XV. díl. Bitva o Ardeny 1944,45. Č 43.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944,45. Č 43.

Příspěvek od michan »

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 43.

Mapa Bitvy o Ardeny v období útočných bojů Wehrmachtu, od 16. prosince do 26. prosince

Obrázek

1944, i s ústupy jednotlivých amerických jednotek do konečné obrany, před protiútokem.
V předchozích článcích jsme, všeobecně, v pasáži : Přípravy spojeneckého protiútoku v Ardenách, probírali německé útoky mezi 20. až 23. prosincem 1944, které se snažili Američané zastavit, nebo alespoň co nejvíce zpomalit. Zároveň však ve štábech Spojenců, a to od SHAEF až po jednotlivé zainteresované armády ( britská 2. A a její 30. as/XXX. as/, americké 1. A, 9. A a Pattonova 3. A), probíhaly přípravy na všeobecný protiútok proti "Ardenskému výběžku"...!!!
Pojďme nyní tyhle boje, popisované všeobecně, dle historických faktů, přenést přímo do terénu a datum bojů prodloužíme až do 28. prosince 1944( tedy od 20. do 28. prosince 1944, když začínat budu koncem neletového počasí - noc z 22. na 23. prosince 1944.). Popíšeme je tak, jak je "opět nezapomenutelně" popsal, respektujíc historická fakta a zápisy amerických pluků, divizí a praporů - historik a technik Steven J. Zaloga - v knize - Panther vs Sherman Bitva v Ardenách 1944. Většinu popíši svými slovy a nezbytné pasáže pak citací ze Zalogy a jeho knihy, když mnohá místa budou doplněna z dalších historických děl, uvedených v - Použité podklady.
Začněme tím, že německá ofenzíva 23. prosince 1944 přibližovala vlastně konec prvého týdne bojů dle německého plánu "Wacht am Rhein". Do té doby Manteuffelova 5. TA prorazila americké linie a obklíčila městečko Bastogne, ve kterém se bránily: - americká 101. vzdušně-výsadková divize pod velením generála McAuliffa, dále pak Bojová skupina "B" z americké 10. obrněné divize, zbytky Bojové skupiny "R" z americké 9. obrněné divize. V té době už bylo také jasné, že se nedařilo tomu hlavnímu útoku podnikanému Dietlovou 6. TA SS, i když se stále ještě i 23. prosince pokoušela prolomit obranu v severním sektoru směrem na Lutych (Liége). Právě tenhle směr na Lutych ( Liége), severní směr výběžku v Ardenách, byl pro Němce strašně důležitý a my si jej, z divizních a plukovních hlášení, ze kterých Zaloga čerpal - o chvíli popíšeme.
Nocí z 22. na 23. prosince se zásadně změnily povětrnostní podmínky v prostoru Ardeny a Eifel - "Neletové počasí" se měnilo na "Letové počasí", což se ale odráželo i na stavu půdy a silnic. Do Arden přišla studená fronta od východu a teploty pod nulou měly okamžitý dopad na další vývoj německé ofenzívy "Wacht am Rhein", a to kladně i záporně:

a) Kladně - zmrzlá půda ulehčila tankové manévry, neboť i těžší bojová technika, tanky, SHD, OT a těžké nákladní automobily se nyní mohly pohybovat po promrzlé zemi nejen po silnicích, ale i v polích a po celé krajině. Tohohle využily především v "Předvoji" se pohybující "úderné oddíly s tanky a SHD", které začaly obcházet americké opěrné body, které, jak víme, byly soustředěny většinou ve vesnicích a městečkách Arden, nebo ve větších usedlostech (statcích) v krajině.

b) Záporně - vznik tzv. "Letového počasí" - chladné počasí pod nulou - sebou přineslo jasnou oblohu. Jasná obloha byl okamžitý povel pro "Spojeneckou leteckou převahu". Nebe nad Ardenami se již brzy ráno zaplnilo všemi druhy spojeneckého letectva. Stíhači čistili a zajišťovali nebe, americké stíhací bombardéry útočily na německé, životně důležité zásobovací kolony tankových divizí - Zaloga říká, parafrázuji: "Nebe se ocitlo v pekle Thunderboltů". Obklíčená americká vojska (v Bastogni) začala dostávat zásoby proviantu a munice od zásobovacích letounů.

Němci měli v zádech svého útoku "klín vražený do zad 5. TA" - obklíčenou Bastogne. Ale do 23. prosince již byli zbaveni dalšího klínu v zádech - to když se "Divizní velitelství americké 9. a 7. obrněné divize stáhlo ze St. Vith". Okolo 21. již totiž bylo zřejmé, že obránci St. Vith mají nejen velké ztráty, ale došla i munice a proviant a tudíž obrana byla již neudržitelná.
Změna počasí - ztvrdlá země a ústup amerických jednotek ze St. Vith, byla ta vhodná kombinace, na kterou čekal i II. sled německé 6. TA SS, který tvořil 2. ts SS, velitel generál SS Bittrich, a v něm německá 2. td SS velitel brigádní generál Lammerding a 9. td SS "Hohenstaufen" velitel brigádní generál Stadler. Obě tankové divize byly přesměrovány do centra německého postupu a vyslány severozápadním směrem k vrchovině Tailles a postupu k řece Maase za vrchovinou, tedy tím nejkratším směrem. Poslechněme si, co o útocích další německé, a to Manteuffelovy 5. TA, v tu samou dobu (23. prosince, kdy postupovaly i obě německé divize z 6. TA SS) říká Zaloga, cituji:

"Co v tomto momentě ještě nebylo zjevné byl fakt, že postup 5. TA je příslovečným závodem bez cíle. Zatímco nejrychlejší přístupové cesty k Maase byly zablokovány v sektoru 6. TA SS, Manteuffelovy armádní divize se pohybovaly po mnohem delších trasách. Časový faktor se v tomto případě ukázal jako naprosto kritický, protože dal Američanům příležitost přesunout do Arden své mobilní obrněné divize. Na jihu se 3. A pod velením George Pattona připravovala na postup do Sárska (Operace TINK) a jeden z jejich sborů začal místo na východ postupovat směrem na sever k Bastogne.
Na severu se nacházel americký 7. ts (z 1. A), kterému velel generál "Bleskový Joe" Collins. Ten disponoval dvěma nejsilnějšími obrněnými divizemi (jednalo se o americkou 2. a 3. obrněnou divizi, viz. mapa - má poznámka), z nichž každá měla 6 tankových praporů, místo obvyklých tří. Americký 7. as se stal jádrem druhé síly (severním ramenem kleští, budoucího protiútoku Američanů proti Ardenskému výběžku - má poznámka) vyčleněné pro protiútok a pohyboval se podél vrchoviny Tailles. Americká 2. a 3. obrněná divize se následně ocitly v centru největších tankových bojů v Ardenách.
3. obrněná divize zachytila útok německého 2. ts SS předtím než stihl postoupit kopcovitým terénem za Manhay ( Manhay viz.

Obrázek

levá, spíše horní část prostředku mapy od 21. do 23. prosince 1944

Obrázek

, ale také přibližně spíše pravá část této mapy, v severním prostoru, od 24. do 27. prosince - má poznámka).
Americká 2. obrněná divize během Vánoc rozbila předvoj Manteuffelovy 5. TA, který se dostal těsně za Bastogne.
Ústup 7. obrněné divize z výběžku v St. Vith proběhl v době, kdy do oblasti postoupila dvě americká 'Bojová velitelství' (upozorňuji na to, že americká 'Bojová velitelství' bylo něco, jako 'Bojové skupiny', které sestavovali také Němci pro útok v nějakém směru - má poznámka) 3. obrněné divize a dostala se k důležité křižovatce u Manhay. Krátce po nich (23. prosince - poznámka Zalogy) se z druhé strany k Manhay probila německá 2. td SS. Pokus získat kontrolu nad touto vesnicí z jihozápadu pomocí dvou rot tanků Panther následoval během rána na Štědrý den. Nebyl ale korunován úspěchem, což bude popsáno podrobněji dále v textu. Na Štědrý večer, zatímco se (americká) 7. obrněná divize pokoušela reorganizovat svou obranu jižně od Manhay, udeřily zbylé dvě roty tanků Panther z 2. td SS, zničily v měsíčním světle několik amerických kolon a začaly postupovat do centra Manhay. V několika příštích dnech svedla americká 3. obrněná divize sérii tvrdých bojů s německou 2. td SS v okolí Manhay a Grandmenil (viz mapa prostoru od 24. do 27. prosince, víc v pravé části mapy, mírně nad středem, je Manhay a Grandmenil, kde jsou naznačeny ony boje - má poznámka) a se 116. td v okolí Hotton a Soy (městečka

Obrázek

Hotton a Soy jsou více vlevo od Manhay a Grandmenil - viz zde na této mapě v severní části výběžku v Ardenách).
Křižovatky silnic v Hotton a Soy, stejně jako v Manhay a Grandmenil, byly klíčovými uzly postupu na Lutych (Liége), protože okolní kopce byly zalesněné a pro tanky zcela nepřístupné. Situace se postupně začala obracet ve prospěch americké armády a to hlavně díky soustředění dělostřelectva na návrších v okolí městeček, které úspěšně rozbíjelo německé výpady. Prapory tanků Panther byly znovu nuceny svádět pouliční boje bez podpory pěchoty, o kterou je připravilo americké dělostřelectvo, a byly snadno zranitelné americkými tanky a pěchotou vyzbrojenou Bazookami.
Dne 26. prosince zahájilo 'Úkolové uskupení McGeorge' (také jedno označení pro 'Bojovou skupinu', zde po vzoru německé 'Bojové skupiny' se jménem velitele - má poznámka) útok s cílem získat zpět Grandmenil, přičemž ve stejnou dobu začal útok německé 2. td SS směrem ven z vesnice. Shermany se v otevřeném terénu nemohly rovnat německým Pantherům a Američané ztratili všechny tanky až na dva. I přesto však byl díky tomuto střetu německý výpad zastaven a dál už se Němci v tomto sektoru nedostali. Německá 116. td neměla v okolí Hottonu dále na západě o moc větší štěstí - v prvních dnech po Vánocích byly její útoky zastaveny a její ztráty začaly narůstat."

V tomhle popisu bojů prakticky uprostřed severní části výběžku německého útoku - v prostoru, který směřoval na - pro Němce důležité město Lutych (Liége), - je obsaženo zastavení německých útoků na tomto směru, viz. již řečené mapy. My se za chvilku, v příštím článku, přesuneme postupně západněji, popíšeme si zastavení útoku směrem k řece Maase a to přímo i s popisem tankových soubojů v daných lokalitách.

(Pro Č 43., 44. a 45. - Bitva o Ardeny, byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih - Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman Bitva v Ardenách 1944, Hitlerova armáda. Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command, Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, Horst Scheilbert - Německé obrněné jednotky, Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Peter H. Gryner - Ardeny 1944, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice, Otto Skorzeny - Mé velitelské operace, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945 a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem našel pod heslem Ardeny na internetu.).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XV. díl. Bitva o Ardeny 1944,45. Č 43.

Příspěvek od michan »

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 44.

Na pozadí válečného souboje německých tanků Panther a amerických tanků Sherman s děly ráže 75 a76. mm se podařilo, americkému technickému a vojenskému historiku Zalogovy, z nikdy nepublikovaných archivních materiálů US Army, ukázat v knize - Panther vs Sherman Bitva v Ardenách 1944 - unikátní tankové souboje právě v severní části Ardenského výběžku, který v hlavním směru na Lutych (Liége), potřebovaly Američané ubránit. Jedná se o období od 22. do 28. prosince 1944. Steven J. Zaloga čerpal z denních zpráv o stavech amerických jednotek ( na základě typu, operačního stavu a počtu vozidel v opravě), na jejichž základě se zpracovávaly statistiky o spolehlivosti tanku Sherman. Porovnání měl s obdobnými daty s kterými disponovala americká 1. A, 12. obrněná skupina a řada dalších hlášení jednotek. Z nich na pozadí boje v oblasti městeček a vesniček u Freyneux, Manhay a dalších si na útoku německé 2. td SS a 560. VGD proti americké 3. obrněné divizi a částem americké 82. vzdušně-výsadkové divize, ukážeme jednotlivé souboje, které nebyly jen tank proti tanku, ale vždy tam ještě bylo nějaké to SHD a protitankové dělo, nebo Bazooka, které celý boj také ovlivňovaly. Bude to však boj skutečně čet a maximálně rot přímo ve vesničkách a městečkách a v terénu přímo okolo, a to tak jak skutečně proběhly a jak je jednotliví velitelé napsali do hlášení pro nadřízené technické odbory.

Prostor bojů Freyneux a směr Grandmenil a Manhay ( na severním směru do Lutychu) mezi 23. až 27. prosincem 1944.
( Freyneux je v levé části středu mapy a Grandmenil a Manhay jsou nad ním, na této mapě

Obrázek

- s datem - 21. až 23. prosinec 1944, a pak také na mapě mezi 24. až 27. prosincem 1944, která je pak v Č 43.).
Nejprve tedy co k zastavení německých útoků, unikátně, z nepublikovaných archívních amerických podkladů, do roku 2008, nashromáždil Zaloga, a to i z německých hlášení. Popisované pasáže v Zalogových textech jsou plná čísel a technických údajů a já je proto ocituji a pak v závorkách raději doplním, o jaké větší jednotky se jednalo, a ke kterým, která jednotky patřila, cituji:

" Na střetnutí u Freyneux lze dobře ilustrovat rozdíly mezi tanky Panther a M4A3 ( Sherman M4A3 měl již kanón ráže 76 mm - má poznámka) v boji a zároveň důležitost taktických okolností pro výsledek souboje mezi dvěma tanky. Střetnutí bylo jedním z mnoha podobných, které se odehrály před a po Vánocích v okolí Manhay mezi americkou 3. obrněnou divizí a německou 2. td SS ( II. td SS, z II. ts SS, ze 6. TA - jako druhý sled). Součástí široce rozdrobené americké 3. obrněné divize ( roztažené na celé šířce fronty po četách, či dokonce jednotlivých tancích..., viz také uvedené mapy, kde najdeme i americké ´ Úkolové uskupení KANE ´ - má poznámka), byl americké ´ Úkolové uskupení KANE ´ , rozmístěné jihozápadně od Manhay. Skládalo se z 12ti tanků Sherman a 5ti lehkých tanků z 32. obrněného pluku ( americké 3. obrněné divize, která jak víme, měla místo obvyklých 3 praporů tanků , 6 tankových praporů), 4 lehké tanky M5A1 patřících diviznímu průzkumnému praporu, 6ti samohybných houfnic M7 ( ráže 105 mm) z 54. praporu polního dělostřelectva a z ženijní čety. Jeho hlavním úkolem bylo zajistit vesnici Dochamps před postupující německou 560. VGD. První pokus uskupení ( amerického ´Bojového uskupení KANE ´- má poznámka ) získat vesnici pod kontrolu byl zastaven zuřivou obranou ze strany pluku č. 1129 ( německý 1129. pluk z 560. VGD - má poznámka) zmíněné divize. Americké ´Bojové uskupení KANE´ se stáhlo do okolních vesnic Lamormenil a Freyneux ( obě vesnice, a celou popisovanou situaci viz mapu z 21. až 23. prosince 1944 - má poznámka )., kde je posílilo osm třípalcových protitankových kanónů ( protitankové kanóny ráže 76,2 mm - má poznámka) z 634. praporu stíhačů tanků ( dva z nich byly poslány přímo do Freyneux - poznámka Zalogy). Ve stejný den večer ( ještě tedy 23. prosince 1944 - má poznámka) byly posily složené z 1. praporu 517. pluku americké 82. vzdušně-výsadkové divize generála Gavina urychleně vyslány na ( ´špatně´ - poznámka Zalogy) naplánovaný noční útok proti Dochamps (Dochamps, viz jihozápadně od Freyneux na mapě z 21. až 23. prosince - má poznámka), který byl záhy Němci odražen.
Samotné jádro ´Bojového uskupení KANE´ strávilo většinu dne odrážením útoků (dalšího ) německého pluku č. 1130 ( německý 1130. VGD pluk byl ze stejné 560. VGD, jako ten 1129. - má poznámka). Obrana Freyneux na konci dne sestávala ze dvou Shermanů a dvou lehkých tanků M5A1, které střežily silnice na jihozápadě a tří Shermanů a dvou lehkých tanků obrácených směrem na jihovýchod. Posledně zmíněná skupina byla vedena poručíkem Charlesem Myersem v tanku (Sherman M4A3 se 76mm kanónem - má poznámka) M4A3 (76 mm - Zaloga) s číslem D-31, druhým tankem byl (Sherman) M4A1 ( 75 mm) pod velením četaře Alvina Beckmanna s číslem D-34 a třetím D-32 četaře Reeceho Grahama. Doplňoval je pár lehkých tanků M5A1 3. čety 83. průzkumného praporu a zhruba 45 pěších průzkumníků ( všichni z americké 3. obrněné divize - má poznámka).
Za úsvitu dne 24. prosince německý pluk č. 1130 opět zaútočil ve směru na Freyneux ( viz nyní mapa bojů od 24. do 27. prosince 1944 - má poznámka). Sice byl podporován útočným dělem, ale jeho výpad byl zastaven.
Za ním následovala "Kampfgruppe z 2. td SS ( II. td SS z druhého sledu útočící německý II. ts SS ze 6. TA SS - má poznámka), jejímž jádrem byl 3. pluk tankových granátníků podporovaný dvěma rotami tanků Panther z I. tp SS. 2. a 3. četa ( tanků Panther - má poznámka) byly nasazeny do čela útoku a převážely pancéřové granátníky na tancích místo OT, aby se tak ušetřilo palivo... Kolony se začaly pohybovat z Odeigne s plánem postupovat po silnici směrem na sever k hlavnímu cíli - Manhay ( což byl směr na Lutych - Liége - má poznámka).
Vedoucí pozici (německého útoku - má poznámka) zaujala 1. četa pod velením untermsturmführera SS ( poručíka SS - má poznámka) Fritze Langnkeho. Kolem 8:00 Bojová skupina z 2. td SS minula Freyneux východně, mezerou mezi americkým ´Bojovým uskupením KANE´ a americkým ´Bojovým uskupením Brewster´ ( na mapě 24.12. až 27. 12 viz TF KANE a TF BREWSTER a mezi nimi vesničku Odeigne).
Německá Bojová skupina z 2. td SS byla informována svým průzkumem, že je Freyneux jen ´lehce bráněn´..., a i když vesnice nebyla hlavním cílem, rozhodl se velitel německá ´Bojové skupiny z 2. td SS´ městečko vyčistit... Obával se totiž, že by Freyneux mohlo představovat nebezpečí pro jeho týl při postupu na Oster a Manhay. Úkol byl svěřen právě poručíku SS Langankemu a jeho 1. četě Pantherů, která se svými 4mi tanky stočila z hlavní silnice směrem k Freyneux ( mráz zpevnil již od 23. prosince i louky a tak tam mohly i tanky - má poznámka), zatímco 2. četa přebrodila říčku Aisne jižně od mostu na cestě do Freyneux, po kterém chtěl postupovat poručík SS Langanke. Ten však spatřil na mostě malé předměty a v obavě, že by mohlo jít o miny, zamířil k brodu severně od mostu. Brodem se poté dostal na louku, která se táhla až k vesnici...".

Jak napovídají písemné historické materiály, a to jak německé, tak americké, ze kterých byl boj u Freyneux, dne 24. prosince sestaven - byla to intuitivní (Intuitivní vidění je schopnost vidět své okolí i bez pomoci očí.), ale i zkušenost z předchozích bojů, a také malé předměty ( ani dalekohledem neidentifikovatelné) na mostě přes řeku Aisne, které říkaly poručíku SS Langankemu - "Uhni z přímého směru a přebroď řeku vpravo od silnice...!!!!"
A právě tohle rozhodnutí, že nevyužil přímý směr útoku svých 4 Pantherů s nasednutými tankovými grenadýry na svých tancích znamenalo, že přebrodily řeku Aisne vpravo od mostu, a že se dostala jeho úderná skupinu za HBL( HBL - Hlavní Bojová Linie) obrany Američanů, a to u, a také ve, vesničce Freyneux. Čtyři Panthery s již sesednutými tankovými grenadýry, kteří naučeným způsobem zaujaly postavení "úderných družstev" - při útoku a obraně chránily svými samopaly, granáty a puškami kulomet a další těžší zbraň, kterou byl v tomto případě Panzerschreck - se začali k Freyneux přibližovat z nečekané strany - ze severovýchodu. Mohlo to být pro Američany zničující, neboť Němce očekávaly od jihu či jihovýchodu, ještě tak od jihozápadu a tak byla i situována americká obrana i s maskovanými tankovými a protitankovými léčkami v celém perimetru vesničky.
Naštěstí průzkumník nikdy nespí a je také neustále ve střehu již podvědomě, po důkladném výcviku, ale i díky zkušenostem, které mu zachraňovaly život.
Také ve Freyneux na hrozící nebezpečí ze severovýchod upozornili, onoho 24. prosince 1944 , někteří američtí pěší průzkumníci z oněch 45 nasazených ve vesničce, kteří tam byli, spolu s lehkými tanky M5A1 z 83. průzkumného praporu. Pěší průzkumníci různě vykrývající, na všech světových stranách, obranný perimetr, byli první, kdo uslyšel německé tanky od severovýchodu, tedy z nečekaného směru - za obranou....
Poslechněme si dál historické zápisy, do roku 2008 nepublikované, které Zaloga shromáždil, a které nám řeknou co následovalo, když se začal ze severovýchodu, k Freyneux, blížit úderný odřad poručíka SS Langankeho, a když hluk blížících tanků varoval americké pěší průzkumníky, kteří okamžitě běželi varovat americké tankisty lehkých tanků, ale i Shermanů. Obrana Freyneux a kdo v ní byl, je popsána výše ( viz výše věty - Obrana Freyneux na konci dne sestávala ze dvou Shermanů.... vedl je americký poručík Charles Myers v tanku Sherman M4A3 / 76 mm/ s číslem D-31....) , z hlášení a sestavení Zalogy, tedy dál, cituji:

" Poručík Myers byl na velitelské schůzce, a když se objevily tanky Panther, velel tanku ( Sherman M4A3 76. mm) D-31 střelec četař Jim Vance. Tank D-31 parkoval vedle kostela a přilehlého hřbitova, takže byl částečně chráněn kamennou zídkou, která hřbitov obepínala. Zároveň však měl vcelku dobrý výhled a palebné pole směrem na louku severně od vesnice.
Četař Vance byl první, který na postupující Panthery zahájil Palbu. Langankeho četa se pohybovala v základní útočné formaci, tedy roztažená do rojnice a Langankeho velitelský tank byl zcela vpravo.
Vance byl zkušeným střelcem a dobře věděl, že jeho jedinou šancí je zasáhnout Panthery z boku. Protože byl Langankeho tank nejblíže, přímo proti jeho pozici, zahájil Vance palbu na zbývající tři Panthery. Jako první zasáhl tank po Langankeho levici, u kterého začala okamžitě hořet munice, a jeho osádka ho ihned opustila. Pancéřoví granátníci již seskočili z tanků a snažili se najít nějaký kryt. Vance přesunul svou pozornost k nejvýchodnějšímu Pantheru, který při překonávání malé terénní vlny odhalil částečně dno své korby. Opět se mu podařil úspěšný zásah a tank vzplanul.
Než stačil zahájit palbu na třetí tank v četě, byl ten zasažen jiným americkým tankem. Zásah ho však nevyřadil a začal pomalu couvat směrem od vesnice."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XV. díl. Bitva o Ardeny 1944,45. Č 43.

Příspěvek od michan »

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 45.

A tak bylo skóre, - severovýchodně od vesničky Freyneux - ráno 24. prosince 1944 - Panther versus Shermany, nejprve 0:2 pro americké tanky. Na tahu byli nyní opět Němci, kteří chtěli vlastně americkou obranu od severovýchodu překvapit, ale byli náhle překvapeni sami.
A co tedy poručík Langanke a jeho 2 zbývající Panthery 1. čety, spolu s údernými družstvy tankových grenadýrů, udělaly? Opět si poslechněme neuveřejněné americké historické zápisy, ze kterých Zaloga v roce 2008 sepsal reakce poručíka SS Langankeho, když mu vyřadily dva Panthery, cituji:

" Langanke, překvapený náhlou salvou výstřelů se marně snažil lokalizovat polohu nepřátelských tanků. Sněhová pokrývka louky ostře kontrastovala s tmavými budovami vesnice a okolními kopci. Langanke nařídil svému řidiči, aby s tankem zaujal věžové postavení a získal tak alespoň nějakou formu krytí. Během přesunu si všiml zádě tanku M4A1 s číslem D-34, který čekal v léčce nedaleko křižovatky na okraji vesnice. Jeho věž však byla otočena směrem do louky. Četař Beckman se sotva stihl vrátit ke svému tanku a nařídit mu otočit věž směrem k louce, když jeho motorový prostor zasáhl výstřel z Langankeho Pantheru a zapálil ho. Ve stejnou dobu se však Langankeho Panther stal cílem pro všechny americké zbraně ve vesnici. Jeho střelec se pokoušel zahájit palbu na dva zbývající Shermany ve vesnici, ale podařilo se mu pouze poškodit kamenné zídky, za kterými se ukrývaly. Poté co jeho tank inkasoval asi deset zásahů do čelního pancíře a začaly praskat jeho svary, rozhodl se Langanke, že je čas ustoupit zpět za říčku."

V té samé době, kdy již, za stavu 1:2 pro Američany, ustupovaly oba dva Panthery Langankeho od vesnice Freyneux, nastupovala kolona Pantherů 3. čety z 2. td SS po silnici ve směru útoku na Oster a aniž něco tušily dostaly se do přímé palby amerických hlavní z vesnice Freyneux. A právě tank Sherman s číslem D-32 pod velením amerického četaře Grahama ( část " Bojového uskupení KANE" amerického poručíka Myerse, která bránila Freyneux - viz obranu vesničky v předchozím článku), který již nemohl střílet na Langankeho Panther, který ustupoval kryt nerovnostmi v terénu, uviděl tyhle Panthery z 3. čety. Vzdálenost kolony byla 1 000 m. Co následovalo o tom hovoří americké hlášení z boje dne 24. prosince v brzkém dopoledni, cituji:

" Podle trajektorie stopovky svého prvního výstřelu četař Graham viděl, že minul, pak však předal potřebné korekce střelci a ten druhou ranou zasáhl bok Pantheru a zapálil jeho munici. Druhý Panther se pokusil palbu opětovat, ale byl vyřazen zásahem do slabého pancíře zadního čela korby."

V době probíhajícího tankového souboje německých Pantherů s obranou vesničky Freyneux, překročila říčku Aisne, a to východně od mostu, již celá kolona německé 3. čety tanků Panther, které velel Alfred Hargesheimer. Hargesheimerova četa Pantherů. Jednalo se, i s velitelským tankem, o 7 tanků.
Hargesheimerovy přálo štěstí, neboť se v době bojů, který zaměstnal celou americkou obranu, mohl přiblížit poměrně těsně až k perimetru obrany Freyneux, aniž by jej někdo zaměstnával palbou. Hargesheimerův velitelský tank uviděl jeden z amerických lehkých tanků M5A1 průzkumného praporu a střelci stačily 2 výstřely a americký lehký tank byl z boje definitivně vyřazen. Z amerického lehkého tanku se podařilo, dle zápisů, uniknout jen jeho veliteli četaři Adolfo Villanuebovi. Četař doběhl k dalším tankům, které bránily v tu dobu západní část vesnice Freyneux a americké tanky nasměroval do léčky, která měla zastavit německou Hargesheimerovu tankovou 3. četu, která pronikala do vesnice. Velitelský Hargesheimerův Panther velmi brzy dostal několik přímých zásahů, které však opět čelním pancířem nepronikly. Byl však poměrně vážně zraněn nabíječ a střelba do čelního pancíře měla za následek, že se zasekl tankový kanón. Hargesheimerovy nezbylo nic jiného než dát povel řidiči - náš tank se vrací! Vracelo se však i zbylých 5 Pantherů, ze kterých byl ještě jeden při ústupu zasažen americkou palbou a definitivně vyřazen z boje.
Bylo pozdní dopoledne dne 24. prosince 1944 a pozemní tankový boj okolo Freyneux přes oběd náhle utichal. Bylo to způsobeno tím, že nad bojiště v oblasti Freyneux dorazily stíhací-bombardéry Thunderbolt a začaly raketami ostřelovat německé kolony. Zároveň se do americké obrany prostoru Freyneux zapojila příchozí četa výsadkářů z Gavinovy 82. vzdušně-výsadkové divize. Bylo načase. V tu samou dobu šla do útoku i četa německých pancéřových granátníků. Úderná družstva soustředěná okolo kulometu a Panzerschrecku se propracovávala, kryta terénními vlnami k vesnici. Jednomu z úderných družstev se podařilo pomocí protitankového raketometu Panzerschreck zasáhnout jeden americký lehký tank M5A1 a vyřadit jej z boje. Pak na ně však zaútočili američtí výsadkáři a vytlačili německé pancéřové granátníky, kteří zůstali na živu, do výchozích pozic.
Brzy odpoledne, a ani později až do noci, už německé útoky nepřicházely.
Bylo pozdní odpoledne, když byla americká četa čtyř Shermanů z roty C ( ze 14. tankového praporu, z 9. obrněné divize) střídána u zátarasu, který byl na severní části obranného perimetru vesničky Freyneux.
A tehdy se to stalo!
Celá tahle jednotka 4 Shermanů neměla ani tušení co se v okolí Freyneux na jihu, západě a severovýchodě dělo. Slyšely jen hluk bojů a celkový hluk války. Kdo se kam přesouval, jaké manévry probíhaly okolo celého obranného perimetru - tak o tom neměla tahle četa Shermanů "ani páru". Neměli vůbec žádný přehled kam Němci se svými ustupujícími tanky mířily, kde se schovávaly???.....
A právě v pozdním odpoledni se Langankeho poškozený Panther stále nacházel za terénní nerovností a jeho střelec sledoval snadnou kořist v podobě 4 Shermanů, když již dávno předtím si vyzkoušel vzdálenosti v terénu pomocí krátkých kulometných dávek. A německý zápis nám pak říká: " Shermany se pohybovaly po poli kolmo k jeho postavení a odkrývaly tak svůj slabý boční pancíř. Langankeho Panther je zasáhl jeden po druhém a všechny je vyřadil..."
Když nastal večer Štědrého dne, 24. prosince 1944, byla pole - od západu, přes jih a východ perimetru Freyneux - plná hořících tanků. Hořelo tam 5 německých tanků Panther, 5 amerických Shermanů a také 2 lehké tanky M5A1. Další 3 až 4 německé tanky byly poškozeny a " belhaly se zpět do svých pozic". Mezi poškozenými Panthery byl i tank poručíka SS Langankeho a také Hargesheimera.....
Poslechněme si co k závěru tankového boje u Freyneux napsal Zaloga ve své knize, cituji:

" Zatímco výsledné skóre obou stran bylo podobné, celkové výsledky nikoliv. ´ Úkolové uskupení KANE ´dokázalo ubránit vesnice Lamormenil a Freyneux, naopak Němci nedokázali prorazit směrem k Manhay od jihozápadu. Toto selhání připravilo půdu pro noční útok zbývajících rot tanků Panther, během kterého se odehrál i proslulý zuřivý Barkmanův výpad mezi americké kolony.
Popsané střetnutí nám umožnilo dobře ilustrovat řadu poznatků zmíněných v předchozích kapitolách ( že ztráty tanků v Ardenách byly podobné a že ani zdaleka, v tamějším terénu, a ve vzniklých bojových situacích, neměly tanky Panther, nějakou mimořádnou převahu nad Shermany - mé prostudování celé knihy Zalogovy Bitvy v Ardenách).
Naprostá většina zasažených tanků se dostala do nepřátelské palby, aniž by jejich osádky měly tušení o přítomnosti nepřítele, což jen potvrzuje okřídlenou poučku, že vítězí ten, kdo protivníka ´první spatří, první zahájí palbu a první zasáhne´. Čelní pancíř Pantheru poskytoval impozantní ochranu a Langanke i Hargesheimer mu vděčili za přežití.
Avšak Panther zdaleka nebyl nezranitelný, jak dokazuje osud zbytku Langankeho čety. I když byl Panther z čelního směru při souboji ´jeden na jednoho ´ prakticky nezničitelný, v reálných podmínkách střetnutí se jevilo vše jinak. Do akce se zapojilo několik tanků a na bojové vzdálenosti několik set metrů Panther většinou odkryl dostatečnou část svého bočního pancíře na to, aby zkušená nepřátelská osádka dokázala zasáhnout. Přesně tak, jak to provedli tankisté 3. obrněné divize při tomto střetnutí."

A já jen dodám, že z takovýchto podobných střetnutí čet a rot tanků se skládala celá německá útočná ofenzíva, po celé délce severního výběžku v Ardenách, a to i vhledem k tomu, že nebyl dostatečný prostor, v těch neširokých údolích Arden a Eifelu, k útoku nějakých větších tankových útvarů. Tam kde byl, bránily prostor z okolních kopců děla větších ráží a většího dostřelu. A později ( po 23. prosinci), to byly i přivolané Thunderbolty. Nutno ještě dodat - až na jednu výjimku, a to tu největší tankovou bitvu celé Batle of the Bulge - Bitvy o výběžek - Bitvy o Ardeny. O téhle výjimce příště!


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Peter H. Gryner - Ardeny 1944.
Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice.
Otto Skorzeny - Mé velitelské operace.
Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:


http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=60&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“