XVI. díl. Do Německa 1945. Č 13.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 13.

Příspěvek od michan »

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 13.
Důležitá mapa vývoje bojové činnosti na Západní frontě Evropy v období od 5. dubna do 18.

Obrázek

dubna 1945.
Od úterý rána 3. dubna 1945 jednotky anglo-americká koalice pokračovaly v dokončování obklíčení německých jednotek v oblasti Porúří. Od toto dne, včetně 3. dubna 1945 se Spojencům na Západě, a to každý den, vzdávalo do zajeti více 15 000, 20 000, některé dny pak i více( z oněch 325 000 obklíčených vojáků v Porúří - z Modelovy "Skupiny armád B"), německých vojáků.
V této době již vojenští odborníci poměrně realisticky odhadovali, že dobytí celého zbytku Německa je otázka tak maximálně 2 měsíců. Winston Churchill, v úterý 3. dubna 1945 prohlašoval a ve své knize k tomuto datu uvedl 31. květen jako den, " k němuž bychom teď měli soustředit své úsilí", ale vzápětí se doplnil: " Je docela možné, že konec přijde už dříve. Možná 30. dubna ."
V Churchillově kabinetu však, stejně jako v Americe, se odrazily - "Změny, jež nastaly v ruském postoji a naladění od Jalty, jsou závažné". Tak tuhle větu napsal dne 3. dubna 1945 ministerský předseda Winston Churchill svým náčelníkům štábů ( pro připomenutí mapa do 4. dubna 1945

Obrázek

). Varování poslal i představitelům koloniálních dominií a Indie, kteří se toho dne 3. dubna v Londýně zúčastnili zasedání kabinetu. Churchill jim napsal, cituji:

"Vztahy s Ruskem, jež se v době konference na Krymu vyvíjely tak slibně, v následujících týdnech značně ochladly. Kvůli polské otázce vyvstaly značné rozpory a teď je docela možné, že Rusko nebude ochotno plně spolupracovat na konferenci, jež má v San Francisku jednat o založení navrhované nové světové organizace.
V žádném případě nebylo v poslední době zřejmé, zda budeme moci počítat s prospěšným vlivem Ruska v Evropě nebo s jeho ochotným partnerstvím při udržování světového míru. Avšak Rusko přesto přese všechno zaujme na konci války postavení, jež mu umožní uplatňovat v celé Evropě největší sílu a vliv."


Bylo paradoxem této válečné doby, ale také znakem toho, že Spojenci, ač se cítili Rusy podvedeni, své dohody podepsané předtím plnili. Píše o tom v historiografii Martin Gilbert, ve své knize - Druhá světová válka - úplná historie, cituji:

"Obavy ze sovětské nadvlády v Evropě ovšem nezabránily, aby Spojenci 3. dubna 1945 podepsali dohodu o poskytnutí závěrečné dávky pomoci poskytované Rusku Brity a Američany, označené krycím názvem Operace Milepost.
V rámci ustanovení dohody mělo Rusko dostat, a také dostalo, více než 1 000 stíhacích letounů a 240 000 tun leteckého paliva a kromě toho ještě 24 000 tun kaučuku z Velké Británie a více než 3 000 letadel, 3 000 tanků, 9 000 džípů, 16 000 OT a 41 436 nákladních aut od Spojených států, nemluvě o strojním a jiném zařízení v hodnotě téměř 2 000 000 000 dolarů ( jen pro fajnšmekry historie známá skutečnost.. " Jurové přece uměly a měly vše.. má poznámka ověřená již od 1976... - mé poznatky zatím neuveřejněné - dám je do knihy Východ 2 - všichni jsme si mysleli, že šlo o měsíce 1941 do konce roku.... wau)."


Ve stejné úterý 3. dubna 1945 byl osvobozen, americkou obrněnou divizí koncentrační tábor Ohrdruf. Američané tam našli hned u vchodu stovky mrtvol v pruhovaných uniformách a všechny měly na zadní části lebky otvor po střele vpálené do týla. V dřevěném baráku nalezli pak Američané další velké množství mrtvol, které byly tentokrát nahé a naskládané, jak napsal jeden z válečných dopisovatelů, přidělený k americké obrněné divizi - židovský romanopisec Meyer Levin, který byl mezi nálezci, - mrtvoly byly, cituji: "Žluté a ploché, jako prkno". Ohrdruf nebyl ani pracovní, ani zajatecký tábor, zde prý šlo o něco jiného - "o tábor, v němž za předcházející tři měsíce zemřely, nebo byly zavražděny 4 000 vězňů." Jak ukázal stav mrtvol - Němci jich ještě stovky stačili postřílet v předvečer příjezdu Američanů.
Gilbert o hrůzném nálezu amerických vojáků napsal pokračování, cituji:

"Pohled na vychrtlé mrtvoly nalezené v Ohrdrufu vyvolaly vlnu odporu, jež zasáhla i Velkou Británii a Spojené státy. Eisenhower, který si tábor prohlédl, byl natolik otřesen, že telefonoval Churchillovi a osobně mu vylíčil, co tam viděl, a kromě toho mu odeslal fotografie mrtvých vězňů. Churchill, který byl rovněž otřesen, rozeslal zmíněné fotografie všem ministrům britského válečného kabinetu."

Ve středu 4. dubna 1945, v severní části Západní fronty obsadila kanadská a britská vojska Osnabrück a ihned postupovala dále na Minden. Americká vojska z 9. A, která byla součástí britské 21. Skupiny armád, dosáhla řeky Weser proti Hamelnu. Jižněji pak Pattonova 3. A obsadila Kassel a další jednotky této americké armády, které obsadily Gothu a postoupily až k Erfurtu. Stejný den ve středu 4. dubna 1945 obsadily francouzské jednotky Karlsruhe.
Toho samého 4. dubna 1945 definitivně generál Student odvolal protiútok německých jednotek v Porúří z důvodu nedostatku PHM, které se nepodařilo zajistit. Bylo již řečeno, že tenhle, od 2. dubna 1945 plánovaný protiútok generála Studenta, Spojenci znali z Enigmy a následné Depeše ULTRA. Jak říkají dostupné historické prameny: "V rámci zmenšujících se hranic Třetí říše, bylo vyloučeno získat nejen PHM, ale i zdravotnický materiál." Ve zmenšené Třetí říši už neexistoval žádný frontový úsek, který by na Východě, na Západě, či na Jihu nebyli schopni Spojenci prorazit. Západní Spojenci měli ještě nevíc tu výhodu, že již skvěle vyhodnocovali vlastní zprávy Němců z Enigmy, které po spojení s dalšími zpravodajskými informacemi dávalo Depeši ULTRA. Spojenci tak - "Předvídali prakticky všechny změny německých plánů." Včas znali všechny zamýšlené německé protiútoky. Tak také, jako příklad uváděný historiografií - " znali i z dešifrovaných zpráv Enigmy další německý protiútok, který měl být zahájen dne 6. dubna 1945 z oblasti Mühlhausenu směrem na Eisenach". A právě díky depeši ULTRA udělali Spojenci protiopatření a "zardousili protiútok hned v době jeho vzniku".

Ve čtvrtek 5. dubna 1945 překračovaly spojenecké jednotky na několika místech řeku Weser.

V sobotu dne 7. dubna 1945 velké části americké 9. A a 1. A podstoupily těžké boje se zbytky německých jednotek v Porúří. Při postupu, který se jim na východ ten den podařil, bylo americkými jednotkami obsazeno město Göttingen.

Ten samý den v sobotu 7. dubna 1945 provedla americká 8. USAAF několik bojových vzletů, při kterých americké bombardéry, doprovázené stíhačkami, bombardovaly "ještě živá - fungující - letiště a železniční zařízení". Hlavním cílem jednoho z velkých bombardovacích svazů, ve kterém bylo 1 300 B 17 a B 24, doprovázených 850 stíhačkami bylo město Dessau.
Dne 7. dubna 1945 došlo k velké sebevražedné letecké operaci nad Německem. K porovnání sem dávám verze dvě:
Zde je nejprve verze o sebevražedném útoku od Gilberta - z jeho knihy - Druhá světová válka - Úplná historie, - který tam píše, cituji, že: "ohromené osádky letadel (spojeneckých bombardérů a doprovodných stíhaček) uviděly jak na ně útočily německé sebevražedné svazy. V této operaci Němci ztratili 133 letounů a 77 pilotů, které vyslali do hromadného útoku na americké bombardéry. Sebevražedná akce byla neúspěšná, neboť Němci sestřelili jen 23 spojeneckých letadel."
A k této sebevražedné akci německých pilotů Luftwaffe uskutečněné dne 7. dubna 1945, napsal pak svou zjištěnou verzi, podrobnější - o stejném - Janusz Piekalkiewcz - v knize - Letecká válka 1939 - 1945, cituji:

"Čtyři skupiny 'Zvláštního komanda Labe', vytvořené několik týdnů předtím v prostoru Magdeburgu, provádějí své první a velké nasazení.'
Iniciátorem svazu je plukovník H. Herrmann, který způsobil svým nápadem 'Wilde Sau' ( viz zde: http://de.wikipedia.org/wiki/Hans-Joach ... Flieger%29
) Britům při jejich nočních náletech na německá města tolik ztrát. Teď mají mladí stíhací letci, kteří neabsolvovali téměř žádný výcvik, zahájit 'palbu na nejkratší vzdálenost, sestřelit alespoň jeden čtyřmotorový bombardér, a bude-li to nutné, zničit jej taranem.'
Sebevražedné svazy jsou umístěny na letištích u Stendalu a Gerdelegenu.
Až dodnes není zcela jasné, ke kterým svazům ti piloti předtím patřili a jak se vlastně dostali k jednotkám 'Kamikadze'. Podle domněnek se jedná o dobrovolníky. Každopádně pochází část z nich z 300. a 301. stíhací eskadry 'Wilde Sau'.
Také o počtu stíhaček nasazených 7. dubna 1945 proti americkým bombardérům se uvádějí v různých zdrojích velmi rozdílné údaje. Hovoří se o 120ti Bf 109 G a Fw 190, ale i o 183 stíhačkách. Tryskové stíhačky Me 262 JG 7 a I. Skupiny KG (J) 54 startují k boji proti americkým stíhačkám P 51 Mustang.
Mezi Uelzen a Celle, ve výšce 11 000 metrů se německé Kamikadze zřítí na vedoucí svazy amerických bombardérů s takovou zuřivostí, že je stíhací doprovod (P 51) bezmocný. Podle německých zpráv se prý podařilo asi 50ti stíhačkám a několika Me 262 přiblížit těsně k hlavnímu poli bombardéru.
Při letecké bitvě trvající 45 minut - druhé největší nad Evropou v této válce - je podle německých zdrojů zničeno 51 amerických letounů - při 131 vlastních ztrátách.
Oproti tomu hovoří americké ztráty pouze o osmi ztracených bombardérech a sestřelu 100 německých stíhaček, z toho 59 jich bylo sestřeleno Mustangy.
Z tohoto nasazení, krycí jméno 'Werwolf' (Vlkodlak), se vrátí pouze 15 stíhaček (německých). Sedmdesát pilotů se zřítilo, ostatní se zachránili seskokem na padáku."

(U vylíčení stejné historické události, když u Piekalkiewicze podrobněji, si znovu porovnejme rozdíly v hlášených ztrátách. Čísla u německých mrtvých pilotů - 77 zabitých německých pilotů u Gilberta a - Piekalkiewicz napsal u stejného - 70 pilotů se zřítilo a ostatní se zachránili seskokem na padáku. U německých ztrát letadel - Gilbert - 133 a pak Piekalkiewicz - 131 sestřelených letadel.)

(Pro Č 13., 14. a 15. - Do Německa 1945, - byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih 60tých, 70tých a 80tých, jakož i do konce 20. století a některé i z počátků 21. století, jako - Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command, Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, Horst Scheilbert - Německé obrněné jednotky, Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945 a Námořní válka 1939 - 1945 a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem nezbytně potřeboval z internetu.).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XVI. díl. Do Německa 1945. Č 13.

Příspěvek od michan »

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 14.

Během celého měsíce dubna 1945 narůstala celkově letecká převaha Spojenců nad celým zbývajícím územím Říše. Hovořilo se již postupně o "absolutní letecké nadvládě". Historické zápisy pak hovoří o tom, že od poloviny dubna až do jeho konce již prakticky přestával existovat německý zbrojní průmysl.

Byla noc ze soboty 7. dubna na neděli 8. dubna 1945, když byly z letadel Short Stirling
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=217&t=850
( 38. skupina), vysazeny 2 prapory francouzských parašutistů. Parašutisté byli vybráni a poté vycvičeni, z normálních klasických pravidelných vojsk francouzské armády a také z Francouzského hnutí odporu - " Résistence" . K jejich vysazení došlo nad Holandskem, jižně od Groningenu. Francouzští parašutisté měli otevírat cestu - zajišťovat křižovatky, mosty a ničit německá velitelství a spojovací prostředky - pro postup kanadské 2. obrněné divize z kanadské 1. A.
Byla neděle 8. ledna 1945 a jednotky kanadských, britských a amerických armád celý den postupovaly na severním a středním úseku Západní fronty plynule do Německa
V neděli 8. dubna 1945, obsadily, v jižní části Západní fronty, jednotky 7. A generála Patche Schweinfurt, jižněji pak francouzské oddíly generála Lattre de Tassignyho z jeho 1. A obsadily Pforzheim.
Adolf Hitler již před 8. dubnem 1945 nechal v koncentračních táborech likvidovat své odpůrce. Dne 8. dubna 1945 však došlo na ty "prominentní" - na ty, u kterých ještě váhal. Tak byl toho dne 8. dubna 1945 zavražděn Hans von Dohnanyi a další den, tedy 9. dubna 1945, admirál Canaris (šéf Abwehru), generál Oster (předával informace z německého generálního štábu francouzsko-anglické koalici do května 1940) a Páter Dietrich Bonhoeffer, více o páterovi viz zde:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Dietrich_Bonhoeffer
Toho samého pondělí 9. dubna 1945 byl v berlínské věznici Plötzensee "sťat" Ewald von Kleist-Schmenzin
http://en.wikipedia.org/wiki/Ewald_von_Kleist-Schmenzin
, který už v roce 1932 odsoudil nacismus jako "bláznovství" a "smrtelného nepřítele našeho způsobu života". Dalším jeho proviněním bylo, že v roce 1944 pozval představitele několika německých nacistických skupin na své venkovské sídlo v Schmenzinu.
V koncentračním táboře Dachau byl také zavražděn, na Himmlerův rozkaz, tesař Johann Georg Elser
http://en.wikipedia.org/wiki/Johann_Georg_Elser
, který se v listopadu 1939 pokusil o atentát na Hitlera.
Dne 9. dubna 1945 se dařilo postupovat britským a americkým jednotkám v severnější části Západní fronty směrem na východ - do Německa. Na jižním okraji prostoru britské Montyho 21. Skupiny armád se také dařilo postupovat, do britské Skupiny armád zařazené americké 9. A generála Simpsona.
Část jednotek Simpsonovy americké 9. A obsadila dne 9. dubna 1945, v Essenu, nejdůležitější výzbrojní komplex ( silně vybombardovaný - v ruiny takřka proměněný) Hitlerovy Třetí říše, kterým byly neblaze proslulé Kruppovy závody. Část jednotek Britů a americké 9. A pak ten den 9. dubna 1945, postupovala podél řeky Leine na východ.
Dne 9. dubna 1945 zahájily na italské frontě spojenecké jednotky znovu útok na Gótskou linii. Útoku proti Němci obsazené Gottské linii se tehdy účastnili, ve spojeneckých řadách vojáci britských, amerických, polských, indických, jihoafrických, novozélandských, brazilských jednotek a také Židovské brigádní skupiny. Dubnovou, nebo také Jarní spojeneckou ofenzívu, od 9. dubna do 2. května 1945, viz také popsanou zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=5201
K 9. dubnu 1945 a k "Jarní spojenecké ofenzívě v Itálii" nám také Donald Sommerville ve své knize - Druhá světová válka den za dnem - napsal, cituji:

"Itálie. ´Jarní spojenecká ofenzíva´ začala útokem 8. A generála McReeryho. K útoku se připravuje i 5. A, ale aby byla v obou případech co nejlépe využita letecká podpora, začne útok 5. A až 14. dubna 1945. Hlavní síla 8. A bude směřovat k Ferraře, levé křídlo má dorazit k Bologni. Pravé křídlo 5. A bude postupovat k Bologni, zatímco ostatní svazky mají proniknout kolem Modeny k řece Pádu.
Ofenzíva 8. A začala útokem 2. polského sboru podél silnice č. 9 k Imole a britský 5. as (V.as) a 10. britský as (X. as) po obou stranách polských jednotek."

K tomu samému dni 9. dubna 1945, Gilbert - z historických pramenů, cituji:

"V oblasti západního Německa 9. dubna 1945, narazily spojenecké jednotky na (12. A - má poznámka. O Wenckovi pak bližší informace i zde na Wiki:
http://en.wikipedia.org/wiki/Walther_Wenck
) generála Wencka, jež zaujala mohutná obranná postavení v Harckém pohoří. Hitler vkládal v Berlíně do Wencka (a jeho 12. A - má poznámka) velké naděje a doufal, že se mu nejen podaří zadržet postup Spojenců, ale že v případě potřeby, když se Rusové příliš přiblíží k hlavnímu městu, zvládne zrychlený přesun zpět do Berlína. Za devět dnů však už byly Wenckovy jednotky obklíčeny a spojenecké armády je prostě obešly a postupovaly dále směrem na město Halle a k řece Labi. "

RAF v noci z neděle 9. dubna na pondělí 10. dubna 1945 - zaútočila na německý přístav v Kielu a bombardováním tam poškodila německé válečné lodě - Admiral Scheer, (viz zde od Kacermiroslav, je zde jen malá chybička - nálet nikoliv amerických letadel, ale noční nálet RAF - tu noc z 9. na 10. dubna 1945:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=21&t=4949
), Admiral Hipper, - http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=21&t=4913
a Emden, (viz zde kolega Kacermiroslav nálet RAF v noci z 9. na 10. dubna 1945, ke konci monografie křižníku Emden:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=21&t=5443
).
Všeobecně lze říci, že se na jaře 1945 pro Hitlerovu Třetí říši zhoršila její obranná pozice, když o tom Janusz Piekalkiewicz ve své knize - Tanková válka 1939 - 1945, má k 9. dubnu 1945 následující poznání z historických archivů 2. světové války, cituji:

"Na jaře 1945 se v Německu zhoršila situace: Sověti stáli nyní na Odře, u Lausitzer Neisse, u Bratislavy a Vídně. Na Západní frontě postupovala vojska po překročení Rýna plynule na východ. Nejdůležitější průmyslové oblasti již byly obsazeny. Zbytky německých obrněných svazů již nedostávaly žádné posily, ani lidí, ani materiálu, neměly žádnou munici ani palivo (nějaký plynulý přísun ze skladů již prostě neexistoval - má poznámka). Německé velení se ale přesto rozhodlo pokračovat v boji a především udržet Berlín. Byly založeny rezervní svazy, organizován Volkssturm (nábor dobrovolníků), a shromažďovaly se poslední zásoby zbraní a přístrojů. V prostoru velkého Berlína stálo asi milión vojáků s 1 200 tanky a SHD. Horlivě se bránila Skupina armád Visla (generálplukovník Heinrici), jejíž 9. A (generál pěchoty Budde) držela linii u Lausitzer Neisse podél Odry až k Eberswalde."

V úterý dne 10. dubna 1945 zvyšovali Kanaďané svůj útočný tlak svou 1. A, pod velením generála Crerara, na obranná postavení německých jednotek v Holandsku. Kanaďané zároveň připravovali překročení řeky Ijssel. Vpravo od Kanaďanů, také v severní části Západní Evropy, útočila britská 2. A generála Dempseye, která dne 10. dubna 1945 postoupila k Brémám. Vpravo od britské 2. A, útočila ten den americká 9. A generála Simpsona ( stále jako součást Montyho britské 21. Skupiny armád.) a svým 13. as ( XIII. as) obsadila dne 10. dubna 1945 město Hannover.
V jižnější části Západní Evropy pak americká Pattonova 3. A útočila na Erfurt a ještě jižněji pak Patchova americká 7. A na Norimberk ( Pattonova americká 3. A, Patchova 7. A a francouzská 1. A, byly součástí 6. Skupiny armád pod velením generála Deverse).

Ten samý den na italské frontě, byla, dne 10. dubna 1945, velmi úspěšná 8. A, neboť Němci očekávali útoky mnohem dále na západ. Ač své útoky 10. dubna 1945 prováděla smíšená 5. A na italské frontě mnohem omezeněji, přesto se jí ten den podařilo obsadit některá území. Boje v Itálii v dubnu 1945, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=5201
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XVI. díl. Do Německa 1945. Č 13.

Příspěvek od michan »

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 15.

U britského historika Gilberta se dozvídáme, k 10. dubnu 1945, jednu z posledních větších leteckých akci - známou jako "Velký masakr proudových letounů "- , kterou prováděli američtí piloti, a dozvíme se i důležité statistické údaje, které chtěla vědět britská veřejnost. Cituji Gilberta:

" Američtí letci zahájili 10. dubna v oblasti severně od Berlína operaci, jež vešla do historie jako " Velký masakr proudových letounů", poněvadž v jejím průběhu sestřelili na Oranienburgem celkem 14 těchto letadel. Téhož dne se britská veřejnost dozvěděla z úst svého ministerského předsedy, jaké výše dosáhly v období od září 1939 do února 1945 britské ztráty na životech: na zemi, na moři a ve vzduchu padlo 216 287 příslušníků všech složek ozbrojených sil, v Británii zahynulo při náletech nepřátelských letadel a letounových i raketových střel V - 1 a V - 2 celkem 59 793 civilních osob a na moři zahynulo 30 179 námořníků obchodního loďstva - úhrnem tedy přišlo o život více než 300 000 lidí".

Téhož úterý 10. dubna 1945 zaútočila americká letadla z 8. USAAF, coby odpověď na sebevražedné útoky " Zvláštního komanda Labe" ( viz k 7. dubnu 1945 v Č 13.), na veškerá, spojeneckým průzkumem hlášená německá letiště ( hlavní i záložní) v severoněmeckém prostoru.
Americké bombardéry a stíhačky ten den zaútočily na všechny letecké základny v Parchimu, Oranienburgu, Briestu, Rechlinu a Burgu, jakož i záložní u dálnic a v lesích a všechny je silně poškodily. Velení Luftwaffe po těchto těžkých náletech nařídilo všem nepoškozeným svazům

Obrázek

svých proudových Me 262, aby se přemístily do jižního Německa a také na území Protektorátu Čechy a Morava.
Stejného 10. dubna 1945 odstartoval jeden německý tryskový průzkumník s letadlem typu Arado Ar 234B-1 z letiště Sola u Stavangeru v Norsku. Německý průzkumník letěl ten den fotografovat nad Skotsko vojenské cíle. Celá průzkumná akce trvala 2,5 hodiny a pilot přistál bez problému v Sole. Byl to poslední let Luftwaffe nad Velkou Británií ve 2. světové válce.

Ve středu 11. dubna 1945 pronikaly, v severní části Západní fronty, britské jednotky z Montyho 21. Skupiny armád k Leinu, nedaleko Celle.
Dne 11. dubna 1945 pronikly tankové útvary z americké 9. A generála Simpsona k Labi jižně od Magdeburku, čímž se přiblížily na 130 km od centra Berlína. Měly k němu tedy blíže, než v té době sovětská vojska. Nebylo jim to nic platné, neboť Eisenhower v tom okamžiku, po poradě se sovětským vrchním velením, přistoupil na to, že americké jednotky postup na Východ zastaví. Od tohoto okamžiku nebudou americké jednotky postupovat na Berlín, ale obrátily se směrem na jih a na východ.
Na italské frontě dne 11. dubna 1945 obsadila americká 92. pěší divize Cararu. Britská 8. A útočila přes Senio k řece Santerno, na které začali ženisti stavět mosty k překonání řeky.
Pozoruhodnou událost nám k 11. dubnu 1945 popsal britský historik Gilbert, cituji:

"Z velitelství gestapa ve Výmaru telefonovali 11. dubna správě koncentračního tábora v Buchenwaldu, že odesílají výbušniny, jimiž bude nutné zlikvidovat tábor i se všemi vězni. Avšak představitelé táborové správy už mezitím uprchli a tábor řídili sami vězni; jeden z nich zvedl sluchátko a ujistil výmarské gestapo: 'je to zbytečné a ani to není třeba. Tábor už byl stejně zlikvidován.'
Tak došlo k záchraně vězňů z Buchenwaldu, poněvadž sama štěstěna v hodině dvanácté zachránila ty, jež chtělo zničit zlo. Několik hodin poté přijeli do buchenwaldského tábora američtí vojáci, před nimiž se tam otevřel výhled na dějiště hrozného strádání - odporný obraz bídy a utrpení plný vychrtlých mrtvol a hladovějících vězňů, kteří se dožili osvobození.
Jeden z těch, koho tam osvobodili - Elie Wiesel - s odstupem času napsal: 'Byli jste sice našimi osvoboditeli, avšak my, nemocní, vyhublí zbědovanci, kteří se stěží drželi při životě, jsme se přesto stali vašimi učiteli.
Naučili jsme vás chápat království noci'."

Ve čtvrtek 12. dubna 1945 umírá ve svém sídle ve Warm Springs ve státě Georgie prezident Franklin Delano Roosevelt. Jak napsal Gilbert, cituji: "Američtí vojáci zocelení v boji po vyslechnutí té zprávy plakali."

Úplně jinak tomu bylo v nacistickém táboře.
Gilbert pokračuje, cituji:

"Vedoucí představitelé nacistického režimu naopak jásali: 'To znamená', prohlásil Goebbels, 'rozhodující zvrat'. Jeho názor sdílel rovněž vysoce postavený představitel Hitlerjugend Alfons Heck, který se ve Wittlichu octl hluboko v týlu Američanů a který se o Rooseveltově smrti dověděl z vysílání amerického rozhlasu. 'Sdílel jsem iluzi Josefa Goebelse, jež však neměla dlouhé trvání', napsal s odstupem času, 'že prezidentův odchod možná pomůže přesvědčit jeho nástupce - Harryho Trumana - , aby přistoupil na příměří, nebo se dokonce spojil s námi proti Rusům'."

Jak je i v tomto řečeno, úřad prezidenta Spojených států převzal viceprezident Truman, který se do této doby ještě nestačil ani seznámit s administrativními záležitostmi svého úřadu a proto ani s administrativními záležitostmi prezidenta Roosevelta (byl totiž překvapivě zvolen do svého úřadu viceprezidnta v roce 1944). Píši to proto, že v historických faktech je řečeno - že hned v prvních dnech po smrti Roosevelta měl Truman posuzovat projekt atomové zbraně.
K osobě prezidenta Roosevelta, který 12. dubna 1945 umřel, je nutno říci, že to byl prezident, který měl ohromnou podporu veřejnosti. Historik Donald Sommerville k tomu říká, cituji: "Většina Američanů si cenila jeho (Rooseveltových) nepochybných vůdčích kvalit, které prokázal, jak v době krize (hospodářské), tak za války proti diktátorské politice OSY. Velký počet Američanů se ztotožňoval s Rooseveltovými názory a metodami. V ostatních spojeneckých zemích, především Británii, byl Roosevelt všeobecně oblíbený a respektovaný."
(Toho samého 12. dubna 1945 je teprve americká veřejnost seznámena s japonskými sebevražednými útoky - Kamikadze. Do tohoto dne jim nebylo nic o sebevražedných útocích známo. Japonské Kamikadze, jejich existence, byla do té doby považována za nejpřísnější vojenské tajemství, které bylo pro veřejnost neznámé - Gilbert str. 747.)
Ve čtvrtek 12. dubna 1944 jednotky americké 9. A generála Simpsona za boje překonaly řeku Labe nedaleko Magdeburku a svým zadním vojem se přiblížily k Brunšvickým vodopádům. Vzhledem k dobytí Essenu americkými oddíly, a vzhledem k postupu amerických jednotek, dne 12. dubna 1944, se zmenšila oblast, kterou měly pod kontrolou německé obranné oddíly obklíčené v Porúří.
V jižní oblasti Západní fronty, v místech kde útočila francouzská 1. A generála Lattre de Tassigny, se Francouzům podařilo dne 12. dubna 1945 obsadit lázeňské město Baden-Baden.
V den úmrtí Roosevelta, 12. dubna 1945, Američané ukořistili v Německu, v Stadtilmu u Erfurtu, jeden ze dvou německých reaktorů chlazených těžkou vodou ( Těžká voda - D2O viz zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/T%C4%9B%C5%BEk%C3%A1_voda ).

Gilbert o ukořistění Těžké vody Američany v Německu napsal, cituji:

" V důsledku toho nebylo v následujících měsících možné vyvinout žádnou německou atomovou bombu."


V pátek dne 13. dubna 1945 Pattonovy jednotky 3. A obsadily město Jena, a jižněji Patchova americká 7. A obsadila Bomberg.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Peter H. Gryner - Ardeny 1944.
Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice.
Otto Skorzeny - Mé velitelské operace.
Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=2701
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“