání. Z celé republiky jich bylo přes dva tisíce. Zabito bylo asi 110 osob (dohromady v bojích s Polskem a Maďarskem min. 171 osob z řad bezpečnostních sborů a armády). Z toho 63 mužů z řad bezpečnostních sborů a armády ČSR, zbytek byli civilisté české i německé národnosti. Jejich zabíjením si SdFK vysloužil označení teroristická organizace.
2.10.1938 - Německá armáda začala obsazovat druhé pásmo - severní Čechy.
3.10.1938 - Začalo obsazování třetího pásma - západní Čechy.
6.10.1938 - Byla zahájena okupace čtvrtého pásma - severní Morava a Slezsko.
9.10.1938 - Rozkazem K. Henleina byl SdFK oficiálně rozpuštěn. Kromě připojení k Říši a získání německého občanství (s povinností narukovat do Wehrmachtu), sudetským Němcům další Henleinovy sliby o lepší ekonomické situaci nebyly splněny. SdFK přiznal oficiálně jen 52 padlých. Podle hlášení SOS a čs. armády však ztráty povstalců byly výrazně větší
10.10.1938 - Byl oficiálně ukončen zábor tak zvaného pátého pásma, jehož hranice zakreslil sám Adolf Hitler do mapy tlustou červenou čarou, jak uvádějí svědci. Původně měla o pátém pásmu rozhodovat mezinárodní komise, která však musela jen přijmout ultimativní rozhodnutí německého diktátora, jenž v případě jejich námitek pohrozil „vypovězením mnichovské dohody“...
Místy se ale ještě bojuje - Kapličko, Stříbrná, Tisová, Zelená Hora a Pomezná. Ve Vyšném Brodě byli zastřeleni dva českoslovenští vojáci.
19.10.1938 - V Želechovicích v severních Čechách při mylném přestupu demarkační čáry Němci zastřelili tři české policisty a jednoho vojáka. Těžiště konfliktů se však přesouvalo na východ. Na svou kořist číhali i Maďaři a Poláci, kteří rovněž vznášeli nároky na části československého území.
Již během mnichovských jednání propukly přestřelky s polskými nepravidelnými jednotkami na Těšínsku. Od pátého října docházelo k incidentům na slovensko-maďarské hranici a o pět dní později vypukly boje na Podkarpatské Rusi. Zprvu opět s Maďary, od listopadu přepadávali československé jednotky SOS, chránící severní hranici podkarpatské Rusi, i Poláci. Jedinou klidnou hranicí byl krátký úsek na východě republiky, kde ČSR sousedila s Rumunskem.
31.10.1938 - V Moravské Chrastové, místní části obce Brněnec - položili své životy čtyři vojáci československé armády, i když byla tato obec s převážnou českou většinou osídlením, byla přepadena ordnery s cílem násilného připojení obce do Sudet.