Stránka 1 z 1

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 130.

PříspěvekNapsal: 24/3/2014, 05:40
od michan
XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 130.
Ve večerních hodinách 18. září 1944 se ještě odehrála jedna bitva u Dálničního silničního mostu v Arnhemu. Byla to bitva na východní straně nájezdové rampy, okolo školní budovy

Obrázek

(na mapě Frostovy obrany je označena jako dům "3"), kde byli ženisté kapitána Mackaye. Ženisté byli před německou kulometnou a minometnou palbou ukryti ve dvou místnostech, kde byli nejlépe chráněni. Přímý účastník, který vše u Dálničního silničního mostu u Arnhemu přežil, tuhle večerní bitvu vzpomínal, jako že: "Střely hvízdaly rozbitými okny, sekaly do prken podlahy a my jsme uhýbali stejnému množství třísek, jako skutečných kulek." Tahle podpůrná německá palba byla jen začátek. Němci pod podpůrnou palbou přisunuli plamenomet a zapálili budovu na sever od nich. Také dřevěnou střechu školy zachvátily od vedlejšího požárů plameny a ženisté jí museli skoro tři hodiny hasit hasícími přístroji, které v budově nalezli, když některá ohniska hasili i svými maskovacími kabáty. Podlaha školy byla brzy plná střepin z oken, kusů omítek a kovových úlomků. Kapitán Mackey nařídil ženistům, aby si ovázali nohy košilemi a bundami. Němci pokračovali palbou do školní budovy. Palbu zesílili i pomocí pancéřových pěstí, když jedna z nich utrhla celý roh školy a část střechy. Silné výbuchy omráčili i kapitána Mackeye. Když se kapitán probral, zjistil, že celou školní budovu Němci obklíčili. Štěstím pro obránce bylo, že Němci trochu váhali. Mysleli si, že ty poslední výbuchy pancéřových pěstí nadobro vyřídily obránce, ale jistotu neměli. Váhali i nad statikou budovy a rozsahem požárů. Němci dokonce po nějakou dobu přestali střílet. Kapitán Mackey obešel své ženisty, nechal připravit granáty a kulomety. Když zavelel pal, střílelo naráz šest kulometů Bren a šest samopalů Sten. Ženisté stříleli od boku z oken a křičeli bojové heslo své divize. Pro britskou 1. vzdušně-výsadkovou divizi to bylo heslo: "Wahó Muhamad" - heslo, které pocházelo z bojů v severní Africe. Střelba do překvapených Němců trvala jen několik málo minut. Zápis kapitána Mackaye později vypověděl, že okolo školní budovy leželo v německé šedi polních uniforem 30 až 50 vojáků. Ale také jeho ženisté utrpěli ztráty. Jeden z jeho bojovníků umíral s patnácti kulkami v prsou a dalších pět bylo těžce zraněno. Takřka většina obránců byla více nebo méně popálena od hašení střechy. Zraněn byl i kapitán Mackey, kterého šrapnel zasáhl do nohy. "Úlomek střepiny mu přišpendlil botu k noze a ani on, ani sanitní ošetřovatel vojín 'Pinky' White ho nedokázal vytáhnout." Zdravotník momentální situaci musel řešit tak, že, aby zastavil krvácení, musel kapitánovi říci, aby si zašněroval botu pevněji. Z bojové skupiny padesáti mužů, s kterou 17. září v noci Mackey zaujímal obranu, již do noci 18., byli čtyři ženisté zabiti a dvacet pět jich bylo buď těžce, nebo lehce zraněno. V boji tak mohlo pokračovat 21 mužů. Byli bez jídla, vody měli jen tolik, kolik jí zůstalo u některých v polní lahvi. Boj však nečekal. Když tahle bitvička okolo domu "3" skončila, uslyšeli vojáci zvonit zvony a mysleli si, že ohlašují příjezd Horrocksových tanků. Jenomže velmi brzy zjistili, že zvony rozezněly kulky a střepiny probíhajících bitev. Přeživší na večer a noc 18. vzpomínali tak, že se cítili ztraceni!

Oblast Oosterbeek a Arnhem 19. září 1944.
O 18. září večer jsme si řekli, že velitelé tří praporů, cituji z Č 127: "Večer po 20,00 hodin se shromáždili, poblíž nemocnice Sv. Alžběty, velitelé tří praporů (Fitchův 3. prapor byl od ostatních třech praporů odříznut, a proto se podplukovník Fitch porady neúčastnil), velitel 1. praporu podplukovník Dobie, velitel 11. praporu podplukovník G. H. Lea a velitel 2. praporu jižněstaffordshirského pluku (South Staffords) podplukovník W. D. H. McCardie na poradě a dohodli se, že další útok bude možný až v úterý 19. září ve 4,00 ráno. Všichni tři velitelé praporů - a důvodem bylo opět neexistující spojení - nevěděli vůbec nic o pozicích Fitchova 3. praporu, který se stejně neúspěšně pokoušel prorazit na pomoc Frostovi. Vůbec neměli tušení, že Fitch a jeho 3. prapor je o 300 metrů před nimi v budovách okolo silnice, která vedla podél břehu Rýna (původní jižní trasa LION). Z tohoto Fitchova 3. praporu večer zůstávalo jen něco přes 100 živých a nezraněných mužů. "

Byla ještě tma, když v úterý ráno ve 4 hodiny

Obrázek

dne 19. září začaly útoky výsadkářů ze třech britských praporů - 1. parašutistického praporu, 11. parašutistického praporu a 2. praporu jižněstaffordshirského pluku z předměstí Arnhemu na pomoc Frostově obraně - k Dálničnímu silničnímu mostu v Arnhemu.
(Informace pro Č 130., 131. a 132., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, dále také Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Veškeré historické prameny i zápisy, ze kterých historici čerpali říkají, že místo, které si velitelé praporů k útoku zvolili, bylo tím nejhorším místem, které se daleko široko nacházelo. To místo bylo něco jako trochu otevřené "U".
Prapory vyrážely směrem do centra od nemocnice Sv. Alžběty, tedy do míst, kteréá jsou sevřena mezi ohbím řeky Dolní Rýn a železniční tratí, jejíž vysoký násep celé čtvrti dominuje.
Většina z historických pramenů o místě, kam útočily britské prapory, ráno 19. září, říká, když cituji přímo z Hrbka:

" V této oblasti byli Britové ráno 19. září obklopeni Němci ze tří stran.
Z pohledu postupujících výsadkářů nalevo, byla za železniční tratí postavení minometů a kulometů německé Bojové skupiny von Allwörden, napravo za řekou v budově cihelny postavení protiletadlových kanónů a přímo před nimi vojáci německé Bojové skupiny Harder, posíleni několika tanky a SHD. Z počátku byly pohyby tří britských praporů koordinované a kryti tmou postupovaly výsadkáři vpřed. Po Utrechtsche Weg svažující se od nemocnice k městskému muzeu a vedoucí dále do středu města, se pustili vojáci 2. jižněstafforshirského pluku následováni 11. parašutistickým praporem. Jižně od nich na břehu řeky postupovaly ulicí Onderslangs parašutisté Dobieho 1. praporu a před nimi, aniž o tom věděli, také zbytky Fitchova 3. praporu. Netušili, že vstupují do jámy lvové."


Skutečně tomu tak bylo, alespoň tak to říkají všechny historické prameny.
Němci pozdrželi palbu a nechali parašutisty vstoupit do "U".
Všude bylo ticho, které náhle "rozřízla" palba německých minometů ze třech stran. To už se také rozednilo a Němci do toho přidali další palebné prostředky včetně kulometů. Palba byla najednou "hrozně hustá" a čím dál přesnější. Po ulici Utrechtsche Weg, která se svažovala k muzeu, se dostal South Staffords do křížové palby německých kulometů umístěných na vyvýšeném náspu v oknech domů u seřazovacího nádraží. Dopadaly na ně i minometné granáty, které střílely německé minometné oddíly ukryté za vysokými domy. Britští vojáci neměli šanci tyhle minomety za domy ani zahlédnout. Ač South Straffords utrpěly ztráty, vrhala se jejich rota "A" stále vpřed a úplně z posledních sil dobyla budovu muzea v Arnhemu. Ale to bylo všechno....
Také u Dolního Rýna vypadal postup Dobieho a Fitchových parašutistů nejprve dobře. Pak je v denním světle zpozorovali Němci z cihelny na jižním břehu řeky a začínali do nich pálit svými protiletadlovými čtyřčaty střílejícími horizontálně přes řeku. Takřka v zápětí se do palby proti výsadkářům zapojily kulomety a minomety. V téhle prudké palbě nejprve přestal takřka existovat Fitchův 3. parašutistický prapor, o kterém již bylo řečeno, že utrpěl ztráty v předchozích dvoudenních bojích (část jeho jedné roty - roty "C" - byla ve Frostově obraně u arnhemského mostu vpravo dole, viz mapa - Pozice Frostova 2. parašutistického praporu a průzkumné roty majora Gougha na Arnhemském mostu mezi 17. a 21. zářím 1944). Zbytek rot Fitchova 3. praporu se rozpadla na několik skupinek a přestala být bojeschopnou ucelenou jednotkou. Za 3. praporem postupující 1. prapor podplukovníka Dobieho sice stačil projít touhle vražednou palbou, ale i on v následujících bojích také vykrvácel. O těchto následujících bojích se pak v historických zápisech objevila tato slova, cituji z jmenovaných historických pramenů o Dobieho parašutistech 1. praporu v boji v Arnhemu, 19. září na pomoc Frostově obraně, jak to později sepsal kapitán Ernest Seccombe:

"Marné zůstaly pokusy přemoci bodákovými útoky a bojem zblízka Harderovy esesáky, které podnikla rota 'T' majora Perrina-Browna a o něco později i rota 'R' majora Timothyho. V 6,00 hodin bylo již postavení parašutistů 1. praporu zoufalé, neboť nepřítel ovládal výšiny i domy nad nimi a zepředu do nich střílela z bezprostřední blízkosti útočná děla. Snažili jsme se pohybovat ve spurtech, od krytu ke krytu. Zrovna jsem začal sprintovat, když jsem se dostal do vražedné křížové palby. Padl jsem jako pytel brambor. Nemohl jsem se ani odplazit."

Kapitán Ernest Seccombe byl, jak plyne ze zápisů, raněn do obou nohou na břehu řeky Dolní Rýn.

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 130.

PříspěvekNapsal: 24/3/2014, 05:47
od michan
XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 131.

Likvidace Dobieho 1. praporu brzy ráno 19. září 1944 byla rychlá a hodně krvavá. Oblast útoků rot 1. praporu napomohla Němcům, neboť výsadkáři z rot 1. praporu útočili na otevřené silnici podél řeky Dolní Rýn. Byly to prostory, kde se britští parašutisté nemohli krýt před palbou německých protiletadlových děl a kulometů. Parašutisté dělali co mohli. V posledním útoku jich zůstalo jen 40 a ve vražedné palbě přesto několik jedinců z rot "R" a "T" proniklo kolem pozůstatků Němci přerušeného pontonového mostu, do Arnhemu. Poslední jedinci z těchto rot se dokonce přiblížili až na 800 metrů od Frostovy obrany.
Pozdější zápisy přeživších říkají, že z rot "R" a "T" zůstalo jen 6 až 8 mužů.

V zápisech, z kterých čerpali Urquhart i Hrbek a další, se dozvídáme příběh muže, který v těchto místech neměl být, ale dozvídáme se i, jak vražedná byla německá palba u řeky Dolní Rýn při útoku britských praporů, cituji:

"V čele malé skupinky vojáků pronikl do města (myšleno samozřejmě Arnhemu) i muž, který zde vlastně neměl co pohledávat - zástupce náčelníka spojovací služby britské 1. vzdušně-výsadkové divize major Anthony Deane-Drummond. Spolu se svým řidičem a zároveň vojenským sluhou svobodníkem Arthurem Turnerem odjel ráno 18. září zjišťovat proč nefunguje spojení s prapory ve městě, a s 3. praporem se účastnil těžkých bojů. Následujícího rána již velel zbytku jedné roty, jejíž důstojníci do jednoho padli. Na břehu řeky se dostali do neustálé palby pěchotních zbraní a byli obklíčeni tak těsně, že Němci na ně házeli ruční granáty. Deane-Drummond vedl svou skupinu po silnici k několika domům, ve kterých se chtěli skrýt. Vpředu viděl Dálniční silniční most. 'Posledních několik set metrů k domům, které jsem vybral, padali muži doslova jako mouchy.' Když se dostali do domů u malé zátoky, rozdělil Deane-Drummond své muže na tři části. Řekl jim, aby počkali do setmění a pak se pokusili prorazit zpět k divizi. Sám zůstal v malém rohovém domě; Za tmy zamýšlel odplížit se k řece, přeplavit ji, dostat se po druhém břehu Rýna naproti divizi dále k západu a tam řeku znova překročit.
Ale Němci byli všude okolo. Když se ozvalo bušení na dveře, ukryl se spolu se třemi dalšími vojáky vzadu v domě v malé koupelně a tam zůstali zavřeni tři dny. Teprve pak se mu podařilo uniknout, ale zanedlouho byl major Deane-Drummond zajat."

Po těchto vražedných útocích bylo již po šesté hodině ráno dne 19. září, veliteli britského 1. praporu podplukovníku Dobiemu jasné, že masakr jeho parašutistů je u konce a další postup není možný. Zbytku svých mužů Dobie rozkázal, aby se ukryli v okolních domech. Jenomže v těch byli Němci a tak si měly zbytky rot 1. praporu cestu do domu vybojovat. Z domů, kam se chtěli britští parašutisté schovat na ně létaly německé granáty a jeden z nich také zranil podplukovníka Dobie. Přesto se ještě podařilo Dobiemu a šesti parašutistům, z nichž jenom dva nebyli zraněni, vniknout do sklepa jednoho z domů, kde se skrývali Holanďané. Po několika minutách byli objeveni, to hned, jak začali Harderovy esesáci útočit. Podplukovník Dobie byl Němci zajat.

Trochu jiný osud, ten nejhorší možný, potkal 3. prapor a jejího velitele.
Podplukovník Fitch, velitel 3. praporu, nařídil zbytku svého praporu, aby se stáhnul poněkud zpět k Rýnskému pavilonu, což byl velký komplex budov s restaurací na břehu řeky Dolní Rýn. Tam chtěl Fitch své zbytky parašutistů znovu zformovat a zaujmout zde obranu. Od živých, kteří přežili se dozvídáme v zápisech, že Fitch, když vydával tento rozkaz, řekl svým mužům, že "každý důstojník a muž musí ustoupit zpět jak nejlépe umí. Zdá se, že celá oblast je pod palbou a jedinou nadějí dostat se z toho se zdravou kůží, je jednotlivě".
Vojín Roy Edwards, který zkázu 3. praporu podplukovníka Fitche přežil, později pro historiky řekl, že "seržant, kterému crčela z bot krev ze zranění, nám řekl, abychom ustoupili a přidali se k první organizované jednotce, s níž se setkáme".
Ti, kteří přežili vypověděli, že podplukovník Fitch, velitel britského 3. praporu z 1. parašutistické brigády generála Lathburyho, do Rýnského pavilonu nikdy nedorazil. Všichni vypověděli, že podplukovník Fitch byl zabit minometnou palbou, když s ostatními zbytky parašutistů utíkal do Rýnského domu.
O něco lépe dopadly oba prapory - "South Staffords" a 11. parašutistický prapor, které útočily severněji od řeky. Vojáky 2. praporu jižněstaffordshirského pluku ("South Staffords", jako součást Hicksovy 1. vzdušně-výsadkové brigády) zastavila německá palba u muzea a vedle nich útočící 11. parašutistický prapor z Hackettovy 4. parašutistické brigády, byl zastaven hned vedle. Bylo 7 hodin ráno, když se sešli oba velitelé těchto praporů podplukovník McCardie velitel "South Staffords" a podplukovník Lea velitel 11. parašutistického praporu a dohodli se, že takhle to dál nejde. Nový plán zněl pokusit se obejít německá postavení zprava, kolem řeky Dolní Rýn. A také tohle byl konec. Oba prapory narazily na stejně vražednou palbu, na které "umřely" 1. a 3. prapor Lathburyho 1. parašutistické brigády.
Bylo 8 hodin ráno dne 19. září 1944, když oba podplukovníci McCardie a Lea "odpískali" další postup k arnhemskému mostu na pomoc Frostova 2. praporu.
Německá "Bojová skupina von Allwörden" se dobře připravila a svůj protiútok spustila ještě brzy dopoledne za podpory SHD z 280. brigády. Úderný oddíl "Bojové skupiny von Allwörden" začal útočit od nádraží v Arnhemu směrem k muzeu a pokračoval dál k nemocnici Sv. Alžběty. Před sebou Němci drtili vše, co jenom trochu proti nim střílelo. Německá SHD se držela takticky mimo dostřel P. I. A. T. Bohužel, britští výsadkáři, kteří ještě v domech zůstávali, sebou neměli žádná protitanková děla, neboť Němci již ráno přeťali v jejich týlu silnici z Oosterbeeku, čímž Britům, všem jejich praporům v útoku, znemožnili přesun dělostřelectva.
Rozkaz k ústupu dostali vojáci z 2. praporu jižněstaffordshirského pluku a 11. parašutistického praporu již v 9 hodin dopoledne. Měli ustoupit z Arnhemu na novou linii obrany Heynoord - Diependaal. Krytí ustupujících obou praporů prováděli výsadkáři roty "A" (11. prapor), kteří drželi oblast okolo muzea až do deseti hodin. Umožnili tak stáhnout se ostatním rotám obou praporů poměrně již beze ztrát. Avšak sami, když okolo desáté hodiny začali ustupovat, zasáhla je soustředěná palba německých SHD, která vnesla do stahování britských jednotek chaos. Hrbek o stahování těchto jednotek okolo dopolední desáté hodiny dne 19. září napsal, cituji:

" 'Viděl jsem jak jeden voják vyskočil z okna na tank a pokusil se hodit dovnitř granát. Byl zabit snajperem, domnívám se však, že byl stejně v pasti a myslel si možná, že je to jediná cesta ven.' Vzpomíná vojín Maurice Faulkner. Podle vojína Williama O'Briena se 'situace stala náhle zmatenou. Nikdo nevěděl co má dělat. Němci přisunuli minomety Nebelwerfer a byli jsme k smrti vyděšeni vyjícím zvukem. Začalo se mi zdát že nás generálové dostali do něčeho, co nebylo jejich věcí. stále jsem přemítal, kde je k čertu ta zatracená 2. A'."

Z historického popisu v Č 130 a 131 je jasně patrné, že útoky, které podnikly čtyři britské prapory směrem na Arnhem v časných ranních hodinách dne 19. září 1944 skončily neúspěchem. Historická literatura všech spisovatelů se však shoduje jen na jednom, že tyto brzké ranní útoky, ač neúspěšné, přinesly přece jenom jeden úspěch. Postupy všech praporů v prvních desítkách minut znamenaly osvobození velitele britské 1. vzdušně-výsadkové divize genrála Urquharta, který byl, jak víme, uvězněn v terasovém domě číslo 14 na Zwartenweg. My jsme opustili generála Urquharta v okamžiku, kdy se až v noci z 18. na 19. září přiznává, že si určitě krátce zdříml. Nejlépe bude, když necháme mluvit generála Urquharta, který nám popsal vše, co se událo ráno 19. září 1944 v Zwartenweg 14, neboť z jeho autobiografie jsou použity, v historické literatuře, všechna fakta a informace o jeho pohybech v Arnhemu toho dne, včetně analýzy bojové situace toho dne( u Hrbka je to na straně 136,137), cituji:

"Když jsem se probral, cítil jsem tupou bolest na hrudi. Sáhl jsem na bolestivé místo a nahmatal jsem jeden ze dvou ručních granátů ukrytý v blůze. Ležel jsem na nich a ten tlak mi způsobil menší modřinu. V tom okamžiku jsme uslyšeli supění motoru německého SHD venku, následované výkřiky a rachocením jeho pásů. Dělo odjíždělo a objevil se Holanďan středního věku, který nám vzrušeně oznamoval, že na druhém konci ulice jsou Britové.
Chtěli jsme se s nimi spojit tak rychle, že jsme na polici zapomněli samopal Sten a rodina (Holanďan se jmenoval Derksen - tedy Derksenova rodina - má poznámka) jej pak po nějaký čas uchovávala jako suvenýr. Utíkali jsme ulicí a děkovali bohu, že jsme se opět dostali ke svým. Byli to příslušníci 'South Staffords' s některými parašutisty z 11. praporu. Jeden důstojník 'South Staffords' mi trochu popsal situaci a uvedl, že jeho skupinu vyslal Hicks na pomoc útoku do města.
'Vaše velitelství je nyní v hotelu Hartenstein v Oosterbeeku,' dodal. Ačkoliv mě povzbudilo, že II. vlna i navzdory zpoždění je tady, viděl jsem, že došlo k určitým zmatkům - minimálně lokálním. Bylo nezbytně nutné, abych se co nejrychleji dostal zpět na své velitelství a převzal velení bitvy. Nevěděl jsem, že právě v tomto okamžiku jsou Lea, velící 11. praporu a Derek McCardie, velící 'South Staffords' vzdáleni pouhých několik set metrů a snaží se o zkoordinovaný postup do města Arnhem. Jak se ukázalo, bylo by bývalo lepší, kdybych zůstal o něco déle, vyhodnotil aspoň zhruba místní situaci a zkoordinoval tyto údery osobně, neboť zoufalé a zmatené hodiny, které nás čekaly, přinesly bolestné poznání, že ze všeho nejvíc by bylo potřeba koordinovat jednotky, které se do Arnhemu probojovaly. Kdybych to býval věděl, převzal bych kontrolu na místě. Místo toho jsem si vypůjčil džíp a rychle jsem ujížděl na své velitelství do Oosterbeeku. Taylor jel se mnou, ale Cleminson se rozhodl zůstat a připojit se ke 3. praporu. 'Mohou být někde kolem', řekl s nadějí v hlase. 'Dohoním je tady'.
Znovu jsem zvolil dolní silnici, na níž byl i strmý úsek vystavený odstřelovačům za řekou. Řekl jsem Taylorovi, aby se přikrčil a pevně držel, a přidal jsem plyn. Kulky kolem nás hvízdaly tak, že jsem si určitě ne naposled připadal jako teta Sally na střelnici. Projeli jsme však bez úhony a džíp zdolal docela dobře i zatáčku v nejnižším bodě."

(Na této mapě z 18. září lze, v dolní pravé části, pod názvem Oosterbeek, pod silnicí, nalézt,

Obrázek

černý malý čtvereček s názvem Hartenstein - hotel Hartenstein - místo západně od Oosterbeeku kde byl pak celou zbývající dobu Operace MARKET GARDEN pro oblast Arnhem / do noci z 25. na 26. září 1944/, štáb britské 1. vzdušně-výsadkové divize generála Urquharta.)

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 130.

PříspěvekNapsal: 24/3/2014, 05:54
od michan
XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 132.

Okolo silnice Arnhem - Utrecht, v době, kdy se Urquhart a Taylor konečně vydali v džípu na velitelství divize, začaly dopadat německé minometné granáty. Urquhart se ve své autobiografii přiznává, že přesně nevěděl, kde hotel Hartenstein, kde sídlilo jeho velitelství divize, je (hotel Hartenstein byl ještě několik minut po přistání I. vlny dne 17. září 1944 také velitelstvím německého polního maršála Modela, který odsud utekl k Bittrichovi). Naštěstí potkali skupinku unavených a špinavých vojáků, kteří prošli ještě před chvílí bojem, a ti jim poradili. Hotel Hartenstein byla bílá budova u silnice, která byla ještě toho 19. září ráno naprosto nepoškozena. Že je válka, o tom svědčily úzké zákopy v blízkém okolí, stejně jako trávník posetý značkami pro piloty, kteří tam ten den měli shodit zásoby. Okolo hotelu byly zaparkovány mezi stromy džípy a ještě se tam skrývaly zamaskovaná protitanková děla, která byla namířena směrem na Arnhem. Do nedalekého okolí hotelu, to ráno, dopadaly německé minometné střely.
Všechny historické zápisy, všechna historická díla, uvádí stejný čas, který uvádí i generál Urquhart ve své autobiografii, ve které napsal, že - Bylo úterý 7,25 hodin ráno dne 19. září, když jej jeho náčelník štábu podplukovník Mackenzie "přivítal s takovou vřelostí jakou by člověk za takové situace očekával u každého...". Mackenzie řekl, cituji:

"Domnívali jsme se pane, že jste již odešel navždy."

Velitel britské 1. vzdušně-výsadkové divize nebyl na svém velitelství takřka 40 hodin. Hodně dlouhá doba.
Následovalo seznámení se situací jeho divize. Divize, která byla neúměrně rozptýlena na velkém prostoru - a jedna její nejvýkonnější část, a to tehdy ještě Urquhart nevěděl - byla již 19. září, v 8 hodin, rozsekána na kusy (1. a 3. parašutistický prapor z Lathburyho 1. parašutistické brigády). Náčelník štábu podplukovník Mackenzie velitele divize seznamoval s úpravami provedenými oproti původnímu plánu. Tady se Urquhart přiznával, že to byl znepokojivý obraz, který mu okamžitě přinesl myšlenku, že je nutno sladit jednotlivé kroky, které musí vést jen a jen k pomoci podplukovníku Frostovi u arnhemského mostu. Jeho sluha Hancock měl, jako vždy, tedy i kdysi v poušti, pro něho hrnek čaje a vodu na holení.
Velmi brzy se dostavil generál Hicks zastupující velitel divize, jehož první slova byla, že má obavy o 1. a 3. prapor, od kterého nemá žádné zprávy (my máme ten luxus, že již víme z předchozího článku, že oba prapory takřka umřely - možná můj černý humor). Myšlenka Urquharta byla, že měl tehdy, myšleno okolo sedmé hodiny ranní, ještě krátce zůstat u nemocnice Sv. Alžběty a koordinovat společný postup všech čtyř praporů - 1., 3. a 11. praporu a praporu "South Staffords" (my víme, že v té době - myšlenka přišla v 8 hodin - byly dva prapory rozbity).
První rozkaz Urquharta zněl, cituji:

"Někdo bude muset hned teď do města, aby tyto útoky zkoordinoval. Musí to být nějaký vyšší velitel!"

Hned povolali zástupce generála Hickse, kterým byl plukovník H. N. Barlow, jinak určený za velitele Arnhemu, který se vydal v džípu na cestu s bezdrátovou vysílačkou. Od té doby ho nikdo nespatřil a objevily se jen nepotvrzené zprávy, že se jeho džíp objevil napůl cesty mezi hotelem Hartenstein a nemocnicí Sv. Alžběty.
Plukovník H. N. Barlow je, jak napsal Urquhart - "jedním z nemnoha důstojníků a mužů, kteří v Arnhemu padli a po kom se nenašla žádná stopa".


Když se Urquhart seznámil se stavem divize - každý dobrý čtenář musí poznat, že nevěděl ani zdaleka všechny informace o stavu divize, neboť některé informace se k němu prostě vůbec nedostaly (upozornil jsem již na neznalost informace o stavu 1. a 3. praporu, ale těch informací, které se k němu nedostaly bylo mnohem víc - důvod neexistující spojení) - začal vydávat rozkazy.
Dalším takovým rozkazem směrem k divizi bylo, že generál Hackett velitel 4. parašutistické brigády musí pokračovat a dobýt vyvýšeniny na severu...!!!, neboť tam přeci přiletí Poláci se svou III. vlnou. V současné době by se jim dostalo ošklivého uvítání, neboť tam byli Němci. Zároveň poslal vysílačkou varování pro 38. a 46. skupinu RAF, kde se říkalo, že zásobovací bod severně od Walsbornu je v současné době příliš daleko od oblasti, kterou britská 1. vzdušně-výsadková divize ovládala...!!!

Ani jedna zpráva se na místo určení nikdy nedostala...!!! Důvod - nefungující radiové spojení na vyšší velitelství všech stupňů....

Všechny zprávy, které během rána 19. září ráno a dopoledne Urquhart dostal, a příliš mnoho jich nebylo, byly špatné. Které to byly?:

- Němci se soustřeďovali v lesích severně od zóny přistání B.

- Příslušníci South Staffords a části 11. praporu se dostali do obtíží na hlavní silnici zhruba 1 míli (1609 m) od Oosterbeeku a hotelu.

- Od mostu a od Apeldoornu (od severu od letiště - viz mapa) se blížily k Arnhemu další německé tanky.


- Britský 30. as dorazil teprve 8,20 hodin do Grave,
což znamenalo, že Horrocks a jeho tanky měly proti původnímu plánu nějakých 30 hodin zpoždění, viz Č 67:
viewtopic.php?f=137&t=5916
(hned pak sice tanky britské Gardové obrněné divize vyrazily k Nijmegenu, ale dopoledne spuštěné útoky americké 82. vzdušně-výsadkové divize generála Gavina a britských tanků nevedly k obsazení Dálničního silničního mostu v Nijmegenu, neboť Američané i Britové museli bojovat ještě i u Molenhoeku, Mooku a Reichswaldu, odkud Němci 19. a 20. září a další dny zběsile z Třetí říše útočili, viz Č 68 až 103, viz zde:
viewforum.php?f=137
Dálniční silniční most v Nijmegenu byl v rukou Spojenců až 20. září 1944 v noci, když se ráno 21., za Lentem na severní straně řeky Waal utvořila neprostupná německá obrana, jejíž dobývání trvalo několik dní - viz stejný odkaz - v Č 97 až 103).

- K Urquhartovi se ráno dostaly také zprávy, že obrana podplukovníka Frosta funguje.
- Další ze zpráv říkala, že Hackett jakoby úder na sever odchýlil. Generál Urquhart opět vyrazil směrem ke generálu Hackettovi, což ve své autobiografii říká takto, cituji:

"Během dopoledne (pochopitelně 19. září - má poznámka) jej navštívili Mackenzie a Loder-Symonds(velitel divizního dělostřelectva - má poznámka) a já jsem se k němu vydal po téže silnici, po níž se k němu dostali i oni. Jednotka KOSB (KOSB - 7. prapor králových vlastních skotských hraničářů) pod velením podplukovníka R. Payton-Reida zaútočila v noci na vyvýšeniny Koepelu a byla však odražena kulomety, a aby se neocitla za denního světla v nechráněném terénu, stáhl ji Payton-Reid moudře zpět do pozic podél silnice u farmy Johanna Hoeve. Pod Hackettovým velením se další prapor, tentokrát 156., připravoval k útoku na Lichtenbeek, přičemž 10. parašutistický prapor vlevo byl nasměrován na silniční křižovatku."

Tady je mapa situace v prostoru Arnhem a Oosterbek, dne 19. září 1944, s bojem a postaveními

Obrázek

jednotlivých praporů britské 1. vzdušně-výsadkové divize, jak se vyvinula do noční 23 hodin a 59té minuty.


Použité podklady:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
viewtopic.php?t=1176,
viewtopic.php?t=1179
viewtopic.php?t=1193
viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
viewtopic.php?t=3351
a Thór:
viewtopic.php?t=2936
viewtopic.php?t=2892
viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
viewforum.php?f=153
Letectvo:
viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních viewforum.php?f=113
a u Ostatních viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

viewtopic.php?f=137&t=58&start=40