XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 136.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 136.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 136.

Již v den D + 3 "Operace MARKET GARDEN"

Obrázek

, tedy 19. září 1944, vypadala bojová situace v Arnhemu a Oosterbeeku, pro britskou 1. vzdušně-výsadkovou divizi nejprve tak, že je jen otázkou hodin, kdy bude jako celek zničena. Na celém bojišti britské divize, po ranním útoku čtyř praporů, který Němci odrazily a sami přešli do protiútoku, panoval chaotický ústup a již během dopoledne, ale zvláště odpoledne, se vracely ze západního Arnhemu směrem na Oosterbeek rozbité jednotky dvou brigád divize (Hackettovy 4. parašutistické brigády a Lathburyho 1. parašutistické brigády).
Ale pojďme zpět, a hovořme o ustupujících jednotkách ze západního Arnhemu, o rozbitých jednotkách 1., 3. praporu 1. parašutistické brigády, o jednotce "South Straffords" (2. prapor jižněstaffordshirského pluku) a o 11. praporu zapůjčeného ze 4. parašutistické brigády generála Hacketta.

Obrázek

Do západního Arnhemu se v pozdním dopoledni 19. září vrátil (když se rozešel s Urquhartem) jeden z důstojníků 3. praporu Jimmy Cleminson. Co viděl na bojišti 3. a 1. praporu jej zděsilo. Pár jednotlivců obou praporů ještě bojovalo poblíž Rýnského pavilonu a Cleminson se tam setkal s velitelem 3. praporu, který se velení ujal, když podplukovník Fitch padl. Byl to major Richard Dorrien-Smith, který měl ještě u sebe dva důstojníky z 1. praporu. Bojiště těchto zbývajících malých skupin bylo u řeky Dolní Rýn. Shromáždění důstojníci shodně konstatovali, že nezbývá nic jiného, než se stáhnout a najít místo, kde by se dal zbytek obou praporů znovu zorganizovat pro obranu. Když kapitán Cleminson postupoval po silnici, byla silnice z Oosterbeeku posetá troskami vozidel, zranění a vyčerpaní vojáci se potáceli do Oosterbeeku.
Než se dostal k majoru Richardu Dorrien-Smithovi, byl Cleminson svědkem i boje malé jednotky, které došla munice do protitankových P.I.A.T.ů. Vojáci zoufale na tanky stříleli z kulometů Bren. Pochopitelně, že tankům neublížili a mnoho jich přitom padlo. A tanky jeli dál. Jedna z rot praporu "South Straffords" se pokoušela dobýt vyvýšeninu u Den Brinku, ale Němci je odrazili. Den Brink tak znovu posloužil. Nejprve bránil 17. září postupu Frostovu 2. praporu k mostu (musel tam nechat jednu z rot, aby Den Brink dobyla), viz zde v Č 30:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5800
a popisované době 19. září bránil vracejícím se jednotkám v ústupu do Oosterbeeku.
S postupujícím odpolednem 19. září byl boj v západních předmostích Arnhemu nepřehledný a všude od severu až po řeku Dolní Rýn vládl ohromný zmatek a chaos. Tehdy vůbec nikdo nevěděl, co se vlastně děje. Silnice ze západního Arnhemu byly plné ustupujících jednotek, které z města směrem na Oosterbeek vytlačovaly německé obrněné jednotky. Tehdy vyrazil z divizního velitelství podplukovník Sheriff Thompson velitel 1. vzdušně-výsadkového lehkého dělostřeleckého pluku (což byla divizní jednotka), jehož tři dělostřelecké baterie od rána podporovaly jak Frosta u arnhemského mostu, tak Hacketta při jeho ranním postupu směrem na sever, nyní odpoledne však ústupu směrem na jih. Podplukovník Sheriff Thompson jel v té chaotické situaci z Oosterbeeku do Arnhemu jen kvůli tomu, aby zjistil jak může jeho dělostřelectvo svou palbou pomoci ustupujícím jednotkám. Situaci, která vznikala odpoledne 19. září, když podplukovník Thompson vyrazil do Arnhemu popisuje sám velitel divize generál Urquhart takto, když říká, že Thompson, cituji:

"Narazil na roztroušené skupiny mužů, přesunující se sklíčeně a zmateně směrem k Oosterbeeku. Uvědomil si, že tohle není k ničemu, že je třeba muže soustředit. Pokusil se je uvést do pozic na linii železnice západně od Den Brinku (nejlépe je železnice a místo soustředění včetně Den Brink, vidět na mapě Arnhem, na skice od RoZ). Za chvíli zde byly zbytky 1., 3. a 11. praporu a "South Staffords". Všechny ztratily své velitele. Sheriff Thompson mi později ohlásil, co udělal, a já mu byl zavázán za to, že mi nastínil jasný obraz toho, co se děje ve městě, včetně reorganizace. Velením (zbytků všech čtyřech praporů, má poznámka) byl nyní pověřen (major, má poznámka) Dickie Lonsdale, zástupce velitele 11. praporu a nejvyšší důstojník smíšených sil."

Skica Arnhem - od RoZ

Obrázek


- včetně Den Brink a železnice západně a severně od vyvýšeniny Den Brink, viz zde.

(Informace pro Č 136., 137. a 138., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, dále také Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)

Na mapě Arnhem od RoZ je vidět, jak železniční trať, kde chtěl Thompson rozestavit smíšené jednotky, pokračovala na sever po hlavní silnici Arnhem-Oosterbeek a právě tam na této severní trati chtěl po obou stranách silnice a trati soustředit od severu ustupující Hackettovu 4. brigádu. Podél této severní tratě se měly prapory generála Hacketta zastavit a zreorganizovat než by se ještě jednou rozhodlo, že vyrazí směrem k arnhemskému mostu. O svém dalším konání nám říká Urquhart, cituji:

"Reorganizace byla v chodu a Hackett se i nadále snažil dostat svou brigádu z potíží na severu (všechny prapory Hacketta musely při ústupu směrem na jih, jak již bylo řečeno, tvrdě bojovat s nastupujícími Němci), zatímco já jsem povolal našeho vrchního lékaře Graema Warracka, jednatřicetiletého žoviálního plukovníka, který předčasně přišel o vlasy a svou robustností vyvolával dojem výjimečné fyzické síly. Jeho džípy s červeným křížem usilovně prohledávaly celou oblast. 'Pojďme a podívejme se na některé maníky na obvazištích,' navrhl jsem."

Návštěva vlastních vojáků zraněných během bojů, je nedílnou součástí chování každého vyššího velitele a Urquhart jí do své autobiografie nezapomněl také napsat. I my si o ní něco řekněme, neboť by se na ní nikdy nemělo zapomínat. Plukovníka Warracka zájem Urquharta potěšil a pěšky vyrazili do sklepů domů, kde byli ranění umístěni. Oosterbeek byl jako celek napaden těžkou minometnou a dělostřeleckou palbou a počty obětí neustále narůstaly. I pár stovek metrů západně od Oosterbeeku vzdálený hotel Hartenstein musel sloužit jako ošetřovna, stejně jako domy na západě Oosterbeeku. Sklepy byly plné raněných a ranění chtěli vědět co se děje, jak si počínají jejich kamarádi. Generál Urquhart se s doktorem Warrackem zastavoval u mužů, kteří chtěli slyšet hlavně ty povzbudivé zprávy. O návštěvě přímo u raněných pak Urquhart píše, cituji:

"Zastavil jsem se u jednoho muže s rudnoucím obvazem hlavy a paží na pásce. Zeptal jsem se kde byl raněn. 'Ve městě', řekl žalostně. 'Bylo to jedno z těch hrozných samohybných děl, pane. Jak si vede druhá armáda?'
Každý, kdo byl v nemocničním pokoji při vědomí, věděl stejně jako já, že jsme téměř na konci dohodnuté lhůty, po kterou měla vzdušně-výsadková divize přežít bez posil. Stoupl jsem si tak, aby to mohli všichni slyšet, a oznámil jsem: 'V tomto ohledu nemáme mnoho zpráv, jsem si však jistý, že to je pouze otázka krátké doby, než se s nimi spojíme.' Jak jsem procházel mezi raněnými, cítil jsem, že jsou vyvedeni z míry tím, že byli tak brzy vyřazeni z boje. Když jsem odcházel, byli to oni, kdo přál mnoho štěstí mně - a saniťáci zatím právě odnášeli mrtvého."

Generál Urquhart odcházel od raněných s přesvědčením, že plukovník Warrack se svými důstojníky a svým zdravotnickým personálem měli ještě 19. září odpoledne situaci plně pod kontrolou a nápory zraněných zvládali. Další konání Urquharta v to odpoledne nám ve své knize také popisuje a my si jej raději řekněme opět přesně, neboť se tam dozvíme i o situaci, která vznikla v tolikrát jmenované nemocnici Sv. Alžběty v Arnhemu, kde, jak za chvíli zjistíme, byli ošetřováni, mimo holandských civilistů i britští parašutisté a vojáci. Ošetřovali je tam holandští, i britští lékaři. Urquhart po svém návratu na divizní velitelství doporučil plukovníku Warrackovi, aby přes normální telefonní linku zavolal do nemocnice Sv. Alžběty v Arnhemu a pozeptal se na tamější situaci. Jak víme, tak sám Urquhart se v okolí nemocnice Sv. Alžběty pohyboval celý den 18. září a ještě ráno 19. září viděl bojovou činnost svých praporů v okolí arnhemské nemocnice. Viděl i to, jak do nemocnice vozí vojáky na ošetření. I proto jeho zájem. Nyní cituji, jak postupoval plukovník Warrack a co se dozvěděl:

"Volal z domu lékaře poblíž svého vlastního velitelství, dostal snadno spojení a brzy již hovořil s důstojníkem lékařské služby Derekem Ridlerem, který jen těžko skrýval překvapení, že jej někdo uprostřed bitvy volá k telefonu. Ačkoliv některé vojenské lékaře z nemocnice Němci odvedli, zbytek se dokázal o osmdesát raněných důstojníků a vojáků odpovídajícím způsobem postarat. Debatu přerušovaly exploze a palba z ručních zbraní. 'Venku zuří pořádná bitva,' vysvětloval Ridler. Řekl Warrackovi, že Lathburymu se dostalo v nemocnici řádné péče."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 136.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 137.

U večera 19. září 1944, třetího dne "Operace MARKET GARDEN", si Urquhart také poznamenal, že Němci začali zatím s nejtěžším minometným bombardováním oblasti Dolní Rýn. Dále pak vzpomíná, že se britské 1. vzdušně-výsadkové divizi velice dobře, po všechny tři dny, spolupracovalo s Holandským hnutím odporu. Totiž příslušníci hnutí odporu pronikali různými způsoby a pod různými záminkami s Oosterbeeku do Arnhemu a naopak a přinášeli informace o pozicích Němců, kde především upozorňovali na místa, kde se pohybovaly německé tanky, SHD a OT. Urquhart konkrétně říká, že největší počet německých obrněnců se nacházel v prostoru mezi britskými jednotkami a Dálničním silničním mostem v Arnhemu a to od severu až k jihu. Posteskl si, že divize stále neměla žádné zaručené zprávy o postupu britského 30. as. Divize neměla zprávy ani o tom, proč je nepodporují taktické letecké síly, proč nedělají nic proti narůstající německé síle, zvláště obrněnců, které stále víc a víc, severně, východně a jižně svírají jednotky britské 1. vzdušně-výsadkové divize. O soumraku 19. září si mimo jiné Urquhart poznamenal, cituji:

" Zprávy hovořily o tom, že jak Hackett (4. parašutistická brigáda stahující se ze severu oblasti Oosterbeek - Arnhem - má poznámka), tak Lonsdale (major Lonsdale byl, jak již bylo v předchozím článku řečeno, v popisované době, velitelem zbytků všech čtyřech praporů, které byly zdecimovány v západním a jižním Arnhemu u řeky Dolní Rýn - 1., 3., 11. prapor a 'South Staffords' - které šly na pomoc Frostovi - má poznámka) jsou pod tlakem. Německé tanky se skutečně snažily u řeky prorazit pozicemi, které nyní obsadil Lonsdale. Tři z nich projely lesem a seržant Baskerfield ze 'South Staffords' zlikvidoval prvním výstřelem ze svého protitankového děla tank v čele a vzápětí vyřadil z činnosti druhý. Za krytí třetího tanku se německá pěchota pokusila přejít silnici, byla však zastavena. Baskerfieldovo dělo se podařilo umlčet a tak Baskerfield převzal jiné, jehož posádka byla zabita. Bojoval sám proti třetímu tanku, pokud nebyl zasažen do hlavy.
Posmrtně byl vyznamenán Viktoriiným křížem."

Major Lonsdale musel něco provést. Rozhodl se, že všichni vojáci, kteří zbyli z 3. praporu a bojovali na železniční trati, se musí spojit se zbytkem smíšených sil, bojujících okolo kostela Oosterbeeku. V té době byl zabit i zastupující velitel 3. praporu major Dorrien-Smith, který převzal odpoledne velení praporu za podplukovníka Fitche a tak jediným důstojníkem, který v 3. praporu ještě zůstal, byl, již vzpomínaný, kapitán Cleminson, který musel převzít velení praporu. Následující dění toho večera 19. září popisují úplně stejně, nebo podobně, včetně projevu majora Lonsdala z kůru kostela v Oosterbeeku, všichni historičtí spisovatelé. Původně tohle dění popsal sám generál Urquhart ( Urquhartovi onen památný projev majora Lonsdala vyprávěl kapitán Cleminson) ve své knize Arnhem. Ostatní historici, jako Hrbek a další, však na soumrak 19. září nezapomínají a popisují vše stejně jako Urquhart. Zde je tedy ten původní, pro zachování autentičnosti a originality důležitý popis událostí i míst, které měly vliv na to, že nebyla britská 1. vzdušně-výsadková divize zničena jako celek již 19. září večer a v noci, či 20. září a další dny. Cituji tedy z Urquharta:

"Pršelo a stmívalo se a tlumené, ale naléhavé hlasy svolávaly muže do kostela - úhledné čtyřboké budovy s opěrnými pilíři a zvonicí - stojícího kus od silnice na okraji polderu u řeky. Dorazilo sem větší množství velice unavených a špinavých vojáků, z nichž někteří toho už měli dost. Vstoupili do malého kostela a zvuk jejich těžkých bot se na kamenné podlaze hlasitě rozléhal. Klesali do kostelních lavic, zatímco venku hluk bitvy narůstal a vedle hvízdání a křoupavých zvuků minometů bylo možné chvílemi zaslechnout hlasy důstojníků a vojáků, kteří směřovali ostatní do kostela.
Objevil se i (major) Lonsdale se zafačovanýma rukama. Když vyšel po schodech na kazatelnu, pohlédl na nervózní a zoufalé tváře. Shromáždění vojáci byli přeživší jedinci z 1., 3. a 11. praporu, ze 'South Staffords' a někteří piloti kluzáků. Ze svého vlastního praporu napočítal Cleminson 36 mužů. Všichni se ztišili, když Lonsdale držící se rukama okraje kazatelny začal: 'Víte stejně dobře jako já, že venku je velké množství těch zatracených Němců, co po nás jdou. Můžeme udělat jenom to, že zůstaneme tady a budeme se držet s nadějí, že nás někdo dostane ven. Musíme bojovat o život a držet pohromadě.' Z dálky se ozvalo dunění těžkých děl a za rozbitými okny ozařoval nebe ohňostroj bitvy. Nad Lonsdalem a za poškozeným kůrem s varhanami visely trámy krovu. Několik stovek vojáků (u Hrbka se dozvíme, že jich bylo ze všech praporů okolo 400, kteří přežili celý ten masakr v západním Arnhemu a při ústupu do kostela v Oosterbeeku - má poznámka) pozorně naslouchalo a jejich začerněné tváře se trochu rozjasnily. 'Bojovali jsme s Němci již dříve - v severní Africe, na Sicílii, v Itálii. Tehdy na nás byli krátcí a budou na nás zatraceně krátcí i teď. Musí bojovat s nejlepšími vojáky na světě. Za hodinu zaujmete obranné pozice severně od silnice. Dobře se zakopejte a prověřte, jestli jsou vaše zbraně a munice v pořádku. Munice vám dochází, takže když budete střílet, musíte zabít. Hodně štěstí vám všem'."

Vojáky tahle řeč určitě povzbudila, něco takového v danou chvíli prostě potřebovali. Vrátili se, - "když to tak řeknu - do své kůže, do svého obvyklého myšlení a naučeným způsobem začali dle rozkazu, který zazněl neformálně v projevu - jednat". Prohlédli a očistili své uniformy, ždímali si kalhoty, blůzy a košile, prověřovali zbraně a kontrolovali munici a granáty. Pak se již začaly shromažďovat po jednotkách a začaly obsazovat úseky obrany.

- Vojáci jednotky "South Staffords" se začaly zakopávat hned u kostela.
- Zbytky 1. a 3. praporu kopaly zákopy a stavěly bariéry pro obranu v otevřeném terénu na severní straně dolní silnice Arnhem-Oosterbeek.
- Zbytky 11. praporu prováděly stejné u silnice.
- Zbývající piloti kluzáků, kterým v té době velel major Robert Cain ze "South Staffords", zaujal druhý sled za obrannými pozicemi parašutistů z 1. a 3. praporu.


Do pozic nově vznikajícího koridoru od severu a jihu( viz mapu v úvodu Č 136. k 19. září, hodině 23:59) v oblasti západně od Oosterbeeku přišel i major Boy Wilson se svými značkaři a když se pozdravil s generálem Urquhartem, kterému nejprve vyjádřil svou radost, že fámy o smrti velitele divize byly nepravdivé, vyprávěl generálovi co prožil on a jeho značkaři, než opustili severní oblast přistávacích ploch. Autenticky si vše řekněme, jak si Wilsonovu anabázi poznamenal generál Urquhart, cituji:

"Němci přitáhli odněkud amplión, kterým vykřikovali poněkud zkreslenou informaci, že jsem zajat a to, co zbylo z divize je nyní obklíčeno. 'Radši by jste se měli vzdát, Tomíci.' Wilsonovy muži odpověděli dávkou z kulometu. Po přistání si užili trochu oddechu, ačkoliv jak to Wilson líčil zjistili, že život je trochu nepohodlný.
'Hrozně se červených baretů obávali', jásal Wilson. 'Ani trochu se jim nelíbíme'. Němci vyzvali samostatnou rotu, aby se vzdala a Wilson poručil jednomu ze svých německy mluvících vojáků, aby rozhlásil, že se rota příliš bojí, než by se odvážila vyjít, a že by Němci měli vyslat skupinu, která by je přivedla. Wilson vydal svým mužům rozkaz, aby byli připraveni, přesto však byl překvapen, když z lesa vyšlo do otevřeného terénu asi padesát Němců. Současně se rozeznělo dvanáct Brenů. Žádný z Němců neunikl."

Asi jsme na místě, abychom si řekli, než si vylíčíme den 19. září u Frostovy obrany u arnhemského mostu - dle Sosabowského na jiném místě - Co Němci?
Co prováděli Němci toho dne 19. září?
Toho dne od rána přicházely do oblasti Arnhem Němcům posily ze všech světových stran. Všechny ty posily ze všech světových stran proudily do "Bojové skupiny Harzer", vzniklé z 9. td SS "Hohenstaoufen". Byla to právě "Bojová skupina Harzer", která byla jako celek pověřena likvidací celého výsadku britské 1. vzdušně-výsadkové divize generála Urquharta v oblasti Arnhemu. Do 19. září se podplukovníku SS Harzerovi díky rozkazům maršála Modela podařilo s německou "Skupinou armád B" vyřídit všechny náležitosti logistiky. "Bojová skupina Harzer" tak byla zásobována přímo od "Skupiny armád B". Harzer mohl se "Skupinou armád B" jednat přímo, čímž ušetřil čas a papírování a rychle získával vše potřebné, když z arzenálu bojové skupiny získal i plamenomety. Mimo, již 18. září řečenou "Bojovou skupinu Kraft", jako posilu, dostal 19. září i 642. prapor a kádrový prapor válečného námořnictva, jakož i 10. rotu 3. policejního pluku. Mimo toho dorazil do Arnhemu štáb protiletadlové brigády Luftwaffe podplukovníka Swobody. Se Swobodovým štábem přijelo pět baterií protiletadlových děl tažených traktory a polopásovými transportéry, které Němci vytáhli přímo z PVOS Říše, kde tvořily obranu v německém Porúří. Tři z těchto pěti baterií dostal Harzer k dispozici pro své boje v oblasti Arnhemu. Provedena byla i koordinace PVO Arnhemu, kde všechny protiletadlové hlavně dostaly jednotné velení - štáb podplukovníka Swobody. Podplukovník Swoboda a jeho štáb dostali od Harzera, pro případ dalších vln shozů, kopii mapy jednotlivých zón shozu, které Němci ukořistili již 17. září z kluzáků. Německá PVO v oblasti Arnhemu také znala i kompletní směrnice pro zajištění zón a navádění letadel při shozu materiálu. Němci tak mohli ovlivnit, znalostí barev a signálů, veškerý shoz zásob( později se od Urquharta dozvídáme, že měli nejméně jeden ukořistěný radar Eureka, k navádění letadel na místa shozu, který většinou instalovali značkaři).
Toho dne, 19. září, dorazil do štábu "Bojové skupiny Harzer" i styčný důstojník ze 3. stíhací divize Luftwaffe, který měl koordinovat v PVO Arnhem zásah německých stíhaček v případě spojeneckého napadení. Důstojník ihned navázal přímé radiové spojení s veliteli německých stíhacích pluků. Hrbek nám v knize Arnhem říká, že, cituji:

"Harzer měl nyní k dispozici téměř 300 letadel Messerschmitt Bf 109 a Focke Wulf Fw 190 na letištích v Porúří. Doba letu k Arnhemu činila pouhých 10 minut. Model slíbil Harzerovi ještě další posily. Jako první měl dorazit instrukční ženijní prapor z Glogau, jenž se přesunoval letecky a měl přistát na letišti v Deelenu ráno 20. září. Harzer si od jeho účasti v pouličních bojích mnoho sliboval. Neustálý přísun posil změnil poměr sil v Arnhemu. Jestliže v neděli stálo proti 5 000 britských výsadkářů jen 3 000 esesáků, byl již v úterý poměr sil obrácený a další německé posily byly již na cestě. Situace se měnila výrazně ve prospěch Němců."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 136.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 138.

Ke konci dne 19. září přicházeli postupně, do nově vznikající obrany v oblasti Oosterbeeku, i jednotky, kterým velel generál Hackett. Urquhart těmto jednotkám, 156. parašutistickému praporu, 11. parašutistickému praporu a praporu KOSB. KOSB, (což byl 7. prapor králových vlastních skotských hraničářů), který přicházel večer jako první, přidělil úsek obrany severně od velitelství své divize, tedy těsně pod železniční tratí mezi průzkumnou letkou a nezávislou rotou (značkařů) majora "Boy" Wilsona. Když generál Urquhart hodnotil o půlnoci svou kruhovou obranu v oblasti Oosterbeeku, nebylo těch vojáků moc, kteří se do téhle kruhové obrany zapojili. O tom nás informuje Urquhart slovy, cituji:

"Z těch jednotek, s nimiž jsem byl v kontaktu, se 3. prapor ztenčil na 40 mužů, 1. prapor měl 116 mužů, 11. prapor 150 a 'South Straffords' asi 100. Měli jsme také poměrně vysoký počet pilotů kluzáků, kteří teď bojovali jako pěšáci. Hackett měl v 10. praporu 250 důstojníků a mužů a ve 156. praporu se jich nacházelo 270. Západně od nás byl zakopaný hraniční pluk."

K půlnoci z 19. na 20. září si velitel "osekané" britské 1. vzdušně-výsadkové divize generál Urquhart jasně řekl, že den 19. září byl pro divizi nepříznivý, ale jestli se "hodně rychle neobjeví britský 30. as generála Horrockse, bude ještě hůř". V pozdních nočních hodinách 19. září se v oblasti Oosterbeeku rozhostilo nepříjemné ticho, které bylo přerušováno jen občasnou palbou z ručních zbraní a tlumenými výbuchy. Perimetr obrany divize obcházely hlídky a k jednotlivým jednotkám přicházeli kurýři. Mnohým jednotlivcům z mužstva i důstojníkům bylo konečně dopřáno, aby se trochu vyspali. V noci organizoval Hackett svou brigádu, která měla dokončit zaujímání pozic na severu při ranním světle 20. září. Ještě s přibývající nocí přišel požadavek, při krátkém a rychlém spojení se sborem vysílačkou, aby byla ustanovena nová zóna shozu pro hlavní síly Sosabowského 1. polské parašutistické brigády. Urquhart měl jedinou možnost, a tak za zónu shozu polské parašutistické brigády zvolil oblast jižně od řeky Horní Rýn, u Drielu a to také 1. parašutistickému sboru nechal vysílačkou odeslat.

K obrazu o dni 19. září chybí celodenní boje u Arnhemského mostu.

Noc z 18. na 19. září a den 19. září u Frostovy obrany Arnhemského mostu.
Frostovy obránce jsme opustili u Dálničního silničního mostu večer 18. září, když se po celodenních těžkých, krvavých, ale vítězných bojích, připravovali na noc z 18. na 19. září, ale především na den 19. září. Všichni, včetně Frosta, i když ten s výhradami, byli přesvědčeni, že britský 30. as určitě 19. přijde. Frostovy obránci věřili, že k nim již 19. dorazí také parašutisté z ostatních praporů brigády a divize, kteří se k nim probíjeli ze západních okrajů Arnhemu..... Dorazit přece také měli Sosabowkého Poláci, kteří měli seskočit na jižní straně Dolního Rýna a určitě měly přece dorazit tanky britské Gardové tankové obrněné divize, které přece nemohly být nijak daleko.....??? (ve skutečnosti, jak víme, byly tanky ten večer u Nijmegenu a v Nijmegenu, viz Č 88.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5948
, a připravovaly se 19. září na odpolední útok na německou obranu Dálničního silničního mostu ( ta pásma německé obrany byla 2 na jižním konci mostu) přes řeku Waal. Útok který neuspěl a tak se na odpolední poradě Spojenců 19. září připravoval další útok, - legendární útok, na překonání řeky Waal na celtových člunech a později i dobývání prostor směrem k Arnhemskému Dálničnímu silničnímu mostu v noci a dopoledne 21. září ........, viz zde odkazy:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5944
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5948
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5955

Celý večer a v noci z 18. na 19. září hořely budovy v britském obranném postavení u arnhemského Dálničního silničního mostu, neboť na ně Němci vytrvale stříleli z děl a minometů po celý den 18. září a až teprve během noci trochu německá palba utichla a okolo půlnoci z 18. na 19. září se utišila natolik, že si i Frostovy obránci mohli pár hodin pospat. Mimo stráží nespali i někteří obránci domů, neboť esesáci "Bojové skupiny Brinkmann" a pancéřoví granátníci majora SS Knausta (jednonohého majora, který bojoval "z lásky k Hitlerovi a pak snad i vlasti..."...), svírali kruh obklíčení Frostovy obrany ze severozápadu ještě těsněji. V noci byl pohyb mezi jednotlivými domy a budovami stále nebezpečnější a nebezpečnější. Ztráty do půlnoci narůstaly, byl velký počet padlých, zranění parašutisté plnili sklepy domů. Velkým povzbuzením pro ně byla palba divizního dělostřelectva z Oosterbeeku, které bylo od večera 18. září umístěno u Oosterbeeckého kostela. Němci si mysleli, že palba britských houfnic z 1. vzdušně-výsadkového lehkého dělostřeleckého pluku, podplukovníka W. F. K. Thompsona je určitě řízena z kostelních věží přímo v Arnhemu. Proto ze svých protiletadlových kanónů ráže 20 mm a 37 mm neustále střílely na věže kostela St. Walburgy a na věže Velkého kostela St. Eusebia. Oba kostely hořely. Skutečnost byla však jiná. Na věžích kostela žádní dělostřelečtí pozorovatelé nebyli. Major Munford měl stanoviště v budově vodárny nedaleko arnhemského Dálničního mostu a odtud řídil palbu ve prospěch obrany podplukovníka Frosta.
Nejprve tedy opět - A co Němci 19. září 1944?
Brigadeführer SS Harmel (generálmajor SS), velitel německé 10. td SS "Frundsberg", byl svými nadřízenými, jak Bittrichem, tak Modelem, neustále vyzýván, aby už skoncoval s britským odporem u arnhemského Dálničního silničního mostu. Do 19. září však jeho "Bojová skupina Brinkman" a i Knaustovy pancéřoví granátníci posíleni tanky a SHD si vždy na Frostově obraně "vylámali zuby".
Generálmajor SS Harmel se proto rozhodl, že od 19. září ráno začne systematicky nejprve rozbíjet svým dělostřelectvem Frostovu obranu, dům po domu. Nařídil ještě přisunout další tanky a dělostřelectvo a všem velitelům tanků a dělostřelectva rozkázal, aby svou palbou srovnali postupně se zemí všechny budovy, které parašutisté obsadili. Než byla spuštěna ranní palba, poslal Harmel ještě k britským obráncům vyjednávače s bílou vlajkou. Tím vyjednávačem byl jeden britský zajatec, seržant Stanley Halliwell. Hallwellovi se jeho role moc nelíbila. Později napsal, cituji:

"Předpokládalo se ode mne, jako od válečného zajatce, že se vrátím k Němcům, jakmile doručím zprávu a dostanu podplukovníkovu odpověď, a tato část záležitosti se mi vůbec nelíbila."

Halliwell, když pod bílou vlajkou přešel německé linie k Frostovi, mu předal obsah kapitulace ústně. Frost tehdy přešel mlčením prohlášení Němců o tom, že "je zbytečné, aby boj pokračoval, neboť Britové jsou obklíčeni bez naděje na vyproštění a nemají na vybranou než buď zemřít, nebo se vzdát".
Pak se Frost začal Hallwella vyptávat, co si pamatuje o rozestavení Němců a jaká je nálada mezi esesáky a vojáky Wehrmachtu. Podplukovníka potěšilo, když mu Hallwell řekl, že jsou zneklidněni velkými ztrátami, které utrpěli v bojích, v předchozím dni a půl. Frost prý si tehdy pomyslel, že "dostaneme-li další munici, budeme mít brzy své esesácké protivníky v pytli".
Když se ho Halliwell zeptal co má vyřídit Němcům, řekl Frost úplně jasně: "Řekněte jim ať jdou k čertu!"
Jak sám Halliwell pro zápisy vypověděl, byl s Frostovou odpovědí srozuměn a plně s ní souhlasil, ale nedovedl si představit jak jí řekne esesáckému veliteli. Řekl Frostovi, že jeho přechod k Němcům je velmi nebezpečný a Frost mu řekl, ať se rozhodne sám. Halliwell to vyřešil tak, že zůstal s Frostovými obránci s tím, že si tehdy řekl: "Němcům naše odpověď dříve nebo později stejně dojde".
Podobnou, nebo stejnou nabídku dostal v západních domech Frostovy obrany i kapitán Eric

Obrázek

Mackay, který byl v budově č. 3 (viz mapa s názvem - Nejbližší budovy okolo dálničního mostu v Arnhemu. Frostova obrana). O tom, co se dělo onoho 19. září ráno u Mackaye, nás seznamuje Jaroslav Hrbek v knize Arnhem, cituji:

"Z okna školy, kterou jeho muži bránili, uviděl najednou jakéhosi Němce s nepříliš čistým kapesníkem přivázaným k pušce, jenž křičel slovo 'Kapitulace'. Mackay předstíral, že nerozumí německé žádosti a domnívá se, že vzdát se chtějí Němci. Křikl proto na německého vojáka z okna: 'Táhni odsud! Zajatce nebereme!'
Sanitní ošetřovatel vojín Pinky White se k němu přidal. 'Raus! Vypadni!' Řval na Němce a s ním i ostatní vojáci v budově. 'Odpal!' 'Jdi pryč a bojuj parchante!' Němci to konečně došlo, obrátil se a rychle odešel, mávaje stále tím špinavým kapesníkem. Německý pokus dosáhnout kapitulace britských parašutistů nevyšel. Boj o most v Arnhemu začal znovu se vší zuřivostí."


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“