XVI. díl. Do Německa 1945. Č 7.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 7.

Příspěvek od michan »

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 7.

Mapa období mezi 22. a 28. březnem 1945, kdy již, jak britské, tak americké jednotky

Obrázek

vytvářely a spojovaly, na pravém břehu Rýna předmostí k dalším útokům do Německa.
Celý čtvrtek 8. březen 1945 ( ale i v dalších dnech) Američané vyztužovali PVO mostu u Remagenu, stejně tak zabezpečovali i obranu proti pozemním útokům. Přes Remagenský most se celý den přesouvaly americké jednotky tak intenzivně, že docházelo k velkým dopravním zácpám.
Toho samého 8. března 1945 spojenecké jednotky dokončovaly obsazení levého břehu řeky Rýn po celé jeho délce.
Na vojensko-politickém poli došlo, dne 8. března 1945, také k jedné historií zaznamenané události. Jeden z vysoce postavených esesáků, a byl jím obergrüppenführer SS - česky - generálplukovník SS, Karl Wolff - spojovací důstojník v OKW a nejvyšší velitel jednotek SS a policie v té době okupovaném zbytku Itálie
http://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Wolff
se rozhodl, že bude se Spojenci vyjednávat, o kapitulaci německých vojsk v Itálii. Esesák Wolff již dne 25. února 1945 totiž do Švýcarska vyslal svého zmocněnce, kterého pověřil úkolem, aby zahájil rozhovory s náčelníkem americké zpravodajské služby v Bernu - Allanem Dallesem ( tehdy šéfem OSS - Úřadu strategických služeb USA, později byl ředitelem americké CIA).
Generál SS Wolff, aby Dallese a Američany vůbec, "přesvědčil o upřímnosti svých úmyslů...", tak 8. března 1945 nařídil, "aby byli propuštěni dva muži, které v Itálii věznili Němci". Jedním z mužů byl představitel Italského hnutí odporu Ferruccio Parri a tím druhým byl americký agent, major Antonio Usmiani. Ještě 8. března 1945 byli oba tito muži za doprovodu samotného generála Wolffa a dalších tří německých důstojníků, vyzvednuti z cel, kde byli vězněni a odvezeni rovnou na švýcarské hranice. Odtud všichni odjeli do Curychu, který byl krátce předtím bombardován americkým letectvem, a pak bylo zahájeno vyjednávání. Gilbert napsal o vyjednávání - prvá slova, která pronesl při vyjednávání Wolff, byla, cituji:

"Podléhají mi jednotky SS v Itálii a jsem ochoten dát se osobně i se všemi svými podřízenými silami plně k dispozici Spojencům, aby bylo dosaženo ukončení nepřátelství...."

No a pak dle historického zápisu začal Wolff vysvětlovat, že bude muset přesvědčit všechny německé velitele v poli (polní velitele v Itálii), aby s tím souhlasili. Když takto slíbil, že se ze všech sil pokusí získat jejich souhlas, rozloučil se a odjel zpět do Itálie (pochopitelně, že z rozhovoru nebylo nic, neboť ani Wolff na své straně, ani Dalles na své straně nedostali souhlas).
Toho samého 8. března 1945 dopadla jedna raketová střela V - 2 na tržiště v londýnské čtvrti Smithfieldu, kde zabila 110 civilistů.

V noci z 8. na 9. března 1945 došlo k jedné méně známé bojové činnosti jednotek Wehrmachtu. V dalekém týlu amerických vojsk - 650 km za bojovou linií Západní fronty, - zaútočila z ničeho nic německá posádka, která stále držela Normanské ostrovy na francouzský přístav Granville. Došlo k tomu co se občas stávalo, že útočící spojenecké jednotky, jejich vyšší velitelé, vůbec nedbali na varování, která dostávaly od svých "Zpravodajců" čerpajících z "Depeše ULTRA" (depeše většinou čerpala ze zpráv Enigmy a i dalších doplňujících zpráv).
V tomto případě také "Depeše ULTRA" informovala spojenecké štáby, a to s předstihem, že německá posádka Normanských ostrovů oznamovala přes Enigmu svým nadřízeným (další zprávy dostali Spojenci i od Francouzského hnutí odporu - a z toho vznikla "Depeše ULTRA"), že provede výpad na francouzský přístav Granville. Ač tedy obkličovací jednotky, jejich velitelé a štáby, o výpadu věděli - nikdo tomu nevěnoval dostatečnou pozornost. Později, když se celá věc vyšetřovala, zainteresovaní velitelé tvrdili: "..., že v daném stádiu války vypadala taková možnost nepravděpodobně...!!!"
A tak se Němci, i když při vylodění na francouzském území ztratili 4 muže, dostali do Granville, kde zničili jejich ženisté náložemi několik přístavních zařízení.
Celou " poslední ofenzivní akci německé Kriegsmariene ( jak je někdy také nazývána) řídil viceadmirál Hüffmeier, " velitel Normanských ostrovů, kde měl stále více než 30 000 mužů z různých jednotek Kriegsmarine a Wehrmachtu. Jednotek, které byly stále hůře zásobovány z mateřské Třetí říše, ale svůj "Fester Platz", dle rozkazu AH, stále úporně držely na okupovaném britském ostrově Jersey.
Cituji nyní Piekalkiewicze, který se dostal do archivních materiálů Američanů, Britů a i Němců a z jejich hlášení pak napsal:

" poslední ofenzivní akci německé Kriegsmariene ( jak je někdy také nazývána) řídil viceadmirál Hüffmeier, " velitel Normanských ostrovů, který nařídil útok na americkou zásobovací základnu v malebném přístavním městečku Granville, ležícím na francouzském pobřeží asi 35 námořních mil od Jersey. Na útočné operaci se podílely čtyři minolovky 24. flotily minolovek ( kapitán Mohr), vezoucí na palubě německá přepadová komanda, a dále tři námořní trajekty vyzbrojené protiletadlovými kanóny ráže 88 mm, dva rybářské parníky přestavěné na hlídková plavidla a tři přístavní strážní čluny."

Už krátce po půlnoci, přesněji v 01, 20 minut, tedy již 9. března 1945, vysadila první německá minolovka na přístavním molu v Granville prvá útočná přepadová družstva. K velkému jejich překvapení, slabě vyzbrojené, nepočetné americké stráže nekladli takřka žádný odpor. Německá útočná komanda velice ještě posílily i postupně osvobozovaní němečtí zajatci, kteří tam byly určeni k vykládání spojeneckých nákladních lodí. Německé úderné oddíly vyhodily do povětří několik přístavních zařízení ve svém prostoru bojů, potopily 4 parníky o výtlaku 3 612 BRT a podařilo se jim ukořistit uhlím naloženou britskou nákladní loď Ekswood.
Viceadmirál Hüffmeier, později napsal, cituji: " Anglická posádka včetně kapitána, který se právě vracel z bistra, byla tak překvapena a následně ohromena sportovním provedením akce, že vcelku ochotně s našimi vojáky spolupracovala."

V době kdy ještě akce v přístavu Granville probíhala, německé námořní trajekty svými 88 mm univerzálními děly rozstřílely americký hlídkový člun PC 564, aby odvedly pozornost od hlavní pozemní bojové akce německých útočných družstev v přístavu Granville. To již útočná německá komanda postoupila i dál do městečka Granville, kde pak v hotelu " Des Bains" překvapili němečtí námořníci ve spánku větší množství amerických štábních důstojníků. Někteří, kteří zbyli byli pak jen v pyžamu a v pantoflích odvedeni, jako zajatci na palubu německých invazních plavidel.
Celá akce byla na břehu velice rychlá, vždyť již 03,30 dne 9. března 1945 ( začínalo se na molech 01, 20 hodin) byl konec a poslední němečtí námořníci byli naloděni...!!
Německá útočná eskadra sebou tedy vezla zpět na ostrov Jersey v Normanských ostrovech ukořistěnou britskou loď s uhlím a 30 britských námořníků i s kapitánem a několik amerických zajatců. Osvobozeno bylo 68 německých zajatců.
V přístavu Granville museli Němci zanechat jednu svou minolovku s číslem M 412, která tam najela v přístavu na dno a němečtí ženisté jí museli vyhodit do povětří, neboť byl nízký stav vody(odliv).
A pak ještě Piekalkiewicz dodává z německých archívů, cituji: " Účastníci této přepadové akce obdrželi Železný kříž, cigarety a každý jednu láhev sirupu. Viceadmirál Hüffmeier: ´Tito vojáci.... vnesli do našich řad novou odvahu a svěží bojový duch, který se díky vynucené nečinnosti a špatné výživě již téměř vytratil. "

Při německém útoku v Granville byl zajat jeden důležitý britský civilista - John Alexander.
Onen "John Alexander nebyl jen tak někdo" - byl nejvyšším sociálním pracovníkem OSN, odbor UNRRA, který zajišťoval humanitní pomoc a rehabilitaci a právě tady v Granville, měl své ústředí. A právě z Granville, z ústředí UNRRA, rozesílal John Alexander své zástupce a představitele UNRRy do všech osvobozených oblasti Evropy. Odtud pak oni koordinovali rozsáhlý program humanitární pomoci. Z Granville také Alexander organizoval, pro Němci zavlečené osoby, přechodné bydliště, než se ti vydali do svých mateřských zemí - třeba až po osvobození své země.
Němečtí vojáci věznili Johna Alexandra a další, které zajali na Normandských ostrovech až do 8. května 1945, tedy do konce 2. světové války.
Že se při akci střílelo, říká závěrečná zpráva - "Celkově při německém výpadu proti Granville padlo 15 vojáků americké armády, 8 příslušníků britských ozbrojených sil a také 6 francouzských civilních osob". A Gilbert ještě dodává, cituji:

"Mezi padlými byl rovněž přístavní styčný důstojník, poručík Frederick Lightoller, jehož bratr, poručík letectva Herbert Brian Lightoller, patřil k hrstce prvních Angličanů, kteří položili život v 2. světové válce. Stalo se to v září roku 1939 při náletu na Wilhelmshaven.
Pro Američany znamenal nájezd na Granville značný otřes; podle oficiální americké zprávy se nepřítel v jeho průběhu 'zcela zmocnil oblasti Granville, a kdyby měl za cíl její dobytí, byl by se skutečně stal dobyvatelem'."

(Pro Č 7., 8. a 9. - Do Německa 1945, - byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih - Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command, Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, Horst Scheilbert - Německé obrněné jednotky, Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945 a Námořní válka 1939 - 1945 a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem nezbytně potřeboval z internetu.).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XVI. díl. Do Německa 1945. Č 7.

Příspěvek od michan »

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 8.

Mapa útoků spojeneckých jednotek a armád v Západní Evropě v době od 7. února do 21.

Obrázek

března 1945.
Dne 9. března 1945 vstoupily jednotky americké 1. A generála Hodgese do pozdějšího hlavního města NSR Bonnu a obsadily také Godesberg. Další jednotky americké 1. A dále rozšiřovaly předmostí na Rýně za Remagenským mostem a obsadily městečko Erpel. Dále na jih u Pattona dorazily jednotlivé svazky 3. A k Rýnu u Andernachu.

Byla sobota 10. března 1945, když za Rundstedta, kterého Hitler vyhnal z velení v noci ze 7. na 8. března 1945, nově jmenoval Vrchním velitelem Západ polního maršála Kesselringa ( Kesselring byl do té doby Vrchním velitelem Jihozápad - Itálie).
Toho samého 10. března 1945 se poslední německé jednotky stahovaly z výběžku fronty západně od řeky Rýn, mezi Weselem a Xantenem. Od 7. do 10. března 1945 je totiž britské a kanadské útoky velice oslabily. Ten den došlo u Andernachu ke spojení jednotek z Hodgesovy americké 1. A a Pattonovy 3. A. Tenhle postup provedený dne 10. března 1945 tedy znamenal, že spojenecké jednotky držely celý západní břeh řeky Rýn od severu až po město Koblenz.
V neděli 11. března 1945 provedlo celkem 1 055 bombardérů Lancaster a Halifax britského RAF těžký nálet na město Essen. Při náletu britské bombardéry shodily 4 700 tun bomb. Pro Essen to znamenalo takřka zničení města. Hlavní stan Spojenců o bombardování Essenu vydal zprávu, cituji Piekalkiewicze: "Tento nálet byl součástí programu přerušení železničních spojení v souvislosti s operací 'překročení Rýna'."
Velení americké 12. Skupiny armád generála Bradleyho se ten den rozhodlo, že posílí americkou 6. Skupinu armád generála Deverse, o Pattonovu 3. A, která by dosažením Rýna musela ukončit bojové akce z důvodů šířky fronty. Byl proto pozměněn plán "Operace Undertone", jejímž cílem mělo být ovládnutí oblasti trojúhelníku měst Saarbrücken - Haguenau - Mohuč a dosažení Rýna. Americký 6. as (VI. as), 15. as (XV. as) a 21. as (XXI. as) Patchovy americké 7. A měly čelním úderem prolomit Siegfriedovu linii mezi řekami Luther a Saar a mezi městy Trevír (Trier), Saarbrücken a Zweibrücken.

V pondělí dne 12. března 1945 dokončovaly americké jednotky obsazení levého břehu Rýna a do zajetí jim padlo celkem 343 000 Němců. Ten samý den 12. března 1945 se začaly před Remagenskýmm předmostí připravovat k protiútoku jednotky německé 7. A, které ten den spustily útoky, ale nedosáhly žádného výsledku. Spojenci jejich útoky rozbili ze vzduchu a dělostřeleckou palbou.
Toho samého 12. března 1945 provedlo RAF, svými letouny Lancaster a Halifax, nejtěžší nálet v západní Evropě na německé město Dortmund. Na Dortmund ten den útočilo 1 107 těžkých bombardérů a shodilo celkem 4 861 tun bomb, které takřka zničily celé město.

Bylo úterý 13. března 1945 a německá Luftwaffe, dle rozkazu (rozkaz dostala již před 2 dny), chtěla ten den vymazat z povrchu zemského Ludendorfův železniční most u Remagenu.
Most, který poměrně neporušený dobyla americká 9. tanková divize dne 7. března 1945. Jak moc chtělo německé velení ( Hitler zuřila padaly hlavy nejen symbolicky - zbaven velení byl i Rundstedt - ale i fakticky - zastřelen byl dokonce major SS, který nezajistil jeho vyhození do povětří, přestože se dokázalo, že nálože po střelbě na most selhaly) most u Remagenu zničit, o tom vypovídá i zápis ve válečném deníku OKW, do kterého měl možnost nahlédnout Piekalkiewicz, cituji: " Prostor Remagenu přitahuje Američany jako magnet; prakticky je sem přiváděna celá americká ". Ano. Průběžně píši, že přes Remagenský železniční most pronikala na východní břeh řeky Rýn americká vojska od 8. března 1944 a rozlévala se do předmostí do všech stran - na sever, na východ i na jih. Později vojenští odborníci ruku v ruce s historiky vyhodnotili dobytí nepoškozeného Ludendorffova železničního mostu u Remagenu slovy: " Dobytí tohoto nepoškozeného přechodu přes Rýn - zcela překvapivé i pro americké velení ( nálože položené německými ženisty selhaly) - zkrátilo podle názoru stratégů válku o několik týdnů."
Takže tohle úterý 13. března 1945, Luftwaffe nasadila více než 360 stíhacích bombardérů a také Me 262, dále pak byly nasazeny i první proudové bombardéry světa - Arado Ar 234 III./KG 76, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=113&t=4227
Němečtí piloti při bombardování mostu u Remagenu útočili do Američany vybudované PVO, a jak vypovídají americké zápisy - pohrdali smrtí. Nalétávali v hloubkovém letu proti desítkám a stovkám protiletadlových děl všech ráží. Jedno z německých bombardovacích letadel se sneslo dokonce do 450 metrů a směrem k mostu shodilo pumu o váze 1 000 kg, ta však na mostě nevybuchla a spadla z pilíře do vody (tenhle mimořádný výkon je zapsán ve válečném deníku OKW s datem 13. března 1945). Na bombardování mostu byly ten den použity také Mistely, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=113&t=719
Němci dokonce použili jediné taktické nasazení střely V - 2, které bylo použito v 2. světové válce, když na Ludendorffův železniční most u Remagenu bylo takto vystřeleno celkem 11 střel V - 2 ze základny v Hellendoornu v Holandsku. Z vypálených střel V - 2 jedna raketa dopadla pouhých 300 metrů od mostu, ale ty další dopadly někde až u Kolína nad Rýnem, který byl od mostu vzdálen 40 km. Ten den 13. března 1945 britské a americké bombardovací letouny útočily také na seřaďovací nádraží a železniční mosty v Essenu, Dortmundu, Münsteru, Soestu, Osnabrücku a Hanoveru, a rovněž na Borken, Dorsten a Dülmen v Porýní.

Ve středu 14. března 1945 pokračovaly jednotky v útocích na sever od Remagenského předmostí, které se přes všechny německé útoky po zemi i ve vzduchu neustále rozšiřovalo. Ten den 14. března 1945 americký 12. as (XII. as) z Pattonovy 3. A spouštěl ofenzívu přes řeku Moselu nedaleko Koblenze a další 20. as (XX. as) ze stejné armády začal rozšiřovat útok z prostoru mezi Trevírem (Trier) a Saarburgem.
Byla také středa 14. března 1945, když rovněž v akci překračování řeky Rýn spojenecká letadla shodila nejtěžší bombu 2. světové války

Obrázek

- 10 tun vážící Grand Slam - nazývaná také "Zemětřesná bomba". Konstruktérem bomby Grand Slam byl dr. Wallis, který byl také tvůrcem bomby Tallboy. Bomba Grand Slam byla svržena, k tomu účelu upravenému bombardéru Lancaster I PD 112, ze 617. perutě RAF (S/L C. C. Calder), na železniční viadukt u Bielefeldu, který spojoval Hamm a Hanover, a který byl tím vyřazen z provozu - na pro Němce důležité spojovací tratě - až do konce války.
Na žádost amerického generálmajora Leslyeho R. Grovese, který řídil realizaci projektu Menhattan (byla to výroba atomové bomby) zaútočily americké bombardéry dne 14. března 1945 tříštivými a zápalnými pumami o celkové váze 1 300 tun, na německou úpravnu thoriové rudy v Oranienburgu. Všechny průmyslové objekty závodu v Oranienburgu byly náletem zcela zničeny. Dle historických zápisů "došlo k náhlému ukončení německého nukleárního výzkumu usilujícího o sestrojení atomové zbraně".

Ve čtvrtek dne 15. března 1945 zaútočila americká 6. Skupina armád generála Deverse (posílena o Pattonovu 3. A) z trojúhelníku Saarbrücken - Haguenau - Mohuč směrem na Rýn. Již po dvou dnech dorazily americké jednotky k Siegfriedově linii a nejprve uvázly v těžkých pozičních bojích. Úspěchu bylo dosaženo jen na levém křídle, kde byl 20. března 1945 za spolupráce s Pattonovou 3. A obsazen Saarbrücken a Zweibrücken. Hned za Siegfriedovou linií Pattonova 3. A pokračovala dál a již nenarazila na větší odpor německých jednotek. Aby se německá 1. A vyhnula obklíčení musela 21. března ustoupit. Tak se podařilo dne 22. března Pattonově 3. A dobýt předmostí na Rýnu a druhý den 23. března dobyla Pattonova vojska předmostí i u Boppardu.

V pátek 16. března 1945 americké jednotky dál rozšiřovaly předmostí u Remagenu a podařilo se jim odříznout dálnici, která spojovala Kolín nad Rýnem a Frankfurt nad Mohanem.

Další den v sobotu 17. března 1945 se těžce zkoušený železniční Ludendorffův most u Remagenu "poroučí" - Ludendorffův most u Remagenu nevydržel spíše neustálou těžkou palbu amerických děl z blízkých palebných postavení a zřítil se - nikoliv tedy po zásahu německé zbraně ( viz zde zhroucený most u Remagenu -

Obrázek

po 17. březnu 1945). Během zřícení zahynulo 25 amerických ženistů.
Američanům se zas toho tolik v jejich další přepravě nestalo, neboť se jim od 8. března do 17. března 1945 podařilo vybudovat přes řeku Rýn 2 provizorní mosty, a na druhé straně Rýna v tu dobu, bylo několik tisíc amerických vojáků a důstojníků a spousta těžké techniky.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XVI. díl. Do Německa 1945. Č 7.

Příspěvek od michan »

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 9.

Ten samý den 17. března 1945 se u zhrouceného mostu, o jehož zhroucení Němci nevěděli, udála jedna pozoruhodná německá akce. Totiž v nočních hodinách 17. března 1945 němečtí žabí muži, kteří o zhroucení nevěděli, "vlezli do Rýna" a s využitím nádrží na benzín vyslali po proudu k mostu nálože. Akce byla neúspěšná, neboť Američané bděli a všech šest německých žabích mužů včas zpozorovali a zajali. Zneškodněny byly i jejich zbraně, které chtěli použít - nádrže s benzínem s náložemi.
Toho samého dne, 17. března 1945, vyplula k východnímu pobřeží USA nová německá ponorka, která již měla šnorchl - dýchací trubici a mohla tak setrvat téměř do nekonečna pod hladinou.
Winston Churchill toho samého 17. března 1945 zneklidněn, že nemá příliš zpráv o Hitlerovi a že se válka prodlužuje, upozornil, cituji: "Byl bych rád, kdyby ´Zpravodajský výbor´ zvážil možnost, že se Hitler po ztrátě Berlína a severního Německa stáhne do hornatých a zalesněných oblastí jižního Německa a pokusí se tam pokračovat v boji. Odpovídá tomu mimořádný odpor, který Němci kladli v Budapešti a v oblasti Balatonu, stejně tak dlouhé bylo ponechávání Kesselringových jednotek v Itálii, což podporuje mou myšlenku." Churchill pak dodal: "Avšak je ve všem tak bláznivě tvrdohlavý, že se za těmito kroky možná neskrývá vůbec žádný úmysl. Ta možnost by však přesto měla být zvážena."
Dopoledne v neděli dne 18. března 1945 začal krátce před jedenáctou hodinou vůbec ten nejtěžší nálet na hlavní město Třetí říše Berlín, v celé 2. světové válce. Tu neděli zaútočilo 916 Liberátorů a 305 létajících pevností B 17 z americké USAAF na Berlín. Doprovod bombardérům tvořilo 632 stíhaček P 51 Mustang. Těchto 1 225 amerických bombardérů na Berlín svrhlo 4 000 tun pum a mířily přímo na centrum říšského hlavního města. Největší škody byly způsobeny ve vládní čtvrti a v okolí Slezského nádraží. Berlín postihlo, co do počtu obětí, větší bombardování uskutečněné 3. února 1945, ale toto dne 18. března 1945 způsobilo mnohem větší materiální škody. Během náletu PVO Berlína sestřelila 48 bombardérů a 5 doprovodných stíhaček. Na americké bombardéry a stíhačky útočily také německé proudové stíhačky Me 262, které sestřelily 37 bombardérů a 5 stíhaček P 51 Mustang.
Byla neděle 18. března 1945 a při pozemních bojích Pattonovy jednotky z americké 3. A obsadily Bingen a Bad Kreuznach. Americká 7. A generála Patcha jižněji zrychlila svůj postup a většina jejich předsunutých jednotek ten den překročila německé hranice.
V pondělí 19. března 1945 byl popravčí četou zastřelen v Berlíně německý vysoký vojenský představitel, generál Friedrich Fromm. Generál Fromm v době červencového spiknutí předchozího roku proti Hitlerovi (atentát byl proveden 20. července 1944) prokázal svou loajálnost Hitlerovi a provedl zatčení plukovníka hraběte Stauffenberga. Jenomže mu bylo poté prokázáno, že předtím neprozřetelně dal najevo úplný opak, když pronesl - "Pokud spiknutí dosáhne úspěchu, připojím se k němu...".
Toho samého 19. března 1945 Adolf Hitler vydal rozkaz, aby byla i na území Třetí říše a všech frontách, zavedena "Taktika spálené země". Podle tohoto rozkazu měly být všechny zemědělské plodiny, domy a zásoby potravin zcela zničeny. Albert Speer, který tehdy vedl německý průmysl, dle pozdějších důkazů - se snažil ze všech sil, aby nemohlo dojít k splnění tohoto Hitlerova rozkazu. Speerovu úsilí tehdy pomáhalo velké množství velících vysokých německých důstojníků na všech frontách.
Na Západní frontě dne 19. března 1945, v prostoru Pattonovy 3. A, útočily jeho sbory v Saarbrückenu a i dalších městech. Americké jednotky 3. A urycleně postupovaly - všeobecně na východ a jihovýchod k řece Rýn. Přitom dorazily k Wormsu, zatímco křídla vlevo a vpravo postoupila k Mohuči a Kaiserslauternu. Jižněji pak Patchova 7. A ten den, 19. března 1945, dokončila obsazení města Saarlouis.

Americká Hodgesova 1. A, i dne 20. března 1945, neustále rozšiřovala Remagenské předmostí. Toho dne již bylo Remagenské předmostí - 48 km široké a 16 km hluboké.
Stejného 20. března 1945 obsadily jednotky generála Pattona s jeho 3. A města Ludwigshafen a Kaiserslautern.
Dne 21. března 1945 vyčistily Pattonovy hlavní síly 3. A západní břeh řeky Rýn na sever od Mannheimu a další jednotky 3. A a také Patchovy 7. A spolu obsadily Annweiler, Neustadt a Homberg.
Dne 21. března 1945 provedly britská RAF a USAAF jednu mimořádnou bombardovací akci. Ten den 18 britských a 28 amerických letadel nalétlo v malé výšce a provedlo přesně mířený nálet na bývalé ředitelství firmy Shell Petroleum Companny v Kodani (v Dánsku). Za války tam totiž byl, ve třech poschodích, uložen archiv gestapa, který obsahoval záznamy o všem, co se gestapákům podařilo zjistit o dánském odboji. Navíc tam ještě, v horním patře této budovy, věznilo německé gestapo 32 dánských bojovníků Hnutí odporu. V suterénu budovy byli pak zadržováni a mučeni dánští občané. Americké a britské letouny proto musely zasáhnout při bombardování pouze prostřední tři poschodí objektu. Je jasné, že pro tohle bombardování byli vybráni ti nejlepší piloti a bombometčíci. A tenhle "husarský kousek" se skutečně podařil. Při bombardování přišlo o život téměř 100 Němců a kolaborantů a jenom 6 dánských vězňů z horního patra. Všichni zbývající dánští vězni unikli a čekající partyzáni je propašovali z Kodaně a pak je nepozorovaně odvezli loděmi do Švédska. Při celém náletu ztratili Spojenci 9 letounů a 10 pilotů. Byla zcela zničena celá kartotéka gestapa, což zachraňovalo tisíce životů Dánů.
Ale celý nálet měl i svou tragédii - "Jeden z útočících letounů narazil v cílovém prostoru bombardování na elektrické vedení a zřítil se na školu. Když letoun dopadl, explodoval a výbuchem vyvolal požár školní budovy. Další některé z letounů začaly na školní budovu, v domnění, že hořící objekt je jejich cílem, shazovat bomby. Právě při tomhle omylu zahynulo 112 civilních osob, včetně 11 řádových sester a 86 nezletilých dětí".

Toho samého 21. března 1945 provedli Spojenci letecký útok na všechna německá letiště, ze kterých operovaly německé proudové letouny. Letecký útok byl úspěšný a velký počet proudových letounů nebyl schopen bojového nasazení. Ve stejný den, 21. března 1945, Adolf Hitler zbavil velení generála Guderiana, který na něj předtím neustále naléhal, aby uzavřel příměří na Západě. Ač měl Guderian velké zásluhy z let 1940 - 41, kdy pro Hitlera zajistil spoustu vítězství, nic mu to nebylo platné. Hitler už nechtěl naslouchat jeho názorům.

Také den 22. března 1945, byl bohatý na bojové události ( viz i úvodní mapa u Č 7.). Od rána útočila americká 5. obrněná divize z amerického 12. as ( XII. as) z Pattonovy 3. A, a to tak úspěšně, že prakticky hned z chodu překročila největší veletok Západní Evropy, řeku Rýn a to dokonce na dvou místech a okamžitě vytvářela na obou místech předmostí. Stalo se tak 110 km jižněji od Lundendorffova železničního mostu u Remagenu. První místo překročení Rýna jednotkami Pattonových jednotek z 3. A bylo u Niersteinu a to druhé pak u Oppenheimu, což bylo vlastně jen 32 kilometrů od Frankfuru nad Mohanem. Celá událost překročení řeky Rýn Pattonovými jednotkami 3. A, byla pro historii komentována samotným Pattonem, který tehdy volal svému nadřízenému veliteli americké 12. Skupiny armád generálu Bradleymu. Do telefonu pronesl tato zaznamenaná slova, která podle amerického archivu napsal Gilbert takto, cituji:

" Neříkejte o tom nikomu, ale jsem za řekou. V noci jsem se tam nepozorovaně proplížil s jednou divizí ( již řečenou americkou 5. obrněnou divizí z 12. as, 3.A - má poznámka). Jenže tady v okolí je tak málo Němčourů, že o tom nevědí."

Že tam v té době skutečně tolik Němců zas nebylo, a to ani u Niersteinu, ani u Oppenheimu, tak o tom svědčila ta skutečnost, že americké tanky a pěchota z Pattonovy 3. A, přepravovaná na pravý břeh Rýna, okamžitě nastupovala do dalšího útoku směrem k řece Mohan. Ten den 22. března 1945 ostatní jednotky Pattonovy 3. A dokončovaly ještě čištění oblasti na západ od Rýna( levý břeh řeky Rýn, aby jim nějaké německé jednotky nezůstaly v týlu...) a začaly se také postupně připravovat na přechod přes veletok Západní Evropy.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Peter H. Gryner - Ardeny 1944.
Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice.
Otto Skorzeny - Mé velitelské operace.
Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=2701
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“