XVI. díl. Do Německa 1945. Č 25.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 25.

Příspěvek od michan »

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 25.
Do 8. května 1945 nás seznamuje tato mapa s pohyby spojeneckých armád na Východní i pro

Obrázek

nás zajímavé Západní frontě.
Příměří podepsané v 1,41 minut ráno dne 7. května 1945 v Remeši, které mělo vstoupit v platnost 8. května 1945 ve 23,01 hodin, nebylo pro obě válečné strany překážkou. Ještě celé pondělí 7. května 1945 se bojovalo. Poslechněme si, co napsal Gilbert, když tento fakt úplně stejně popisuje Sommerville, Piekalkiewicz a další historici. Cituji z Gilberta, který má popis trochu obsáhlejší:

"V Československu Němci 7. května 1945 celý den nadále bojovali s Rudou armádou severně od Olomouce a také v městě samém. Na dlouhém pruhu území sahajícího od Gdaňska ke Královci, pokračovali Němci v boji proti Rusům u osady Vogelsang. Německá ponorka U 2336, jíž velel kapitán Emil Klusmeier, potopila v zálivu Firth of Forth u skotského pobřeží, jednu námořní míli jižně od ostrova May 2 obchodní lodě - norskou Sneland I (1 791 BRT)a britskou Avondale Park (2 878 BRT). Po útoku pak ponorka nepozorovaně unikla. Byl to poslední německý ponorkový úspěch ve 2. světové válce. Na palubě norské lodi zahynulo 7 námořníků a na britské přišli o život dva členové posádky. Těch 9 námořníků obchodního loďstva se zároveň stalo posledními spojeneckými oběťmi 2. světové války na moři.
Za pět let a osm měsíců ponorkové války padlo 27 491 německých námořníků. Z 863 německých ponorek, jež byly operačně nasazeny, jich bylo 754 potopeno, nebo nenapravitelně poškozeno v přístavech. Přesto však dosáhly značných úspěchů a potopily 2 800 obchodních a 148 válečných lodí Spojenců. Je samé ovšem čekal neslavný konec - v průběhu Operace DUHA, jež byla zahájena toho prvního květnového týdne, potopily samy posádky 231 ponorek, aby nepadly do rukou nepřítele. Mezi nimi skončila řada lodí, které nikdy nevypluly na moře, dokonce i několik z Lübecku, které byly vybaveny novým typem pohonu na peroxid vodíku. Jeden z jeho vynálezců, Helmuth Walter, jehož 5. května zajali Britové, byl dva dny nato ochoten seznámit Spojence se všemi novými typy ponorek a torpéd, jejichž konstrukce v té době probíhala na výzkumných pracovištích v blízkém Eckernfördu. Jeden z nových typů ponorek byl odvezen do Spojených států, kde byl podroben ověřovacím zkouškám a další byl k týmž účelům dopraven do Británie.

V Praze 5. května 1945 vypuklo české povstání proti Němcům ve městě a 7. května přijela 3 vozidla americké armády. Avšak Rusové trvali na tom, aby se Američané na základě dohody uzavřené Eisenhowerem se sovětským vrchním velením vrátili do Plzně, a ti uposlechli. Sovětští vojáci se v hlavním městě Československa Praze objevili 9. května 1945.
V průběhu celého 7. května 1945 probíhaly v Praze boje. Poté se v 5,04 ráno 8. května 1945 německé jednotky v Praze bezpodmínečně vzdaly. V bojích o Prahu padlo více než 8 000 sovětských a mnohem větší počet německých vojáků. To zároveň bylo poslední větší krveprolití za celou válku vyvolanou Německem."

Od Piekalkiewicze si ještě k 7. květnu 1945 doplňme i jeho některá zjištění o posledních náletech na německá plavidla, když, cituji:

"7. května 1945 provádí pobřežní letectvo RAF poslední útok na německou ponorku.
Létající člun Catalina 210. perutě (velitelem byl poručík K. Murray) lokalizuje mezi Shetlandskými ostrovy a Norskem jednu nehybnou ponorku pod vodou a zaregistruje svým palubním lokátorem zvuk motorů a hnacích zařízení, které indikují, že ponorka je ještě v nesnázích.
Catalina shazuje sérii hlubinných pum. Je to U 320 (kapitán Emmerich); ponorka později vysílá, že je těžce poškozená. Ve středu 9. května 1945 jde U 320 u Bergenu (Norsko) ke dnu i s celou posádkou."

Na jiných místech se ještě u jiných historiků o pondělí 7. května 1945 dozvídáme, že od 1. do 7. května 1945 německé ponorky v Atlantiku potopily celkem 4 obchodní lodě o celkovém výtlaku 10 370 BRT. Německé ponorky v rozmezí těchto dnů utrpěly ztrátu 40 ponorek všeho druhu, mimo již řečených, vlastními silami potopených ponorek. Tedy těch 40 ponorek bylo potopeno spojeneckými zbraněmi - letouny, loděmi a minami.

Úterý 8. května 1945 se mě chce začít tak, jak je sice popisuje většina historiků, ale to nejslavnostnější, co k tomuto dni bylo napsáno se mě líbilo od Gilberta, neboť ten během svého popisu zároveň napsal, proč je 8. květen 1945 pro západní velmoci tím dnem VE - Day, cituji:

"V Británii a ve Spojených státech se 8. květen 1945 stal Dnem vítězství v Evropě (VE - Day
Viz zde

Obrázek

na Piccadilly Circus Londýn:
http://en.wikipedia.org/wiki/Victory_in_Europe_Day
). Obyvatelé obou zemí nadšeně oslavovali a města zaplavily vlajky a transparenty. V hlavních městech západní Evropy, jež byla předtím obsazena Němci - v Haagu, Bruselu a Paříži - , lidé znovu prožívali vzrušení a úlevu, jež se jich zmocnila ve dnech osvobození. V Kodani a v Oslu složili Němci zbraně. Téhož dne podepsali v Karlshorstu u Berlína poslední německé jednotky v oblasti východního Německa kapitulaci do rukou Rusů. Toho dne podobně kapitulovali rovněž němečtí vojáci, kteří byli řadu měsíců odříznuti v severním Lotyšsku, a totéž se stalo i v oblasti mezi Drážďanami a Zhořelcem. Němci pokračovali v boji pouze v Olomouci, avšak jejich odpor byl beznadějný a neměl dlouhého trvání; v průběhu dne město padlo a týž osud stihl i Šternberk ležící dále na sever.
Ve 14,00 dne 8. května 1945 se posádka Saint Nazaire ležícího na pobřeží Atlantiku vzdala Američanům. Hodinu poté vztyčili na malém normanském ostrově Sark britskou i americkou vlajku. Na ostrově bylo ještě 275 německých vojáků a ani jediný spojenecký voják. Britská armáda, reprezentovaná 3 důstojníky a 20 muži, se na místě objevila až 2 dny poté.
V Berlíně hodinu před půlnocí 8. května 1945 došlo k připojení dalších podpisů pod kapitulaci uzavřenou předtím v Remeši: Jménem německého vrchního velení se podepsali velkoadmirál Friedeburg, který za 4 dny podepsal 3 kapitulační listiny, velitel německého letectva generál Hans-Jürgen Stümpff a polní maršál Keitel. K dokumentu připojili své podpisy 4 svědkové Spojenců: za spojenecké expediční síly hlavní maršál letectva sir Arthur Tedder, za vrchní velení Rudé armády: maršál Žukov, velitel francouzské 1. A, generál Jean Marie Gabriel de Lattre de Tassigny, a velitel amerického letectva, generál Carl Spaatz.
Ještě v době, kdy v Berlíně probíhala kapitulační ceremonie, se maršál Koněv obrátil na německé vojáky v západních Čechách s telefonickou výzvou, aby rovněž kapitulovali. Když do jedenácté hodiny večer (8. května 1945 ve 23,00) nedostal odpověď, nařídil, aby jeho dělostřelci opět zahájili palbu a ostatní jednotky obnovily bojovou činnost. Když k tomu došlo, němečtí strážní, kteří měli doprovázet jednu z četných skupinek Židů, jež stále ještě převáželi přes severočeské pohraniční hory do Terezína, náhle uprchli. 'Nemohli jsme uvěřit, že už je po všem!' Vzpomínal jeden z deportovaných Alfred Kantor na chvíli, když si vězni v jedenáct hodin v noci 8. května uvědomili, že je nikdo nehlídá. Z 1 000 mužů, které před necelými čtrnácti dni odeslali na tu obzvláště hroznou jízdu vlakem, jich zůstalo naživu pouhých 175. 'Objevila se nákladní auta Červeného kříže,' píše Kantor dále, 'nemohla však odvézt všech 175 mužů. Tak jsme strávili noc na cestě, ale jako ve snu. Už to všechno bylo za námi'."

(Pro Č 25., 26. a 27. - Do Německa 1945, - byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih 60tých, 70tých a 80tých, jakož i do konce 20. století a někteří i z počátků 21. století, jako - Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command, Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, Horst Scheilbert - Německé obrněné jednotky, Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945 a Námořní válka 1939 - 1945 a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem nezbytně potřeboval z internetu.).

Ve stejný den - úterý 8. května 1945 - byla ukončena velice důležitá Operace MANNA. Bombardéry USAAF a RAF v Operaci MANNA do 8. května 1945 shodily nad Nizozemskem celkem 6 600 tun potravin a textilií. Od tohoto dne už byli Holanďané zásobováni automobily přímo od Spojenců.
Stejného 8. května 1945 přistál korunní princ Olaf a britské a norské jednotky v Norsku.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XVI. díl. Do Německa 1945. Č 25.

Příspěvek od michan »

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 26.

Středa 9. května 1945 byla v SSSR oslavována jako - Den vítězství - , ale na mnoha místech ten den Němci teprve kapitulovali.
Ano.
V průběhu 9. května 1945 skoro 30 000 německých vojáků kapitulovalo na Normanských ostrovech. Kapitulovali posádky na ostrovech Leros, Milos, Kós, Piskopi a Simi v Egejském moři, posádka na ostrově Bornholmu v Baltském moři, jenž patří Dánsku, vojáci, kteří se ještě bránili ve Východním Prusku, v Pomořanech a v oblasti Gdaňska. Kapitulovali jednotky, které téměř celý 9. květen 1945 bojovaly proti Rusům v západních a středních Čechách ( ve středních a jižních Čechách bojovaly některé německé skupiny, které chtěly na Západ, k Američanům, ještě i 11. května) a také ve Slezsku, kde na jednotlivých pomnících, když sečteme jména, je pohřbeno více než 600 sovětských vojáků, kteří onoho 9. května ještě padli.
Gilbert nám pak také připomene i kapitulaci Němců před československými vojáky, když píše, cituji:

" a posádka Dunkerque, jež byla déle než půl roku obležena, naposledy československými vojáky pod velením generála Aloise Lišky. Velitel pevnosti, viceadmirál Friedrich Frisius, přijel na jeho velitelství k překvapení československých, britských a francouzských důstojníků, kteří převzali kapitulaci, s příslušným dokumentem, který byl už předem podepsán.
V Moskvě byla na počest vítězství 9. května vypálena salva z 1 000 děl.
´ Odvěký boj slovanských národů o existenci a nezávislost, ´ prohlásil Stalin v rozhlasovém projevu, jež pronesl toho večera, ´skončil vítězstvím. Vaše statečnost porazila nacisty. Válka skončila.´"

Mezi kapitulujícími Němci jsou dne 9. května 1945 zajati i prominenti, jako Göring a Kesselring, kteří se vzdávají Patchově americké 7. A. Ve všech čtyřech spojeneckých armádách začalo hledání prominentů nacistického režimu (Sommerville seznamuje s tím, že norský zrádce Quisling a někteří z jeho přívrženců jsou zatčeni v Norsku 10. května 1945 příslušníky domácího Hnutí odporu. Quisling byl souzen Nory pro zradu a popraven. V Německu je 10. května 1945 také zadržen říšský komisař Terboven. Po porážce Německa v Evropě docházelo v prvních dnech k sebevraždám lidí, kteří se obávali, že by v případě dopadení skončili mezi válečnými zajatci. Vedoucí představitel sudetských Němců v Československu Konrad Henlein spáchal 10. května sebevraždu ve spojeneckém internačním táboře. Téhož dne byl nalezen mrtvý v námořní nemocnici ve Flensburgu brigadeführer SS - generálmajor SS - Richard Gluecks; není známo zda rovněž spáchal sebevraždu, nebo zda ho zabila nějaká skupina, pravděpodobně složená ze Židů, kteří usilovali o pomstu za zvěrstva páchaná v koncentračních táborech, která více než 5 let řídil. U Gilberta se také dozvídáme, že: "Dne 22. května 1945 se u Oberurselu severně od Darmstadtu vzdal Američanům nejvýše postavený představitel německé zpravodajské služby - Abwehru - , který se dožil konce války - Reinhard Gehlen, jenž se v poválečném Západním Německu časem vrátil ke zpravodajské činnosti, ovšem zaměřené už výhradně proti Rusům. Téhož dne americký major William Bromley, jehož předtím vyslali do Nordhausenu, výslovně proto, aby napomohl budoucímu vývoji raket ve Spojených státech, začal odesílat 400 tun raketového materiálu do Antverp, odkud pak byl dopraven přes Atlantik do White Sands ve státě Nové Mexiko. Bromley zrekvíroval železniční vagóny z rozsáhlé oblasti sahající až do Cherbourgu a splnil úkol, kterým byl pověřen, do 1. června 1945, kdy - na základě válečné dohody, jíž byly přesně stanoveny demarkační linie britského, amerického, francouzského a ruského okupačního pásma - Nordhausen obsadili Rusové. Ti také 23. května 1945 nařídili zatčení všech ministrů Dönitzovy vlády. Téhož dne spáchal v Mürwiku sebevraždu admirál Friedeburg, který před více než dvěma týdny podepsal tři různé německé kapitulace. Toho večera si vzal život Heinrich Himmler, jehož předcházejícího dne zatkli Britové; při lékařské prohlídce v Lüneburgu rozkousl ampulku, v níž měl cyankáli. Čtyři hodiny předtím prozradil svou totožnost. 'Ten hajzl nás doběh!' - těmi slovy komentoval jeho čin jeden britský seržant, který byl v té chvíli přítomen.
Následujícího dne, 24. května 1945, polní maršál Robert rytíř von Greim, jehož Hitler v posledních dubnových dnech jmenoval velitelem německého vojenského letectva, spáchal sebevraždu ve vězení v Salcburku.
Ve Flensburgu u německé hranice s Dánskem 28. května 1945 dopadli dva britští důstojníci Williama Joyce, známého z rozhlasového vysílání pod přezdívkou Lord Haw-Haw. Našli u něho nejen německé civilní doklady na jméno Wilhelma Hansena, ale i německý vojenský průkaz vystavený na jeho skutečné jméno. Joyce byl zatčen a odeslán do Británie. Tři dny poté zatkla ve Weissensee v Korutanech britská hlídka muže, v němž poznala organizátora koncentračních táborů Odila Globocnika; ten však několik minut po zatčení spáchal sebevraždu tím způsobem, že rozkousl ampulku obsahující cyankáli.")

Bilancování 2. světové války.
Zde je mapa konečného postavení armád jednotlivých států, které se účastnily zničení

Obrázek

hitlerovského Německa, těsně po skončení ww2.
Těch statistik a čísel o 2. světové válce nalezneme u různých autorů hodně. Mě zaujali některé a tak je zde uvádím. Tak například:
U Janusze Piekalkiewicze, v jeho - Tanková válka 1939 - 1945 - historických faktech sestavených v 70tých a 80tých letech 20. století, která byla možná ještě do dnešních dnů upřesněna a proto je berme jako návod k dalšímu dohledání, či upřesnění ( nikoliv tedy čísla absolutně přesná, ale čísla výchozí a přibližná) - se dozvíme na str. 322, ke dni 9. května 1945 takovouto statistiku výroby tanků v letech 1939 až červenec 1945, cituji:

"Stejně jako u jiných druhů zbraní byl i u tankových vojsk početní rozdíl bojových vozidel mezi mocnostmi OSY a Spojenci enormní: Jeho poměr se blížil 1:10.
Tak vyrobily například:
Velká Británie 1 939 až červenec 1944 = 25 773 tanků
USA 1941 až červenec 1945 = 88 446 tanků
SSSR 1941 až červenec 1945 = 95 099 tanků
Kanada 1939 až červenec 1945 = 40 609 tanků
Celkem přes 212 000 tanků.

Proti nim vyrobily:
Německo 1939 až březen 1945 = 23 487 tanků
Japonsko celkem = 3 600 tanků a 900 samohybných děl
Itálie 1938 až červenec 1943 = 2 622 tanků.

Protože i nejobětavější nasazení, šikovná strategie a taktika, nebo jiné důvody tuto přesilu nikdy nemohly vyrovnat, rozhodla se tanková válka v konečném efektu nikoliv na bitevních polích 2. světové války, ale ve výrobních halách.
Německo muselo za svůj chybný odhad (podle úředních podkladů) zaplatit 6,73 milióny mrtvých z toho 3,25 miliónu vojáků a 3,48 miliónu civilistů. všechny ostatní státy podílející se na této válce ztratily více než 45 miliónů lidí."

Další celkové ztráty jsou uvedeny i zde na tomto odkaze od Sa 58 a na listech 2 a 3 pak následné debatě:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=88&t=1233
, nebo ve Wikipedii:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Po%C4%8Det ... v%C3%A1lky

Velké bilancování směrem k letectvu pak udělal z britských a německých archivů Janusz Piaklkiewicz v knize - Letecká válka 1939 - 1945, kterého čísla pocházejí také z archivů a období 70tých a 80tých let 20. století a i proto je berme jako přibližná, ale ze zajímavých oblastí, některé jeho závěry se nám také nemusí líbit... - , když na str. 417 píše, cituji:

"Bombardovací ofenzívy Spojenců se celkově vzato ukázaly jako velmi ztrátové.
Pouze 8. a 9. americké letecké armády přišly téměř o 45 000 letců; celkem ztratili Američané 79 265 mužů a 18 000 letounů. Bombardovací letectvo RAF ztratilo 47 293 členů posádek, 1570 mužů pozemního personálu a 7 122 letadel. Celkem ztratilo RAF 79 281 mužů a 22 000 letounů. Vytváření leteckých bojových sil Spojenců bylo velmi zdlouhavé, třiaosmdesát procent bomb, které byly shozeny nad Německem, spadlo až během posledních dvou let války.
Odvetou za 71 172 tun bomb, včetně V-zbraní, které shodila Luftwaffe během války nad Anglií, shazují Spojenci celkem 1 996 036 tun bomb na Německo a obsazenou Evropu. 55,8 procent této obrovské pumové zátěže dopadlo na města a železniční zařízení, 30,5 procent na vojenské cíle jako např. základny ponorek, letiště, zařízení V-raket, 9,3 procenta na chemický průmysl, 1,8 procent na letecký průmysl a 2,6 procenta na ostatní průmyslová odvětví, jako např. závody na kuličková ložiska a ponorkové loděnice. Do roku 1944 je shozena většina těchto bomb při plošném bombardování.
V posledním roce války svrhli Spojenci na Německo 477 000 tun bomb, oproti tomu shodili Němci na Británii pouze 761 tun bomb (včetně V-raket).
Ještě během posledních 36 hodin války spadlo na území Říše 14 000 tun bomb.
Podle údajů Spolkového statistického úřadu (Wiesbaden) přišlo během 2. světové války na území tehdejší Říše o život 593 000 lidí. Bomby zničily okolo 3 370 000 bytů; 7,5 miliónu lidí přišlo o přístřeší.
Nejčastěji bombardovaným městem byl Berlín.
Strategické bombardovací nálety Spojenců nutili Němce vyrábět stále více stíhacích letounů (78 %) namísto bombardérů (11 %), s nimiž by bývali mohli bombardovat Velkou Británii."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XVI. díl. Do Německa 1945. Č 25.

Příspěvek od michan »

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 27.

Pokračuji dál v zajímavě sestaveném Bilancování 2. světové války, které z archivů Velké Británie, Německa a USA provedl polský historik Janusz Piekalkiewicz v 70tých, 80tých letech 20. století o letectvu válčících stran. Jeho čísla jsou v dnešní době již mnohde možná o trochu jiná a proto je berme jako výchozí a přibližná, vhodná pro další studium, ale zajímavá oblastmi, které historik uvádí. Nemusíme dnes ani souhlasit s jeho tehdejšími závěry, ale můžeme připustit, že v době, kdy historickou knihu napsal, mohl takto přemýšlet. Naopak některé jím řečená fakta jsou o ww2 platná i dnes ( například, že nebylo možné Němce tehdy porazit jen "bombardováním" a o německé morálce a některá další). V jeho knize - Letecká válka 1939 - 1945, na straně 417 pak tedy pokračuji v citaci, kterou jsem ukončil v Č 26.:

"Letectvo Rudé armády se řídilo během letecké války svou vlastní teorií. Podle sovětské taktiky koordinování operace leteckých bojových sil s operacemi pozemních vojsk bylo vedeno celkem 46,5 % všech vzletů ´frontových letců´ na podporu pozemních vojsk. Poněvadž Sověti nedisponovali silnými svazy bombardérů, které by stály za zmínku, bombardovací nálety nebyly téměř prováděny. Z 215 000 vzletů ´dálkových leteckých sil ´ jich bylo nad německým zázemím provedeno pouze 7 394.
Německé stíhačky sestřelily celkem asi 70 000 letadel, z toho 45 000 na Východní frontě.
Na německé straně dosáhli 103 stíhací letci počet sestřelů převyšující 100, třináct z nich přes 200.
Major Barkhorn zaznamenal 301 letecké vítězství a major Hartmann dokonce 352.
Německé svazy stíhacích a těžkých stíhacích letounů ztratily okolo 55 000 letounů. Od 1. září 1939 až do února 1945, posledního dne, ke kterému jsou spolehlivé číselné údaje, padlo 44 065 pilotů respektive členů posádky; 28 000 bylo zraněno a 27 610 zajato nebo pohřešováno.

Původního cíle Spojeneckých zastánců Douhetovy teorie, zhroucení třetí říše bez ofenzív na zemi nebylo možné dosáhnout. Naopak, morální účinek i těch nejtěžších náletů na civilní obyvatelstvo byl podstatně menší, než se před válkou všeobecně předpokládalo; bombardovací teror přispěl namísto k oslabení spíše k posílení vůle k odporu.
Na druhé straně byly úspěchy všech důležitých operací závislé na letecké převaze a letecké bojové síly tím přinesly konečné rozhodnutí.
Porážka Třetí říše se Spojencům podařila až nasazením leteckých bojových sil ve spojení s postupem pozemních vojsk.

Zatímco probíhala jednání o kapitulaci s německými vojsky, připravovalo se bombardovací letectvo na novou operaci, krycí název (Operace) EXODUS. Zúčastnily se jí téměř veškeré provozuschopné bombardéry typu Lancaster a Halifax a dopravní letouny Douglas DC-3 Dakota. Jejím cílem bylo odtransportování tisíců osvobozených válečných zajatců.
Za tři po sobě následující týdny dopravily letouny RAF do Velké Británie přes 140 000 britských vojáků."

Stejně mimořádný zájem u mne vzbudil Piekalkiewicz svým bilancováním v knize - Námořní válka 1939 - 1945, která se "narodila" ve stejných 70tých, 80tých letech 20. století. U dat, která budu od Piekalkiewicze používat platí to samé, co jsem napsal u předchozích Bilancování o ww2 - Jeho čísla jsou v dnešní době již mnohde možná o trochu jiná a proto je berme jako výchozí a přibližná, vhodná pro další studium, ale jsou o zajímavých oblastech, se kterými nás historik seznamuje. Nemusíme dnes ani souhlasit s jeho tehdejšími závěry, ale můžeme připustit, že v době, kdy knihu napsal, mohl takto přemýšlet a dojít k takovým závěrům, která jsou v jeho knize uvedena.
Cituji tedy Bilancování, dle Piekalkiewicze, o námořnictvu obou válčících stran:

"Od 1. září 1939 do 8. května 1945 bylo k 57 německým ponorkám činným už při vypuknutí války postupně přidáno dalších 1 113 ponorek. Z 863 německých ponorek v bojovém nasazení bylo 630 potopeno při bojových akcích. Z asi 41 300 členů ponorkových posádek, přímých účastníků bojových operací, jich podle údajů informační centrály Wehrmachtu v Berlíně zahynulo kolem 25 870.
Ve srovnání s ostatními zbraněmi Wehrmachtu přinesly posádky ponorek daleko největší oběti.
Na ponorkových základnách a na vlastním území Němci ztratili v důsledku bombardování a zaminování 81 ponorek a 42 dalších podmořských člunů zde bylo zničeno z jiných nejrůznějších příčin. Na konci války a před vyklizením základen bylo vlastními posádkami potopeno 215 ponorek. Po skončení války bylo do spojeneckých přístavů přivezeno 153 německých ponorek.
Royal Air Force (RAF) dosáhla v protiponorkovém boji pozoruhodných úspěchů - potopila více německých ponorek, než Royal Navy, i když její letadla nebyla na rozdíl od námořnictva, vybavena žádnými podmořskými lokátory.
Porážce Kriegsmarine se nedalo navzdory jejímu obětavému boji zabránit: Hitler byl až do konce roku 1942 přesvědčen o tom, že o konečném vítězství rozhodnou úspěchy na pozemních bojištích. Nebyl ani schopen vytvořit společnou racionální strategii pro síly Kriegsmarine a Luftwaffe. Nové typy ponorek, které měly způsobit revoluční převrat v bojích na světových mořích (typ XXI) přišly příliš pozdě na to, aby ještě mohly ovlivnit již končící bitvu o Atlantik. Z jejich existence získali prospěch pouze Spojenci, neboť se po kapitulaci Německa staly vzorem ke konstrukcím a výrobě jejich nejmodernějších ponorek.

Během 2. světové války bylo potopeno 5 150 spojeneckých obchodních lodí všeho druhu o celkovém výtlaku 21 570 720 BRT. Tyto ztráty vykompenzovala obrovská produkce nových nákladních lodí (zvláště pak Liberty - má poznámka), která dosáhla kolem 38,9 miliónu BRT.

Německé ponorky potopily 2 779 lodí o celkovém výtlaku 14 119 413 BRT. Německé obchodní loďstvo ztratilo 1 563 lodí o celkovém výtlaku 3 000 000 BRT.
Němci na začátku války disponovali obchodní tonáží 4 500 000 BRT.

Z 2 660 lodních dodávek, které byly v rámci dohody o půjče a pronájmu poslány z USA a Velké Británie do Sovětského svazu, se německým námořním a vzdušným silám podařilo - přes veškeré úsilí a některé vskutku spektakulární úspěchy - potopit jen nepatrnou část.
Na murmanské námořní trase bylo Němci posláno ke dnu jen 77 spojeneckých lodí.

Nemůže být sporu o tom, i když se to Moskva dodnes zdráhá přiznat (připomínám, že kniha s tímto Bilancováním byla psána v 70tých a 80tých letech 20. století - má poznámka), že tyto dodávky zbraní a válečného materiálu pomohly Sovětům rozhodujícím způsobem překonat jejich obrovské ztráty způsobené v prvních měsících po Hitlerově útoku.
Jednalo se mezi jinými o 17 246 letadel, 15 000 tanků, 427 284 nákladních automobilů a 345 735 tun munice.
Sovětský svaz za to dluží dodnes Spojeným státům 12 miliard amerických dolarů ve zlatě (připomínám znovu, že kniha byla i s Bilancováním psána v 70tých a 80tých letech 20. století - má poznámka).
A tak se námořní síly západních Spojenců nepřímo, nicméně zásadně podílely i na porážce německých pozemních vojsk na Východní frontě, která vedla k celkovému dějinnému zvratu ve vývoji celé 2. světové války v Evropě."


Příště dám ještě zvláštní operace, jako bylo například - Získání archivu německého válečného námořnictva (archiválie tam byly za období 1871 až 1945) zvláštní jednotkou Royal Marines. Čímž zvláštní komando IOC (Tajná služba britské admirality), vedené fregatním kapitánem Ianem Flemingem (pozdějším duchovním otcem Jamese Bonda - agenta 007), tento archiv získalo pro Britskou Admiralitu.
Těch zvláštních operací a událostí bezprostředně souvisejících s koncem 2. světové války bude více.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Peter H. Gryner - Ardeny 1944.
Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice.
Otto Skorzeny - Mé velitelské operace.
Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=2701
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“