Stránka 1 z 1

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 1.

PříspěvekNapsal: 6/10/2014, 05:11
od michan
XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 1.
1) Bitva o Ardeny 1944, 45. Úvod.
Útoky Spojenců po proražení fronty v Normandii až po předvečer Operace MARKET

Obrázek

GARDEN na Západní frontě Evropy, tedy od 16. srpna do 16. září 1944.
Poslední z velkých útočných operací Třetí říše, pečlivě před Spojenci utajená, které se na Západní frontě zúčastnilo několik německých armád, z nich bylo několik tankových ( severní křídlo Bitvy o Ardeny kryla německá 15. A, pod ní útočila důležitá německá 6. TA SS, pod ní nejúspěšnější 5. TA a jižní křídlo kryla 7. A - vše bude ještě přesně rozepsáno a popsáno), je v Česku navyknuta být nazývána - Bitva o Ardeny - a má všeobecné trvání od 5ti hodin 30ti minut ráno dne 16. prosince 1944, do 28. ledna 1945.
Termín a fakt - pečlivě před Spojenci utajené německé útočné operace - bude v mém historickém popisu z roku 2014 důkladně osvětlen( stejně tak budou osvětleny všechny další termíny a fakta, včetně dat a jmen velitelů armád. Bude osvětlen i fakt - jak to bylo na podzim roku 1944 vůbec možné takřka vše utajit, když Spojenci měli informační kanály k Němcům, k jejich nejtajnějším informacím a rozkazům - více než dobré....
Co tehdy říkala Enigma a Depeše ULTRA pro " 31 zasvěcených?
Vše i s nejnovějšími poznatky z konce 20. století a i začátku prvního desetiletí 21. století, které jsem si pečlivě v průběhu let zaznamenával, stejně jako neměnná data a historická fakta z let 60tých, 70tých až let 90tých dvacátého století.
Zde v Úvodu si nejprve ještě osvětleme některé termíny názvu válečné operace, kterou jsme si navykli nazývat - "Bitva o Ardeny".
Anglosaská historie a literatura si velmi rychle vžila název - "The Battle of The Bulge" - v překladu "Bitva o výběžek" (někde nalezneme i název Winter War - Zimní válka, ale protože by se mohla zaměnit s Finsko - Ruskou válkou z let 1939 - 1940, viz zde SSSR a Finsko 1939 -1940 Zimní válka I. až XII.:
viewforum.php?f=188
, je tento termín velmi málo používán).
Termín "The Battle of The Bulge" - "Bitva o výběžek" poprvé použil Winston Churchill, premiér válečného vládního kabinetu Jejich Veličenstev Velké Británie na své první tiskové konferenci ihned poté, co Němci v Ardenách, v Ardenském výběžku, prolomili spojeneckou frontu.
S termínem pro Bitvu o Ardeny v německé historii a pak zpětně i u kompilátů vzniklých v průběhu let 60tých, 70tých až do 90tých let minulého století je to trochu složitější a v překladu je těch termínů mnohem víc. Začněme tím nejvíce používaným názvem a také zřejmě nejsprávnějším názvem - "Wacht am Rhein" - "Stráž na Rýně".
Tím úplně nejnesprávnějším termínem pro Bitvu o Ardeny je v němčině přeloženo "Rundstedtova ofenzíva"
(Rundstedt se strašně rozčiloval, když některý pisálek, či historik, spojoval Bitvu o Ardeny s jeho jménem - bude ještě osvětleno). Existují ještě další názvy vzniklé i podle toho, komu byl konečný plán přisuzován (například Modelovi, veliteli Skupiny armád B na Západní frontě). Více si o názvech německého plánu řekneme u plánování samotné bitvy.

Celá Bitva o Ardeny bude popsána dle následující osnovy:

1) Bitva o Ardeny 1944, 45. Úvod.

2) Stručný popis bojů a událostí od srpna 1944, po Bitvu o Ardeny na Západní frontě.

3) Plánování "Wacht am Rhein" - "Stráž na Rýně", Operace Stösser a Operace Greif.

4) Bitva v Ardenách, popis bojů od 16. prosince do 28. ledna 1945.

5) Bilancování Bitvy v Ardenách.


Kdo četl všechna historická pojednání o 2. světové válce na Západní frontě zde na Palbě:
viewforum.php?f=6
, která jsem já sepsal, tak tam jistě najde i osnovu ve které je v rubrice - Příčiny a události vzniku 2. světové války
viewforum.php?f=197
, Západní fronta 1939 - 45
viewforum.php?f=197&start=30
, na listu číslo 2 Západní fronta 1939 - 1945 - Úvod Č 1., 2., 3.:
viewtopic.php?f=197&t=2411
v Č 3. Osnova, na které je:
XV. Bitva o Ardeny, o které to celé bude.

Začnu tedy v Úvodu tím, že Hitler a jeho zkušení váleční naslouchači z OKW (OKW - Oberkomando der Wehrmacht), kteří to s Hitlerem táhli již mnoho válečných let (za všechny jmenuji mlčenlivého náčelníka štábu OKW maršála Alfréda Jodla) rozeslali Rundstedtovi( maršál Rundstedt se s Hitlerovým rozkazem z 19. srpna 1944 o Požadavku na přeskupování Wehrmachtu na Západní frontě pro ofenzívu na Západní frontě dozvěděl, seznámil se s ním, až po novém převzetí funkce vrchního velitele OB West, tedy po 4. září 1944, viz zde v Č 4., 5. a 6.:
viewtopic.php?f=137&t=5747
) a Modelovi již 19. srpna 1944 Požadavky na přeskupování pozemních jednotek pro ofenzívu na Západní frontě.
Bylo to v době porážky německých armád v tzv. Falaiské kapse, viz zde:
viewtopic.php?f=137&t=5664
a zde:
viewtopic.php?f=137&t=5675
a podle vojenských i románových historiků to zároveň souviselo, ono Přeskupování jednotek Wehrmachtu pro ofenzívu na Západní frontě, s rekonvalescencí AH (AH - Adolf Hitler), po nezdařeném atentátu 20. července 1944.
Tehdy AH nevěřil nikomu ze svých generálů a maršálů a zároveň se v té době zhlédl v útoku Pattonovy americké 3. A na počátku srpna 1944, viz zde v Č 113 - Útok Pattonovy 3. A do Bretaně:
viewtopic.php?f=137&t=5635
. Měl zároveň stále v hlavě také reminiscenci
( http://www.islo.cz/slovnik-cizich-slov/reminiscence - vzpomínka, ohlas ) z 11. až 25. května 1940, kdy se zdařil plán Operace Fall Gelb - Plán žlutý ( viz zde plánování Fall Gelb, jeho vývoj:
viewtopic.php?f=196&t=3654
a další odkazy) a německá vojska rozetnula francouzsko-britskou frontu útokem přes Ardeny až na pobřeží kanálu La Manche, viz zde od Č 58:
viewtopic.php?f=196&t=3781
a všechny další články včetně Č 82 viz zde:
viewtopic.php?f=196&t=3924
. Hitler nosil v hlavě směr zdařilého útoku z Arden po roce 1940, ale v roce 1944 mohl být takový útok proveden pouze za takových podmínkách, kdy by Spojenci nebyli schopni použít svou ohromnou leteckou převahu. Tedy bylo nutno pro začátek ofenzívy vybrat takové počasí, kdy by spojenecká letadla nebyla schopna létat(mlha, období deště, nízká oblačnost, sněžení). I pro to měl Hitler první nejbližší horizont ofenzívy - listopad 1944.
Přeskupování jednotek Wehrmachtu po německé porážce u Falais na Západě v rámci OB West( OB West - vrchní velitelství Západ) pro ofenzívu na Západní frontě, které Hitler nařídil 19. srpna 1944 tak mělo v sobě zárodek plánu Wacht am Rhein - Stráž na Rýně, neboť v něm bylo i shromáždění velkých tankových jednotek a jednotek pozemních a to za těch nejpřísnějších podmínek utajení, až pod pohrůžkou smrti zastřelením na místě, a to jen například při použití slov " v Ardenách" (ostatní si řekneme až u plánování Operace Wacht am Rhein).


Operace "Stráž na Rýně", většinou budu v dalším textu používat "Bitva o Ardeny", je bitvou, která v sobě nese všechny znalosti a zkušenosti, které se za 5 let války naučili především Němci v boji. Bitva o Ardeny v sobě pro obě válčící strany nese všechny krizové a kritické situace, které sebou přinášelo pokročilé stádium války v celé své "nahotě"!
Velitelé obou válčících stran byli vystaveni takřka všemu co musel velitel, nebo co by měl, zvládat. Mám na mysli velitele na všech stupních velení, od velitelů čet, rot, praporů až po velitele armád, a to v útoku, obraně, manévrovém boji a útočných a obranných přesunech. Ukázalo se vše, co ve velitelích je, a to od hrdinství přes osobní statečnost a vojenskou znalost k umění velet až k taktické vyspělosti. V Bitvě o Ardeny se však také ukázala zbabělost a neschopnost velet, a to opět na všech stupních vojenské hierarchie již zmiňované. I o tom bude hovořit historický popis známých i méně známých faktů, který jsem sestavil, a který Vám zde na Palbě postupně představím. Ukáže se, že válka je strašné a krvavé "Pokračování politiky jinými prostředky", kde se životem a krví platí chyby v taktickém velení.
Zároveň si ukážeme, že ani ten nejschopnější velitel nemůže napravit chyby špatného strategického plánu, sestaveného maniakem. Tohle platí v tomto případě zvláště u Němců, a všichni poznají, že "ač je třeba dobrá strategická myšlenka prosazována v plánu Adolfem Hitlerem", když je zasazená do nesprávného prostředí s nedostatkem prostředků na pokračování ofenzívy, musí taková bitva stejně skončit krachem. Bitva o Ardeny v podání Němců v roce 1944, "pod taktovkou AH" vedla jen a jen k porážce.
(Pro Č 1., 2., 3. Bitva o Ardeny byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, a pak ověřená fakta z knih Peter H. Gryner - Ardeny 1944, Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice, Otto Skorzeny - Mé velitelské operace, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945, Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny a ověřená fakta z jiných pramenů, které jsem našel pod heslem Ardeny na internetu.)

Re: XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 1.

PříspěvekNapsal: 6/10/2014, 05:16
od michan
XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 2.

O operaci "Bitva o Ardeny" bylo sepsáno několik stovek studií, několik knih a bylo natočeno i několik filmů. Nebudu zde provádět hodnocení, jen vyjmenuji některé studie a filmy.
Zde tedy některé studie problematiky - Bitva o Ardeny 1944, 45 seřazené dle roku jejich vyhotovení v anglickém jazyce:

J. Strowson - The Battle for the Ardennes, B. T. Batsford,
Londýn 1959.
J. Toland - Battle: The Story of the Bulge, Random House,
New York 1959.
H. M. Cole - The Ardennes: Battle of the Bulge, U. S. Army in World War II. Washington D. C., Government P. O. 1965.
J. Nobecourt - Hitler's Last Gamble, Shocken Books,
New York 1967.
H. Jung - Die Ardennen Offensive,
Curych 1971.
R. E. Merriam - The Battle of the Bulge, Ballantine Books,
New York 1983.
Ch. B. MacDonald - A Time for Trumpets (The Untold Story of the Battle of the Bulge), Bantam Book, New York 1985.
J. P. Pallud, The Battle of the Bulge: Then and Now,
Londýn 1986.
J. P. Pallud - Ardennes 1944. Peiper and Skorzeny,
Londýn 1987.
D. S. Parker - Battle of the Bulge (Hitler's Ardennes Offensive 1944 - 1945),
Combined Books, Philadelphia 1991.

A nyní také - Filmy, neřazené podle roku výroby:

The Battle of the Bulge.
Tento film režíroval Ken Annakin. Je to film s Henry Fondou, Robertem Shawem a Charlesem Bronsonem v hlavních rolích z roku 1965, který je asi tím nejznámějším filmem u nás. Bohužel jeho děj neodpovídá historickým skutečnostem a je plný nedodržení historické faktografie. Ať již jmen velitelů na různých stupních, ale i děje na obou stranách bitvy.
Battleground.
Velmi starý film z roku 1949, kdy za námět a scénář získal Robert Pirosh Oscara. V hlavních rolích je Van Johnson a Ricardo Montelban (přiznávám, že jsem tento film viděl, ale již si jej moc nepamatuji. Mám jen takové matné vzpomínky na zmrzlý a mlhavý terén, v něm americké vojáky v zmrzlých okopech okolo Bastogne). Battleground líčí osudy jedné čety při obranných bojích v prostoru Bastogne.
Battle of the Bulge.
Tentokrát britský dokumentární film, který režíroval Peter Batty (neznám jej).
A ještě jeden film:
The Battle of the Bulge.
Mě opět neznámý dokumentární film, který byl natočen pouze na videokazety.

V Úvodu chci ještě říci některé další skutečnosti, které jsem za desítky let shromáždil z různých historických pramenů a pečlivě jsem si je desítky let zapisoval, opravoval a doplňoval o nové skutečnosti. Stejné jsem prováděl i s novými informacemi z nových knih, časopisů a ověřených informací z internetu.
Tak například, když se seznámíte s celou Bitvou o Ardeny, zjistíte, že byla prakticky rozhodnuta za pouhé tři dny. Ano, nejen nahoře uvedené studie říkají, že Bitva o Ardeny byla rozhodnuta za tři dny, neboť Němci nebyli schopni dodržet svůj "Časový harmonogram ofenzívy".
Většina vojenských historiků došla k závěru, že to bylo z důvodů úporné a nepřekonatelné obrany amerických vojáků na některých velice důležitých klíčových uzlech, hnízdech odporu, hnízdech obrany (ta hnízda odporu nejvíce vyzdvihovaná v konci 20. a na začátku 21. století jsou tři, Bastogne, která byla ve všech desetiletích vždy symbolem odporu, ale především důležitých pět dní obrany u St. Vith/Obrana St. Vith byla několik desítek let opomíjena, neboť se z ní Američané po 5ti dnech stáhli - ale právě těchto 5 dní způsobilo největší zácpy na silnicích a chaos v Ardenách mezi německou 6. TA SS a 5. TA / a třetí odpor je udržení přístupu k největšímu skladišti PHM Spojenců v západní Evropě u Stavelotu - všechno bude pečlivě vysvětleno v mých článcích),
"kde to američtí vojáci hned nezabalili a neutekli!".


Zde v Úvodu si také řekněme, že právě při Bitvě o Ardeny se ukázaly "ty největší rozpory mezi Američany a Brity". Britsko-americká koalice se velmi silně zachvěla!
Oč šlo?:
Jedním z cílů, které Hitler sledoval svou Bitvou o Ardeny ( svou operací Wacht am Rhein - Stráž na Rýně) bylo, rozetnout americké a britské jednotky - oddělit od sebe armády Britů a Američanů, když Němci měli svým útokem dosáhnou město a přístav Antverpy.
Abwehr totiž Hitlera od roku 1943 informoval o rozporech, které existovaly mezi spojeneckými generály a pak v roce 1944 hlavně mezi Eisenhowerem, velitelem všech spojeneckých armád a generálem, od 1. září 1944 polním maršálem, Montgomerym.
Některé spory mezi americkými generály a Montgomerym o materiál, PHM a priority útoku popisuji v Operaci OVERLORD Č 139.:
viewtopic.php?f=137&t=5702
, ten největší spor se začal rýsovat po 1. září 1944, kdy byl "Monty" povýšen do hodnosti polního maršála, ale co hlavně, musel předat vrchní velení všech jednotek Spojenců na Západní frontě a v Evropě generálu Eisenhowerovi. Generál Eisenhower se po 1. září 1944 ujal velení všech spojeneckých jednotek, tedy britské 21. Skupiny armád, i americké 12. Skupiny armád a velení jednotek v Itálii. Eisenhower převzal velení na západě Evropy a ihned zdědil nevyřešené problémy s logistikou, ale i s takovou situací, že sice bylo dobyto město i přístav Antverpy ( 4. září 1944), ale nebyl dobyt ještě poloostrov Walcheren a obsazen severní břeh řeky Šeldy, neboť britská 11. obrněná divize sice Anverpy 4. září obsadila, ale vjezd do přístavu zůstal pod kontrolou německých posádek na přilehlých ostrovech.
O největším faux pas (
http://cs.wikipedia.org/wiki/Faux_pas ) - špatný krok, spíše šlo o neúctu k nadřízenému, se postaral Montgomery již 9. a 10. září, kdy mu Eisenhower musel připomenout, že je jeho nadřízený (viz zde: "Jen klid Monty! Takhle se mnou nemůžete mluvit, jsem Váš nadřízený." , což je v Č 141. již uvedeného odkazu o něco výše OVERLORD Č 139.)
Další spory mezi Eisenhowerem a polním maršálem Montgomerym jsou popsány v XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Úvod. Č 1., 2. a 3, zvláště pak v Č 2. a 3., kde jsou popsány spory o logistiku a PHM, viz zde:
viewtopic.php?f=137&t=5741
Ale to nic nebylo proti tomu jaký konflikt se odehrál mezi polním maršálem Montgomerym a generálem Eisenhowerem( trochu blíže popsanou osobnost budoucího presidenta USA a v době 2. světové války generála Eisenhowera, viz zde i s jeho problémy:
viewtopic.php?f=196&t=4758
) během Bitvy o Ardeny. Vše začalo 24. prosince 1944, když generál Harmon zničil podstatnou část německé 2. td. Abych nějakým způsobem nenarušil logiku sporu a její zásadní části, použiji popis Peter H. Gryner - Ardeny 1944, cituji:

"Během ardenské ofenzívy došlo mezi 'Ikem' a 'Montym' k zatím nejostřejšímu konfliktu. 24. prosince, v den, kdy generál Harmon zničil podstatnou část německé 2. td, Bradley navštívil Montgomeryho. Dostal vynadáno jak malý kluk a dověděl se, že Američané právě utrpěli rozhodující porážku, a že Hodgesova armáda (na severu spojenecké fronty, byla britská 21. Skupina armád polního maršála Montgomeryho, pod nimi byla americká 1. A generála Hodgese - má poznámka) je vyřízena a nebude bojeschopná po další tři měsíce... Tohle bylo i pro klidného Bradleyho (generál Bradley byl velitel americké 12. Skupiny armád - má poznámka) víc než snesitelné a ještě večer zavolal Eisenhowerovi, aby poslal Montyho na sever, kam patří, a ještě někam jinam...
Tento zdánlivě nedůležitý spor se rozrostl v konflikt gigantických rozměrů. Monty totiž využil situace, a jak byl v ráži, napsal Eisenhowerovi urážlivý dopis, ve kterém tvrdil, že Spojenci právě utrpěli neslýchanou porážku, že je třeba zkonsolidovat velení. Jen jeden velitel může nadále řídit akce pozemních armád a tím velitelem by pochopitelně měl být on, Mongomery.
Tohle byl i pro 'Ika' příliš silný tabák. Načrtl koncept dopisu vrchnímu velení, kde jim dal na vybranou: Buď já, nebo Monty... Disproporce sil a materiálu jasně hovořila ve prospěch 'Ika'. Propuštění Montyho by mělo nepříjemné následky pro spojeneckou koalici, která už byla stejně narušena nezodpovědným jednáním britského tisku, který ventiloval zmíněný spor na předních stránkách. Monty byl v Anglii považován takřka za svatého a veřejností proběhla vlna protiamerických nálad. Vypadalo to, že anglo-americké spolupráci je na chvíli odzvoněno.
Situaci zachránil Montyho náčelník štábu, generálmajor Francis de Guingand, zvaný 'Freddie'. Ten se rozjel za Eisenhowerem a přesvědčil ho, aby odložil odeslání dopisu vrchnímu velení o 24 hodin. Pak se vrátil k Mongomerymu a v jedné z nejdramatičtějších scén druhé světové války přesvědčil svého nadřízeného, aby okamžitě poslal Eisenhowerovi omluvný dopis. Tím se vše spravilo, 'Ike' svůj dopis roztrhal a válčilo se dál.
Britsko-americké vztahy ovšem také poškodilo Montgomeryho prohlášení na tiskové konferenci 7. ledna 1945, tedy v době, kdy sice Bitva o Ardeny byla už rozhodnuta, ale ještě neskončila...
Německá propagační služba rychle a záměrně upravila text Montyho prohlášení a vysílala je rozhlasem do celého světa. Tentokrát následovalo patřičné rozhořčení americké veřejnosti a rozhodné vystoupení Eisenhowera, který si uvědomil dosah německé propagandy.
Mongomeryho prohlášení už samo o sobě bylo nesmyslně hrubou urážkou Američanů a rána nožem do zad spojenecké alianci.
Obsahovalo totiž věty jako...:
'když se situace začala zhoršovat, spojenecký tým se jednotně postavil proti německému nebezpečí a národní zájmy šly stranou. Generál Eisenhower mě ustanovil vrchním velitelem severní fronty, takže jsem mohl nasadit do boje všechny bojeschopné jednotky britské 21. Skupiny armád...'
Takto formulované prohlášení vyvolalo všeobecný dojem, že to byl vlastně Monty, kdo zachránil situaci v Ardenách v hodině dvanácté. Skutečnost ovšem byla jiná.
Tentokrát se ale Mongomerymu jeho egoistická velkohubost nevyplatila. Nebýt Churchillova diplomatického zásahu, Monty by asi přišel o chleba. O Eisenhowerově autoritě nebylo pochyb a Američané by nikdy nedovolili, aby jejich jednotkám velel britský generál.
Nakonec vše urovnal Churchill svým prohlášením v britském rozhlase, kde označil Bitvu v Ardenách za americké vítězství a plně ocenil úspěch a kvality amerických jednotek. 'Vlk se tak nažral a koza zůstala celá' a Němci prohráli válku."

Re: XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 1.

PříspěvekNapsal: 6/10/2014, 05:28
od michan
XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 3.
2) Stručný popis bojů od srpna 1944, po Bitvu o Ardeny na Západní frontě.

Přibližme si nyní co předcházelo Bitvě o Ardeny, Vše začněme bojem a událostmi od

Obrázek

srpna a září až do prosince 1944, když za počátek musíme zvolit již jednou řečené datum - 19. srpen 1944, rozkaz AH, - Požadavky na přeskupování pozemních jednotek pro ofenzívu na Západní frontě, který v sobě, měl zárodek plánu Wacht am Rhein - Stráž na Rýně.
V rozkaze AH totiž bylo i shromáždění velkých tankových jednotek a jednotek pozemních za těch nejpřísnějších podmínek utajení, a to až pod pohrůžkou smrti zastřelením na místě, jen například při použití slov " v Ardenách".


Datum 19. srpna 1944 a další dny na Západní frontě znamenaly již řečenou Falaiskou kapsu, viz Č 127. až 129. zde:
viewtopic.php?f=137&t=5675
, dále pak je nutné si připomenout věty z mnou sepsaného encyklopedického sestavení historických faktů pod názvem - XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Úvod. Č 2., kde je na konci článku, viz tento odkaz:
viewtopic.php?f=137&t=5741
napsáno, cituji své věty:
"Když 25. srpna britská 12. Skupina armád pod taktovkou Montgomeryho zahájila ofenzívu přes řeku Seinu směrem k Rýnu, podařilo se kanadské 1. A a britské 2. A řeku překročit již následující den na několika místech. Kanadská 1. A generálporučíka D. G. Crerara útočila na levém křídle podél kanálu La Manche s cílem ovládnout všechny přístavy na pobřeží, zejména Le Havre a Dieppe a vyčistit pás podél tohoto pobřeží, který se nazývalo Pas-de-Calais, když zejména měly ničit odpalovací rampy letounových střel V 1 a to až k belgickému městu Bruggy. Hlavní úder však vedla 2. A generálporučíka Milese C. Dempseyho, která měla za úkol dosáhnout co nejrychleji prostoru Arras - Amiens - St. Pol a postupovat dál do Belgie s hlavním záměrem zmocnit se přístavu Antverpy. Jako hlavní a konečný cíl operace bylo uloženo britské 2. A, aby dosáhla Rýna a pak pokračovala do průmyslového srdce Německa - Porúří.
Když Britové 29. srpna vyrazili, rychle překonali počáteční odpor německých jednotek na dolní Seině a již za dva dny dosáhla britská 11. obrněná divize Amiensu a zmocnila se mostu přes řeku Sommu. Již 31. srpna dosáhla řeky i britská Gardová obrněná divize, která postupovala na pravém křídle britské 2. A. Před městem Amiens zničily britské tanky předsunuté velitelství německé 7. A a zajaly velitele armády generála tankových vojsk Heinricha Eberbacha. I další dny útočila Montgomeryho vojska rychle, obešla Arras a Lille a přiblížila se k belgické hranici. Bylo 3. září ráno, když OA (OA - obrněné automobily) z Gardové obrněné divize překročily francouzsko-belgické hranice a ještě téhož dne večer byla celá britská Gardová divize v hlavním městě Belgie - Bruselu."

A poté věty ze stejného odkazu, z počátku článku Č 3, cituji opět ze svých vět, jen s malou úpravou.:

"Britům se dařilo, neboť již v pondělí 4. září brzo ráno zaútočila britská 11. obrněná divize generálmajora Filipa Robertse (britský generálmajor Roberts, velitel 11. obrněné divize, měl v době útoku 37 let a patřil k nejmladším generálmajorům v britské armádě) na Antverpy a obsadila je. Pro Brity bylo velkým překvapením, že celá oblast přístavu Antverpy byla nedotčena. Ano, Němcům se nepodařilo odpálit miny a tak zůstaly nedotčeny rozsáhlé sklady a nerozbité jeřáby. Nepoškozeno bylo 6 km přístavišť, přístavní mola, doky, dokonce fungovala i elektricky ovládána vrata doku. Němci byli tak překvapeni rychlostí britského postupu, že jejich ženisté nestačili zareagovat. Nutno však dodat, že velké zásluhy na dobytí přístavu v Antverpách patří příslušníkům belgického odbojového hnutí, kteří přesně znali rozmístění německých náloží a přerušili jejich vedení spolu s britskými ženisty. Generálmajor Roberts byl tak nadšen rychlostí postupu své 11. obrněné divize, že se jí podařilo za 5 dní překonat 400 km, že úplně opomněl myslet dál.

Ano, stala se bohužel velká a již nenapravitelná chyba, která měla osudový vliv na další průběh spojeneckých operací na Západní frontě!!!

Protože nikdo ze čtyř instancí nadřízených generálmajoru Robertsovi mu nerozkázal zaútočit hned k severu (ty čtyři instance byly jeho přímý nadřízený, velitel 30. as generálporučík Horrocks, dále velitel britské 2. A, velitel 21. Skupiny armád tehdy již polní maršál Montgomery a generál Eisenhower velitel všech vojsk v Evropě). Totiž Antverpy samy bez severního předmostí a předmostí na Albertově kanálu a zejména odříznutí 30 km vzdáleného poloostrova Jižní Beveland znamenalo, že ovládnutí Antverpského přístavu bylo Spojencům k ničemu. Nikdo neřekl přímo - musíte ještě obsadit severní předmostí a předmostí Albertova kanálu a zejména musíte odříznout 30 km vzdálený poloostrov Jižní Beveland. Navíc ještě bylo ústí přístavu Antverpy silně zaminováno. Byla to neomluvitelná chyba, kterou zainteresovaní generálové vysvětlovali pro historiky všelijak.
Eisenhower počítal s tím, že opomenutí postupovat severněji bude jen krátké a nevšímal si ho a vůbec si neuvědomoval, že tahle "spanilá jízda" britské 11. obrněné divize již skončila, neboť celou situaci považoval za dočasnou. Byla to doba plná euforie z rychlého postupu, byl vidět rozpad Wehrmachtu, který dle všech hlášení se již neměl nikdy vzpamatovat.
"Válka musela přeci skončit do Vánoc 1944!"
Nikdo si nepovšiml, že se britský postup - na dost velkou dobu - dne 4. a 5. září 1944 - zastavil.

Důvodů zastavení našli Britové, i všechny štáby, několik - od nutnosti dát vojákům několikadenní odpočinek, neboť několik nocí předtím nespali - například vojáci britské 11. obrněné divize byli tak vyčerpaní a apatičtí, že usínali ve stoje, v sedě, tam, kde zrovna byli. Podobné to bylo u všech jednotek britského 30. as. Dalším důvodem bylo, že se začali britští důstojníci, protože se o zásobovací situaci stále mluvilo - obávat právě zásobovací krize. I když měli Britové všeho dost, nechtěli riskovat hrozící nedostatek PHM a válečného materiálu. Byli velice opatrní a rychle nechali znovu přisunovat další PHM a válečný materiál, když bojujícím vojákům poskytli odpočinek a přeskupovali jednotky. Že měli dostatek všeho ještě 4. a 5., ale i další dny v září 1944, přiznal ve svých pamětech i generál Horrocks, který řekl, že po obsazení Bruselu a Antverp měl jeho 30. as všeho dostatek, včetně PHM - na útoky do vzdálenosti 150 km."

A pak je také důležitý popis panického ústupu Němců, a souvislosti s ním, viz zde na začátku Č 1.:
2) Ústup Wehrmachtu z Francie, Belgie a jižního Holandska, koncem srpna a konsolidace německé armády počátkem září 1944., viz zde v Č 4., 5. a 6.:
viewtopic.php?f=137&t=5747
neboť ten způsobil spoustu zmatků v myšlení všech Spojeneckých vojáků i jejich velitelů - viz onu euforii " do Vánoc jedeme domů".

Konsolidaci Německé armády na Západní frontě, dostal na starost, po novu, staronový, "Velitel" OB West polní maršál Rundsedt, jak je řečeno v Č 4 onoho odkazu, zde cituji svá slova s dole uvedených podkladů:

"Vzniklou situaci neměl z pozice Vrchního velitele německých vojsk na Západě řešit již dál polní maršál Model. Ten byl ke 4. a 5. září 1944 totiž vyměněn ve funkci Vrchního velitele vojsk na Západě ( Polní maršál Model však dál zůstal - jako velitel německé "Skupiny armád B"), za nejstaršího z Hitlerových vojevůdců, polního maršála Gerda von Rundstedta (tehdy bylo Rundstedtovi 68 let). Všichni víme, že Hitler Rundstedta odvolal dne 1. července 1944 v Normandii, když polní maršál vyjádřil v rozhovoru s náčelníkem štábu OKW polním maršálem Keitelem otevřeně svůj názor na další boj v Normandii - Hitlerovi a OKW takhle v rozhovoru poradil, aby ukončili válku...!!! Přesněji popisuji celou scénu na konci Č 91. a na začátku Č 92., viz tento odkaz:
viewtopic.php?f=137&t=5568
Hned druhý den po této "dobré radě" jej Hitler odvolal. Jenomže, jak si nyní říkáme, pomalu se plnily Rundstedtovi nejhorší představy o vývoji situace na bojišti, kterou nedovedli jeho nástupci, nejprve maršál Kluge a pak Model, nijak vylepšit, natož zastavit. Wermacht ve zmatku a za ztrát techniky a živé síly v panice ustupoval!!!
Tehdy, ještě koncem srpna 1944, pozval Adolf Hitler polního maršála von Rundstedta do Rastenburgu, kde měl nejprve několik dní pozorovat činnost Hlavního štábu OKW a seznamovat se s bojovou situací na Západní frontě. I zde dospěl Rundstedt postupně k názoru, že situace na Západní frontě není již jen vážná, ale začíná být přímo katastrofální.
Bylo pondělí 4. září 1944, když si Adolf Hitler k sobě povolal Rundstedta a řekl mu, že jej znovu jmenoval Vrchním velitelem na Západě.
Seznámil polního maršála s Hlavními úkoly a nejvíce mu zdůraznil - nedobytnost německého opevnění na západních hranicích Třetí říše - Siegfriedovu linii - Západní val - který má poskytnout zásadní možnost německé obraně. Rundstedtova obranná činnost se měla o Západní val opřít. Hlavní úkol Rundstedta zněl - Zastavit spojenecký postup co nejdále na Západě a po konsolidaci jednotek - přejít do protiútoku (mnozí historici upozorňují, že tehdy - v září 1944 - ono přejít do protiútoku - byla již Hitlerem nastolená myšlenka prvopočátek plánu na - Útok v Ardenách uskutečněný v prosinci 1944 a lednu 1945, - kterou od srpna a září 1944 začal Hitler postupně rozpracovávat a připravovat).
Hitlerovy zpravodajské informace, ale prý i jeho intuice a jeho osobní mínění říkaly, že k německým hranicím prý už nepostupují nějaké mohutné spojenecké armády, ale jak Rundstedtovi řekl - jen nějaké "nepočetné tankové špičky"!
Takto vybaven pověřením a informacemi od Hitlera a OKW, odjel, ještě 4. září 1944, polní maršál Rundstetd z Rastenburgu na své velitelství poblíž německého Koblenze."



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
viewtopic.php?t=1176,
viewtopic.php?t=1179
viewtopic.php?t=1193
viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Peter H. Gryner - Ardeny 1944.
Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice.
Otto Skorzeny - Mé velitelské operace.
Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
viewtopic.php?t=3351
a Thór:
viewtopic.php?t=2936
viewtopic.php?t=2892
viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
viewforum.php?f=153
Letectvo:
viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních viewforum.php?f=113
a u Ostatních viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:


viewtopic.php?f=137&t=60&start=20