XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 34.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 34.

Příspěvek od michan »

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 34.
Mapa celé Bitvy o Ardeny od 16. prosince 1944, kdy od Monschau na severu, po Trier (

Obrázek

Trevír, na mapě pravý dolní roh) na jihu, útočili Němci, a poté do 28. ledna 1945 Spojenci.
Minulé úterý uplynulo 70 let od doby, kdy začala Bitva v Ardenách! Pojďme a řekněme si jak bitva začínala.
4) Bitva v Ardenách, popis bojů od 16. prosince do 28. ledna 1945.
Tehdy, v sobotu 16. prosince 1944, se oblast Arden a Eifelu probouzela do mlhavého rána, když "místy nebylo vidět ani na krok". Hory, lesy, louky, silnice a cesty se od 5,00, tuhle sobotu, otřásaly výbuchy po dopadu dělostřeleckých a raketových střel, zvláště na vybraném úseku mezi Monschau ( na mapě nejseverněji) a Trevírem ( na mapě viz Trier na úplném jihu celé ofenzívy - viz pravý spodní roh mapy), kde pak nejseverněji zaútočila německá 6. TA SS generála Dietricha. Americké přední pozice se ve jmenovaném prostoru, na více než půl hodiny, dostaly pod těžký palebný přepad. Začínal, - pečlivě pro Spojence utajený - , německý protiútok v Ardenách, dle AH plánu - Wacht am Rhein.
Německé jednotky zvláštních operací již před hodinou "H" ( hodina "H" - 5,30), přestřihaly na mnoha místech za americkými liniemi telefonní dráty a tak jen někdy kusá, někde žádná telefonická spojení přispěla k vznikajícímu zmatku, který na mnoha místech znamenal nekontrolovatelný "úprk" amerických vojáků z jejich předních pozic. Ale nemylme se - nebylo tomu tak všude. Jak zaznamenala americká hlášení a historická literatura a i vývoj Bitvy o Ardeny - tam kde mezi vojáky byli ostřílení veteráni - " mazáci" - zachovaly některé jednotky klid a pevné nervy, a po přeložené dělostřelbě a raketové palbě do vnitrozemí - se připravily na obranu. Jak si za chvíli řekneme, tak ti Američané, co zachovali nervy, bojovali více než dobře...
V prostoru jižně od 6. TA SS, přibližně 37 km od Elsenbornského hřebene, z nástupního prostoru okolo městečka Viaden, do prostoru mezi St. Vith a Bastogne, útočila německá 5. TA generála Manteufella s trochu jiným scénářem začátku bitvy. Jak víme, tak to byl jen generál Manteufell, kterému nakonec AH dovolil malou změnu. Dělostřelecká a raketometná příprava byla ve výsledku jen krátká - nikoliv 30 minut, ale přepad předních amerických pozic trval jen do 7 minut a již v průběhu přepadu začal postup a infiltrace pěších jednotek do amerických předních pozic.
Po půlhodině, místy po několika minutách, se přenesla palba na průzkumem zjištěná velitelství, důležité křižovatky, přísunové cesty, aby se narušila Logistika Spojenců. Historik Gryner o tom, že Němci měly podle čeho plánovat palebný přepad v Ardenách, v sobotu dne 16. prosince 1944 v 5,00 ráno, za mlhy - , v roce 1994 napsal, cituji:

" Palba se soustředila na důležité křižovatky, přísunové cesty, velitelství a komunikační centra v týlu s použitím Bruchmüllerova plánu z roku 1918. Bruchmüller byl velitelem dělostřelectva během Ludendorffovy ofenzívy na západní frontě v březnu1918. Podle jeho plánu byla palebná clona ze 6 000 děl ( ze 6 000 hlavní je asi přesnější - má poznámka...) soustředěna především na jednotlivá velitelství a týlové komunikace."

V prostoru Ardeny - Eifel, úseku mezi Hohen Venn a Lucemburkem se daly do pohybu jednotky ze Skupiny armád B polního maršála Modela. A nebyla to síla malá( zvláště pak na dobu boje na třech frontách- Západ, Itálie a Východ - v prosinci 1944). V prvém sledu, na severu útočící 6. TA SS generála SS Dietricha, jižně pod ním 5. TA generála Manteufella a jižně pod ním 7. A generála dělostřelectva Brandenbergera - měly celkem pro první útok - 12 pěchotních divizí, 2 divize výsadkářů, 7 td, - které měly ještě v záloze, do druhého sledu a dál, připraveny 4 pěchotní divize, 2 td a 1 PGD ( PGD viz slabší td - v Č 19.) K dispozici pro boj měla tahle síla přibližně 1 750 tanků a SHD.
Ze vzduchu je mělo zajišťovat tzv. " Komando Luftwaffe Západ" generálporučíka Schmidta, které disponovalo přibližně 1 800 letadly všech určení.
Cíl útoku byl, dle Wacht am Rhein, jasně dán - Obsadit Antverpy, rozdělit spojenecká vojska a následně Američany, Brity, Kanaďany a Poláky vytlačit z jejich prostorů...!!!


A nyní si popíšeme boje 16. až 19. prosince 1944 a dál přibližně do "Letového počasí" do 23. 12. 1944, z několika kompilátů, z 70. a 80. tých let a prvé poloviny 90tých let a z prvého desetiletí 21. století, jak je pořídil, Gryner a Zaloga a také další, z jim dostupných historických a odborných zápisů a literatury. Popis bojů na frontě bude pokračovat od severu k jihu, postupně vždy za stejné období. Kde bude příliš technických faktů a těžko nahraditelných faktů, použiji citaci. Jinak budu vše volně líčit dle sebe a svých zápisků.

(Pro Č 34., 35. a 36. - Bitva o Ardeny, byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih - Hitlerova armáda. Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command - Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, Horst Scheilbert - Německé obrněné jednotky, Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Peter H. Gryner - Ardeny 1944, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice, Otto Skorzeny - Mé velitelské operace, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945, Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem našel pod heslem Ardeny na internetu.)


Útok Dietrichovy 6. TA SS od 16. do 22. prosincem 1944, dle plánu Wacht am Rhein.
Popis bojů začínáme tedy na nejsevernějším rameni kleští Operace Wacht am Rhein - u

Obrázek

německé 6. TA SS generála Dietricha, u jeho 1. ts SS, kde nejseverněji útočila jeho 12. ( XII.) td SS " Hitlerova mládež" a pod ní 1. td SS a cestu jim měly prorážet 277. VGD a 3. výsadková divize.
Nejseverněji útočila německá 277.VGD, která měla po dělostřelecké přípravě, probíhající od 5,00 do 5,30 a těžce bušící do amerických předních linií, postupovat v místech, kde se krčily v obraně 2 nezkušené prapory americké 99. pěší divize. Úkol 277. VGD byl jasný, - rychle prorazit, po přeložení dělostřelby do vnitrozemí, do amerických linií, vyčistit zákopy a obranná hnízda od střelců z bazook, kulometů, aby nic nebránilo postupu tanků a OT. Stejný úkol měla německá 3. výsadková divize, které velel generál Wahden, pro, o něco jižněji útočící tanky a OT z 1. td SS. Obě tankové divize pak v Operaci Wacht am Rhein, v rámci německé 6. TA SS tvořily tzv. Předvoj, který měl skončit v Antverpách....
Nejprve se vše zdálo více než lehké, - nejpřednější americké hlídky před Němci byly právě ti nezkušení " nováčci" - pokud nezahynuly tak " vzaly nohy na ramena. Zdálo se, že vše půjde dál stejně hladce, vždyť Němci začínali útok ráno a stmívat se mělo až v 16, 35 - času dost.
Celkem proti oběma německým divizím stálo 5 praporů nezkušené americké pěchoty z 99. pěší divize. Odpor sporadický, zprvu se ozvalo pár kulometů, které rychle utichly a pak jen jednotlivé výstřely...

Odpor Američanů mezi Rocherathem a Krinkeltem.
Právě prostor mezi těmito vlastně spojenými vesničkami protínala jediná, pro tanky a SHD, sjízdná silnice. Právě o prostor Rocherath-Krinkelt se opřela americká obrana.
Vše začínalo u "ponuře vyhlížejícího jehličnatého lesíka", který se rozprostíral na svazích Elsenburského hřebene, západně před vesnicemi. Plná váha útoku německých grenadýrů se po přeložení dělostřelecké palby, vrhla na rotu "K" z amerického 3. pěšího praporu z 393. pěšího pluku (99. pěší divize). Dva německé prapory grenadýrů se po přenesení palby ocitly přímo před zákopy otřesených americký pěšáků tak rychle, že ti nestačily ani zaujmout obranu. Z celé roty zbyla jen jedna četa, ostatní padli, nebo byli zraněni. Četa se stáhla zpět až na úroveň velitelství praporu, k dalším rotám amerického 3. praporu, kde se již vytvořila pevná obrana. Celý den pak 3. pěší prapor odrážel všechny německé útoky grenadýrů, které se snažily pro tanky otevřít jedinou pevnou silnici, která vedla vpřed - směrem na Západ.... ( vzpomeňme na rozbředlý terén ).
Cituji z Grynera:

"Zůstaly nakonec obklíčeni praporem SS granátníků, utrpěly těžké ztráty, ale nevzdali se."

Podobnému tlaku německých grenadýrů byl o něco jižněji vystaven i americký 1. pěší prapor ze stejného 393. pěšího pluku. Měl však větší prostor pro výstřel, - před sebou přehlednější prostor, - a tak se mu dařilo s palbou mnohem lépe...
Tentokrát se ukázal horší výcvik německých grenadýrů ( onen pohyb vojáka po bojišti - shlukování a špatné krytí) a američtí pěšáci kosili grenadýry z kulometů, minometů a automatických zbraní. Na rozkaz německého velitele 1. ts SS (generál SS Priess), byl nasazen další pluk grenadýrů SS, neboť 16. prosince chtěli Němci prorazit za každou cenu. A byla to opět jatka nezkušených grenadýrů
Gryner o tomhle útoku grenadýrů napsal doslova, cituji:

Vojáci byli hnáni do útoku jako dobytek, aby vzápětí byli skoseni na otevřených pláních palbou amerických automatických zbraní. Jejich velitelé opakovali tyto útoky za cenu těžkých ztrát a v okamžiku, kdy už se zdálo, že německá číselná převaha přece jen rozhodne tento nerovný souboj, objevily se na místě poslední americké zálohy : 25 mužů pod velením poručíka roty těžkých zbraní a 13 mužů velitelské roty. Tato narychlo ´spráskaná´ jednotka nasadila bodáky a rozhodným protiútokem obnovila obranu praporu.
První prapor 393. pěšího pluku ztratil v těchto bojích 400 mužů, ale Němci neprošli( 16. prosince 1944 - má poznámka). Hladoví zmrzlí a unavení vojáci americké 99. pěší divize prošli bojovým křtem s vyznamenáním"
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 34.

Příspěvek od michan »

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 35.

Je potom opravdu zarážející co všechno se pak člověk dozví o pár řádek dál o velení americké 99. pěší divize, jejíž prapory tak skvěle bojovaly. Když divizi potom navštívil velitel amerického 5. as (V. as) generál L. Gerow, v jehož stavu tahle 99. pěší divize v Ardenách bojovala - byl " v šoku"!..
Prý si Gerow 16. prosince 1944 uvědomil, že se zřejmě jedná v Ardenách o velký útok a tak se jel k 99. pěší divizi o tom přesvědčit - a co tam viděl, tak s tím nás seznamuje v roce 1994 Gryner, když napsal, cituji:

" Našel zmatek nad zmatek a štábní důstojníky běhající bezcílně z místnosti do místnosti. Nikdo mu nebyl schopen podat zprávu o tom, co se děje v prvních liniích a velitel divize seděl uprostřed místnosti a hrál na piáno, ´aby si prý uklidnil nervy...´ Tvrdil, že je všechno v naprostém pořádku."

Když se první den Operace Wacht am Rhein, 16. prosince 1944 do večera, nepodařilo grenadýrům z 277. VGD prorazit cestu pro nejseverněji útočící německou 12. td SS " Hitlerova mládež", které velel brigádní generál Kraas, ( 1. ts SS z 6. TA SS) bylo nutno posílit jednotky o těžkou techniku a také změnit taktiku.
Od rána 17. prosince 1944 byla ze všech možných jednotek různých zbraní( děla, minomety tanky a pěchota) z 25. pluku pancéřových granátníků utvořena Bojová skupina, kterou ještě posílily stíhače tanků Jagdpanzer IV., viz zde od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=116&t=977
Celý den do prostoru před Rocherathem- Krinkeltem, do prostor ponurého jehličnatého lesa, útočila německá Bojová skupina a až po tvrdých a několikrát opakovaných útocích se jí podařilo do večera probojovat se ven z lesů do volnějších prostor a postoupit k oběma těsně sousedícím vesnicím, ležícím jen kousek za německo-belgickou hranicí.
Ale již ten den 17. prosince reagovalo americké velení posílením důležité křižovatky Lausdell 1. praporem ( 9. pluk, 2. pěchotní divize), aby byl ještě víc zpomalen německý postup a získán tak čas na přisunutí dalších amerických jednotek. Úplně na samý konec dne 17. prosince se některým částem německé Bojové skupiny podařilo prorazit přece jenom až do vesnice.
Tam se však Němci dostali do stále intenzivnější americké dělostřelecké palby, z nedalekého Elsenborského hřebene. Střílelo na ně i dělostřelectvo umístěné v obraně křižovatky Lausdell. Německý rozhodný průlom se tak 17. prosince 1944, druhý den Operace Wacht am Rhein, v místech nejseverněji, v prostoru před německou 12. td SS " Hitlerova mládež", které velel brigádní generál Kraas, opět nekonal....
Boje třetí a čtvrtý den, tedy 18. a 19. prosince 1944 nám v prostoru Rocherath-Krinkelt nenapodobitelným způsobem popisuje Steven J. Zaloga ve své studii - Panther vs Sherman, z amerických historických dokumentů do roku 2008 neuveřejněných, cituji:

"Třetí den od zahájení ofenzívy ( 18. prosince 1944 - má poznámka) začal být velitel 12. td SS ´ Hitlerova mládež´, brigádní generál Kraas, netrpělivý a vyslal do útoku dvě roty tanků Panther. které měly odpor obránců konečně zlomit. Nasazení Pantherů v zastavěném prostoru, navíc bez adekvátní podpory pancéřových granátníků, bylo opakem základní německé doktríny, avšak divize nabrala vůči časovému plánu velké zpoždění a nutně potřebovala v tomto sektoru prorazit. Panthery zahájily útok před úsvitem a záhy ztratily čtyři tanky na křižovatce kvůli minám a dělostřelecké palbě. Zbývajícím vozidlům se podařilo překonat křižovatku a začaly se probojovávat do nitra vesnic (Rocherath-Krinkelt). Během tohoto boje přišly o většinu podpůrné pěchoty z řad pancéřových granátníků, jako daň dělostřelectva a palbě ručních zbraní.
Toho dne 18. prosince byla vesnice hájena americkým 38. pěším plukem podporovaným zhruba dvaceti tanky Sherman z 741. tankového praporu ( žádný z nich nebyl vyzbrojený kanonem ráže 76. mm) a několika stíhači tanků M 10"

Opět se ukázala městská zástavba. Opět to byly, pro útočící německé tanky nevýhodné úzké uličky. I zde ve vesnicích Rocherath-Krinkelt byly úzké uličky hrobem pro jakékoliv tankové manévry. Všudypřítomné stísněné prostory nešli objíždět. Tanky Panther narážely na léčky, které jim Američané v ulicích a uličkách připravily. Němci ztratily dalších šest tanků Panther, které jim odstřelily americké tanky Sherman, ukrývající se buď v postraních uličkách, nebo maskované za jednotlivými budovami vesnice. Další Panthery pak odstřelily američtí pěšáci vyzbrojení bazookami, nebo dělostřelci z maskovaných protitankových kanónů ráže 57 mm střelbou na krátkou vzdálenost. A dále cituji, o 18. prosinci večer, ze Zalogy:

" Boj o vesnice Krinkelt-Rockerath pokračoval až do večera, kdy se posily z řad 277. VGD neúspěšně pokoušely vylákat americkou pěchotu do otevřeného prostoru. Do odpoledních hodin 19. prosince, kdy se 38. pěchotní pluk konečně začal stahovat, si mohly dvě roty 741. tankového praporu připsat zničení 27 Pantherů( zde je jeden ze zničených Pantherů v Battle of

Obrázek

the Bulge, jak je snímek zachován v historických archivech), dvou stíhačů tanků Jagdpanzer IV, dvou OT a dvou polopásových OT. Ztráty Američanů čítaly 8 Shermanů. Stíhače tanků M 10 ze 644. praporu si nárokovaly 16, plukovní protitankové kanóny 19 a pěchotní týmy s bazookami dokonce 37 zničených Pantherů.
Dohromady si američtí obránci nárokovali přes 100 zničených německých tanků, což bylo zjevně přehnané číslo, přesto ilustrovalo intenzitu proběhnuvšího boje. I když na německé straně neexistují přesná čísla, faktem je, že roty tanků Panther byly ochromeny a v dalších bojích hrály pouze malou roli. Když se 12. td SS ´ Hitlerova mládež´ pokoušela 20. prosince probojovat skrze pozemky panství Dom Butgenbach, musel se obrněné podpory útoku zhostit prapor stíhačů tanků Jagdpanther
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=116&t=1058
a přeživší tanky PzKpfw IV
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=116&t=3213
a stíhače tanků Jagdpanzer IV. Tento druhý útok byl zastaven po třech dnech bojů 22. prosince americkým 26. pěším plukem podporovaným tanky Sherman ze 745. tankového praporu, což znamenalo konec postupu 12. td SS " Hitlerova mládež", které velel brigádní generál Kraas, ( 1. ts SS z 6. TA SS)..."

Druhou z tankových divizí, které v rámci tzv Předvoje z 1. ts SS v rámci 6. TA měly dobýt, dle Operace Wacht am Rhein, přímo Antverpy byla 1. td SS "Leibstandarte Adolf Hitler", které velel brigádní generál SS Mohnke.

Také z německé 1. td SS - z jejího posíleného 1. tp SS( tp - tankový pluk) byla vytvořena "Bojová skupina Peiper", nazvaná dle jejího velitele - podplukovníka SS Peipera" ( Kampfgruppe "Peiper").
A Kampfgruppe " Peiper", Bojová skupina Peiper byla skutečně silná, když náčelník štábu 6. TA SS Kramer osobně Peiperovi doporučil: "...., aby svým tankům povolil otěže a zasprintoval k Maase..."
V německé Bojové skupině Peiper bylo přibližně 4 000 SSmanů, kteří měli k dispozici 85 středních tanků Panther Mk V. a Pzkpfw IV, prapor samohybných protiletadlových děl, motorizovaný prapor 105 mm houfnic, prapor samohybných protitankových děl, prapor pancéřových granátníků, průzkumné roty, 80 OT a 2 roty ženistů. Všichni byli motorizováni, včetně týlu a nevezli mostní konstrukce, aby ženisté stačili rychlosti postupu.

Bojová skupina Peiper byla navíc ještě posílena o 150. Tankovou brigády Skorzenyho speciálních sil a 501. prapor těžkých tanků, vybavený "královskými tygry" tanky typu Mark VI.
Předvoj Bojové skupiny Peiper na tom byl první den ofenzívy podobně jako severněji útočící 12. td SS "Hitlerova mládež", také jemu pěchota, tentokrát nikoliv grenadýři, ale 3. výsadková divize hned první den do odpoledne 16. prosince neprorazila americkou frontu v Losheimské proláklině, ve které byla v obraně chabě se bránící americká 14. jízdní skupina.
Losheimská proláklina, nebo také průrva, byl prostor, kudy Němci tradičně útočily již v předchozích taženích na Západ. Co se 16. prosince nepodařilo do odpoledne německé 3. výsadkové divizi, to se podařilo nasazené pěchotě a tankům 1. td SS "Leibstandarte Adolf Hitler", které velel brigádní generál SS Mohnke. Cesta do Loshemské průrvy byla pro "Bojovou skupinu Peiper" volná a podplukovník Peiper, ani nemusel velet - Vpřed.
Esesáci se svými tanky do prolákliny přímo vletěli a počínali si opravdu bezohledně. Jakmile tanky Bojové skupiny narazily na jakékoliv jiné vozidlo než takové, které by příslušelo jiné než jejich Bojové skupině, bezohledně je vytlačily ze silnice, cesty či mostu. Svou bezohledností při které si zvláště "smlsli" na vozidlech, i tancích, patřících německé 5. TA generála Manteuffela se již ráno 17. prosince "Bojová skupina Peiper" vymotala z dopravní zácpy v okolí Lanzerathu a její tanky, SHD a OT vyrazila do otevřeného terénu směrem na Thirimont. Dne 17. prosince 1944, Bojová skupina Peiper "velice spěchala" a cesta k prvému cíli - řece Maase - byla volná. V předním tanku jedoucí podplukovník Peiper tak hlásil náčelníku štábu německé 6. TA SS Kramerovi, že je odpor Američanů sporadický a minimální...( tahle věta zazní i ve filmu režiséra Kena Annakina - The Batle of the Bulge - Bitva v Ardenách, - historicky nepřesném, ale široké veřejnosti známém filmu s Henry Fondou, Robertem Shawem a Charlesem Bronsonem - z roku 1965).
Fakt této věty řekl v daném časovém okamžiku sice Peiper správně, ale jen na několik málo hodin. Už za pár hodin se mu totiž do cesty postavila, opět pro danou chvíli důležitá překážka...!!! Překážka v podobě americké jednotky ženistů a válečná situace německé Bojové skupiny Peiper se nenapravitelně a zásadně začala měnit....!!! Celou tuhle překážku v podobě amerických ženistů později, dle výpovědi různých dokumentů, Peiper doprovodil slovy: "Zatracení ženisté!" Vůbec tehdy netušil, že se jeho prohlášení stane na dlouhou dobu tzv. "okřídleným rčením".
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 34.

Příspěvek od michan »

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 36.

A na co to Peiper nadával?
Když se totiž jeho čelní kolona Bojové skupiny Peiper blížila ke skladištím benzínu u Stavelotu, kde potřebovala dobýt skladiště PHM, narazila na ženisty. Tehdy podplukovník Peiper velice dobře věděl o existenci skladiště pohonných hmot v oblasti Stavelotu, jenomže bohužel. Bohužel říkám proto, že Peiperova mapa byla staršího data a skladiště PHM na ní bylo označeno, že se nachází v blízkosti Spa. Skutečnost však byla naprosto jiná. Skladiště PHM - největší skladiště v oblasti americké 21. Skupiny armád, v prostoru americké 1. A bylo největším skladištěm PHM na Západní frontě a Spojenci tam od listopadu vozili naftu, benzín a mazadla již z přístavu Antverpy. Sklad PHM se táhl od Stavelotu až po Spa, což je několik kilometrů. Sudy s PHM a mazadly byly uloženy od Stavelotu až ke Spa v příkopu podél silnice v té délce několika kilometrů. Peiper měl benzín přímo pod nosem, ale nevěděl o tom.

Totiž ten postup začal již 17. prosince ráno, když Peiper obsadil Büllingen a přilehlá skladiště zásob americké armády, získal tam i 180 000 litrů PHM. Tady jsme narazili na důležitý fakt, který jsme již říkali u Skorzenyho, kde Gryner říká o Büllingenu, že tam Němci získali americké zajatce, viz. Č 31.: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=6493
a píše: "Sedmnáctého prosince ráno Peiper obsadil Büllingen a přilehlá skladiště zásob americké armády a získal tak přibližně 180 000 litrů pohonných hmot. Přítomní zajatci, kterých bylo asi padesát pomáhali přečerpávat naftu a benzín do Peiperových vozidel. Někteří z nich byli potom Peiperovými esesáky postříleni a ačkoliv se během poválečného vyšetřování nezjistilo, kdo byl vlastně přímým viníkem nejen tohoto, ale i dalších masakrů amerických válečných zajatců, přičítají se na vrub této skupině. Peiper sám byl po válce odsouzen za tyto zločiny k trestu smrti, který mu byl později změněn na doživotí."

A kolona okamžitě pokračovala dál směrem ke Stavelotu.
Když se 17. prosince přibližovala Bojová skupina Peiper ke Stavelotu, zaminovávala jedna americká skupina, což byla dvě družstva z 291. praporu amerických ženistů (291. praporu amerických ženistů, jako takovému, velel podplukovník David Edward Pergrin, který prošel Normandií, postupoval přes Francii a Belgii do Arden. Jeho prapor byl znám minimálními ztrátami, když za celý postup nebyli žádní zabití, ranění, či nezvěstní. Byl to právě jeho prapor, který se po celou dobu postupu od Stavelotu až po Staumont po družstvech a četách stavěl do cesty postupu Bojové skupiny Peiper. Jeho ženisté budovali silniční barikády, které bránili protitankovými a těžkými zbraněmi a po dva dny skvělými manévry zdržovali Peiperův předvoj. Získali tak čas pro příchod posil) pod velením seržanta Hensela, most přes řeku Ambléve, aby Němci nemohli pokračovat na Liége (Lutych). Když byl most zaminován, odešli ženisté do Stavelotu, kde narazili na skupinu asi 50ti amerických vojáků, o nichž se domnívali, že jsou to posily, které přicházely bránit Stavelot. Skutečnost byla jiná, jednalo se o převlečené příslušníky Skorzenyho komanda, kteří naopak měli pod mostem přes řeku Ambléve odstranit miny a umožnit průjezd Bojové skupiny Peiper.
Bylo ráno 18. prosince 1944, když do Stavelotu dorazil major Solis se třemi rotami 526. praporu mechanizované pěchoty a brzy dorazily i další posily. Z nich nejvýraznější byla baterie děl ze 7. americké obrněné divize. Velitel dělostřelectva major Solis nechal umístit svá děla a těžké zbraně do maskovaných klíčových postavení okolo mostu přes Ambléve. Část dorazivších amerických posil dostala za úkol krýt křižovatku, kde odbočovala silnice na Franchorchamps a Spa.
Toho samého 18. prosince, se o chvíli později, přiblížily čelní tanky Peiperovy bojové skupiny. Dle zápisů byl Peiper naštvaný pomalým postupem a zdržováním, která mu způsobovala jednotlivá americká hnízda odporu po cestě a proto dal příkaz " k útoku z chodu". Jeho přední tanky už zase potřebovaly benzín. Německé tanky zaútočily a most přes Ambléve nevylétl do vzduchu. Stalo se úplně něco jiného, do německých tanků zahájila palbu baterie těžkých děl řízených majorem Solisem ze 7. americké obrněné divize. Americká obrana mostu musela pod německým tlakem brzy ustoupit. Většina jednotek americké armády ustupovala směrem na Malmedy, ale Solis asi s 15ti muži se zabarikádoval na silnici na Spa a začal po silnici rozlévat benzín ze sudů, které byly uskladněny právě v příkopech u cesty. Během několika minut se okolo silnice a před silnicí, která byla z kopce, vytvořila ohromná hranice plamenů, které pokryly široký prostor.
Bojová skupina Peiper tak byla zastavena a protože další přímá cesta na západ vedla ze Stavelotu přes Trois Ponts, musely se německé tanky rozjet tímto směrem. Tak se stalo, aniž to Peiper věděl (již bylo řečeno, že měl mapu staršího data a netušil rozsah spojeneckého skladiště PHM), že minul největší skladiště benzínu v Evropě.
Bojová skupina Peiper si sice otevřela cestu na Liége, Lutych, ale docházelo jí PHM, bez kterého neměla naději Lutych vůbec dosáhnout...!!!

Když německá kolona dorazila do Trois Ponts zjistila, že jsou oba mosty do Ambléve vyhozeny do povětří a to byl začátek konce Bojové skupiny Peiper. Totiž již během objížďky na Stoumot začalo tankům, SHD a OT docházet PHM. Pokus letadel Luftwaffe zásobovat Bojovou skupinu Peiper ze vzduchu v neletovém počasí 18., 19. prosince skončil fiaskem.
Zároveň celý tenhle uspěchaný postup znamenal, že byl německý předvoj Bojové skupiny Peiper prakticky velmi rychle odříznut od zbytků své mateřské 1. td SS "Leibstandarte Adolf Hitler", ale i například od Skorzenyho 150. tankové brigády. Když vyrazily tanky směrem do La Gleize měla již Bojová skupina Peiper jen 23 tanků Panther, 6 PzKpfw IV., 1 Wirbelwind (Wirbelwind - samohybné protiletadlové vozidlo na tankovém podvozku, vyzbrojené čtyřmi kanóny ráže 20 mm) a měl ještě 6 tanků "Královských tygrů" (Königtiger). Jak říká Zaloga: "Ztráty byly způsobeny kombinací poruch a nasazováním tanků k plnění úkolů vzhledem k cíli mise druhořadým."
A dále o celém boji Kampfgruppe Peiper - Bojové skupině Peiper - Zaloga říká, cituji:

"Dne 19. prosince se rotě tanků Panther podařilo získat kontrolu nad vesnicí Staumont, ale již druhý den byla opět vytlačena silami 30. pěší divize. Toto byl nejzazší bod, kterého se podařilo 1. td SS dosáhnout. Bojová skupina Peiper zůstala uvězněna v prostoru vesnice La Gleize, ke které se začaly stahovat americké posily. Němci byli nakonec na Štědrý den nuceni svou těžkou výzbroj opustit a stáhnout se."

Vše potom shrnuje Gryner do věty, cituji:

"Bez benzínu se Kampfgruppe Peiper - Bojová skupina Peiper - stala snadnou obětí amerického dělostřelectva a letectva. 25. prosince tato skupina přestala existovat jako bojová jednotka. Bez vozidel mužstvo ustupovalo pěšky zpátky na východ a ti, kdož přežili, strávili zbytek války ve spojeneckých zajateckých táborech."

Mapa německých útoků dle Wacht am Rhein od 16. do 25. prosince 1944, tedy kdy se Němci

Obrázek

dostali nejdále. Na severní části výběžku je vidět kam až postoupila Dietrichova 6. TA SS.

A tohle selhání obou dvou "Předvojů" - 12. td SS a 1. td SS - byl vlastně konec úvodního průlomu, který měl být vlastně zároveň tím jediným a "hlavním" průlomem. Úplně vážně se snížily vyhlídky na úspěch Wacht am Rhein. Cesta, kterou měly útočit obě dvě tankové divize v "Předvoji", byla ta nejlepší a nejkratší přístupová komunikace k řece Maase. Vše ostatní už byly jen "náhražky" s většími vzdálenostmi. Navíc, Němce tenhle čas do 25. prosince stál 2 prapory tanků Panther - 1 prapor Pantherů u 12. td SS v prostoru Rockerath - Krinkelt a druhý prapor Pantherů ztratili v prostoru La Gleize.
Němci museli celou váhu své ofenzívy v Ardenách přesměrovat na jih, kde se jim dařilo hned od prvého dne, když většinu úspěchů měla dosáhnout německá 5. TA generála Manteuffela.


Německá ofenzíva v Ardenách se na severu, u 6. TA SS rozběhla špatně a špatně pokračovala i po prvém dnu. Němci brzy ztratily důležitý předpoklad vítězství - "Čas - Časový harmonogram Operace Wacht am Rhein"!!! Ale do útoku šla 16. prosince také 5. TA generála Manteuffela.

Losheimská proláklina( nebo také průrva), boje mezi 16. až 19. prosincem 1944.
Jak nás seznamuje např. Gryner 1994, ale i jiní historici v 70tých a 80tých letech 20. století, Němci Losheimskou průrvu, či proláklinu - oblast širokou přibližně 10 km - , jako nástupní prostor pro své útoky na Západní Evropu použily již roku 1870, ale i 1914 a také v roce 1940.
Západní státy, stejně jako armáda USA, se však nepoučily ( Že by neznalost historie Západní Evropy?). Američané měly dokonce v prosinci 1944 u své 1. A, v této oblasti, vůbec nejslabší obranu, jakou kdy která americká armáda proti Němcům, na Západní frontě, měla...!!!
Poslechněme jak jí popsal Gryner, když i další historici americkou obranu v oblasti Losheimské prolákliny propočítali stejně, cituji:

" Z neznámých důvodů to však bylo nejslabší místo americké obrany. Jižní část byla bráněna polovinou 14. obrněné skupiny - cca 900 muži. Statická obrana, která byla této jednotce přisouzena, jí zbavila pohyblivosti a přisoudila jí roli, na kterou nebyla vycvičena.. Místo pohyblivé obrany zvolil její velitel plukovník Devine obranu opírající se o řadu roztroušených opevněných bodů a farem - tedy taktická chyba, která se Američanům nevyplatila. Na jižním křídle se 14. obrněná skupina měla napojit na sektor, bráněný americkou 106. pěší divizí.
Tato divize však obsadila linii teprve 12. prosince 1944 a její velitel se ještě nestačil sejít a domluvit se svými sousedy na severu. A co víc, hranice mezi 5. as ( V. armádní sborem) a 8. as ( VIII. as) procházela přímo středem Losheimské průrvy....!!!"


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
viewtopic.php?t=1176,
viewtopic.php?t=1179
viewtopic.php?t=1193
viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Peter H. Gryner - Ardeny 1944.
Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice.
Otto Skorzeny - Mé velitelské operace.
Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
viewtopic.php?t=3351
a Thór:
viewtopic.php?t=2936
viewtopic.php?t=2892
viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
viewforum.php?f=153
Letectvo:
viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních viewforum.php?f=113
a u Ostatních viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:


http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=60&start=20

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=60&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“