Stránka 1 z 1

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 40.

PříspěvekNapsal: 5/1/2015, 05:20
od michan
XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 40.

Velitelé německé 2. td a Tankové divize Panzer Lehr udělali chybu a po prvém odporu obešli

Obrázek

Bastogne ( Bastogne viz Č 39. Zde na mapě boje okolo Bastogne 19. prosince až 21. prosince 1944). Rozhodnutí hned oznámili na vyšší velení s vysvětlením, že se snaží dodržet časový harmonogram plánu Operace Wacht am Rhein( kde již nabrali časový skluz). Situaci šlo ještě zachránit. Ale co říci o rozkazu velitele celé německé 5. TA generálu Manteuffelovi - "Nechte dobytí Bastogne na pěchotě!" Ano, tenhle rozkaz dostal velitel německého 57. ts generál Lüttwitz, od nadřízeného Manteuffela, když se zeptal na armádě co s Bastogní.... Pozdější vysvětlení Manteuffela a jeho štábních důstojníků znělo, že v tom dni, při tehdejším vývoji vojenské situace v oblasti věřili, že se Američané určitě nenechají v Bastogni obklíčit - nenechají tam žádné větší jednotky do obrany...
Vojenští analytici i historici později hodnotili rozkaz Manteuffela - "Zásadní chyba, která 19. prosince 1944 znamenala vlastně začátek konce Hitlerovy ofenzívy Wacht am Rhein!"
Byl to totiž právě den 19. prosince 1944, kdy se po předchozích rozkazech o přesunech několika divizí začali Američané vypořádávat se zmatky a začali organizovat obranu v Ardenách ( Jednalo se o přesuny 101. a 82. vzdušně-výsadková divize, stejně jako "Bojových velitelství R" z 9. obrněné divize, Bojového velitelství 'A' z 10. americké obrněné divize k Bastogne, a několik dalších divizí do ostatních sektorů. Americké divize přicházely ze západu, z jihu i severu). Pro Němce se zásadně měnila válečná situace - ztráceli každou hodinou a dnem příležitost k zásadnímu průlomu spojenecké fronty a dosažení svých cílů, ale ještě pořád byli v útoku!!!

Těch úkolů v oblasti útoků 5. TA, v těchto hektických dvou dnech 18. a 19. prosince 1944, bylo rozhodujících více ( zde ještě útoky v Ardenách mezi 16. až 19. prosincem 1944, to z

Obrázek

důvodů celkového přehledu o bojích). Německá 5. TA generála Manteuffela tehdy posupovala jedním proudem na Bastogne a pak směrem k řece Maase, a dalším proudem k Schnee Eifel - Sněžný Eifel - , kde zůstaly v obklíčení 2 americké pluky ze 106. pěší divize. Americká 106. pěší divize podnikla celkem 2 pokusy, kdy se protiútoky pokusila o průlom. Průlom se nezdařil a oba americké pluky - přibližně 7 - 8 000 důstojníků a vojáků se v odpoledních hodinách dne 19. prosince 1944 Němcům vzdalo. A zde si řekněme co říká historik Gryner, když se asi 8 000 Američanů na Sněžném Eifelu vzdalo Němcům, cituji:

" Po ztrátě poloostrova Bataan a pevnosti Corregidor na Filipínách v roce 1941 to byla největší jednotlivá porážka amerických vojsk ve druhé světové válce.
Vítězství na Schnee Eifel otevřelo Němcům cestu na St. Vith. Z vojenského hlediska mělo toto městečko stejně rozhodující význam jako Bastogne na jihu. Byla to důležitá křižovatka silnic vedoucích na západ k Maase a na sever k Liége (Lutych)."

Pět důležitých dní obrany St Vith.

Když historici z různých štábních hlášení skládali dohromady Bitvu o Ardeny, tak v 50tých, 60tých letech a ještě i později, vždy jako vrchol vzdoru a obrany Američanů, které znamenaly postupně symbol, zaznívaly vždy 2 jména - obrana Bastogne a Stavelotu. Nic proti, ale symbol Bastogne a Stavelot se na další desetiletí tak dostaly nejen do "Hollyvoodských filmů", ale i historických děl z tohoto období ( podobně byly v 50.,60. a 70. letech podhodnoceny i nadhodnoceny zásluhy jednotlivých armád, či sborů, a to na obou stranách konfliktu Bitvy o Ardeny).
Příklad nedoceněni místa je pak právě "Obrana belgického městečka St. Vith, která trvala (

Obrázek

zde ještě mapa bojů u St. Vith od 15. do 19. prosince 1944.) 5 dní od 16. 12 do 20. 12. , když se obránci stáhli z města a okolí do 21. prosince."
Sám generál Manteuffel, velitel německé 5. TA, kterému 5ti denní obrana Američanů nejvíce vadila, později napsal slova, a nyní trochu parafrázuji jeho věty: " výsledkem úspěšné pětidenní obrany St Vith bylo, že se německá 5. TA opozdila o 5 dnů proti původnímu plánu...!!!"
O pět dní v tak napnutém časovém harmonogramu bojové operace..!!!!


Americkým historikům trvalo více než 12. let po skončení 2. světové války ( koncem 50tých let minulého století), než vůbec připustily, "že obrana St Vith byla důležitá též, neboť zásadně zpomalila německou ofenzívu". Do té doby především a vždy jenom - Obrana Bastogne a ještě tak Stavelot - sklad PHM...( nic proti tomu)!!! Do filmů, knih i historických děl se dostala odpověď amerického generála McAuliffa, velitele obrany Bastogne na německé - Vzdejte se!!! - různě překládané od H...no - až po Blbost!!!
Wikipedie zde:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Obl%C3%A9h ... D_Bastogne
V roce 1994 k tomu Gryner v historickém popise ( Ardeny 1944) o Obraně St. Vith - o amerických obráncích, jejich ztrátách a vzápětí medializaci napsal, cituji:

" Ztráty, které utrpěli obránci St Vith, musí být měřeny mírou jejich úspěchu. Střetli se s německými jednotkami plnými pýchy a nadšení z jednoduchého vítězství a ač sami v nevýhodě a vystaveni útokům početně silnějšího nepřítele, neustoupili ani o píď. Přerušili jednu z hlavních nepřátelských komunikačních linií a způsobili Němcům takové dopravní zácpy, o jakých se jim nezdálo ani ve zlém snu. Zpoždění posil, děl, tanků, směřujících na západ, umožnilo 82. vzdušně-výsadkové divizi vytvořit koordinovanou a efektivní obranu.
A nakonec, když ztráty už byly příliš velké a posily nepřicházely, jednotky uskutečnily úspěšný ústup v těch nejtěžších podmínkách, aby se opět zapojily do boje na jiném úseku fronty.
Americká 106. pěší divize ztratila při chaotické obraně a nedorozumění na Sněžném Eifelu pravděpodobně 10 000 mužů. Přesto, že se většina záznamů a dokumentace o akcích zúčastněných jednotek ztratila během ústupu z - " goose egg" - , tedy z obrany ve tvaru husího vejce, - odhaduje se, že americká 7. obrněná divize spolu s 14. obrněnou skupinou společně ztratily 3 397 mužů a nejméně 113 dopravních prostředků, počítaje v to nákladní auta, jeepy a obrněné transportéry. (Generál Ridgway prohlásil po boji, že do obrany bylo zapojeno jen asi 100 použitelných tanků.)"

Jak již bylo řečeno, také německé vyšší velení hodnotilo americkou obranu St. Vith - hned v tom prvém týdnu bojů ardenské ofenzívy - velice vysoko. Je proto s podivem, že většina knih, článků v odborných vojenských časopisech, ale i filmy, o Bitvě v Ardenách, vždy oslavovala jen obranu Bastogne a na St. Vith si nikdo nejprve ani nevzpomněl...
Americký historik Merriam vyslovil myšlenku, že když se řeklo v 60., 70., 80. a 90 letech před průměrným Američanem - "Bastogne" - okamžitě odpovídal - " to byla Batle of Bulge - Bitva o Ardeny, že? Většině lidí se i jinde ve světě vybavila v souvislosti s hrdinskou obranou, kompletně Němci obklíčeného města Bastogne - Bitva o Ardeny.
A i když snad koncem 20. století a na začátku 21. století se mnoho lidí seznámilo i s pojmem 5 dní obrany St. Vith, není vše ještě napraveno.
Všichni kdo Bitvu o Ardeny studují by si měli uvědomit, že obrana St. Vith byla neméně důležitá, stejně potřebná a také stejně tak dramatická!
Vždyť právě u St. Vith se Němci dopustili při plnění plánu Wacht am Rhein své první strategické chyby tím, že nevyužili situace hned první dny své ofenzívy.....
Ano, když prolomili v prvních dnech protiútoku v Ardenách frontu v Losheimské průrvě neobsadili hned St. Vith!!!

Město St. Vith obcházeli jak ze severu tak z jihu a čekali až město dobude a obsadí 18. VGD, která v té době tvořila jedno z ramen, které obkličovalo Sněžný Eifel - Schnee Eifel...!!!
A jestli byli Američané někdy a někde pružní a rychlí při napravování svých vlastních chyb, tak to bylo skutečně při rychlém vybudování obrany u St. Vith 16., 17. a 18. prosince 1944...!!!

Než se vůbec němečtí grenadýři 18. VGD k nějakému útoku na St. Vith zformovali, podařilo se americkému generálu Bruce Clarkovi, veliteli "Bojové skupiny A" z americké 7. obrněné divize, vybudovat okolo města nejprve provizorní a později každou hodinou silnější a pevnější obranu. A jak se mu to podařilo? Použil již mnohokrát v nouzi osvědčenou metodu ( tehdy byla doba, kterou lze charakterizovat - "co Američan to dobrý střelec z nějaké zbraně - cvičili se tak odmala") a zapojil do obrany, vedle bojem zkušených vojáků, i lidi z logistiky. V obraně tak byli i písaři, kuchaři a i zrovna nepotřební skladníci a další profese. Generálu Clarkovi se podařilo podchytit a do obrany zapracovat i ty americké jednotky, které ustupovaly chaoticky a z hrůzou v očích z proražené fronty v Losheimské průrvě a ze Schnee Eifel...!!!

(Pro Č 40., 41. a 42. - Bitva o Ardeny, byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih - Hitlerova armáda. Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command - Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, Horst Scheilbert - Německé obrněné jednotky, Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Peter H. Gryner - Ardeny 1944, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice, Otto Skorzeny - Mé velitelské operace, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945, Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem našel pod heslem Ardeny na internetu.).

Re: XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 40.

PříspěvekNapsal: 5/1/2015, 05:29
od michan
XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 41.

Velice důležité bylo, že si tehdy důležitost prostoru u St. Vith uvědomil i velitel celé americké 7. obrněné divize generál Robert Hausbrouck, který viděl důležitost a strategické postavení města a okolí. Z map jasně vyčetl, že oblastí St Vith procházely všechny důležité silnice, které vedly na západ. Jasně viděl, že když je Němcům obranou zablokuje, způsobí německé ofenzívě vážné problémy v podobě dopravního chaosu a musí vzniknout zácpy. Musel vzniknout dopravní chaos a také se tak stalo. Němcům americká obranu v oblasti a městě St. Vith způsobila skutečně vážné problémy a to nejen v Logistice. Bylo narušeno doplňování všeho potřebného na čele útoku, - zasazování druhých sledů na čele ofenzívy v Ardenách a střídání jednotek.
Boj o silnice v Ardenách.
Gryner obranu St. Vith a zablokování silnic na západ ukončil slovy, cituji:

"Byly to zvláště dopravní zácpy na přísunových silnicích k St. Vith, které narušily časový plán německého útoku, takže už v prvních dnech ofenzívy měli Rundstedt i Model určité pochybnosti o jejím úspěšném zakončení."

Přestože americká obrana St. Vith nevydržela tlak, neustálé německé útoky, vedené s velkou (

Obrázek


pro přehled ještě celková mapa do 24. 12. 1944 a zde ještě mapa bojů od 16. prosince 1944,

Obrázek

do 26. prosince 1944 od Roz. pro celkový pohled) přesilou v lidech a těžké technice, znamenaly, že po 20. prosinci se muselo skončit, i dál si počínaly američtí vojáci dobře. Když byl tlak již neúměrný ztrátám, počtu lidí v obraně a zásobám střeliva, stáhl se zbytek amerických obránců k 21. prosinci v noci na západ a zaujal nové pozice při obraně severního křídla výběžku.
A právě jihozápadně od St. Vith, v obklíčené Bastogni, měli Němci další "nůž v zádech". Více než statečně, se tam, zcela obklíčena, bránila proti německé přesile americká 101. vzdušně-výsadková divize brigádního generála McAuliffeho. Skvělá, později řečeno legendární obrana Bastogne a jejího blízkého okolí, donutila německé divize z Manteuffelovy 5. TA, tuto důležitou křižovatku 7mi silnic také obcházet.
Německé divize musely "do bláta" a obcházet Bastogne po "okreskách" kde v bahně a nekonečných dopravních zácpách ztrácely tolik drahocenný čas. Nedodržení časového harmonogramu Wacht am Rhein se stále více prohlubovalo...!!! Totiž jiné cesty k řece Maase, - prvnímu předpokladu útoku na Antverpy - nikudy jinudy přímo nevedly....!!!

Onoho 21. prosince 1944 se ještě cesta k řece Maase zdála dosažitelná a volná, zvláště když německá 2. td z Manteuffelovi 5. TA, jako předvoj německé ofenzívy, ten den, obsadila důležitý most přes řeku Ourthe ve městě Ourtheuville (viz mapa). Vždyť do Dinantu, kde se měla překračovat řeka Maasa, prvém postupovém cíli k dosažení Antverp, to bylo "jen 60 km".
Ale jak už to tak ve větších bitvách bývá, některé události na bojišti se ovlivňují jinde. Bylo tomu tak i s událostmi u Manteuffelovy 5. TA. Již totiž 18. prosince 1944 se na vyšším německém velení "něco na mapách peklo".
To totiž německý vrchní velitel celého útoku Wacht am Rhein a zároveň velitel Skupiny armád B, polní maršál Model telefonoval na Vrchní velení Západ, polnímu maršálu Rundstedtovi a také náčelníku OKW Jodlovi, že - "ofenzíva nepokračuje podle plánu, a že na dosažení Antverp není naděje! ( první těžké zácpy na silnicích, prvá nedodržení časových harmonogramů)" Byla to první velká pochybnost, ale bojovalo se dál.
Ovšem 24. prosince 1944 už byl Model mnohem konkrétnější a Rundstedtovi a Jodlovi už přímo navrhoval, aby na čele útočící 2. td - "prosadila tzv. - Malé řešení, - a za spolupráce dalších německých divizí obklíčila a zničila celou americkou 1. A generála Hodgese...!!!"
Myšlení navrhovatele "Malého řešení" Modela se na Štědrý den shodovalo částečně i s myšlením Rundstedta, který však šel ještě dál.
Rundstedt dne 24. prosince na Jodlovi a jeho štábu OKW přímo požadoval, aby byl německý útok v Ardenách zastaven...!!! Rundstedt a jeho štáb, po prostudování skutečného stavu na bojišti v Ardenách( bylo již letové počasí a Thunderbolty - Republic P-47 Thunderbolt - americký těžký stíhací-bombardér - řádily) do štábu OKW vzkázal - "Už není možné ani malé řešení!"
Hitler o tom nechtěl ani slyšet a tak se jelo dál!


Mezi 22. až 24. prosincem 1944 však na samotném bojišti v Ardenách němečtí polní velitelé, včetně velitelů armád, o debatách na vyšších štábech nic nevěděli. A tak i v tomto období před Štědrým dnem se z rozkazu Manteuffela stále snažila na čele postupující 2. td zajistit nějaké další ( ale mnohem delší) silnice, které by vedly k řece Maase, jenomže bez úspěchu. Právě v období od 22. do 24. prosince se německé 2. td podařilo postoupit jen o pár kilometrů. Důvod proč v těchto dnech německá 2. td nepostupovala je skryt v článcích předchozích. Hlavní důvod pomalého postupu byl v tom, že Dietrichova 6. TA SS byla u konce z dechem a nezatarasila severní přístupy - nezatarasila hlavní silnice ze severu - ze směru od Lutychu ( Liége)!!!!
Vzniklá volná cesta ze severu znamenala, že Američané mohly úplně hladce, nikým neatakováni, přisunovat posily ze severu. Ale nejen to.
Totiž většina, pro Němce přístupových silnic, kterými přisouvali posily a zásoby pro prvé sledy, ale také druhé sledy, byla pod palbou těžkého i dalekonosného amerického dělostřelectva. Byla pod palbou amerického dělostřelectva, které zůstalo v pozicích na kopcích, když je Němci jen obešli a rychle postupovali dál vpřed...!!!
Německé dopravní cesty na frontu byly samá dopravní zácpa. To bylo cílů pro americké dělostřelce.

Německé zálohy se jen velice těžko propracovávaly na vystřídání, zasazení II. sledů.
Jako důkaz těchto uvedených faktů, hovoří historická literatura o zasazení německé 9. td SS "Hohenstaufen" v II. sledu útoku v Ardenách, cituji z Grynera, rok 1994:

", většina jejich přísunových cest byla pod palbou amerického dělostřelectva, dopravní zácpy nedovolily zálohám včas zasáhnout do boje. Typický je případ 9. td SS, která měla za úkol podpořit útok 2. td. Nastoupila do útoku 18. prosince jako část II. vlny ( II. sledu - má poznámka) a trvalo jí to celé 4. dny, než dorazila na frontu....!"

Neúčelné rozdělení spojenecké fronty.
Bylo 20. prosince 1944, když Eisenhower, velitel spojeneckých vojsk na Západě doslova šokoval všechny spojenecké štáby a veřejnost, zvláště pak velitele americké 12. Skupiny armád generála Bradleyho...
Generál Eisenhower rozdělil americké armády v Ardenách na dvě části. Tu severní část přidělil Montgomerymu pod jeho britskou 21. Skupinu armád a jižní zůstala pod velením Bradleyho.
Bylo to velice rozporuplné rozhodnutí, které ovlivnil generál Bradley, když neustále a tvrdošíjně odmítal přesunout své velitelství americké 12. Skupiny armád do bezpečnější vzdálenosti za frontu.
Generál Bradley kudy jezdil, tudy tvrdil, že takový ústup by znamenal ztrátu prestiže a vyvolal by zmatek mezi jednotkami. V té době totiž německé úspěchy v postupu prvních dní znamenaly, a bylo to jasně vidět na mapách okolo 19. a 20. prosince, že vznikla nebezpečná mezera mezi americkou 1. A generála Hodgese a mezi Pattonovou 3. A.
SHAEF se ty dny obával, a informoval o tom neustále Eisenhowera, že komunikace mezi Bradleyho 12. Skupinou armád a podřízenou americkou 1. A generála Hodgese bude velice rychle přerušena ( což se však nikdy nestalo).

Myšlenku o odtržení 1. A a přerušení spojení, do hlav štábních důstojníků SHAEF zanesl, kdo jiný než polní maršál Montgomery, který z toho chtěl profitovat a neústupnost Bradleyho mu nahrávala. Polní maršál Montgomery totiž zamýšlel, a události to historicky dokázaly, že využije momentální neúspěch americké 1. A k svému obnovení útoku na severu - do Německa... A cíl celého snažení pak byl - vystřídat Eisenhowera a stát se Vrchním velitelem všech spojeneckých sil na Západě...
Eisenhowerův kontraverzní rozkaz tedy v jádru znamenal, že Monty rozkázal Dempseymu, velteli britské 2. A, aby Horocksův 30. as (XXX. as) přisunul více na jih, tedy až k řece Maase. Ve své podstatě se vlastně nic nestalo, neboť britský 30. as do boje v Ardenách zasáhl jen okrajově a spíše tak zajišťoval severní křídlo obrany proti náhodnému útoku Němců na sever, který nikdy nepřišel...
Co se však tím rozdělením stalo bylo, že byly vážně narušeny, jako již několikrát, vztahy mezi Brity a Američany.... To proto, že se opět projevila Montyho arogance, když se snažil uplatnit - "Jen to své strategické hodnocení Bitvy v Ardenách, a možnosti amerického protiútoku!" Poslechněme si Grynera, který k celé situaci v roce 1994 napsal, cituji:

" Celý tento spor se soustředil na osobnost velitele americké 1. A generála Hodgese. Monty ho chtěl zbavit velení, protože odmítl dál ustupovat a SHAEF tvrdil, že po čtyřech dnech tvrdých bojů je Hodges duševně a tělesně vyčerpaný... Když se Ike ( Ike byl familierně nazýván generál Eisenhower - má poznámka) dověděl, že navzdory Montyho defenzivní taktice generál Hodges plánuje ofenzívu proti základně německého výběžku, postavil se na jeho stranu a Monty musel tzv. ´utřít nos´. Dá se předpokládat, že kdyby Hodges byl zaútočil spolu s Pattonem jak plánovali, všechny německé jednotky postupující k Maase by byly odříznuty od své základny.
Převládl však názor Montyho, který tvrdil, že dříve, než se začne útočit, bojiště musí být přeorganizováno a upraveno, což v praxi znamenalo, že všechny jednotky na okrajích výběžku musí nejprve zaujmout a prohloubit obranné pozice a teprve potom vyrazit k protiútoku...( stará známá taktika Montyho již z bojů s Rommelem v Africe - má poznámka)"

Zákulisí souboje spojeneckých velitelů v prosinci a lednu let 1944, 45 viz ještě podrobněji, i s odkazy na předchozí spory zde, v Úvodu asi tak od poloviny Č 2.:
viewtopic.php?f=137&t=6372

Re: XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 40.

PříspěvekNapsal: 5/1/2015, 05:38
od michan
XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 42.

Úplně k nejvážnější, zároveň však poslední, vážné krizi na bojišti v Ardenách došlo dne 23. prosince 1944. Stalo se tak v souvislosti s Montyho nařízeným ústupem na lepší obranné pozice, který postihl i americkou 82. vzdušně-výsadkovou divizi generála Gavina. Gavin se svými výsadkáři ustupoval z legendární obrany St. Vith, a po cestě bránil Němcům v postupu na Lutych (Liége), tedy bránil severní přístupy. Obranný sektor americké 82. vzdušně-výsadkové divize tehdy byl široký nepřiměřených 21 km. Jednalo se o otevřený terén, kde nebyly žádné možnosti dobře zaujmout obranu. Byla to víceméně náhoda, že američtí výsadkáři postupovali právě tímto terénem. Nejednalo se tedy o žádné pečlivé naplánování tohoto ústupu. Když viděl Monty kudy američtí výsadkáři ustupují, nařídil velitelům americké 82. vzdušně-výsadkové divize, aby ustoupili i z této pozice a zaujali obranné pozice v prostoru, který umožní lepší krytí. No a "padla kosa na kámen", američtí výsadkáři nebyli zvyklí ustupovat a už měli nějaký ten ústup za sebou - nyní pro ně bylo důležité - "zpět ani krok". Jenomže Monty byl neústupný a trval na svém rozkazu. Tentokrát se ukázalo, že ústup byl nařízen dobře a tak američtí výsadkáři museli Montyho uposlechnout.
Vše se potvrdilo, když Němci potom 26. prosince zaútočili. Ti američtí výsadkáři, kteří již ustoupili a zaujali nové pozice v dobře krytém terénu, kde mohli využít své schopnosti, totiž dokázali německý útok odrazit. V tomto případě se tedy ukázalo, že Montyho rozkaz k ústupu byl správný.
Tenhle německý útok měl počátek v rozkazu polního maršála Modela, který jej vydal dne 20. prosince 1944. Rozkaz Modela zněl, že Manteuffelova 5. TA SS musí převzít úkol Dietrichovy 6. TA SS a otevřít cestu na sever, na Lutych (Liége). Což znamenalo, že německý 2. ts SS, který se dosud nezúčastnil boje, měl nejprve zaútočit na Baraque de Fraiture, které leží na hlavní silnici z Houffalize do Monhay. Vše vyplynulo z již několikrát řečené situace - "Peiperův předvoj byl ztracen a zbytek 6. TA SS nemohl prorazit na Elsenbornském hřebenu a bylo tudíž jasné, že 6. TA SS není schopna svůj úkol splnit".
( Boje za St. Vith v období, kdy jej museli Američané vyklidit, mez 21. až 23. prosincem

Obrázek

1944. Ústup za bojů do obrany v severní části fronty v Ardenách.)
Američané se tehdy naštěstí dozvěděli o Modelově záměru útočit na sever, a to od zajatého důstojníka SS. Když pak Němci dne 23. prosince zaútočili, přesto se jim podařilo nejprve překvapit Gavinovy výsadkáře, kteří nestačili ještě ustoupit - při snídani... Byl to masakr, i když američtí výsadkáři reagovali rychle. Přesto, že boje trvaly celý den, byly americké jednotky rozprášeny a cesta Němců na Lutych (Liége) se zdála být volná.
A tehdy nastoupil známý improvizátor generál Gavin, velitel americké 82. vzdušně-výsadkové divize, který sehnal, co se sehnat dalo, a do cesty německých jednotek postupujících na Lutych (Liége) urychleně vybudoval obranné středisko, podporované dělostřelectvem ze všech stran. Tenhle obranný bod byl sestaven z jednotek, jak výsadkářů jeho divize, tak i ze všeho, co se dalo sehnat. Gavinovi se podařilo Němce zastavit. Němci nevěděli, co se to děje a tak začali čekat na posily. A tady zapracovaly dopravní zácpy. Německé posily sice přicházely, ale zastavily je nekonečné dopravní zácpy u St. Vith. To samozřejmě poskytlo tolik potřebný čas Američanům. Mluvíme o období 23. a 24. prosince, tedy o "letovém počasí" a tak Němcům po těžkých náletech začal směrem na Lutych (Liége) "docházet dech"...!!!
( Tenhle boj - boj tankových oddílů, divizí a sborů obou stran - na severní trase Německého útoku směrem na Lutych, stejně jako boj na jižní trase a útok k Dinantu na řece Maase probíhající od 22. až do 27. prosince, bude ještě detailně popsán v následujících článcích v rámci -
Přípravy spojeneckého protiútoku v Ardenách, - jako zastavení německé ofenzívy směrem na sever a k řece Maase, jakož i v rámci proražení německého obklíčení Bastogne americkou 4. obrněnou divizí v rámci útoku Pattonovy 3. A od jihu.) .


Přípravy spojeneckého protiútoku v Ardenách.
Je jasné, že prvé dny německé ofenzívy (16., 17. a 18. prosince) mělo spojenecké velení co dělat, aby v prostoru Arden vůbec zajistilo alespoň nějakou obranu. To neznamená, že v době útoku voják nepřemýšlí "jak to nepříteli natře" - jak přejde do protiútoku. Tím říkám, že se v Ardenách Spojenci určitě připravovali již od prvních dní i k útoku, jak nám říkají historické dokumenty. Než se však k útoku dostaneme řekněme si postupně, jak se přípravy vyvíjely v čase. Začít však musíme nejprve celkovým pohledem na strategickou situaci v tom, kterém údobí.
Začněme tedy raději tím, že v prvých dnech sice docházelo k zpoždění německého časového plánu, ale nic to nemění na faktu, že prvé tři dny, tedy 16., 17. a 18. prosince to se spojeneckými jednotkami, zvláště americké 1. A, vypadalo velice špatně. Mimo koordinačních porad, jak rychle přisunout jednotky do obrany (noc z 16. na 17 a ze 17. na 18. prosince), je pro přípravu spojeneckého protiútoku v Ardenách důležitá schůzka velitelů spojeneckých jednotek ve štábu SHAEF u Eisenhowera, která se konala večer dne 19. prosince 1944.
Tehdy, jak zněly historické zápisy, byl pohled na čerstvě zanesené údaje do map, "více než hrozivý". Byla to doba, kdy "Bojová skupina Peiper" prorazila americkou obranu a "upalovala" nejkratším směrem k řece Maase. Také další německé divize, tehdy z 5. TA generála Manteuffela, obcházely obě, již popsané křižovatky - severně položenou důležitou křižovatku silnic u St. Vith a jihozápadně položenou důležitou křižovatku silnic u Bastogne a všechny směřovaly k řece Maase. Prvé rozhodnutí Eisenhowera bylo jasné - plně bránit St. Vith a Bastogne až do vyčerpání všech možností. Další rozkaz zněl, že - "Severní a jižní ramena ardenského výběžku nesmí povolit a všechny dostupné britsko-americké jednotky se budou za řekou Maasou připravovat k protiútoku". Tady byl ten zárodek pozdějších protiútoků Spojenců.
Na poradě se vyjasňovala tehdy situace, přičemž bylo řečeno, že se s americkou 1. A, kterou tehdy naplno zasáhl německý protiútok v Ardenách, se nedá takřka počítat.

A v čase, který po řečené informaci následoval, vstupoval do děje generál Patton a jeho 3. A. Poslechněme si, co o faktech řečených na spojenecké poradě u Eisenhowera napsal v roce 1994 Gryner, cituji:

"S americkou 1. A, která nesla těžiště německého útoku, se nedalo počítat a vše tedy záleželo na Pattonovi a jeho 3. A.
Když se ho 'Ike' zeptal, kdy může zaútočit, Patton ledabyle odpověděl: 'Za tři dny se třemi divizemi...' Eisenhowerovi, který neměl Pattona nijak v oblibě (z Grynerovým hodnocením nesouhlasím, vyvrací jej i Eisenhowerovy paměti viz. - Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY a také Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM. Eisenhower věděl o zvláštnostech chování generála Pattona. Byli dlouholetí spolubojovníci, je pravda, že jej Eisenhower několikrát vytahoval z malérů. Je ale také pravda, že Eisenhower Pattona považoval za více než kolegu a byl rád, že jej ve své armádě má. Generál Eisenhower uměl Pattona 'kočírovat' - má poznámka), připadala tato odpověď jako prázdné vychloubání a projevil svou rozmrzelost. Netušil, že Patton s alternativou protiútoku směrem na sever počítal už od prvního dne německé ofenzívy."

On se však Patton vůbec nevytahoval a již prakticky od 16. prosince odpoledne připravoval své obrněné divize na útok do boku německé 7. A od jihu, směrem na sever, do Ardenského výběžku. Patton své jednotky z 3. A začal k útoku směr Bastogne přesouvat již v noci z 19. na 20. prosince, když k městu byla tehdy vzdálenost 240 km. A 22. prosince již naplno útočily Pattonovy jednotky směr Bastogne. Americká 4. obrněná divize útočila celkem 4 dny. Čelní tanky se k Bastogne dostaly 24. prosince a do města Bastogne vstoupily dne 26. prosince odpoledne.
Řekli jsme si o pochybnostech, které 19. prosince vyslovil německý generál Manteuffel, velitel 5. TA, o úspěšném pokračování Wacht am Rhein, jenomže to byla doba, kdy vlastně začínaly těžké chvíle pro americké obránce v obklíčené Bastogne. Později v legendární obraně tam byli německým útočníkem uzavřeni v obklíčení - americká 101. vzdušně-výsadková divize pod velením generála McAuliffa, dále pak Bojová skupina "B" z americké 10. obrněné divize, zbytky Bojové skupiny "R" z americké 9. obrněné divize. Dále pak prapor 36ti SHD a k dispozici bylo také celkem 130 děl, většinou houfnic ráže 155 mm. Boje o obklíčené město Bastogne byly krvavé, tvrdé a nelítostné. Američané, jako obránci, trpěli nedostatkem střeliva a museli být zásobováni letecky.
Obranu Bastogne Němci nikdy nepokořili.
A pak, dne 23. prosince se změnilo "neletové počasí" na "letové počasí". Do útoku vyrazilo spojenecké letectvo, jehož útočná část napadala Němce v útoku, na týlových cestách a na křižovatkách. Dopravní letectvo začalo zásobovat obránce Bastogne. V té době se již Pattonova americká 4. obrněná divize postupně, za neustálého boje, tudíž pomalu, přibližovala k Bastogne.
Ještě 24. prosince se Němci odpoledne pokusili prolomit obranu města. Proniknout se jim podařilo až k hranicím města, ale dál to nešlo. Německé jednotky zastavila těžká palba amerických dělostřelců a jak již bylo řečeno odpoledne 26. prosince vstoupily Pattonovy tanky ze 4. obrněné divize do města Bastogne, kde se spojily s výsadkáři generála McAuliffa. Obklíčení Bastogne bylo definitivně prolomeno.
Také na severu se podařil na Štědrý den americké 2. obrněné divizi generála Harmona (pozdější osvoboditel Plzně) zaútočit proti čelu německé 2. td, které se podařilo dorazit až východně od města Dinant k řece Maase. Harmonova americká 2. obrněná divize patřila do 7. as ( VII. as) generála Collinse ( 1. A generála Hodgese) a do útoku šla přes rozkaz Montyho, který chtěl počkat až zaútočí celý sbor. Generál Harmon, velitel americké 2. obrněné divize, však viděl příležitost oslabené německé 2. td a jeho divize za přispění Thunderboltů zničila 82 tanků a 84 děl. Američané zajali 1 230 vojáků, když padlo celkem 1 100 německých vojáků,

Obrázek

kteří zůstali pohřbeni v okolí Celles ( Celles, viz nejzápadnější místo kam Němci došli v útoku během svého - Wacht am Rhein...").
Tak skončilo nejzápadnější čelo německých jednotek. Německá 2. td na nejzápadnějším bodu postupu byla zničena, když stejně jako "Bojová skupina Peiper" "dojela" na to, že neměla PHM. A právě ztráta německé 2. td zcela připravila o iniciativu celou útočnou činnost řízenou OKW. Němci, německý štáb OKW, od těchto chvil, 24. až 26. prosince začal pracovat na plánech pro ústup od Maasy. Tehdy si to ještě AH nepřipustil a stále žádal protiútoky, které místně Němci podnikali do začátku prvého týdne ledna.
Lze však říci, že Pattonův a Harmonův útok byl konec německé ofenzívy v Ardenách - konec nejen Wacht am Rhein, ale i "Malé řešení" ( Právě tyto boje, které se rozpadly na boje tankových čet, maximálně rot, si detailněji popíšeme v dalších článcích - zatím jsme si je zde řekli jen všeobecně).

Tohle byl všeobecný historický popis do osvobození Bastogne, zastavení německých útoků k Dinantu na řece Maase a do doby příprav Američanů k postupnému zlikvidování Ardenského výběžku. K době americké ofenzívy v Ardenách.
Příště si řekneme něco bližšího a i detailnějšího o těchto bojích před Vánocemi a okolo Vánoc a několik dní poté - od 22. do 28. 12. 1944, a to přímo z bojišť tak, jak je z amerických historických archivů zachytil "mistr líčení bojů, americký historik Zaloga", z pohledu tankových střetů obou válčících stran.



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
viewtopic.php?t=1176,
viewtopic.php?t=1179
viewtopic.php?t=1193
viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Peter H. Gryner - Ardeny 1944.
Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice.
Otto Skorzeny - Mé velitelské operace.
Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
viewtopic.php?t=3351
a Thór:
viewtopic.php?t=2936
viewtopic.php?t=2892
viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
viewforum.php?f=153
Letectvo:
viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních viewforum.php?f=113
a u Ostatních viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:


viewtopic.php?f=137&t=60&start=40