XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 7.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 7.

Příspěvek od michan »

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 7.
Těžké říjnové a listopadové boje britských a kanadských jednotek o ústí řeky Šeldy, o ostrov

Obrázek

Walcheren a také Severní Beveland. Na mapě je vidět i zatopený Walcheren po těžkých britských náletech.
Při encyklopedickém popisu bojů a důležitých událostí na Západní frontě do Bitvy o Ardeny 16. prosince 1944 / dle Osnovy se jedná o bod 2) Stručný popis bojů a událostí od srpna 1944, po Bitvu o Ardeny na Západní frontě / , jsme se dostali k datu 1. října 1944.

Dne 1. října 1944 byl v Itálii, ve velení britské 8. A nahrazen generál Leese, generálem McGreerym. Generál Leese odešel do Asie, kde převzal velení spojeneckých pozemních sil v jihovýchodní Asii, viz zde v Č 119., i další změny ve velení na italské frontě.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=5193
Na italské frontě útočil americký 2. as (II. as) ze smíšené 5. A, dne 1. října 1944, opět na Bologňu.

V prostředku severozápadní fronty ( jižně od britské 21. Skupiny armád polního maršála Montgomeryho) zahájila dne 2. října 1944 americká 1. A novou ofenzívu mezi Cáchami a Geilekirchenem, přímo proti německé Siegfriedově linii, a to severním směrem.

Také 3. října 1944 pokračovaly útoky americké 1. A, severně od Cách a Američanům se částečně podařilo proniknout do Siegfriedovy linie.
Téhož dne byl podniknut, již v Č 6. vzpomínaný, nálet britských bombardérů na hráz na ostrově Walcheren. Bylo proraženo více jak 100 metrů hráze a moře zatopilo značnou část ostrova, což částečně snižovalo obranyschopnost německé posádky ostrova Walcheren.

Z oblasti Siegfriedovy linie podnikali dne 4. října 1944 Němci protiútoky, ale jednotky americké 1. A své pozice severně od Cách pevně držely a Němce odrazily. Němcům se nepodařilo Američany vyhnat z prolomené Siegfriedovy linie, nezískali zpět ani "píď" ztraceného území.

Kanadský 2. as (II. as) z kanadské 1. A zahájil dne 6. října 1944 útoky, které měly za úkol vyhnat, nebo zcela zlikvidovat německé jednotky na jih od řeky Šeldy, a to mezi Leopoldovým kanálem a jižním břehem řeky, především však v okolí města Breskens.
Nebyl to jednoduchý úkol, neboť Kanaďané museli útočit do zatopených oblastí, nebo do míst kde byla vlhká půda. Nešlo použít žádnou těžkou techniku a tak kanadské jednotky postupovaly proti německé koordinované obraně jen velmi pomalu.
Bylo 6. října 1944, když jedna peruť Kanadského královského letectva narazila nad městem Nijmegenem, na holandsko-německých hranicích na nového protivníka , kterými byly německé proudové letouny. Jednalo se o jednu z Hitlerových tajných zbraní. Pro kanadské piloty bylo dobré, že jeden z německých proudových letounů letěl 150 metrů pod Kanaďany a tak následovala palba všech a "ideální cíl byl ihned zničen" - jak říká o cíli sir Gilbert v knize - Druhá světová válka - úplná historie, a další historické prameny, viz Použité podklady, a podobné říkají i mé poznámky.

(Pro Č 7., 8. a 9. - Bitva o Ardeny, byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih - Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Peter H. Gryner - Ardeny 1944, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice, Otto Skorzeny - Mé velitelské operace, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945, Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem našel pod heslem Ardeny na internetu.)


Dne 7. října 1944 se přece jenom některým kanadským úderným oddílům z 2. as (II.as) podařilo na útočných člunech dostat přes Leopoldův kanál a zřídit 2 malá předmostí. Ale to je tak vše.
Při dalším postupu Kanaďané hned narazili na německou těžkou dělostřeleckou, minometnou a kulometnou palbu, se skvěle koordinovanou střelbou v důležitých sektorech obrany a veškerý pohyb vpřed byl zastaven.
Na jižnějším úseku Západní fronty, v prostoru Pattonovy 3. A, probíhaly dne 7. října 1944 těžké boje. Do Lucemburska prolomené americké oddíly pozvolna postupovaly, ale stejně jako v prostoru Met, byly napadány těžkými německými protiútoky, neboť Němci přisouvali z Německa další a další jednotky.

Velmi citelně pro Spojence, se projevil přísun německých posil z Třetí říše. Bylo to znát již 8. října 1944 v bojích, a to nejen proti Američanům, ale i proti Britům a Kanaďanům. Nejtěžší boje pak probíhaly tento den na severozápadní frontě proti kanadskému 2. as ( II. as), ale i jižněji proti americkému 12. as (XII. as) a 19. as ( XIX. as).

Dne 9. října 1944 se do bojů na jižním břehu řeky Šeldy, naproti Flushingu, zapojila i kanadská 3. pěší divize. Američané dál těžce bojovali ten den u Cách a u Met, kdy museli odrážet prudké německé protiútoky stále živené posilami z Třetí říše.
Mezi 9. a 19. říjnem 1944, vstupuje do dění války znovu Spojenecká diplomacie, viz zde:
http://en.wikipedia.org/wiki/Moscow_Con ... %281944%29
V těchto dnech byl v Moskvě Winston Churchill a Antony Eden a další spojenečtí diplomaté a jednali se Stalinem o "budoucím uspořádání Východní Evropy. Až by byl poražen německý nacismus s Adolfem Hitlerem v čele, měly být ve východní Evropě rozděleny sféry zájmů. I proto byli američtí zástupci, kterými byli velvyslanec v Moskvě, Averell Harriman , a generál John R. Deane ,velitel vojenské mise USA v Moskvě jen jako pozorovatelé. Na některých diskuzích o sférách vlivu byli také i zástupci některých exilových vlád, především Polska. Historické zápisy říkají, že tito zástupci nedosáhli vůbec žádných ústupků u sovětských představitelů. Stalin jednal tvrdě, vědom si té skutečnosti, že Spojenci budou chtít, aby se SSSR účastnilo útoku na Japonsko po zničení Německa. Proto se Stalinovi podařilo dosáhnout té skutečnosti, že Bulharsko a Rumunsko mělo zůstat ve sféře sovětského vlivu, Řecko v britském vlivu a v Maďarsku a Jugoslávii byly sféry zájmu rozděleny. Při závěrečných projevech spojenečtí řečníci ocenili velký podíl SSSR na porážce Německa a naznačili, že jim velmi záleží na tom, aby Sověti nezasahovali do řeckých záležitostí (kde, jak víme, se později vyvinula až do roku 1946 trvající Občanská válka).

Dne 10. října 1944 zaútočila americká 1. A v oblasti německého města Cáchy a podařilo se jí z několika stran přiblížit k městu. Německá posádka města Cách byla vyzvána, aby se vzdala.
Na italské frontě i dne 10. října 1944 útočil americký 2. as (z kosmopolitní, smíšené 5. A) směrem k Bologni. Díky zhoršujícímu se počasí, které sebou přineslo těžký a rozměklý terén, se útoky nedařily a německá obrana všechny útoky Kanaďanů odrazila.

Kanaďanům se u Lamanšského průlivu podařilo dne 11. října 1944 obsadit část silnice mezi pevninou a ostrovy Beveland a Walcheren. Jednotky Pattonovy americké 3. A obsadily dne 11. října 1944 Parroy, když se jim předtím podařilo vyčistit nedaleký les Fortet de Parroy.
Na italské frontě bojovala dne 11. října 1944 velice těžce, u Livergnana, americká 91. pěší divize z 2. as.
Ten samý den novozélandští vojáci překročili také řeku Rubicon (Rubicó), což tehdy, u znalců římské historie, vyvolalo asociaci: "Kostky jsou vrženy". Což řekl kdysi ve své době Římské říše Julius Caesar ( viz zde:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kostky_jsou_vr%C5%BEeny
), když tato slova pronesl až poté, co překročil řeku Rubicon, ale opačným směrem než Spojenci.
Vojáci britské 8. A ten den dobyli Lorenzo.

Na severozápadní frontě zahájily jižně od Nijmegenu, směrem na Venlo, dne 13. října 1944, útok jednotky britského 8. as (VIII. as) a 30. as (XXX. as) z britské 2. A.
Jižněji od nich vstoupila americká 1. A z východu do Cách a začala boj v ulicích města( úporné boje o Cáchy pak trvaly více jek 7 dní, neboť Američané byli nuceni bojovat dům od domu, víc si řekneme u 21. října 1944).
Velmi záhy po ránu dne 13. října 1944 začaly ve větší hustotě dopadat na Antverpy německé raketové střely V - 2 a bylo zabito 32 civilistů. Odpoledne pak zasáhla letounová střela V - 1 antverpská jatka, kde zahynulo 14 civilistů, převážně řezníků, kteří ten den měli připravit pro obyvatele týdenní příděly masa (šest dní na to, tedy 19. října, zabila V - 2 celkem 44 civilních osob a byla to právě druhá polovina října, kdy začalo utrpění obyvatel města Antverpy po bombardování střelami V - 1 a V - 2).

Dne 14. října 1944 došlo ke spojení jednotek kanadského 2. as (II. as) s vyloděnými jednotkami u Breskensu.
Bylo také 14. října 1944, když se do domu v Herrlingenu, kde se zotavoval ze zranění hlavy, které utrpěl při cestě z Berlína do Normandie, polní maršál Rommel, dostavili dva němečtí generálové. Generálové vyřizovali osobní nabídku Adolfa Hitlera. Polní maršál Rommel prý si měl vybrat mezi dvěma zly:
a) Sebevraždu.
b) Veřejný proces.
Polní maršál Rommel si vybral sebevraždu a k ní použil cyankáli, které sebou velice pohotově přivezli generálové od AH.
(Již několik dní na to, tedy 18. října se v Ulmu konal státní pohřeb polního maršála Rommela, to z těch důvodů, aby německá veřejnost neměla možnost Rommela nějak spojovat se spiknutím a podílem na atentátu z 20. července 1944, viz např. i zde:
http://www.eyewitnesstohistory.com/rommel.htm
)
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 7.

Příspěvek od michan »

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 8.


U ústí Šeldy, u Lamanšského průlivu, na severozápadní frontě, se dne 15. října 1944 tvrdě bojovalo. Jižněji vrcholily boje o Cáchy. Ve městě se tvrdě bojovalo už i v ulicích. Byl to boj v městské zástavě - skutečně dům od domu, - což byl jako vždy, jeden z nejtěžších druhů bojů celé války.
Bylo 15. října 1944, když americký 6. as (VI. as) ze 7. A, ještě jižněji zahájil ofenzívu na západ od Epinalu.
Na italské frontě toho dne vstoupila polská 2. pěší divize do Gambetollu a obsadila jej. A americké a jihoafrické jednotky z 5. A postoupily u Livergnana a Grizzana o něco dál.

Také dne 16. října 1944 pokračovaly těžké pouliční boje v Cáchách, zatímco hlavní síly obou amerických sborů 19. as(XIX. as) a 7. as (VII. as) z 1. A se východně od města spojily. Město Cáchy tak bylo 16. září 1944 definitivně neprodyšně obklíčeno ( do 16. října Němci toto první větší město Třetí říše pravidelně každý den posilovaly i malými jednotkami, zbraněmi, proviantem a municí).
Jižněji pak, ten samý den 16. října, na řece Mosele, v okolí města Bruyéres americký 8. as narazil na silnou německou obranu, ale na pravém křídle se podařilo francouzským jednotkám prorazit kupředu (všechny jednotky bojovaly v rámci americké 7. A generála Patche).

Dne 17. října 1944 obsadily britské jednotky Dempseyho 2. A, při svém postupu na západ Holandska, na Venlo, město Venray.
Na jihu severozápadní fronty Evropy, pak jednotky 7. A generála Patche toho dne úspěšně postoupily dál na sever, po bojích u Lunéville a Bruyéres.
Na italské frontě zahájil 17. října polský 2. as(II. as) útok jižně u Forli a americký 2. as( II. as) ten den jen nepatrně, po bojích, postoupil u Bologni.
Dne 17. října 1944 došlo v patové politické situaci ve Francii k průlomu. Ve vůbec nelehkém problému - spojení komunistického a demokratického odboje a jeho začlenění do armády Francie - došlo k dohodě. Všechny historické podklady říkají, že to byla těžká jednání kvůli naprosto antagonistickým zaměřením obou hnutí odporu. Leč stalo se a obě hnutí odporu posílila pravidelnou francouzskou armádu, a to jak lidskými zdroji, tak i zbraněmi a municí.

Volkssturm, česky Domobrana, byla ustavena sice již od 25. října 1944 rozkazem AH Himmlerovi, ale v Německu oficiélně pak 18. října 1944 ve vyhlášce a v mediích. V Třetí říši bylo vše oznámeno řádně až 20. října 1944 ( prvé jednotky, VGD - VolksGrenadire division a další, jako PGD - PanzerGrenadire division - se začali objevovat od 25. září 1944 a také proto se někdy píše tohle datum jako vznik). Do Domobrany byly v kategoriích I. až IV., povoláni, byli nuceni se povinně přihlásit, všichni muži Německa od 16ti do 60ti let.
Dle některých historických podkladů to bylo od 13ti do 60ti., viz zde:
http://en.wikipedia.org/wiki/Volkssturm
ony kategorie I. až IV. viz zde:
http://de.wikipedia.org/wiki/Volkssturm
a první byli nasazeni ti od 16ti do 45ti let.
Mezi 17. až 19. říjnem 1944 byl ve velení americké 1. A nahrazen generál Corlett. Nově se velení americké 1. A u Cách ujal generál McClain.

Byl 19. říjen 1944 a útok americké 1. A na Cáchy sílil a úměrně k tomu slábla německá obrana. Jižně odtud, pod Pattonovou 3. A, v prostoru americké Patchovy 7. A vstoupila americká 36. pěší divize do Bruyéres a další americké jednotky se připravovaly na útok na St. Dié.
Na italské frontě útočily 19. října 1944 jednotky indické 10. pěší divize přes řeku Savio.

Bylo 20. října 1944, když na severozápadní frontě zahájily britské jednotky 1. as (I. as), z kanadské 1. A, ze svých výchozích pozic, velkou ofenzívu od Antverp směrem na sever.
Jižněji, v oblasti boje Pattonovy 3. A, nebylo možno provádět žádnou útočnou činnost, neboť tam vznikly rozsáhlé záplavy. To totiž americká 19. taktická letecká armáda plánovaně rozbořila hráz přehrady u Dieuze.
Na italské frontě se 20. října 1944 podařilo britské 4. a 46. divizi z 5. as (V. as) vstoupit do Ceseny a na střední frontě, jižně od Bologni odrazila 6. jihoafrická tanková divize z 5. A prudký německý protiútok.

21. října 1944 v poledne se vzdali v Cáchách americkým vojákům němečtí obránci. Boj o Cáchy a okolí vlastně trval od 2. října 1944 až do 21. října 1944. Město Cáchy bylo po těžkých bojích jedna velká rozvalina. Sedm dní obklíčení a 19 dní leteckého bombardování a dělostřelecké palby se těžce "podepsalo" na zástavbě. Do rukou amerických vojáků z 1. A se vzdalo jen ve městě přibližně 3 000 německých vojáků a v bezprostředním okolí Cách jich bylo přibližně 8 000. Němci po celou dobu sedmidenních bojů ve městě, v městské zástavbě, až do doby úplného obklíčení města, posílali do obrany oblasti Cách jednu jednotku za druhou. Boje o město Cáchy a okolí byly neobyčejně kruté, plné bojů dům od domu, a ten den, 21. října to bylo 1 875 dní od chvíle, kdy se německý voják vydal na pochod za hranice tehdejší Třetí říše (od Anšlusu Rakouska). Nyní přišla válka do Třetí říše... A právě po pádu města Cáchy a praktickém zničení prvního většího města Třetí říše, se na západě Německa, ale i mezi Spojenci na západě, objevili lidé, kteří se domnívali, že by se Němci mohli smířit s porážkou. Jenomže Adolf Hitler svou autoritou nedovolil žádné vyjednávání ani pochyby o tom, že Třetí říše bude bojovat dál.
Dne 21. října 1944, na italské frontě, se začal britský 5. as (V. as) a kanadský 1. as (I. as) z britské 8. A přepravovat přes řeku Savio, a to přesto, že byla po deštích rozvodněná.

Na severozápadní frontě, u Lamanšského průlivu, obsadili Kanaďané dne 22. října 1944 poloostrov a město Breskens na jižním břehu ústí řeky Šeldy. V jižním Holandsku útočil ten den britský 12. as (XII. as) z 2. A generála Dempseye na město Tilburg.
A na italské frontě vstoupily kanadské oddíly z 1. as (I. as) z britské 8. A do Cervie.

Na severozápadní frontě u Lamanšského průlivu dne 23. října 1944 zaútočila britská 4. tanková divize na východním konci bevelandské úžiny. Podstatně jižněji, ten samý den, zaútočily Patchovy jednotky 7. A znovu důrazně na Bruyéres a St. Dié.

Dne 24. října 1944 se dařil, u Lamanšského průlivu severozápadní fronty, kanadské 2. pěší divizi další postup podél bevelandské úžiny. Jižněji odtud, v prostoru britské 2. A, vstoupily jednotky 12. as (XII. as) do města Hertogenbosch.

Boje na Bevelandu vrcholily. I když se Němci na severozápadní frontě urputně bránili, dařilo se dne 26. října 1944 přistát jednotkám britské 52. pěší divize na jižní straně Bevelandu, poblíž Baarlandu. Kanadské 2. pěší divizi se ten den stále ještě dařilo postupovat podél bevelandské úžiny. Jižně odtud, v sektoru Patchovy 7. A, pokračovaly těžké boje o město St. Dié.

Také 27. října 1944 pokračoval kanadský útok v Bevelandu. Jižně od nich, ve vnitrozemí, se dařily útoky Britů. Bylo dobyto město Bergen-Op-Zoom na severním břehu ústí Šeldy. Jižněji odtud v oblasti britské 2. A generála Dempseye spustili ten den Němci prudký protiútok, který však britské jednotky dělostřeleckou palbou zastavily.
Na italské frontě začalo zimní počasí, které zbrzdilo postup spojeneckých jednotek.
Tento den skončil katastrofou zkoušky německé raketové střely V - 2 v Overveenu, na pobřeží Severního moře. Němci sem na sever, do Overveenu, stáhli, z Holandska, kam začátkem září 1944 vstoupili Spojenci, své zkušební středisko raketových střel V - 2. A právě dne 27. září 1944 došlo na polygonu v Overveenu u Severního moře k dalšímu zkušebnímu pokusnému odpálení. Raketová střela V - 2 vystoupala do výšky 90ti metrů, pak se však zřítila na zkušební polygon, kde zahynula celá obsluha 12ti mužů.

Dne 28. října 1944 obsadily, v prostoru Demseyho 2. A, britské jednotky, město Tilburg, zatímco západně od Venlo Spojenci útočily proti německým výsadkářům, kteří do prostoru seskočili den předtím, tedy 27. října, a podařilo se jim postoupit.
Téhož 28. října jedna z letounových střel V - 1 zabila v Antverpách 71 belgických civilistů.

Bylo 29. října 1944, když se na Bevelandu přiblížila vyloděná britská 52. pěší divize ke Geos. Ve vnitrozemí pak 1. polská tanková divize vstoupila do města Bredy.

Dne 30. října 1944 konečně kanadské oddíly prorazily napříč Bevelandem a směřovaly ke kanálu Walcheren.

Bylo 1. listopadu 1944 a o holandský ostrov Walcheren začala přímá bitva. To se totiž na Walcherenu vylodila britská brigáda z 52. pěší divize i s podpůrnými prostředky a také celkem 3 oddíly elitních britských Commandos. Jeden oddíl Commandos okamžitě pronikl do města Vlissinger, druhý oddíl pak bojoval poblíž Westkapalle ( třetí oddíl Commandos zůstával v záloze). Bylo špatné počasí a tak jednotky dostávaly jen malou leteckou podporu, ale velice pomáhala svými děly britská bitevní loď HMS Warspite a 2 monitory a ještě celá řada menších plavidel. Němci proti nim vedli střeleckými radary řízenou dělostřeleckou palbu a při vyloďování mnoho vyloďovacích plavidel, včetně dělových člunů potopily. Právě dělové čluny měly provádět přímou palebnou podporu, ostřelovat cíle německé obrany v bezprostřední blízkosti vyloďujících se jednotek.
Ostrov Walcheren po celou dobu bránila velice zkušeně německá 70. pěší divize, které velel generál Daser.
Na italské frontě se přes nepřízeň počasí v některých sektorech zase bojovalo. Britskému 5. as ( V. as) z britské 8. A se podařilo poblíž Forli o několik kilometrů postoupit dál na sever.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 7.

Příspěvek od michan »

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 9.

A pro připomenutí ještě celková mapa bojů na Západní frontě, od kanálu La Manche až po

Obrázek

Švýcarsko, a to od září do 15. prosince 1944, tedy do předvečera bitvy o Ardeny.

Také celý Listopad 1944 prováděly spojenecké těžké bombardéry nálety na cíle v Třetí říši.
Za měsíc listopad 1944 tak americké těžké bombardéry svrhly 55 700 tun bomb na cíle v říši. Ničily německá letadla na zemi i ve vzduchu, když nejvíce německých letadel zničily mezi 2. až 27. listopadem 1944.
Americké těžké bombardéry po celý měsíc útočily na německý železniční systém, který byl velmi těžce poškozen, zvláště pak byla zničena centra jako Koblenz, Saarbrücken a Hamm, jako zvlášť důležité cíle. Americké těžké bombardéry jako v říjnu, tak i po celý listopad, pokračovaly ve zničujících těžkých náletech na rafinérie pohonných hmot, a to především v Merseburgu, Leuně, Misburgu a Galsenkirchenu.
Britské těžké bombardéry pak v měsíci Listopadu 1944 bombardovaly Berlín, Hannover, Kolín nad Rýnem Essen a další. Britské těžké bombardéry stihly svrhnout za listopad 1944 celkem 53 000 tun bomb.
Dne 16. listopadu byl proveden zvláště těžký nálet na Jülich, Düren a Heinsburg s cílem podpořit útočnou činnost amerických oddílů. Bombardování byla tak těžká, že tato 3 města byla zcela smetena.
V rámci ofenzívy na rafinerie PHM Britové napadli města Homberg a Castrop-Rauxel.
Letouny, které doprovázely těžké bombardéry, útočily na objevené základny zbraní V - 1 a V - 2.
Speciální nálet byl v listopadu 1944 proveden na vodní kanály Dortmund-Ems a Mitteland, kde se podařilo hráze prorazit. Byla tak zničena jedna z hlavních vnitrozemských dopravních cest, kterou se po vodě přepravoval v Třetí říši strategický materiál pro válku. Byla tím narušena plynulá přeprava prefabrikátů na stavbu německých ponorek. Britové po celý měsíc listopad pokračovaly také v zaminovávání Baltského moře, čímž ztěžovali výcvik posádek německých ponorek.

Na severozápadní frontě, u Lamanšského průlivu, na ostrově Walcheren pokračovaly také 2. listopadu 1944 prudké boje a útočící 52. pěší divize obsadila Vlissigen(Flushing). Na pobřeží La Manche byla města Zeebrugge a Heyst definitivně zbavena Němců.
Jihovýchodně odtud pak britská 7. tanková divize v rámci 2. A obnovila své útočné aktivity směrem na západ a sever. Ještě jižněji, v prostoru Pattonovy 3. A také probíhaly útoky na německá obranná postavení.
Na italské frontě spojenecké jednotky 2. listopadu 1944 obsadily Cassetu, nacházející se jižně od Bologni.

Dne 3. listopadu 1944 končily boje v prostoru Breskensu, severně odtud přes řeku Šeldu, na ostrově Walcheren se dál těžce bojovalo, ale britské a kanadské oddíly stále víc zatlačovaly německé obránce. Stejně tak se dařilo i 1. polské a kanadské 4. obrněné divizi.
Na italské frontě se ujal dne 3. listopadu velení 8. A generál McGreery.

Na Walcherenu se stále těžce bojovalo i 4. listopadu 1944. Britský 1. as při svém postupu k řece Maase obsadil Geetruidenberg. Britské minolovky se při odminování ústí Šeldy propracovaly 4. listopadu 1944 až k Antverpám. Nic to zatím neměnilo na faktu, že Spojenci stále ještě dopravovali většinu posil a materiálu z hlubokého týlu - tedy z Normandie a jižní cestou až z Marseille....
V průběhu těžkých bitev, s cílem obsadit ostrov Walcheren, během osmi dnů vylodění a bojů, britských a kanadských jednotek, došlo k celkem 10 000 bojových vzletů bitevních letounů (Typhoon) na podporu úderných oddílů. V průběhu tohoto bombardování, s cílem podpořit útočící jednotky nízkoletícími Typhoony, německá PVO sestřelila 51 britských letounů. Zahynulo při tom 31 pilotů.

Bylo 6. listopadu 1944, když bylo na ostrově Walcheren konečně dobyto, britským 2. as (II. as) největší město ostrova, kterým je Middleburg.

V USA byl v prezidentských volbách dne 7. listopadu 1944, počtvrté zvolen prezidentem Franklin Delano Roosevelt. Zvítězil v 36ti státech a v průměru dostal 53 procent hlasů, porazil protikandidáta, kterým byl Deweye.

Až 8. listopadu 1944 se zhroutila německá obrana ostrova Walcheren, kdy se do rukou Kanaďanů vzdaly zbytky německé posádky.
Ten samý den Pattonova 3. A zahájila u města Mety útok směrem k jihu s cílem obsadit Sárskou oblast. Americkým jednotkám se podařilo jižně od města Mety překročit řeku Seille a obsadit město Nomony.
Na italské frontě pokračoval v útoku jižně od Forli britský 8. as (VIII. as) z 8. A.

Bylo 9. listopadu 1944, když v prostoru Pattonovy 3. A některé její jednotky překročily řeku Moselu u města Mety a druhé rameno obkličovacích kleští, dále k jihu, za řekou Seille, utvořil 12. as (XII. as), který ve svém směru útoku obsadil město Chateau Salins.
Dne 9. listopadu 1944, na italské frontě, vstoupila britská 4. pěší divize (8. as z britské 8. A) do města Forli.

Dne 10. listopadu 1944 došlo k jedné závažné události v obraně města Antverpy (budoucí cíl Hitlera v Bitvě o Ardeny). Do města Antverpy přiletěl z Paříže americký generál Clare H. Armstrong. V Antverpách si zřídil velitelství obrany města a okolí proti letounovým střelám. V PVO Antverpy bylo během několika dní dislokováno několik tisíc amerických, britských a polských vojáků, kteří obsluhovali celkem 600 protiletadlových děl různých ráží, spolu s komunikačními systémy a radary, které měly zachytit střely V - 1 co nejdále od města a sestřelit je. Na svou dobu byla PVO Antverp poměrně výkonná, neboť sestřelovala 1/2 a někdy až 3/4 letounových střel V - 1, které přilétaly do prostoru. Bohužel proti nadzvukovým raketovým střelám V - 2 nebyla protivzdušná obrana možná. Z mnoha tisíců vojáků, příslušníků PVO Antverpy jich ve svých bojových postaveních padlo 32.
Toho samého dne 10. listopadu 1944 překročily další jednotky Pattonovy 3. A jižně od Thionville také řeku Moselu a útok Američanů jižně od Met se ještě více zrychlil.

Dne 12. listopadu 1944, provedla Royal Air Force jedno z nejúspěšnějších a nejpřesnějších bombardovacích náletů 2. světové války. Ten den se jí podařilo potopit poslední německou bitevní loď "Admirál von Tirpitz". Útok provedlo 29 Lancasterů ze 617. squadrony. Bitevní loď se skrývala v malém fjordu u přístavu Tromsö za Polárním kruhem. Každý z bombardérů tehdy nesl dvanáctitisíciliberní pumu označenou Tallboy. Nejméně dva letouny zasáhly cíl a Tirpitz se obrátil kýlem vzhůru. Z více než 1 800 členů posádky Tirpitze se podařilo zachránit něco okolo 800 mužů, z toho 82 poté, co 32 hodin po převrácení technici vyřízli otvor v dolní části obnaženého boku. Některé dobové údaje říkají, že se přibližně 1 000 mužů utopilo.

Severně od Thionville překročily 13. listopadu 1944 další jednotky 3. A generála Pattona Moselu a u Cattenomu ženisté postavili most. Na jih od města Mety jiné jednotky z 12. as (XII. as), také z Pattonovy 3. A, začaly útočit na Morhange a Falquemont.
Jižněji odtud v oblasti bojů Patchovy 7. A útočily ten den 13. listopadu 1944 Američané tak prudce, že se němečtí obránci začali stahovat z města St. Die, města o které se několik dnů předtím těžce bojovalo.

Jižně od Lamanšského průlivu, v prostoru útoku Dempseyovy britské 2. A zahájil dne 14. listopadu 1944 britský 12. as (XII. as) útok s cílem likvidovat německá postavení kolem Nederweertu poblíž Venlo na západním břehu řeky Maasy. V jižní Francii pak v tento den 14. listopadu 1944 zahájila francouzská 1. A Operaci "Nezávislost" k osvobození Belfortu.

Bylo 15. listopadu 1944 a Pattonova 3. A stále útočila v okolí města Mety. Jižně od Met se americkým jednotkám podařilo přetnout důležitou železniční trať, která vede do Saarebourgu. Odtud směrem k jihu až k sektoru navazující Patchovy 7. A, severně od St. Dié se dařily útoky úderných oddílů. V jižní Francii zvyšovala svůj útočný tlak i francouzská 1. A směrem na Belfort.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Peter H. Gryner - Ardeny 1944.
Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice.
Otto Skorzeny - Mé velitelské operace.
Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=60&start=20
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“