XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 142.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 142.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 142.

Mapa oblasti Arnhem, spíše jen Oosterbeek, i s postaveními jednotlivých jednotek britské 1.

Obrázek

vzdušně-výsadkové divize, 20.září 1944 k času 23,59.
Než budeme pokračovat bojem jednotlivých brigád, chtěl bych ještě ukázat v jakých stísněných podmínkách řídil bojové operace, v obranném koridoru Oosterbeek, z hotelu Hartenstein, velitel britské 1. vzdušně-výsadkové divize generál Urquhart. Určitě nejlépe si je pamatoval on sám, a s popisem všech míst okolo sebe, i s tím co sám okolo sebe viděl a cítil (

Obrázek

Tady je před hotelem Hartenstein generál Urquhart 22. září 1944), nám je ve své knize Arnhem popsal takto, cituji:

"V hotelu jsme nyní (to nyní si řekněme jako 20. září ráno - má poznámka) přestěhovali velitelství operace do sklepa.
Byl to velice stísněný prostor. V chodbičce vedoucí hlavním vinným sklepem, tedy klenutou kobkou, z níž se vynosilo uhlí, abychom získali dostatečný prostor, jsme měli operační sál s rozloženými mapami. Důstojník ve službě si sedl až k němu, aby se ostatní mohli pohybovat mezi jeho židlí a stropní výztuží. Moje místo bylo v pravém rohu sklepa mezi jednou z utěsněných okenních mříží v úrovni terénu a regálem na víno. Vedle mě pracoval důstojník zpravodajské jednotky Phantom, který měl přímé radiové spojení s ministerstvem války ('ejhle', tady generál Urquhart přiznává, že od 20. září byla situace ve spojení asi lepší, alespoň na dálku- radiové spojení bylo až do Londýna. Nikde jsem se nedozvěděl, jestli lepší vysílačky nepřivezla II. či spíše III. vlna shozu - má poznámka), a pak hlavní písař. Na vzdálenější straně sklepa ve výklenku o hloubce čtyři stopy (1,2 m) , který vedl k jižní mříži ústící na štěrkovou cestičku ven, bylo několik cizích osob, včetně dvou důstojníků RAF, sestřelených v průběhu akcí na doplnění zásob.
V tomto stádiu se začaly v přeplněném hotelu a na okolním pozemku projevovat stále nepříjemnější aspekty takového boje v omezeném prostoru. Každý od přistání chodil a spal v jednom oblečení, a protože Němci uzavřeli vodní zdroje, kolem nemytých vojáků se vytvářel odér tělesného zápachu. V hotelu byly pouze dva záchody a oba se ucpaly. Protože se bez vody nedaly propláchnout, museli jsme používat okolí, kde ovšem nebyly žádné vhodné latríny. Když vás při takových příležitostech zastihla ve volném terénu náhodná dělostřelba, nebo minometný útok, působilo to značně rušivě....."

Během dne 20. září přicházely do velitelství divize, v ten den tedy do sklepa, v době těžké dělostřelecké a minometné palbě, zdánlivě dobré zprávy - Frost se u mostu drží! Ještě tak trochu dobré zprávy přicházely od majora Londsdala, že se jeho improvizovaná obrana na jihovýchodě perimetru drží, stejně tak jako se drží na jihovýchodě hraniční pluk (KOSB - 7. prapor králových vlastních skotských hraničářů). Horší zprávy přicházely od Hacketta, který se od severu probíjel z obklíčení, které Němci dosti pevně okolo jeho praporu z 19. na 20. září utvořili. Dokonce v jednu chvíli, dne 20. září, nebylo s Hackettem žádné spojení a Urquhart o jeho jednotkách nic nevěděl. Pak přece jenom pronikla na velitelství od Hacketta zpráva, cituji:

"Ačkoli byla brigáda - nebo spíše to, co z ní zbylo - obklíčena a ostřelována čelně i z boků, podle Hacketta si 'vedla skvěle'."

Vědělo se, že mnoha Hackettovým vojákům scházela munice a dokonce i zbraně. Výsadkáři však udělali to, k čemu byli připravováni - uchopili ukořistěné německé pušky, samopaly granáty a pokračovali s nimi v boji. Poslechněme si co dál o boji napsal Uqruhart, který vše měl z brigádního hlášení. Mimo místního popisu tam poznáme skvělé bojové vlastnosti a nezdolnost generála Hacketta, když předtím jsme poznali i jeho zvláštnosti povahy, cituji:

"Ve snaze zvýšit tempo změnil Hackett linii postupu z jihovýchodního směru na východní, přičemž 10. prapor byl v čele postupu a 156. prapor předtím zastavený, vytvořil zadní voj. Jeho velitel podplukovník sir Richard de Voeux byl zabit. Jeden z Hackettových důstojníků, raněný podplukovník Derick Heatcoat-Amory, byl připoután k nosítkům na džípu, který vezl také minometné střely. Džíp byl zapálen německým plamenometem a Heathcoata-Amoryho se podařilo dostat pryč na poslední chvíli. Major Hackettovy brigády Bruce Dawson zastřelil puškou jednoho Němce a jeho příkladu brzy poté následoval i Hackett. Pak dostal Dawson zásah do hlavy a zemřel. Když prapory vstoupily do lesa, ocitly se v intenzivní palbě z ručních zbraní, která zasypávala průseky mezi vysokými stromy. Hackett, netrpělivý ohledně rychlosti postupu, dal 10. praporu rozkaz k 'vytažení zátky'.
Nasadili si bodáky.
Zbytky praporu jsem uviděl, když odbočil z hlavní silnice podle řady stromů k velitelství. Muži byli vyčerpaní, špinaví a krváceli, disciplínu však měli skvělou. Příchod těchto mužů se mi pevně zapsal do paměti. Jejich velitel podplukovník Ken Smyth s ovázanou rukou, do níž dostal zásah kulkou, udýchaně hlásil: 'Prošli jsme peklem, pane. Zůstalo mi šedesát mužů.'
'Co se stalo s Hackettem?' zeptal jsem se.
'Bude tu, jakmile se jim podaří odpoutat od nepřítele,' řekl Smyth. 'V lese se dostali do pěkné bryndy.'
Bylo půldruhé odpoledne (pochopitelně stále 20. září - má poznámka). Nemohl jsem dále uvažovat o tom, že dám Smythe a zbývající vojáky do pozic, které jsem chystal pro 4. parašutistickou brigádu, takže jsem jim řekl, aby kryli křižovatku severovýchodně od oblasti velitelství divize. Šedesát mužů odkráčelo pod clonou stromů zabrat několik baráků po všech stranách rozcestí. Mnoho jich tam padlo. Smyth, který byl v jednom z domů napůl pohřben, později zemřel v nemocnici.
Až do konce neustoupili (zde generál Urquhart myslí, až do 25. září v noci - má poznámka)."

(Informace pro Č 142., 143. a 144., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)

Jak plyne ze zápisů, nebyl Hackettův 156. prapor, ve kterém postupoval i generál, schopen držet krok s rychleji postupujícím 10. parašutistickým praporem. Co se dělo s předními jednotkami 156. praporu, kde byl generál Hackett, je lepší si opět, kvůli detailům místopisu, ale i autentičnosti dění, říci raději přímo od Urquharta, cituji:

"Právě když mi Smyth podával hlášení, stál Hackett se svými muži (ze 156.) proti vojákům v blůzách, stojícím volně na konci lesních průseků. 'Tak pojďte, Tomíci', volali vojáci, 'Pojďte'.
V pološeru lesa, jenž byl v tomto mimořádně teplém podzimu stále ještě olistěný, se nedařilo vojáky řádně identifikovat, zdálo se však, že to jsou Poláci. Proč by se jinak volně ukazovali? Britští parašutisté, zbaveni ostražitosti, se vynořili. Přivítal je kulomet Spandau a muži umírali s napůl vyřčeným pozdravem na rtech. Němci se ukryli v rokli a Hackett rozkázal, aby se s nimi skoncovalo. Parašutisté nasadili bajonety, rychle se s tímto úkolem vypořádali a přesunuli se do rokle, kde Hackett dával svou zdecimovanou jednotku zase dohromady. Ze 156. praporu mu zbylo zhruba 30 mužů, z 10. praporu asi 12, dalších 12 ze svého vlastního velitelství a přibližně 20 nebo více ostatních - a 7 důstojníků. Za chvíli se shromáždili u rokle i další, takže celkem zůstalo asi 100 mužů. Hackett se rozhodl zůstat tady do soumraku."

Celé okolí rokle Němci neustále ostřelovali a pokračovali v útocích a napadání jednotlivých míst obrany britských parašutistů generála Hacketta. Jakmile se útočící Němci přiblížili o trochu víc, házeli parašutisté granáty, a když se dostali ještě blíž, nasadili bodáky a Němce vyhnali. Při jednom takovém protiútoku na bodák s nimi vyrazil i sám generál Hackett a podařilo se jim zničit kulomet, který byl jen 30 yardů (27 metrů) od nich a "dělal vojákům v rokli z života peklo". Při útocích, zvláště proti tomu blízkému kulometu, bylo velké množství německých vojáků chránících kulomet pobito a kulomet byl ukořistěn. Hlaveň byla tak horká, že nešlo hned střílet. Jak vyplývá ze zápisů, uviděl Hackett jednoho Němce, který s hrůzou zabořil hlavu do písčité půdy. Hackett se zarazil a později zapsal, že: "Mezi ostrými, tenkými lopatkami se napínala látka Němcovy blůzy a jeho bezmocnost budící soucit byla na Hacektta příliš. Nemohl se přinutit, aby použil bodák."
Jak plyne z dalšího Hackettova zápisu, přicházeli Němcům posily a generál musel svou jednotku stáhnout zpět. V zápise napsal, cituji:

"Během tří minut kulomet, který dobyli a jehož osádku Hackett ušetřil, opět střílel."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 142.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 143.

Mapa oblasti Arnhem - Oosterbeek v Operaci MARKET GARDEN v době mezi 17. až 21.

Obrázek

září 1944. Jsou vidět jednotky britské 1. vzdušně-výsadkové divize a pak také německé " Bojové skupiny" a jejich útoky.

Na Hackettovy muže, kteří se od severu probíjeli do koridoru obrany v Oosterbeeku, zaútočilo dokonce několik tanků Panzer I., (PzKpfw I, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=116&t=14
). Nacvičeným způsobem se několik parašutistů k tankům skrytě přiblížilo, a znehybněli je plastickou trhavinou. Když se parašutistům podařilo znehybnět tanky, všimli si, a Hackettovi pak při návratu řekli, že za tanky dál, jsou v záloze němečtí pěšáci ve velkém množství. Hackett později dal do zápisu hlavního písaře brigády, který si v tomto boji počínal velice chytře a iniciativně, a byl jedním z těch, kteří přinesli velice cenné zpravodajské informace. V rokli se však stále hromadili ranění parašutisté a bylo také hodně padlých. Lékař s touhle skupinou nebyl, neboť ošetřoval jinde. Parašutisté raněným pomáhali sami jak jen to šlo. O dalších událostech v rokli, a jak se Hackett se zbytkem 156. praporu a dalšími opozdilci dostal z rokle, a pak i z obklíčení, z důvodů faktografie a zachování čísel z hlášení, používám zápis u Urquharta, cituji:

"Němci byli rozhodnuti zlikvidovat tuto pozici ještě před setměním (20. září - má poznámka), a proto jejich útoky sílili. V půl páté odpoledne se proto Hackett rozhodl, že se jednotka musí pokusit o průlom. Sbírali odvahu na vhodný okamžik. Hackett, jenž používal německou zbraň, ji nyní s důstojníkem, který byl zasažen do ruky, vyměnil za britskou pušku.
Parašutisté vyrazili.
S nasazenými bodáky provedli náhlý výpad a ztratili pouze několik mužů. Pokračovali v postupu a zhruba o půl míle (800 m) dále se jako zázrakem dostali do poměrně slušného azylu - krásně vykopaných pozic hraničního pluku na západní straně rozvinutého perimetru.
Hackett pokračoval dál a podal mi hlášení. Měl 70 důstojníků a mužů. Bylo osmnáct hodin padesát minut. Spolu se zhruba šedesáti ženisty 4. parašutistické letky, která bojovala na jiném přístupu do města, zaujali Hackettovy muži pozice jižně od 10. praporu. Hackett rozložil své velitelství brigády v zalesněné části pozemku hotelu, zhruba 50 yardů (45 m) od mého velitelství."

Generál Urquhart nechal nejprve všechny muže, kteří se s Hackettem k večeru vrátili, trochu odpočinout. Generál uznal, že prakticky nikde, po celém svém obranném perimetru, nemá odpoledne a večer 20. září žádné zdravé a volné muže, které by mohl uvolnit z obrany a podniknout s nimi nějakou, byť sebemenší útočnou ofenzívu směrem na Arnhem, na pomoc Goughovi. I Hackettovi řekl, že je nyní povinností udržet za každou cenu obranný perimetr na severním břehu řeky Dolní Rýn a přitom nepřipustit, aby byl zbytek britské 1. vzdušně-výsadkové divize zcela zničen...!!!
O tom, co zapsal do své knihy Urquhart po otázce Hacketta - "Kde je 30. as (XXX. as)?" - a o všem co od odpoledne 20. září přemýšlel, nyní cituji:

"Naše radiové spojení s vnějším světem a především s Browningovým velitelstvím prakticky stále neexistovala, dvě spojení však fungovala dobře, a sice stanice válečného korespondenta BBC a stanice zpravodajské jednotky Phantom. Důstojník z Phantomu, pracující v koutu sklepa vedle mě s jednou z těchto silných dálkových stanic, odložil náhle po druhé hodině odpoledne sluchátka a přišel se vzrušující informací, že Gardová obrněná divize bojuje v oblasti Nijmegenu a připravuje se k překročení mostu přes řeku Waal. A právě v tomto okamžiku pomalu hučelo nad bitevním polem 70 Dakot a shazovalo koše se zásobami. Vydal jsem rozkaz, aby se zpráva o blížící se Gardové obrněné divizi oznámila všem v naší divizi. Byla to povzbudivá zpráva a já jsem ji osobně sdělil některým vojákům, když jsem vyšel ven na pozemek hotelu a do obranných postavení. Takovou vzpruhu potřebovali.
Nebe nám tak podruhé připomenulo, že na nás nezapomněli, a muže v zákopech to skutečně povzbudilo."

Jenomže stále platila ta skutečnost, že zpráva o skutečných pozicích obrany parašutistů, se k letectvu nedostala. Po dobré zprávě o britských tancích v Nijmegenu přišla "sprcha" - špatná zpráva. Nechme mluvit Urquharta, co následovalo, cituji:

"Všemi prostředky, které jsme měli k dispozici, jsme se pokoušeli podat zprávu, jež měla zamezit shozu nákladu do dříve určených míst, jež byla teď v německých rukách. Vyslali jsme souřadnice míst, kde by se měli piloti o shoz pokusit. Když se Dakoty přiblížily, čekali jsme s nadějí na první známky, že si toho jsou piloti vědomi ať již na základě rozkazu, nebo obhlídky situace. Opět jsme umístili a rozsvítili pozemní signály a vojáci rozprostřeli hedvábí padáku. Letadla však směřovala k původním bodům shozu a Němci tak opět dostali od svých nepřátel pěkný dárek. Na nás zůstaly jenom zbytky. Některé posádky přeletěly a vzpamatovaly se až tváří v tvář úděsnému flaku. Některá letadla hořela. Stovky z nás viděly muže ve dveřích hořící Dakoty, jak nechce pustit koš, dokud nenajde přesné místo určení, ačkoliv ze stroje se mezitím stala hořící pochodeň a on neměl šanci uniknout."

Generál Urquhart se ve svém obranném perimetru i po tomto fiasku pokoušel během celého odpoledne 20. září obcházet své muže a povzbuzovat je. Z jednoho odpoledního setkání, na které se Urquhart vydal, se vyvinula vzápětí složitá situace, ve které budeme informováni i o tom, jak problematické bylo, pohybovat se v celém obranném perimetru, odpoledne 20. září, a co všechno může velitel divize zažít, když se vydá za výjimečným mužem, výjimečnou jednotkou, za které generál považoval majora Boy Wilsona a jeho samostatnou rotu značkařů. Používám zde to, co Urquhart v knize Arnhem napsal, neboť chci autenticky zachovat popis míst a událostí, včetně neobvyklé události s esesáky (průběžně je ve všech historických knihách čtenář informován o tom, že Němci se snažili po celou "Operaci MARKET GARDEN" infiltrovat do pozic parašutistů, kde to jen šlo - i zde u Urquharta si všimněme, že esesáci nebyli daleko od pozic značkařů, samostatné roty majora Wilsona, výsadkářů, kteří uměli německy. I toho, že nemocnice a ošetřovny používali obě válčící strany společně pro své raněné a ošetřovali je doktoři obou stran), které odpoledne 20. září proběhly. Událost se stala ještě dřív, než se Hackettovy muži dostali do obranného perimetru, ale pokračovala ještě i potom, a proto jsem ji zařadil až sem, cituji:

"Během hektického a zmateného odpoledne jsem se snažil udržet fyzický kontakt s tolika jednotkami v perimetru, s kolika to bylo jenom možné, částečně s nadějí, že moje přítomnost napomůže morálce, částečně proto, že jsem se chtěl setkat s Boyem Wilsonem a jeho samostatnou rotou, která držela několik domů v hustě zalesněné oblasti. Zajímalo mě, jak si vedou, a také jsem ho chtěl upozornit na možný příchod Hacketta do oblasti nezávislé roty od severu. Vzal jsem sebou svého pobočníka (kapitána - má poznámka) G. C. Robertse a někteří vojáci nám popsali cestu vedoucí lesním průsekem. Náhle jsme se ocitli přímo uprostřed divoké hádky mezi samostatnou rotou a několika esesáky. Z kraje úzkých zákopů vykukovaly tváře a muži na sebe křičeli a divoce gestikulovali. Prudce jsem zabrzdil a spolu s Robertsem jsme se nedůstojně vrhli do příkopu.
Jeli jsme mezi liniemi a průsek byl vlastně územím nikoho.
Protože z nečinnosti nic dobrého nekouká, rozhodl jsem se prásknout do bot k domu na malém zalesněném kopečku, zhruba 50 yardů (45 m) daleko, který obsadil Wilson. Řekl jsem Robertsovi o svém úmyslu a požádal ho, aby se zmocnil, bude-li to možné, džípu. Vyrazili jsme ven současně, já jsem k domu doběhl bez problémů, ale Roberts přilákal pozornost nepřítele, když nastupoval do džípu. Cesta byla příliš úzká, než by se mohl otočit, rozhodl se tedy jet směrem k pravotočivé zatáčce poblíž domu. Jel rychle, vybral zatáčku, a aby se vyhnul vyhořelému německému polopásovému vozidlu, strhl volant. Džíp musel být něčím zasažen, protože řízení náhle selhalo. Vozidlo narazilo do stromu. Robertse to vyhodilo ven, takže se skutálel do příkopu. Oklepal se a uslyšel neznámé hlasy, které se mu snažily radit. Z podrostu kolem sebe slyšel: 'Proboha, vypadněte odtud! Odstřelovači!' Noha ho krutě bolela, v zoufalství se mu však podařilo přeskočit drátěný plot o výšce čtyři a půl stopy (135 cm). Když se dostal k domu, měl na čele obrovskou bouli a kulhal, takže jsem ho poslal k ošetření. Více než čehokoliv jiného želel mého džípu. 'To je mi líto pane,' říkal smutně, 'teď je úplně na odpis.'
Pak Roberts ztratil vědomí. Osobně ho ošetřil Graem Warrack (šéf divizní lékař - má poznámka), který měl jinak dost napilno. Při počátečním minometném přepadu na velitelství divize byl americký radista ošklivě raněn do břicha a Warrack jej sám přinesl na obvazovnu v hotelu Schoonhord. Pak se náhle dostal doprostřed boje. Ukázalo se, že to je součást operace. Minometné střely dopadaly na zdravotnická vozidla, na silnici bylo zasaženo nizozemské civilní auto a šestilibrové dělo se utkalo s německým SHD. O několik minut později uslyšel Warrack na ulici německé rozkazy. Odtrhl si výložky a běžel nahoru ošetřovat raněné. Brzy museli ti, co mohli chodit, odpochodovat s některými příslušníky RAMC (zdravotnická služba královské armády). Pak dostala ošetřovna přímý zásah a Warrack a další museli raněné, kteří teď byli raněni již podruhé, někam přemístit. Když se začal snášet soumrak, dostal dům zásah dalšími dvěma granáty. Pak byl dům opatřen prapory červeného kříže a jeden, mimořádně veliký, zavlál na střeše. Přišel jeden německý důstojník, aby se informoval na raněné Němce, kteří zde byli ošetřováni. Jeden z nich, mladý nácek, čtyři hodiny odmítal ošetření rozdrceného kolena, dokud nebyla bolest příliš velká. Pak teprve souhlasil s tím, že jej ošetří Brit."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 142.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 144.

Informace o tom, že Němci obsazují obvazovou stanici v hotelu Schoonhord se dostala i k veliteli divize generálu Urquhartovi. Generál zareagoval tak, že na místo napadení poslal zástupce velitele letky pluku kluzáků, který měl zjistit, co se tam děje a co lze udělat. Major John Royle, velitel letky kluzáků, došel jen k té obvazové stanici a tam byl zabit uprostřed silnice. Protože smrt majora silně na Urquharta zapůsobila, popisuje o svém důstojníku z divize něco i navíc, a my se tak dozvídáme i předchozí vojenskou službu majora Royle, cituji:

"Byl zabit uprostřed silnice u obvazové stanice. Před válkou byl Royle řádný nižší důstojník u lehké pěchoty 'Highland'. Po vypuknutí války postupoval v hodnostech a stal se podporučíkem u skotské gardy. Později byl zařazen u pluku pilotů kluzáků. Ať se vezme fakt, že člověk je potenciální obětí, jakkoli fatalisticky, pocítíte smutek, dojde-li k tomu v přímém důsledku vašeho osobního rozkazu."

Je jasné, že poté již nebyla situace u obvazové stanice velením divize řešena, neboť měli nejen nedostatek důstojníků, ale i vojáků. K dobytí stanice zpět nebylo koho poslat. Celý den 20. září se pak obvazová stanice v hotelu Shoonhord plnila raněnými z obou válčících stran a my se u generála dozvíme spoustu věcí o tom, jak se ošetřovalo v koridoru Oosterbeek nejen tento den, když to v knize popisuje takto, cituji:

"Nastávala zajímavá situace: Důstojníci a muži se nechávali ošetřit na obvazišti střeženém Němci a pak se vraceli na své vlastní linie, aby pokračovali v boji. Tento podivný stav několik dní přetrvával. V tuto osudnou středu však byli někteří ranění, kteří mohli chodit, zajati.
Celý den se operovalo.
Když byl jeden voják s těžce poraněnou nohou připravován k amputaci, zjistilo se, že pilky na provádění amputací jsou u chirurgů v naší další ošetřovně v hotelu Tafelberg, tedy stále ještě v námi ovládaném prostoru. Padlo rozhodnutí použít pilník. Po jeho vyčištění a sterilizování se jedním koncem protáhl drát. Pro uchycení druhého konce se použily kleště a s takto upraveným nástrojem se pracovalo jako s dvouruční pilou. Během několika minut se holenní kost skutečně podařilo přeříznout.

V Schoonhordu Warrack se svými kolegy zjistil, že je nebezpečné přibližovat se příliš k oknům, kvůli německým ostřelovačům, kteří byli poněkud agresivní. Zdálo se, že Němci mohou postrádat jen málo mužů, protože ponechali na ošetřovně jako stráž velmi ustrašeného vojáka s automatem. Jeden britský svobodník, kdysi druhý v přeboru armády ve střední váze, byl pověřen, aby na něj dohlížel."

Někdy okolo poledne dne 20. září, tedy v době kdy se okolo celého obranného perimetru těžce bojovalo, vyslal generál Urquhart na vyšší velitelství přes vysílačky, které ještě nějak dodávaly zprávy (zpravodajská stanice Phantom a stanice reportéra BBC), důležitou informaci, která zněla, cituji:

"Nepřítel útočí ve velkém počtu na hlavní most. Pro 1. parašutistickou brigádu vážná situace. Nepřítel také útočí na pozice východně od Heelsumu a západně od Arnhemu. Situace vážná, bráním však se zbytkem divize užší perimetr kolem Hartensteinu. Zásadní je ulehčit v obou oblastech co nejdříve. Stále držíme přívoz Heveadorp."

Tahle radiová depeše, napsána "vojenskou mluvou", stručně a jasně, dnes bychom řekli jako SMS, obsahovala všechny důležité informace o boji dne 20. září, jak v obranném perimetru Oosterbeek, tak u Dálničního silničního mostu v Arnhemu.
Jenomže opět.
Divize měla obrovský hendikep v tom, že prostě radiová depeše neprošla. Generál Urquhart o této radiové depeši říká: "Existují důkazy, že do následujícího rána, tedy do čtvrtka 21. září depeše neprošla."
Divize se rozhodla, že musí pomoci alespoň Frostovi a tak byl do večera a noci vypracován určitý plán jak dostat zásoby k Frostovi k mostu, cituji z Urquharta:

"Když se na bojiště snesl soumrak, byl ze zoufalé snahy dostat zásoby k Frostově praporu u mostu vypracován určitý plán. Tři transportéry Bren Carrier byly naplněny municí a dalším nezbytným vybavením a vydaly se vstříc velmi obtížnému úkolu. Ve tmě se první prohnal předními německými pozicemi a naposledy ho bylo slyšet, jak se řítí do města (tentokrát Arnhemu - má poznámka), druhý dostal zásah granátem ráže 88 mm a třetí se musel vrátit zpět. Ve skupině, která se snažila prorazit, byl i kočovný Kanaďan poručík Heaps, ale ani tomuto odhodlanému mladíkovi se to nepodařilo."

Frostova obrana 20. září 1944 u Dálničního silničního mostu v Arnhemu.
Konečně nastal čas, abychom si řekli, jak vypadal den 20. září u Frostova 2. praporu na

Obrázek

severní straně Dálničního silničního mostu v Arnhemu. Začít musíme již krátce před rozbřeskem 20. září 1944, kdy Němci nejprve spustili těžkou, nepřetržitou dělostřeleckou a minometnou palbu na Frostovu obranu soustředěnou především do domů na severním okraji Dálničního silničního mostu. Je jasné, že 20. září ráno dopadaly ty německé granáty všech ráží především na ty domy, které se zdály ještě nedotčené. Z 18ti obytných baráků, které měly parašutisté obsazeny 18. září ráno jich již mnoho leželo v troskách. Frostova půlkruhová obrana z 18. září se nyní 20. září již takřka rozpadla a některé prameny říkají, že téměř neexistovala. Hrbek ji popisuje takto, cituji:

"Ve vyhořelých budovách, troskách a hromadách suti, v téměř zničených zákopech zůstávaly nadále malé skupiny tvrdohlavých, unavených, hladových a špinavých mužů. Bojovaly dál a odpíraly Němcům vstup na most. Ohlušeni neustálou dělostřelbou, mnozí v zakrvácených obvazech, věděli již parašutisté 2. praporu, že se dlouho udržet nemohou. Přesto byli odhodláni bojovat tak dlouho, dokud nepadnou, i kdyby tím měli Němce jen provokovat. Podplukovník Frost soustředil zbylých 150 až 200 bojeschopných mužů (z původních 600 až 700, které měl Frost 18. září ráno - má poznámka), kolem budovy velitelství na západní straně mostu. Přestože si uvědomoval obtížnost situace a věděl, že pomoc nelze v brzké době očekávat, doufal, že bude schopen udržet severní konec Dálničního mostu ještě dalších čtyřiadvacet hodin. Pak už snad k němu britské tanky od jihu konečně dorazí. Frost měl obavu z rozhodného německého útoku proti jeho pozicím. Věděl, že slabé zbytky praporu nejsou již schopny ho odrazit. Další starosti si dělal o osud více než 300 britských a německých raněných, kteří leželi ve sklepě velitelství. Jestliže bude velitelství znovu zasaženo německou palbou, a Frost to pokládal za jisté, nebude možné bojovat do posledního okamžiku a pak je vyklidit. Raněné nechtěl Frost nechat uhořet, a proto se rozhodl, že je musí evakuovat před pádem budovy. Kdy taková chvíle nastane, to ráno 20. září ještě nevěděl."

Ženisté pod velením kapitána Mackaye bojovali stále ještě od rána 20. září na východní straně mostu sami. Totiž všechny budovy na východní straně mostu byly již do rána 20. září vypáleny, mimo jedné, a britští parašutisté je museli ještě v noci opustit. Na východní straně mostu tak zůstávala stát jediná budova a tu měli obsazenou Němci.
Škola na východní straně, kterou Mackayovi ženisté drželi, byla rozstřílena a plná děr. V těchto ruinách školy zůstávalo v cárech jen pár, přesněji 13 ženistů kapitána Mackaye. Ženisté byli zakrváceni, na sobě měli cáry uniforem, zarudlé oči od nedostatku spánku a prachu, a na zraněních měly špinavé obvazy. Čisté měly tehdy jen zbraně , se kterými se bránili. Přeživší kapitán Mackay, o jehož osudech si za chvíli řekneme něco blíž, později hovořil o tom, že na schodištích školy stály kaluže krve, která tekla v malých stružkách dolů po schodech...
Těchto zbývajících 13 Mackayových mužů bylo rozmístěno po skupinkách, a to po dvou, nebo po třech. Tyhle skupinky měly bránit pozice, které by běžně, za trochu přijatelných podmínek, měl bránit více než trojnásobný počet obránců. Přesto těchto 13 mužů odrazilo v prvních dvou hodinách po rozednění dne 20. září 1944, ještě tři německé útoky, které Němci vedli s mnohonásobnou přesilou. Přeživší hovořili o tom, že okolo trosek školy leželi padlí Němci v nejméně čtyřnásobném počtu, než kolik byl, ale původní počet obránců, britských ženistů( do školy těch ženistů i s velitelem, v noci ze 17. na 18. září, vstupovalo 50).

O těžkém zranění podplukovníka Frosta, velitele legendární obrany u Dálničního silničního mostu, se dozvíme informace, a to stejné nebo podobné, od většiny historiků zabývajících se MARKET GARDEN. Na mne nejsugestivněji zapůsobilo vylíčení, které napsal Jaroslav Hrbek ve své knize Arnhem, cituji:

"Onoho středečního dopoledne opustilo Johna Frosta jeho osobní štěstí. Během krátké rozmluvy s majorem Crawleyem vybouchla mezi oběma důstojníky mina, která je jen zázrakem oba nezabila. Podplukovník byl zasažen střepinami do levého kotníku a pravé holeně, major do obou nohou a do pravé ruky. Když Frosta, jenž byl sotva při vědomí, odnášeli do sklepa k ostatním raněným, styděl se za to, že nemůže potlačit sténání. Otec Egan ve sklepě viděl, jak Frosta přinesli. Velitel 2. praporu vypadal k smrti unavený a zlomený. Pro raněného poručíka Johna Blunta znamenal pohled na nosítka se zraněným velitelem hroznou ránu. Subalterní důstojníci praporu považovali vždy svého plukovníka za nezdolného. Kdosi se Frosta šeptem zeptal: 'Pane, můžeme se ještě udržet?'."


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“