Zemakt píše:A opět zde zobecňuješ a já s tím mám prostě problém. Neříkám, že nemáš pravdu, ba i s tebou souhlasím. Ovšem to generalizování a vztahování na celou společnost mne fakt sere.
V tomhle tě chápu, ale nebyl jsi to ty sám, který tu vypíchnul cca dva lidi vs většina? Neboli většina buď automaticky atakuje a nebo to bere stylem "stalo se, už o tom nechci nic slyšet" (což se rovná - ať už to bylo jakkoli, tak je mi příjemná současná situace, stav a pohled a nepovažuji za nutné/žádoucí to měnit, i kdyby to nakrásně bylo jinak...a přece už jsme uznali, že něco málo bylo špatně, tak co vlastně kdo chce, pojďme se vrátit zpět k tomu původnímu stavu, stejně s tím už dneska nikdo nic neudělá). Když jsme se tu tenkrát bavili o Hermanovi, tak to tu lítalo jak čert z krabičky a dle skromných odhadů se čertila přinejmenším polovina. Ať už je to číselně přesně jak chce, tak musíš brát v potaz, že těch lidí je tu/obecně prostě výrazné množství. A že nemůžeš počítat pouze ty, co napřímo atakují, ale i ty, co strkají hlavu do písku a odsouvají to nonstop na vedlejší kolej. To obojí je forma nesouhlasu a podpora pro zachování aktuálního stavu a konsenzu. Když to převedu do aktuálního dění (budiž mi to prosím jednorázově odpuštěno), tak jistý předseda vlády sice může klást věnce a nesouhlasit s tím či oním a verbálně se vůči tomu vymezovat, ale pokud se jeho hnutí zdrží hlasování o projednání odvolání nácka, tak je úplně jedno, že to není oficiální jasné ne, protože je to neoficiální jasné ne. A současný stav je tedy žádoucí. Stejně tak spousta lidí se může vymezovat a upozorňovat, že přeci bylo uznáno to či ono, ale strčením hlavy do písku vyjadřují, že současný stav je žádoucí a není nutno ho aktualizovat.
Takže omlouvám se za generalizaci, ale když započítáš hard (atak) i soft (nezájem, bagatelizace, zjednodušování, zvyklost) cestu, tak už to k nějaké té většině opravdu směřuje.
Zemakt píše:Činy minulé nejsou výmluva ale fakt. Zrovna tak jsou to historické zkušenosti, jakožto důsledky na základě kterých byly konány a následky které navodily.
Vždyť tu nezřídka padají argumenty, které si nezadají s tím, co padalo v Německu a jinde v 30tých letech. Jen se ty činy minulé používají jako štít a zároveň kyj...pro jiný národ, jiné nacionalisty, jejich výjimečnost. Tomu fakt neříkám poučení se z minulosti a správné použití činů minulých.
kenavf píše:Aká radikalizácia,nemci v r.1938 reálne ukázali že to čo hovoria vedia premeniť aj do praxe,takže sa nemôžu diviť že bolo po roku 1945 prijaté opatrenie ktoré účinne zabráni tomu aby sa to opakovalo."A je lepšie mať dobrý plán dneska ako výborný zajtra".Pretože zajtra by už mohlo byť neskoro,čo je vidieť na rôznych dnešných revizionistických snahách.Chyby boli na jednej aj na druhej strane a jediné rozumné riešenie je "Tabula rasa".
Notičky, nic jiného. Vlastní vstup - 0. A z notiček/manuálu tu budeme číst ještě za dalších 75 let
J.J. píše:Tohle je zajímavé na těch (i zde v začátku uvedených vzpomínkách): velmi často se tam vyskytuje takový ten motiv„ my jsme si tam tak krásně žili, měli jsme se rádi a pak v roce 38 jsme se, ó jaká hrůza, museli vystěhovat“. No a ve většině vzpomínek (ne ve všech, to netvrdím!) se pak objeví něco jako „tatínek byl legionář, co tam dělal četníka/finance/jiného státního zaměstnance“, „dostali jsme tam hospodářství v rámci reformy“ apod. Nemohu to pomoci a nechci to přímo srovnávat, ale mně to trochu připomíná fňukání jisté vdovy, co musela na jaře 1945 opustit pohodlný zámeček kousek od Prahy...IMHO tohle nějak souvisí s tou i dnes často omílanou záležitostí sociálních a jiných bublin, kdy se lidé neumějí či nechtějí dívat na svět pohledem těch druhých, nejsou si vědomi toho, že by dělali něco špatného a když to pak „rupne“ jsou strašně překvapení, když je ti druzí s chutí nakopou do řiti, jakmile k tomu dostanou příležitost.
Vyprávění a vzpomínky jsou vždy do nějaké míry selektivní. A obecné pravidlo fungování mezilidských vztahů je (jak jsem už psal), že vlastní zášti, ať už bytostné či podprahové nebude nikdo veřejně ventilovat a často je ani nebude brát jako zášti. Vypravěč se soustředí na to, jak bylo vše idylické/normální, než se hlavní cíl/účastník vyprávění něčím "vyznamenal" (i kdyby mu celou dobu přál, ať mu chcípne koza a konečně už vypadne...ostatně často ani toto přání/akt není brán za něco zaznamenáníhodného nebo špatného, protože to byl hnusnej Němec, žid..dosaďte si...a ti si automaticky zaslouží nějaké chování a ještě za něj mohou být rádi).
