XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 22.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 22.

Příspěvek od michan »

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 22.
Náčrt německé ofenzívy v Ardenách, kde je zaznačeno kam až chtěli Němci dojít - vlastně do

Obrázek

Antverp. Silnější červenou čarou je zaznačeno nejzazší místo, kam mezi 16. až 26. prosincem 1944 skutečně došli. Jsou tam i místa, pojmenovaná v dalším článku.
Ještě než si vysvětlíme dvě - Tajné operace - , které měly podpořit Wacht am Rhein a staly se poměrně fiaskem, i když svůj zmatek v řadách Spojenců způsobily, mám zde na mysli parašutistickou Operaci STÖSSER a Skorzenyho Operaci GREIF, které si samostatně a podrobněji rozebereme, odpovězme si na dvě otázky:

1/ Co vše věděli Spojenci před 16. prosincem 1944 o německém protiútoku v Ardenách?

2/ Jaké byly přípravy Němců v posledních týdnech a dnech před 16. prosincem 1944, a jaká, dle historiků, byla opatření pro utajení Wacht am Rhein do tohoto data?

1/ Co vše věděli Spojenci před 16. prosincem 1944 o německém protiútoku v Ardenách?
O mnohých zprávách a zprávičkách, které z Enigmy, následně depeší ULTRA, Spojenci měli a poté je špatně vyhodnocovali, hovoříme průběžně, viz např. zde v Č 4.: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=6380&f=137
a pak zvláště v Č 11. je vyhodnocování Enigmy, depeší ULTRA, kde jsou mnohé zpravodajské vědomosti oněch zpráv a zpráviček zvláště pečlivě rozebrány:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=6411
Že Spojenci "takové nějaké tušení měli", že "něco viselo ve vzduchu", říká i historická literatura, když například Peter H. Gryner nalezl v poznámkách po štábní poradě Pattonovy 3. A zápis, který Pattonovy paměti později potvrdily. Tahle štábní porada Pattonovy 3. A se konala dne 10. prosince 1944. Když skončila, přišel ke generálu Pattonovi jeho zpravodajský důstojník, kterým tehdy byl velice zodpovědný a zkušený zpravodajec, plukovník Koch a generálovi řekl: "Na druhé straně se něco děje. Nevím sice co, ale něco visí ve vzduchu...".
Tomuhle znalci Němců, plukovníku Kochovi, se nezdál ten relativní klid v bližším i vzdálenějším okolí, kde operovala americká 3. A. Náhle, v prosinci 1944 již od počátku měsíce - žádná útočná činnost...!!! Plukovník Koch byl znám i svou opatrností, která ve válce říkala, že "nemusí být všechno v pořádku".
Musíme si ještě říci, jak byly tehdy rozestavěny spojenecké armády k 10. prosinci 1944, a

Obrázek

vlastně až k 15. prosinci 1944 ( viz mapa):
Západní fronta se tehdy táhla od Dolního Rýna v Nizozemsku, přes Belgii, Lucembursko a severovýchodní cíp Francie až prakticky ke švýcarským hranicím.
Když to vezmeme od kanálu La Manche, tak v Holandsku operovala Montgomeryho 21. Skupina armád, kde u Lamanšského kanálu byla kanadská 1. A, vedle ní pak britská 2. A generála Dempseyho, když Horrocksův 30. as (XXX. as) tvořil jižní křídlo Britů. Na Brity navazovala americká 12. Skupina armád pod velením generálporučíka Omara Bradleyho. Pod Brity u městečka Eupen tak navazovala na britskou 2. A americká 9. A, pod ní pak 1. A generála Hodgese a na jihu Arden a Lucemburska pak byla, již nahoře řečená - Pattonova slavná 3. A. Na Pattonovu armádu pak navazovala 6. Skupina armád generála Deverse, která kryla jižní část fronty až k hranicím Švýcarska.
A nás právě zajímá rozmístění americké 12. Skupiny armád generála Bradleyho, kde právě před 9. A a 1. A " a také 3. A byl na německé straně absolutní klid". Určitě se jednalo o naprosto neobvyklou situaci.
Spojencům bylo tehdy známo, prožili si vše na vlastní kůži, že sice německé jednotky byly vyčerpány "listopadovými boji" v Hürtgenském lese, dále pak opakovanými útoky Spojenců na Rúrské přehrady. Bylo jasné, že tehdy Němci odpočívali v Siegfriedově linii. Také Montgomery severněji Němce utahal v bojích o Walcheren a jižní Nizozemsko.
V prosinci 1944 se tak zdálo, že válka už dle optimistů (sem patří i prohraná sázka generála Eisenhowera s polním maršálem Montgomerym, že Spojenci válku vyhrají před Vánocemi. Vyhrál pochopitelně Montgomery), nemůže skončit před Vánocemi.
Spojencům se zdálo, že Němci, ať vyvinou jakoukoliv snahu, nemohou spustit žádnou větší útočnou operaci. I když, jak hovoříme na horních odkazech, docházely sporadické zprávy, že Němci koncentrují tankové i pěší jednotky za řekou Our. Tomu nikdo moc nevěřil, a když tak, že jen Němci posilují svou obranu. Mimo plukovníka Kocha, kterému se to zdálo podivné, tomu věřili všichni zpravodajští důstojníci z Bradleyho 12. Skupiny armád.
Dokonce si američtí zpravodajci tehdy vytvořili pro atmosféru v Ardenách svůj vlastní název - "The Ghost Front", český překlad - "Fronta duchů"...
Jak špatně, až "bohorovně", onen klid Američané vyhodnotili (nezapomínejme, že zároveň museli ubrat jednotky v prostředku fronty před Ardenami, před horskými masivy a hlubokými lesy, kde útok neočekávali, neboť se jim jednotky nedostávaly na obou křídlech, při jejich místních bojích v rámci celé americké 12. Skupiny armád), tak o tom hovoří i ta skutečnost, že do oblasti fronty v Ardenách posílali jednotky na odpočinek a na seznámení s frontou.

(Pro Č 22., 23. a 24. - Bitva o Ardeny, byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih - Hitlerova armáda. Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command - Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, - Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Peter H. Gryner - Ardeny 1944, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice, Otto Skorzeny - Mé velitelské operace, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945, Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem našel pod heslem Ardeny na internetu.)

Do oblasti Arden, do americké 1. A generála Hodgese si tehdy přicházely odpočinout jednotky po bojích, jednotky, které měly za sebou invazi a také celé francouzské tažení. Přicházely sem však také tzv. "zelenáči, nováčci" (greenhorn), tedy jednotky, které před několika dny, či týdny dorazily z USA. Právě zde v Ardenách, měly v klidné bojové linii, na klidném místě fronty, v pochůzkách, při strážní službě, projít bojovým křtem a získat své první bojové zkušenosti. Bojová linie Američanů v Ardenách byla velice řídce obsazena, spíše se dá říci, že se jednalo o strážní body s kruhovou obranou, kdy jednotlivá ohniska odporu byla na dostřel. V oblasti Arden prakticky neexistovala žádná americká souvislá frontová linie. K téhle situaci na ardenské frontě do 15. prosince 1944 přispívala ta skutečnost, že úplně stejně před Američany vypadala německá obranná linie
(až budeme za chvíli hovořit o Němcích, dozvíme se, že 6 km za obrannými body Němců v Ardenách, v šířce 120 km, do hloubky několika desítek kilometrů, se postupně v čase hromadilo a ukrývalo 250 000 německých vojáků a více než 1 200 tanků a SHD připravených k útoku. Všichni pečlivě zamaskováni a ukryti v údolích a hlubokých lesích).
Američané měli v Ardenách, na celkem 120ti km úseku fronty mezi Monschau a Echternachem pouhé 4 divize svého 8. as (VIII. as) generála Middletona. Když tuhle americkou obranu v Ardenách hodnotili vojenští odborníci po válce, zazněla slova, cituji: "Obrana v Ardenách hraničila s nedbalostí a američtí vojáci považovali Ardeny za rekreační oblast."
Pro obyčejné vojáky se tehdy jevila pozice oněch čtyř divizí z 8. as, jako velice pěkná a každý voják se tam považoval za šťastlivce, neboť neměl prakticky co na práci. Život počátkem prosince 1944 považovali vojáci 8. as jako "zázrak ve válce", neboť se mohli starat jen o jídlo, kdy a jaké to bude a kdy se bude rozdávat pošta. Všichni, kdo znali prosincovou situaci 8. as, hovořili o nich, jako o šťastlivcích, kteří jsou právě na odpočinku. Není se co divit, vždyť, když jsme hovořili o "cestách a silnicích v Ardenách", říkali jsme, že byly vytvořeny již s ohledem na turistický ruch dávno před válkou. Ano, totiž Ardeny patřily historicky k evropským lázeňským oblastem a celá řada malých ardenských měst byla známá svými vřídly a horkými, léčivými prameny. A američtí vojáci z oněch čtyřech divizí 8. as tyhle výhodné podmínky v prosinci 1944 hojně využívali, a to jakmile se naskytla příležitost.
Peter H. Gryner doslova napsal, cituji:

"Vlámské obyvatelstvo Arden neskrývalo svou radost nad tím, že německá okupace konečně skončila. Družba s Američany probíhala podle ustálených zvyků - počet uzavřených manželství je toho nejlepším důkazem. Všichni byli přesvědčeni, že válka za pár měsíců skončí."

Celou tuhle "lázeňskou atmosféru", prý tehdy narušovaly jen noční průzkumy hlídek obou stran, které se občas i bez střelby míjely v území tzv. "Nikoho". Jen občas byla snaha přivést zajatce, ale skutečný boj se do 15. prosince 1944 nekonal.
A ve spojeneckých štábech?
Tak tam probíhaly obvyklé spory mezi štábními důstojníky, kteří plánovali jarní ofenzívy.
Němci, o kterých za chvíli, utvrzovali Američany v samolibosti a pocitu bezpečí. Ve skutečnosti připravovali bouři.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 22.

Příspěvek od michan »

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 23.

2/ Jaké byly přípravy Němců v posledních týdnech a dnech před 16. prosincem 1944 a jaká, dle historiků, byla opatření pro utajení Wacht am Rhein do tohoto data?
O tom jak probíhalo samotné plánování Wacht am Rhein, hovoří předchozí články. My si nyní přibližme poslední dny a týdny, spolu s maskováním a utajováním operace, do večera 15. prosince 1944.
Kdo si podrobněji prostudoval Hitlerův " Wacht am Rhein", jen s malými úpravami vypracovaný Jodlovým štábem OKW, zjistí, že je podobný útoku, který byl veden po té samé ose postupu jako byl „Sichelschnitt“ – „Sek srpem“ z roku 1940 viz zde v Č 64. až Č 69.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=3804
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=3815
, když v prvé fázi také směřoval přes Ardeny nejprve k řece Maase, kterou měl překračovat na široké frontě ( což bylo skoro jako přes kopírák toho útoku z roku 1940), viz úvodní mapa v Č 22.
V Hitlerově Wacht am Rhein měly 2 německé TA ( 6. TA SS a také 5. TA) vytýčen - Hlavní úkol - Hlavní cíl - zaútočit přes Ardeny ve směru řeky Maasy a obsadit při útoku, tamější města Namur na jihu a Lutych ( Liege), na severu postupu. Poté se měl, za řekou Maasou, útok obou TA, stočit na severozápad a obě armády měly obsadit Brusel a Antverpy. Výsledkem, nebo cílem útoku mělo být, odříznutí spojeneckých armád od jejich zásobovacích základen.
Podrobné direktivy Wacht am Rhein nařizovaly, že útok obě TA provedou na frontě široké 75 km mezi Monschau ( Monschau leží 30 km jihovýchodně od Aechen, což jsou Cáchy, viz mapa. Monschau byla pravá krajnice výchozího postavení německé 6. TA SS při útoku) a městem Echternach, což byl výchozí jižním bod útoku pro německou krycí 7. TA.
Jako první vlna celé německé protiofenzívy v Ardenách mělo zaútočit 18. německých divizí, z těch 18ti divizí jich 5 mělo být td, dvě divize měly být parašutistické, 10 divizí VGD(Volksgrenadiere) a ta poslední byla Skorzenyho zesílená 150. obrněná brigáda ( o Skorzenyho zesílené 150. obrněné brigádě budeme podrobněji hovořit až u speciálních operacích v rámci Wacht am Rhein - u jedné ze dvou - u Operace GREIF).

Severní útok v rámci Wacht am Rhein měla provádět Dietrichova 6. TA SS a to dvěma rameny přes Malmedy a Stavelot. Pak se měla ramena stočit na severozápad, protnout městečko Spa, pak obsadit Lutych ( Liege) a pak již přímo zaútočit na Antverpy a obsadit je. Plán tohohle útoku, do takového členitého terénu, s takovým zabezpečením, třeba PHM a střeliva, "byl na pokraji hazardu" - " buď stříbrný kříž s diamanty, nebo dřevěné kříže".
Což o to, kořist po cestě Dietrichovy 6. TA SS byla skutečné víc než lákavá a Němci měli "zpravodajské zprávy víc než dobré". Vždyť v Lutychu (Liége) bylo vše "od jehly málem po lokomotivu". Lutych byl totiž, po otevření Antverpského přístavu pro Spojence, neustále přeměňován v největší mezisklad všeho potřebného pro americkou 12. Skupinu armád. Konvoje nákladních aut, do skladů v Lutychu (Liége), vozily s americkou starostlivostí o vojáka a s připomenutím domova vše, co americký voják potřeboval. S nadsázkou se říkalo, že v Lutychu (Liége), v meziskladech bylo vše od žvýkačky, přes krém na holení, až po prezervativy pro styk s veřejností.
Lutych (Liége) zásoboval obě nebližší americké armády, tedy 9. A a 1. A.
Ale i další cíle Dietrichovy 6. TA SS německá armáda velmi potřebovala. V trase útoku 6. TA SS bylo městečko Stavelot, které, právě také po otevření Antverp, bylo přeměněno v největší skladiště PHM na Západní frontě (tady si později řekneme, že sice německá zpravodajská služba Abwehr pracovala dobře, ale rozsah skladiště PHM u Stavelotu neznala. Skladiště PHM u Stavelotu totiž nebylo jenom ve městě, ale táhlo se ještě kilometry dál na západ a severozápad - proto i největší skladiště PHM v Západní Evropě. Němci, jak při samotných bojích uvidíme, zde u Stavelotu udělali velikou chybu. Totiž, když byli částečně odraženi na křižovatce u Stavelotu, nejeli o něco dál severozápadním směrem, kde také pokračovalo skladiště PHM.... Vše ještě později, při samotných bojích).
Samotné dobytí města Lutychu (Liége) by bylo pro Němce velké "Terno", neboť Němci by ze zásob skladišť ve městě mohli krmit a zásobovat celý útok až do Antverp. Je pochopitelné, že to samé platí o PHM z okolí Stavelotu.
Na čele celého Dietrichova útoku 6. TA SS měly útočit dvě td SS, které v prosinci 1944, i přes doplnění některých nováčků v tankových osádkách představovali tehdy elitu německých td. Obě německé td - 1. td SS "Leibstandarte Adolf Hitler" a 2. td SS měly plný bojový stav - 22 000 mužů.

Jižní rameno útoku Wacht am Rhein prováděné 5. TA generála Manteuffela (3 td a 4 VGD) mělo nástupní prostor v oblasti okolo městečka Viaden a prvním Hlavním cílem útoku byly městečka Wiltz (leží jihovýchodně od Bastogne), Winseler a Bastogne, dobytí Namuru, které bylo důležitým komunikačním centrem. Po překročení řeky Maasy měla 5. TA útočit směrem na Brusel, který pak již byl vzdálen jen 50 km a obsadit jej.

Ještě jižněji pak zabezpečovala Manteuffelovu 5. TA německá 7. A, které velel generál Brandenberg (4 VGD a 1 výsadková divize) Divize 7. A generála Brandenberga zde do útoku nastupovaly jižněji od městečka Echternachu, s Hlavním úkolem chránit odkryté křídlo 5. TA a vázat na sebe jednotky generála Pattona a jeho 3. A, které určitě budou chtít útočit ze Sárska.

Všechny útoky a celou německou ofenzívu Wacht am Rhein měly podporovat ještě dvě diverzní operace - Operace STÖSSER a Operace GREIF. Operace STÖSSER byl seskok německých výsadkářů za americkými liniemi v oblasti Malméd a Operace GREIF měla být diverzní akce Skorzenyho 150. obrněné brigády. O obou těchto doprovodných diverzních operacích si řekneme v samostatném podrobném pojednání o něco později.

Nahoře bylo naznačeno, že generálu Jodlovi, náčelníku štábu OKW, se podařilo přece jenom do Wacht am Rhein protlačit některé prvky z Modelova plánu - "Operace HERBSTNEBEL" (Podzimní mlha) a také generálu Manteuffelovi se přece jenom na poslední chvíli podařilo přesvědčit Adolfa Hitlera, že jeho 5. TA začne útočit nikoliv po ranním dělostřeleckém přepadu, ale že naopak projde svými nejprve pěšími jednotkami utajeně do pozic amerických jednotek a pak pošle do boje tanky a SHD.

O Modelovu plánu říká Peter H. Gryner v knize Ardeny 1944 tato slova, cituji:

"Někteří autoři mylně uvádějí ' Operace HERBSTNEBEL', jako krycí jméno plánu ardenské operace (např. John Strawson - 'Battle for the Ardennes', V. Konečný - 'Operace Podzimní mlha', Lidové noviny 19. prosince 1992). Tento Modelův plán byl pouhou alternativou, tzv. 'Malým řešením'. Jeho cílem bylo dobytí Namuru a obklíčení 1. A a 9. A Američanů. Koncem prvního týdne ofenzívy, kdy už bylo jasné, že rozvrh nemůže být dodržen a Antverp nebude dosaženo, řada velitelů v čele s Rundstedtem navrhovala přestoupit na 'HERBSTNEBEL' a spokojit se s 'Malým řešením'. Hitler si nenechal poradit, Runstedtův návrh zamítl a dotáhl ardenskou ofenzívu až do hořkého konce."

Nejen Gryner tímto citovaným odstavcem, ale i ostatní historici říkají, že okolo Wacht am Rhein byla spousta problémových záležitostí a Modelovi jen vyšla předpověď, že Němci dokáží jen část "Malého řešení".

Již nahoře, kde v závorce hovořím o Lutychu (Liége), je patrné, jak důležité bylo, že do poloviny listopadu 1944, se podařilo Spojencům otevřít přístav Antverpy. Logistika Spojenců dostala nebývalý impuls a veškeré zásobování Spojenců se na Západní frontě rapidně zlepšilo (pochopitelně, že velké sklady se plnily i u Britů). Anglo-americké armády tak zase koncem listopadu a počátkem prosince dostávaly vše a generál Eisenhower přijímal rozhodnutí, že se bude útočit po celé šířce fronty. To je vidět i na Encyklopedickém popisu bitev v Západní Evropě od kanálu La Manche až po švýcarské hranice, které popisuji v předchozích článcích. Jak už však bylo řečeno, nevedlo to k prolomení celé německé fronty, ale jen k utvrzení Spojenců, že k žádné rozhodující ofenzívě před Vánoci nedojde. Přesto dílčí úspěchy Spojenci zaznamenali - viz. Dobytí Cách (Aechen) dne 21. 10. 1944, což bylo první větší místo na německé půdě. Došlo také k prolomení Siegfriedovy linie a 1. americká armáda vedla svým 5. as a 7. as místní útoky. Všechny tyto místní boje odčerpávaly Němcům zálohy a působilo jim ztráty na lidech a materiálu (po válce se však objevily názory, které měly reálné podklady z německých archivů, že kdyby Spojenci zkoordinovali útoky proti Siegfriedovy linii, mohli rozhodnout válku ještě před Vánoci. Jak víme, byla tohle úvaha a původní zámysl generála Eisenhowera. Útok do Německa preferoval především generál Patton.).
Proč tohle říkám?
Říkám to proto, že i tyhle nekoordinované místní útoky v rámci jednotlivých spojeneckých generálů, jejich armád, a to jak Američanů, tak Britů, zároveň znamenaly, že byly odčerpávány německé zálohy, v rámci zastavení spojeneckých průniků do německých frontových linií!
Tyhle německé zálohy však byly přece připravovány pro ardenskou operaci. Náhle docházelo k přesunům na jednotlivá místa spojeneckých útoků po celé Západní frontě. V tom momentě na jejich pohyb a soustřeďování reagovaly hloubkové nálety Mustangů a Typhonů a ničily je ze vzduchu raketami. Nejen Arnhemská operace (MARKET GARDEN), Bitva o Walcheren a Severní Beveland, ale i Bitva o Cáchy, Bitva o Hürtgenský les a Pattonova ofenzíva v Lotrinsku znamenaly, že Němci přicházeli takřka denně o 3 000 mužů - mrtvých, zraněných a nezvěstných. Přicházely o techniku a materiál....!!!
O říjnových a listopadových bojích roku 1944, na Západní frontě, lze říci, že to byl "Žentour", který drtil německé prapory s neúprosnou pravidelností. Jen Dietrichovy dvě oblíbené td SS 1. td SS a 2. td SS a 2. td Wehrmachtu byly ušetřeny nasazení do boje v tyto měsíce.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 22.

Příspěvek od michan »

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 24.

Kdo dobře a do hloubky studoval plán "Wacht am Rhein" (Stráž na Rýně), všimne si po nějaké době, že kostra celého plánu pocházela vlastně z Ludendorffovy ofenzívy z roku 1918 a původního plánu generála Mansteina z roku 1940, ofenzív, ze kterých ta Mansteinova v květnu 1940 byla velice úspěšná. A co měly naprosto společné obě ofenzívy?
Bylo to - Utajení a strategické překvapení:
Ano. Wacht am Rhein měl velice pečlivá, dle německého naturelu, vylepšeného za 2. světové války, pečlivá utajení a byl pro Spojence strategickým překvapením.
Zcela zásadní bylo, že většina i vysokých důstojníků se bližší detaily dozvídala na poslední chvíli.
Instrukce se předávaly poslem, nikoliv vysíláním přes Enigmu.
Opatření k utajení šlo tak daleko (jak jsem již dvakrát napsal), že i slovo, či slova, o Ardenách bylo zakázáno používat pod trestem smrti zastřelením.
Němci zároveň vytvořili, jak již bylo řečeno, i krycí plány (Operace MARTIN a Operace HERBSTENEBL - Podzimní mlha).
V místech poblíž Kolína nad Rýnem Němci vytvořili ubytovací prostory s maketami - tzv. Potěmkinovy vesnice - pro neexistující německou 25. A. Makety táborů s neexistujícími tanky, děly a automobily byly roztroušeny po celém okolí Kolína nad Rýnem. Éterem létala slova o přípravě bojové techniky pro obranu před spojeneckým útokem, který je všeobecně očekáván mezi Kolínem nad Rýnem a městem Bonnem. Do této oblasti byly nadirigovány některé motorizované německé jednotky i s tanky z Dietrichovy 6. TA SS. Tyhle kolony se pohybovaly všemi směry a měly vytvořit zdání soustřeďování pro obranu. Manévry kryly plánované přemístění tankových jednotek do prostoru soustředění v oblasti Schnee Eifel (Sněžný Eifel, viz. topografický popis Eifelu a Arden - Č 17. a Č 18.), které měly být použity pro útok Wacht am Rhein.

Důležitým a zásadním faktorem pro úspěch operace Wacht am Rhein bylo - Počasí:
Již zde bylo několikrát řečeno, že Hitler chtěl při plánování eliminovat spojeneckou leteckou převahu tak, že "Rosničkáři" museli vybrat nejméně 6 dní po sobě jdoucího špatného počasí.
Byl to rozdíl proti roku 1940, kdy ofenzíva naopak měla probíhat v květnu, kdy se očekávalo dobré letové počasí - vždyť tehdy byla Luftwaffe na vrcholu sil a navíc tehdejší Spojenci - Británie a především Francie - soustředili svá letadla do prostoru Belgie a Holandska na severu, kde očekávali hlavní německý úder.
Jenomže Wacht am Rhein - listopad, či prosinec 1944 - "To byla jiná káva". Tehdy se blížil konec roku 1944 a při dobrém počasí vládly vzdušnému prostoru letecké síly Spojenců - Británie, USA.
Nutno také říci, že přes opětovné ujišťování Göringa, že Luftwaffe bude podporovat Wacht am Rhein, již po zkušenostech Hitler nevěřil. Vždyť viděl, měl zprávy, že anglo-americké letectvo by mohlo během jednoho, dvou dnů hezkého počasí, proměnit jeho tanky, SHD, kolony automobilů s děly, v hromady "nepotřebného šrotu" (

Obrázek

jako tomu bylo např. v Normandii,

Obrázek

či poté ve Falaiské kapse).
Hitler prostě potřeboval jiné počasí. Potřeboval oblačnost, potřeboval mlhu, chtěl déšť a to vše pro utajení nejen příprav, ale i pro samotný útok. Jen takhle špatné počasí zaručovalo, že Wacht am Rhein může být úspěšné, neboť Spojenci budou mít problémy jak s průzkumem, tak i se samotnou leteckou podporou pro boj a ničení kolon při manévrech.
A právě takovéhle počasí, pro minimální spojeneckou leteckou činnost, slibovaly Ardeny v listopadu a prosinci 1944. Takovéhle počasí totiž běžně na podzim v Ardenách znamenalo, že byl déšť a mlha. Mlha se většinou nezvedala dříve než před polednem. I proto domlouval s Jodlovým OKW, že hodina "H", den "D" musí být v některém z posledních dnů listopadu, kdy "Rosničkáři" zaručí šest dní špatného počasí. A byly to skutečně mlhy a špatné počasí v listopadu a počátkem prosince, které - utajily pohyb a soustřeďování všech německých jednotek v oblasti Schnee Eifelu a dalších údolí Arden.

Nesmíme však zapomenout ani na to, že archivy odkryly po válce, že Göringovi se podařilo před Wacht am Rhein, pro podporu ardenské bitvy soustředit 2 360 letadel (Jagdkorps II.). A většinou to byly jednomotorové stíhačky. Pochopitelně, že Göring tímto i sliboval Hitlerovi nejen vybojování a získání místní letecké převahy ve vzduchu, ale sliboval i podporu pozemních jednotek. Jak je však vidět na postupných změnách dnů útoku, Hitler Göringovi nevěřil.
Změny v konečném dni útoku Wacht am Rhein.
Hitler nejprve určil datum útoku, a to dne 10. listopadu 1944, na - 27. listopadu 1944.
Jenomže se ukázalo, že musely být v těchto dnech, před 27. listopadem, pro odražení spojeneckých útoků na řeku Rúr a na dobývání města Mety, poslány td jednotky a VGD, které se soustřeďovaly pro Wacht am Rhein. Původních 38 německých divizí, které se soustřeďovaly pro útok v Ardenách, se tak změnilo na pouhých 30. Vyskytl se při tom další problém, zmenšily se zásoby PHM určené pro útok. A tak se muselo s benzínem šetřit a do nástupních prostorů se nejelo po ose, ale především po železnicích, a to pochopitelně jen v noci, aby je neničily spojenecké letouny. To znamenalo zdržení.
Datum útoku byl tak změněn na 10. prosince 1944, jenomže musel být znovu odložen, neboť se pro 7. A generála Brandenberga nepodařilo v termínu zajistit ženijní prapor a materiál pro stavbu mostů. A ještě i o několik dní později, přišel Rundstedt s dalším odkladem, aby prý mohl nechat doplnit chybějící PHM. Jenomže to už Hitler nedovolil a definitivní rozkaz k útoku zněl podle předpovědi "Rosničkářů" - 16. prosinec 1944 ráno.
Jak říkají německé historické zápisy jednotlivých armád, ale i jejich nadřízených štábů, byly dny od 10. do 16. prosince 1944 časem, ve kterém jednotky Logistiky nedělaly nic jiného, než že pro své armády zajišťovaly dostatečné množství PHM, který dopravovaly do nástupních prostorů svých jednotek. Zápisy říkají, že byla situace natolik kritická, že byl benzín dokonce odčerpáván i ze zásob na italské frontě, ale to nic není, zápisy říkají, že dokonce i z Východní fronty. Takto získané zásoby PHM byly přes noc urychleně (Grafikon pro vlaky s PHM na území zbytku Třetí říše měl pro Západní frontu nejvyšší prioritu) dopravovány do skladovacích nádrží. Tehdy byly skladovací nádrže umístěny na východním břehu Rýna, kde nejlépe unikaly pozornosti spojeneckých letadel...
Jako jeden z příkladů, jak kritická byla situace s PHM těsně před 16. prosincem 1944, napsal Peter H. Gryner, cituji:

"Nedostatek pohonných hmot nejlépe dokresluje skutečnost, že v noci před útokem byl benzín, přiděleným zálohám 6. TA SS, rozdělen mezi 1. td SS a 12. td SS 'Hitlerova mládež', které měly zaútočit v I. vlně."

Grafikon dopravy po železnici byl napnut na maximum, o čemž podává zprávu již jmenovaný Gryner, když říká, cituji:

"Během prvních dvou týdnů v prosinci bylo vyloženo v Trieru, Prümu a Gerolsteinu (nachází se východně od Arden) celkem 1 535 vlaků s mužstvem a válečným materiálem. Během posledních tří nocí před útokem bylo přesunuto do nástupních prostorů 250 000 mužů, 717 tanků a SHD a také 2 623 těžkých děl, a to přímo před nosem nic netušících obránců, vzdálených necelých 6 km.
Děla byla tažena koňmi a tanky a SHD se pohybovaly po silnicích pokrytých slámou a senem. Nad Eifelem kroužila německá průzkumná letadla a hluk jejich motorů kryl přesun jednotek a vozidel. Patnáctého prosince hlásila Modelova Skupina armád B 1 427 bojeschopných obrněných vozidel a dalších 270 v dílnách v krátkodobých opravách."


Všechny historické prameny hodnotí utajení Wacht am Rhein, jako velice promyšlené, dělané "s příslovečnou německou pečlivostí". Němci samozřejmě vytvořili i předpisy pro Wacht am Rhein, které říkaly jak se mají jednotky I. vlny chovat v nástupních prostorech. V těch předpisech bylo mnoho omezení, jako třeba, že se nesmí rozdělávat ohně. To přesto, že vojáci byli jen v provizorních prostorech, kde byla zima a vlhko. Byl prosinec 1944. Nebylo povoleno kouření v okopech pod přísnými tresty. Poslední dny se omezovala i průzkumná činnost, aby někdo, "kdo ví", nepadl do zajetí. Nalezl se deník jednoho německého granátníka, který pak padl na Elsenborském hřebenu dne 17. prosince 1944. V deníku byla věta - "Všechno a všichni jsou v neustálé pohotovosti".

Hitlerův osobní vlak dorazil i s vůdcem do Frankfurtu nad Mohanem dne 10. prosince 1944. Zdejší Adlerhorst (Orlí hnízdo), byla skupina betonových bunkrů, hluboko v lesích v pohoří Taunus, nedaleko lázeňského městečka Bad Nauheim. Poblíž Hitlerova Orlího hnízda byla i velitelství Skupiny armád B polního maršála Modela a také Vrchního velitelství Západ polního maršála Rundstedta.
A Hitler hned na druhý den svolal důležitou poradu o níž nás informuje, již jmenovaný Peter H. Gryner, cituji:

"Jedenáctého prosince byli tito oba velitelé, polní maršál Rundstedt a Model, stejně tak jako všichni velitelé divizí a sborů, v tajnosti dopraveni autobusy do Orlího hnízda na konferenci s Hitlerem. Bezpečnostní opatření byla tak důkladná, že všichni důstojníci museli před vchodem do Konferenční místnosti odevzdat poboční zbraň a během konference stál za každou židlí ozbrojený esesák. Generálporučík Fritz Bayerlein píše ve svých pamětech, že atmosféra byla tak zastrašující, že se bál sáhnout si do kapsy pro kapesník. Paranoia, která se zmocnila Hitlera po červencovém atentátu, dosáhla svého vrcholu. Dvě hodiny poslouchali zúčastnění důstojníci nadšené emociální evokace německého militarismu a projevy víry v konečné vítězství.
'Tohle je náš poslední trumf. Nesmíme prohrát...' - to byla Hitlerova závěrečná slova."


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Peter H. Gryner - Ardeny 1944.
Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice.
Otto Skorzeny - Mé velitelské operace.
Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:


http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=60&start=20
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“