XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 127.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 127.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 127.

Mapa - Pozice Frostova 2. parašutistického praporu a průzkumné roty majora Gougha


Obrázek


na Arnhemském mostu mezi 17. zářím až do na noci a rána na 21. září 1944.
Velení britské 1. vzdušně-výsadkové divizi, které po 9. hodině 15 té minutě 18. září po zmizelém a tudíž nezvěstném Urquhartovi, převzal generál Hicks nebylo ani trochu jednoduché. A to po celý den. Některé obtíže jsme již řekli( spojení s jednotkami nebylo, přehled o situaci praporů a brigád divize nebyl a chyběly i další informace). S přibývajícím časem obtíže narůstaly. Pro generála Hickse bylo stále obtížnější si udělat vůbec nějaký přehled, kde koho, v kterém čase má. Nevěděl tedy, kde má své vlastní jednotky, s kterými se nemohl spojit. A už vůbec neměl přehled a ani si nebyl schopen udělat nějaký odhad o obraně Němců. Již sice věděl - dopoledne a odpoledne 18. září, - že proti němu v oblasti Arnhemu stojí 2. ts SS, jeho 9. a 10. td, ale to bylo prakticky všechno. Nevěděl o jednotkách od jihu z "Bojové skupiny Tettau" a o dalších jednotkách. Musel spoléhat jen na jediné spolehlivé zprávy, které měl od dělostřelců, jejichž pozorovatelna byla ještě na věži kostela, odkud se alespoň dozvěděl, že u Dálničního silničního mostu v Arnhemu se Frostova obrana drží. Což o to, Frostův 2. prapor posílen o některé jednotky, které se k mostu dostaly, se ještě dopoledne a odpoledne 18. září držel, jenomže už brzy odpoledne začínal mít nedostatek munice a potřebovaly nutně posily. Jejich situaci a boj ten den jsme si již vysvětlovali a bylo řečeno, že Frost se spojil oklikou radiem, s Dobiem a Fitchem, jejichž prapory bojovaly v Arnhemu. I o tohle spojení však Frost brzy přišel a už vůbec nevěděl, že mu jde na pomoc prapor "South Staffords" - 2. jižně staffordshirský prapor a 11. parašutistický prapor. Generál Hicks prostě jen doufal, "že se Frost u mostu udrží a to společným úsilím čtyř praporů, kterými si myslel, že bude brzy posílen"... - útok všech čtyřech praporů byl naplánován na noční hodiny a ráno 19. září!!!
Dalším okruhem otázek, další starostí Hickse bylo, jak to bude s plánovaným výsadkem polské 1. parašutistické brigády generála Sosabowského. Poláci měli přistát příštího dne, tedy 19. září. No jo, jenomže původní plán předpokládal, že D + 3 bude již arnhemský most pevně v rukou praporů generála Lathburyho ( severní i jižní konec mostu) a Poláci, kteří přiletí na jižní stranu mostu - přistávací zóna DZ "K"( jižněji pod řekou Dolní Rýn

Obrázek

- viz mapa plánu - Arnhem 17. až 19. září), po něm přejdou suchou nohou. Jenomže stav 18. září k večeru byl takový, že Frost držel "silou vůle" jen severní konec mostu a Hicks měl oprávněné obavy, že Poláky čeká "krvavé uvítání po jejich přistání" - spojení s vyšším velitelstvím neměl, nemohl tedy provést vůbec žádné změny. Přistávací zónu kam měly přistát kluzáky s dopravními prostředky, dělostřelectvem a všemi zásobami pro polskou brigádu (viz mapa plánu Arnhem 17. až 19. září - severně je zóna SDZ "V"), v té době také drželi ve své moci esesáci "Bojové skupiny Herzer". Jednalo se o zónu v oblasti severozápadně od Arnhemu, kterou měla podle plánu obsadit, včetně výšin severozápadně od města, Hackettova 4. parašutistická brigáda a celého 18. září byl Hicks rozhodnut se tohoto původního plánu držet ( viz mapa

Obrázek


skutečných pozic, útoků a rozmístění praporů a brigád dne 18. září 1944) a generál Hackett s ním souhlasil, neboť momentálně neměli žádný jiný lepší plán k dispozici.
Když se zbývající prapory 4. parašutistické brigády generála Hacketta - 10. parašutistický prapor podplukovníka Smytha a 156. parašutistický prapor - shromáždily - a přidal se k nim ještě (KOSB) 7. prapor králových vlastních skotských hraničářů (velitelem 7. praporu byl podplukovník R. Payton-Reid - tenhle prapor dostal Hackett za svůj 10. prapor, který poslal k útokům na pomoc Frostovi, útoky měly být spuštěny večer 18. a ráno 19. září) - vyrazily všechny tyto prapory, spolu s generálem Hackettem podél železniční trati Utrecht - Arnhem na východ směrem k těm severozápadním výšinám nad Arnhemem( nejprve severní cestou LEOPARD). To vše podle původního plánu.

(Informace pro Č 127., 128. a 129., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, dále také Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)

Bojová formace této Hackettovy 4. parašutistické brigády, která šla podle starého a původního plánu obsazovat severozápadní výšiny v Arnhemu, byla následující:
Jako první šli skotští hraničáři (KOSB) a za nimi pochodoval 156. parašutistický prapor podplukovníka sira Richarda des Voeux a za nimi pak 10. parašutistický prapor podplukovníka Kena Smythe. Když se přiblížil soumrak 18. září, zaujal ten přední - (KOSB) 7. prapor králových vlastních skotských hraničářů - pozice okolo malé osady Johannahoeve, u které ležela přistávací zóna Poláků. Oba další parašutistické prapory pak narazily na stále zesilující odpor německých jednotek a nebyly schopny postupovat dál ke svému cíli - dobytí severních výšin nad Arnhemem. Protože se rychle přiblížila noc, byl další postup takto nově sestavené 4. parašutistické brigády generála Hacketta zastaven. Bylo rozhodnuto útok a dobytí cílů provést druhý den - 19. září 1944 hned brzy ráno.
Popsáním těchto posledních britských jednotek můžeme zrekapitulovat stav jaký nastal v Arnhemu a jeho okolí večer a v noci dne 18. září 1944.
Britské prapory - 1. a 3. prapor z 1. parašutistické brigády, zraněného generála Lathburyho, stejně jako 11. parašutistický prapor a 2. jižněstaffordshirský prapor, byly necelé 2 km od severní strany arnhemského Dálničního mostu, tedy jen kousek od Frostovy obrany. Jenomže každý další postup, byť jen o metr, byl vykoupen "obrovskými ztrátami cenných parašutistů". Navíc je nutno říci, že 1. a 3. prapor bojovaly již od rána a večer už byly oba prapory doslova zdecimovány. Když se v podvečer oba posilové prapory - 11. parašutistický a "South Straffords" přiblížily k nemocnici Sv. Alžběty - měl již 1. prapor podplukovníka Dobieho o něco víc než 100 mužů (byl bez roty R, která byla 17. září večer obklíčena v lesích u Wolfheze a ztratila již ten den polovinu stavu, do Arnhemu dorazila ta druhá polovina až večer 18. září). Znamenalo to, že 1. prapor podplukovníka Dobieho ztratil více než 4/5 svého stavu, a to na mrtvých, zraněných a nezvěstných. (Podobně na tom byl v tu dobu 3. prapor podplukovníka Fitcha, o tom o chvíli).
Co však bylo horší - všechny čtyři prapory nebyly schopny večer ani v noci 18. září prorazit dále kolem nemocnice Sv. Alžběty - německá obrana před nimi, jak severně, tak uprostřed na východě, stejně jako na jihu, od řeky Dolní Rýn byla "jako zeď". Hovoří o tom i vzpomínka, kterou zachytil Hrbek od vojína Roberta C. Edwardse z 2. jižněstaffordského praporu, cituji:

"Přišli jsme nyní k širokému, otevřenému úseku silnice u břehu řeky před nemocnicí Sv. Alžběty a pak náhle začalo všechno střílet. Museli jsme vypadat jako terče na střelnici. Vše, co stačilo Skopčákům udělat, bylo namířit děla a minomety na tento jediný průchod asi 400 metrů široký a střílet. Minout nemohli."

Ve své vzpomínce pak vojín Edwards dál hovoří o tom, že viděl zástupce velitele své roty kapitána Edwarda Weisse, který prý běhal neúnavně sem a tam podél postupující kolony, "totálně ignorujíc všechno to železo, které lítalo kolem něho". Kapitán ignoroval vše a jen křičel stále chraplavěji "Kupředu, roto D, kupředu!" Kapitán byl prý všude a vůbec si nevšímal jak okolo něho parašutisté padají. Pokud se někdo zastavil, byl vyzván, aby dál postupoval a tak jej raději všichni následovali a vrhali se do kouřové clony. Tu kouřovou clonu vytvořil vojín Edwards svými kouřovými granáty. Doslova prý - "klopýtal přes hromady mrtvol, klouzal v kalužích krve, dokud nedoběhl na konec silnice, kde byl částečně ukryt za domy". Při tomhle šíleném útoku byl kapitán Weiss raněn, když přebíhal, těžce raněn byl i velitel roty major Phillips. Když se přepočítával stav roty "D" bylo zjištěno, že zůstala jen 1/5 a nebylo možno pokračovat dál. Podobně byli při tomhle večerním útoku na tom stejně i ostatní roty Britů. Někde postupovaly jen jednotlivé menší, nebo větší skupinky britských výsadkářů ze všech rot těchto, zde tří praporů, které se chtěly prorvat na pomoc Frostovi. Postupně však útoky odumřely a výsadkáři hledali úkryty v okolních domech.
Večer po 20,00 hodin se shromáždili, poblíž nemocnice Sv. Alžběty, velitelé tří praporů (Fitchův 3. prapor byl od ostatních třech praporů odříznut, a proto se podplukovník Fitch porady neúčastnil), velitel 1. praporu podplukovník Dobie, velitel 11. praporu podplukovník G. H. Lea a velitel 2. praporu jižněstaffordshirského pluku (South Staffords) podplukovník W. D. H. McCardie a na poradě dohodli, že další útok bude možný až v úterý 19. září ve 4,00 ráno. Všichni tři velitelé praporů - a důvodem bylo opět neexistující spojení - nevěděli vůbec nic o pozicích Fitchova 3. praporu, který se stejně neúspěšně pokoušel prorazit na pomoc Frostovi. Vůbec neměli tušení, že Fitch a jeho 3. prapor je o 300 metrů před nimi v budovách okolo silnice, která vedla podél břehu Rýna (původní jižní trasa LION). Z tohoto Fitchova 3. praporu večer zůstávalo jen něco přes 100 mužů.

O příchodu noci z 18. na 19. září, Hrbek v knize Arnhem napsal, cituji:

"V malé loděnici v ohbí řeky (pochopitelně Dolní Rýn - má poznámka) našla na noc úkryt skupina mužů z různých praporů. Spojař, jenž šel s nimi, začal ladit rádio a náhle zachytil zprávy BBC z Londýna. 'Britské jednotky v Nizozemí narážejí jen na slabý odpor,' četl hlasatel. Ve ztemnělé loděnici se kdosi posměšně zasmál. Jiný výsadkář si ulevil: 'Zatracení lháři'."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 127.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 128.

A co Němci - 18. září 1944?

Vypůjčil jsem si zde v nadpise o tématu, o kterém budeme nyní hovořit, část otázky generála Sosabowského, kterou položil při seznamování s plánem Operace COMET, svému nadřízenému Urquhartovi. Totiž německé reakce v tento den, a to jak nejvyšších maršálů, tak generálů, ale i jejich podřízených, byly ty nejdůležitější reakce a rozkazy, které Němci v celé Operaci MARKET GARDEN na Západě udělali. Pochopitelně, že jejich následné precizní provedení - bylo to nejdůležitější...!!!
Začněme u velitele německého 2. ts SS, generála Bittricha, který reagoval nejrychleji ze všech německý velitelů v nejvyšších patrech velení na Západě - a to již 17. září, při přistávání spojeneckých výsadků rozkazem o obraně okolí Nijmegenu, jeho Dálničního silničního mostu, a o obraně Arnhemu.
Ač generál Bittrich znal, z nalezených plánů Operace MARKET GARDEN v jednom z kluzáků v oblasti Nijmegenu 17. září, rozsah spojeneckých seskoků a přistání, byl přesto rozsahem II. vlny, kterou spustili Spojenci po 15,00 hodině dne 18. září - velice překvapen. Dokonce, jak sám vyslovil a napsal, - byl Bittrich doslova šokován II. vlnou - a v prvních minutách a hodinách si o oblasti Arnhemu myslel, že tam přistála další celá nová spojenecká divize...!!!
Generál Bittrich byl totiž v té době již přesvědčen, že Spojenci mají nevyčerpatelné rezervy a vše mu v hlavě umocňoval především pozdní a slabý příchod německých posil, zvláště těžkých zbraní do oblasti Arnhemu( ještě v odpoledni 17. a pak 18. září, ale až odpoledne a v noci a v dalších hodinách a dnech se situace neobvykle rychle změnila ve prospěch Němců...). Ve svých popisech pro historiky generá SS Bittrich udával, že to byla právě II. vlna 18. září, která u něho vyvolala obavy o další vývoj probíhající bojové operace. Samozřejmě, že svým podřízeným své obavy neříkal, ale všechny připravoval na to, že určitě přijde, a to 19. září, další, tedy III. vlna spojeneckých výsadků. Jak Bittrich vzpomínal, ke dni 18. září, k jeho šedivým úvahám ho vedlo i to, že v tento den ještě špatně fungovala koordinace bojových akcí proti parašutistům, mezi jeho 2. ts SS a jednotkami generála Studenta, jeho 1. parašutistickou armádou. Totiž i když byl, velitel 1. parašutistické armády generál Student neustále posilován jednotkami německé 15. A generála Zangena, měly příchody těchto jednotek zprvu jen význam příchodů "počtů kusů". Jednotky, které posilovaly 1. parašutistickou armádu generála Studenta - z 15. A generála Zangena - byli jen vojáci, kteří měli s bídou tak pušku (když popisuji přejezd 15. A generála Zangena, - ústup přes ústí řeky Šeldy, - na její severní břeh, říkám tam, že nepřevezli takřka žádné těžké zbraně, neboť nebyli sice otravováni britskou palbou, ale k dispozici měli jen vory, rybářské kutry a jen malé rybářské lodičky). Byla to armáda, která měla nedostatek nejen dopravních prostředků, ale i dělostřelectva, minometů a munice. Aby z nich zase byly plnohodnotné bojové jednotky, musely dostat všechno potřebné, což byla otázka dnů, možná týdnů. Generál Student mohl tyto jednotky jen zařazovat do těch svých, jako kusy. Zangenovy některé jednotky přicházely do boje nezformované a špatně vyzbrojené. Přesto od západu, na koridor, do útoku na americké parašutisty, nasadil generál Student, takto zformovanou německou 59. pěší divizi a 406. pěší divizi (útočící německé jednotky byly sice rychle americkými parašutisty poráženy, ale nějakou dobu to také trvalo a Němcům mezitím stále přicházely těžké zbraně a další, již plně vyzbrojení vojáci).
Polní maršál Model, který se ještě 17. září vzpamatovával (byl totiž málem zajat v hotelu Hartenstein v Oosterbeeku, odkud rychle ujel na velitelství Bittrichova 2. ts SS po příletu té I. vlny výsadků), byl již 18. září ve své obvyklé kondici a řešil problémy koordinace větších svazků. Největším problémem dne 18. září, který polní maršál Model řešil, byl nedostatek PHM u jednotlivých armád. Přicházela těžká technika, tanky, SHD a OT a bylo třeba "je krmit", neboť začínaly a probíhaly neustálé přesuny, v rámci zaujímání obrany a přechodu do protiútoků. V celé koordinaci si však polní maršál věřil. Jak později vypověděly objevené německé zápisy o tomto dni, polní maršál Model věřil, že německá armáda v Holandsku situaci zvládne, neboť jí k tomu, při obraně, nahrával charakter krajiny v této zemi. Totiž přímo říká, že Holandsko bylo rozbrázděno mnoha řekami, kanály a potoky a pro obránce výhodnými bažinatými poldery.
"Útoky Spojenců na šířku jedné silnice..."
Polní maršál Model již 18. září vyslovil jasný rozkaz, že výsadky uskutečněné Spojenci v rámci "Operace MARKET GARDEN" musí být zastaveny ještě před mosty v Nijmegenu. Jak Bittrich napsal, nebyl plně přesvědčen, že se vyplní zcela beze zbytku rozkaz polního maršála Modela - zastavit Spojence před Dálničním mostem v Nijmegenu, na jeho jižím konci.... !!!
Jak říkají historické prameny uvedené v Č 127, konkrétně Urquhart a Hrbek, - Bittrich o Modelově myšlence napsal, cituji:

"Vzhledem k tomu, že britští parašutisté blokovali rychlý přísun posil k předmostí u Nijmegenu, domníval se (generál Bittrich), že ho nebude možné udržet. Odpoledne 18. září naléhal znovu na polního maršála, aby dal souhlas k okamžitému zničení mostů přes Waal. Model i tentokrát odmítl (byla to již druhá žádost Bittricha, aby byl most v Nijmegenu vyhozen do povětří - má poznámka) a nařídil Bittrichovi předmostí udržet. Zároveň mu dal za úkol dobýt severní konec mostu v Arhemu během příštích 24 hodin."

A nyní pojďme z těch nejvyšších pater německého velení na Západě, ještě k těm nižším patrům, k německým jednotkám v okolí Arnhemu a Nijmegenu k 18. září. Nejdůležitějšími jednotkami zde byly 9. td SS a 10. td SS, obě z 2. ts SS generála Bittricha ( o 2. ts SS a jeho divizích viz zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5780
).
Začněme úvahami velitele 9. td SS, podplukovníka Harzera (podplukovník Harzer byl v době Operace MARKET GARDEN zastupujícím velitelem za tehdy nepřítomného kmenového velitele 9. td SS oberführera Bocka), Německá 9.td SS, byla umístěna

Obrázek

v severní části oblasti Arnhem, viz mapa.
Od rána 18. září si podplukovník Harzer dělal obavy, jestli obrana jeho bojových skupin, z jeho 9. td SS a narychlo sehnaných dalších jednotek z jiných divizí, bude na západních okrajích Arnhemu dostatečně silná, aby odrážela všechny útoky, které ten den, stále zesilované jednotky parašutistů, budou podnikat. Dopoledne a i na začátku odpoledne toho dne se to dařilo. Bylo to však za cenu toho, že nemohl takřka vůbec nic dělat proti spojenecké II. vlně výsadků. Jak již bylo řečeno, protože věděl, že II. vlna přijde, vyčlenil všechny protiletadlové zbraně proti tomuto britskému výsadku. Jenomže to ani trochu nestačilo, i když tyhle zbraně odpoledne okolo 15 hodiny postřelovaly přistávací vlny na seskokových zónách, jak z pěchotních zbraní, tak minometů. Jenomže těch skutečně protiletadlových zbraní měl Harzer velice málo. Jak říká historická literatura z německých zápisů, cituji z předešle jmenovaných autorů:

"Vše, co dokázal proti leteckému výsadku shromáždit (myšlena II. vlna), byly dva protiletadlové kanóny ráže 88 mm a čtyři ráže 20 mm. S tak chabými silami se ovšem výsadek odrazit nedal."

Výjimkou mezi těžkými zbraněmi podplukovníka Harzera, velitele 9. td SS, které měl tehdy k dispozici, byla 280. brigáda útočných děl - SHD - Sturmgeschűtz III, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=117&t=881
, určené pro pozemní boj. Jinak měl jen minomety, nějaké OT a pak pěchotní zbraně, samopaly a kulomety. Podplukovník Harzer a jeho bojové skupiny nutně potřebovaly těžké zbraně, tanky a dělostřelectvo (jak víme, posily přicházely, 18. září odpoledne byly severně od letiště v Deelenu např. spatřeny kolony německých tanků - Holandské hnutí odporu podalo dvakrát ověřenou zprávu, že se tam blíží kolona 60ti těžkých tanků, ve které jsou i tanky Tiger I. a II.). Ale ještě ty tanky neměl, a tak večer 18. září vydal svým bojovým skupinám rozkaz, aby večer a v noci nepolevovaly v útočné činnosti proti britským jednotkám v Arnhemu s tím, co mají momentálně k dispozici.

Velitel německé 10. td SS Frundsberg, generálmajor Harmel, jehož divize byla umístěna jižně od Arnhemu, byl celý den 18. září plně zaměstnán posilováním předmostí na jižní straně řeky Waal v Nijmegenu. Měl problémy s přesunem jednotek své 10. td SS přes Dolní Rýn v

Obrázek

převozu u Pannerdenu. Jak již bylo řečeno, když převoz začal 17. září, převáželi se vojáci a i 18. září "tak s bídou" malé automobily (víme také, že 20. již byly udělány vory pro těžké tanky Tiger II., které posílily obranu za Lentem tak, že si britský 30. as, jeho tanky Gardové obrněné divize, ......"netroufly".... jet do Arnhemu). Historické prameny říkají, já cituji z Hrbkova Arnhemu:

"Během prvních 24 hodin se podařilo přepravit na provizorních prámech, či gumových člunech jen 'Bojovou skupinu Reinhold' a Eulingův prapor. Místo přepravy za dne postřelovala spojenecká letadla, a přeprava proto probíhala jen v noci. Přestože část jeho jednotek, byla nyní na jižní straně řeky v Nijmegenu; měl Harmel pochyby, zda se udrží proti silnějšímu spojeneckému útoku, který by byl podporován tanky. Dal proto připravit mosty ke zničení a ženisté již položili nálože, natáhli vedení a umístili odpalovací zařízení v bunkru nedaleko vesnice Lent na severním břehu (samozřejmě řeky Waal - má poznámka). Harmel doufal, že nebude-li možné předmostí udržet, povolí Bittrich zničení železničního i Dálničního mostu. Byl odhodlán vyhodit je do vzduchu i bez rozkazu, jakmile by britské tanky prorazily a vjely na most. Jedinou nadějí na zlepšení situace u Nijmegenu viděl i nadále v brzkém zlomení odporu britských parašutistů u arnhemského Dálničního silničního mostu a jeho uvolnění pro přísun posil, zejména tankových."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 127.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 129.

V pozdním večeru 18. září 1944 byl historický střed města Arnhem, po celodenních bojích a dělostřeleckém a minometném ostřelování - z velké části poničen. Podobně to vypadalo i u přiléhající městské části - severně od Dálničního silničního mostu, místech, ve které byla Frostova obrana. Celé okolí mostu obsazené britskými parašutisty bylo pokryté velkým množstvím trosek. Několik domů hořelo a tak vše zahaloval dým z požárů. Poničené domy severní části Dálničního silničního mostu, měly na stojících zdech mastnotu se sazemi. Požáry neměl kdo hasit. V bojových oblastech centra města, kde bojovali čtyři britské prapory, stejně jako severní oblasti mostu se chvěla zem pod neustálou dělostřeleckou palbou. Když Frostova obrana, za celý den 18. září, odrazila útoky jak od severu - 3 nákladní automobily plné pěchoty Wehrmachtu - z jihu pak 16 OA a OT Gräbnerových esesáků, přišly ještě další útoky. Frostovy muži museli ještě odrážet, po celý den až do večera, včetně večera a nočních hodin, útoky esesáků "Bojové skupiny Brinkmann" a veteránů "Bojové skupiny Knaust", kteří útočili na britský severní nájezd na most - od východu - od řeky Dolní Rýn, ale i ze severu Arnhemu. V době těchto celodenních útoků měl ještě podplukovník Frost k dispozici přibližně 600 až 700 mužů.
Řekněme si rozložení a výčet jednotek podplukovníka Frosta, které byly v obraně, jak je sestavili historici, které uvádím v Č 127 - stav je k večeru 18. září. Jednotky zaujímaly
obranu v domech okolo severní nájezdové rampy Dálničního silničního mostu v Arnhemu, cituji:

"U mostu byl štáb 1. parašutistické brigády bez svého velitele, generála Lathburyho (jak víme, ležel zraněn v jedné holandské rodině, která jej později dopravila do nemocnice Sv. Alžběty), dále ochranná četa, jedna četa průzkumné roty s majorem Goughem, 3. baterie lehkého dělostřeleckého pluku v čele s majorem Munfordem. Dále několik skupin ženistů 1. parašutistické a 9. polní ženijní roty, spojaři a jednotky 1. parašutistického sboru služeb (Royal Army Service Corps - RASC). Dále štáb Frostova 2. parašutistického praporu s velitelskou rotou, rotou 'A' majora Tathama-Wartera a části roty 'B' majora Crawleyho. Navíc se zde soustředili vojáci jedné a půl čety z roty 'C' majora Lewise od 3. praporu a jednotlivci z ostatních jednotek Lathburyho 1. parašutistické brigády. Pozice na východ od mostu drželi muži roty 'A', roty 'C' od 3. praporu, čety ochrany štábu brigády a ženisté kapitána Mackaye. Ostatní jednotky spolu se štábem brigády byly na západní straně nájezdu na most. Perimetr tvořilo 18 větších budov, či bloků domů, ve kterých se parašutisté opevnili."

( Zde je mapa s názvem -

Obrázek

"Nejbližší budovy okolo dálničního mostu v Arnhemu. Frostova obrana" - kde jsou i v obranném perimetru budovy obsazené parašutisty i s legendou.)

K pondělí 18. září 1944, jako dni, je nutno říci, že veškeré britské pozice kde se pohybovaly nejen ony čtyři britské prapory v centru Arnhemu okolo nemocnice Sv. Alžběty, ale i Frostova obrana, byly od rána až do noci pod stálou palbou lehkých děl a minometů od severu a východu. Na Frostovu obranu v domech okolo severního nájezdu na most střílela lehká děla a minomety od severu a východu po celý den. Z jižní strany řeky pak na Frostovu obranu střílela protiletadlová děla ráže 20 a 37 mm a Němci neustále přisouvali další děla větších ráží. Na Frostovu obranu u Dálničního silničního mostu se začalo německé dělostřelectvo ze všech stran soustřeďovat ihned po zničení Gräbnerova pokusu o průlom z jihu (oněch 16 OA a OT, z nichž jen 2 OA stačila otočit a ujet zpět na jih, ostatní byla zničena i s posádkami). Palba ze severu, východu i jihu znamenala, že protiletadlové granáty již v dopoledních hodinách zapálily dřevěné domky na břehu Rýna, ze kterých měli britští parašutisté nejlepší výstřel - nejlepší palebné sektory na most. Tahle takřka celodenní palba na Frostovu obranu znamenala, že u britských parašutistů narůstaly ztráty a domy okolo severního nájezdu na mostu, jejich sklepy, byly k večeru již skoro plné raněných. Podplukovník Frost měl u mostu ve své obraně jen dva lékaře ze 16. parašutistické polní ambulance a kaplana praporu, kterým byl otec Bernard Egan. Již 18. září bylo vydáno velké množství zdravotnického materiálu. Hrbek i Urquhart o téhle situaci se zdravotnickým materiálem, ale i proviantem, večer 18. září napsali, cituji kompilát obou autorů:

"Zásoby zdravotnického materiálu, které měla Frostova obrana k dispozici, se velmi rychle tenčily. Již prvního dne neměli lékaři téměř žádné morfium a docházely obvazy. Také potravin a vody měli parašutisté večer 18. září již málo. V neustávající německé dělostřelecké palbě nemohli parašutisté odnést proviant a další materiál z vozidel a velmi brzy padla plná vozidla s materiálem za oběť německé dělostřelecké a minometné palbě se vším svým obsahem. Přívod vody do těchto budov Frostovy obrany Němci zastavili. Britským parašutistům nezbylo nic jiného, než konzumovat ve velkém jablka, která našli v holandských domech ve sklepích. Seržant praporu udělal instruktáž, ve které britské parašutisty poučil nejen o tom, že jsou jablka zdravá, zahánějí hlad i žízeň. Vojín Jukes pak byl prý pronásledován vizí: 'Tankisté britské 2. A prý při svém příjezdu naleznou parašutisty stojící - s ovázanými ranami a zády k sobě - po kolena ve vystřílených nábojnicích a ohryzcích z jablek...' Totiž to byla narážka na to, že byl nedostatek střeliva a podplukovník Frost musel již odpoledne 18. září vydat rozkaz, aby se střelivem šetřilo a aby parašutisté stříleli jen z blízka, na jisto."

Dne 18. září od odpoledne až do pozdních večerních hodin podnikali Němci na Frostovu obranu jeden útok za druhým. Bojovalo se krutě, dům od domu, místnost od místnosti. Když někteří esesáci "Bojové skupiny Brinkmann" někde pronikli do pozic britských parašutistů, okamžitě následovala protizteč na bodák. Parašutisté většinou Němce vyhnali, ale ti přišli za půl hodiny znovu. Tak se to neustále opakovalo. Zvlášť těžké a zuřivé boje se ztečemi a protiztečemi probíhaly o budovu, která byla nejseverněji Frostovy obrany - budova štábu brigády - stojící hned vedle kostela Sv. Walburgy. Při opakovaných útocích utrpěli němečtí esesáci těžké ztráty, ale velké ztráty měli i britští parašutisté.
Ocituji zde historický zápis, který o večeru 18. září napsal Jaroslav Hrbek v knize - Arnhem, když o pocitech podplukovníka Frosta podobnými slovy píše i generál Urquhart ve stejnojmenné knize - Arnhem. Frostovy pocity - v nočních hodinách 18. září - byly v historických knihách zapsány takto, cituji:

"Podplukovník Frost se dmul hrdostí nad tím, že jeho špinaví a unavení muži odrazili všechny německé útoky - byl si ale zároveň vědom toho, že v tomto souboji o to, kdo déle vydrží, je jeho skupina v nevýhodě, neboť Němcům přicházely další a další posily. Frost věděl, že bez pomoci nemůže most držet nekonečně dlouho. A pomoc stále nepřicházela. Hodinu po hodině čekal, zda se objeví Dobieho či Fitchův prapor. V 18,30 hodin krátce hovořil s Dobiem a vyzval ho, aby si pospíšil k mostu. Od západu, z okrajů Arnhemu, bylo tehdy slyšet u mostu střelbu; protože jeho síly byly již dost oslabeny v celodenním boji, vyslal Frost majora Crawleyho se dvěma četami na výpad do týlu německých jednotek, které bránily v postupu 1. a 3. praporu, aby tak pomohl prorazit koridor, jímž by zbylé jednotky 1. parašutistické brigády prošly k mostu. Výpad však odrazila německá SHD. Od jednotlivců ze 3. praporu, jimž se podařilo proniknout německými liniemi, se Frost dozvěděl, že 30. as (XXX. as) je dosud daleko a že ještě nedorazil ani do Nijmegenu."

Podplukovník Frost si tuhle "jobovku" o 30. as (XXX. as) nechal pro sebe. Bylo mu nyní jasné, že jeho 2. prapor bude u mostu dlouho osamocen. Podle průběhu odpoledne a večera 18. září bylo velmi málo pravděpodobné, že se podaří nějakým větším jednotkám z britské 1. parašutistické divize prorazit německou obranu a přijít jeho obraně na pomoc. Tak trochu ještě skládal naději ve III. vlnu výsadku, kde měla další den, tedy 19. září, seskočit 1. polská parašutistická brigáda. Zároveň tak trochu pochyboval o tom, jak seskok do stále zesilující německé obrany na jihu dopadne. Chtěl doufat, že polští výsadkáři posílí postavení u mostu. Aby Polákům pomohl k jejich přechodu na severní stranu, zorganizoval ještě večer 18. září menší údernou skupinou, ve které byly dva zbylé obrněné průzkumné džípy a jeden Bren Carrier. Tahle úderná skupina měla využít zmatku, který vznikne v době seskoku polské brigády - nebe zaplněné padáky - a měla vyrazit na jižní konec mostu a zajistit Polákům průchod. Jako velitele této úderné skupiny na pomoc Polákům určil majora Gougha. Gough se později vyjádřil, že nebyl akcí nijak nadšen, cituji:

"Den před odletem z Anglie oslavil Gough 43 narozeniny a nyní v noci na 19. září byl pevně přesvědčen, že těch 44tých se již nedožije."

Generál Urquhart, o odpoledni a době kdy se přiblížila noc z 18. na 19. září, píše ve své autobiografii Arnhem, o svých pocitech a myšlenkách - velitele "tehdejší akce", cituji:

"V horním patře domu ve Zwarteweg 14 jsme s Taylorem a Cleminsonem čekali na známky britského útoku, který jsme očekávali. Nic nenasvědčovalo tomu, že by byla II. vlna odložena kvůli počasí. Zajímalo mě, zda dobře odstartovala. Čas od času jsme v noci vstali, abychom se protáhli a také abychom vyhlédli na ulici, kde německé SHD stále zaujímalo svou pozici. V pozorování jsme se střídali, a ačkoli jsem měli na paměti, že velitel nesmí v bitvě nikdy zanedbávat spánek, na to, abych odpočíval, byla moje mysl příliš rozbouřená. Jak daleko postoupil 30. as? Uspěli Američané v Grave a Nijmegenu? Možná se již 2. praporu dostalo pomoci. Rád bych věděl, zda se Heapsovi a jeho tuláckým druhům s transportéry Bren Carrier podařilo prorazit se zásobami k mostu. V malém domě jsem se cítil jako v kleci a můj pocit úzkosti vzrůstal. Určitě jsem krátce zdříml."


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“