XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 148.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 148.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 148.
Na poradě u velitele britské 1. vzdušně-výsadkové divize se pochopitelně probralo všechno a to včetně tvaru obranného perimetru Oosterbeek - obranný perimetr měl tvar podkovy ( zde

Obrázek

na mapě s názvem - Bojová situace do 23.59, dne 21. září 1944 - viz perimetr Oosterbeek)
. Byly nahlášeny stavy mužstva v obraně. Zápis konstatuje, že v obraně se nacházelo, v perimetru Oosterbeek, přibližně 3 000 mužů schopných nosit zbraň a bránit se....
O velice důležité zbrani pro obranu, kterou bylo dělostřelectvo, nechme hovořit generála Urquharta, který v knize Arnhem o dělostřelectvu říká, cituji:

"Uprostřed této oblasti disponoval lehký dělostřelecký pluk Sheriffa Thompsona bateriemi děl umístěnými na vyvýšenině severovýchodně a severozápadně od kostela v Oosterbeeku( na úvodní mapě jsou děla značkou zakreslena v dolní části, - nad Dolním Rýnem je slůvko Thomson, správně má být Thompson, dle podplukovníka Thompsona, velitele 1. vzdušně-výsadkového lehkého dělostřeleckého pluku, - a nad ním je pak ona značka děl, jejich postavení). Všichni tito muži prokázali pozoruhodně vysokou úroveň schopností a střeleckých dovedností."

Zde se jednalo o divizní pluk tvořený třemi bateriemi po osmi houfnicích ráže 75 mm, které jako celek vyrazily do MARKET GARDEN. Ve skutečnosti měl pluk těch houfnic v perimetru Oosterbeek 21 ks, nikoliv 3 x 8 = 24, které šly do akce. To proto, že 15 ze 16 jich bylo vysazeno v I. vlně 17. září a 6 z 8mi v II. vlně 18. září.

(Informace pro Č 148., 149. a 150., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)

O dělostřelectvu, těžkém dělostřelectvu - o dělech ráže 114 mm, britské 2. A ( 64. dělostřelecký pluk), která střílela svými bateriemi těžkého dělostřelectva ve prospěch obranného perimetru Oosterbeek, z druhé strany řeky Dolní Rýn, z prostoru tzv. Ostrova, do vzdálenosti 17, 6 až 18 km, nám opět podá svědectví generál Urquhart, když navštívil své dělostřelectvo, ve svém obranném perimetru po skončení dopolední porady, cituji:

"Po poradě jsem spolu s Robertem Loder-Symondsem (podplukovník R. G. Loder-Symonds byl velitelem dělostřelectva na Velitelství královských dělostřelců divize - má poznámka) navštívil velitelské stanoviště 1. baterie právě v okamžiku, kdy kapitán Macmillan s potěšením ohlásil, že se konečně spojil rádiem s dělostřelectvem, působícím vně perimetru. Hovořil s ním pak i Loder-Symonds a z rozhovoru bylo patrné, že dělostřelecká jednotka britské 2. A na druhé straně má určité podezření ohledně naší identity. V průběhu operací Němci běžně vstupovali do rádiové komunikace, a tak se velitel dělostřelectva, který znal osobně Loder-Symondse zeptal na jméno jeho ženy:
'Merlin,' odpověděl Loder-Symonds.
To však nestačilo. 'Jaký je oblíbený sport vaší ženy?'
'Sokolnictví,' řekl Loder-Symonds.
Za běžných okolností by 2. A našim výzvám nevěnovala pozornost, protože jsme neznali momentální volací znaky. Nyní toho pro nás nemohli mnoho udělat. Navštívil jsem Hacketta a Hickse na jejich velitelství a řekl jim, aby si zvolili cíle pro 64. dělostřelecký pluk, až se dostane na dostřel. Tak začalo nejnapínavější a nejpozoruhodnější dělostřelecké ostřelování, jehož jsem byl svědkem.
Ze vzdálenosti zhruba 11 mil (17,6 km) začali tito dělostřelci plnit naše požadavky sérií střel na cíle stanovené Loder-Symondsem, z nichž některé byly ne více než 100 yardů (90 metrů) od naší linie perimetru. Neslo to sebou určité riziko, ale situace to vyžadovala a odpolední ostřelování mělo na Němce patrný účinek. Když jsme slyšeli hvízdání a děsivé výbuchy těchto děl střední ráže - ve válce určitě neexistuje jiný zvuk, který by byl děsivější - hřálo nás, že máme v 64. pluku svého spojence. A nyní tito dělostřelci zlikvidovali za pomoci baterie těžkého dělostřelectva několik útoků, podporovaných SHD na východním křídle."


Jak již tady bylo několikrát řečeno, Němcům se dařilo infiltrovat se nejen v městské zástavbě, ale i v terénu v noci do obranného perimetru britských výsadkářů. Nejhorší byli němečtí snajpři. V obraně na perimetru si vzali na starost německé snajpry malé skupinky parašutistů vedené některými důstojníky divize, kteří v nových podmínkách nemohli provádět své administrativní úkoly. Proto divizní důstojníci nyní veleli skupinkám lovícím německé snajpry. Činnost německých snajprů měla za následek, že vojáci se museli i přes den pohybovat skrčeni. Přesto bylo několik výsadkářů zasaženo, a to i když se většina pohybovala poklusem.
O fenoménu dělostřelecké a minometné palby Němců, která měla pro život v perimetru fatální následky - dopoledne 21. září 1944 - podává svědectví zápis generála, který v něm říká, cituji:

"Během dopoledne bylo německé minometné bombardování velice silné především v oblasti lehkého pluku a kolem velitelství divize.
Náhle se ozval ohlušující výbuch. Viděli jsme, že byl zasažen náš sklad munice v otevřeném terénu za hlavní silnicí. Zvuky přešly v sérii praskavých ran. Zachránili jsme tolik materiálu, kolik jsme mohli, a přenesli jsme jej blíže k hotelu (Hartenstein - velitelství divize - má poznámka). Hořely tři džípy. Jakákoliv vozidla však byla brzy prakticky neupotřebitelná, protože silnice i volný terén posévalo v důsledku bojů stále více trosek - padlé stromy, rozbité dopravní prostředky a sutiny. Naše největší naděje nyní spočívala v tom, že nám 64. pluk poskytne takovou podporu, abychom zadrželi Němce, dokud se s námi nespojí Gardová obrněná divize a pěchota, která bude postupovat s nimi. Bombardování vlilo vojákům novou krev do žil; pro zvýšení morálky pěchoty není nic lepšího, než zvuk velkých děl."

Dalším problémem, který musel být v obranném perimetru britských parašutistů řešen, řešen zvláště velením britské 1. vzdušně-výsadkové divize, byli ranění a byli také němečtí zajatci, kterých bylo k 21. září již přes dvě stě. Kde je Britové v perimetru umístili, i celou situaci se svou specifickou problematikou, si raději řekněme od Urquharta, cituji:

"Při ranní obhlídce našich pozic jsem zaznamenal, že sběr a ošetřování raněných je pro ty, co jsou v terénu zátěží a po návratu jsem řekl Graemu Warrackovi, že by to měl prověřit. Warrack vyrazil v džípu na cestu. Pak začalo další těžké ostřelování z minometů a brzy na to mi Charles Mackenzie hlásil, že si přes 200 německých zajatců, uzavřených na tenisových kurtech, stěžuje, že jsou zbytečně vystaveni palbě z minometů, a dovolávají se ženevské konvence. S Mackenziem jsem k nim zašel a promluvil s nimi. Když nastoupili, viděl jsem, že jsou značně otřeseni. Kolem tenisových kurtů stála vojenská policie a piloti kluzáků se Steny připravenými ke střelbě; zajatci v otrhaných uniformách a s unavenými zarostlými obličeji stáli tiše a rozmrzele na kurtech posetých jámami po minometných střelách.
Určitě na tom nebyli hůře, než moji muži, kteří dostali tři zásahy, jež rozmetaly kovové úlomky mnohem dál, než tomu bývá u pozemního zásahu. Pohlédl jsem na řady zajatců a řekl:
'Čekáme od vás, že se budete chovat tak, jako se musí chovat britští vojáci za situace jako tahle. Uděláme, co je možné, abychom vám umožnili zakopat se. Co se týče jídla, vím jak se cítíte. Ale sami žádné nemáme. Svůj příděl dostanete jakmile to bude možné.'
Věděl jsem, že když se Němci řekne, že není tak dobrý jako někdo jiný, snaží se zatraceně usilovně dokázat pravý opak. Zajatci dostali několik lopat, aby se zakopali v tvrdém terénu kurtů, další používali pro nabírání štěrku a hlíny ešusy."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 148.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 149.

Také ve čtvrtek 21. září, jako již dva dny předtím a všechny dny do konce "Operace MARKET GARDEN", přicházely na velitelství britské 1. vzdušně-výsadkové divize, většinou jen špatné zprávy. Průběžně si je říkáme. Ve čtvrtek tou další špatnou zprávou, která se do štábu divize dostala byla zpráva, že bude těžké "rozchodit" zprovoznit přívoz u Heveadorpu. Ženisté divize totiž vyslali hlídku, z večera 20. září k místu přívozu, která měla místa prozkoumat. Hlídka z ženistů zkoumala stav břehů, zjišťovala rychlost proudu řeky Dolní Rýn. Prověřovala, na prámu, který tam ženisté našli, cestu na jižní stranu řeky a pak se vrátili zpět na severní stranu. Hlídka pak odešla zpět do perimetru. Dopoledne 21. září byla vyslána další hlídka, která měla již přívoz obsadit. Jednalo se o 12 vojáků, které měl na povel jeden seržant. Tahle druhá hlídka měla střežit prám, jako budoucí přípravu pro převoz. Jenomže prám prostě zmizel. Vojáci se rozdělili a hledali prám podél celého severního břehu řeky Dolní Rýn - 200 metrů na západ a 200 metrů na východ. Pak se vrátili a podali na velitelství divize zprávu, že žádný prám nenašli. Ve štábu vznikl dojem, který někteří vydávali za jistotu, že Němci prám zničili. Narušilo to veškeré Urquhartovy plány na zřízení předmostí pro britskou 2. A a byl i problém jak Poláci, až seskočí dle plánu na jižní straně Dolního Rýna, překročí řeku. U Hrbka se dozvídáme, že později holandští civilisté objevili tento prám až u zničeného železničního mostu, tedy v německém sektoru, kam Britové již od 18. září "nedosáhli". Vůbec nebylo nikdy vysvětleno jak se prám dostal proti proudu řeky - Hrbek říká, že to: "Zůstalo záhadou."
O bojové situaci 21. září hovoří jak Urquhart, tak Hrbek stejně, navíc Urquhart z německých útoků ten den dělá i určité závěry, a proto cituji přímo z generálovy knihy Arnhem, abych napsal věty z původního zdroje a zachoval autentičnost:

"Tlak na perimetr neustával, byl však nárazový a měl tendenci zaměřovat se postupně na různé oblasti, přičemž žádný z útoků nebyl veden větším počtem vojáků než rotou za podpory několika tanků a SHD. I když bylo možné, že se Němci spokojí s naší postupnou likvidací minometným a dělostřeleckým bombardováním, byl jsem překvapen, že se zatím nepokusili o celkový koordinovaný útok. V tomto období měl boj podivný charakter plný jakéhosi váhání, což mě vedlo k úvaze, že Němci mají i jiné plány. Zkušební útoky a znepokojování nepřítele na různých místech by byly pochopitelné, kdyby si Němci mysleli, že jejich druzi za řekou mají i jen malou šanci zastavit hlavní postup 2. A. Nebyl jsem ochoten připustit, že takový optimistický názor chovají i vysocí němečtí důstojníci.
Nepřítel se musel vypořádat s časovým faktorem stejně jako my.
V tomto stádiu jsem přirozeně nevěděl nic o Bittrichově teorii, že vzhledem k nedostatku iniciativy britských nižších velitelů a poddůstojníků je nejlepší taktikou trápit nás řadou malých rozptýlených akcí. Při tomto odhadu vycházel Bittrich z předpokladu, který má možná reálný základ. Náš výcvik nikdy neumožňuje, aby byla nižším důstojníkům a poddůstojníkům svěřována dostatečná odpovědnost.
Přesto jsem se domníval, že Němci, kteří nás obklíčili, mají ve čtvrtek 21. září dostatečnou kapacitu a takové zdroje, aby prorazili. K naší obrovské mrzutosti projelo jedno německé štábní vozidlo přímo po hlavní silnici vedoucí kolem hotelu Hartenstein. Soustředěným útokem by nás Němci určitě brzy přemohli. Rozptýlené útoky v malém měřítku však pokračovaly a nám se dařilo je odrážet. Nejprve se ocitl pod tlakem na severu Boy Wilson, pak nesl hlavní nápor hraniční pluk na západě a KOSB na severu. Odolávat muselo také východní křídlo. Hackettův štábní kapitán, velice rozvážný mladík jménem Jasper Booty, seděl na okraji svého zákopu, točil na prstu svůj baret prostřelený kulkou a pravil: 'Víte, pane, u těch zatracených Němců je problém v tom, že nevědí, co dělat'."
Podle některých historiků včetně třeba i Hrbka vytanula na mysli Urquhartovi zřejmě ta možnost, že si Němci nejsou až tak jisti - 21. září tím, že za Nijmegenem zadrží britský 30.as, jeho Gardovou obrněnou divizi. Proto ty pozvolné útoky v síle roty s několika tanky a SHD. Jednou z východu, jednou ze západu.
Většinu svých sil stáhli totiž zřejmě do obrany na Ostrov, proti britským tankům nastupujícím ve směru na Arnhem....!!!
Skutečnou situaci 21. září na severní straně řeky Waal za Nijmegenem a Lentem v oblasti zvané Ostrov, viz ten den zde v Č 103.,104. a 105:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5981

A co Němci?
Co Němci 21. září v oblasti Ostrova a v oblasti Arnhemu?
( zde jsou německé bojové skupiny v oblasti Arnhem - Oosterbeek od 17. září do 21. září

Obrázek

1944, včetně)
Velká část útoků a protiútoků německých jednotek v pohyblivé obraně, stejně jako postup spojenců- tanků britské Gardové obrněné divize a parašutistů z americké 82. vzdušně-výsadkové divize - je řečena v odkaze v Č 103. až 105. výše ( Útoky britské Gardové tankové divize, dopoledne a odpoledne 21. září - z Lentu, směrem na Arnhem -, budou v Č 151., 152 a 153 ještě blíže popsány).
Abych některé skutečnosti ( německé jednotky a jejich složení, místa nasazení), napsal bezchybně, napíši německou situaci těch dní z informací historika Hrbka:

"Ve spěchu zaujímaly německé jednotky v noci z 20. na 21. září obranu na dálnici severně od mostu k Nijmegenu, dobytého americkými parašutisty a britskými tankisty ve středu večer
(ono legendární překročení řeky Waal v německé palbě, odpoledne po 15 hodině a večer 20. září, a události a boje, které byly popsány v Č 91. až 96., viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5955
a zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5965
a poté všechny boje pro dobytí Dálničního silničního mostu v Nijmegenu a boj na severní straně řeky Waal směrem na Arnhem, tedy i Č 97., 98. a 99., viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5970
a také Č 100., 101., 102.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5973
až do Č 103. až 105. včetně, které již výše máme - má poznámka).
Nová obranná linie Brigadeführera SS Harmela (generálmajora SS Harmela, velitele 10. td SS - má poznámka) se opírala o vesnice Bemmel a Rissen východně od dálnice z Nijmegenu do

Obrázek

Arnhemu a o Elst ( zde je mapa oblasti Ostrov, mezi řekami na jihu Waal a na severu Dolní Rýn - s městečky uváděnými v textu), přibližně v polovině dálnice mezi oběma městy. Harmel měl k dispozici pro zadržení dalšího britského útoku k severu a pro případný protiútok, který by zatlačil spojenecké jednotky zpět na jižní břeh Waalu, jen část jednotek své 10. td SS 'Frundsberg', posílené několika dalšími útvary pochybné bojové hodnoty. Jednalo se o jeden a půl praporu 22. pluku pancéřových granátníků SS, II. oddíl 10. tp SS (tp - je tankový pluk) vyzbrojeného 16ti tanky PzKpfw IV a SHD StuG III. a I. rotu 10. ženijního praporu SS od divize 'Frundsberg', jež zaujaly obranná postavení východně od dálnice. Posílila je ještě 'Bojová skupina Hartung', složená ze záložníků zemské obrany (Landesschützen). V samotném Elstu byly zbytky 9. pancéřového průzkumného praporu SS, nyní již mrtvého haupstumführera SS (kapitána SS) Gräbnera (jak již z předchozích textů víme, Gräbner byl zabit, když dopoledne 18. září chtěl přejet se svými 16ti OT a OA z jižní strany Dolního Rýna přes arnhmeský Dálniční silniční most na jeho severní stranu - má poznámka). Brzy je posílili pancéřoví granátníci, SHD a 8 tanků typu Panther 'Bojové skupiny Knaust', která již dopoledne 21. září konečně projela přes most v Arnhemu, když její tanky odhrnuly na stranu trosky Gräbnerových vozidel. Západně od dálnice byly pouze slabé jednotky, které ustoupily od Waalu během útoku Cookových parašutistů, posílené později 10. pancéřovým průzkumným oddílem SS, tedy vlastně 'Bojová skupina Brinkman'. Ostatní jendotky Harmelovy divize zůstávaly zatím za Rýnem. 21. pluk pancéřových granátníků SS čekal stále ještě na přepravu provizorním přívozem u Pannerdenu a severně od tohoto místa byla na břehu řeky postavení II. oddílu 10. dělostřeleckého pluku SS Sturmbannführera Hasse, jenž poskytoval dělostřeleckou podporu jednotkám u Elstu a ostřeloval svými houfnicemi spojenecká postavení v předmostí na severní straně Waalu v Nijmegenu."

Ještě jedna bitva patří k otázce a co Němci? Bitva, či bitvička úzce souvisí se zadržováním nastupujících Britů při bojích o Dálniční silniční most v Nijmegenu, večer 20. a ráno 21. září 1944 a dokončí nám příběh německé "Bojové skupiny Euling", o které jsme hovořili zde v Č 97, kde se hned v začátku hovoří o boji o Valkhof, místu, které bylo vlastně Němci předěláno na pevnost:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5970
Pro nás zachytil a podal informace o "Bojové skupině Euling", o pokračování její činnosti, když unikala, historik Hrbek v knize - Arnhem, cituji:

"Když Robinsonovy tanky projížděly v podvečer 20. září přes Dálniční silniční most v Nijmegenu, zůstal ve středověkém Valkhofu hauptsturmführer SS (kapitán SS) Euling se zbylými 60ti muži svého praporu. Britské tanky ostřelovaly jeho pozice v pevnosti a jeden Sherman zničil vstupní bránu a projel dovnitř; byl ale vyřazen z boje pancéřovou pěstí. Ve 20 hodin 30 minut již celý komplex budov Valkhofu hořel a spojenečtí vojáci dalších útoků zanechali v domnění, že všichni obránci v plamenech zahynuli. Ve tmě se však Eulingovi, následovanému zbylými granátníky, podařilo uniknout k nábřeží a potom dále podél řeky. Skryti v příkopech prošli esesáci k ránu pod Dálničním silničním mostem v Nijmegenu, přes který směřovaly k severu ( do Lentu a na Arnhem - má poznámka) kolony britských vozidel. Euling se dal na východ. Dostal se k jakémusi kanálu, zlikvidoval v tichosti britské hlídky na jeho břehu a na pramicích se jeho malé skupině podařilo dostat na druhou stranu Waalu do německých linií. Tam se hlásili překvapenému brigadeführeru Harmelovi. Za akci v Nijmegenu byl Karl-Heinz Euling později vyznamenán rytířským křížem, stejně jako sturmbannführer Leo Reinhold, jehož opěšalí tankisté zničili během bojů na předmostí a později na severní straně řeky cekem 42 tanků pomocí pancéřovek typu Panzerfaust a Panzerschreck."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 148.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 150.

Tenhle popis pozic a činnost Němců, které jsou zachycené a popsané v Č 149., jasně ukazují pravdivost předchozí věty o přemýšlení generála Urquharta - Němci postupovali nejistě, neboť museli nejprve v oblasti Ostrov zadržet Brity - nastupující, i když váhavě, směrem k Arnhemu.

Vraťme se ještě zpět do obranného perimetru Oosterbeek a přibližme si opět dění dne 21. září, nyní z hlediska přibývajících raněných britských vojáků, kteří se začínali v improvizovaných ošetřovnách( v jednu dobu těch improvizovaných ošetřoven bylo v prostoru perimetru Oosterbeek celkem 9. V devíti budovách a sklepích byly ošetřovny pro britské a německé raněné.) stále víc a víc hromadit. Obrannému perimetru Oosterbeek začínal ohromný problém, který se další dny neustále zvětšoval a velení a štáb britské divize se s ním setkávalo na každém kroku, uvažovalo o něm každou minutu, hodinu a muselo jej řešit. Pro zraněné nebylo ani místo, ani obvazy, ani příslušná strava a lékaři už neměli takřka žádné léky...!!!
Generál Urquhart ve své knize popisuje, jak jednu z mnoha ošetřoven navštívil 21. září generál Hackett, se svým novým štábním důstojníkem Tiny Maddonem. V jeho popisu se dozvíme i o obětavosti holandských civilistů v té době, cituji:

"S Hackettem šel Tiny Maddon, jeho nový štábní důstojník, který až do rána toho dne působil v mém štábu divize. Spolu navštívili ošetřovnu ve velkém domě s bílou fasádou u řeky poblíž kostela v Oosterbeeku. Mluvili s raněnými a s paní Kate Ter Horstovou, laskavou Holanďankou, která pomáhala zdravotnickému personálu starat se o raněné a přitom pečovala také o vlastní rodinu s pěti malými dětmi včetně kojence, jež přežívala ve sklepě. Její jméno již bylo zmiňováno všude, kde se shromažďovali vojáci v dělostřelecké oblasti a podél silnice do Oosterbeeku. Po krátkém rozhovoru s Randallem Martinem, lékařem, který byl známý pod přezdívkou 'Morph', přecházeli Hackett a Maddon trávník před domem, když pod osamělým stromem Maddona zabila střela z minometu. Hackett to odnesl ranami v obličeji a na rukou. Těžce raněn byl i Sheriff Thompson (podplukovník Thompson byl velitel 1. vzdušně-výsadkového lehkého dělostřeleckého pluku, což byla divizní jednotka - má poznámka), který se vyskytoval poblíž. Hackettovy vyčistili rány a Thompsona odnesli dovnitř. Hackett pak našel dočasné útočiště na velitelství dělostřelců."

Ještě stále zůstáváme u zdravotní situace v obranném perimetru Oosterbeek dne 21. září 1944, u ošetřovny ve velkém domě s bílou fasádou u řeky Dolní Rýn, poblíž kostela v Oosterbeeku, kde byl zabit štábní důstojník Maddon, těžce zraněn podplukovník Sheriff Thompson a generál Hackett lehce, když šli navštívit zraněné. Do téhle samé oblasti v tu dobu dorazil i hlavní divizní lékař Zdravotnické služby divize - Náčelník lékařské služby plukovník G. M. Warrack, který byl také zraněn několika střepinami. Plukovník Warrack přesně nevěděl, který dům patří Holanďance paní Ter Horstové a vstoupil do jiného bílého domu, ve kterém našel tři těžce zraněné Němce. Okamžitě zafungoval jako lékař a sténajícím Němcům podal morfium a ošetřil jim rány. Pak vyšel ven a narazil na jednoho britského důstojníka, který stál nerozhodně nad britským parašutistou, který byl také těžce zraněn. Měl hroznou ránu na hlavě, Warrack sice rychle parašutistu prohlédl, aby následně zjistil, že je "ve stavu, který nebyl slučitelný s životem" a tak jen konstatoval, že - "Zemře". Řekněme si, co o dalším dění napsal generál Urquhart, když dál nám řekne i další stav ve zdravotnické službě v prostoru Oosterbeek, ten den. Po konstatování doktora, že těžce zraněný parašutista zemře, zareagoval nad ním stojící důstojník, cituji:

"Důstojník natáhl svou pistoli ráže .45 a Warracka napadlo, že se chystá k jakési eutanázii. Důstojník však raději rychle vysvětlil, že se pouze připravoval doprovodit hlavního lékaře na obvaziště (do toho správného bílého domu, který byl ošetřovnou, domu paní Horstové - má poznámka). Tam Warrack zastihl (Dr. Randalla Martina) Martina, který v domě pod stálou palbou a nabitém raněnými nevěděl co dřív. Sheriff Thompson měl ošklivé poranění břicha. O několik stop dále ležel nějaký Němec. Paní Ter Horstová neprojevovala zlobu nad škodami na svém domě, ale chovala se s pozoruhodným stoicizmem, který se stal pro raněné a jejich ošetřovatele příkladem.
Před třemi dny dojel Dr. Randall Martin ve svém džípu k jejímu domu a požádal o trochu místa, kde by mohl ošetřovat raněné. 'Nepotřebujeme toho moc,' ujišťoval ji. 'Zde ošetříme pouze lehce raněné, než budou odesláni dále do nemocnice v hotelu Tafelberg.' Když svou stanici první pomoci otevíral, prohlásil optimisticky: 'Doufám, že mnoho raněných mít nebudeme.'
Zdravotnická jednotka zabrala prádelnu.
Brzy nato leželi ranění v celém přízemí domu, někteří na nosítkách, jiní na podlaze, takže paní Ter Horstová odvedla zdravotníka o patro výš a řekla mu, že by jim mohla pomoci s matracemi a pokrývkami z postelí. Odmítl. 'Neradi bychom vám ničili ty pěkné věci,' řekl.
Ona však na tom trvala a otevřela prudce dveře skříně s povlečením, kde bylo ložní prádlo složené pro volné použití. Dělostřelec však později ukázal paní Ter Horstové balík přikrývek, jež dorazily jedním zásobovacím letadlem. Paní Ter Horstová byla dojata odhodláním výsadkářů nedělat jí větší problémy, než je nezbytné. Dokonce odmítli jídlo, které jim nabízela. Když jednou nastala v boji pauza, vyšla ven a všimla si vojáka, ležícího mezi dvěma džípy.
S obavami se dotkla jeho čela. Otevřel oči. 'Jsem v pořádku', ujistil ji, 'jenom jsem usnul.'
Když ostřelování z minometů zesílilo a dům se otřásal výbuchy, starala se vysoká štíhlá Holanďanka s plavými vlasy a mlčenlivýma, ledově modrýma očima o svou rodinu se spoustou dětí ve sklepě i o těžce raněné vojáky nahoře. Našla v sobě sílu a vůli zaopatřit obě skupiny: Děti ve sklepě konejšila a před spaním jim vyprávěla pohádku, nato vyšla po schodech nahoru, kde povzbuzovala raněné a pomáhala jim.
Teď panoval v domě takový nával (pochopitelně myšleno 21. září - má poznámka), že Warrack během své návštěvy zajistil, aby ti ranění, kteří mohli chodit, byli zavedeni pod vlajkou Červeného kříže do hotelu Tafelberg. Jeho džíp havaroval u kostela, proto si vypůjčil Martinův, aby odvezl případy, které popsal jako 'nejslibnější chirurgické případy' - dva uložil dozadu a dva přikurtoval přes kapotu. S vlající vlajkou Červeného kříže šlápl na plyn. Když se ho někdo ptal, jestli takové kodrcání na kymácejícím se džípu pacientům prospěje, odvětil: 'Myslím, že odklad by pro ně nebyl dobrý. Každý mírný šok, ke kterému může dojít při rychlé jízdě, je vyvážen tím, že je přivezu vcelku'."

(Zde je hlavní ošetřovna pro obě válčící strany na kraji obranného perimetru Oosterbeek,

Obrázek

hotel Tafelberg, ještě někdy před 23. září 1944, - hlídal tam i německý voják.)

V průběhu odpoledne dne 21. září 1944 se RAF pokusila dvakrát dodat do perimetru Oosterbeek zásoby. První shoz provedla letadla ve 12 hodin 45 minut a dopadlo to katastrofálně. Před očima všech obránců sestřelovaly přilétávající zásobovací letouny německé Messerschmitt Bf 109. Přesnost příletu německých stíhaček postupně odhalilo, že Němci používali, pro přilákání některých dodávek, britské signály pro shoz. Odborníci, značkaři, zjistili, že Němci používají v prostoru Oosterbeek - Arnhem nejméně jednu ukořistěnou Euréku. Druhý shoz RAF byl proveden v 16 hodin odpoledne a byl přeci jenom úspěšnější. Pro zbytek britské 1. vzdušně-výsadkové divize to znamenalo, že mohla konečně, ze shozených zásob, doplnit munici a část potravinových dávek a léků.
RAF dne 21. září přišla o 20% všech nákladních letadel účastnících se obou shozů zásob.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142



Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“