XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 124.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 124.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 124.
Mapa postupu a útočných operací jednotlivých praporů britské 1. vzdušně-výsadkové divize

Obrázek

dne 18. září. Mapa ukazuje i obranu Němců, která se před útočícími Brity začala stále více, s přibývajícím časem, vylepšovat, s příchodem dalších a dalších jednotek a techniky, zvláště tanků, SHD a taženého dělostřelectva.
Jednou z těch špatných zpráv, které od dopoledne chodily na velitelství divize, jako ta, že špatně, nebo vůbec, nefunguje spojení, byla v brzkém odpoledni 18. září, další špatná zpráva - "pokusy o proražení k Frostovi na most se praporu ´South Straffords´ - 2. prapor jižněstaffordshirského pluku - také nepodařily!" Brigádní generál Hicks, zastupující velitele britské 1. vzdušně-výsadkové divize se proto rozhodl, že jakmile odpoledne přistane zbytek tohoto praporu a celá 4. parašutistická brigáda brigádního generála Hacketta, zopakuje útok nejen celý prapor South Straffords, ale měl být vyčleněn z Hackettovy brigády 11. parašutistický prapor podplukovníka Smytha, které budou odeslány do Arnhemu prorazit k Frostovi. Problém byl, že tohle rozhodnutí - vyčlenit prapor z Hackettovy 4. parašutistické brigády - mělo vážně narušit plán velitele brigády daný "Operací MARKET GARDEN" - úkol zněl - vyměnit jednotky Lathburyho brigády a posunout obranu ještě severněji a tak odclonit Němce od Arnhemu od severu. Jenomže nová situace, jak se vyvinula 18. září 1944, prostě nové rozhodnutí vyžadovala. Hackett tudíž měl upravit svůj plán - postupovat směrem na sever. Vysvětlit nově vzniklou situaci generálu Hackettovi odjeli k seskokovým a přistávacím zónám pro II. vlnu, náčelník štábu podplukovník Mackenzie a jeden z divizních štábních důstojníků Grieve.

Obrázek


Na přistávací zóny u Wolfheze - zóny "Y" a "S"( viz mapu z 18. září, kde jsou vidět místa, kde přistály jednotlivé prapory Hackettovy 4. parašutistické brigády. Na této mapě je vidět i hotel Hartenstein, západně u Oosterbeeku, kam se ten den přemístilo velitelství britské 1. vzdušně-výsadkové divize - bude o tom hovořeno v dalších článcích), tedy ke Ginkel Heide a Reijers Camp, obě zóny seskoku a přistání, měly onoho 18. září po 15,00 odpoledne (oproti 10,00 dopoledne) přistávat jednotky II. vlny - již vzpomínané zbytky 1. parašutistické brigády, ale především 4. parašutistická brigáda generála Hacketta. Když se tak krátce po 15té hodině stalo, přilétala II. vlna do palby. Jak si vzpomínali účastníci II. vlny, mysleli si ti, kteří viděli na zem, že "se něco zvrtlo". Tak například - na seskokové zóně jižně od silnice Ede-Arnhem ( nad zónou "Y") viděli, že je dole vřesoviště v plamenech a po celé seskokové zóně vybuchují granáty a miny. Jedna z Dakot dostala přímý zásah.
Co se to dělo na seskokových a přistávacích zónách "Y" a "S"?
Víme, že Němci měli plány, které získali již dvě hodiny po přistání té I. vlny 17. září z jednoho s kluzáků. Věděli o seskokových zónách, věděli o přistání II. vlny. Proto začali již 18. září dopoledne narušovat trasy vedoucí k seskokovým zónám na celé velké oblasti vřesovišť severně od silnice Arnhem - Ede. Celé dopoledne je skvělým způsobem odrážel 7. prapor králových vlastních skotských hraničářů - KOSB podplukovníka R. Payton-Reida. Jak říká Urquhart ve své knize, již 17. září odpoledne jim k boji zahrály skotské dudy píseň "Blue Bonnets" a skotští hraničáři se do Němců 18. září vrhli skvěle. Na silnici Ede - Arnhem pak zastavovali palbou všechna německá OT i OA, která vnikala do oblasti. Ničení přijíždějících Němců se skotským hraničářům dařilo celé dopoledne a zóny "Y" i "S" byly dobře chráněny, jenomže odpoledne Němci začali mnohem víc dotírat. Podplukovník Payton-Reid tak musel přeskupit svůj prapor South Straffords a vyslat do lesů další úderná družstva. Od severu však Němci dotírali neustále.
A nyní něco o Němcích.
Generál Bittrich, velitel 2. ts SS očekával, dle ukořistěných plánů, již od dopoledne 18. září spojeneckou II. vlnu. Zabezpečil své očekávání dokonce tak, že měl radiové spojení s přístavem na pobřeží La Manche, který ještě zůstal Němcům v obklíčení. Odtud měla přijít prvá zpráva po vysílačce o dalších vlnách, které budou Spojenci přes kanál La Manche vysílat. A proto již tři čtvrtě hodiny před 15 hodinou, odpoledne 18. září, Němci věděli, že do oblasti přilétala spojenecká II. vlna. Do všech oblastí přistání proto spěchaly všechny mobilní rezervy SS, které měl Bittrich k dispozici a které byly právě pro tento případ vyčleněny. Dokonce v některých místech na chvíli utichaly ve městech, jako v Arnhemu, některé těžší zbraně, jako byly 20 mm protiletadlové kanóny. Stejně tak byly z některých pozic odvezeny i univerzální 88 mm kanóny. Všichni měli zabránit příletu II. vlny a případnému zásobování I. vlny. Jak víme, povzbudit morálku přilétly i stíhačky Luftwaffe, které udeřily na místa přistání. Přes toto vše se později z německých zápisů Urquhart dozvěděl, cituji:

"Jakmile se však začalo nebe plnit kluzáky a padáky a pravidelný řetěz letadel byl zdánlivě nekonečný, našli se i v jednotkách SS muži, kteří, jak mi později řekl jeden německý důstojník - 'strachy zkolabovali'."

Ale pojďme na zem, k podplukovníku Payton-Reidovi, veliteli 2. praporu jižněstaffordshirského pluku (South Straffords), jehož hraničáře, ještě před příletem čekala skutečně těžká bojová situace. Krátce před příletem II. vlny totiž mnoho Němců infiltrovalo až moc blízko přistávacích a seskokových zón. Podplukovníku nezbylo nic jiného, když se to nedařilo jen střelbou - dát povel - "Na bodák!" Mnoho Němců nervově nevydrželo a uteklo. Mnozí však zůstávali v polích, lesích a narychlo vybudovaných zákopech a připravovali se pálit na kluzáky a parašutisty. Jak již bylo řečeno, palba těžkých zbraní rozpárala trup Dakoty, ve které letěl zástupce velitele 11. parašutistického praporu, někteří parašutisté byli raněni do nohou. Další letadlo se 16ti parašutisty na palubě bylo zasaženo, vzplanulo, ale všichni stačili vyskočit. Americká obsluha letadla, včetně kapitána, však zahynula v troskách letadla. Úplně rozbit na vršcích stromů zůstal i jeden kluzák s rozpáraným břichem, z kterého vyhřezl džíp a protitankové dělo. Vřesoviště, jak již bylo řečeno, bylo v plamenech. Ze vzduchu to skutečně vypadalo tragicky, neboť vítr plameny rozdmýchával a někteří parašutisté byli se svými padáky odneseni dost daleko směrem do lesa.
O přistání celé II. vlny pro "Operaci MARKET GARDEN" již bylo řečeno zde v Č 45:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5851
Lze konstatovat, dle knihy Arnhem od Jaroslava Hrbka, stejně jako od Urquharta, že seskok II. vlny byl vcelku úspěšný, cituji:

"neboť ze 2 119 mužů britské 4. parašutistické brigády brigádního generála Hacketta, jich 90 % (1908 mužů) úspěšně přistálo na správném místě živých a zdravých. U Arnhemu však větší ztráty utrpělo dopravní letectvo. Také řada výsadkářů se ocitla na dosti vzdálených místech od místa určení - od cíle. Osádka jedné hořící Dakoty, ze které vyskočili všichni, včetně velitele kapitána Franka G. Kinga se na zem nedostala v plném počtu . Čtyři její výsadkáři chyběli. Jednoho výsadkáře ve dveřích letadla zasáhla kulometná dávka ze země, druhému začal hořet padák. Objevil se po chvíli jen jeden ze čtveřice. Ten čtvrtý, dle historických pramenů, nejprve zůstal v hořícím letadle, které nouzově přistálo a pak odešel s piloty neznámo kam.
Některé kluzáky určené pro Arnhem přistály daleko od cíle, když 2 z nich dokonce na jižním břehu Rýna. Jeden kluzák dosedl nedaleko vesnice Driel, výsadkáři se z něho dostali i s protitankovým dělem. Podařilo se jim sehnat loď a převézt dělo přívozem do Heveadorpu.
Přistání neměl jednoduché ani brigádní generál Hackett, který seskočil necelých 300 metrů od místa, kde chtěl přistát a zřídit si své první velitelské stanoviště. Než tam došel, zajal 2 překvapené Němce.
Ale vůbec nejhorší situace pro Arnhem vznikla při shozu zásob. Totiž celkem 35 bombardérů typu Sterling nejen že nerespektovalo kouřové signály ze země( nebylo radiové spojení s Anglií, Belgií, s letectvem a vůbec s nikým - má poznámka), ale ještě navíc byly tak nepřesní, že balíky potravin, munice a dalšího materiálu rozesely na ohromné ploše.
Výsledek shozu zásob pro Arnhem tak 18. září 1944 z II. vlny zněl - z 87 shozených tun se jich jen 12 tun dostalo k výsadkářům a zbytek byl rozházený směrem k jihozápadu, 'což prý Němci vřele uvítali'....!!!"

(Informace pro Č 124., 125. a 126., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, dále také Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)

U Urquharta se dozvídáme o seskoku velitele 4. parašutistické brigády brigádního generála Hacketta něco bližšího, něco víc i o jeho individualitě, o jeho ne zcela běžných lidských vlastnostech( určitě byl svérázný), cituji:

"Když se síly dostaly nad zónu výsadku, Hackett, který byl první ve svém shozu, zaznamenal při rozsvícení světla, že jsou nějakých tisíc yardů (900 m) od přesného místa seskoku. Stál ve dveřích a v povznesené náladě se kochal pohledem, protože snadno rozpoznával topografické znaky, na nichž založil své přípravy místa srazu. Viděl barevný kouř udávající místo setkání, křižovatku zákopu a podrostu a restauraci za hlavní silnicí. To vše si prohlížel během několika vteřin, které si dopřál - jedna, dvě, tři, čtyři pět. Pak vyskočil.
Když se jeho padák otevřel, škublo to a on upustil svou hůl. Viděl, jak se snášejí další parašutisté ačkoli se stále střílelo. Na zemi s radostí konstatoval, že přistál méně než tři sta yardů (270 m) od místa, které si zvolil jako velitelství své brigády. Začal se probírat vřesovištěm, aby našel hůl. Troufám si říci, že kdybych byl u toho, určitě bych si neodpustil komentář ohledně jeho zájmu o vycházkové hole. Když jsem nedávno navštívil jeho brigádu v Rutlandu, začal si činit nárok na mou vlastní vycházkovou hůl. (Páni generálové se takto špičkovali a hecovali i po skončení MARKET GARDEN, - moje poznámka)
'Je pozoruhodně podobná té, kterou jsem měl, když jsem byl naposledy na velitelství divize', poznamenal.
Ujistil jsem ho, že hůl je moje.
'Koupil jsem si ji v Oakhamu, kde bydlím,' trval na svém, 'a byla to jasanová hůl, přesně taková jako tahle.'
Ukázal jsem mu na holi vyryté 'U', 'podívejte se' vyzval jsem ho 'teď již nemůžete mít žádné pochybnosti'.
Hackett mě navzdory tomu očividně podezříval, že jsem mu jeho hůl zcizil a že 'U' je pouze zločinný pokus, jak tento čin zakrýt. Byl rozmrzelý, zatímco já jsem to považoval jen za směšnou historku."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 124.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 125.

Ještě se vraťme ke generálu Hackettovi, veliteli 4. parašutistické brigády, který při seskoku II. vlny upustil svou vycházkovou hůl. Byla to jeho náhradní hůl, kterou nedávno zakoupil v Londýně a nechtěl jí za žádnou cenu ztratit a proto začal dělat, po seskoku a dopadu na zem, ne úplně běžné věci..... Když tedy dopadl na zem a zbavil se padáku - dopadl oněch 270 m od místa, které si vybral za velitelství - uprostřed bitvy a střelby, která se okolo něho odehrávala - zkrátka a jednoduše začal ve vřesovišti svou hůl hledat.....
Prohledával vřesoviště, jako by byl v době míru " v lese na houbách....". No něco!...
Při téhle činnosti "hledání své vycházkové hole" stačil ještě zachránit parašutistu, který při seskoku utrpěl poranění břicha a měl kruté bolesti - zařídil mu ošetření u zdravotníků.
Jak tak postupoval a hledal svou hůl, narazil na deset naprosto vyděšených Němců, kteří se v tom vřesovišti schovávali a okamžitě udělali "Hände hoch" (Ruce vzhůru). Brigádní generál Hackett mimo jiné uměl velmi dobře německy a proto jim "drsně" rozkázal, aby chvíli počkali, že se za chvíli vrátí a dál hledal svou vycházkovou hůl. Je neuvěřitelné, ale skutečně za chvíli o svoji "vycházkovou hůl z Londýna" doslova zakopl. Teprve poté se se svou holí vrátil k Němcům a odpochodoval s nimi oněch 300 yardů (270 m) na své velitelství...!!!
Netrvalo dlouho a na jeho improvizované velitelství přijel náčelník štábu britské 1. vzdušně-výsadkové divize podplukovník Mackenzie a již zmíněný štábní důstojník divize Grieve. Ti se dost složitě dostávali na jeho štáb, když v okolní palbě nakonec museli projít ještě dlouhým úzkým kanálem pod železniční tratí. Po cestě narazili na podplukovníka George Lea, velitele 11. parašutistického praporu (z Hackettovy 4. parašutistické brigády) a několik parašutistů z praporu, které vzali sebou. Podplukovník Mackenzie, náčelník štábu divize si byl vědom skutečnosti, že generála Hacketta svou zprávou nepotěší (že má vyčlenit jeden prapor a poslat jej Frostovi k mostu) a vůbec jej pak nepotěší, až mu sdělí, jaká je posloupnost velitelů brigád při převzetí velení divize (již bylo řečeno, že Urquhart určil pořadí - Lathbury, Hicks, Hackett, ale nesdělil pořadí svým velitelům brigád, nechal to na náčelníkovi štábu). Podplukovník Mackenzie, náčelník štábu divize se rozhodl jednat rychle a okamžitě po příchodu "to ze sebe vysypal" - když začal tím, že Urquhart zmizel, nejsou o něm zprávy, Lathbury také není k sehnání a další v pořadí je Hicks, který již převzal velení britské 1. vzdušně-výsadkové divize. Co se dál odehrálo, při svéráznosti Hacketta, o tom nechme mluvit generála Urquharta a jeho knihu Arnhem, cituji:

"Hackett mírně protestoval a nebyl ochoten akceptovat, že jsem dal před ním přednost Hicksovi.
'No je to tak', klidnil ho Mackenzie smířlivě. 'Když se to budete pokoušet změnit, jenom do toho vnesete zmatek'."

Hackettova 4. parašutistická brigáda zahájila, i přes německou palbu a útoky na ní, svůj přesun ze zón seskoku a přistání - DZ "Y" a LZ "S" (viz mapa z 18. září) dobře. Na přesunu je sledovala malá skupina štábních důstojníků, ze které vystoupil náčelník štábu podplukovník Mackenzie a k předchozímu jednání s generálálem Hackettem ještě dodal, že jeho 11. parašutistický prapor se musí podle nového plánu přesunout pro útok směrem k mostu, k Frostovi - a to hned!...
Co se dělo po této nové větě si řekněme autenticky z Urquhartovy knihy, cituji:

"Hackett na to reagoval ostře a prohlásil, že je v rozporu s jeho představou, jako velitele, aby mu bylo předepisováno, co má dělat s jednotkami pod svým velením, místo aby dostal úkol, který má provést. 'Nemám rád, aby mi někdo říkal, že jeden z mých praporů pro to byl již určen' dodal. 'Čirou náhodou je to právě ten, který je třeba vyslat.' Hackett, který měl na mysli svůj vlastní úkol( postupovat na sever a převzít odclonění Arnhemu od severu od Lathburyho... - má poznámka), se pak zeptal, jestli by mohl převzít prapor KOSB (7. prapor králových vlastních hraničářů od Hickse - má poznámka), jenž stále bránil oblast přistání, pod své velení, místo svého 11. praporu. S tím byl za okamžik vysloven souhlas."

Když se vraceli štábní důstojníci na velitelství divize, jak později vypověděl Mackenzie Urquhartovi, měl on, ale i ostatní štábní důstojníci "tak nějak pocit, že generál Hackett není spokojen s novým uspořádáním, že divizi nyní velí Hicks". Jinak - generál Hackett brzy zjistil, že bylo dobře, že divize vybrala z jeho 4. parašutistické brigády právě 11. prapor podplukovníka G. H. Lea, který byl vysazen na zóně LZ"S", v jihovýchodním cípu zóny, tedy nejblíže k cestě do Arnhemu a tím cíli útoku na most ve prospěch Frosta. Jak je vidět i na mapě, byly ostatní dva prapory, Hackettovy brigády - tedy 10. prapor a 156. prapor, vysazeny v zóně DZ"Y", tedy mnohem více na západ. Obavy z toho, jak Hackett vše přebere a jak bude postupovat dál, však Mackenzieho neopouštěly i po příjezdu na velitelství divize.
A pak přišla skutečně špatná zpráva, kterou se dozvíme zvláště u Urquharta, neboť ostatní historické prameny o tom hovoří velmi sporadicky. Pro autentičnost, historickou posloupnost a přesnost zprávy jí celou řeknu tak, jak jí napsal účastník "Operace MARKET GARDEN", velitel britské 1. vzdušně-výsadkové divize, brigádní generál Urquhart ve své knize Arnhem, cituji:

"Během odpoledne (18. září 1944) se velitelství divize přesunulo k hotelu Hartenstein, a když Mackenzieho sháněli, aby převzal telefon, tak tak se dostal zpět. Volal nizozemský námořní důstojník, korvetní kapitán Wolters, který se k divizi připojil několik dnů před operací, jako styčný důstojník s holandským obyvatelstvem a Hnutím odporu. Byl to statečný a schopný důstojník, který divizi velmi pomohl. Do Arnhemu se dostal hned na počátku, vrátil se s informací o německém postavení a zajistil, že nizozemská telefonní ústředna v Arnhemu nám bude dodávat informace. To, co nyní musel říci tónem, který naznačoval, že je jeho informace správná, přineslo pro Mackenzieho nový úkol. 'Po silnici do Arnhemu přijíždí od severu 60 tanků', oznámil Wolters.
'Po které silnici?' zeptal se Mackenzie.
'Jsou na hlavní silnici severně od letiště v Deelenu'.
Mackenzie si nyní vzpomněl na nejasné a nepotvrzené zprávy o znovuvyzbrojování tankového sboru (německého 2. ts SS generála Bittricha - má poznámka), o kterém nám britská 2. A poskytla tak málo informací. Přesto byl trochu nedůvěřivý. 'Jste si tím jistý?' zapochyboval. 'Myslím, že by jste si měl informaci raději ověřit.'
Wolters odešel od telefonu a zhruba o hodinu později zavolal znovu a zprávu potvrdil.
U Mackenzieho to vyvolalo skličující pocity."

(

Obrázek

Na mapě Arnhem jsou vidět 2 silnice od severu do Arnhemu, od letiště v Deelenu, odkud přijíždělo oněch "60 německých tanků"...)

Mělo by být řečeno, jaká byla situace v pondělí 18. září 1944, odpoledne a k večeru u 1. a 3. praporu Lathburyho 1. parašutistické brigády, abychom pak mohli pokračovat přípravou útoků ráno 19. září.
Začněme tím, co již víme.
Celé pondělí ráno a dopoledne 18. září, útočili, na rodící se, stále zesilující obranu Němců v Arnhemu - britský 1. a 3. prapor, aby prorazili na pomoc Frostovi k Dálničnímu silničnímu mostu. Britští parašutisté obou praporů se marně snažili opakovanými útoky, od severu proniknout do Arnhemu. Tak například ještě dopoledne zaútočil znovu 3. prapor posílený zbytky své roty A, která se přesunula od 1. praporu na německou obranu. I tento útok Němci odrazili po 300 metrech palbou svých kulometů a SHD. Útok britského 1. praporu z Lathburyho 1. parašutistické brigády je pak popsán (jako SMS) v deníku 1. praporu, tak jak jej tam zapsal jeho velitel podplukovník Dobie, cituji:

"- 15,00 Dosáhli silniční křižovatky, dostali se do palby 88 mm děl a kulometů z hlavní silnice. Získali křižovatku po boji.
- 16,00 Postupovali dále hlavní ulicí po jižní straně. Těžké boje, nemohli postoupit přes další křižovatku. Vpředu tanky.
- 17,00 Zkusili severní stranu ulice zadem za domy. Dostali se do silné palby minometů a ostřelovačů. Dorazili západně od nemocnice. Pokusili se dostat dopředu vozidla. Zcela nemožné."


Již víme, že jim na pomoc poslal Hicks i svůj 2. prapor ("South Straffords" ) jižněstaffordshirského pluku, který vlastně ve stejné části Arnhemu, v okolí nemocnice Sv. Alžběty, musel po útoku rot "B" a "D" také zastavit postup. Všechny útoky v Arnhemu, odpoledne a k večeru dne 18. září 1944 zastavovaly německé Bojové skupiny z 9. td SS, které již plně ovládaly hlavní ulice svými SHD. Všechny arnhemské ulice, jak na sever, tak na jih, včetně křižovatek, byly vystaveny německé křížové kulometné palbě. Němci svými Bojovými skupinami ovládali prostory všech dvorů a zahrad, které ostřelovaly jejich minometné oddíly, doplňované palbou německých ostřelovačů. Zde je informace převzatá z Hrbka i Urquharta, je v ní hovořeno o německých tankistech a osádkách OT a OA, ale stejné platilo i o snajprech, které také parašutisté, stejně jako minometné oddíly a kulometná hnízda, pokud se podařilo přiblížit nepozorovaně, likvidovaly pomocí P.I.A.T., cituji:

"Zneškodnění každého z nich stálo britské výsadkáře nejen mnoho úsilí, ale zejména času. V nepřehledných pouličních bojích byl hlavním handicapem Britů nedostatek protitankových děl, neboť zkušení němečtí tankisté se drželi se svými obrněnými vozidly mimo dostřel pancéřovek P. I. A. T. jimiž byli parašutisté vyzbrojeni."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 124.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 126.

Všechny deníky jednotek v Oosterbeeku a Arnhemu, a to, od praporu až po britskou 1. vzdušně-výsadkovou divizi, které se zachovaly, hovořily, ve večerních hodinách 18. září 1944, o tom, že byla divize roztroušena po celé oblasti, ale všechny útoky těchto jednotek s cílem pomoci Frostovi u Dálničního mostu ztroskotaly, - byly stále sílící německou obranou zastaveny.
Ano. Je to tak
O těch co tam bojovaly od noci a rána 18. září hovoříme v předchozích článcích. Ale i 11. prapor Hackettovy 4. parašutistické brigády, stejně jako obě dvě zbývající roty z 2. praporu "South Staffords" Hicksovy 1. vzdušně-výsadkové brigády, které přiletěly s II. vlnou a byly také poslány směrem k Frostovu praporu, a byly zastaveny. Když vyrazily tyto dvě jednotky (

Obrázek


na snímku je přesun zbývajících 2 rot, " South Staffords", směrem do Arnhemu dne 18. září 1944) samostatně ze zóny shozu, stačily ještě vstoupit do západního předměstí Arnhemu a dostaly se poblíž míst, kde byl uvězněn, v německém obklíčení, Urquhart s důstojníkem Taylorem a kapitánem Cleminsonem. V předchozím článku jsme hovořili o tom, že jak 1. prapor, tak 3. prapor a ta prvá část Hicksova "South Staffords" byly zadržovány německou obranou v domech okolo nemocnice Sv. Alžběty. Na velitelství britské 1. vzdušně-výsadkové divize přijel důstojník z praporu "South Staffords" a hlásil, že jeho prapor nemá žádné spojení ani s 1. a 3. praporem, to přesto, že ve skutečnosti v bitvě, ke které došlo s Němci za soumraku 18. září, byly všechny jednotky od sebe poblíž nemocnice Sv. Alžběty na dohled( ve dne), ale nevěděly kde je kdo - z důvodů palby, tmy, mlhy, dýmu požárů - je jasné, že největší vinu měla ta skutečnost, že neexistovalo žádné spojení. V tu dobu se začaly mezi jednotkami šířit zvěsti, které v různé podobě nepřestaly až do konce MARKET GARDEN. Na velitelství britské 1. vzdušně-výsadkové divize chodily různé šeptandy, generál Urquhart tu ke dni 18. září pojmenovává. Zde je tedy ta první zvěst, "první šeptanda", která přišla, cituji:

"Říkalo se, že jsem se dostal k Frostovi u mostu, zároveň se tvrdilo, že jsem byl zajat. Ve skutečnosti jsem kolem půlnoci (18. září) ležel na posteli v malém pokoji nahoře v domě Zwartenweg 14 a byl jsem ve stavu nepříjemného přemítání, zatímco Hackett se objevil na velitelství divize, aby vyjasnil to, co popisoval jako značně neuspořádanou situaci."

Tady v těchto místech bychom si měli také popsat "hádku" o velení britské 1. vzdušně-výsadkové divize. Úmyslně jsem popisoval vznětlivou a svéráznou postavu brigádního generála Hacketta, aby bylo jasné, že ten od svého přistání na přistávací zóně, když se dozvěděl, že není velitelem divize za Urquharta, celou dobu - celé odpoledne až do večera, přemýšlel proč to není on. Ke střetu prostě dojít muselo. A protože je v historické literatuře tento střet, tato hádka, popisována "všelijak", pojďme a řekněme si jí tak, jak jí popsal Urquhart. Vysvětlováním stejného od různých lidí vznikl nepřehledný náhled na onu tzv. "hádku"!!! Urquhart jí dostal od všech svých velitelů a důstojníků a ve své knize vše popisuje takto, začněme od začátku a já cituji:

"Od svého setkání s Mackenziem si Hackett vysvětloval Hicksovo nástupnictví ve velení jako něco, za čím stojí jeho nepřítomnost u divize. V souvislosti s tím nechtěl trvat na žádných formalitách, mohlo však dojít k osobně nepříjemnému střetu, protože Hackett nebyl pobouřen jenom posloupností velení, ale také úkolem, který byl přidělen jeho 11. praporu. Když dojel z Wolfhezenu k hotelu Hartenstein, měl zlost. Nebe zářilo ohňostrojem bitvy, v oblasti divize však byl docela klid. Na všech stolech jídelny v přízemí hotelu ležely mapy a vybavení pro práci štábu. Hackettovi to připomnělo cvičení v Anglii.
V rohu této místnosti se setkali dva brigádní generálové, mezi nimiž nikdy nevládly velké sympatie, aby si vyjasnili problémy, které Hacketta tak zaměstnávali. Hicks, profesionální pěšák, vysoký přívětivě rezervovaný a praktický - a Hackett, malý, náladový, bývalý velitel obrněného pluku (jednou jsem jej ze žertu nazval 'zkrachovalým kavaleristou') s pronikavým intelektem překvapivého rozsahu. Hackett začal dotazem, jaké rozkazy dostal 11. prapor. Dozvěděl se, že praporu byla dána trasa, dále varování, že v blízkosti bude operovat jiný prapor, a nakonec rozkazy, co má dělat, aby to pomohlo 1. parašutistické brigádě. Když si představil možný chaos, zeptal se kdo má celkové velení. Hicks vysvětlil, že prapory působí samostatně.
'Z hlediska normálního uspořádání velení je to jednoznačně neuspokojivé,' komentoval to Hicks. Za běžných okolností by byly tyto jednotky pod velením Lathburyho, protože však nebyl k dispozici (jak jsme si řekli, byl zraněn do páteře a ležel u holandských civilistů, aby byl následně pod falešným jménem dopraven do nemocnice Sv. Alžběty - moje poznámka) a jeho velitelství nebo jeho výkonná část setrvávala u mostu, nepřicházelo to v úvahu. Hicks měl na paměti potíže, s nimiž se Frost potýkal u mostu a poněkud sarkasticky zdůraznil, že by bylo absurdní, kdyby se 2. praporu nepomohlo všemi možnými prostředky."

Až do těchto míst, tedy klidná faktická debata. Brigádní generál Hackett se všemi vývody brigádního generála Hickse souhlasil. Chtěl jenom, aby byl plán útoku, který teď posílené prapory v předměstí Arnhemu měly na ráno 19. září 1944, více propracovaný. Chtěl, aby byl koordinován, chtěl, aby bylo možno jej prostě řídit. Možná měl trošku výhrady, které však držel v sobě, k tomu - jaká role byla v novém plánu na 19. září přidělena jeho 4. parašutistické brigádě - což byl postup do Arnhemu od severozápadu! A tak došlo i na ostřejší slova. A zde je nutno zase, abychom řekli vše, co o tom napsal generál Urquhart, který vše později vyšetřoval od všech svých štábních důstojníků, včetně velitelů brigád a štábních důstojníků. Pokračujme tedy, co o tom napsal generál Urquhart, cituji:

" 'Musím mít cíl', řekl Hackett 'a myslím, že bychom měli nejprve dobýt vyvýšeninu východně od Johanna Hoeve. Pak uvidím, co mohu podniknout na pomoc operacím v Arnhemu, a chci časový sled, abych mohl sladit své akce s akcemi někoho jiného'.
Hackett prohlásil, že pokud není plán takových linií vypracován, bude nucen vznést otázku na velení divize. Do místnosti vstoupil můj vyšší organizační důstojník a Hicks se na něj obrátil se slovy: 'Brigádní generál Hackett se domnívá, že by měl velet divizi'. Hackett tyto ambice popřel, načež Hicks řekl důstojníkovi ve službě, aby vzbudil Mackenzieho. Důstojník to provedl po svém slovy: 'Pojďte rychle dolů. Dva brigádní generálové se divoce hádají!'
Když se Mackenzie objevil, bylo již nejhorší zažehnáno a brigádní generálové se dohodli na plánu, který zahrnoval i dobytí výšin u Koepelu Hackettovou brigádou.
Nyní je mi jasné, že jsem měl o své posloupnosti velení říci všem třem brigádním generálům stejně, jako jsem to řekl Meckenziemu. Posloupnost se mi nevytvářela lehce. Lathbury byl starší brigádní generál a Hicks, podle hodnostního zařazení mladší brigádní generál. Hicks byl o několik let starší a Hackett úplně nejmladší. Hicks a Lathbury patřívali k pěchotě, Hackett k jízdním jednotkám. S Lathburym, jako svým bezprostředním nástupcem, jsem byl spokojený, o dalším v pořadí jsem však měl pochybnosti. Ačkoliv byl Hackett v hodnostním žebříčku hned za ním, neměl jsem v té době na brigádní generály jízdních jednotek vzhledem k jejich praxi nejlepší názor a pro velení praporům na zemi jsem považoval Hickse za zkušenějšího. Proto jsem řekl Mackenziemu, že bude-li Lathbury mezi oběťmi, převezme velení Hicks.
Počítal jsem s tím, ať již oprávněně nebo ne, že už jenom fakt, že jsem dal Hicksovi přednost, vyvede Hacketta z míry a bude mu to možná připadat jako špatné vysvědčení pro jeho velitelské schopnosti, což jsem ovšem v žádném případě neměl v úmyslu ani naznačovat. Hackett však byl o hodně mladší a ještě neměl ty zkušenosti, které z něj později udělaly nejúspěšnějšího velitele obrněné divize v Německu.
Svůj rozkaz jsem sdělil pouze Mackenziemu, protože jsem posloupnost za Lathburyho považoval víceméně za čistě akademickou. Neměl jsem v úmyslu stát se obětí a riziko, že bude z boje vyřazen i Lathbury, představovalo jen velmi malou pravděpodobnost."



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“