XVI. díl. Do Německa 1945. Č 16.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 16.

Příspěvek od michan »

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 16.
Mapa vývoje bojové činnosti, od 19. dubna do 7. května 1945, na severozápadní, západní a

Obrázek

jihozápadní části bojiště Evropy, do podepsání bezpodmínečné kapitulace.
V pátek dne 13. dubna 1945: Celý západní svět se prostřednictvím rozhlasu a novin dozvěděl, a to v plném rozsahu - " o hrůze zločinů, protože britské a americké jednotky osvobodily koncentrační tábory Belsen a Buchenwald" - , napsal do knihy - Druhá světová válka den za dnem - britský historik Donald Sommerville.
U Gilberta se pak dozvídáme - Co měl ve svém projevu pro den 13. dubna 1945, napsáno Roosevelt, který den předtím zemřel. Cituji:

" ´Více než konec války,´ hodlal říci Roosevelt 13. dubna na každoroční slavnostní večeři u příležitosti Jeffersonova dne, ´chceme ukončení začátku všech válek - ano, konec této brutální a zcela nepraktické metody užívané k řešení rozporů mezi vládami.´

Filosofická až akademická slova obsažená v Rooseveltově projevu pramenila ještě z poznání, která on a jeho presidentská administrativa získali do jeho úmrtí.
Jenomže v osvobozovaných německých koncentračních táborech, především v začátku dubna 1945, se náhle ukazovala " ta pravá, tragická až hrůzná, každodenní tvář Hitlerova nacismu".
( Zde ještě mapa severozápadní, západní a jihozápadní Evropy v období od 5. dubna do 18.

Obrázek

dubna 1945, pro kontrolu jednotlivých dní.)
Poslechněme si tu hrůzu a realitu doby, která také ještě během 48mi hodin, přinesla i poznání - "Co to byla totalita, co byl nacismus a jeho nařízení pro koncentrační tábory, nařízení, která plnili jeho ´nohsledové´, aniž ještě museli - tedy i po osvobození Spojenci." Zachytil je pro nás ve své historiografii přední britský historik Gilbert, který napsal, k Rooseveltovu připravovanému projevu a zde citovaným slovům presidentova projevu, - jím, jako historikem, zjištěné skutečnosti - historická fakta.
Cituji Gilberta:

" Avšak ve dvou tisících dnech války, jež mezitím uplynuly v období od Hitlerova vpádu do Polska a Rooseveltovou smrtí, nešlo pouze o rozpory mezi vládami, ale o zuřivou rasovou nenávist v různé podobě. To se až příliš projevovalo ve třetím dubnovém týdnu, v němž Spojenci osvobozovali jeden tábor za druhým včetně Gardelegenu, v němž Američané objevili ohořelé mrtvoly Židů upálených ve zmíněné stodole (viz v Č 13., ke dni 3. dubna 1945, Američany osvobozený koncentrační tábor Ohrdruf - viz má poznámka), a Belsenu, jehož sadistický velitel Josef Kramer vzal britské vojáky, kteří přijeli do tábora, na ´inspekční cestu´a vůbec si nedělal starost s odpornou povahou výjevů, jež jim stavěl před oči.
První britské tanky dojely do Belsenu 15. dubna 1945. Shodou okolností byli v řadách britských tankistů 3 Židé. Avšak vězni, kteří se dožili osvobození, nemohli pochopit, co se vlastně stalo. ´My, zastrašení a vychrtlí vězni tábora, jsme nevěřili, že jsme svobodní" - vzpomínal po čase jeden z Židů, které tam věznili - Josef Rosensaft. ´Připadalo nám to jako sen, z něhož se zase probudíme do kruté skutečnosti.´
´Krutá skutečnost´ nastala v Belsenu velmi rychle, poněvadž první tanky s britskými osvoboditeli postupovaly dále za ustupujícími Němci. Následujících osmačtyřicet hodin byl tábor pouze nominálně pod britskou kontrolou a skutečné velení nadále zůstalo v rukou 1 500 maďarských vojáků, kteří jej měli za úkol střežit. V tomto krátkém období Maďaři stihli za kradení bramborových slupek z kuchyně nebo jiné podobné ´přestupky´postřílet 72 Židů a 11 vězňů jiné národnosti.
V Belsenu bylo v době odloženého osvobození 30 000 vězňů: 1 500 Židů, kteří přežili Osvětim, 1 000 Němců, které tam poslali za antinacistickou činnost, několik set Cikánů, 160 civilních osob z Lucemburska, které vystupovaly proti německé okupaci své země, a kromě nich velký počet Jugoslávců, Francouzů, Belgičanů, Čechů, Řeků a rovněž Rusů a Poláků, kteří tvořili nejpočetnější skupinu ze všech - zkrátka celý pestrý kaleidoskop Hitlerových obětí.
Když po uplynutí osmačtyřiceti hodin přijel do Belsenu větší počet britských vojáků, ihned si uvědomili, že narazili na důkazy hromadného vyvražďování velkého rozsahu. Většina z 10 000 nepohřbených mrtvol byly pozůstatky lidí, kteří podlehli systematickému hladovění. Dokonce i po osvobození umíralo následujícího týdne denně 300 osob, jež podlehly tyfu a důsledkům hladovění. Navzdory tomu, že Britové poslali do tábora velké množství zdravotní pomoci, personálu a potravin, déle než po čtrnácti dnech ještě umíralo průměrně 60 osob denně...
´Všude kolem nás umírají lidé,´těmi slovy zaznamenal britský důstojník Patrik Gordon-Walker dojmy, jež si odnesl z prvních chvil po příjezdu do tábora, ´lidé, kteří byli spíše kostlivci.´ A dále uvedl, co mu vyprávěl britský voják, který vše zažil: ´ Jedna žena přistoupila k vojákovi, který střežil sklad mléka a rozděloval je dětem, a prosila o mléko pro své malé dítě. Voják vzal dítě do náručí a poznal, že už je několik dní mrtvé, má zčernalý obličej a je celé zvraštělé. Žena však nepřestávala prosit o mléko. Tak ho trochu nalil na tu mrtvou pusinku. Matka hned začala jásat radostí a triumfálně si odnesla své dítě. Po několika krocích však zakopla a padla na zem mrtvá.´
Britové napočítali v Belsenu celkem asi 35 000 mrtvol a těch, kteří přežili, bylo o 5 000 méně... Mnozí z vězňů, kteří se dožili konce nacismu, byli natolik slabí, že nemohli ani vstát, aby uvítali své osvoboditele. Jednoho z nich, obyvatele Normadských ostrovů Harolda Le Druilleneka, poslali Němci do tábora za přechovávání dvou ruských válečných zajatců. Jeho sestra Louisa Gouldová, kterou rovněž poslali do do koncentračního tábora za to, že pomáhala ukrývat dva ruské zajatce, zahynula v Ravensbrücku."

A ještě si dokončeme válečné události soboty dne 14. dubna 1945.
V sobotu dne 14. dubna 1945 se podařilo útokem jednotek americké 9. A generála Simpsona, které postupovaly ze severu a jednotek americké 1. A generála Hodgese, které útočily z jihu, po prudkých a krvavých, leteckých a tankových bojích, zcela rozdělit " Rúrský kotel".
Německá 15. A generála pěchoty von Zangena a 5. TA generálplukovníka Harpeho, obě z Modelovi Skupiny armád B, byly tak ve dvou kotlích rozděleny. Němci se do 18. dubna 1945 vzdali a do amerického zajetí tak putovalo celkem 325 000 vojáků, důstojníků a generálů Wehrmachtu (Polní maršál Model pak dne 21. dubna 1945, jako závěrečný důsledek porážky v Porúří, spáchal sebevraždu - viz i zde:
http://en.wikipedia.org/wiki/Walter_Model
).
Na jihu Západní fronty, od 14. do 20. dubna 1945, útočila francouzská armáda, námořnictvo a letectvo na všechny zbývající německé pozice jihozápadně od Royanu. Dělostřeleckou podporu jim po celou dobu útoku poskytovala bitevní loď Lorraine. Dne 20. dubna 1945 se německá obrana vzdala.
Na italské frontě došlo dne 14. dubna 1945 k propojení obou spojeneckých armád - 5. A a 8. A - při jejich hlavních útocích. 5. A ten den útočila po obou stranách z Florencie a Pistorie do Bologni. V prostoru Bologni bylo ten den obsazeno Vergato.
Ve stejnou sobotu dne 14. dubna 1945, se v severním Atlantiku zformovala německá ponorková skupina " Seewolf" - čítala po shromáždění celkem 6 ponorek.
Německá Seewolf měla cíl - východní pobřeží Spojených států. Jenomže spojenecká detekce německých ponorek byla v dubnu 1945 již na vysoké úrovni a tak jí také americký průzkum brzy odhalil. Proti Seewolf, vyslali Američané okamžitě 2 skupiny ( Nebo také úkolová uskupení) letadlových lodí. Task Group 22.2 (kapitán Ruhsenberger) a Task Group 22.5 ( kapitán Craig), jejichž úkolem bylo napadnout německé ponorky ještě severovýchodně od Azor. To proto, že se americká výzvědná služba domnívala, že německá Seewolf přivážela k americkým břehům podmořské odpalovací rampy pro rakety V - 2, aby tak s těmito raketami zahájila útok na americká města na východním pobřeží( osud Seewolf pak viz zde:
http://en.wikipedia.org/wiki/Wolf_pack_Seewolf
).

Dne 15. dubna 1945 došlo také k jedné další důležité události - teprve tento den, takřka 7 měsíců poté, co začala Operace MARKET GARDEN ( Britové obsadily v noci ze 17. na 18. září 1944, dálniční silniční most v Arnhemu), osvobodila konečně britská 49. pěší divize ARNHEM (- viz zde Č 1. až Č 184. :
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=137
). Kanaďané ten den útočili na Gronigen.
Jižněji pak americká 9. A generála Simpsona, které se podařilo předtím překročit Labe u Magdeburku, byla německým protiútokem zatlačena zpět za řeku. O zatlačení amerických jednotek u Magdeburku zpět za Labe se pak dozvíme u Piekalkiewicze, z jeho Tanková válka 1939 - 1945, cituji:

" V noci z 15. na 16. dubna 1945 si může na východním břehu Labe vytvořená německá 12. A generála tankových vojsk Wencka připočítat překvapivý úspěch. Jejím slabým "Bojovým skupinám", posíleným jen několika tanky typu Panther se podařilo zničit předmostí americké 9. A ( generála Simpsona) jižně od města Magdeburku..."

Ke stejnému 15. dubnu 1945 je Hitler upozorněn, že se blíží nedostatek munice, neboť Spojenci k tomuto dni: " obsadily prakticky všechny německé továrny na výrobu střeliva a muniční sklady. "
Gilbert pak dodává, cituji:

" Zakrátko to možná bude mít pro naše válečné úsilí ty nejnedozírnější důsledky, varoval Hitlera už 15. dubna 1945 generální ubytovatel německé armády Alfred Tope."

(Pro Č 16., 17. a 18. - Do Německa 1945, - byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih 60tých, 70tých a 80tých, jakož i do konce 20. století a někteří i z počátků 21. století, jako - Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command, Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, Horst Scheilbert - Německé obrněné jednotky, Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945 a Námořní válka 1939 - 1945 a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem nezbytně potřeboval z internetu.).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XVI. díl. Do Německa 1945. Č 16.

Příspěvek od michan »

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 17.

Jižněji na Západní frontě, pod americkou 9. A generála Simpsona, útočila americká 1. A generála Hodgese a obsadila dne 15. dubna 1945 Leunu..
V Itálii i dne 15. dubna 1945 pokračovaly obě spojenecké armády 5. A a 8. A v dalších útocích. V pásmu 8. A pak překročil její polský 2. as (II. as) nejprve řeku Santerno a pak dorazil při dalším postupu do Sillara a oblast obsadil.
( V Ruhr Pocket, v "Rúrském kotli" se houfně vzdávali vojáci a důstojníci Modelovy Skupiny

Obrázek

armád B - zde k 15. dubnu 1945.)

Historik Piekalkiewicz ke dni 15. dubna 1945 - v knize Letecká válka 1939 - 1945 - upozorňoval na jednu důležitou událost, která ten den začínala na norské základně a pak měla ovlivnit vybudování PVOS Japonska - japonských ostrovů, ale konec války se neúprosně přibližoval.
Cituji Piekalkiewicze:

" V neděli 15. dubna 1945 vyplula z norské základny Christiansand poslední německá ponorka U 234 ( kapitán Fehler), někdejší ponorková minonoska typu XB ( výtlak 1 800 tun), nyní přestavěná na přepravní ponorku. Jejím úkolem bylo doplout do Japonska. Na palubě měla kromě 62 mužů posádky i část štábu Luftwaffe pod velením generála letectva Kesslera, a také dva vysoké japonské důstojníky. Tato speciálně vybavená ponorka, vyslaná německým námořním velením na žádost japonských spojenců, měla do Japonska dopravit německé odborníky na protiletadlovou obranu ( PVOS), kteří tam měli pomoci při odstraňování problémů při protivzdušné ochraně japonských ostrovů. Generál Kessler měl jako nový letecký atašé organizovat přímo leteckou obranu Tokia. "

Více o ponorce U 234 a o jejím osudu viz zde:
http://en.wikipedia.org/wiki/German_submarine_U-234

V pondělí 16. dubna 1945, při likvidaci "Rúrského kotle", americké jednotky zajaly 20 000 Němců. Ten samý den 16. dubna 1945, v jižní části Západní Evropy, jednotky americké 7. A generála Patcha dorazily na předmostí města tragicky symbolického Norimberka (Norimberské zákony, kterými nacistická Říše odstartovala pokyn k vyvražďování Židů). Další části amerických jednotek ten den osvobodily zvláštní zajatecký tábor v Colditzu (v zajateckém táboru v Colditzu byli vězněni důstojníci všech států okupované Evropy, kteří padli do rukou německé armády při bojích a později měli za sebou několik pokusů o útěk z jiných zajateckých táborů. Dle záznamů byl i Colditz pro tyto důstojníky neustálou výzvou i z něho utíkat, a některým jednotlivcům se to skutečně podařilo, viz - Kapitán Patrick R. Reid , který úspěšně uprchl z hradu Colditz v roce 1942:
http://en.wikipedia.org/wiki/Colditz_Castle
). Ten samý den byl osvobozen mimo Colditze i koncentrační tábor ve Fallingbostellu, kde byli také spojenečtí váleční zajatci, kteří se z obou táborů připojili k osvobozeným 250 000 dalších, osvobozených v měsíci dubnu 1945.
Spojenecké stíhačky jsou nasazeny v pondělí dne 16. dubna 1945 nad Berlínem a americkým stíhačům se v tamějším vzdušném prostoru podařilo sestřelit 22 německých proudových letadel. Těch 22 německých proudových letadel bylo to poslední, co se ještě dařilo Němcům uchovat provozuschopné a zamaskované.
(Hitler ten samý den 16. dubna 1945 vydává pro své řady obránců svůj poslední "drakonický" zákon, který je určený pro německé velitele, kteří jsou nasazeni se svými jednotkami proti Rudé armádě. Drakonický zákon zní - "Ten, kdo nařídí ústup, bude na místě zastřelen").
Dne 16. dubna 1945 prohlašuje v Londýně velitel strategických amerických leteckých bojových sil v Evropě generál C. A. Spaatz
http://en.wikipedia.org/wiki/Carl_Andrew_Spaatz
, strategickou leteckou válku proti Německu za ukončenou. Ve svém ukončení říká, že: "Pro západní Spojence teď už neexistují vojenské problémy - německý železniční systém je rozbitý, železnice zastavily s největší části provoz a konec války je již na dosah." K této řeči pak Piekalkiewicz dodává, cituji: "v žádném případě však nekončí nesmyslné plošné bombardování německých měst; kromě toho krouží spojenecké stíhací bombardéry nad důležitými silnicemi a ostřelují veškerá vozidla, lidi a dokonce i jednotlivé cyklisty."

V úterý 17. dubna 1945 se v obou částech "Rúrského kotle" vzdávaly jednotky Wehrmachtu ve větším množství než je 20 000 (aby číslo těch, kteří se vzdali do 18. dubna činilo celkově 325 000 německých vojáků, důstojníků a generálů).
Toho samého 17. dubna 1945 bojovaly na severu spojenecké fronty v Evropě, britské oddíly okolo Brém. Polní maršál Kesselring vyzval německé vojáky, aby pevně drželi své pozice v "Harckém pohoří". A jednotky Patchovy 7. A na jihu útočily na předměstí Norimberku, které bylo také dějištěm největších předválečných nacistických sjezdů a triumfů, se v dubnu 1945 stává dějištěm přívalu dělostřeleckého a leteckého ostřelování ze strany Spojenců.
Stejného 17. dubna 1945 zaútočilo 572 amerických bombardovacích letounů již pošesté na seřaďovací nádraží v Drážďanech. Americké bombardéry ten den zničily na zemi 752 německých letadel, které tehdy představovaly prakticky poslední letecké rezervy Třetí říše.
Hitler stejného 17. dubna 1945 vydal rozkaz pro německé jednotky na Západní frontě, aby zaútočily na křídla Britů a Američanů a na jejich zásobovací linie.
Na italské frontě úspěšně postupovaly 17. dubna 1945 jednotky 8. A, když 5. as obsadil za pomoci obojživelného výsadku přes jezero Comacchio Argentu. Na sever a na východ od města Argenty už nebyly před řekou Pád žádné větší řeky a tak se britské jednotky přímo "převalily" vytvořenou tzv. Argenskou průrvou. Západně od Argenty se 13. as přesunul do prostoru mezi 5. as a polský 2. as, které postupovaly severozápadním směrem k Bologni. Postup útoku 5. A pokračoval pomaleji, neboť jednotky této armády se probíjely mnohem obtížnějším terénem jižně a západně od Bologni (boje v Jarní ofenzívě v Itálii viz také zde v Č 121., 122. a 123.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196 ... 87#p120587
).
Ve středu 18. dubna 1945 se americké 9. A a 1. A vzdaly zbývající jednotky z obou částí Rúrského kotle, když celkový počet všech vojáků, důstojníků a generálů, který se vzdal učinil oněch 325 000.
Ten samý den 18. dubna 1945 spáchal velitel v Rúrském kotli rozbité Skupiny armád "B" polní maršál Walter von Model. Ten den jednotky americké 9. A generála Simpsona obsadily město Magdeburk.
V tento den, ve středu 18. dubna 1945, se podařilo americké 1. A generálporučíka Hodgese obsadit, spojeneckými bombardéry zcela rozbitý, Düsseldorf.
Ve středu dne 18. dubna 1945 uspořádaly jednotky americké 3. A generála Pattona další "Spanilou jízdu" a proti přáním a rozkazům generála Eisenhowera překročily její tankové hroty bravurním postupem hranice západních Čech, viz zde:
https://www.google.cz/?gws_rd=ssl#q=z%C ... duben+1945
Dále pak Pattonovy tanky vyrazily směrem na Karlovy Vary, Plzeň, Prahu a Budějovice. Jak říká Piekalkiewicz: "Generál Eisenhower se pokusil na přání Stalina a Roosevelta postup Pattona k osvobození ČSR zastavit, protože Československo podle dohody mezi oběma státníky mělo patřit k oblasti sovětské moci."
Dne 18. dubna 1945 bombardovalo RAF svými více než 1 000 bombardéry německá opevnění na ostrově Helgolandu v Severním moři.
Ve středu 18. dubna 1945 vydal ministerský předseda Jejich Veličenstev Velké Británie Winston Churchill polnímu maršálu Montgomerymu pokyn, aby nepostupoval směrem na Berlín, ale na pobaltský přístav Lübeck. V pokynu se dle historických záznamů říkalo: "Pronikneme-li do Lübecku dříve než naši ruští přátelé ze Štětína ušetříme si tím spoustu pozdějších sporů. Není vůbec důvod, proč by Rusové měli obsadit Dánsko, jež je zemí, která si zaslouží osvobození a obnovení své svrchovanosti. Naše postavení v Lübecku, podaří-li se nám jej získat, bude v té záležitosti rozhodující."
Jak dále k tomuto tématu napsal Gilbert, cituji:

"Churchill ten den ještě jednal o stejném i s Edenem, když se dozvíme, že, cituji: " Churchill v té věci ještě řekl Edenovi, že pro západní Spojence bude´dobře´, budou-li Západní Spojenci ´postupovat dále na Linec a setkají se tam s Rusy´.
Navrhl rovněž, aby ´Američané provedli obkličovací manévr s cílem zmocnit se oblasti jižně od Stttgartu dříve, než ji obsadí Francouzi´.
Britský ministerský předseda poukázal na to, že v uvedené oblasti jsou hlavní německá zařízení spojená s TA - Tube Alloys neboli atomovou bombou - ´a že bychom se jich v zájmu zachování mimořádného utajení spojeného s touto záležitostí měli raději zmocnit sami.´
´ Tyto návrhy´, ještě dodal Churchill, ´jsou určeny pro vaši vlastní informaci a musejí zůstat skryty v pozadí v hlubokém stínu´."

Ve čtvrtek dne 19. dubna 1945 dorazily, v severní části Západní fronty, britské jednotky 2. A generála Dempseye, jižně od Lauenburgu k řece Labi. Americká oddíly Simpsonovy 9. A vstoupily dne 19. dubna 1945 do Lipska a obsadily jej.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XVI. díl. Do Německa 1945. Č 16.

Příspěvek od michan »

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 18.

V jižní části Západní fronty se podařilo, po 5 dní trvající bitvě, americkým jednotkám 7. A

Obrázek

generála Patche obsadit Norimberk, když ve večerních hodinách, v pátek dne 20. dubna 1945, vyvěsili američtí vojáci vlajku USA na náměstí Adolfa Hitlera ( Bitva probíhala od 16. dubna 1945 do 20. dubna 1945), více viz zde:
http://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_ ... %281945%29
Formálně tak byl Norimberk, město kde se před válkou konaly nacistické srazy, 20. dubna 1945 obsazen, ale v některých místech se bojovalo až do rána 22. dubna 1945.
Američanům se ve městě Norimberk vzdalo přibližně 17 000 vojáků a důstojníků Wehrmachtu.
Ve stejný den 20. dubna 1945 rychle postupovala k městu Stuttgart francouzská 1. A generála Lattre de Tassigny.
V pátek 20. dubna 1945 podniklo 150 létajících pevností B - 17 a B - 24 z 8. USAAF svůj poslední strategický nálet na Berlín. Cílem tohoto bombardování byla železniční zařízení v příměstských obcích Marienfelde a Lichtenrade, které byly zcela zničeny. Posádky amerických létajících pevností po náletu hlásily svým nadřízeným jen sporadickou palbu několika osamělých německých protiletadlových děl. PVO Berlína byla zcela rozbita. Doprovodným americkým stíhačkám P-51 Mustang se při tomto náletu podařilo sestřelit 5 německých stíhaček a neutrpět ani jednu vlastní ztrátu.
V Berlíně slavil ten den Adolf Hitler své poslední narozeniny (56 let) v životě a slyšel od 11ti hodin dopoledne hřmění sovětských děl a také i těžké bombardování amerických létajících pevností. Jak nás seznamuje dále Gilbert, cituji:

"V průběhu oslavy vůdcových narozenin provedly spojenecké bombardovací letouny (viz. oněch 150 létajících pevností - má poznámka) poslední mohutný nálet na hlavní město hitlerovské třetí říše.
V odpoledních hodinách, když nastala přestávka v bombardování, vyšel Hitler z bunkru a vykonal přehlídku nastoupených vojáků odvedených z řad nezletilých členů Hitlerjugend (viz zde:

Obrázek

- má poznámka) a ze starších ročníků, kteří byli zařazeni do nedávno zformované nové divize SS, jež měla bránit hlavní město. Vůdce jim popřál všechno nejlepší a vrátil se do podzemí na oslavu narozenin, na níž všichni hosté nabyli dojmu, že vůdce uvažuje o možnosti, že by odjel z Berlína do Berchtesgadenu a pokračoval v boji v Alpské pevnosti jižně od Mnichova. S hosty hovořil rovněž o tom, že je odhodlán udržet oblast Čech a Moravy i Norsko. Od představitelů německé správy Norska a Dánska totiž právě dostal blahopřejný telegram tohoto znění: 'Norsko bude uhájeno!'
Poté v době, kdy na Berlín nepřetržitě dopadal příval granátů ze sovětských děl a Rudá armáda se den po dni čím dál více přibližovala, zůstal Hitler ve svém bunkru vybudovaném v hloubce patnácti metrů pod zemí pouze se svým štábem a s několika sekretářkami. Himmler, který patřil k hostům pozvaným na poslední oslavu vůdcových narozenin, téhož dne navázal kontakt s představitelem švédského Červeného kříže a v naději, že udělá příznivý dojem na západní Spojence, souhlasil s odesláním 7 000 žen, z toho poloviny Židovek, z Ravensbrücku do Švédska."

Téhož 20. dubna 1945 zahájily spojenecké bombardovací letouny v Itálii, ve snaze o odříznutí německých ústupových cest, tzv. "Operaci Corncob". "Operace Cornbcob" byl třídenní útok spojeneckých bombardovacích letounů na mosty přes řeku Adiži a Brentu.

V sobotu 21. dubna 1945 vstoupily v jižní části Západní fronty, jednotky francouzské 1. A generála Lattre de Tassigny do Štuttgartu.
Na italské frontě dne 21. dubna 1945 vojáci polského 2. as ( II. as) vstoupili jako první do Bologni a za několik hodin později tam vstoupili i vojáci amerického 2. as ( II. as).
Hlavním silám smíšené 5. A se podařilo vybojovat cestu z Apennin na Lombardskou planinu a tím se celé armádě zrychlil postup k řece Pád. Na jih od města Bologna zrychlila tempo útoku i 8. A.
V zlikvidovaném kotli v Porúří, se 21. dubna 1945 zjistilo při sčítání, že mezi 325 000 zajatci je i 30 německých generálů.
Dne 21. dubna 1945 neunesl rozbití své "Skupiny armád B" v Rúrském kotli polní maršál Model a zastřelil se v lese mezi Düsseldorfem a Duisburgem.
V bunkru Říšského kancléřství se v sobotu odpoledne dne 21. dubna 1945 sešel Hitler s polním maršálem Keitelem a velkoadmirálem Dönitzem. Velkoadmirál Dönitz dostal od Hitlera rozkaz, že má vyklidit své velitelství v Koralle u Lobetalu a odsunout se do Šlesvicka - Holštýnska. Také velitelství štábu Luftwaffe ve Werderu u Postupimi mělo být zrušeno a Hitler to celé komentoval slovy: "že by se mělo okamžitě pověsit celé vedení Luftwaffe."
Dne 21. dubna 1945 odstartovalo z letiště Tempelhof směrem na Stockholm poslední německé letadlo s cestujícími na palubě.

Na jihu Západní fronty v Evropě, překročily, v neděli 22. dubna 1945, jednotky americké Patchovy 7. A řeku Dunaj v Dillingenu a Baldingenu.
Na italské frontě, dne 22. dubna 1945, se americké jednotky z 2. as ( II. as) a 4. as ( IV. as) dostaly při svém postupu k řece Pád již k řece Panero. Na levém křídle byla obsazena Modena.
V neděli dne 22. dubna se opět setkal Himmler s hrabětem Barnedottem ze švédského Červeného kříže. O schůzce Himmlera, z pořízeného zápisu, britský historik Gilbert napsal, cituji:

" Dne 22. dubna se opět ( Himmler) setkal s hrabětem Folkem Barnadottem, tentokrát v Lübecku, a nabídl kapitulaci západním spojencům, nikoli však Rusům. Německo bude pokračovat v boji proti Rusům, vysvětlil svůj postoj Himmler, ´dokud fronta západních spojenců nenahradí německou".
Západní spojenci však vůbec neměli v úmyslu obrátit se proti Rusku; nebyli ochotni přistoupit na žádná separátní jednání, ale pouze na bezpodmínečnou kapitulaci všech armád na všech frontách. Až do kapitulace Němců, jak Churchill ujistil Stalina - ve zprávě o Himmlerově pokusu o sblížení -, ´bude útok spojenců na ně na všech stranách a na všech bojištích, na nichž pokračují v kladení odporu, veden s nejvyšší energičností.´
Ve Velkoněmecké říši vedla bezprostřední blízkost porážky k prvnímu uvolnění bezpečnostních opatření v koncentračních táborech. Když dva švýcarští představitelé Mezinárodního výboru Červeného kříže přijeli 22. dubna do Mauthausenu s nákladními auty naloženými zásobami potravin, směli s sebou poté odvézt 817 deportovaných Francouzů, Belgičanů a Holanďanů.
Hitler se téhož dne ve svém bunkru dověděl, že se obergruppenführerovi SS (generálplukovník SS) Steinerovi nepodařilo vyslat do útoku proti Rusům u Eberswalde ani jediného muže. Ihned poté řekl ostatním přítomným v bunkru, že válka je prohrána. Jakékoli pomyšlení na Alpskou pevnost jižně od Mnichova pustil z hlavy. Vůdce prohlásil, že zůstane v Berlíně a zastřelí se, až nastane konec.
Těmi slovy ochromil celou svou suitu. Generál Jodl začal v záchvatu optimismu, který byl v nesmiřitelném rozporu se skutečnou situací, mluvit o nových vojenských manévrech, jež zachrání Berlín, a prohlásil, že armáda na Labi, jež čelí Britům a Američanům, může být přesunuta na východ, aby hájila obrannou linii od Labe k Jüteborgu a Postupimi."

Na severu Západní fronty postoupily, v pondělí dne 23. dubna 1945, tankové hroty britské 2. A generála Dempseye až do prostoru Hamburk-Harburg.
U Piekalkiewicze se z britských archivů, k pondělí 23. dubna 1945, dozvídáme, cituji:

"Části americké 69. pěší divize z americké 1. A generála Hodgese se setkaly v 11,30 hodin u Torgau nad Labem se sovětskou 58. Gardovou střeleckou divizí z 5. Gardové armády generálplukovníka Šadova. Je tak rozříznut na dvě části prostor, který ještě ovládají německá vojska. Stisk ruky mezi dvěma pěšáky, americkým nadporučíkem Kotzebuem z 273. pěchotního pluku ze 69. pěší divize a sovětským podplukovníkem Garděvem ze 175. střeleckého pluku z 58. Gardové divize nelze vysvětlit jinak, než že válka v Evropě byla rozhodnuta velkou tankovou operací: teprve dva týdny poté, kdy spojenecké a sovětské tanky s konečnou platností přemohly německý odpor, dospěla válka v Evropě k svému konci."

V Itálii pak 23. dubna 1945 dorazily předsunuté jednotky 5. A a 8. A až k řece Pád. Jednotkám smíšené 5. A se dokonce podařilo překročit řeku Pád jižně od Mantovy.
Bylo pondělí 23. dubna 1945 a Hitler obdržel do bunkru pod Říšským kancléřstvím Göringův telegram z Bertesgadenu, zda by mohl převzít celkové velení říše se všemi pravomocemi. Pokud by neobdržel ten den do 22,00 hodin žádnou odpověď, bude to osobně považovat za stav, kdy byl Adolf Hitler zbaven svobody rozhodování (Göring ve svém telegramu nesděloval AH svůj plán, že chce letět příštího dne, tedy 24. dubna, do hlavního stanu vojsk západních Spojenců, kde chtěl vyjednávat příměří s generálem Eisenhowerem).
Co následovalo je zřejmě všem úplně jasné:
Adolf Hitler takřka okamžitě zbavil Göringa vedení všech státních úřadů, které do té doby zastával a okamžitě nařídil Sicherheidsdienstu, aby byl zatčen, stejně jako celá rodina a i celý štáb. Navíc ještě rozkázal, cituji Piekalkiewicze: "Kdyby se Spojenci přiblížili k Berchtesgadenu, mají být všichni zlikvidováni."
V zápětí jmenoval velitelem Luftwaffe jednoho z nejvíce vyznamenávaných letců generála Roberta von Greim, který od roku 1943 velel leteckým jednotkám na Východní frontě. Greim byl v té době v Mnichově a byl v této souvislosti okamžitě povolán do Berlína.

Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Peter H. Gryner - Ardeny 1944.
Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice.
Otto Skorzeny - Mé velitelské operace.
Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=2701
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“