XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 133.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 133.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 133.

Pro oblast Arnhem, pro britskou 1. vzdušně-výsadkovou divizi generála Urquharta, se v

Obrázek

Operaci MARKET GARDEN, krvavý den D + 3, 19. září 1944, stal dnem přelomovým. Dnem plným katastrof, které začaly ranními útoky 1. a 3. parašutistického praporu z Lathburyho 1. parašutistické brigády na pomoc Frostově obraně u Arnhemského mostu, směrem jihozápadním. k řece Dolní Rýn a na východ. Útoky končily smrtí a zajetím jejich velitelů, jak jsem psal v Č 131 ( Podplukovník Dobie 1. prapor zajat, podplukovník Fitch, velitel 3. praporu zabit minometnou palbou). Útoky "South Staffords" a 11. praporu, severněji a do středu Arnhemu, byly německou palbou zastaveny okolo muzea v Arnhemu a v 9 hodin přišel rozkaz ustoupit směrem do Oosterbeeku.
Generál Urquhart píše o bojové situaci dopoledne 19. září, o době, kdy se u něho ve štábu sešla většina "dostupných informací", ve své knize následující věty, které nechci nějakým způsobem předělávat, neboť jsou tam takové detaily, i když zatím v náznacích, které jsou velice důležité pro pochopení následných rozkazů, cituji:

"Naše operační mapy ukazovaly, že německý odpor vzrůstá a účastní se jej i tankové jednotky. Kdybych nejednal rychle hrozilo nebezpečí, že bude divize na hlavu poražena."

Ještě než vydal důležitý rozkaz (o chvíli si řekneme, že když prozkoumal jemu dostupné jednotky, jemu dostupné informace v daném čase dopoledne 19. září, byl nucen vydat rozkaz, aby se všechny neobklíčené jednotky stáhly do Oosterbeeku, kde ve městečku a nejprve nejbližším okolí, utvořily kruhovou obranu s částečným přístupem k řece Dolní Rýn, ve které se později bránily až do svého ústupu večer 25. září přes řeku na jih na území zvané Ostrov, do prostor britského 30. as), vydal se Urquhart po silnici vedoucí na severovýchod od hotelu Hartenstein, směrem k železničnímu přejezdu u zastávky Oosterbeek. Chtěl se osobně setkat s generálem Hackettem, velitelem 4. parašutistické brigády, a osvětlit mu vše, co bude nutné. Při cestě narazil na skupinu vojáků z průzkumné letky, kteří byli zahnáni přes přejezd u Lichtenbeeku, musel se vrátit na hlavní silnici přes zastavěnou oblast. Cesta jej zavedla k železnici. Vše, co v té chvíli viděl ukazovalo, že se do oblasti stahují Němci a že se směrem na městečko Wolfhezen schyluje k velké bitvě. Cesta dál měla dvě možnosti - buď svůj džíp nechá na jižní straně a půjde pěšky, nebo to projede a bude zasažen minometnou palbou. Rozhodl se jít pěšky a pokračoval podél trati až narazil na velitelství generála Hacketta, které bylo na okraji hustě zalesněného mlází. Sotva se setkal s Hackettem, uslyšeli oba nad sebou hukot letadel. Na pozice útočily tři stíhačky Messerschmit Bf 109, které celou oblast zasypávaly kulometnou palbou a malými bombami. Oba generálové se pozdravili a Hackett, svého "nově nalezeného velitele divize" seznámil se situací své nově složené 4. parašutistické brigády (Hackett odevzdal 11. prapor pro útok do Arnhemu a za něj dostal 7. prapor králových vlastních skotských hraničářů - KOSB, pro útok směrem na sever). Předchozí návštěva Mackenzie, náčelníka štábu, a velitele divizního dělostřelectva podplukovníka Loder-Symondse pro Hacketta zároveň znamenala, že měl nyní rychlejší podporu od divizního dělostřelectva, ale veliteli divize musel přiznat, že mu to moc při útocích nepomohlo, neboť Němci byli všude - cílů pro dělostřelectvo bylo moc.
Když oba generálové dalekohledem obhlédli vzdálenosti několika set yardů, uviděli, že Hackettovy dva prapory se při útoku roztáhly v dlouhou tenkou linii a nemohly vůbec uvažovat o nějakém obchvatu. Na dobytí sektoru na severu, dle Hackettova plánu, tak nezbývaly žádné jednotky.
Generál Urquhart si zde potvrdil svou původní myšlenku, se kterou sem odjížděl. Stejně jako narazil 1. a 3. prapor, "South Staffords" a 11. prapor v Arnhemu, svědčilo vše o tom, že zde na severu narazí i 4. parašutistická brigáda Hacketta.
Generál Hackett prostě nemohl postupovat dál podél současné linie k severu. Teď bylo nejdůležitější, aby i Hackett sladil své bojové akce se zbytkem divize. Oba generálové prodiskutovali plán, jak budou stahovat 4. parašutistickou brigádu na jih přes železnici s novou linií postupu podél sinice Arnhem-Heelsum - což byla střední silnice. Generál Urquhart se s Hackettem dohodl, že postup nebude okamžitý, neboť velitel divize chtěl ještě prozkoumat postavení ostatních jednotek a proto se vydal zpět na velitelství. Tam jej zastihla zpráva, že jen pouhou půlhodinu po jeho odjezdu k Hackettovi začali Němci útočit u řeky Dolní Rýn v oblasti Renkum-Reensum (viz postup německé "Bojové skupiny von Tettau" od jihu, na mapě z 18. září), kde je zadržoval prapor hraničního pluku. Bylo nutné okamžitě obsadit a udržet přejezd ve Wolfhezenu - jediné místo, kudy mohla projet vozidla s protitankovými děly na jih od vysoké železniční trati. Existovalo totiž riziko, že se Němci ze severu, nebo z jihu dostanou mezi 4. parašutistickou brigádu Hacketta a 1. vzdušně-výsadkovou brigádu generála Hickse. Tahle situace měla hrozné alternativy v podobě roztrhání celé divize na kusy a tak Hackett okamžitě poručil 10. parašutistickému praporu, aby se odpoutal od Němců a stáhl se západně k přejezdu, který měl od té doby držet po celou dobu přesunu celé brigády směrem na jih. Hackettův 10. prapor prováděl stahování rychle, neboť divize nesměla o tento přejezd přijít. Hrůzné alternativy znamenaly, že se Urquhart znovu spojil s Hackettem a vydal mu rozkaz okamžitě ukončit boj svých praporů a přesunout svou brigádu směrem k Arnhemu - jižně, až jihozápadně, od železnice. Pro britskou 1. parašutistickou divizi tenhle rozkaz znamenal, že přišla o svůj severní oblouk v oblasti. Přišla o přistávací plochy pro Poláky na severu, III vlna tam měla přivézt polské dělostřelce, jejich protitanková děla a další výzbroj, munici a výstroj.

(Informace pro Č 133., 134. a 135., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, dále také Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)

Zde jsme tedy na místě, abychom si řekli něco o Sosabowského 1. parašutistické brigádě, která měla být ráno v 10 hodin 19. září vysazena na jižní straně řeky Dolní Rýn v III. vlně, a část pak s dělostřelectvem na severu.
Od rána dne 19. září čekali na letištích u Grathamu, v Anglii, na odlet do akce vojáci 1. samostatné polské parašutistické brigády. Velitelství "Operace MARKET GARDEN" určilo hodinu H pro III. vlnu na 10,00. Jenomže opět mlha. Byla to mlha, kvůli které muselo velitelství odložit o 5 hodin, tedy na 15,00 hodin nově start III. vlny. Velitel polské brigády generál Sosabowski, kterému v té době bylo 52 let, si později vzpomínal na svou myšlenku, která jej pronásledovala - "v té Anglii je snad mlha každé ráno." Kvůli mlze musel nechat čekat své muže v naložených letadlech pro případ, že by se ještě nějak počasí změnilo a start byl urychlen.
Další z myšlenek, které později o dni 19. září Sosabowski připomínal, že jej pronásledovala, byla, že - "generál Urquhart má u Arnhemu problémy." K tomu ho vedlo nejen to, že měl o "Operaci MARKET GARDEN" své přesvědčení, svou nelibost, ale i to, že prakticky 2 dny nebylo žádné spojení s oblastí Arnhem...!!! Nikdo v Anglii prakticky nevěděl, tudíž ani Sosabowski - "co se to vlastně v tom Arnhemu děje..??." byla ta myšlenka!!!
Vždyť "jeho vojáci" měli přece seskočit u mostu a jejich generál náhle nevěděl, a to již dva dny, jestli vůbec je místo seskoku v rukách britských výsadkářů??? Z leteckých fotografií, do kterých mohl Sosabowski nakouknout bylo zřejmé jen to, že britští parašutisté obsadili severní konec Dálničního silničního mostu v Arnhemu, ale nic víc. Se svými pochybami, jak později vypověděl generál Sosabowski, se chtěl nejprve obrátit na velitele 1. spojenecké vzdušně-výsadkové armády amerického generála Breretona (se kterým měl jakžtakž dobré vztahy), ale obcházel by svého přímého nadřízeného, velitele Operace MARKET, velitele 1. vzdušně-výsadkového sboru generála Browninga (se kterým neměl moc dobré vztahy - hádali se o politiku, co Polsko ve válce, ale hlavně po válce, atd.), ale chtěl zachovat subordinaci. Žádná změna od generála Browninga, který měl svůj štáb v Nijmegenu nepřišla a tak jen doufal, že velitel Operace MARKET ví, co dělá.
Hodiny a hodiny čekali Poláci, buď přímo v letadlech, nebo okolo nich. Mlha v místě kde byli, okolo svých letadel, v Midlands, se ne a ne rozptýlit. A tak je jasné, že čekání sebou přinášelo myšlenky různého typu a jak někteří polští vojáci a důstojníci vypověděli později, nebyly ty myšlenky vždy růžové. Hrbek o myšlení Poláků v té době v Anglii, z jejich pozdějších výpovědí říká, cituji:

"Poručík Albert Smaczny se cítil nejistě podobně jako jeho velitel. Měl vést svou rotu přes most a obsadit jakési budovy ve východní části města Arnhem. Nedovedl si představit, jak dostane své muže přes řeku, jestliže most nebude Brity obsazen. Též desátník Wladyslaw Korab 'začínal být nervózní. Chtěl jsem letět. Postávat na letišti nebyla má představa o tom, jak nejlépe zabíjet Němce.' Poručík Štefan Kaczmarek si radostně prohlížel shromážděná letadla, ale i on byl unavený nečinným očekáváním. Svým mužům řekl, že operace je po osvobození Varšavy druhou nejlepší alternativou. Jestliže uspějeme, vejdeme do Německa přímo přes kuchyň."

Jenomže celá situace toho dne 19. září 1944 se pro Poláky nevyvíjela dobře. Bylo poledne toho dne, když generál Sosabowski obdržel další rozkaz, který zněl - "Seskok byl odložen na 10,00 zítra 20. září!" To přesto, že naložená letadla a především naložené kluzáky, z letišť na jihu Anglie, startovala. V Midlands, kde byla brigáda, se totiž mlha nerozptýlila a bylo málo času do odpoledne tam celou brigádu i s "báglama" přepravit. Generál Sosabowski byl velmi pobouřen. Byl to voják prověřený bojovými akcemi a věděl, že s přibývajícími hodinami určitě narůstá německá síla, německý odpor a že Němci určitě přejdou do útoku. Čím později se jeho brigáda zapojí do bojové akce, tím to bude mít těžší a 20. září bude ten odpor určitě větší, než by byl 19. září. Nejvíc jej rozčilovalo, že z dalších anglických letišť - Down Ampney a Tarrant Rushton, na jihu Anglie, normálně odlétly do akce letadla s kluzáky s polskými dělostřelci brigády, jejich protitankovými děly a dopravními prostředky. Ty totiž měly dle původního plánu, s kterým Sosabowski moc nesouhlasil, přistát na přistávací zóně
( viz zde mapa přistávacích, seskokových a zásobovacích zón - plánu MARKET GARDEN

Obrázek

pro dny 17 - 19. září 1944) u Johannahoeve - zóna "L" (zónu "L" hledej severovýchodně od Wolfheze, tedy v místech, která již 19. září opouštěly jednotky generála Hacketta). Zóna "L" měla být pro Poláky chráněna britskými výsadkáři. Jenomže 19. září při odletu polských dělostřelců nikdo v Anglii netušil, že zóna "L" už není v rukou Britů. Polští dělostřelci letěli vstříc jisté smrti.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 133.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 134.

Už v minulém článku (Č 133.) řečená pravda, že D + 3 v "Operaci MARKET GARDEN", tedy úterý 19. září 1944, byl přelomový den, se pak dokonce odpoledne proměnil v ještě více krvavý den, a navíc se vše v oblasti Oosterbeek a Arnhem začalo pro britskou 1. vzdušně-výsadkovou divizi hroutit ( tady na mapě od RoZ s názvem - Situace v Arnhemu 19. září

Obrázek

ve 23,59 - je vidět, kde která britská jednotka zaujala do půlnoci pozice).
V to osudné odpoledne, v úterý 19. září, se ocitla Hicksova 1. vzdušně-výsadková brigáda na severu, pod mohutným útokem německých jednotek. Také Hackett měl na severovýchodě obtíže a v Arnhemu měly prapory, jejichž úderné čety a roty se pokoušely k Frostovi prorazit samostatně, odpoledne již ohromné ztráty. Situace v oblasti bojů všech brigád britské 1. vzdušně-výsadkové divize byla stále hrozivější. Bojovalo se na všech světových stranách oblasti a právě v úterý 19. září se udály u divize i takové excesy, které popsal generál Urquhart a na které nezapomíná ani jedna historická práce o "Operaci MARKET GARDEN" pro oblast Arnhem. Zde jsou tedy základní údaje, rozpracované různými historiky o výpovědi jednotlivých účastníků, jak je jako základ o odpoledni 19. září vypsal generál Urquhart ve své knize Arnhem, cituji:

"Fantazie vojáků, kteří se ještě nedostali do boje, pracovala. Šířily se zprávy - divoké, fantastické zprávy, ve skutečnosti bez reálného základu. Objevovaly se malé skupinky spěchajících vojáků, zjevně neřízené, další se přes trávník před hotelem Hartenstein v počtu dvaceti i více vojáků hnali pod mladým důstojníkem s pokřikem 'Němci se blíží!' Vyběhli jsme s Mackenziem, abychom je zastavili. Byli to mladí vojáci, kteří se momentálně přestali ovládat. Křičel jsem na ně a byl jsem nucen i fyzicky zasáhnout.
Je nepříjemné zadržet vojáky silou a hrozbami, ale právě to jsme museli udělat. Dali jsme jim rozkaz, aby se vrátili zpět do pozic, které opustili, a pak jsem si zvlášť promluvil s vysokým mladým důstojníkem, který jim dával svou vlastní panikou odsouzeníhodný příklad. Z výrazu v jejich očích jsem mohl vyčíst, jak na tom psychicky jsou. Síla vůle a odvaha, nezbytné v bitvě, se velice liší od vlastnosti běžně zvané 'odhodlání' či 'troufalost', jež je spojena s takovými sporty jako jízda na koni a box. Kontakt s nepřítelem znamená, že muži musí čelit ne tak zjevným viditelným problémům, jako spíše neznámému, neočekávanému a netušenému. Roli hraje jejich vůle, nebo charakter, a jak jednou napsal lord Moran, nejdůležitější je zachovat si kontrolu vlastní vůle a že to je otázka vědomí, jež se charakteru vrátí.
V poušti a na jiných bojištích se praktikoval postup, že se nové divize obvykle umístily do klidné oblasti, na níž dohlížely, a že se klíčoví muži přidělili k již zformovaným útvarům.
K postupnému 'vylaďování' výsadkářů není příležitost. Jsou v tom hned až po uši. Nepochyboval jsem, že ti nervózní muži, s nimiž jsme se teď potýkali, by se chovali úplně jinak, kdyby se nejdřív zklidnili a soustředili. Pak by se ukázalo, že jsou stejně rozhodní jako ti nejlepší. Bylo zajímavé sledovat je, neboť přišli z určitých jednotek, které byly slabší než jiné, co se týče úrovně výcviku, morálky a vedení. Nicméně nám nahnal obavy poznatek, jak může být takový výbuch paniky nakažlivý. Existovaly i jiné známky neklidu a nervozity - nevybíravá palba - zbytečné návštěvy sklepů hotelu Hartenstein vojáky. Mackenzie, obcházející obranná postavení velitelství narazil na úzký opuštěný zákop, v němž byl nabitý Bren a velké množství granátů. Přesvědčoval jsem velitele o nutnosti zastavit tuto nekontrolovanou náhodnou palbu. Nehledě na to, že ostatní zneklidňovala, znamenala také naprosté plýtvání municí, které jsme si nemohli dovolit."

III. vlna shozu 19. září 1944, 15 hodin 15 minut.
V to úterý 19. září se objevovala jedna překážka za druhou. Jednou takovou další překážkou bylo, že velitelství britské divize nedostalo žádnou odpověď na depeši od svých nadřízených velitelství, která by reagovala na změnu shozu zásob. Nadřízená velitelství tudíž nereagovala na změnu shozu, kterou ráno odeslala vysílačkou britská 1. vzdušně-výsadková divize a piloti byli naváděni vlastně na místa, která obsadili Němci...!!!
To znamenalo, že se III. vlna shozu proměnila v oblasti Arnhemu a Oosterbeeku v ohromnou a krvavou tragédii.
Svědků této krvavé tragédie - III. vlny shozu - bylo v oblasti až příliš mnoho, a to jak vojáků, tak důstojníků. Posádky RAF prolétaly ve snaze o přesný shoz přímo do divoké protiletadlové palby, kterou Němci 19. září dali dohromady. To již byla úplně jiná PVO, než den předtím, kdy přilétla II. vlna shozu. Tehdy bylo těch 20 mm protiletadlových děl jen několik a 88 mm kanóny jen dva. Dne 19. září odpoledne do oblasti Oosterbeek a Arnhem stáhli Němci těch 20 mm děl desítky a také 88 mm kanónů již bylo mnohem víc. Všechny hlavně německé PVO byly zaměřeny na předem známé cíle (z ukořistěných map a plánů Němci věděli přesně místa shozu III. vlny) ve vzduchu. Navíc Němci měli právě ta místa shozu a přistání obsazena až na malé výjimky. Britští vojáci na zemi se snažili piloty RAF všemi dostupnými prostředky upozornit, že mají shazovat jinde. Upoutávali pozornost pilotů tak, že mávali rozmotanými padáky a rozsvěcovali signální světla.
Ale.
Zde je zase asi dobře říci přesně, co se dělo, jak to popsal generál Urquhart (Hrbek a ostatní vše popisují stejně, jen u Hrbka jsou navíc ještě některé dojmy účastníků, kteří "tu řež přežili" a pak jí "různě" vyprávěli pro média, či historikům. Jedno vyprávění si také řekneme. Urquhart vše co píše použil z divizních zápisů a z toho, čeho byl osobně svědkem), cituji:

"Ve výšce 1000 stop (1000 stop - 304,8 m) se letadla dostávala do smrtící protiletadlové palby, ale udržovala bez výjimky kurz, dokud svůj náklad nedoručila. Jenom my na zemi jsme však byli schopni pochopit bolestnou ironii toho, co se dělo. Většinu shozených zásob ukořistili Němci (čísla budou nakonec - má poznámka). Jeden letoun Dakota byl zasažen protiletadlovou palbou a jeho pravé křídlo vzplálo. Přesto pokračoval v letu a sestoupil na 900 stop (900 stop - 274,3 m). Zdálo se, že na zasažené letadlo zamířila všechna protiletadlová děla v jeho blízkosti. S hořícím motorem na pravém křídle prorazilo do zóny shozu (jednalo se o zónu 'V', která byla východně od Johannahoeve - má poznámka). Nakonec se Dakota otočila a nalétla ještě jednou, aby shodila zbývající zásoby. Z krytů a okopů a z omezených míst, z nichž jsme se snažili přilákat pozornost pilotů, z rozstřílených budov a zákopů i palebných míst mezi troskami a hlínou se vzhůru přes bitevní mrak upíraly vzhůru oči stovek a možná tisíců utrápených vojáků. Byli jsme fascinováni a neschopni slova a troufám si říci, že z těch, kteří přežili Arnhem, neexistuje nikdo, kdo by zapomněl na odvahu jejímiž svědky nám osud hrozných 8 minut dopřál být. Teprve nějakou dobu po operaci jsem se dověděl jméno pilota - kapitán David Lord z 271. letky. Viděli jsme, jak se stroj v plamenech rozpadl, když mu upadlo jedno z křídel. Nevěděli jsme, že Lord dal své posádce rozkaz opustit letadlo, ale on sám se uniknout ani nepokoušel.
Z posádky přežil jediný člen.
O tomto příběhu si ještě dlouho poté vyprávěli muži, kteří si na statečnost zvykli. V listopadu 1945 byl kapitán Lord, nositel Záslužného leteckého kříže (DFC), vyznamenán posmrtně nejvyšším britským vojenským řádem - Viktoriiným křížem."

A teď ta historka, kterou popisuje Hrbek - od muže, který, jak bylo před chvílí řečeno, vše přežil. Jednalo se o navigátora této Dakoty, Flying Officer Henry Arthura Kinga. Hrbek tedy píše, cituji:

"Zázrakem jeden muž posádky této Dakoty přežil. Byl jím navigátor flying officer Henry Arthur King. Později popsal poslední okamžiky letu statečné posádky. Několik minut před 16,00, když se již letadlo blížilo k zóně shozu, zapálil flak pravý motor. V interkomu slyšel King hlas pilota flight lieutenanta Davida Lorda. 'Jsou všichni O. K.? Jak daleko je k zóně Harry?' King odpověděl: 'Tři minuty letu'. Letadlo se silně naklánělo doprava a King viděl, že prudce ztrácí výšku. Plameny postupovaly rychle po křídle k hlavní nádrži. Lord řekl: 'Tam dole ty věci potřebují. Proletíme a pak vyskočíme. Všichni si na sebe vemte padáky.'
King před sebou spatřil zónu a informoval o tom Lorda. 'O. K., Harry vidím ji' řekl pilot. 'Jdi dozadu a pomoz jim s košíky.' King šel dozadu k otevřeným dveřím. Flak zasáhl vozík k manipulaci s těžkými balíky a dispečer - desátník Philip Nixon - se třemi vojíny sboru služeb (Royal Army Service Corps - RASC) již posunovali ručně osm těžkých proutěných košů s municí ke dveřím. Sundali si padáky, aby jim při práci nepřekážely. Společně vyhodili šest košů, pak se rozsvítilo červené světlo oznamující, že jsou mimo zónu. King šel k interkomu a zavolal Lorda. 'Dave dva nám zbyly,' řekl. Lord obrátil letadlo prudce doleva. 'Otočíme to ještě jednou,' odpověděl. 'Vydržte!' King viděl dveřmi, že jsou již ve výšce 150 metrů. Lord 'vedl letadlo jako stíhačku. Pokoušel jsem se pomoci chlapcům od RASC znovu do padáků. Zelené světlo se rozsvítilo a vystrčili jsme naše balíky. Hned potom Lord vykřikl: 'Vyskočte! Vyskočte! Proboha vyskočte!' 'Došlo k obrovské explozi a zjistil jsem, že letím vzduchem. Nepamatuji se, jak jsem zatáhl za šňůru, ale musel jsem to udělat instinktivně. Přistál jsem naplocho a tvrdě na záda. Vzpomínám si, že jsem se podíval na hodinky a viděl jsem, že uplynulo jen devět minut od chvíle, kdy nás zasáhl flak. Uniformu jsem měl celou ohořelou a boty jsem nenašel'."

Tolik tedy bezprostřední dojmy navigátora Kinga, jediného přeživšího z Dakoty kapitána Lorda. Příběh Kinga pokračoval ještě tím, že asi hodinu bloudil, než narazil na vojáky britského 10. parašutistického praporu, kteří jej pohostili čajem a tabulkou čokolády s vysvětlením, že vůbec nic jiného nemají. King jim na to odpověděl, vždyť jsme vám před chvílí shodili zásoby. Vojáci mu však ukázali oč jde. Jo, shodili jste "sardinky v pořádku", jenomže jste je shodili Němcům. My jsme nedostali nic. Tehdy prý King málem oněměl, neboť měl stále v hlavě tragédii, při které přišel o velitele letadla kapitána Lorda a o kamarády z posádky, kteří v zoufalé snaze dostat na zem všechno - sundali padáky. A jak již bylo řečeno, nikdo z nich nezůstal naživu. Kingovi se prý z toho udělalo nanic. V dovětku k této příhodě Hrbek říká, cituji:

"Těla tří důstojníků RAF, flight lieutenanta Davida Lorda, flying officera A. Ballantyna a pilot officera R. E. H. Medhursta a čtyř dispečerů armády, desátníka P. Nixona, vojínů J. Rickettse, L. S. Harpera a A. Rowbothama byla později identifikována a všichni jsou pohřbeni na britském vojenském hřbitově v Arnhemu."

Jak již víme, kapitán David Lord byl po válce posmrtně vyznamenán nejvyšším britským vyznamenáním za statečnost - Viktoriiným křížem.
A teď ještě ta slíbená čísla, dle Urquharta a Hrbka z 19. září 1944
- shoz zásob v III. vlně, cituji:

"Shoz zásob pro Urquhartovu divizi skončil katastrofou. Ze stovky bombardérů a 63 Dakot, které se akce účastnily, bylo 13 sestřeleno a 97 poškozeno. Ze 390 tun, které k Arnhemu dopravovaly, se dostalo k britským výsadkářům jen 31 tun shozených omylem mimo zónu. Zbytek padl do rukou Němců."
Ale co polští vojáci - polští dělostřelci a všechna jejich děla a vybavení?
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 133.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 135.

Krvavý den 19. září, který popisuji od minulých článků, nebyl jen ta krvavá tragédie britských ranních útoků v Arnhemu, odpoledních ztrát materiálu a letadel, ale pokračovala i při III. vlně shozu u polské jednotky. Totiž v době III. shozu, když se Hackettův 10. prapor začal stahovat po rozkazu od vedení, aby dobyl přejezd železniční trati ve Wolfhezenu, strhla se bitva. Když se jednotky 10. praporu dostaly při stahování na místo srazu, došlo totiž k bitvě s mnoha oběťmi. Hned vedle místa srazu bylo místo, kam přistávaly kluzáky s polskými dělostřelci a jejich materiálem. To místo srazu 10. praporu, leželo mezi Němci a právě přistávajícími kluzáky s Poláky. Němci měli do těchto míst staženy své 20 mm protiletadlové kanóny, velké množství kulometů, minometů a do vzduchu navíc střílely i světlicemi. Hackettův 10. prapor tak dostával palbu od Němců z týlu a Poláci, kteří je považovali za Němce na ně stříleli hned po svém vystoupení z kluzáků. V zmatku, kouři, v plamenech přistávajících kluzáků a střelbě si totiž Poláci nevšimli odlišného oblečení, stejně jako Britům v té chvíli nic neříkali polské šedé barety. Palba mezi 10. praporem a přistávajícími polskými dělostřelci byla zastavena až po ztrátách několika mužů na obou stranách. Generál Hackett si do deníku zapsal, "že situace vyžadovala velkou energii důstojníků velitelství brigády, aby se zabránilo ještě většímu zmatku". Generál Urquhart si povzdechl, že se muselo ubohým Polákům zdát, že na jejich přistávací zóně na ně čekali ze všech stran jen nepřátelé. Při stahování Hackettovy brigády se stahoval i 7. prapor králových vlastních skotských hraničářů (KOSB) podplukovníka R. Payton-Reida (prapor byl vyměněn od Hickse za jeho 11. prapor, poslaný do Arnhemu), který byl v místech, kde Němci nebyli. Když přistávali Poláci, poslal jim podplukovník Payton-Reid ze svého praporu právě jednu rotu KOSB (rota služeb), aby pomohla s vykládáním kluzáků. Ale i po příchodu této roty k Polákům došlo ke střelbě, neboť Poláci v té době vůbec nikomu nevěřili.
Sám podplukovník Payton-Reid byl odvolán k Hackettovi, kterému rovnou při uvítání řekl, že nechápe proč musí stáhnout svůj prapor k přejezdu pod tratí, když tam, kde jeho prapor je se vůbec nic nedělo, vůbec se nebojovalo!. Dostal však rozkaz a šel. Když se vrátil k svému přesouvajícímu se praporu, dozvěděl se věci, které nečekal. Jeho vojáci již bojovali s Němci a Payton-Reid a jeho zástupce mu vysvětloval, cituji:

"Právě jsme prošli pekelnou bitvou. Němci zaútočili a my jsme je odrazili. Seržant Graham jich určitě zabil padesát kulometem Vickers a bubeník Tate si skutečně pěkně zabouchal Brenem."

Po krátkém tichu se pak odvinul tento dialog:
"Payton-Reid - 'No, a co se s nimi pak stalo?'
Zástupce Cok - 'Zmizeli'."
Klidné místo nebylo zas tak klidné, neboť již za pouhé dvě hodiny po stahování ztratili příslušníci KOSB - 7. prapor králových vlastních skotských hraničářů (KOSB) podplukovníka R. Payton-Reida - takřka všechna vozidla. Dvě roty KOSB se ocitly odříznuty od hlavních sil.
Stahoval se i 156. prapor, také jeho ústup byl chaotický. V té době totiž přešla německá "Bojová skupina Kraft", jejíž základ tvořily zbytky 16. praporu pancéřových granátníků SS, které byly posíleny 642. praporem námořnictva, muži kádrového praporu námořnictva a 10. rotou policejního pluku.
Situace se úplně změnila.

Němci byli rozhodnuti utopit Hackettovy prapory v krvi, nebo jim nejméně při ústupu způsobit co největší ztráty. Již odpoledne okolo 16té hodiny zatlačily esesáci 4. a 9. roty Kraftova praporu britské výsadkáře od silnice Ede-Arnhem a mnoho výsadkářů bylo zabito nebo zraněno. Kronika bojů 19. září říká, že i esesáci utrpěli ztráty, zvláště německá 9. rota, jejíž velitel obersturmführer SS (český ekvivalent - nadporučík) padl při takticky špatně vedeném útoku na skotské hraničáře. Německé Bojové skupiny Kraft a Spindler však pronásledovaly ustupující britské výsadkáře, i přes své ztráty. Nejvíce utrpěl britský 10. parašutistický prapor, který v odpoledních bojích takřka vykrvácel. Ústup zbytků 10. parašutistického praporu kryla narychlo vytvořená britská bojová skupina z roty kapitána Lionela E. Queripela, kterou tvořily mimo parašutistů z 10. praporu i vojáci dalších dvou praporů, tedy 156. a KOSB. O hrdinství kapitána Queripela, nás informuje Hrbek, cituji:

"Již v době, kdy byl prapor přibit k zemi silnou německou palbou, překročil kapitán Queripel několikrát nekrytou silnici, bez ohledu na krupobití střel organizoval obranu svých mužů a povzbuzoval jejich morálku. V silné kulometné palbě odnesl na obvaziště raněného seržanta. Přitom byl raněn do obličeje. Ve snaze zastavit německý postup podnikl sám místní protiútok při němž dobyl postavení dvou německých kulometů a ukořistěného britského protitankového děla, jejichž německou obsluhu umlčel. K večeru, kdy již nadále nemohl své postavení udržet, ustupoval pomalu se svými muži a byl raněn do obou rukou. Nakonec zalehl s několika vojáky do mělkého příkopu, kde byli odříznuti. V palbě německých kulometů a minometů se bránili zbylými ručními granáty, pistolemi a několika puškami Lee-Enfield. I přes svá těžká zranění hodil Queripel několikrát zpět na Němce jejich vlastní ruční granáty (šťouchadla na brambory). Když viděl, že situace skupiny je beznadějná, nařídil svým mužům, aby se stáhli, a přes jejich přemlouvání trval na tom, že bude krýt jejich ústup pistolí a zbylými ručními granáty. Zůstal v příkopě a naposledy byl spatřen, jak hází granáty po nepříteli.
Kapitán Queripel byl za statečnost posmrtně vyznamenán Viktoriiným křížem."

V těžkých a krvavých odpoledních a večerních bojích 19. září se podařilo Hackettově 4. parašutistické brigádě ustoupit na jih od železniční tratě. Jednotky utrpěly ztráty, hovoří se o stovkách mrtvých a zraněných, kteří byli zanecháni na severní části trati. Brigáda přišla o velkou část svých vozidel, která uvízla většinou v hlubokém písku. Na druhou stranu, na jižní část železniční trati, přešlo jen 250 mužů z britského 10. praporu, ze 156. parašutistického pluku jich bylo jen 270 a podobné číslo bylo u skotských hraničářů, KOSB. Proto se hovoří, je zapsáno - že na mrtvých a raněných ztratila Hackettova 4. parašutistická brigáda za pouhých 24 hodin od svého přistání celou polovinu svého početního stavu.
Hackettova brigáda na severu se tedy musela stáhnout a co se dělo se čtyřmi prapory v Arnhemu, které jsme dopoledne 19. září opustili, nám říká generál Urquhart, cituji:

"Smíšené síly ve městě - zbytky 1. a 3. praporu z 1. parašutistické brigády, jednotka 'South Straffords' a 11. prapor - byly v popisované době, tedy odpoledne, ještě v mnohem horší situaci. Od rána, od okamžiku, kdy opustily oblast nemocnice Sv. Alžběty, odehrávaly se v ulicích západního Arnhemu boje dům od domu. Jednotce 'South Straffords', tedy vojákům 2. praporu jižněstraffordshirského pluku podplukovníka W. D. H. McCardieho, se ještě jednou podařilo znovu dobýt budovu zvanou Klášter, zatímco dole vpravo u řeky Dolní Rýn, se těm, co zbyli z 1. a 3. praporu se dařilo mnohem hůř, neboť mezi ně vnikly německé tanky a SHD. Tam dole u řeky neměli ti parašutisté, kteří ještě z těchto dvou praporů zbyli, žádná protitanková děla a ani jim je nebylo možno přivézt, protože hlavní silnici od Oosterbeeku měli obsazenou Němci. Zbytky parašutistů 1. a 3. praporu tak musely používat jen P.I.A.T., která jim zbyla a několik těch minometů, které jim zbyly, které používali dokonce k palbě téměř vertikálně. Nejdál ve svém postupu došly dvě roty z 1. praporu, které se dostaly až na 800 metrů k arnhemskému mostu. Zprávy, které se na divizi dostaly, hovořily o tom, že jedna větší skupina, složená z vojáků dvou rot, provedla boj na bodák. Po posledním boji zůstalo v jedné rotě 8 mužů a v druhé 6.
Celý postup k Frosto!vě obraně u mostu byl dlážděn mrtvými a raněnými. Zápisy divize hovoří o tom, že každý dům od Oosterbeeku do západního Arnhemu až do míst - na oněch 800 metrů k Frostově obraně - byl ve sklepech plný raněných britských parašutistů!! Na polích od Oosterbeeku až k západnímu Arnhemu leželi mrtvoly britských výsadkářů. Kapitán Cleminson, důstojník, který byl dopoledne ještě s Urquhartem a pak šel ke svému 3. praporu - nechal později zapsat do divizní kroniky vše co se dozvěděl od desátníka Taffy Brace od 16. polní ambulance, - zdravotníka - který prošel cestu z Oosterbeeku do Arnhemu několikrát za den 19. září - až do odpoledne, tyto věty -, cituji:

"Viděl jsem několik stovek mužů ležících na polích a podél silnice na břehu řeky. 'Zastavil jsem se u každého. Jediné, co jsem pro každého z nich mohl udělat, bylo svléknout jim bundy a přikrýt jim obličej'."


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:


http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“