XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 178.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 178.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 178.
Mapa Operace Pegasus I., se shromaždištěm Renkum, ze kterého za svou záchranou vyráželi

Obrázek

ti šťastnější, kteří se v noci z 22. na 23. října dostali na jižní břeh Dolního Rýna.
Operace PEGASUS I., II.
Jak již bylo řečeno, po ústupu zbytku britské 1. vzdušně-výsadkové divize ze severního břehu Dolního Rýna( oněch 2 163 mužů), zůstalo po lesích a po vesnicích velké množství britských parašutistů a pilotů kluzáků a také amerických pilotů dopravních letadel, kteří buď nestačili v noci z 25. na 26. září 1944 ustoupit, nebo utíkali z německého zajetí, či z nemocnic. Mezi těmito muži byli i třeba generálmajoři Lathbury, Hackett a pak důstojníci a vojáci mnoha různých jednotek účastnících se MARKET GARDEN. Osudy všech těchto lidí byly různě dramatické a některým z těchto přibližně 300 až 400 mužů se v "Operaci PEGASUS I. a II." a nebo v následných samostatných únicích, podařilo dostat zpět do spojeneckých pozic. Všem těmto "utečencům" pomáhalo Holandské hnutí odporu. Nejvíce britských parašutistů, příslušníků britské 1. vzdušně-výsadkové divize, se po 26. září shromažďovalo ve vesnici Ede(

Obrázek

- severovýchodně od bývalého perimetru Oosterbeek, je vesnice Ede, pod ní je pozdější shromaždiště Renkum, viz další text). Generál Urquhart ze spojeneckých historických archivů dokonce napsal, že cituji:

"Vesnice Ede se v té době stala pro úkryt Britů skutečnou zemí zaslíbenou. Odhadovalo se, že je tady ukryto zhruba sto příslušníků divize, dalších padesát se ukrývalo v okolí. Kolem Arnhemu jich byla přibližně stovka.
Do Ede se dostal i Lathbury a stejně tak Dobie (podplukovník Dobie - velitel 1. praporu - má poznámka), Tatham- Warter a důstojník Franks. Chvílemi se zdálo, že se zde znovu zformuje celá divize. A s nadějí, že 2. A ještě překročí řeku, vypracovala tato skupina plán, podle kterého by mohli přepadnout ze zálohy silnice vedoucí k nějakému předmostí, které by se podařilo Dempseymu vytvořit (generál Dempsey byl velitel britské 2. A, jak bylo řečeno - má poznámka)."

No a právě tento plán na únik britských parašutistů ze severního břehu řeky Dolní Rýn na jižní břeh řeky do spojeneckých pozic, dostal název "Operace PEGASUS", konaly se oficiálně dva úniky, proto I. a II., ale mimo toho existovalo ještě mnoho samostatných úniků na lodičkách a dokonce i samostatná přepravení přes řeku na vorech, kajacích, či kmenech stromů.
Operační skupina, která plánovala "Operaci PEGASUS I.", což byla ta nejúspěšnější operace, si v jednom ze sklepů v Ede utvořila svou vlastní operační místnost a postupně jí vybavovala i zbraněmi. Mezi shromážděné zbraně měly postupně patřit i kulomety Bren, protitankové P.I.A.T., protitankové miny, které, jak předpokládala operační skupina, dostanou shozem ze spojeneckých letadel.
Již na začátku měsíce října 1944 tato utajovaná operační skupina dokázala za pomoci Nizozemského hnutí odporu, přes běžnou nizozemskou telefonní síť, přímo zázraky. Do štábu britské 2. A předávaly přesné souřadnice německých cílů pro dělostřelectvo 2. A a následně korigovaly dělostřeleckou palbu. Měli spojení až ke 2. taktickým leteckým silám, kde pro piloty Typhoonů dodávali konkrétní cíle - dokonce se podařilo takto zničit jeden německý vojenský vlak.
V prvé dekádě měsíce října již však bylo zřejmé, že britská 2. A generála Dempseyho řeku Dolní Rýn hned tak rychle nepřekročí. Operační skupina proto vypracovala plán, ve kterém se počítalo, že nedaleko obce Renkum ( viz horní mapu), poblíž Arnhemu, budou shromážděni parašutisté, ale i některé civilní holandské osoby, které budou evakuovány na jižní břeh řeky Dolní Rýn. Je jasné, že k tomuto plánu "Operace PEGASUS I.", plánu hromadného útěku, byla nutná pomoc z jižní strany řeky, od britské 2. A. Generál Lathbury, jeden z členů utajené operační skupiny, proto vyslal podplukovníka Dobieho přes řeku na velitelství 2. A k Dempseymu.
Tady si ještě řekněme ono - A co Němci? No je pochopitelné, že Němcům přesné zásahy dělostřelectva, zničení vojenského vlaku Typhoony a další činnost říkala, "že to není jen tak - něco není v pořádku..." a proto do vesnice Ede nově dislokovala jednotku SS.
Podplukovníku Dobiemu se pomocí příslušníků Holandského Hnutí odporu podařilo na malé lodičce přeplavat na jižní stranu řeky. Dál jej holandští partyzáni dostali i přes řeku Waal. Podplukovník Dobie pak dorazil 19. října 1944 s plány, s fotografiemi, vybaven mnoha a mnoha informacemi o postavení německých jednotek, do štábu 2. A. Po poradě se štábem a s generálem Dempseym bylo rozhodnuto, že budou britští výsadkáři okolo vesnice Ede staženi na jižní břeh řeky Dolní Rýn.
Generál Urquhart pak ze spojeneckých archívů píše, cituji:

"Dobieho napadlo, že by se akce uskutečnila za pomoci generála Horrockse (velitele 30. as). Původně plánovali dva přechody řeky, ale poté, co se po telefonu z Ede dověděli, že Němci jsou nyní mnohem aktivnější a jakýkoliv další odklad by byl riskantní, se museli spokojit s jediným.
Útěk byl stanoven na noc 22. října (přesněji na noc z 22. na 23. října, neboť přeprava měla začít přesně o půlnoci - má poznámka).
Na místo srazu dorazili všichni. Major Tony Hibbert a dvacet dalších, přepravovaných nákladním autem, byli vyzváni skupinou německých cyklistů projíždějících právě kolem, aby při slézání z ložné plochy nepřekáželi provozu.... Z domů v okolí vylezli další parašutisté a tak nakonec na břeh u Velpu, což bylo jedno z míst, které jim sloužilo jako útočiště, dorazilo třicet parašutistů v normální uniformě s výzbrojí. V této skupině byl i Lathbury. Po nekonečném čekání uslyšeli typicky americké volání. O půl hodiny později již byli všichni v bezpečí na jižním břehu. Pro příslušníky Nizozemského hnutí odporu, jejichž průvodci a kurýři celou operaci umožnili to představovalo triumf.
Venku zůstalo ještě sto dvacet důstojníků a vojáků."

Tolik tedy Urquhart.

(Informace pro Č 178., 179. a 180., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)

Jak byla zabezpečena a provedena úspěšná "Operace PEGASUS I." na jižní straně, jsme si řekli již v Č 59. a Č 60. u americké 101. vzdušně-výsadkové divize "Křičící orli" generála Thomase, kde příjem britských parašutistů zajišťoval 506. parašutistický pluk této divize, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5900
Celkem se takto podařilo v bezměsíčné noci, místy v mlze, zachránit 138 lidí, což bylo 126 britských parašutistů, 4 američtí piloti a 8 holandských civilistů. Na cestu se vydalo 139 lidí, jeden člověk byl po cestě ztracen, nebo zabit, jeho osud není blíže popsán. Tenhle pokus PEGASUS I. byl skutečně velice úspěšný.

Pozdější útěky - PEGASUS II. a další.
PEGASUS II. byl listopadový pokus v noci z 18. na 19. listopadu, ale jeho zabezpečení nebylo tak kvalitní jako u PEGASUS I. Navíc, jak říkají historické prameny, média příliš publikovala PEGASUS I. a německá rozvědka nespala.
Generál Urquhart o druhém pokusu napsal, cituji:

"Protože se severně od řeky skrývalo mnoho dalších (předtím nás upozornil, že se jednalo asi o 120 důstojníků a vojáků - má poznámka) vedl po nějaké době major Hugh Maguire druhý pokus o útěk. Tentokrát šlo o skupinu zhruba stovky lidí, k nimž patřili britští a američtí letci a nizozemští lékaři a sestry, John Coke, který byl při tomto pokusu zabit a Graeme Warrack. Většina se sešla ve stodole, odkud museli urazit ještě dlouhou cestu. Na cestě je čekaly čtyři velké překážky: Dvě frekventované silnice, jedna vedlejší silnice a železniční trať.
Když se skrytě přesunovali k řece, kde byla vypálena nad místem přechodu rudá světlice, chytla je německá hlídka. V následném boji několik členů skupiny zahynulo a další padly do zajetí. Uniknout se podařilo pouze sedmi lidem (jak říkají další historické prameny, těchto sedm uniknuvších přeplavilo řeku Dolní Rýn za dva dny, z 20. na 21 listopadu, přesněji 21. listopadu - má poznámka). Warrack přežil (jedná se o Dr. Warracka, šéfa lékařské služby britské 1. vzdušně-výsadkové divize - má poznámka) a zkusil to znovu. Později vyšlo najevo, že Němci byli i přes důkladné utajení Holandského hnutí odporu připraveni, protože nešlo o první útěk, a navíc se tomu prvnímu věnovala velká publicita.
Prchající se museli vyrovnat i s tím, že mnozí z nich nebyli, po tom co prožili, v takovém zdravotním stavu, aby čelili nárokům okolnostmi vynuceného nočního pochodu. Styčný důstojníci museli čas od času procházet podél trasy a sbírat opozdilce, takže se zástup vlivem některých zaostávajících skupin opozdil. Po zajetí museli, před tím, než je převzalo Hnutí odporu do své péče, jít celé míle bez bot, protože jejich věznitelé jim boty odebrali, aby je přešli myšlenky na případný útěk."

"Operace PEGASUS II." tedy skončila neúspěšně a v noci z 18. na 19. listopadu se nikdo na jižní břeh nedostal, jak píši, jen o dvě noci později z 20. na 21. listopadu se dostalo na jižní břeh řeky oněch sedm uniknuvších.
Ti, co přežili byli vzati do německého zajetí.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 178.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 179.

Operací PEGASUS II. nic nekončilo. Britští parašutisté, důstojníci a vojáci se po těchto 2 oficielních operacích i nadále, buď jednotlivě, či po malých skupinkách, s pomocí Holandského hnutí odporu, pokoušeli dál dostat z prostoru Ede, Renkum a oblasti Arnhem, ze severního břehu řeky Dolní Rýn na břeh jižní. Později přibylo i překonávání řeky Waal (když Němci zatopili prostor Ostrov, když vyhodily hráz u Arnhemu do povětří, viz zde u "Křičících orlů" v Č 61.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5905

Obrázek

zde je i mapa zatopených oblastí po protržení hráze u Arnhemu - 2. až 7. prosince 1944 - provedená destrukcí německými ženisty), když se pokoušeli dostat ke svým, do prostor britské 2. A.
Generál Urquhart po neúspěšném PEGASUS II. o pokusech, které trvaly ještě v prvních měsících roku 1945 píše, cituji:

"Přesto bylo mnoho takových, kteří se připravovali na další pokus. V týdnech a měsících jež následovaly po neúspěšném útěku (tím neúspěšným útěkem byl PEGASUS II. v noci z 18. na 19. listopadu - má poznámka), důstojníci a vojáci stále nacházeli možnosti, jak se dostat k 2. A. To byl i případ majora Tonyho Deane-Drummonda, který byl znovu zajat po přeplavání Dolního Rýna. Pak se Němcům schoval: zavřel se do skříně a vydržel zde s kusem chleba a s lahví s vodou dvanáct dní. Útěk uskutečnil o několik týdnů později. Jiným se podařilo prchnout na kánoi přes rychle proudící řeku Waal, kde jim dělali průvodce zkušení Holanďané. Tak unikl i (Dr.) Warrack. Totéž se podařilo Hackettovi (generál Hackett byl onen velitel 4. parašutistické brigády, který byl těžce zraněn, inkognito se léčil v arnhemské nemocnici - má poznámka), který předtím využíval velké množství volného času k tomu, že se stal 'vojenským dopisovatelem' v holandském podzemí vydávaných novin. (Holandské hnutí odporu pomohlo přes mladíka známého jako Piet, generálu Hackettovi utéci z nemocnice. Hackett byl pak umístěn, až do svého útěku, u tří starých dam v jednom domě, odkud psal své 'podzemní novinové články' - má poznámka). Plán útěku spočíval v nástupu do kánoí v místech nízkého stavu vody v řece Waal u severního břehu, jež byla dostatečně blízko, aby to nepřilákalo palbu nepřítele z jižního břehu a zároveň na ně nebylo vidět z německých postů výše na blízkém břehu (to bylo v únoru 1945, kdy již byl prostor Ostrov zatopen, po prosincovém protržení hráze německým výbuchem, viz zde horní mapa). Když kánoe dorazily do míst, kde byl jižní břeh v britských rukách, stočily se směrem přes řeku. Některé lodě v rychlém proudu a v bouřlivém větru ztroskotaly, mnoho jich však uniklo."

Takto až do února 1945, uniklo, včetně generála Hacketta, dalších nejméně 37 mužů. Generálu Hackettovi je historickou literaturou věnováno více místa a tak se dozvídáme, že byl na břehu přijat důstojníkem 11. husarů s lahví brandy, což značí, že byl očekáván. Byl skutečně po celou trasu hlídán a na cestu se vydal až když byl v Radiu Orange, vysíláno heslo - "Šedá husa utekla". Tehdy ony tři staré dámy( které Hacketta schovávaly), u kterých žil, a které o něho příkladně pečovaly, zapnuly rádio, které schovávaly pod podlahou a když prý ono heslo slyšely, tancovaly radostí kolem stolu.
Generál Hackett se po osvobození holandského Ede vrátil z Británie s letadlem plným lahůdek a tyhle lahůdky rozdával všem lidem v Ede, kteří nějakým způsobem pomáhali britským parašutistům. Britští parašutisté a generál Hackett po válce navázali stará přátelství a udržovali je po mnoho desítek let, stejně jako se všemi v prostoru Oosterbeek - Arnhem. Generál Urquhart dodává ve své knize, že britští vojáci i důstojníci, účastníci MARKET GARDEN, stále navštěvují a navštěvovali oblast a cituji:

"Každoroční arnhemskou pouť oživují vzpomínky a přináší mimořádná setkání. V září 1957 poznal jeden vysoký mladý Holanďan ve věku zhruba dvaceti let pilota kluzáku, který mu jednoho rána, když britská 1. vzdušně-výsadková divize v roce 1944 pochodovala Arnhemem, dal nějaké cukroví."

Útěky, které se od 26. září , do října 1944, ale i později také konaly, znamenaly, stejně jako příchody dalších důstojníků a vojáků, že se počty zachráněných z divize zvětšovaly. Nutno však ještě říci jeden historický fakt. V říjnu 1944 generál Urquhart dostal od SHAEF (Nejvyšší velení spojených expedičních sil), přesněji dne 8. října 1944, následující dopis, cituji z Urquhartova Arnhemu:

"Vážený generále Urquharte,

náčelník generálního štábu impéria mě právě informoval, že vzhledem k velkým ztrátám, které 1. britská vzdušně-výsadková divize utrpěla v Arnhemu ji nebude pravděpodobně možné rekonstruovat. Vyvolává to u mě stejně hlubokou lítost, jakou určitě pociťujete Vy, protože v této válce nesplnila jiná jednotka svůj úkol tak, že by mě to vedlo k většímu obdivu nebo nadchlo více, než tomu bylo u devítidenní operace Vaší divize ve dnech 17. až 26. září.
Tyto pocity zcela určitě sdílejí všichni vojáci, námořníci i letci celých spojeneckých expedičních sil, jež nyní bojují u Rýna.
Šlechetná památka, kterou si Vaše divize vysloužila, nepotřebuje z mé strany nijak přikrašlovat, byl bych však rád, aby si všichni příslušníci této statečné jednotky, kteří přežili, uvědomili nejen to, jak si celé velení cení jejich příkladu odvahy, mravní síly a schopnosti, ale také že tento skvělý boj divize účinně přispěl k úspěchu operací, prováděných jižně od jejího vlastního bitevního pole.
Vaši důstojníci a muži byli skvělí. Tísněni ze všech stran, bez úlevy, posil nebo oddechu způsobili nacistům takové ztráty, že se pěchota neodvážila k boji z blízka. V neustálém ocelovém krupobití působeném německými ostřelovači, kulomety, minomety, raketami, děly všech ráží a samohybným a tankovým dělostřelectvem nikdy nezakolísali, nikdy se nezachvěli. Nezlomně se drželi.
Po devět dní zadržovali divoké útoky nacistů, a když dostali 26. září rozkaz ke stažení za řeku, vyšli z toho jako hrdá a pyšná jednotka - parašutisté, příslušníci vzdušně-výsadkového vojska, piloti kluzáků, písaři, kuchaři i sluhové, všichni vojáci - dva tisíce zdatných ze sedmi tisíc a pěti set, kteří vstoupili do boje.
Spojenecké expediční síly jim vzdávají poctu.
Můj hluboký obdiv a srdečné pozdravy Vám osobně.

Váš Dwight D. Eisenhower."

Že nebyl tímto dopisem generál Urquhart nadšen na sto procent nikde nepíše. Nepíše ani jaké rozporuplné myšlenky ho po této oslavné řeči na jejímž začátku je však řečeno, že jeho divize bude rozpuštěna a asi se nebude obnovovat - ho tehdy napadly...!!! Ale asi jej to rozhodilo.
Pokračováním jeho sledu myšlenek je jen to, že, aby vypracoval - Závěrečnou zprávu o "Operaci MARKET GARDEN" - pro své velení, tak toho byl schopen až v lednu 1945.


Závěrečná oficiální - Zpráva o Operaci MARKET GARDEN - vypracoval generálmajor R. E. Urquhart, DSO.

V lednu roku 1945 vypracoval generál Urquhart oficiální zprávu, ve které shrnul i - Poučení z Operace MARKET GARDEN. Sám píše, že od dob této Zprávy a Poučení, ani později( nejméně tedy do roku 1958, kdy vydal Arnhem) nepřišel na nic, co by jeho závěry zásadně změnilo.
V jednotlivých odrážkách se pokusím vypsat vše, co v této Zprávě a Poučení konstatuje( vše vypíši svými slovy a přímá fakta citací), a každý bude mít možnost si je srovnat s tím, co v dalších článcích o stejném - o Operaci MARKET GARDEN říkají další historici, včetně Hrbka, ale i Franka Steera, Tima Saunderse, Donalda Burgetta, Johna Pragera a C. W. Star Busmanna, kteří o Arnhemu, včetně závěrů píší v kompilátech o 20 a 30 let později. V závorce pak doplním svá vysvětlení, či doplnění)
Urquhart tedy v:
Závěrečné zprávě a Poučení píše:

- Jako první jednoznačně říká, že byli především při přistávání velmi vzdáleni od svých cílů.
- Zóny shozu i přistání byly příliš daleko.
- Jedno z poučení následuje hned, že existovaly blíže k městu menší oblasti, kde bychom bývali mohli přistát třeba s rotou, ale jejich využití s sebou neslo nutnost směrování a odchýlení letadla z hlavního proudu. To znamenalo obtíže a přesvědčování letců, aby letěli do zóny chráněné flakem. (Generál píše, že do této kategorie patřilo letiště v Deelenu, což byla přirozená zóna přistání, ale to letiště bylo příliš daleko.) Generál v poučení říká, že se změny možná měly provést (vlastně přiznává, že měl být při jednání s piloty mnohem tvrdší), ale tehdejší zpravodajská informace ( viz zde tehdejší zpravodajské informace vyšších štábů než u Urquharta, které jeho divize dostávala:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5759
a zpravodajské informace přímo u Urquhartovy divize:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=6006
a zde ještě i plánování u britské divize: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=6014
) říkala, že německé flaky se v této oblasti rozkládají na velké oblasti i mimo město (my víme, že tyto zpravodajské informace byly nepřesné a Němci ani zdaleka, v době mezi 15. až 18. a 19. zářím, neměli silnou PVO v oblasti Arnhemu, ani Deelenu).
- Další z generálových úvah je velice důležitá - hovoří o tom, - že několik jeho rot mělo přistát mnohem blíže svých hlavních cílů, opět vše neguje tím, že by musel akceptovat let do německého flaku a shoz svých parašutistů do oblasti holandských polderů jižně od mostu, což se všeobecně považovalo za nevhodné.
- V další úvaze přiznává, že spojenecké zpravodajské služby na všech stupních, svými informacemi, obraz německých flaků v oblasti spíše zvětšovaly, zvětšovaly jejich množství, než, že by poskytovaly skutečný a pravdivý obraz počtu protiletadlových děl v oblasti.
(- při samotné operaci se přece všechny spojenecké stíhačky, stíhací bombardovací letouny, dle přikázaných úkolů, zaměřily právě na tyto německé flaky, německou PVO, stejně jako je předtím již bombardovaly určené bombardovací letouny což generálovi nahrávalo, aby vyžadoval přistávat blíže cílům - měl být tedy při vyjednávání s piloty tvrdší).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 178.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 180.

V pokračovaní - Oficielní zprávy o MARKET GARDEN v Rozboru a Poučení, se generál Urquhart také zaměřil na terén a jeho vliv na operaci, když říká:

" - Oblast polderů byla pro přistání kluzáků i pro jejich vykládku a pohyb džípů a těžké výzbroje popisována jako nevhodná. To se ovšem ukázalo jako chybné hodnocení. Ve skutečnosti mohlo být pro omezený počet kluzáků velice vhodné přistát v blízkosti mostu (zvláště u nechráněné jižní strany arnhemského Dálničního silničního mostu, ale také na jižní straně železničního mostu a převozu - má poznámka). Navzdory flaku se nám mohlo vyplatit kdybychom akceptovali i vysoké ztráty, ale muži by se přitom dostali jižně od mostu. Celkově by to vedlo k nižším ztrátám.

- Nevýhoda, která spočívala v tom, že divize byla přepravována ve třech vlnách, představovala něco, z čeho jsme se nikdy nevzpamatovali (velice důležitý poznatek, neboť při výsadku ze vzduchu, i takovéhoto rozsahu, mělo plánování brát v úvahu, že nepřítel bude oblast výsadku zaplňovat posilami s těžkými zbraněmi a zvětšovat PVO - má poznámka).
"I když jsem si zcela jistý (říká generál), že Browning toho pro nás za okolností, kterým musel čelit, nemohl udělat více, bylo zpoždění v rozvinutí plné síly divize velmi závažné. Výsadková divize je uzpůsobena tak, aby bojovala jako celek, a jako celek měla být také vysazena nebo shozena. Plán sboru byl navržen s tím, že se cíle mají zajistit v pořadí jejich důležitosti 'zdola nahoru'. To způsobilo, že se s naším úkolem, pro který byly přiděleny čtyři brigádní skupiny, snažila v první a nejdůležitější den vypořádat pouze jedna skupina - 1. parašutistická brigáda" (velice důležité poučení, které generál Urquhart hned dále rozvíjí. Každá brigáda měla vlastní úkol, ale k úkolu byl vlastně vysazen vždy v I. vlně 17. září, jen malý kontingent, který na své úkoly ani zdaleka nestačil - má poznámka).

"- Ostatní skupiny bránily první den zóny shozu. I přes tuto ochranu byla místa přistání 4. parašutistické brigády napadena, a kdyby přistání nezabezpečily jednotky KOSB a hraniční pluk, byl by odpor ještě silnější. Kdyby byla pro druhou a třetí vlnu k dispozici alternativní místa výsadku, jejich použití by se vyplatilo, protože by se udržel moment překvapení a jednotky kryjící přistání by nemusely být vázány. Jak se ukázalo, byly by jednotky využívané pro ochranu zón shozu a přistání pro ofenzívu v následujících čtyřiadvaceti hodinách velmi žádoucí. Naše plány možná nebyly správné (určitě správné nebyly, jak se shodli nejen v době plánování již sami důstojníci štábů, ale i později vojenští odborníci, zvláště je kritizováno, že při nedostatku jednotek po prvém shozu, se ještě z těchto málo jednotek, museli na každé křižovatce a trase nechávat z každého praporu vždy nějaké zesílené hlídky, které odebíraly síly útočícím oddílům. Na samotné cíle pak zůstávalo málo mužů - má poznámka). "

"- Není pochyb, že pro nás špatně dopadly pouliční boje. Při vypracování plánu a při přesunu do města nevzala většina z nás tento problém speciálně v úvahu. Naše myšlenky a pozornost se soustřeďovaly výhradně na most. Ačkoliv všichni absolvovali určitý výcvik v pouličním boji, nevěnovala se dostatečná péče překážkám, které vznikaly v zastavěné oblasti omezeným terénem pro postup. Když byli vojáci vystaveni palbě během postupu do města, kryli se v nejbližším příkopu nebo kde se zrovna dalo, a pokud palba přetrvávala, uchylovali se do nejbližších domů a tady zůstali tak dlouho dokud odpor trval. Kvůli vysokým zdem zahrad a drátěným plotům byl pohyb mimo ulice náročný a my jsme nedostatečně využívali postranní silnice - také proto, že nikdo nevěděl, kam vedou. Plán města jsme neměli. Postup by byl určitě účinnější, kdybychom ve velkém rozsahu využívali znalosti místního civilního obyvatelstva a styčných nizozemských důstojníků, kteří byli divizi přiděleni (problém, že Britové nevyužívali Holandské hnutí odporu, neboť mu nevěřili, je nejen v mých článcích, ale i ve veškeré historické literatuře řečen mnohokrát).
Měli jsme více využívat zkratek! (Tady generál myslí zkratek známých místnímu obyvatelstvu, aby Němce například obešli, nebo předešli - má poznámka).
Naším hlavním cílem bylo prorazit po hlavních silnicích a těch tu zase tolik nevedlo. Jakmile se na těchto silnicích zformoval odpor nepřítele, náš postup se zastavil. Zastavěná oblast je pro útočníka peklem a pro obránce velkou výhodou, jak jsme zjistili v pozdějších stádiích bitvy."


- V prvních stádiích bojů měla většina z nás tendenci domnívat se, že odpor je pouze přechodný a že dříve nebo později prorazíme. Ani omezený postup, způsobený arhemským systémem ulic, ani naše neschopnost používat vhodným způsobem vedlejší komunikace, nebránily změnám trasy některých jednotek - kdyby ovšem lépe fungovala naše bezdrátová komunikace (jedinou objektivní skutečností, kterou zde Urquhart říká, jsou nefungující vysílačky, jinak se naplno jedná o nepružnost velících důstojníků, kteří úderným oddílům veleli, že nezměnili trasy - má poznámka). Třetí prapor by byl určitě přešel dříve na dolní silnici a následoval 2. prapor, který došel až k mostu.
Jak se ukázalo, byl postup 1., 3. a 11. parašutistického praporu a jednotky 'South Staffords' ve stejné zastavěné oblasti chaotický.

U Den Brinku, kde byl odpor nejsilnější, vedl velký sklon k terénu k řece za hlavní silnicí a potíže při postupu mezi domy u muzea na druhé straně k tomu, že se zde vytvořilo úzké místo a došlo k zmatkům. Velitelé rot a čet byli odříznuti od svých jednotek a radiové spojení bylo mimo provoz a chybělo pevné velení a místní taktické plánování.
Přesto lze jen těžko věřit, že by tyto podmínky nevyhnutelně vedly ke zkáze nejlepších částí čtyř praporů. Nebylo to kvůli nedostatečné morálce nebo výcviku ( to určitě né, neboť britští vojáci těchto praporů bojujících okolo nemocnice Sv. Alžběty útočili dle všech zásad a to i opakovaně. Opět se zde ukázala: - špatná koordinace útoků vycházející z nefungujícího radiového spojení ve dnech 17.,18. a částečně 19. září - neflexibilnost velitelů, nedostatek informací - v kombinaci s pružnou reakcí německé obrany a její palebné síle. Včetně větších bojových zkušeností německých velitelů v obraně - má poznámka).

- Je otázka, zda dva nebo tři prapory byly pro most postačující silou. Frost (podplukovník Frost, velitel 2. praporu a legendární obrany Arnhemského dálničního silničního mostu - má poznámka) a jeho malá jednotka konali zázraky, když bojovali tak, jak bojovali.
Kdyby bylo jednotek více, byla by naše obrana silnější a mohla trvat déle. Pochybuji však, že vzhledem k odporu nepřítele ( sem by se hodilo - narůstajícího odporu nepřítele v čase - má poznámka) a době, jakou to 30. as (XXX. as) trvalo, byla síla nedosahující ani celé divize plus polská brigáda vůbec schopna udržet oblast mostu až do příchodu 2. A. Určitému postupu Němců směrem na Nijmegen z oblasti Reichswaldu bychom stejně nemohli zabránit.


- Často jsem přemýšlel o tom, že kritice může být podroben i můj vlastní pohyb v prvních dnech bitvy "
( A skutečně, generálovo opuštění velitelství britské 1. vzdušně-výsadkové divize, již v prvních hodinách po přistání 17. září, bylo podrobeno kritice jak důstojníky, tak vojenskými historiky a nejméně 35% ku 65 % je v neprospěch generála Urquharta a jeho opuštění velitelství - viz historická literatura a Použité podklady. My si však poslechněme jeho obhajobu) .
" - Na počátku bitvy toho velitel může pro ovlivnění průběhu udělat jen málo - snad jenom sledovat, jak se situace vyvíjí. Jeho přítomnost vojáky často povzbudí a někdy oživí jednotlivce nebo jednotky, když nepostupují tak rychle, jak by měli. Nepředstavoval jsem si, že bych měl v raných stadiích boje provést nějaké zásadnější rozhodnutí, když výsadek proběhl dobře, domníval jsem se však, že později pro mě bude přesun obtížný, protože se bitva rozhoří a já nebudu vědět co dřív. Nečekal jsem, že ztvrdnu na jednom místě a budu nucen přejít s jedním praporem na třicet šest hodin do stavu nečinnosti (....). Mnohem lepší by bylo zůstat na svém velitelství, i když bych tam toho neměl zpočátku moc na práci. Určitě bych pak byl schopen lépe řídit další akce vzdušně výsadkové brigády a 4. parašutistické brigády a ušetřil bych nepříjemnosti dva velitele brigád ( to bych podepsal - má poznámka).
Sedět na velitelství je však proti lidské přirozenosti a odporuje to zásadám vštěpovaným při výcviku. Jsem si jistý, že v devíti případech z deseti by měl velitel přejít do terénu, když se přesvědčí, že plán, který vypracoval, je správný a že je uspokojivě prováděn ( A co pochybnosti o spojení, rozptyl jednotek na velké ploše? - má poznámka). Dříve nebo později ´bych byl´ přešel k 1. parašutistické brigádě, abych viděl, jak se vede, a setkal se s Lathburym. Jediný rozdíl mohlo představovat načasování této akce. Když však selhalo spojení, jež nás trápilo od samého počátku, bylo pro mě ještě mnohem důležitější, abych se podíval za veliteli jednotek. ".

Příště dokončím - Oficielní zprávu a Poučení generála Urquharta. Pak si ještě dáme chyby a poučení dle všeobecného konsensu historie a ukončím MARKET GARDEN.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“