PALBA.CZ

Německé dělostřelecké rakety

Německo během druhé světové války patřilo k raketovým velmocem a vyvíjelo snad všechny druhy raket. Každý asi slyšel o raketě A-4 (V-2), docela se ale zapomíná na klasické dělostřelecké rakety. Německý vývoj těchto raket šel trochu jiným směrem než například v Sovětském svazu.
Vlastní vývoj vojenských raket v Německu začíná ještě před příchodem nacistů k moci. Vůdčí osobností se stává Walter Dornberger, jenž je v roce 1930 jako poručík dělostřelectva pověřen vývojem prachových raket pro armádu. Tak začíná kariéra asi největší osobnosti německého raketového průmyslu a vývoje.

Německé dělostřelecké rakety (až na vyjímky) byly stabilizovány rotací a podobaly se dělostřeleckým granátům. Raketomety existovaly v tažené i samohybné verzi, kde se používal kolopásový podvozek.

První zavedenou raketou do výzbroje byla 150 mm raketa označovaná jako 15cm Wurfgranate 41. Zvláštností je umístění bojové hlavice za raketovým motorem. Hlavice byla byla použita buď trhavá (Sprang) nebo dýmotvorná (Nebel). Celková váha 34,15 kg (32,6 kg), dolet až 6850 m při rychlosti 340 m/s.
Kvůli teplotním rozdílům se používá kromě normální prachu v pohonu (-25°C až +40°C) také verze pro tropy (Tp -5°C až +50°C) a pro arktické podmínky náplň Ark (-45°C až 0°C).

Upravený motor z 15cm rakety je použit u dalších raket a to u 280 a 320 mm rakety. 280mm raketa s označením 28cm Wurfkörper Spreng měla trhavinu (45,5 kg) umístěnou v klasické hlavici vpředu. Raketa měla dostřel pouze necelé dva kilometry při rychlosti 145 m/s. Její tvar nebyl zrovna balisticky vhodný (nadrážová hlavice).

320 mm raketa byla označená jako 32cm Wurfkörper Flam, místo trhaviny byla v hlavici umístěno 50 l (uvádí se o 79 kg) zápalné látky. Dostřel byl podobný jako u 280 mm rakety, lze se dočíst o dostřelu až 2200 m při rychlosti 145 m/s.

Rakety jsou vystřelovány z kovových či dřevěných transportních obalů (rámů), které je možno zavěsit i na bojovou techniku (např. SdKfz 251), popřípadě se vytváří palebné postavení přímo na zemi.

Asi nejdokonalejší dělostřeleckou raketou je 21cm Wurfgranate 42 ráže 210 mm. Má ideální tvar (dělostřelecký granát). Celková váha je 112.6 kg, pro pohon je používáno 18 kg náplně ve tvaru 7 trubkových zrn. Hlavice je lisována za tepla a je naplněna 9,2 kg výbušniny. Doba hoření motoru byla 1,8 s, raketa měla dolet 7850m při rychlosti 320 m/s.
Tato raketa je také úspěšně použita ve výzbroji letounu Fw 190 při obraně Německa proti spojeneckým bombardérům.
V pozemní verzi se k odpalování používá pětihlavňový tažený raketomet.

Po úpravě vzniká z předešlého typu 300 mm trhavá raketa 30cm Wurfkörper Spreng. Oproti rážím 280 a 320 mm má hlavice vhodnější tvar a je vyrobena z pevnějšího lisovaného plechu. Celková hmotnost 125,5 kg. hlavice o hmotnosti 48,5 kg je plněna amatolem 50/50. Dolet cca 4500m při rychlosti 230 m/s.

Kromě uvedených konstrukcí byla okopírována sovětská raketa M-8 a vyráběna s německým označením jako 8cm R Spreng. Raketa M-13 nebyla přímo okopírována, na jejím základě byla vyvíjena raketa ráže 150 mm. Raketa byla na konci války pouze ve stavu vývoje a nebyla nikdy bojově použita.

nějaké další obrázky

Nějak mi tyto německé rakety připadají lepší, než sovětské druhoválečné (snad až na poslední verse)...asi většími bojovými hlavicemi, také předpokládám vyšší přesnost. Ale zajímalo by mě, v jakém množství vlastně byly nasazeny.

Zajímavé verse sWS a Maultiera s raketometem pro 10 raket ráže 15 cm, který byl dálkově ovládán zevnitř vozidla...na svou dobu velmi novátorské řešení, rychlá příprava na palbu a ještě rychlejší opuštění palebné pozice, dobrá ochrana posádky.

Maultier s odpaľ.zariadením rakiet M-8.

Mám jen jeden vůbec neznaleckej dotaz k raketám na SdKfz251, daly se ty rakety nějak přesněji zaměřovat, nebo se muselo i na menší odchylky pojíždět celým vozidlem??

Haness píše:Mám jen jeden vůbec neznaleckej dotaz k raketám na SdKfz251, daly se ty rakety nějak přesněji zaměřovat, nebo se muselo i na menší odchylky pojíždět celým vozidlem??

Já bych řekl že se zaměřovalo celým vozidlem, možná šla ta klec s raketou trochu vychýlit (ale asi ne). Jinak ty rakety se daly odpálit i ze země, existoval i raketomet.

další foto

Raketomet M-8 na podvozku francúzskeho polopásového vozidla SOMUA MCL.

pred chvíli jsem sem vložil tip na knížku o bojích na berlín.A ohledne raket je tam zajímavá pasáž.Totiž waffen ss co branili citatadellu tedy vnitřní obraný prstenec našli nekde na alexander platzu skladište s raketama a opřeli je o fošny na barikáde a nejaký umístili na střechu baráku a pak s nima dokonce zastavili a tanový utok a zdemolovali dost tanku.Tak by mne zajímalo co to bylo za rakety.Jestli to nebyli ty stuka zu fusse,ale ty by asi neprorazili pancíř a nedali se moc zameřit.A že se dali jen tak odpálit?

jeikob píše:pred chvíli jsem sem vložil tip na knížku o bojích na berlín.A ohledne raket je tam zajímavá pasáž.Totiž waffen ss co branili citatadellu tedy vnitřní obraný prstenec našli nekde na alexander platzu skladište s raketama a opřeli je o fošny na barikáde a nejaký umístili na střechu baráku a pak s nima dokonce zastavili a tanový utok a zdemolovali dost tanku.Tak by mne zajímalo co to bylo za rakety.Jestli to nebyli ty stuka zu fusse,ale ty by asi neprorazili pancíř a nedali se moc zameřit.A že se dali jen tak odpálit?

No odpalovali se elektricky takže si myslím,že se to dalo zvládnout.A jestli to byly rakety použité na Stuka zu fusse tak cca 50kg trhaviny udělá pěknou paseku a to nemusí jít ani o přímý zásah.

Asi to byly tyhle rakety ,krom raket do nebelwerferu ale ty se byli bud jako vozítka :)nebo na tech special transporterech o jinejch který šli prenášet a jen tak odpalit nevím.

Našel jsem nějaké obrázky se zaměřovacím zařízením na odpal raket z vozidla SdKfz.251/1.Je tu vidět,že odpalovací zařízení bylo velmi jednoduché.Někde jsem četl,že dolet a přesnost byla velmi závislá na teplotě vzduchu.

To bude asi ono.Určite se dali odpalovat i ze zeme.Akorát jsem si nebyl jistej jestli tyhle rakety mohli zlikvidovat tanky.Jinak existuje krasná stavebnice haklu ze stuka zu fuss

Len pár doplnujucich info.
O nemeckých raketových jednotkách toho na rozdiel od neskorších ruských Kaťuší vieme málo.Na samom začiatku WW2 bolo u jednotiek vybavených Nebelwerframi v činnej službe 100 dôstojníkov,332 poddostojníkov a 1612 príslušníkov mužstva.
Do roku 1945 počty narástli markantne na 2527 dostojníkov, 18 150 poddôstojníkov a 112 321 mužov.Počas vojny bolo sformovaných 20 brigád, ktoré boli zložené z 31 štandardných a 15 ťažkých plukov,3 raketometných plukov permanentne v pevných pozíciách, 4 výcvikových a 25 samostatných praporov.
Ak vezmeme v úvahu celkovú dlžku frontov a dobu trvania voj.konfliktu nepríde nám počet týchto jednotiek príliš ohromujúci.Treba si ale uvedomiť, že každá raketometná jednotka v boji zničená bola v zápätí obnovená a často pod starým poradovým číslom.Ako príklad uvediem jeden z vôbec prvých raketometných plukov-51.jeho príslušníci boli celkom trikrát vymazaní zo zoznamov živých a pluk bol vždy pod rovnakým číslom znovapostavený.
Ke´d už hovoríme o 51.pluku môžme sa pozrieť na výkony ktoré v boji podával.lepšie si spravíme predstavu o nasadení tejto zbrane v druhej polovici roku 43, teda po skončení Citadely.
Tak teda-za päť mesiacov tohto roku pluk vypálil celkom 68 344 trieštivých rakiet ráže 150mm a 8 325 ráže 210mm.
Napadol 43 tankových uskupení a 342 zhromaždísk vojsk,podielal sa na odrazení 145 útokov pechoty podporovanej tankami a uskutočnil 42 úderov na postavenia ruského delostrelectva.
Aký úder musel nepriatel očakávať na tom úseku fronty, kde bola nasadena brigáda nebelwerferov nám napovedia nasledujúce riadky.
Brigáda sa skladala z dvoch plukov-štandardného a ťažkého.prvý predstavoval celkovú pal.silu 384 hlavní 150mm(64 raketometov), druhý 325 hlavní 210mm(65 raketometov).
Nemecké záznamy hovoria o schopnosti takejto jednotky pokryť cielovú plochu 6timi tonami výbušnín v priebehu piatich sekúnd a prepad opakovať každú minutu....Konvenčné delostrelectvo nemohlo toto nikdy docieliť pretože by bolo treba aspon 80 klasických del.baterií.Samozrejme nebelwerferi nemohli klasické delostrelectvo nahradiť.Postrádajú presnosť palby a dostrel.Napriek tomu často boli na krízových úsekoch fronty žiadané výhradne tieto zbrane.
Jednotky nebelwerfeov dokázali v pomerne krátkom čase zaujať bojové postavenie bez hlbenia delostreleckých okopov a boli schopné okamžite útočiť na presúvajuceho alebo zhromaždujuceho sa nepriatela.Prekvapivým zistením je že o použití tejto zbrane na vých.fronte dlho nemala STAVKA ani šajn.Až počas zimnej ofenzívy 1943 sa Rusom dostalo do rúk pár kusov tejto zbrane.
Nebelwerfer prešiel počas európskeho konfliktu vývojom-pôvodný jednoučelový zadymovací raketomet typ 40 požitý v Polsku a Francuzsku bol postupne nahradený omnoho výkonnejšími.Uvažovalo sa dokonca o ráži 500mm a dostrele 210km.Niekde su zmienky dokonca o ráži 850mm!
Čoskoro po prvom použití Nebelwerferov na vychode sa medzi vojakmi začali šíriť pochybnosti o regulernosti rakiet ktoré boli touto zbraňou vystrelované.Rozsiahle polia pokryté mrtvolami rudoarmejcov bez zjavných známok zranení vzbudzovali pochybnosti a špekulácie o bojových plynoch apod.Skutočnosť je však prozaická-množstvo za sebou vybuchujúcich striel sposobuje v cielovom priestore tak prudké striedanie tlaku vzduchu, že obete zabije tzv.Blast syndrom.
Čo to je?Obeť zomiera na pneumotorax, embolie v mozgu a srdci,trhliny na črevách,pobrušnici,pečeni na aorte a na srdci a dokonca aj močový mechúr vela krát praskol:-)